RECENZE: Losing it

24. listopadu 2014 v 10:40 | Nel-ly |  New Adult
ORIGINÁLNÍ NÁZEV: Losing it
AUTOR: Cora Carmacková
SÉRIE: Losing it #3
NAKLADATELSTVÍ: Jota
MÉ HODNOCENÍ: 3,5/5 GOODREADS: 3,82
VYCHÁZÍ: 26.11.2014

V dnešním světě je dvaadvacetiletá panna spíš raritou. Alespoň o tom je Bliss přesvědčená, a tak je rozhodnuta se s tím "problémem" konečně vypořádat. Tím, že nechá sexy neznámého kluka nahého ve svém bytě a polonahá uteče, to jen začíná. Přála si, aby ho už nikdy neviděla, ale to jaksi není možné…


Bliss je stále panna. Ale už jí být nechce. Jenže, jak na to? Jak řekla její kamarádka Kelsey: když teda není lesbička ani nehodlá odejít do kláštera, není důvod, proč otálet. Bliss začně pokaždé moc myslet a tím to všechno zkazí, a tak s pomocí Kelsey vymyslí bojový plán: oblékne si na sebe úzké kalhoty a tričko s velkým výstřihem, které by si na sebe sama nikdy nevzala, a vyrazí do baru, aby našla toho pravého… na jednu noc.

"Jestli tohle má být způsob, jak balit holky, tak bych doporučovala přesunout s do oblasti s větším provozem."
Zvedl hlavu od čtení a já najednou nedokázala polknout. Byl to ten nejhezčí kluk, kterého jsem dneska večer viděla - křišťálově modré oči zpola zakryté prameny světlých vlasů, lehce zarostla brada propůjčující mužný vzhled, aniž by vypadal moc zpustle a tvář, která by přinutila anděly zpívat. Mě nepřinutila zpívat. Mě přinutila zírat. Proč jsem tam zůstala stát? Proč ze sebe vždycky musím udělat blbce?
"Prosím?"
Má mysl ještě stále zpracovávala ty fantastické vlasy a průzračné oči, takže mi chvilku trvalo, než jsem odpověděla: "Shakespeare. Nikdo nečte Shakespeara v baru, pokud to není finta, jak balit holky. Jen jsem chtěla říct, že větší štěstí se dá najít tamhle vepředu."
Hodnou chvíli nic neříkal, ale pak se jeho ústa roztáhla v úsměvu odhalujícím, co byste řekli: dokonalé zuby!
"Není to finta, ale kdyby byla, tak to vypadá, že dokonale vyšla."
(Str. 16)

Vypadá to, že Bliss je ztracený případ. Nikdo na ní nepůsobí tak, aby dokázala ignorovat svůj neustále aktivní mozek a poddat se vášni. Pak však spatří neznámého kluka s knihou v ruce a její jasné, že to je on. No, to koktání a teplo, které se jí rozlévá do končetin, přeci musí být známkou přitažlivosti, ne? Všechno jde ráz na ráz a naprosto správně (i když s menšími karamboly), až se konečně ocitnou u Bliss doma. V posteli. On nahý, ona skoro. A Bliss najednou dojde, že není připravená. Uteče.

1. Nemám boty.
A ani tričko. ¨
2. Nevzala jsem si klíče.
A ani nic jiného.
3. Nechala jsem ve svém bytě úplně cizího člověka.
Nahého.
(str. 54)

Už nikdy ho nechce vidět. Kelsey řekne, že si to užila a doufá, že už se o tom nikdy nezmíní. Budiž zapomenuto, s touhle myšlenkou Bliss vyráží na první hodinu posledního semstru, kde na studenty čeká nový profesor. Garrick. Ten Garrick, kterého nechala včera nahého ve svém bytě a sama se polonahá schovávala ve křoví a čekala, a konečně odejde a ona se bude moci vrátit domů a umřít hanbou.

Coře Carmackové je "něco přes dvacet let" a ráda píše o lidech své generace. Zkusila mnoho různých profesí, které rozděluje na nudné, zábavné, stresující a vysněné, kam patří psaní. Své hdiny ráda uvádí do velmi trapných situací, skrze něčž překvapivě najednou toho pravého partnera pro život. I trapní lidé totiž potřebují lásku a Bliss je bez debat jedna z nich.

Ono to není ani tím, že by Bliss sama byla trapná. Až na zajímavé jméno na ní vlastně není nic moc výjimečného, ale situace, do kterých se dostává, jsou jednoduše k pokukání. Chvílemi si čtenář říká: "Jako fakt?", ale v další zjišťuje, že děj hltá a vůbec mu to nepřijde divné. Ich-forma hlavní hrdinky je vtipná, jednoduchá a rychle prochází dějem, aniž by se třeba jen na chvíli zdržovala. Což z knihy dělá zábavnou jednohubku, ale zároveň působí jaksi zapomenutelně, protože ji člověk přečte jen za několik hodin. Možná je to i tím, že Blissin charakter je... kdo vlastně Bliss, je? Autorka jakoby se nemohla rozhodnout, protože Bliss ze začátku působí jako stydlivá naivka (pak do sebe kope panáky tequily a hraje v představení), ale vzhledem k nepasujícím dialogům - ač velmi zábavným - je těžké určit, kdo vlastně je.

(Bliss ráda oslavuje tanečkem, no... občas mám podobnou úchlku)

K překonání toho problému, kterým je panenství pro promující vysokoškolačku, je potřeba muže. A tím druhým do party je Garrick. Garrick je vysoký, vypracovaný, krásný, sečtělý a ještě má britský přízvku. Dokonalost sama. A je fakt, že části, kdy se v knize vyskytuje, doopravdy stojí za to, také to však je tak prvoplánově bezcharakterní (ne, bezcharakterní jako bezcharakterní, prostě jen bez-charakterní) postava, že čtenář může alespoň chvíli doufat, že to nakonec nedopadne tak, jak je od začátku jasné. Nemusí, protože Bliss, přestože panna, má nápadníků překvapivě spousty.

(Garrick! můžu si stěžovat na originalitu, jak chci, ale... chci ho :D čte a přitom má motorku a břišáky)

Vedlejší postavy! Ty tam prostě musí být, a protože kniha přesně zapadá mezi ostatní obdobné romány, vedlejší postavy jsou přesně podle základní charakteristiky. Panna má promiskuitní kamarádku a lidi kolem, kteří jsou do ní vlastně blázni. Viděli jsme to jednou, dvakrát, třikrát a víckrát, ale nevadí, protože proč se pokoušet o originalitu, když o ni nikdo nestojí?

Kelsey a Cade, Blissini nejlepší přátelé, jsou naprosto dokonalé vedlejší postavy, které ale příběh doplňují tak, jak mají. U podobných knih, kdy jsou další díly o "přátelích a známých" hlavních postav pro mě poslední dobou častěji platí, že mě zajímají víc, než ty hlavní a většinou jsou také následující díly mnohem lepší první… i tentokrát se prostě nemůžu dočkat, až se dostanu k druhému dílu, protože ten pro mě slibuje zajímavější příběh než ten s Bliss, který byl vtipný, milý, romantický, ale naprosto průměrný. Ale za zpracování, styl psaní, nepopiratelnost vtipnost situací, které nejsou až tak přitažené za vlasy, a krásný konec (ano! Po dlouhé době jsem naprosto spokojená s koncem) musím říct, že čtení LOSING IT byl velmi příjemný zážitek.

"Čekáš na pozvání?" zeptala jsem se a změřila si ho, jak stojí opatrně za dveřmi. "Teď přijde okamžik, kdy mi řekneš, že jsi upír?"
Zachechtal se: "Ne, přísahám, že ta bledost je příznak mého britského původu."


Podobné knihy:

Děkuji nakldatelsjtví JOTA za zaslání recenzního výtisku.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 lina lina | Web | 26. listopadu 2014 v 13:20 | Reagovat

Jo Losing it je vtipné...docela by mě ten český překlad zajímal..a líbí se mi i ta obálka..i když Garrick se blonďák :D (ale ta britská má taky tmavovlasýho)

2 nel-ly nel-ly | E-mail | Web | 26. listopadu 2014 v 16:54 | Reagovat

[1]: ona má většina obálek až na tu originální (která je zas nejošklivější) bruneta (ehe? divný slovo)
jo, vtipný to je, myslím, že překlad není vůbec zlej (alespoň podle toho, že teď čtu dvojku v angličtině)

3 Polgara Polgara | Web | 28. listopadu 2014 v 14:26 | Reagovat

Článek je to strašně pěkný, ale pořád  téhle knížce nevím, co si o ní myslet. Na jednu stranu jsem díky tobě hodně na vážkách, že bych si ji koupila, ale uvidím. :-)

4 Lizz Lizz | Web | 1. prosince 2014 v 19:03 | Reagovat

O téhle knize jsem četla už hodně, takže si jí asi píšu na seznam! :D Díky za recenzi :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA