Odjakživa je nejlepším způsobem nalákání čtenářů zpět do starých známých vod (a na staré zašlé blogy) aktivita. A protože zatím nejsem schopna posudit, jak to bude s články do budoucna a jak blog obstojí s ohledem na tématičnost (well, stejně se z něj už dávno stala směska všeho možného - takový můj uspořádáný chaos), důležitá vždycky byla "literatura". A knihy... knihy nikdy neomrzí

V posledních měsících jsem toho přečetla dost (sice jsem se posledních pár týdnů věnovala literatuře, kterou bych spíš oželela, ale...) a taky se konala jedna veledůležitá akce pro knihomoly... no ano Svět knihy 2015, a i přes to, že se konal těsně před státnicemi, nemohla jsem si ho nechat ujít. Alespoň na chvíli.

Vzhledem k tomu, že v posledních měsících jsem větší část doby strávila tím, že jsem předstírala, že se učim (chápejme dopisování práce den před odevzdáním apod.), případně jsem trčela v práci. Našlo se jen pár drobností, co mi udělalo radost a hlavní z nich je samozřejmě JÍDLO. Jakožto nejlepší věc na světě, tak :D

A protože bych furt zkoušela něco nového, tak peču, a když peču, tak i fotím, když je co.

Makronky jsou sloužitý, malý, roztomilý a děsně předražený francouzský mrchy. Proto by mělo vyjít lépe, když se je člověk nauí dělat. Ale ona to popravdě vůbec není sranda... přesto to tak nějak vyšlo.

První jsou barevné a kupované na farmářských trzích na Náplavce. Jedna tahle malá ochucená mrška vyjde na 25,-. Ale příchutě jsou vážně něco... asi nejajímavější mi přišla levandulová, která po levandulých doopravdy chutná (a tedy je totálně odporná :D), ale Lině chutnala... Dále máme klasiku pistácii,černá myslím byla borůvková a najede se tam i malina. Červenou jsem rozmázla samozřejmě v kabelce, když jsme se lodičkou přesouvaly na Císařskou louku.

A tady přichází na řadu moje pokusy...

.

Co myslíte, že bych si ten titul užila i před přezdívkou Nel-ly? Jo, bylo by to divný, ale když to dalo tak zabrat... :D

Vysvětlení mojí "nefunkčnosti" je nejspíš nasnadě a mohla za to škola (co jiného, že?). Moje studium bylo vždy spíš nestandardní, ale už bylo potřeba to doopravyd nějak ukončit. A vzhledem k pracem - kdo že byl ten blbej, kdo si do závěrečného ročníku přitáhl dvě práce? no já. A kdo za to mohl? To sakra nevim! - a dopisování závěrečné práce na poslední chvíli. A když říkám poslední chvíli, doopravdy tím myslím poslední chvíli, se to všechno nějak semlelo.