To nejlepší nakonec, že? Neříkám, že hlavní důvod cesty do Londýna byly Potterovská studia, ale je fakt, že kdyby jich (a Houpa :D) v Londýně nebylo, tak možná zamířím jinam. Koneckonců v Londýně jsem už byla. Vždy jsem se tam chtěla samozřejmě vrátit a i tentokrát doufám, že to nebylo naposledy.

Warner Bros. Studio Tour je zážitek pro každého milovníka zjizveného malého čaroděje - no, kolik z nás s nikami rostlo a žilo jimi? - a tím spíš pro maniaka, jakým jsem například já...

Harry stál před zrcadlem v chlapecké ložnici a tak trochu se hroutil. Nikdy dřív ho nenapadlo, že by mohl být jiný, než jen obyčejný (no, dejme tomu…) heterosexuální teenager. A přesto se teď ocitl v situaci, kdy snil o Dracu Malfoyovi. Ze všech lidí právě o něm!

Londýn je pecka, ale to i celá Anglie (říkejte si, co chcete) a výhodou Londýna je, že poblíž je spoousta míst na výlet (nevýhodou je, že je tam všechno fakt strašně drahý), ale abych neseděla na zadku a něco viděla, rozhodla jsem se pro Oxford. Za prvé je to významné historické místo a za druhé... no, většina už asi tuší. Ostatně sám Oxford si na potterovských filmech dělá docela dobrou reklamu.

ORIGINÁLNÍ NÁZEV: Cinder

AUTOR: Marissa Meyer

SÉRIE: Měsíční kroniky #1

NAKLADATELSTVÍ: Egmont

PŘEKLAD: Jana Zejmanová

MÉ HODNOCENÍ: 3/5

Svět se změnil, nacházíme se v budoucnosti, kde se rušné ulice Nového Pekingu hemží lidmi a androidy. Populaci devastuje smrtící nákaza a Zemi hrozí nebezpečí z měsíce a jeho mocných obyvatel.

Po delší době opět článek na blog, ale tentokrát tematický. V Londýně už jsem jednou byla, ale na takovém tom klasickém zájezdu, kdy člověk pospíchá za průvodcem a nemá čas na nic jiného než na spousty a spousty památek. Tentokrát to mělo vypadat jinak a já měla v plánu se courat a taky si užít "potterovský Londýn", než mě na konci čeká jedna velká zastávka.

Letěla jsem sama, poprvé, takže bylo jasné, že cesta bude sranda. Vždycky, když někam jedu, je něco "sranda", ale člověk pak má na co vzpomínat: Na to, jak jsem dlouze uvažovala, jestli Velká Británie patří do Schenghenského prostoru nebo ne *stydí se*, abych teda věděla, z jakého Terminálu letím. Jak si chudák můj malej Houp (Hope nemá ráda, když jí říkám Houp, ale já už to jinak neumím) musel myslet, že jsem snad nepřiletěla, když jsem jak debil čekala hodinu na letišti v Anglii. Jak se nám na dálnici cestou do města "rozbil" autobus. Jak byla v Londýně největší stávka metra po více jak deseti letech, zrovna když jsem měla naplánováno si metra pořádně užít. A jak jsem prožívala zpoždění a osobní prohlídku, při které paní na letišti chvílema zašla dost daleko na to, abych si myslela, že chce navázat hlubší vztah.