Není lektvar jako lektvar (6)

6. prosince 2014 v 19:23 | Nel-ly |  Není lektvar jako lektvar
Po měsíci... to je, co? Ale teď toho bylo fakt hodn. Krom toho... já přísahám, že tuhle kapitolu (a kus té další) už jsem překládala, jenže jsem to nenašla O..o Vůbec nechápu. Sice překsakuju mezi dvěma počítači a přišla jsem OPĚT o exterňák, ale proto taky prakticky všechno strkám do mailu a... no, nenašla jsem a naštvalo mě to, takže se mi pak nechtělo s tím něco dělat, ale zase vynecha kapitolu, to by mi asi nikdo nepoděkoval. Už proto, že je hvězdičková :D A překlad je tedy fakt lahoda.


"Draco, já to nechápu. To prostě nedává smysl!" Zakňučela Pansy nedůtklivě.

Zvedl hlavu ze svých dlaní a podíval se na ni. "Nechápeš co, nejdražší Pansy?"

"Ty zatracený rovnice. Někde jsem musela udělat chybu, ale nevím kde! Do háje!" Kopla nohou do stolu, díky čemuž se lahvička s inkoustem začala povážlivě kinklat. Draco ji pobaveně pozoroval.

"Pansy, překvapuješ mě," řekl vážně. "Opravdu mluva hodná pravé dámy." Jejich oči se nad tmavým stolem setkaly a Pansy si odfrkla. Draco se na ni usmál a natáhl pro její naškrábané poznámky z jejich poslední hodiny Věštění z čísel. Podala mu je s vděčným úsměvem.

"Zapsala jsem si Věštění z čísel jen kvůli tobě, Draco," konstatovala, zatímco si nedbale kartáčovala vlasy rukou a upravovala si hábit. "Měl jsi mě varovat, že to není o věštění, ale počtech!"

Draco vzhlédl od pergamenu a blýskl po ní úsměvem: "Pokud si dobře vzpomínám, Pansy drahá, výslovně jsem tě varoval, že Věštění z čísel je o počtech. A pokud mě paměť neklame, říkala jsi, že - připomeň mi to - chceš mít stejné předměty jako já, protože každá hodina strávená beze mě by byla utrpení a raději bys čelila útoku chiméry a pětinoha, kdyby to znamenalo, že bys nemohla být poblíž mě. Myslím, že tohle je přesně to, co jsi říkala, nebo se pletu, nejdražší?"

Pansy se na něj zamračila. "Buď zticha. Měla jsem těžké období."

"Hm," souhlasil Draco a nepřítomně procházel klikyháky přes naprosto špatné výpočty. "Období, během kterého jsi mě každou hodinu každého dne pronásledovala a vydírala Goylea dortem s fondánem, když ses mě snažila dostat do postele. To nebyla zrovna nejslušnější etapa tvého života, že ne, Pansy?" Aniž vzhlédl, vyhnul se kouzlu, které na něj vyslala.
"Nevím, o čem mluvíš," řekla bezstarostně a strčila si hůlku zpět do rukávu.

Střelil po ní pohledem.

"Dobře. Jo, jo," připustila, "Ale stejně to skoro vyšlo. Kdybych jen nevlezla do špatné postele a málem neskočila na Zabiniho, který zrovna objevoval, jak si udělat dobře. Nebyl bys schopný odolat mému kouzlu."

Draco potlačil úsměv. "Bylo ti dvanáct, Pansy," řekl. "A pointa je, že Crabbe měl větší prsa než ty."

Pansy našpulila rty a vypjala hrudník. "A co teď?" uculila se při natřásání.

Nikdy ho nepřitahovala. Možná, že to bylo kvůli tomu, že ji znal, když měla ještě tvář neatraktivního psa a osobnost tlustočerva, ale, navzdory jejich pravidelnému flirtování, nikdy ho nenapadlo myslet na ni jinak, než jako na kamarádku.

"V tuhle chvíli už jsem nucen potlačovat svoji sexuální touhu po tobě už příliš dlouho," odpověděl a pro případ, že by se urazila (což bylo pravděpodobné) ji pozorně sledoval. "Vypadá to však, obávám se, že jsem svůj život zasvětil celibátu."

Pansy se uchechtla, alespoň se však přestala nakrucovat. "To je ta největší blbost, kterou jsem kdy slyšela. Queenie povídala, že nějaký Havraspár ze šestého tě minulý týden chytil, když jsi dělal prasečinky s Terrym Bootem."

Terry Boot? No, asi má tu správnou barvu vlasů, pomyslel si Draco. Opovržlivě nadzvedl obočí a vzhlédl od Pansyiných poznámek. "Jako bych snad nechal toho špinavého mudlovského šmejda, aby se ke mně přiblížil na vzdálenost několika metrů," ušklíbl se. Pansy se zdála spokojená s jeho odpovědí a nepřítomně si zkoušela svůj podpis na kousek pergamenu.

"To je dobře, protože, však víš, Millie mi říkala, že se s Goldsteinem dali dohromady už víc jak před rokem, i když to ostatním nepřiznali. Myslím tím, kdyby ho s tebou podvedl, musela bych ho uřknout. Netušila jsem, co bys na něm mohl vidět, vážně, takže mě ani nepřekvapuje, že Queenie lhala…"

Draco už dávno dovedl k dokonalosti vyluzování zvuků jako "hmm" nebo "ach" při konverzaci z dívkami staršími jedenácti let. Mohl ho ten Havraspár vidět s Potterem a prostě nepoznat hrdinu, nebo si o něm někdo vymýšlel historky? Tak nebo tak to bylo znepokojující. Ta poslední věc, kterou Draco právě teď potřeboval, bylo, aby lidé začali věnovat přílišnou pozornost jeho životu.

"Je to v pořádku," řekl a podal Pansy její úkoly, pak vstal. "Myslím, že si zajdu do knihovny a začnu s tím esejem na Obranu."
Protáhla obličej. "Na to máme ještě čtrnáct dní."

"Máš pravdu," souhlasil s kamennou tváří. "Lžu ti, abych se mohl jít muchlovat s Terrym Bootem, zatímco nás bude Goldstein pozorovat a dělat si dobře."

"Tak to už dává smysl," kývla vážně Pansy, "ujisti se, že použijete antikoncepční kouzla, nechceš přeci, aby Boot otěhotněl."

"Provedu." Poslal jí polibek. "Uvidíme se později."

"A chci vidět fotky!" zavolala za ním ještě, když procházel dveřmi. Ušklíbl se.

Samozřejmě, že se nehodlal muchlovat s Terrym Bootem. Ani nemířil do knihovny. Mířil - což by nikdy nikomu nepřiznal - do Komnaty nejvyšší potřeby, kde bude sedět na jedné z pohovek (a rozhodně by nepřiznal na které z nich) a nasávat atmosféru úterního setkání s Potterem. I něco tak bezvýznamného ho dokázalo přinutit zvládnout celý den bez toho, aby Pottera někde popadl, odtáhl do nejbližšího kumbálu na košťata a sál mu bradavky.

Když se však došel do sedmého patra, zjistil, že uvnitř jeho pokoje už někdo je.

Samozřejmě, že to byl Potter. Vždycky to byl Potter. Avšak tentokrát Potter spal a Draco se nemusel smiřovat s jeho kňouráním. Spal a zřejmě snil…

Ze svého místa u dveří Draco slyšel, jak Potter tiše sténá. Mohl to být zlý sen o tom, jak chudého chlapce týrali? Draco líně zamířil k posteli a přemýšlel o nejlepším způsobu, jak Nebelvír probudit z jeho neklidné dřímoty. Váhal mezi hrubým milostným útokem a ještě hrubším.

Potter vydal sten, který rozhodně nebyl výsledkem děsivé noční můry o Voldemortovi, a pokud ano, tak s Pánem zla zjevně velmi zlepšili své vztahy.

Draco ztuhl, oči upřené na postel. Dělání prasečinek se najednou zdálo jako velmi reálná možnost, přesto se mu právě teď nechtělo Pottera budit uprostřed mokrého snu. To by přeci bylo hrubé. Nemluvě o materiálu pro budoucí potěšení, které Draco získá při jeho sledování. Aby mu dal zapravdu, Potter znovu zasténal - tentokrát hlasitěji - a pohodil hlavou ze strany na stranu. Po tváři se mu rozléval krásný narůžovělý ruměnec a Draco prožíval zkurveně těžké chvíle.

A pak, uprostřed tlumeného sténání a vzdechů, ho Draco slyšel zřetelně zamumlat: "hm,… Draco…"

Ocitl se na druhé straně místnosti s Potterovým nádobíčkem v ústech dřív, než by dokázal vyslovit: "Orexis Votum".

Potter zoufale zaúpěl, když se kolem něj Dracovy rty sevřely, a část Dracovy mysli děkovala všem bohům za neskonalé štěstí moci tohle slyšet. Podíval se na horu ve snaze zahlédnout Potterovu tvář a trhl sebou, když si všiml přivřených zelených očí, které ho sledovaly. Jeho vlastní erekce okamžitě napjala kalhoty.

Pomalu uvolnil svá ústa a modlil se, aby to nezkazil - neměl tušení, co to vlastně dělá, jen se cítil naprosto úžasně. Potter vydal nezvučné. "Mal - foyi!" Draco ucítil ruku na svém zátylku a málem se hned udělal.

Draco zjistil, že je pro něj stále složitější nezapomenout dýchat. Jen pomyšlení na to, co dělá, nepohodlně klečíc mezi Potterovýma nohama s hlavou stlačovanou dolů, Potterovy oči se zamlžují a dívají se přímo na něj, jeho vůně, chuť, bylo to málem příliš. Draco se nedokázal zastavit a zasténal.

Na což Harry patřičně reagoval vydáním vlastních toužebných zvuků a nadzvedávajícími se boky. Draco to vzal jako povzbuzení a sklouzl rty po něm rty, až ho ucítil vzadu v krku. Stále chtěl víc, pohyboval se dál a odhodlaně bojoval s dávivým reflexem a těžce polykal, protože dýchání nebylo zdaleka tak důležité jako snaha zasunout si Potterův penis co nejhlouběji do krku, až na nose cítil šimrání.

Brnění, které díky tomu prokletému lektvaru neustále cítil těsně pod kůží, násobilo všechny jeho smysly, takže byl Draco už kurevsky blízko. A ani Potter na tom nebyl jinak, sotva dokázal krotit cukání svých boků, nesmyslně mumlal a sténal. Draco opět vyrazil ústy a dlouze polkl, Potter ztuhl a v další chvíli se udělal Dracovi do krku s krásným chraplavým výkřikem. Dracovo vyvrcholení následovalo jen okamžik poté, co Potter skončil, a bylo to tak velkolepé, že se ani jedinkrát nemusel dotknout sám sebe.

Stále ještě nepustil z úst Potterovu měknoucí erekci. Už nikdy ho nechtěl pustit. Chtěl zůstat tak, jak byl; jemně sající Potterův penis už navždy.

Potter měl však podle všeho jiné představy, protože ruka lehce položená na Dracově zátylku se mu zaťala do vlasů a Draco byl naprosto neschopen přestat dělat cokoli, co po něm Potter chtěl. Následoval směr tahání, zatímco se připravoval na další týden bez Pottera a říkal si, že to stálo za to.

Jakmile se však jeho tvář vznesla nad Potterovu a ocitli se jen několik centimetrů od sebe, Draco si už nemyslel, že by ho chtěl Potter znovu opustit. Popravdě si byl vcelku jistý, že se Potter za celou dobu vlastně ani pořádně neprobral. Oči měl otevřené, to ano, ale výraz tak dokonalého uspokojení na něm Draco nikdy předtím neviděl.

Potter pomalu zamrkal. "Ahoj," hlesl.

"Ahoj, ty," zašeptal Draco nechtít Pottera probrat z jakéhokoli omámení, v kterém se právě nacházel.

Potter se usmál, jeho prsty si stále pohrávaly s vlasy na Dracově zátylku. "Neměl bys používat gel, víš," řekl ospale. "Bez něj bys vypadal vážně dobře."

Draco dokázal jen zírat. Potterův úsměv se rozšířil, když si Draca přitáhl k sobě a Draco cítil ten úsměv proti rtům, když ho Potter začal líbat - opravdu líbat - a bylo to skvělé… úžasné… a stále to pokračovalo. Potter se ho nesnažil zastavit. Nechtěl ho opustit. Draco se modlil, aby už nikdy nepřestal, aby tu zůstal a už navždy ho líbal, protože to bylo tak dobré.

Nakonec však Potter přestal. Dracovi se těžce rozbušilo srdce, když vyděšeně čekal, až ho Potter vyhodí. Až si uvědomí, že to všechno byl jen trik. Neochotně otevřel oči a spatřil Potterův výraz…

Znovu usnul.

Draco se tiše úlevně zasmál. Potter usnul! Jeho ruka stále tvrdošíjně svírala Dracovy vlasy, ale nebylo pochyb, že spal. Oči měl zavřené, ústa pootevřená a pravidelně oddechoval. Draco si až příliš nepohodlně uvědomoval, že se udělal do kalhot, už po druhé během jednoho týdne a přesto bylo všechno prostě kurevsky dokonalé.

Draco jemně vymotal jeho prsty ze svých vlasů a žasl nad tím, jak dokonale mírumilovně Potter ve spánku působí. Dříve si nikdy neuvědomoval, že se Potter stále mračí, ale teď, kdy viděl jeho uvolněnou tvář, to bylo nad slunce jasnější.

Skoro ho to donutilo si přát, aby takhle Potter vypadal, i když je vzhůru.

***

Draco vešel do společenské místnosti a všiml si Pansy sedící na stejném místě jako před hodinou.

"Ahoj, krásko!" zvolal přes celou místnost a Pansy šokovaně vzhlédla.

"Myslela jsem, že jsi šel do knihovny," řekla slabě a pozorně ho sledovala.

"Šel," lhal Draco. "Ale už jsem zase zpátky. Je tam hrozná nuda." Usadil se do protějšího křesla a natáhl si nohy přes její klín. "Jak bojuješ s Věštěním z čísel?"

"Je to kupa sraček, samozřejmě. Ale pro Merlina, Draco, co do tebe vjelo?"

"Nevím, co máš na mysli," řekl lehkomyslně a mávl rukou. "Jsem naprosto v pořádku. Vlastně je mi skvěle."

"To je právě to, o čem mluvím!" vyprskla Pansy. "Celý víkend jsi vypadal tak ztrápeně a teď si přijdeš z knihovny a málem tady poskakuješ štěstím. Popravdě začínám být podezřívavá. Mohla bych tě i začíst sledovat."

Draco se na ni zahleděl. "To by byl opravdu špatný nápad. Nedělej to." Pansy jen dál zírala.

"Zbláznil ses," vyhrkla slabě. "Věděla jsem, že se to jednoho dne stane a teď je to konečně tady. To díky všem těm sajrajtům, co si patláš na hlavu."

Draco zvedl ruku a prohrábl si vlasy. "No…," prohlásil nepřítomně, mysl stále plnou obrázků usmívajícího se Pottera. Toho, jak se usmíval na něj, jak ho líbal. Draco ještě stále cítil jeho prsty ve svých vlasech. "Víš, myslím, že si půjdu dát sprchu." A bez dalšího slova vstal a zamířil do chlapeckých ložnic, takže cítil Pansyin pohled zabodávající se do jeho vzdalujících se zad.

Sprcha byla velmi příjemná. Stále čerstvá vzpomínka na to, jak Pottera tvrdě sál, prázdná koupelna a příjemná teplota bradavické vody ho dovedly k dalšímu epickému orgasmu bez vyrušení.

Když se konečně vynořil, čistý a sytý, rychle se oblékl a automaticky se natáhl po svém vlasovém lektvaru. Zarazil se uprostřed pohybu. Potter mu řekl, že by přirozeně vypadal dobře. Jen nerad se chystal udělat něco, co mu Potter řekl, nedokázal si však nepřiznat, že je maličko zvědavý…

Rozhodně postavil lahvičku zpět na polici. V jedné ruce držel hůlku, s níž prováděl sušící kouzlo, a ve druhé měl hřeben.

"Ach, fantastické!" zavýsklo jeho zrcadlo vesele a Draco do něj dokázal jen zírat. Vypadal… jinak. Vlastně to nebylo vůbec špatné, jen jiné.

Draco uslyšel známý dívčí hlas volající jeho jméno, a tak houkl: "Tady jsem, Pansy!"

Otevřela dveře a nakoukla dovnitř s nakrčeným nosem. "Nijak nefandím setkání v koupelnách, Draco, to už bys mohl vědět, vždyť - pro Merlina, co se ti stalo?"

"Je to blbý, že? Věděl jsem, že to byl hloupý nápad. Podala bys mi ten lektvar?"

"Merlinova matko, ne!" řekla Pansy šokovaně. "Vypadáš sexy! Co tě to napadlo?"

Draco se otočil zpět k zrcadlu a naklonil hlavu do strany. "Sexy? Hm." Být sexy… s tím mohl žít. Raději by byl neuvěřitelně krásný, ale jeden nemůže všechno. Pokud však není Potter.

Ne, že by byl Potter neuvěřitelně krásný, pomyslel si spěšně Draco připomínajíc si, že ten zatracený lektvar ho nedonutí skládat poklonu brýlatému skrčkovi. To ani náhodou. Přeci jen však měl jisté… nebezpečné kouzlo. Něco, co ho činilo atraktivním, něco… malého, co vás nutilo, prohrábnou rukou jeho právě ošoustané vlasy a umačkat ho k smrti.

Nebo tak možná působil jen na Draca.

"Půjde to," rozhodl se a vytlačil Pansy na chodbu.

"Půjde to?" vypískla Pansy. "Draco, miláčku, kdybych se s tebou právě seznámila, tak už se ti snažím dostat do kalhot. Sladký Merline."

Draco se jen ušklíbl. "Ale no tak, není to až takový rozdíl."

"Už nevypadáš jako zmetek se špičatou bradou," prohlásila bez obalu. "Zjemnilo ti to rysy tváře. Nebo tak nějak. Měli bychom sem zavolat Queenie, ta by to dokázala popsat."

"Nedovolím, aby se Daphne Greengrassová ocitla v mé ložnici," otřásl se Draco. "Jakmile by sem vešla, už bych ji nikdy nedostal pryč."

Pansy bezstarostně mávla rukou. "Jak chceš," řekla netrpělivě. "Máš přítelkyni? O to tu jde? Je to kvůli ní? Protože jestli tě už přinutila udělat tohle, Draco, chci se s ní setkat. A možná získat pár rad."

Draco se zasmál a popadl ji za ruku. "Přísahám, že nemám přítelkyni," ujistil ji. "Víš, že pro mě jsi ta jediná žena, Pansy Parkinsonová."

Ani se neusmála. "Tak proč…?"

"Jen jsem si říkal, že to chce změnu," lhal dál Draco. "Dával jsem si to na vlasy, aby mi nelezly do očí a už mě otravovalo mít je stále připláclé na hlavě. Ale zítra se nejspíš stejně vrátí do normálu."

"Neopovažuj se," řekla Pansy zvedajících ruku i s Dracovými prsty sevřenými kolem jejího zápěstí. Přejela mu prsty po volných pramenech a jejich oči se setkaly. Draco se zahleděl na její hezkou tvář (odmítala přiznat, že si ke vzhledu dopomohla kouzly, ale Draco ji dál podezříval) a necítil ani kapku přitažlivosti. Vůbec nic.

"Pansy…," začal opatrně.

Zamrkala a vytrhla mu ruku. "Ty jsi takový bastard!" vykřikla a udeřila ho do ramena. "Jak to, že máš takové vlasy, aniž by ses musel jen trochu snažit? Merline, když si ještě vzpomenu na tu tvou posedlost cukrem… upřímně, pohrdám tebou."

Usmál se. "Taky tě nesnáším, mrcho," kontroloval přátelsky. Ušklíbla se s jiskřičkami v očích a všechno bylo zase v pořádku.

"Šla jsem za tebou jen proto, žes byl pryč skoro dvě hodiny. Říkala jsem si, jestli jsi nakonec nepropadl svodům Ufňukané Uršuly a nerozhodl se s ní strávit věčnost." Zalapala po dechu a namířila na něj ukazovák. "Vsadím se, že to je ta tvá přítelkyně!"

"Prohlédla jsi moji lest," zasténal zoufale Draco. "Nedokážu odolat její průsvitnému kouzlu. Sestěhujeme se k sobě. Podělíme se o potrubí i o všechno ostatní."

"Slibuju, že vám nikdy nepočůrám hlavy," reagovala Pansy vážně.

***

Neschopen čekat ještě déle se Draco brzy omluvil Pansy (a Crabbeovi s Goylem, kteří si na něj počíhali na odchodu ze společenské místnosti) a zamířil rovnou do sedmého patra.

Potter tam stále byl. Seděl u stolu u okna a hrbil se nad svitkem pergamenu.

"Pěkná postel," řekl Draco, aby o sobě dal vědět, směrem k majestátnímu lůžku s nebesy z tmavého dubu, které stále stálo u zdi. Potter se rozhlédl kolem sebe a přitažlivě zčervenal.

"Jo," řekl rozpačitě. "Požádal jsem o ni, ehm abych si mohl trochu odpočinout předtím než… ale teď nechce zmizet. Netuším, co je špatně."

Draco měl podezření, že ví přesně, co je se děje - většina jeho myšlenek se točila kolem Pottera a ta komnata to určitě věděla - ale nic neřekl. Nechal Pottera topit se ve své vlastní nevinnosti. Zavrhnul myšlenku na to, že by "Zlatý chlapec", kdy uvažoval o sexu.

Mozek mu však připomněl, že pokud dnešní odpoledne alespoň něco potvrdilo, tak to, že Potter určitě o sexu už něco víc. Vzpomínky tančily pod Dracovými víčky dnes snad už po sedmačtyřicáté a on, navzdory tomu, že během posledních dvou hodin zažil svůj dnes už třetí orgasmus, cítil, jak opět tvrdne.

"… jinak."

Draco lehce potřásl hlavou, aby se zbavil obrázků ve své hlavě. "Cože?"

"Vypadáš jinak," zopakoval Potter. "Udělal sis něco s vlasy?"

Jeho ruka vystřelila vzhůru a on si rozpačitě odhrnul vlasy z očí. "Jo," řekl a pozorně sledoval Potterovu tvář. "Líbí se ti to?"

Potter, Merlin mu žehnej, opět zrudl. Draco předstíral, že si toho nevšiml. "Je to… v pohodě," řekl Potter. "Určitě je to jiné."

"Jo, na to jsem myslel," povzdechl si Draco a klesl na tmavou koženou pohovku. "Ale hrozně otravné. Nechápu, že ti to nevadí… mít vlasy neustále v očích."

Potter se posadil vedle něj a Draco zavřel oči, užívajíc si opar potěšení, který ho obestřel, když se Potter přiblížil. "Docela se to hodí," slyšel Pottera neurčitě říkat. "Však víš, s tou jizvou a tak."

Ach, konečně se dostáváme k Potterovu sentimentálnímu příběhu, pomyslel si Draco. Ucítil známý záchvěv zlosti rozehřívající ho i přes brnění způsobené lektvarem. Překvapilo ho, že vydrželi celý týden bez toho, aby Potter vyprávěl svůj smutný příběh o životě dospívající celebrity. Chudák Potter, ve škole mu projde prakticky cokoliv, dokonce i Ministerstvo kouzel nad ním čas od času přimhouří oko, ale on by si prostě jen přál být jako ostatní.

Taková kopa sraček.

Nakonec na to Draco nic neřekl. Zůstával opatrný, kdyby se Potter rozhodl, že by měl Draco trpět za své názory. Potter dal sice jasně najevo, že stojí proti Temnému pánu, ale sám by jeho místo zastal obstojně.

"Víš, Seamus si myslí, že mám přítelkyni," řekl Potter po chvíli jakoby nic.

Dracovy se zvedl žaludek a rozbušilo se mu srdce. "Ale nemáš, že?" zeptal se ostře.

"Samozřejmě, že ne," odpověděl Potter a Draco se mohl opět dýchat. Ten stupidní lektvar ho donutil žárlit na Potterovu imaginární přítelkyni. "Ale myslel jsem si," pokračoval Potter, "že bych to mohl předstírat."

"Fajn…," řekl Draco pomalu. "Bez urážky, Pottere, ale nemyslíš si, že je to trochu smutné?"

Potter se zatvářil zmateně, ale pak se zahihňal. "Tak to nemyslím. Napadlo mě, že by to mohlo odlákat pozornost od tebe. Všichni budou z té představy u vytržení a budou se dohadovat, kdo to asi je, takže se nikdo nebude zajímat o to, co děláš. Jsem zvyklý vyhýbat se lidem, takže na nás nepřijdou. Nejspíš se to objeví i v novinách."

Draco si odfrkl. Tohle už bylo opravdu trochu moc. "Jsi neuvěřitelně namyšlený zmetek, Pottere," řekl věcně a potřásl hlavou, aby se zbavil vlasů, které mu opět spadly do očí.

"Cože?" reagoval rozhořčeně Potter. "Četl jsi přeci ty výmysly o mně a Hermioně. Ve skutečnosti, mám ten dojem, si při jejich vzniku hrál klíčovou roli. Já nepřeháním. Tohle se stane."

Draco se při té vzpomínce usmál. Byla to jedna z chvil, na které byl obzvlášť pyšný. "Teď, když Rita Holoubková odešla do důchodu, se o tvůj údajný milostný život nikdo starat nebude, Pottere. Pamatuj na moje slova. Za několik let si nejspíš ani nevzpomenou, kdo vlastně jsi."

"Věř mi, když ti řeknu, Malfoyi, že se upřímně nemůžu dočkat, až ten den přijde," řekl Potter vážně a Draco obrátil oči v sloup.

"Jen do toho. Tak si pořiď přítelkyni. Možná by mohla být ze Zmijozelu, nabídni všem pořádný skandál. A pokud si lidi budou myslet, že jde o Queenie, nikoho to nebude zajímat."

"Queenie?"

"Daphne Greengrassová," vysvětlil Draco. "Je to děvka. Máme pocit, že se snaží vyspat s každým klukem ve škole, který už dosáhl puberty a po těch, kterým se ještě postaví. A i s některýma holkama, pokud se tedy dá Millicent Bulstrodeové věřit."

"Počkej, komu se ještě postaví?" zeptal se Potter. "Tím myslíš, že jde i po učitelích?"

"Oh, ano. Pamatuješ na toho kentaura, který v pátém ročníku nahradil Trelawneyovou?"

Potter vytřeštil oči. "Ne, Firenze! To by nemohl. Je to slušný chlap."

Draco se usmál. "A Queenie je ze Zmijozelu. Jestli říká, že to udělala, tak se jí to nejspíš opravdu povedlo."

Pobaveně sledoval Potterovu tvář a uvažoval jak omezený je svět, ve kterém Nebelvíři žijí. Byla pravda, že Draco zdaleka nepatřil k těm nejzkušenějším, za to ale viděl spoustu věcí. Věcí, o jejichž existenci Potter neměl ani tušení.

"Překvapuješ mě," řekl Potter, čímž přerušil proud Dracových myšlenek.

"Ano?"

"Jo, už jsme tu asi deset minut a ty ses mě ještě stále nepokusil dotknout."

Trhnul sebou. Byla to pravda. Přepokládal, že po tom, co spolu v několika posledních hodinách zažili tolik intimity, se účinky lektvaru trochu upokojily a dovolily mu být v Potterově společnosti, aniž by začal bláznit. Když však viděl, že Potter nejeví žádné známky toho, že by si vzpomněl, co se odpoledne událo, rozhodl se, že nebude tím, kdo mu to připomene.

Rychle se zamyslel. "Zkouším svoji odolnost," řekl a pokrčil rameny. "Počítám, že pokud opět zmizíš, dokážu přežít déle než jeden týden. Možná bych na tom měl pracovat nebo tak něco."

Potterovo obvyklé zamračení (což už Draco nyní dokázal jednoduše rozpoznat) se prohloubilo. "Znovu to už neudělám," řekl vážně "Bylo to vážně hloupé. Především po tom, co nám Snape řekl. - Je mi to líto. Že sis tím musel projít."


Dracovi spadla brada. Opravdu se… opravdu se mu Potter právě omluvil? Jemu, nízkému Zmijozelovi?

Potter si všiml Dracova šoku. "No jo, buď zticha." Popadl ho za lem košile. "Ale po tom, co jsem viděl, jak… Chci říct, jak jsem měl vědět, že to bude tak špatné? A ty jsi přeci řekl, že končíš… takže…"

Draco se rozhodl, že je načase, aby Potter přestal mluvit. Naklonil se, překonal vzdálenost mezi jejich těly jediným rychlým pohybem. A bylo to fajn, samozřejmě, že to bylo fajn, za normálních okolností by to bylo úžasné, jenže tohle nebylo normální a v tom byl ten problém; teď už věděl, jak Potter líbá a tohle… tohle nebylo ono. Něco chybělo. Potřeboval cítit Potterovy rty pohybující se proti jeho a ne aby se jednoduše podvoloval jeho nátlaku.

Samou frustrací se Draco posunul, přibližoval se stále blíž k Potterovi, až se polovina jeho ocitla v Potterově klíně. Jenže ani těsnější kontakt mu nepomohl; jen mu připomněl ty úžasné věci, které měl pouhých pár minut na dosah ruky před několika hodinami.

Draco sjel ústy z Potterových rtů a zaměřil se na jeho krk. Stále cítil pocity navozené lektvarem Orexis Votum, ale pořád to jaksi nebylo ono (mohl si živě, jako pohybující se fotografie, představit Pottera lapajícího pod ním po dechu, jak zaklání hlavu a jak to na něj přichází - to Draco potřeboval); až do chvíle, než si Potter odkašlal a řekl: "Možná bys tentokrát mohl přitlačit, aby si všichni mysleli, že - hm - to udělala moje přítelkyně."

Jak už bylo u lektvaru zvykem, známá mlha ho obklopila tak rychle a mocně, že Draco zalapal po dechu a zapředl. Potter právě řekl… označit ho, Merline, to byl nápad. Takové jasné znamení vlastnictví Brumbálova miláčka… všichni to uvidí, budou vědět, co to je. A Snape, Snape bude přesně vědět, jak se to tam dostalo! Přejel mu mráz po zádech a on si prolízal cestu k Potterově klíční kosti.

"Chceš, abych tě označil?" Nemohl si pomoci a samolibě mumlal proti Potterově krku.

"No… chci říct, pokud nech - " Draco zkousl. Tvrdě. A Potter si hlasitě povzdechl. Kurva, tohle už bylo skoro ono. Potter měl zakloněnou hlavu, aby Dracovi poskytl prostor, ale Draco mohl předstírat, že se Potter nechal strhnout vášní. A nepravidelně dýchal (což byl pravděpodobně tím, že se cítil nepříjemně) a Draco si představoval, že je to proto, že se zoufale snaží potlačit nutkání strčit opět Dracovi svoji chloubu hluboko do krku.

Nevadilo, že si Potter na odpoledne nepamatoval a nevadilo ani to, že Potter se s ním schází proti své vůli. V Dracově mysli Potter dělal vše, co mohl, aby se ovládl a nepřitáhl Draca k sobě a nevylíbal z něj duši.

Nyní, už plně nabuzený, se Draco přimáčkl blíž k Potterovi, a pak ztuhl. Ten tlak proti jeho stehnu, že by - ? Ne, to se nemohlo stát. Potter přece neměl, nebo že by… že by ano?

A, dohadoval se Draco sám se sebou, i kdyby ano, nic by to neznamenalo. Každému klukovi se to v tomhle věku stává při nevhodných situacích. Ne, že by tohle bylo nevhodné, ale…

Ať už byl jakkoli nevinný, byl Potter stále teenager. Draco se nesměl poddat naději. To ani náhodou.

I když dnes odpoledne se o něm Potterovi zdálo.

"Jsi hotový?"

Draco zvedl hlavu. Potter se na něj zvědavě díval a Draco si uvědomil, že už se skoro minutu nepohnul.

"Já," začal, ale pak koutkem oka zahlédl červenou značku na Potterově krku. "Ach, Merline."

"Ugh, je to špatné?" Potter si přejel prsty po značce a trhl s sebou.

Draco dál zíral. "Je to jedna z nejžhavějších věcí, které jsem kdy viděl," odpověděl po pravdě a přemýšlel, jak by se mu mohlo povést získat ještě víc, než už dostal. Potter si odkašlal a celý nesvůj se podíval stranou.

"No, hádám, že… jestli už jsi v pohodě, chci říct, pokud jsi... to stačilo..."

Draco pochopil, kam míří, a vstal. Ještě tu nebyli ani hodinu, ale přesto už necítil zoufalé nutkání donutit Pottera zůstat.

"Měl by sis trochu stáhnout dolu levou stranu hábitu, aby to nebylo vidět," poradil mu Draco slabě s pohledem upřeným na jeho krk.

"Jasně." Potter si upravil oblečení a znovu se otočil na Draca. "Lepší?"

Přikývl. "Uvidíme se později." Potter, přestože na Draca ještě naposledy otočil s tím divným pohledem, zvedl ruku na rozloučenou a odešel bez jediného slova.

Draco sklouzl zpět na pohovku se zmateným povzdechem a po zbytek večera seděl v komnatě Nejvyšší potřeby sám a uvažoval, jestli bylo možné, aby se Potter vzrušil, když ho Draco líbal. Jestli ano. Co by to, pro všechno na světě, mohlo znamenat?

TBC
 

22 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Achája Achája | 6. prosince 2014 v 20:59 | Reagovat

Chlapci jsou lapeni v síti, to je bžunda:-)

2 Saskya Saskya | 6. prosince 2014 v 23:15 | Reagovat

:D :D ale, čo sa nám tu neudialo :D Harry, ako si takéto niečo môzeš nepamätať? hanbi sa! :D
veľmi pekné! :)

3 nel-ly nel-ly | Web | 7. prosince 2014 v 8:42 | Reagovat

[1]: a myslím, že se jen tak nevypletou :)

[2]: potlačuje vzpomínky, Harrouš jedna, když jsem to četla poprvé, tak jsem mu nadávala nahlas :D

4 Jima Jima | 7. prosince 2014 v 9:23 | Reagovat

Hezká povídka :)
Asi jsem hloupoučká (určitě jsem :D) ale nikde nemůžu najít kapitolovky :D

5 Jima Jima | 7. prosince 2014 v 9:26 | Reagovat

BTW. myslím tím slash kapitolovky... protože třeba v tom rozcestníku jsem nenašla odkaz na tuhle povídku -__-" :D

6 nel-ly nel-ly | Web | 7. prosince 2014 v 9:33 | Reagovat

[4]: jo :D nejsi, to je moje chyba... já se s rozcestníkama trochu nepohodla, takže je to všechno pod Slashem (u mě celkově jaksi převažují kratší povídky)
ale tahle tam fakt zatím neni O..o dneska ji tam přidám O:)

7 nel-ly nel-ly | Web | 7. prosince 2014 v 9:34 | Reagovat

[6]: i když tohle by mělo být spíš pod překlady O.o ježiš, sama jsem se zamotala ve vlastních rozcestnících :D

8 bacil bacil | 10. prosince 2014 v 22:22 | Reagovat

Teda Harry má fakt dobré spaní, když ho tohle nevzbudilo.
Jsem zvědavá jak budou ostatní reagovat na Dracovu značku :-D

9 Helen Helen | 12. prosince 2014 v 23:49 | Reagovat

Hahááá, to mi opravdu chybělo. Co jsem na vysoké, tak slash čtu velice málo. Musím napravit, skvělé. :) A nezávidím ti ten překlad zrovna téhle kapitoly. :)

10 Vai Vai | E-mail | 13. prosince 2014 v 20:11 | Reagovat

Tak to bude ještě zajímavé, už čekam kdy se Harry taky na něj vrhne a to ne jen ve snovém opojení... a kdy ty čmuchalky Pansy a Hermiona něco zjisti, jsou až moc zvědava děvčata :DNutne potřebuji další kapitolku O_O

11 Market Market | 14. prosince 2014 v 17:50 | Reagovat

To je skvělý :-D Teď jenom doufám, že si Harry brzo vzpomene :D Děkuji, že překládáš, moc se mi to líbí. Strašně moc se těším na další díl :-)

12 nel-ly nel-ly | Web | 14. prosince 2014 v 20:27 | Reagovat

[8]: spíš bych řekla, že mu jde až příliš dobře lhát sám sobě (jinak už by na něj přeci musel skočit! O.o)

[9]: já vůbec když si vždycky po delší době vzpomenu, jak dlouho jsem nic pořádného (chápejte drarry) nečetla a že to nějak není ono

[10]: ony jsou vůbec často docela za čmuchalky, jinak by to kluci asi měli moc jedndouchý

[11]: jsem ráda, že se líbí, překlady nejsou zrovna moje nejsilnější stránka, ale snažím se, co to jde O:) :D

13 Armen Sangmanová Armen Sangmanová | Web | 3. února 2015 v 20:40 | Reagovat

Super, přečetla jsem to jedním dechem... skvělý překlad :) ne, že bych četla originál, ale je to prostě dobrý :D ;)
Těším se na další díl ...a vzhledem k tomu, že je to již skoro měsíc od poslední přídané, bych se mohla i dočkat :D

14 matket matket | 5. dubna 2015 v 0:36 | Reagovat

Skvělá povídka, děkuji za překlad :-) Moc se těším na další díl. Už na nic neděláš, nebo nemáš čas? Doufám, že jsi s ní neskončila :-)

15 nel-ly nel-ly | 7. května 2015 v 13:37 | Reagovat

[14]:  neskončila, jen zrovna statnicuju, takže absolutně nic nestiham :-D

16 Armen Sangmanová Armen Sangmanová | Web | 10. června 2015 v 17:34 | Reagovat

Myslím, že všichni doufáme, že brzy rychle, ale úspěšně dostátnicuješ a po kocovině se pustíš do dalšího překladu :-D (nemůžu se dočkat :-D )

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA