Není lektvar jako lektvar (7b)

3. srpna 2015 v 12:07 | Nel-ly |  Není lektvar jako lektvar
Druhá - a podstatně delší - půlka sedmé kapitoly je tu a opět si zahrajeme na škarohlídy a upozorníme, že povídka není vhodná pro děti. To víte, ošklivá slůvka, zvláštní scény, slash! a takové ty věci, z kterých někomu vznikají noční můry a jiní z toho mají zase jiné sny... a o tom se rozepisovat nebudem.

"Parkinsonová! To není tak, jak to - "

"Sakra, Pansy, když už se konečně naučíš klepat?"

"Brzké odpoledne, sobota. Nemyslela jsem si, že je to potřeba," řekla slabě s rukou stále na klice.



Malfoyova ruka stále zůstávala zasunutá pod lemem Harryho trička. Harry se zavrtěl a pokusil se od Malfoye odsunout, ale ten neustoupil. "Chystáš se zavřít dveře?" zeptal se Malfoy podrážděně a jakmile se k nim Pansy otočila zády, střelil po Harrym pohledem, který jasně říkal: "Drž hubu a věř mi!". Harry si nebyl tak úplně jistý, jestli je moudré rozhodnutí Malfoyovi věřit, ale měl snad jinou možnost?

"Fajn," řekla Pansy krátce poté, co za sebou zabouchla dveře ložnice (o čemž si Harry také nemyslel, že byl nejlepší nápad; jak se mu povedlo zamknout se v ložnici se dvěma Zmijozely?). "Vysvětli to."

Malfoy Harrymu bolestivě stiskl zápěstí (což si Harry přeložil jako výzvu k mlčení) a začal. "No, ehm. Jsme tady uprostřed… něčeho." Harry se začal vzpouzet na protest, ale Malfoyovy nehty se mu zaryly do kůže a tentokrát už to doopravdy bolelo. Harry dál mlčel.

Očividně nebylo potřeba, aby něco říkal.

"Nevěřím ti," prohlásila Parkinsonová, "dokaž to."

"Dokázat - ?!"

"Co chceš, abychom udělali?"

Naklonila hlavu na stranu a přemýšlela. Byla to zdaleka ta nejděsivější věc, kterou Harry kdy viděl. "Chci, abyste se muckali," rozhodla.

Malfoy se ušklíbl. "To vůbec není problém, že ne, Harry?"

Harry s ním z hloubi svého srdce nesouhlasil. "Opravdu si nemyslím, že -"

"Ale no tak," přerušil ho Malfoy bezstarostným tónem, který byl poněkud v rozporu s tím, jak tisk Harryho zápěstí a koulel očima. "Nedělej, jako bychom to předtím už nedělali."

No, tohle byla v podstatě pravda, to však Harrymu nepomohlo, aby se v téhle situaci cítil příjemně.

"Nikdy ne před někým jiným," zamumlal ve snaze nezpochybnit Malfoyovu krycí historku tím, že by řekl něco jako ´No ano, ale bylo to jen proto, žes mě nasral. ´

"Rozkošné," řekla Pansy stroze. "Ale měli byste vědět, že pokud se během příštích deseti vteřin nic nestane, vydám se rovnou zpět do společenské místnosti a všem řeknu, že Harry Potter je ve tvé ložnici, Draco."

"Pansy!"

"Neměl jsi přede mnou nic tajit… sedm vteřin."

"Pottere, prosím."

"… pět … čtyři … tři …"

Nakonec to byl Malfoyův beznadějný výraz, který ho přesvědčil. Proklínaje svůj život sedmi různými způsoby se Harry naklonil dopředu a nemotorně přitiskl svá ústa na Malfoyova. Naštěstí to netrvalo dlouho, a když se spěšně odtáhl, pohlédl na Parkinsonovou.

Nevypadala, že by to na ni udělalo dojem.

"No, jestli je to to nejlepší, co zvládnete…" otočila se ke dveřím.

"Ne, Pansy, počkej!" Malfoy měl v očích divoký pohled. "Pottere, poslouchej mě," řekl Harrymu polohlasem. "Budeš to muset udělat pořádně. Prostě mi věř, ano? Bude to mnohem jednodušší i v dlouhodobějším horizontu, když to teď uděláme. Přísahá, prosím."

Harryho oči zoufale přeskakovaly pohledem mezi zmijozelskými. Parkinsonová stojící zády ke dveřím se založenýma rukama přivřela oči; Malfoy se na Harryho díval prosebně, chytil ho za zápěstí tak tvrdě, že se Harry doopravdy začínal bát o své kosti.

"Tak fajn, fajn," zamumlal Harry, "ale budeš mě muset vést, nevidím jinou možnost. Ne, když je tady s námi ona."

Dracovy oči získaly znepokojivý lesk a jeden koutek úst se zvedl v úšklebku. "Věř mi, Harry, to nebude žádný problém. Připravena, Pansy?" zvolal.

"Během toho, co jsem připravená, jsem zestárla o padesát let," odsekla.

Malfoy na ni mrkl. "Uděláme to tak, aby to za to stálo," řekl, a bez zaváhání přitiskl svá ústa na Harryho.

Harry, ačkoliv si byl vědom, že ho Pansy sleduje, zjistil, že teď, když Malfoy převzal kontrolu, je překvapivě snadné předstírat, že se jedná o další sen, a tak se mu podařilo polibek opětovat. Zavřel oči a nechal představivost ubíhat svou cestou; byli sami, zpět v Komnatě nejvyšší potřeby, a Malfoy nikdy nepolkl ten stupidní lektvar. Nic z tohohle nebylo reálné a najednou se zdálo hloupé Malfoye nepolíbit. Proč by ne? Bylo naprosto v pořádku ho líbat. Ve skutečnosti - Harry poprvé otevřel ústa a vpustil do nich pátrající jazyk - Malfoy líbal naprosto skvěle.
Harry matně zaznamenal hlas říkající: "To už je lepší.", ale to nevadilo, protože to nebyl Malfoy, kdo pronášel ta slova a na ničem jiném než na něm teď nezáleželo. Dokud bude Malfoy pokračovat v tom, co dělal s jeho jazykem. Harry byl spokojený a nezáleželo mu na tom, co se děje se zbytkem světa.

Popravdě, Malfoyovi šlo líbání až příliš dobře. Harry ho nemohl nechat vyhrát. Rozhodl se pro aktivnější účast, zvedl volnou ruku a vsunul ji - vážně byly měkké, proč jen si toho nevšiml dřív? - Malfoyovi do vlasů. Malfoy tiše zasténal a Harry to pochopil jako svoji příležitost vsunout svůj jazyk do jeho úst a prozkoumat jejich dutiny atak důkladně, jako Malfoy zkoumal ty jeho.

Byl to nádherný pocit. Jeho jazyk se otíral o Malfoyův a dotyk Malfoyovy ruky na zadní straně trička způsobující mu mravenčení na kůži. Jeho ruka i nadále zůstávala hluboce pohroužená do Malfoyových vlasů, a pokud mohl soudit, podle kňučivého sténání vycházejícího z Malfoyova hrdla bylo znát, že se mu to líbí.

Pak však všechny zvuky zmizely a Harry zamrkal, oslepen náhlou záplavou světla, když otevřel oči.

"Pansy, vypadni odtud. Hned," zavrčel Malfoy, a pak se jeho ústa vrátily zpět na své místo a Harry opět zavřel oči. Rty mu přejížděly po krku a - Bože, kdo by řekl, že na krku může být tak citlivý? - pak najednou pozadu padal, až skončil na posteli. Malfoy popadl Harryho brýle a odhodil je přes rameno. Opět se líbali a bylo to dobré, opravdu dobré, Malfoyovy ruce putovaly dolů po jeho tričku a… sakra, ruka se ocitla na jeho ptáku.

Neměl by - bylo to tak příjemné - ale byl to Malfoy - bože, prsty přejíždějící po zipu jeho džin - byla Parkinsonová stále v ložnici? - bože, sakra, tak příjemné - jestli Pansy Parkinsonová uvidí jeho ptáka, nikdy to sám sobě neodpustí - Malfoy zasténal a Harry ho napodobil, když ucítil brnění rozlévající se mu po celém těle. Značka na krku ho pálila a… Kriste-pane-to-byla-Malfoyova-ústa.

"Nnnáách," zasténal Harry, neschopný dát dohromady slova, která chtěl doopravdy říct. Což bylo: "No, Malfoyi, tvoje ústa jsou překvapivě talentovaná a já jen doufám, že Parkinsonová už dávno není v místnosti."

Malfoy zasténal hlasitěji (což, jak Harry doufal, mohlo znamenat "Děkuji za kompliment a ano, Parkinsonová nás už opustila."), ale tlumeně, protože jeho ústa se soustředila na Harryho chloubu a díky zvukům, které vydával, způsoboval Harrymu na kůži úžasné vibrace, které se rozpínaly po celém jeho těle. Harry si nemohl pomoci, přirazil, protože potřeboval víc. Právě teď potřeboval od Malfoye mnohem víc… víc tepla, víc sání… bylo to to nejlepší, co se mu kdy stalo, a on se - sakra-do-háje-bože-ano - on se - on se chystal vyvrcholit přímo do Malfoyova krku.

Burácení v Harryho uších najednou ustalo a nastalo ticho s výjimkou dvojího lapání po dechu.

"Malfoyi," zaskřehotal Harry a neodvažoval se otevřít oči. "Prosím, řekni mi, že tu už Parkinsonová není."

Poslední olíznutí, které přinutilo celé Harryho tělo k zachvění, a pak pohyb, po němž se Malfoyův hlas ozval přímo vedle Harryho ucha. "Je pryč," zašeptal, "ale ujišťuji tě, že čeká přímo za dveřmi."

Harry zasténal a otevřel oči. Stále nedokázal pořádně zaostřit, takže první co lehce rozmazaně viděl, byly rozcuchané blonďaté vlasy. "Ahoj," řekl lehce.

Malfoyovy oči se z nějakého důvodu rozšířily. "Ahoj ty," vyhrkl.

"Byl jsi…?"

Zdálo se, že Malfoy rozumí, na co se Harry ptá a usmál se. "Asi v půli cesty."

"Ach. Dobře." Harry nedokázal za boha pochopit, proč cítí zklamání. Přece mu to nechtěl oplatit. Že ne? "Co budeme dělat…?"

Malfoy opět porozuměl nevyřčené otázce. Vypadalo to, jako by jeho schopnost porozumění ostatním úzce souvisela se sexuálním uspokojením. "Bude poslouchat každé slovo, které řekne, tak si dávej pozor, ano?" Harry přikývl. "Budeme si prostě muset hrát na roztomilý páreček. Čím víc budeme podle jejího názoru rozkošní, tím víc bude pyšná, že o nás ví jako jediná, a bude méně pravděpodobné, že by to někomu řekla."

Harry zavrtěl hlavou a posadil se. "Tohle je fakt na nic," zasténal. Malfoy ho popadl za rameno.

"Můžeme to dokázat, Pottere. Merline, po tomhle představení by neměl být problém ji o tom přesvědčit."

Harry si pročistil hrdlo. "Jo, ohledně toho. Já - "

"Jestli se teď odvážíš říct, že tě to mrzí, tak ti ublížím," přerušil ho Malfoy.

"Fajn," řekl místo toho Harry. "No, hádám, že už bychom ji měli pozvat zpátky dovnitř?"

"Možná by ses chtěl nejdřív upravit," okomentoval Malfoy lehce jeho stále odhalené mužství a Harry zčervenal a spěšně se nacpal zpět do kalhot.

"Můžeš se vrátit, Pansy!" zavolala Malfoy s úsměvem a Parkinsonová otevřela dveře. Měla rudé tváře. "Nedělala sis tam venku dobře, že ne?" zeptal se Malfoy s pokrčeným nosem.

Parkinsonová se na něj ušklíbla. "Tam venku na chodbě? Snad má na něco víc, ne? Ale můžete vsadit své životy, že později se o to postarám. Merlinova matko! Nevěděla jsem, že to v sobě máš, Pottere!" Harry cítil, jak se mu horkost rozpíná po obličeji a Malfoy Harryho objal kolem pasu a nasadil mu brýle na nos.

"Je dobrý, že?" řekl laskavě a Harry byl překvapený, jak věrohodně jeho slova zní. Ti Zmijozelové. "Vypadá nevinně, ale ty zvuky, které dělá…" Oba, Malfoy i Parkinsonová, si lehce povzdechli.

"Můžeme změnit téma, prosím?" přerušil je Harry s vědomím, že mu doslova hoří tváře. Malfoy se ušklíbl a políbil ho.

"Myslela jsem, že máš přítelkyni!" vypálila Parkinsonová vyčítavě, když se od sebe odtrhli.

"Má," reagoval Malfoy samolibě dřív, než se Harry zmohl na odpověď. "Mě."

Pansy na něj zírala se zjevným odporem. "Jak dlouho už to trvá?" zeptala se.

"Tak asi dva týdny," odpověděl Harry popravdě.

"Dva týdny…" Malfoy - ne, Draco, připomněl si Harry - to zopakoval a Harry přesně věděl, na co myslí; už za sebou měli celou polovinu měsíce. Doopravdy to mohli překonat. Jejich životy nemusí být navždy zničeny. Už jen další dva týdny a bude po všem.

"Dva…," začala Pansy. "To je - ach, Pottere! Co jsi to sakra Dracovi minulý víkend provedl, ty hajzly?"

"Pansy, ne, to je v pořádku, my - "

"Buď zticha, Draco, chci to slyšet od něj."

Harry zděšeně ucukl a obrátil se na Malfoye, který jen pokrčil rameny.

"My, ehm… trochu jsme se pohádali," řekl opatrně. "Ale Draco ví, že mě to mrzí, že ano?"

Malfoy se zašklebil, a pak si ho k sobě přitáhl blíž. "Správně," řekl a naklonil se pro hluboký polibek, během kterého Harryho stálo spoustu sil se v něm neztratit. "A odpouštím ti," dodal, kdy se od sebe oddělili s nosy stále přitisknutými těsně k sobě. Pansy si odkašlala. Harry zamrkal a ohlédl se po ní.

"Nějaké další otázky?" zeptal se. Pak si vzpomněl, že mají s Malfoyem působit roztomile, a tak si položil hlavu na jeho rameno. Rameno ruky, která ho stále objímala.

"Ano," řekla jednoduše. "Jak?"

Harry se tentokrát topil v rozpacích, a odpovídal Malfoy.

"No," začal s výrazem někoho, kdo chce prohlásit nějakou důležitou moudrost. "Pamatuješ si na tu neděli, kdy jsem se pohádal se Zabinim?" Parkinsonová přikývla. "No, má to s tím něco dočinění."

Harry nastražil uši. Byl snad blízko tomu, konečně se dozvědět pravdu o lektvaru touhy, který mu zničil život? Parkinsonová si zřejmě byla vědoma toho, že nejsou tak úplně normální - ehm - pár. Takže bylo potřeba ji přidat na seznam…

"Blaise o vás dvou ví?" zeptala se. "Tys to řekl jemu a ne mě?"

"Samozřejmě, že jsem mu nic neřekl, co si o mě myslíš? Viděl nás s Potterem, jak se se hádáme a tvrdil, že jsme se líbali, přestože to nebyla pravda. A pak mu Potter začal nadávat, Zabini ho zaklel a…"

Malfoy měl vážně hezký krk, uvažoval Harry. Bledé a hladké hrdlo, které se pohybovalo, jak Malfoy mluvil.

"… no a pak řekl, že nám dá každému deset galeonů vždy, když se políbíme. Buďme upřímní, ani jeden z nás peníze nepotřebuje, tak jsme odmítli, a pak řekl…"

Harry by se vsadil, že i dobře chutnalo. Malfoyova ústa chutnala dobře. Sladce, jakoby Malfoy právě snědl čokoládovou žabku.

"… A pak jsem na něj použil kouzlo ´zapomeň´, takže nemá tušení, co se ten den stalo. Pamatuje si jen, že jsme se znepřátelili… ale jakékoli… do prdele, Pottere…"

Malfoyův krk nebyl tak sladký, jako jeho ústa, rozhodl se Harry, ale i tak to bylo velmi příjemné. Pak mu však neznámí síla strhla hlavu stranou a chytla ho zezadu za vlasy. Harry zamrkal, než však stačil něco říct, jeho ústa překryla jiná a to bylo konečně ono. Ta sladkost, které se mu rozplývala na jazyku.

"Merline," zašeptal Malfoy, když se od Harryho neochotně odtáhl.

"To tedy," potvrdil hlas za jeho zády. Harry na okamžik zapomněl, že v pokoji nejsou sami, že Parkinsonová ještě neodešla. "Sakra, Draco."

"Já vím," souhlasil Draco s očima stále upřenýma na Harryho. "Mohl bych si ho nechat. Koho by to kdy napadlo, že?"

"Opravdu… koho?" Zopakovala Parkinsonová slabě. Odkašlala si. "Takže, máte vy dva nějaký specifický důvod, proč jste tady, nebo jste si prostě hledali místo na prasečinky?"

"Hrajeme Obleč si Pottera!" řekl Draco šťastně. "Chudinka vůbec netuší, co opravdové děti kouzelníků nosí, tak jsem se mu to rozhodl ukázat!"

Parkinsonová si Harryho kriticky prohlédla. "Doopravdy by potřeboval proměnu. Merline, Pottere, dokonce podle mudlovských tradic vypadáš otřesně." Harry rozpačitě zatahal za okraj svého roztřepeného hnědého vršku a mlčel.

"Svým způsobem, Pansy," řekl Malfoy, přešel k velké šatní skříni, otevřel dveře a dlouze se dovnitř zadíval, "jsem vlastně rád, že jsi tady. Tyhle věci kolem módy mi moc nejdou."

"To si uvědomuji," podotkla Parkinsonová suše a připojila se k němu. "Merline, kolik oblečení vlastně máš?"

Draco pokrčil rameny. "Matka nakupuje za mě. Myslí si, že bych měl mít kus oblečení na každý den v roce."

Harry se přisunul k nim a zadíval se dovnitř přes Malfoyovo rameno. Čarodějnické pláště ve všech barvách, které si dokázal představit, byly seřazeny tak, aby ladily, a několik dalších leželo srovnaných na podlaze skříně. Byly tu i obyčejné košile, trička s límečkem, šněrovací kalhoty, které připomínaly mudlovské oblečení za viktoriánské éry, několik dlouhých černých plášťů a o trochu více párů kožených bot.

"Myslím, že zůstanu u džin a svetrů," prohlásil slabě.

"Nesmysl!" zašvitořila Parkinsonová, která se už začala prohrabovat v šatníku. "Chci vidět tohle. A myslím, že - " vytáhla relativně normální bílou košili ze změti oděvů " - Draco, o tohle by ses měl postarat, vážně… a protože jsem tak milý člověk, tyhle - " knoflíkové - knoflíkové! - kalhoty, " - a, hmm… Draco, pokusil by ses najít ten zelený hábit, mohl bys? Ten tmavý, ano?"

Draco zavrčel, když ho Parkinsonová vstrčila dovnitř a začala se prohrabovat hromadou na dně skříně. Harry to celé pobaveně pozoroval, alespoň do té doby, než ho Parkinsonová popadla za ruku a odtáhla na druhou stranu místnosti z Dracova doslechu.

"Poslouchej, Pottere," zasyčela, "nevím, jakou hru si myslíš, že hraješ, ale to brzy skončí, jasný?"

Harry zmateně zamrkal. "Hru?" zeptal se.

Ušklíbla se. "Ale no tak. Možná jsi Draca oklamal, ale s těmi málo lidmi, kteří se mu opravdu líbí, se vždycky chová jako idiot." Přimhouřila oči. "Zahráváš si s ním a on o tom nemáš tušení," zavrčela. "Skonči to s ním teď, než mu doopravdy ublížíš, a já ti neprokleju ptáka."

"Ehm," reagoval Harry inteligentně. "Já si s ním nezahrávám. A myslím, že Draco by určitě rád projevil zájem něco podotknout, kdyby věděl, že mi chceš očarovat… ptáka. Docela se mu líbí a oceňuje, co s ním dokážu udělat."

"Vtipné," vyštěkla. "zajímalo by mě, jestli ti zůstane smysl pro humor poté, co náhodou zjistíš, že svoje koule můžeš nosit místo náušnic."

Harryho rozkrok si tenhle rozhovor doopravdy neužíval a vlastně ani zbytek jeho těla, vážně ne. "Podívej se, Parkinsonová," řekl tichým hlasem. "Abych byl upřímný, vlastně mě vůbec netrápí, že mě nesnášíš. Pro mě za mě si měj pod postelí třeba anti-potterovskou svatyni, ale já…," odmlčel se, a pak mu došlo, že by mohl říct Parkinsonové pravdu. Nebo něco podobného jejich situaci. Dokud bude věřit, že spolu chodí…

"Mám Draca rád. Doopravdy. Pravděpodobně mnohem radši, než on mě." Což byla pravd, pokud uvážíme, že Harry byl ten, který nepodléhal vlivu lektvaru, jež zatemňoval mysl a způsoboval touhu. "A krom toho, vsadím se, že neexistuje nic, co bych mohl udělat, abych mu ublížit. Vy Zmijozelové jste tvrdí."

Její další pohled mu jasně naznačil, že si o něm nemyslí, že byl chytřejší než slimák. "Copak neposloucháš? Má tě rád. Spustil svoje ochranné zdi."

Harry si odfrkl, mluvila nesmysly. "Chodíme spolu teprve dva týdny. Pochybuji, že už by se přede mnou přestal chránit."

Neodpověděla hned, sledovala polovinu Dracova těla, která čněla z rozhrabaného šatníku. "Za normálních okolností bych s tebou souhlasila," řekla tiše. "Trvalo mu skoro dva roky, než mě k sobě pustil. Ale s tebou… vždycky jsi ho byl schopný dostat, víš? Už od prvního ročníku. Neustále si na tebe stěžoval, celé týdny mluvil o tom, žes odmítl jeho nabídku přátelství - tehdy ve vlaku - a od té doby, kdykoliv jste se spolu pohádali. S kýmkoli jiným by se prostě oklepal a šel dál, ale s tebou…"

Stáli mlčky a sledovali Dracovy nohy, které se míhaly ze strany na stranu, jak se prohraboval hluboko ve skříni.

"Neublížím mu," zašeptal Harry po chvíli. "Nevím jak tě přesvědčit, abys mi věřila."

"Nemůžeš," řekla rozhodně. "Protože já ti nevěřím ani trochu a myslím, že Draco je blázen, když si myslí, že jsi k němu upřímný." Konečně se otočila a podívala se Harrymu přímo do očí. "Když tě teď nechám být, Pottere, a ty to posereš, budeš toho litovat. To ti přísahám. Temný pán pro tebe nebude nic potom, co s tebou skončím.

Harry na ni vážně hleděl. Bránila svého přítele, nemohl jí mít za zlé, že to dělala až znepokojivě násilnickým způsobem. "Budu si to pamatovat," řekl.

"To bys měl."

"Povídali jste si o mně? Doufám, že o tom, jak jsem úžasný," Draco se vynořil ze skříně s několika tmavě zelenými hábity, s nimiž zamával v rozmáchlém gestu, které mohlo znamenat jedině: ´ta-dá´.

Harry si vyměnil poslední pohled s Parkinsonovou a vydal se k Dracovi, který měl po své bitce se skříní směšně rozcuchané vlasy a pomačkané oblečení. Harry, jenž si uvědomoval, že Parkinsonová svýma korálkovitýma očima stále sleduje každý jeho pohyb, natáhl ruku a rozcuchané blonďaté kadeře prohrábl.

"Líbí se mi to," usmál se.

"Jako po jednom pořádně žhavém dostaveníčku?" navrhl Draco s úšklebkem a pohledem upřeným na Harryho jako obvykle rozcuchané vlasy.

"Hm," reagoval Harry, jakoby se musel hluboce zamyslet, "popravdě si myslím, že tohle je spíš před-dostaveníčkový stav a ano, bude to pořádně žhavé." Ovinul paži kolem Dracových ramen a pomalu si ho k sobě k pomalému, ale důkladnému polibku. Trvalo to déle, než měl v úmyslu, a když se konečně odtáhl, oba dva už těžce dýchali.

"Bylo to dostatečně žhavé?" zeptal se Harry a každé slovo proložil polibkem.

Draco si odkašlala. "Možná až trochu moc žhavé," odpověděl. "Nepředpokládám, že bys mohla zas na chvíli zmizet, že ne, Pansy?" zeptal se zvýšeným hlasem.

Harry se rozhodl zariskovat a pohlédnout na Pansy. Její oči se rozšířily. "K čertu, ne," řekla. "Pokud chcete zrovna teď dělat prasečinky, tak do toho, ale já se tentokrát budu dívat."

Draco se prosebně zahleděl na Harryho, ten mu však vrátil pohled, který jasně říkal "ani za nic" a Draco si zklamaně povzdychl. "Máš pravdu, myslím, že by to bylo divné."

"Divné?" vyjekl Harry v předstírané hrůze a konečně stáhl ruku z Dracových ramen. "Ani ne před deseti minutami vyhrožovala choulostivým částím mého těla. Nebudu jí nic usnadňovat!"

Draco se s otázkou v očích obrátil na Parkinsonovou, ale ta jen pokrčila rameny. "Musela jsem se ujistit, že za to stojí."

"Jako kdybych někdy šel pod svou úroveň," prohlásil Draco bezstarostně, mávl rukou a se starostí v očích se zahleděl na Harryho. Ten se usmál ve snaze uklidnit Draca, což se pravděpodobně povedlo, protože v další chvíli se Zmijozel nadšeně usmíval. "Skvěle! A teď šaty dolu."

A tak se stalo, že Harry strávil den ve společnosti dvou zmijozelských, který ho neustále svlékali (trval na tom, že půjde do koupelny, aby unikl Parkinsonové, a Draco zase trval na tom, že tam půjde s ním, aby mu pomohl) a oblékali do různých staromódních kousků kouzelnického oblečení, z nichž každý byl absurdnější než ten předchozí.

Také strávil neúměrné množství času líbáním Draca vzhledem k tomu, že jen před několika hodinami tvrdil, že už se ho nikdy nedotkne. Ale bylo to v pořádku, vážně, protože dělal prostě jen to, co musel, aby se Parkinsonová rozhodla nemluvit o tom, že jeho nová přítelkyně je Draco Malfoy. A pokud, když byli spolu sami v koupelně, Harry s Dracem skončili u dalšího líbání, taky dobře, protože tím jen podporovaly svoje výmysly. Nic to neznamenalo a tak to bylo v pořádku, protože až dnešek skončí, Harry se opět vrátí k normálu; tedy ke stavu, kdy se nelíbá s Malfoyem.

"No," prohlásila Parkinsonová, když se kolem šesté hodiny konečně unavila a plácla s sebou na zmuchlanou hromadu oblečení na Dracově posteli. "Myslím, že vás, vy dvě hrdličky, opustím. Postarám se, aby kluci zůstali ve společenské místnosti ještě další hodinu, tak ať to stojí za to, Draco." Krátce jim zamávala, a pak zmizela ve dveřích, nechávajíc Harryho a Draca o samotě.

Harry si položil hlavu na Dracovo břicho a spokojeně si povzdechl. Nenáviděl se za tu myšlenku, ale odpoledne se zmijozelskými si užil. Zejména s jedním Zmijozelem…
 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Achája Achája | 3. srpna 2015 v 23:31 | Reagovat

Tak to bylo vskutku víc než žhavé. Harry jako převlékací panenka, haha. Vybrali mu aspoň něco kloudného?:-D
Přijde mi, že se v tom pěkně plácá:-)

2 bacil bacil | 3. srpna 2015 v 23:44 | Reagovat

Tak tahle kapča neměla chybu. Wau teda jsem nečekala, že to Harry takhle rozjede :-D Jen tak dál hoši :-D Tohle Pansy fakt závidím.
Super a moc se těším na pokračování :-D

3 evi evi | Web | 4. srpna 2015 v 10:01 | Reagovat

Kruci, teda já slash nečtu, ale jsem se nějak začetla do téhle kapitoly a Harryho rekace na Dracovy činy prokládané obavami, zda je Pansy ještě v místnosti, jako dost dobrá sranda:-D

4 Vai Vai | E-mail | 5. srpna 2015 v 22:47 | Reagovat

Ta Pansy je vterka, bych ji prastila.... No taka sance a ona se vetre hruza..
doufam, že Harry nedodrzi to nedotykani když už ví o co přichází.... Uz nedockave.vyčkávám další kapcu a dik za dil :-D

5 AgentParker AgentParker | 7. srpna 2015 v 3:30 | Reagovat

U Merlina, jak já tuhle povídku miluji..:DDD Úplná bomba.. Naprostá. Nedokážu to ani popsat, jak moc jsem se do ní zažrala a tak jen pevně doufám, že další část bude co nejdříve.. Protože jinak má hlava exploduje.:D

6 nel-ly nel-ly | Web | 7. srpna 2015 v 21:25 | Reagovat

[3]: jenže Drarry je kánon... fakt :D samozřejmě chápu výhrady na slash a uznávám, že třeba od snarry ještě stále velmi rychle zdrhám a to jsem taky četla velmi zajímavou výměnu názorů, která mě donutila přečíst si víc kapitol, pak došlo k jiné výměně a já nedočetla o-O

[4]: že? zabít je málo, ale zrovna tady ji mám překvapivě docela ráda :-D

7 market market | 8. srpna 2015 v 10:03 | Reagovat

Jedna z nejlepších, co jsem četla. Moc se těším na pokračování :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA