Není lektvar jako lektvar (5)

8. listopadu 2014 v 10:48 | Nel-ly |  Není lektvar jako lektvar
Stane se nepravděpodobné skutečností? No... v Dracově případě člověk nikdy dopředu neví, co udělá. Ale i Harry umí koneckonců docela překvapit.



Harry se cítil příšerně. Přes víkend Malfoye skoro neviděl - Hermiona říkala, že byl v knihovně a vypadal úplně normálně - a tak se donutil zapomenout na tuhle jejich lektvarovou záležitost a soustředil se na normální věci, jako domácí úkoly a famfrpál (a také na "ne tak běžné" věci, jako tajné schůzky s ředitelem školy a přípravu na porážku nejtemnějšího černokněžníka, který kdy existoval, ale na to se mu opravdu nechtělo myslet).

Nicméně předchozího dne, když odcházel ze snídaně, Harry zahlédl Malfoye ve společnosti Pansy Parkinsonové. Malfoy mu věnoval jediný pohled, a pak utekl předními dveřmi a od té doby ho pravděpodobně nikdo neviděl, protože se neukázal na jídle a Ernie McMillian během Přeměňování prohlásil, že Malfoy chyběl i na hodině Věštění z čísel.

Harry nepřítomně žvýkal svůj toast a doopravdy uvažoval, zda by neměl zajít za Snapem a ke všemu se přiznat. Co když Malfoy utekl? Co když zemřel? Harry se otřásl. Malfoy sice může být blbec, ale Harry by nikdy nechtěl být zodpovědný za jeho smrt.

Už se připravoval na to, že Snapea chytí ještě před začátkem první hodiny, když do něj Ron šťouchl a kývl směrem ke dveřím. Malfoy a jeho kumpáni se zjevně dnes rozhodli přijít na snídani.

Vypadal příšerně; velké tmavé kruhy pod očima ladily s barvou jeho hábitu; už tak ostré rysy špičaté tváře se zdály ještě ostřejší, jakoby celé dny nejedl; obvykle úhledně sčesané a upravené vlasy byly rozcuchané a trčely všemi směry a… a mířil přímo k nim.

Ron si toho také všiml. "Co to sakra dělá?" zeptal se, aniž spouštěl pohled z Malfoye. "Myslíš, že se nakonec zcvokl?"

"Kdo se zbláznil?" zeptala se neurčitě Hermiona a nosem zabořeným do knihy Poznej svá kouzla: 2000 častých a méně častých protikouzel.

"Podívej se sama," zamumlal Ron a Hermiona vzhlédla právě včas, aby viděla, jak se Draco Malfoy zastavil přímo před nimi. Pootevřela ústa. "Malf -?"

"Omlouvám se za tu sobotní urážku, Weasley," přerušil ji Malfoy tenkým třesoucím se hlasem se zaťatými pěstmi podél těla. "A omlouvám se za všechno, co jsem kdy řekl o tvé rodině nebo finanční situaci. A Grangerová," otočil se směrem k Hermioně, která na něj v šoku zírala, "Je mi líto, že jsem ti říkal Mudlovská šmejdko a všeználku. A Longbottome," podíval se tentokrát na Nevilla, kterému spadla lžíce do ovesné kaše, "promiň, že jsem neustále zdůrazňoval, jaký jsi idot. A Pottere…"

Malfoyův hlas zakolísal. Nedíval se přímo na Harryho, místo toho upřeně zíral do Nevillovy kaše. "Můžeš na slovíčko?"

Zavládlo ticho a všichni v okruhu patnácti metrů se otočili k Harrymu. Připadal si naprosto bezmocně, a tak přejel pohledem kolem sebe; Hermiona se očividně snažila si to všechno spočítat, Ron měl dokořán otevřenou psu, Levandule se k nim zvědavě nakláněla přes Nevillovo rameno. Pak se podíval na Malfoye. Byl bílý jako stěna a vypadal, že každou chvíli omdlí nebo se pozvrací (možná oboje).

"Jo, jasně," řekl Harry a vstal.

"Harry!" vyjekl Ron a popadl ho za rukáv hábitu. "Co to děláš? Co když je to jen trik? Je to… je to Malfoy!"

"Já vím, kdo to je, Rone," řekl Harry a setřásl jeho ruku. "Podívej se, pokud se o něco pokusí, jednoduše ho zakleju a nechám tam, jasný? Uvidíme se na Přeměňování."

Ignorujíc Rona prskajícího rozhořčením Harry zamířil ven z Velké síně kolem řady svých spolužáků ke Vstupní síni.

Učebna jedenáct byla jedinou místností, o které si Harry myslel, že ji v příštích deseti minutách nezaplní davy studentů, a tak vešel následován Malfoyem a následně pomocí kouzla zamkl dveře a očaroval je kouzlem zajišťujícím jim trochu soukromí. Žádného z profesorů by to samozřejmě nezadrželo, ale alespoň by byli varováni, kdyby se někdo snažil dostat dovnitř.

Konečně se Harry otočil k Malfoyovi, který se na něj stále odmítal podívat.

"Jsi… jsi v pořádku?" zeptal se rozpačitě.

Malfoy vydal podivný zvuk, který by se hodil k velmi špatnému komikovi. "Být ti tak blízko," řekl teskně. "To je… Cítím se, jako bych byl nemocný nebo umíral nebo tak něco a nenávidím to."

"Fajn," začal se Harry cítit znovu nepříjemně. "Můžeš… dělat tu svoji věc, však víš. Omluvil ses Ronovi, to bylo vše, co jsem chtěl," zadržel dech a už nedodal: nebylo to tak těžké, že?.

Malfoy se na něj ostře podíval, jakoby snad dokázal slyšet jeho nevyslovené myšlenky, pak zalapal po dechu, zbledl a zapotácel se. Harry natáhl ruku, aby ho zachytil a Malfoy sykl z toho kontaktu, snažil se mu vykroutit a současně se k němu ještě víc přiblížit.

"To je v pořádku, pokračuj."

Malfoy stále působil nejistě a Harry se začínal cítit hloupě, takže ho chytil za ruku a přitiskl ji na vlastní tvář. Malfoyovi se rozšířily oči, zvedl i tu druhou a kopíroval její pohyb, až v dlaních držel Harryho obličej.

"Ty… já… do prdele, Pottere," Malfoyovy palce mu opakovaně přejížděly po tváři. Jednou, dvakrát, než to vypadalo, že to konečně vzdal. Třásly se mu rty, když svými prsty přejížděl přes Harryho ústa. A pak dlouze úlevně zasténal a políbil ho… tvrdě.

"Ach kurva." Slyšel Harry vzdálený šepot přerušovaný hlubokými vzdechy a hlasitým sténáním. "Do prdele, ach sakra, do prdele, ty jsi tak… sakra."

Harry tam stál a přijímal prudký útok. Zasloužil si to a věděl to. Neměl to dělat, vystavovat Malfoye takovému přetížení. Nebyla to přece jeho chyba, že podlehl síle lektvaru (nebo možná byla… Harry stále nevěděl, jak k tomu došlo) a Harry neměl právo ho kvůli tomu vydírat.

Hodnou chvíli stáli přitisknutí jeden k druhému, Harry se snažil vůbec nepohnout, zatímco Malfoy mu občas rukou přejel po některé partii těla a jeho dech Harryho hřál na straně krku.

"Jak se cítíš?" zeptal se nakonec Harry.

Malfoy vydal spokojený hrdelní zvuk. "Je to lepší," řekl líně a konečkem prstu přejel po Harryho paži.
Pak znovu nastalo ticho.

"Myslím, že už začala první hodina."

"Hmm."

"Malfoyi, chtěl jsem tím říct: Myslím, že by ses měl přestat tulit k mému uchu a jít na hodinu," prohlásil netrpělivě.
"Já se k tobě netulím, Pottere," odsekl Malfoy a naposledy ho lehce kousl do ušního lalůčku. "Já tě - "

Vrhl se na jeho rty v hlubokém polibku, zabořil prsty do Harryho vlasů a zaklonil mu hlavu.

" - líbám tě," dodal, kousek se vzdálil a uculoval se. Harry obrátil oči v sloup.

"Tak fajn, žádný tulení. Ale už můžeme jít, nebo ne?" zeptal se s neochotou o tom rozhodnout poté, čím Malfoye donutil projít a viděl, co to s ním udělalo.

"Jo, jo," odpověděl Malfoy a pomalu uvolnil prsty z jeho vlasů. "Ale stále platí ty naše schůzky v Komnatě nejvyšší potřeby, že ano?"

Harry přikývl. "Nevidím důvod, proč ne. Hádám, že se sejdeme později," naposledy se na Malfoye povídal - opravdu vypadal mnohem lépe, opět měl trochu barvy ve tvářích a hlavu měl nakloněnou tím starým dobrým arogantním způsobem - a odešel na Přeměňování (s desetiminutovým zpožděním).

Když odcházel ze třídy, ještě uslyšel Malfoyův hlas: "Na svou obranu, on mi bránil v cestě za ranní kávou. Což pro mě znamená, že si to zasloužil…!"

Harry se, navzdory sám sobě, usmál.

* * *

"Kde jsi sakra byl?" zasyčel na něj Ron, jakmile se Harry tiše vplížil na Přeměňování po krátké zastávce v umývárně, kde se snažil dát do pořádku. Byl zděšený, když viděl své rudé, oteklé rty, ale trocha ledové vody vychrstnuté na tvář a jednoduché léčivé kouzlo to vyřešily. Zrádný hlas v hlavě mu však našeptával, že různá uklidňující a léčivá kouzla v průběhu následujícího měsíce bude používat velmi často. Ignoroval ho.

"Co je?" zeptal se Harry roztržitě a jedním okem sledoval McGonagallovou, která stála zády ke třídě. Vytáhl své knihy, pergament, brk a inkoust z tašky tak tiše, jak jen to dokázal, a snažil se předstírat, že už tu sedí stejně dlouho jako ostatní.

"Mysleli jsme, že tě Malfoy unesl nebo tak něco! Už jsem byl připravený zburcovat celý Nebelvír na záchrannou akci, ale Hermiona mi v tom zabránila."

Harry byl Hermioně velmi, velmi vděčný, že si zachovala logické myšlení. "Nebuď idiot, jako by mi snad Malfoy dokázal něco provést," řekl a snažil se rozluštit písmo na Ronově pergamenu, aby věděl, co prošvihnul. "Jen si chtěl promluvit."

"Mluvit? Malfoy? O čem? A co to, pro Merlina, mělo dneska ráno znamenat?"

"Famfrpál," odpověděl Harry neurčitě, když si přepisoval nadpis a několik vět, které si Ron poznamenal. Záměrně ignoroval jeho poslední otázku. "Zmijozel si chtěl zamluvit hřiště na stejnou dobu jako my, chtěli si to vyměnit."

"To snad ne? Řekni, žes to nedovolil," vyhrkl Ron. "Už toho mám dost, že mají ve všem přednost jen proto, že mají víc peněz."

Harry se zasmál. Věděl, že když začne se Zmijozelem a famfrpálem, Ron se okamžitě chytne návnady. Jako by snad Malfoy někdy zkusil vyjednávat.

"No vlastně dovolil," řekl a sledoval jak Ronovi závratnou rychlostí rudnou uši "Ale jen proto, že jsem chtěl trénink stejně přesunout na pátek."

"Fajn," vydechl Ron. "Potom je to teda v pořádku."

"Tak tedy, studenti," rozezněl se hlas profesorky McGonagallové od tabule. "Dnes začínáme nové téma, budeme učit jak proměnit člověka ve zvíře. Jsem si jistá, že jste si všichni vědomi, jak takové kouzlo může být nebezpečné. Pokud uděláte jen malou chybu, může to mít nedozírné následky. Proto vyžaduji vaši plnou pozornost a děkuji,… že jste se k nám konečně připojil, pane Pottere." Podívala se ostře na Harryho, který se jen nevinně usmál. Zacukal jí koutek úst.

"Dokud jste ještě studenti této školy, předpisy Ministerstva kouzel mi brání v příliš podrobném popisu postupu, jak se stát zvěromágem. Existuje však několik bodů, které neuškodí znát. Během této hodiny se vrátíme zpět k informacím, které jste získali během třetího ročníku, ale budeme látku probírat mnohem podrobněji a velmi teoreticky, místo toho, abychom se zabývali ministerským nařízením a zákony. Všichni si přečtěte první tři odstavce v textu před vámi a shrňte je do sto padesáti slov, můžete začít."

Harry, spolu se zbytkem třídy, otevřel knihu Průvodce Přeměňováním pro pokročilé a začal číst.

Uplynuly tři minuty a Harry stále nedočetl první řádek, uvědomil si, že opět myslí na Malfoye. Kdo mu dal ten zatracený lektvar? A proč? Harry nebyl naivní, nevěřil, že by Malfoy neměl žádné nepřátele, jenže on se odmítl svěřit Snapeovi. To muselo znamenat, že k Malfoyovi ten neznámý (nebo ti) - ať už to byl, kdo chtěl - musel mít hodně blízko. Takže zbýval jen někdo z Malfoyovy party Zmijozelů: Pansy Parkinsonová, Blaise Zabini, Crabbe, Goyle a - "

"Pottere?"

Harry zvedl hlavu a zjistil, že na něj McGongallová s očekáváním hledí. "Paní profesorko?" zeptal se, jak nejzdvořileji dokázal.

McGonagallová protočila oči způsobem, který mu dával jasně na vědomí, že ví, že nedával pozor.

"Ptala jsem se vás, jestli byste mi laskavě přečetl svůj shrnující odstavec," zopakovala a povzdechla si.

"Ach. Ehm," Harry se zahleděl na svůj prázdný pergament, nenapsal ani slovo. "Ehm," zamumlal a v duchu se připravovával, že každou chvíli Nebelvír přijde o patnáct bodů. "Já, ehm…"

Ron do něj šťouchl a posunul svůj pergamen po stole tak, aby na něj Harry viděl. Ten s i v duchu udělal poznámku, že nesmí Ronovi zapomenout koupit krabici čokoládových žabek, až příště navštíví Prasinky.

"Zvěromág je kouzelník nebo čarodějka, který se pomocí magie přeměňuje dobrovolně ve zvíře. Jen několik málo čarodějů se rozpadne - pardon - rozhodne stát se zvěromágy, protože se jedná o zdlouhavý proces vyžadující plnou koncentraci a dlouhé roky úsilí. Jakmile zvěromág jednou zvládne plnou proměnu, musí se zaregistrovat v rejstříku (včetně specifických značek) na Oddělení nepatřičného užívání kouzel. Dotyčný kouzelník nebo čarodějka netuší, v jaké zvíře se bude v budoucnu proměňovat až do chvíle, než dojde k plné transporta - transformaci ve zvíře, jež si uchová schopnosti lidského uvažování."

Profesorka McGonagallová se zdála připravena mu vynadat a zároveň jakoby se bavila. "Dobrá práce, pane Weasley," řekla, "pět bodů pro Nebelvír za zpracovaný odstavec. A odebírám Nebelvíru pět bodů za neschopnost pana Pottera řídit se mými pokyny."

"A teď," řekla a otočila se ke zbytku třídy. "Za předpokladu, že se všem ostatním podařilo alespoň něco napsat na své pergameny, budeme pokračovat. Přestože základní proměna člověka ve zvíře se řadí do úrovně zkoušek NKÚ, musíte mít solidní základy znalosti tohoto problému…"

Harry vzdal svoji snahu věnovat pozornost výuce a jednoduše věřil Hermioně, že ho nechá opsat si její poznámky (i přesto, že se mu dostane třicetiminutové přednášky). Možná že důvod, proč Malfoy odmítl prozradit jméno toho, kdo mu dal lektvar, bylo, že si ho vzal sám. Ale proč by to dělal? Možná byl přesvědčený, že jde o něco jiného?

Myšlenky vířily Harrymu hlavou tak rychle, že s nimi sotva dokázal držet krok a než si vůbec stihl všimnout, že hodina skončila, Hermiona už ho strkala do ramene.

"Přišel jsi pozdě," řekla jednoduše.

"Jo…," souhlasil Harry opatrně. "Malfoy chtěl mluvit o famfrpálovém tréninku. Nebelvír si ho přesunul na pátek."

"Opravdu?" řekla tónem, z kterého bylo jasné, že mu nevěří ani slovo. "A proč se nám najednou všem rozhodl omluvit, co myslíš?"

Harry dělal, co mohl, aby vypadal stejně zmateně jako ona. "Netuším," řekl, "možná, že se rozhodl obrátit na nový list. Nejspíš to dělal, když chyběl na lektvarech; na nějakém podivném ukrytém místě pro mnichy studoval umění toho být na lidi milý."

Hermiona se usmála. "Malfoy a buddhista… zaplatila bych za to, abych to mohla vidět. No tak, Harry, nechceš přijít pozdě na dvě hodiny za sebou." Otočila se ke dveřím a Harry ji pomalu následoval, ulovilo se mi, že výslech je u konce. Alespoň pro teď.

Zbytek dne vypadal podobně; Harry většinu času strávil úvahami o Malfoyovi, zatímco Hermiona ho podezřívavě sledovala a Ron strávil den v blažené nevědomosti, nevšímaje si tiché bitvy, která probíhala mezi jeho dvěma nejlepšími přáteli.

Nakonec už ten tlak Harry nedokázal vydržet. Během večeře, zatímco Ron byl příliš zaneprázdněný zdoláváním masového koláče a Hermiona se přehrabovala ve své tašce ve snaze najít svůj esej na Formule, o kterém si nebyla jistá, jestli ho tam dala, Harry vstal. Zasyčel na Seamuse a naznačil mu, aby zůstal zticha, když k němu zvedl hlavu, a ten to, jak se zdálo, pochopil a spiklenecky na něj mrkl. A Harry se vytratil.

Když rychle odcházel z Velké síně, uvažoval, co to mělo znamenat. Přemýšlel nad Seamusovou reakcí. Proč na něj mrknul? Pokud … Ne, to určitě ne. Tohle si o něm lidé myslí? Že se plíží za nějakou dívkou? Nevěděl, jestli to je nebo není dobrá zpráva. Na jednu stranu, alespoň to odvedlo pozornost od Malfoyova podivného chování, ale na druhou stranu… pokud by někdo oznámil Dennímu věštci, že má Harry Potter dívku, zaplavily by ho tuny dopisů a už by neměl ani chvíli klidu.

Koneckonců jen jeho přátelé, Brumbál a Snape věděli o neviditelném plášti…

Uvažoval nad tím celou cestu do sedmého patra, kde rychle třikrát prošel kolem sochy Barnabáše a v duchu opakoval: Chci místnost, kde se setkám s Malfoyem. Chci místnost, kde se setkám s Malfoyem…

"Už bylo na čase," zavrčel hlas, jakmile Harry otevřel dveře. Z ničeho nic ho tlačil zpět do zadu černě oděný blonďatý Zmijozel.

"Nech mě nejdřív vejít," zabručel Harry a pokusil se ze sebe Malfoye setřást. "Myslím, že by lidem
mohlo přijít divné, kdyby nás viděli muckat se uprostřed chodby."

Malfoy neochotně couvl do místnosti, ale zachytil v pěsti rukáv Harryho hábitu.

"Zhoršuje se to," řekl s divokým pohledem v očích. "Přísahám, minulý týden jsem se takhle necítil dokonce ani, když jsem tě celý den neviděl. Ale bylo to jen ráno a teď tě vidím a já prostě… Merline, je to tak špatný, nemůžu dokonce ni… to…" frustrovaně vydechl. "Prosím."

Harry beze slova přikývl a Malfoy se na něj vrhl, ani se nesnažil zakrýt úlevu, kterou cítil, když se jejich rty dotkly.

O něco málo později, když se Malfoy zřejmě cíl dostatečně dobře na to, aby přestal, přerušil polibek s podrážděným povzdechem: "Zbytek měsíce si fakt neužiju," zamumlal.

Harry měl pocit, že by měl Malfoye poplácat po zádech, nebo tak něco, což samozřejmě neudělal. Přesto cítil, že by měl, což bylo znepokojující už samo o sobě.

"Ale no tak, Malfoyi," řekl místo toho. "Už je to týden. Zbývá už jen asi dvacet dní, a pak bude po všem."

Malfoy vypadal, že se mu trochu ulevilo a s úšklebkem se narovnal. "Máš pravdu," řekl.

Harry na pár minut cítil rozpaky a nebyl si jistý, co má dělat teď, když se Malfoy nasytil. Bylo to trochu zvláštní, přijít do místnosti a stát, zatímco se s ním Malfoy mazlí, a hned potom zase odejít. Ale na druhou stranu, tohle je Malfoy. Lektvar touhy nebo ne, Harry ho neměl rád a nedokázal si představit, že by si spolu třeba sedli k partii šachu.

Pak si na něco vzpomněl. "Mimochodem, kdyby se tě někdo ptal, dnes jsme spolu mluvili o famfrpálovém tréninku."

"Ano?"

"Jo. Myslím tím… přihnat se k nebelvírskému stolu a dožadovat se hovoru se mnou, to není zrovna všední událost. Tak jsem všem v Nebelvíru řekl, že jsme prohodili tréninky. Máme ho v pátek."

Malfoy, přestože kapitán družstva, neprojevil sebemenší zájem. "Fajn."

"Takže si myslím, že bys měl zařídit alespoň jeden trénink na středu, protože Hermiona nejspíš něco tuší a budeme muset být velmi opatrní, jestli na tohle všechno nemá nikdo jiný přijít."

"Hmm."

"A já nevím, jak chceš tohle všechno vysvětlit… Malfoyi, mohl bys přestat zírat na moje ústa?" Malfoyův pohled se krátce stočil nahoru, ale pak zase sklouzl zpět.

"Není to moje vina," řekl. "Strašně mě… rozptylují."

Harry, na kterého opět zaútočily rozpaky, vystrčil jazyk a navlhčil si suché rty. Malfoyovi se rozšířily oči a pomalu, jako hypnotizovaný, se naklonil kupředu s pohledem stále upřeným na Harryho ústa a jeho jazyk zakmital.

Než se Harry nadál, Malfoy byl opět přitisknutý k jeho rtům a s vervou ho líbal. A nebylo to takové, jako před chvílí; když se k němu Malfoy horoucně přitiskl, jemně přejel jazykem po okraji jeho rtů a napodoboval Harryho předchozí gesto. Malfoy mu znovu zabořil ruku do vlasů, a když ho začal líbat doopravdy, z ničeho nic Harry náhle pocítil pokušení polibek opětovat, jen aby věděl, jaké to je. Ovšem, pokud se to Malfoyovi tak moc líbilo… nemuselo by to být na škodu….

Pak se však Malfoy zarazil a odtáhl se s nejistým úsměvem. "Nebudu se omlouvat," řekl tichým hlasem. "Vzhledem k tomu, že to není moje chyba. A také proto, že se mi to líbí a ty musíš dělat, co řeknu."

Harry si nebyl jistý, jestli Malfoy žertuje a nevěděl, co říct. Naštěstí ho Malfoy uchránil od toho, aby musel nějak reagovat, sklonil hlavu a přisál se místu, kde střetával Harryho krk s ramenem.

Zaklonil hlavu a nechal Malfoy dělat, co chce. Bylo v pořádku, aby to udělal, říkal si v duchu. Prostě jen nechával Malfoyovi volnou ruku, ale nezapojoval se. Vůbec to neznamenalo, že si to užívá nebo tak něco. Ani trošičku. Ne. Ani trochu, nepatrně, maličko…

"Do háje, Malfoyi, musíš s tím přestat," vyhrkl Harry trochu bez dechu. Malfoy přestal mapovat Harryho krk jazykem (konečně!) a vzhlédl celý zčervenalý ve tváři.

"Proč?" zeptal se. Harry si všiml, jak má po tom všem líbání (olizování, sání a kousání) zrůžovělé rty. "Pottere?"

Uvědomil si, že nemůže jednoduše říct: Protože pro mě začíná být těžké a nechci, abys cítil moji erekci.

"Necháš tam značku," řekl po příliš dlouho odmlce, "a s Hermionou na lovu není dobrý nápad vrátit se s cucflekem na krku, nemyslíš?" Och, pěkná práce, Pottere. Udělat ze svých přátel neodbytné supy, jen aby zakryl skutečnost, že uvažuješ o líbání Malfoye. Na druhou stranu… v Hermionině případě nezašel zas až tak daleko, takže…

Malfoy si naštěstí Harryho vnitřního konfliktu nevšiml. "Značku…," poznamenal tiše. "Správně. Neměl bych tě… označkovat. To - to by bylo špatné. Opravdu špatné."

A opar trapnosti je opět obstoupil.

"Takže," začal Harry. "Myslíš, že se ti to povede? Vzhledem k tomu, že už je trochu pozdě a já se pořád ještě nedostal k eseji na lektvary."

Malfoy se zamračil. "Jaký esej?"

"Esej o tom, co se stane, když smícháš oměj a asfodel," odpověděl Harry.

"Aha, ten už mám dávno hotový," řekl Malfoy s úsměvem a bezstarostně mávl rukou.

"Jo to máš fajn," zabručel Harry. "Uvidíme se zítra."

Opustil Komnatu nejvyšší potřeby, aniž se ohlédl a v duchu si ospravedlňoval špatné načasování svojí erekce prostě tím, že je dospívající muž, který se chystá na pozdní večer naplněn nudnou práci o lektvarech pro svého nejméně oblíbeného profesora.

* * *

Tu noc, když konečně dopsal esej a vlezl do postele, se Harrymu poprvé zdálo o Malfoyovi. Ve snu mu Harry neříkal Malfoyi; říkal mu Draco. Vypadalo to, že jeho mozek se rozhodl přepnout z příjmení na jména ve chvíli, kdy uviděl dotyčného (jeho snovou verzi) nahého.

* * *

Středa se obešla bez větších dramat až na jedno; Harry se probudil, osprchoval se, oblékl a sešel dolu na snídani jako vždy. Šel na hodiny, zažil několik posměšků ze Snapeovy strany (což bylo normální) a zíral na Malfoye (což až tak normální nebylo, ale tento měsíc se nepočítá). Snědl svůj oběd, během kterého na Malfoye dost dlouho zíral.

Pak šel na další vyučovací hodiny, tentokrát bez Malfoye, a všechno bylo normální. Zašel si na večeři, další párky s bramborovou kaší, zatímco Ron s Hermionou se hádali. Všechno bylo až příliš normální. Vrátil se do společenské místnosti a pokusil se pracovat na eseji na Dějiny čar a kouzel, který měl další den odevzdat, ale neustále ho rušil Seamus slídící kolem. Neustále se ho vyptával, kdo je ta "šťastná", což nebylo úplně obvyklé, a proto to nebylo normální.

Utekl Seamusovi a zamířil na sraz s Maloyem, aby strávil celý večer tím, že se bude snažit nemyslet na jistého nahého blonďáka, což vůbec nebylo normální. Strávil v Komnatě nejvyšší potřeby až příliš dlouhou dobu a v jedenáct večer se vplížil zpět do nebelvírské společenské místnosti a začal přepisovat pasáže z učebnice Dějin čar a kouzel doufaje, že si toho profesor Binns nevšimne.

Nakonec padl do postele ve velmi ne-normálním čase, ve tři hodiny ráno, a usnul ve chvíli, kdy se jeho hlava dotkla polštáře.
Jen o čtyři hodiny později mu Ron poklepal na rameno, aby ho probudil, protože zaspal budík. Zatímco zvažoval, co by se stalo, kdyby se jednoduše vrátil do postele, vydal se Harry přímo do koupelny.

Jediná věc, která ho donutila ráno fungovat, byla, že je čtvrtek. Od doby, co se v pátém ročníku rozhodl zaměřit pouze na předměty nutné pro bystrozorské navazující studium a přestal chodit na Věštění a Péči o kouzelné tvory, měl čtvrteční odpoledne volná. Stěží dokázal sledovat Binnsovu přednášku o nějakých lidech, kteří kdysi něco udělali (i když Ministerstvo vlastně nevyžadovalo OVCE z Dějin čar a kouzel, Hermiona trvala na tom, že to bude prospěšné), a neusnout.

Zbytek dopoledne si připadal jako omámený a jen napůl vzhůru a u oběda málem usnul nad svým sendvičem. Snědl tolik, kolik dokázal, a pak řekl Ronovi, že se chystá do knihovny, přestože se vydal rovnou do Komnaty nejvyšší potřeby.

Harry za sebou tiše zavřel dveře. Byly jen dvě hodiny odpoledne; ještě měl nejméně čtyři hodiny času, než se po něm někdo začne shánět, a asi šest hodin do setkání s Malfoyem. Spokojeně si povzdechl.

Pokoj vypadal stejně jako vždy, až na tu pohodlně vyhlížející postel s nebesy, která se objevila u zdi nalevo. Harry v duchu Komnatě poděkoval a propadl se do měkkých podušek.

Byl tak vyčerpaný. Po čtyřech hodinách spánku nedokázal pořádně fungovat. Zdálo se, že je všechno proti němu. Unavovaly ho výmluvy, které vymýšlel pro své přátele, jeho profesoři se zdáli posedlí zadáváním domácích úkolů a Brumbál od něj stále očekával, že ve svém volném čase bude procvičovat pokročilá obranná kouzla, aby měl šanci porazit Voldemorta. A když měl náhodou trochu volného času, musel vymýšlet taktiku pro nadcházející famfrpálový zápas proti Havraspáru.

Nemluvě o tom, že se k němu Snape choval ještě hůř než normálně, jakoby ho vinil ze situace s Malfoyem. Harry si byl jistý, že jediný důvod, proč se poslední dobou vyhnul školním trestům, byl ten, že se Snape nějak dozvěděl o Harryho setkáních s Malfoyem. Harry předpokládal, že by mu měl být vděčný. Měl by být, ale nebyl. Nedokázal na to sebrat sílu.

Harry otevřel oči a s obtížemi se posadil. Nehodlal se znovu zabývat motivacemi Zmijozel. Bylo by mu o tolik lépe, kdyby usnul. Se zíváním si sundal brýle, položil je na zem, svlékl si kalhoty a použil kouzlo, které ho Hermiona naučila, aby se včas probudil; přesně za čtyři hodiny. Pak zalezl pod přikrývku. Postel byla měkká a polštáře byly ve správné výšce, která Harrymu tak akorát vyhovovala, a pak opět zavřel oči. Ještě nikdy nebyl Harry tak vděčný za existenci Komnaty nejvyšší potřeby.

TBC
 

19 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 bacil bacil | 8. listopadu 2014 v 13:32 | Reagovat

No to, že se Draco omluvil takhle veřejně jsem nečekala. Ale on už ani na výběr neměl. Wau a jejich setkání v komnatě bylo velmi zajímavé. Harry začíná přemýšlet nad Dracem tím správným směrem. To jsem zvědavá copak se stane až se Harry vzbudí. Teda kdopak ho vzbudí? :-D Draco jako budíček bude fajn.
Krásná kapča a moc se těším na pokračování :-)

2 Saskya Saskya | 8. listopadu 2014 v 21:24 | Reagovat

som zvedavá, aký bude budíček :D Harry konečne začína správne premýšlať :D
veľmi pekné :)

3 Bobina Bobina | 9. listopadu 2014 v 10:09 | Reagovat

Je načase,aby Harry taky začal něco cítit při líbání. Na další dílek se těším, hlavně budíček.

4 nel-ly nel-ly | Web | 10. listopadu 2014 v 9:49 | Reagovat

[1]: já popravdě taky ne, ale na druhou stranu... když už se má Malfoy omluvit, tak ať šokuje celé Bradavice :D

[2]: pro jednou naštěstí není až tak zabedněný :)

[3]: jo, myslím, že je, na co se těšit

5 marci marci | 19. listopadu 2014 v 9:23 | Reagovat

Halooooooo! Prosim pridej pokracovani :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA