Není lektvar jako lektvar (10)

24. srpna 2015 v 10:52 | Nel-ly |  Není lektvar jako lektvar
Opět celá kapitola. Zatímco k nám se po krátkém ochlazení vrací zpět tropická vedra (tak to tvrdili v rádiu, já doufám, že se mýlí, teplo je fajn, ale... :D), v Bradavicích začaly Vánoce.



Zatraceně typické. Jakmile se zdálo, že se vše daří a Draco prožil tři úžasné, blažené dny, muselo to všechno jít do háje. Vše zničil idiot, který nebyl hoden svého čistokrevného původu. U Merlina, vždyť Longbottom byl prakticky moták!

Ještě jeden měsíc. Měsíc! Ještě stále se s tím nedokázal vyrovnat. Zuřivost, která ho dováděla k šílenství, zmizela až poté, co úspěšně zlikvidoval svoji ložnici a následně i Komnatu nejvyšší potřeby. Jediné štěstí bylo, že nenarazil na Zabiniho nebo Longbottoma, jinak by totiž skončil s rukama od jejich krve.

Nyní konečně začínal znovu uvažovat racionálně a to byla část vzteku, kterou si Draco vždy dokázal užít. Znamenalo to totiž, že někdo bude trpět.

Očividně bude muset strávit Vánoce v Bradavicích. Vydržet bez Pottera celé dva týdny bylo nepředstavitelné. Merlin ví, co řekne svým rodičům. Během vánočních prázdnin zůstal v Bradavicích jen jedinkrát; ve druhém ročníku. A to jen proto, že byl rozhodnut přijít na kloub záhadě Zmijozelského dědice.

Toho roku také strávil většinu prázdnin sám. Stalo se to ještě před tím, než Pansy přestala být jen bláznivou stalkerkou a v době, kdy se Crabbe a Goyle přejedli ještě stupidněji než normálně a skončili na ošetřovně. Od té doby se Draco pokaždé během Vánoc vracel na Malfoy Manor, kde byl řádně hýčkán.

Představa Vánoc strávených o samotě s Potterem byla sama o sobě dost mizerná, a to i když už Dracovi nepřipadal až tak nesnesitelný jako dřív. Stále to však byl Potter. A teď byl Draco přinucen strávit s ním celý měsíc - v jeho prakticky nepřetržité společnosti. Naprostá hovadina.

Klesl na postel. Prostě se musí o tu situaci postarat, toť vše. Najde způsob, jak se vše obrátí v jeho prospěch. Bylo těžké pokusit se najít jakýkoli klad na nastalé situaci, ale byl snad Zmijozel, nebo ne? V umění manipulace s čímkoli, aby dosáhl svého, se stal mistrem. Takže jediné, co potřeboval, bylo zamyslet se.

Dvě hodiny na to bylo to jediné, s čím dokázal přijít: "Tři týdny zaručeného sexuálního života navíc." Což, popravdě, neznělo až tak špatně, přestože byl naprosto ochoten vzdát se všech orgasmů, které měly přijít, kdyby se mohl účinků lektvaru zbavit okamžitě.

Takhle to však vypadalo, že… prostě bude pokračovat jako doteď. Když se nad tím doopravdy zamyslel, tak šlo vlastně jen o nepatrné nepohodlí. Horší by to bylo, kdyby se o nich někdo dozvěděl. Byla tu samozřejmě Pansy, ale ta byla šťastná, že má Draco vztah (s chlapcem, ale co už) a mlčela. Doufejme.

Ne, že by měl Draco s Potterem vztah. Pansy si to jen myslela. Jen aby to bylo jasné.

Když k tomuhle rozhodnutí došel, vylovil z tašky kvalitní tvrdý pergamen a inkoust a začal psát.

Přísahal by, že ucítil mravenčení značící přítomnost Pottera ještě předtím, než se dveře otevřely.

"Jen minutu," řekl, jakmile Harry vešel dovnitř, "nech mě to dokončit."

Cítil, jak si Harry přitáhl druhou židli a přinutil svoji mysl soustředit se… Zaměřit se na svá studia vzhledem k blížícím se zkouškám. Jsem si jist, že tomu porozumíš…

Harry, pro své vlastní dobro, nic neřekl, přesto se však protáhl kolem stolu a pročítal si části z Dracova domácího úkolu, který už dokončil.

… tvůj syn, Draco.

"Hotovo!" vyhrkl Draco triumfálně a odložil dopis stranou, aby inkoust uschl.

"Myslel jsem, že jsi levák," poznamenal Potter lehce.

Draco povytáhl obočí. "Jsem," ujistil ho a instinktivně zvedl levou ruku, aby mu to dokázal. "Ale matka mě naučila psát pravou a trvala na tom, že používat levou ruku na cokoli jiného než na kouzlení, je špatně. Takže tahle ruka je moje "ruka píšící rodičům", protože můj rukopis je tak elegantnější."

Harry se rozhlédl po čmáranicích na pergamenech, rozházených po celém stole. "Jsi si jistý, že vlastně nejsi pravák?"

Draco se také zadíval na své poznámky. Fajn, jeho rukopis možná nebyl zrovna dokonalý, ale přečíst se to dalo. "Samozřejmě, že jsem si jistý," odpověděl povýšeně, "je pro mě mnohem pohodlnější psát levou. Nechápu, jak vy, praváci, dokážete držet brk tak dlouho, aniž by vás rozbolela ruka."

Harry zavrtěl hlavou a zdálo se, že se vzdává. "Jsi tak zvláštní, Malfoyi," prohlásil.

Draco se usmál. "To říká ten, co přežil kletbu Avada Kedavra," odsekl. Harry zkřivil ústa do polovičního úsměvu.

"Jak se máš?" zeptal se tiše.

Draco se nad otázkou zamyslel. V duchu si procházel sedm různých způsobů, jak by mohl zabít Longbottoma. "Jsem v pořádku," řekl nakonec. "Ale k Longbottomovi se raději chvíli nebudu přibližovat. A co ty?"

"Já?" zamrkal Potter.

"No, ano, jsi tím postižen stejně jako já. Ne-li víc, nemám pravdu?"

"Jo, jasně," řekl Harry a pročistil si hrdlo. "No, my to nějak překonáme. Doteď to vlastně nebylo až tak zlé, ne? Prostě v tom budeme pokračovat. Měla by to být hračka."

Draco byl ohromen hloubkou Potterovy ušlechtilosti. Když Draco Pottera políbil, alespoň se díky lektvaru cítil dobře (velmi dobře, to musel lektvaru nechat). V Harryho případě šlo však jen o to, že byl prostě hodný kluk. Jistě, většinu času to Draco neřešil, zůstávalo však vědomí toho, že to Potter dělá jen pro něj, aby se Draco cítil lépe. Zatracení Nebelvíři.

"Ty tu na Vánoce zůstáváš, že?" zeptal se Draco.

"Nechtěl jsem, ale ano, jistěže ano," odpověděl Harry a pohrával si s kouskem pergamenu. "Co ostatní ze Zmijozelu? Parkinsonová tu také zůstává?"

Draco zavrtěl hlavou oči upřené na Harryho prsty přejíždějící po okraji pergamenu. Nahoru a dolu, nahoru… a dolu. Nahoru… "Ne, alespoň podle zkušeností z posledních šesti let. Pokaždé jezdí se svou matkou do Francie, Itálie nebo někam jinam. Nepamatuju si to přesně. Ale ne, nikdy tu nezůstává. Crabbe a Goyle pravděpodobně ano, pokud bych je o to požádal, ale jejich odjezd bude menší utrpení, než kdyby zůstali. Co ty?"

"Ron a Hermiona pojedou k Weasleyovým, nejspíš," řekl Harry a zachmuřil se. "Budou tu chtít zůstat se mnou, ale odmítnu to. Už mě nebaví jim neustále lhát do očí. Ujistím se, že pojedou pryč, neboj."

***
Během pátku se zbytek školy vypravil domů nebo ke svým kamarádům, Pansy ho opustila s rychlým polibkem na tvář a vědoucím úšklebkem. Téměř prázdný hrad Draca trochu znervózňoval; byl zvyklý proklouzávat a vyhýbat se spoustě lidí, teď si však mohl dělat, co se mu zachtělo. Chápal, proč někteří preferovali zůstávat přes vánoční prázdniny v Bradavicích.

Společně s Harrym se rozhodli přespávat v Komnatě nejvyšší potřeby, protože se ani jednomu nechtělo zůstávat v prázdné ložnici. Samozřejmě se často vraceli do svých společenských místností pro oblečení (a přeci jen těch několik studentů, kteří o prázdninách neodjeli, si nesmělo všimnout, že se něco děje), ale prakticky vzato oba žili v komnatě.

Bylo úterý ráno - den před Štědrým dnem (a přesně jeden týden od chvíle, kdy Longbottom zničil Dracovy Vánoce, touhle dobou už by byl od lektvaru osvobozen) - když se Draco po vyčerpávajícím večeru zhroutil na postel a okamžitě usnul. Asi o deset hodin později ho probudila skutečně úžasná vůně.

Přinutil se otevřít oči a omámeně zamrkal na oblečeného Harryho, který mu podával šálek kávy.

"Sladký Merline, Pottere, věděl jsem, že musí existovat důvod, proč jsem zkejsl právě s tebou," prohlásil vděčně, odhrnul přikrývku a promnul si oči. "Nakonec ten lektvar není až taková katastrofa."

Harry se usmál. "Dva cukry, že ano?"

Draco obtočil prsty kolem hrnku a zhluboka se nadechl. "Ach, Merline, ano," zasténal a usrkl. Téměř dokázal cítit, jak se mu kofein a teplo proudí tělem. "Hm, to je tak dobré."

"Jen pokračuj," řekl Harry, "a začnu si myslet, že jsem možná konečně udělal něco správně, pro jednou." Draco nepřítomně zamrmlal příliš zabrán do kávy, než aby si všímal Potterova pochybného smyslu pro humor. Jo, tohle opravdu nebylo vůbec špatné. Jestli bude Potter takhle pokračovat, možná by Draco mohl uvážit odpuštění Longbottomovi, tomu idiotovi.

Štědrý večer proběhl poměrně jednotvárně a nastalo Vánoční ráno v Bradavicích, které zastihlo Draca - jenž z těchto svátků nikdy doopravdy nevyrostl - v šest hodin ráno (tedy v nekřesťanskou hodinu, kdyby se jednalo o jakýkoliv jiný den), jak se prohrabává dárky v nohách postele ve snaze nevyrušit Harryho, který klidně spal ve dle něj.

Odolal nutkání rozbalit vše najednou a seřadil dárky do dvou úhledných hromádek - Harryho (která byla ve srovnání s jeho doopravdy velmi malá) a svoji vlastní. Pak dárky rozdělil na půl - od přátel a od rodiny.

Zbyl mu však jeden, který se nehodil ani na jednu hromadu. Draca by nenapadlo, že mu Potter něco dát a přesto (překvapivě úhledně zabalený) tu byl s lístkem: Veselé Vánoce! - HP. A pokud Draco věděl, tak nikoho jiného s iniciály HP neznal.

Okamžitě zapomněl na všechny ostatní dárky a chvatně roztrhl balicí papír. Byla to lahvička s připojeným lístečkem: "Jen něco malého, na co jsem si minulý víkend vzpomněl, když jsem tě viděl. Je nevypotřebovatelný, takže pokud lahvičku nerozbiješ nebo neztratíš, vydrží ti do konce života. Na druhou stranu jsem viděl tvůj šatník. Hodně štěstí. - H"
Plný zvědavosti Draco zvedl lahvičku a pozorně ji zkoumal, pak se rozesmál. Potter mu dal inkoust odolný proti rozmazávání. Rozkošný, sentimentální dárek.

Harry vedle něj vydal podivný zvuk, pravděpodobně zapříčiněný Dracovým smíchem a Draco se ušklíbl. Musí Harrymu příkladně poděkovat, no ne?

Opatrně položil lahvičku na noční stolek a ignorujíc ostatní své dárky se vrátil pod deku, aby vyjádřil svůj nejhlubší vděk.

***
"Jsme na hradě jako v kleci, nudím se!" vybuchl Draco jednoho rána pár dní po Vánocích, poté co přestáli většinu svátečních aktivit, které Brumbál vymyslel. "Myslím, že dnes půjdu do Prasinek."

Harry se k němu trochu zaraženě otočil. "Hm, dobře. Mohl bych se pustit do nějakých domácích úkolů, zatímco budeš pryč."

"Nechovej se jako idiot, chci, abys šel se mnou," řekl Draco a mávl rukou. Možná by mohli Potterovi koupit nějaké tradiční kouzelnické oblečení. Cokoliv by bylo lepší než ta košile, co měl na sobě (i když jeho mudlovské kalhoty Dracovi vůbec nevadily).

"Doopravdy si nemyslím, že Prasinky jsou na nás dva spolu připraveny," řekl pomalu Harry. "A tím "my dva spolu" samozřejmě myslím muckání, ke kterému nevyhnutelně dojde."

"Hm," souhlasil Draco. Muckání v Prasinkách. To by bylo příjemné až moc. Mohli by se spolu usadit v rohu U Tří košťat a… zavrtěl hlavou. "Ne. Zřejmě to nebyl ten nejlepší nápad," prohlásil rozladěně.

Harry vypadal zmateně. "A co tedy….?" Zeptal se. "Myslím tím, mám svůj neviditelný plášť, takže."

"Harry," vyhrkl Draco nevěřícně. "Někdy si říkám, že se chováš hloupě jen proto, abys mě naštval." Harry se na něj nechápavě podíval a Draco mu s hlasitým povzdechem vysvětlil svůj plán tak, aby ho pochopilo i čtyřleté dítě (nebo Nebelvír).

"Boot a Goldstein tráví Vánoce na hradě," vysvětloval.

Harry na něj jen zíral. "A co s tím?"

Draco protočil oči. "Takže můžeme použít Mnoholičný lektvar a jít do Prasinek jako oni! Pak si budeme moct dělat, co budeme chtít. Líbání i všechno to ostatní!" Věnoval mu vítězoslavný pohled, Harry však stále vypadal zmateně.

"Nemyslíš, že je to trochu moc zlé? Udělat z nich terč. Myslím tím… všichni o nich povedou řeči - když budeme - no, když se začneme líbat přede všemi."

Ach, nikdo přeci nemohl být až tak zabedněný. Vážně. "Pottere, už spolu chodí více než jeden rok."

Harrymu se komicky rozšířily oči. "Goldstein a - Anthony Goldstein a Terry Boot?"

"Přesně tihle dva," protáhl Draco. "Takže jim prostě vytrhneme pár vlasů, vezmeme Snapeův Mnoholičný lektvar a vypadneme ven!"

Harry se na chvíli zamyslel. "Fajn," řekl váhavě, "ale provedeme v tom tvém plánu jednu nebo dvě změny."

Harry - tak zatraceně čestný, až se z toho Dracovi dělalo špatně - trval na tom, že Havraspárským vysvětlí situaci místo toho, aby jim kradl vlasy. Draco neochotně souhlasil. Dávalo to smysl; když Boot a Goldstein slíbí, že zůstanou stranou během celého dne, bude menší šance, že se o jejich plánu někdo dozví.

Samozřejmě, jen přiznání komukoliv dalšímu, že Harryho přítelkyně vlastně není dívka, byl risk, i kdyby se nikdo nedozvěděl, že jde o Draca. Znamenalo to, že nejméně dva další lidé se budou soustředit na Harryho chování k chlapcům a poznají, že Draco je tou osobou, která zaměstnává většinu jeho volného času…

No. Člověk ani nepotřeboval být Havraspár, aby na to přišel.

Nicméně v plánu pokračovali i nadále a v poledne už měl Harry dva vlasy i slib Havraspárských, že několik hodin zůstanou ve své koleji (Draco byl přesvědčený, že nebudou nijak strádat). Draco měl připraveny dvě nádobky s Mnoholičným lektvarem už od chvíle, kdy předal Snapeovi Harryho lektvar touhy (jen tak se tam povalovaly, jak by mohl odolat?). A tak hned po obědě byli připraveni vyrazit.

Nejprve však museli lektvar vypít.

Byla to nepříjemná zkušenost. Draco se seznámil s účinky Mnoholičného lektvaru během minulého roku a nutno podotknout, že Goldstein chutnal mnohem lépe než Snape (dlouhý příběh), ale odporný pocit z přetváření svalů a kostí zůstal.

Když byla přeměna konečně u konce, Draco učinil nečekaný objev; zdálo se, že Orexis Votum se nenechá Mnohličným lektvarem zmást. Bylo zvláštní sledovat tvář Terryho Boota a cítit známé mrazení touhy, které mu vystřelovalo nahoru po celém těle.

Draco natáhl ruku a přejel prsty po Potterově nové paži. Ach ano, lektvar byl stále plně u moci.

Harry se na něj zahleděl s úžasem. "Zvláštní," prohlásil a tím vyslovil Dracovy myšlenky. "I když se mi líbí být vyšší než ty."

Draco našpulil rty. "Jen trochu," řekl. "A ke konci dne se vrátíš zpět do své trpasličí podoby a já se nad tebou zase budu tyčit tak, jak to má být."

"Ty se nade mnou netyčíš!" vyprskl Harry. "Jsi sotva o palec - "

Draco se usmál a přitáhl si ho k polibku. Bylo trochu divné líbat někoho, kdo byl vyšší než on. Ale rozhodl se, že s tím dokáže chvíli žít, když za odměnu bude moci přede všemi líbat Chlapce-který-přežil. A Merline, stále to bylo tak dobré.

"Hm, musíme s tím přestat," řekl Harry, když se na chvíli dokázal odtáhnout z polibku, "raději bych nechodil po Prasinkám s tvrdým - no, ne díky."

"Postaráme se o to, než vyrazíme," zamumlal Draco a krev se v mu při tom pomyšlení vařila.

Harry odhodlaně couvl. "Nebudu se dotýkat penisu Anthonyho Goldsteina," řekl a zašklebil se.

"Mohl bych tě - "

"Ne," uťal ho rázně a Draco to vzdal.

"Fajn." Projel si rukou svými novými tmavšími a jemnějšími vlasy. "Vsadím se, že když jsi sám sebou, stejně chutnáš lépe. Už jsem zažil Bootův apetit a musím říct, že to nebylo nic dobrého. Přísahám, že si do každého jídla cpe nějaké mořské potvory."

***
Draco se jen podivoval, jak moc se mu líbí možnost dotýkat se Harryho, kdykoliv se mu zachce, když procházeli Prasinkami. Do té doby byl jeho život rozdělen na dvě jasně ohraničené části; uvnitř Komnaty nejvyšší potřeby (kde se směl dotýkat Pottera, jak se mu zlíbila) a venku z komnaty (kde nesměl, nikdy).

Ale teď ta hranice neexistovala. Mohl s Harrym žertovat, hravě po něm házet sněhové koule, nechat se rozptylovat leskem v jeho očích a objímat ho a líbat, a to všechno na veřejnosti.

A nikomu to nevadilo! Cestou je minuly nejméně tři postarší čarodějnice a jen pochvalně zamlaskaly. Draco si byl jistý, že nic takového by neudělaly, kdyby věděly, co se děje v jeho mysli, kdykoliv se Harryho dotkne.

Už počtvrté zaslechli někoho, jak mluví o kouzlu mladé lásky, když se od něj Harry odtrhl a odtáhl ho do nedaleké uličky. Draco se na něj tázavě podíval.

"Cítím se obscénně, když se na nás dívají," vysvětlil Harry s tváří zrudlou chladem a šťastným úsměvem na své (Bootově) tváři. "Dost hrozné to bylo, už když nás sledovala Parkinsonová; ale ony jsou dost staré na to, aby mohly být naše prababičky."

A pak si opět přivlastnil Dracova ústa.

Draco musel přiznat, že bylo mnohem snazší ztratit se v polibku, když nemusel poslouchat oplzlé drby obyvatelek Prasinek, které se rozplývaly nad jejich roztomilostí. Přitáhl si Harryho blíž k sobě a dovolil paprskům touhy, aby ho obklopily. Merline, přestože tvář, vlasy i tělo byly jiné, stále to byl Harry, kdo ho líbal.

Všechny ty hrátky s jazykem, tvrdohlavé odmítání se vzdát a divoké odhodlání stačily, aby se Draco cítil vážně dobře. Sladký Merline, fungovalo to dokonale, Draco nemohl dělat nic jiného, než drtit prsty v rukavicích Potterova ramena a snažit se rozpustit se v tom polibku, zatímco Harry, jak to vypadalo, bojoval ze všech sil, aby nepodlehl.

Harry hluboce zavrčel a Draco si nedokázal odpustit zakňučení. Proklínal své zimní oblečení, díky kterému bylo tření se o Harryho nohu velmi obtížné, ale sakra, musí si vystačit s tím, co má.

Mrazení začalo ve spodní části jeho páteře. Za začátku to ignoroval, zcela ztracen v Harrym, ale bylo to stále silnější a silnější, šířilo se po celém těle, až konečně musel přerušit polibek a přivřít oči bolestí. Uslyšel ostré nadechnutí přicházející odněkud se shora, ale bylo mu to jedno, nezáleželo na ničem jiném než na bodání ostrých nožů. Merline, to bolelo.

Stejně náhle, jako to začalo, tak to přestalo, a Draco vzhlédl.

Ach sakra, to co uviděl, byl Harry. Jeho Harry, s jizvou, rozcuchanými vlasy a zelenýma očima, které bez brýlí nedokázaly zaostřit.
Nedal Harrymu čas promluvit, políbil ho, tvrdě, tak směšně nadšený z toho, že ochutnává Harryho ústa a ne Terryho Boota (a to nejen kvůli jeho fascinaci mořskými plody). Och a ano, tohle byla pro Draca perfektní výška

Jo, perfektní výška, která mu umožnila přitáhnout si Harryho za vlasy a prohloubit polibek, dokud nevnímal nic než Pottera. Merline, Harryho, který tiše vzdychal do Dracových úst, až ho Draco chytil za zadek a přitáhl blíž k sobě, ten náraz byl tak úžasný, že to dělal znovu a znovu a znovu a - do háje - Harryho ústa chutnala tak úžasně a jeho boky narážely do Dracových a… Draco vydal tlumený výkřik, zabořil obličej do Harryho ramene a náhle vyvrcholil.

Když se konečně vrátil k sobě, uvědomil si, že ho Harry nepřítomně hladí po vlasech a nepatrně pohupuje boky.

"Ty si ne…?"

"Ne," odpověděl Harry trochu zadýchaně, "ale to je v pohodě, počkám si, až se vrátíme - "

"To ani náhodou," zavrčel Draco a otočil je. "Možná mi není dovoleno, abych vykouřil Terryho Boota, ale jen mě zkus zastavit, abych to udělal tobě."

Během dalších pěti vteřin rozepnul poklopec Potterových kalhot (v práci se zipem začínal být opravdu dobrý, ale i tak… kdo se zdravým rozumem by nechával svůj penis v blízkosti řady kovových zubů?) a pohltil Harryho až po kořen. Harry hlasitě zasténal a vsunul ruku do Dracových vlasů a jeho prsty se zaťaly pokaždé, když se Dracova hlava vzdálila. Hlasitě funěl a vzdychal, až byl jeho dech v mrazu jasně viditelný. Bylo to uspěchané - mokré a chaotické -, ale za nedlouho už ho Harry tahal za vlasy s varováním: "Draco, bože, já už -" a Draco hltavě polykal, ústa plná a oči upřené na Harryho, úžasného Harryho, jenž se nádherně prohýbal s očima zavřeným a ústy pootevřenými v tichém výkřiku.

Pak už bylo v uličce naprosté ticho, vyjma jejich těžkého oddechování.

"To bylo - bylo to riskantní, supěl Harry s hlavou stále zakloněnou, jak se opíral o zeď.

"Nikdo se o tom nedoví," zašeptal Draco a zastrčil Harryho zpět (jeho džíny nechal rozepnuté, protože při zapínání zipu si stále moc nevěřil). "Máme s sebou další dávku lektvaru, že ano?"

Harry přikývl. Jak se snažil dát zpět do kupy, vytáhl z tašky dvě lahvičky s Mnohličným lektvarem. "Myslím, že máme dost ještě na další čtyři hodiny. Když budeme opatrní."

"Budeme opatrní," ujistil ho Draco a trhl s sebou, když se jeho tělo potřetí toho dne začalo měnit.

***

Podle Dracova názoru tyto svátky skončily až příliš rychle. Vypadalo to, jakoby měl Draco příležitost jen Harryho naposledy políbit o půlnoci na Nový rok, než se hrad vrátí zpět ke svému normálnímu životu, v němž Harry s Dracem musí opět lhát svým přátelům, nenápadně se vytrácet po hodinách a už se spolu znovu neprobouzet v posteli.

Od opětovného začátku školního roku uběhlo jen několik dní a Dracovi už zase začínalo být špatně, ovšem díky dvoutýdenní úlevě během svátků, už to nemělo trvat dlouho, než bude nová dávka léku hotova. To samozřejmě jen v případě, že se Longbottom bude držet dál od kotlíku.

Vymluvil se Zmijozelským (které teď stejně nezajímalo, kam stále mizí) a ve Velké síni se přidal k Harrymu. Společně mířili do sedmého patra a cestou probírali nejnovější drby (Dracův nový cíl byl osvětlit Harrymu aktuální společenské dění na hradě a jedno ho dne ho snad konečně naučit i jména všech v jejich ročníku), dokud nenarazili na překážku.

"Harry," promluvil vážně Brumbál, Snape stojící vedle něj vypadal zachmuřeně. "Rád bych si s tebou v ředitelně promluvil. Ihned."

 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Bertica Bertica | Web | 24. srpna 2015 v 11:20 | Reagovat

a jak to bude dál????

2 bacil bacil | 24. srpna 2015 v 23:09 | Reagovat

Tak vánoční svátky si ti dva hezky užili. Ten mnoholičný lektvar byl super nápad. Krásná kapča a moc se těším na pokračování :-D

3 lia lia | 30. srpna 2015 v 17:27 | Reagovat

A problémi jsou tu! copak to bude? Moc se těším až jsi to přečtu :)

4 McDe McDe | 7. září 2015 v 23:11 | Reagovat

Páni. Naprosto neuvěřitelný příběh. Zhltla jsem to jako jednohubku a nemůžu se dočkat pokračování :-) :-D

5 Rita Rita | 11. října 2015 v 21:21 | Reagovat

Ahojky, včera jsem objevila tvůj překlad a je fakt bombovej. Překládáš fakt dobře, chci se zeptat jestli publikuješ povídku i někde jinde (např. fanfiction.potterharry.net; apod.) Díky za překlad a těším se na další kapitolu. Držím palce.
Rita :-)

6 nel-ly nel-ly | 14. října 2015 v 9:27 | Reagovat

[5]: ahoj, na fanfiction.potterharry.net sice profil mám (nel--ly myslím?), ale ne, tahle je jen tady.
Celkově všechno, co jsem kdy napsala nebo přeložila se dá najít jedině tady na blogu, na jiných serverech se sem tam objevilo něco kdysi, ale nic akutálního :)

7 Rita Rita | 16. října 2015 v 19:05 | Reagovat

Jasné, já jen, že některé autorky na některých blozích zveřejňují kapitoly přednostně. ;) Nevadí, budu tvoje stránky pravidelně navštěvovat a těšit se. Pokud by byla třeba pomoc, ráda pomůžu, stačí napsat. :) :-D

8 Armen Sangmanová Armen Sangmanová | Web | 30. října 2015 v 2:26 | Reagovat

Ach můj bože nééé!!! :-D :-D musím vědět jak to bude dál!!! Prosím, prosím, smutně koukám... :-D

9 McDe McDe | 26. prosince 2015 v 15:52 | Reagovat

Můžu se zeptat jestli budeš s povídkou pokračovat? Jestli ano, tak kdy bude další díl? Je to úžasná povídka a je škoda, že není dopřeložena :-)

10 misa737 misa737 | 31. ledna 2016 v 22:38 | Reagovat

Pokračovanie ;))))))) musí byť bo takto to uťať a nedať čitateľom rozuzlenie to je neľudské

11 ElizabethTheThird ElizabethTheThird | 3. května 2016 v 15:24 | Reagovat

A jak to bude dál??? Nemůžeš to jen tak zatnout v půlce a neozřejmit, jak to bude dál - přepadá mě neodbytný pocit zvědavosti... :-D

12 Augustynka Augustynka | E-mail | 4. června 2016 v 18:17 | Reagovat

Prosím, prosím pokráčko!!! Tak perfektní povídka, další zápletka... A vono nic! :( Prosím prosím!!

13 Ann Ann | 12. srpna 2016 v 18:59 | Reagovat

Ach jo konečně po dlouhém pátrání najdu fanfikci co stojí za to a ona není dodělaná :-( ach

14 RedRaven RedRaven | E-mail | 16. dubna 2017 v 4:14 | Reagovat

Neuvěřitelně se omlouvám autorce překladu této povídky, ale nechci koukat na ty smutné komentáře tipu: "Bude pokračování, kdy?"
Zde je odkaz na jedenáctou kapitolu: http://archiveofourown.org/works/8521945/chapters/22619357
Promň Nel-ly.. :-(

15 RedRaven RedRaven | E-mail | 16. dubna 2017 v 4:58 | Reagovat

[14]: No a ještě bych rád podotkl, že tato kapča je poslední.. Takžéé, mám nutkání klepnout překladatelku po prstech :-D , přecijen utnout něco těsně před koncem je hrozné.. (omlouvám se Nel-ly :-( )...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA