Není lektvar jako lektvar (3)

16. října 2014 v 8:24 | Nel-ly |  Není lektvar jako lektvar
Babí léto je strašně super... teda pokud ho člověk nestráví nemocný a ještě v práci, kde se na tajňčku snaží napsat seminárku. Na druhou stranu není nic lepšího, než se s horkou čokoládou (ne, nejsem zastánce čajů a posledních pár dní jsem jich vypila až moc) a rotomilou fanfiction zahrabat do peřin, tady stejně prší. No, já to udělat nemůžu, tak snad udete mít šanci vy :)
A kapitola je celá! HA.

Harry čekal na Malfoyovu reakci, ale dočkal se jen stupidního: "He?"

"Dohoda, Malfoyi," řekl pomalu Harry. "Znáš to, já udělám něco pro tebe a ty zas něco na oplátku."


"Jasně, jo, samozřejmě… Takže, jakou dohodu?" zeptal se Malfoy.

"Fajn," začal Harry. "Dnes ráno byly lektvary úplné fiasko a já vím, že s tím máš něco společného ty. A nesnaž se to popřít. Napadlo mě, že možná… když, eh, tě nezakleju pokaždé když, ehm, no.. však víš… mohl bys pak souhlasit a nechat všechny ostatní na pokoji a… Malfoyi?"

Malfoyovy oči se s alarmující naléhavostí zaměřily na Harryho ústa. "Hm?"

Harry si povzdechl. "Slyšel jsi něco z toho, co jsem teď řekl?"

"Jo," zněla slabá odpověď. "Něco… lektvary… a ještě něco dalšího…"

Harry se opravdu začínal cítit velmi nepříjemně. Možná, že bylo načase se do toho prostě vrhnout, ať už to má za sebou. Zhluboka se nadechl.

"Podívej se, Malfoyi, když tě nechám, abys mě políbil, budeš pak dávat pozor?"

Ta slova donutila Malfoye zvednout pohled. "Opravdu?" zeptal se až příliš dychtivě.

Harry toho už teď začal litovat. "Jo, myslím, že se nedá nimhm - "

Z ničeho nic měl Harry plnou náruč Malfoye, což byl pocit, který se stával až příliš povědomý, ačkoli přinejmenším tentokrát na to byl skoro připravený. Bylo hrozně těžké odolat nutkání se s Malfoyem prát, ale Harrymu se podařilo zůstat nehybně stát, zatímco Malfoy zabořil obličej do jeho krku.

Po asi dvou minutách, kdy v tichosti nechal Draca Malfoye se s ním mazlit, se Harry rozhodl, že už toho bylo dost. Váhavě se pokusil odtáhnout Malfoyovu ruku ze svých zad.

"Ne, ještě ne, prosím," zakňučel Malfoy a Harry se přestal pokoušet dostat na svobodu překvapený, jak zoufale Malfoy zněl. Vzpomněl si na Snapeova slova: "Malfoy to ví nejlépe." a pocítil náhlý příval viny, že se mu celý týden vyhýbal.

"Fajn, ještě ne, ale kdy přesně?" zeptal se Harry. "Opravdu tu nechci stát celou noc, Malfoyi. Stále si musíme promluvit."

"Tak mluv," zamumlal Malofy.

"Já…," začal Harry zaskočeně. "Myslíš takhle? Hned teď?"

Malfoy udělal zvuk, který si Harry vyložil jako "ano". V tuhle chvíli se cítil doopravdy velice nepříjemně, ale rozhodl se akceptovat, že jeho život bude prostě během příštího měsíce divný (více než obvykle).

"Dobře, pokusím se to zkrátit," řekl a statečně a snažil se ignorovat Malfoyův horký dech na svém krku. "V podstatě jsem ochoten nechat tě dělat, ehm… tu tvojí věc… každý den, dokud se nezbavíš toho lektvaru, pokud necháš na pokoji mé přátele."

Malfoy nevěřícně zvedl hlavu. "To je tvoje jediná podmínka? Být milý na nebelvírské?"

Harry si najednou uvědomil, že má co dočinění se Zmijozelem, takže musí požít přesné znění svých podmínek, aby Malfoy nenašel cestu, jak je obejít. Parchant.

"Ne," řekl pevně. "Nejen nebelvírské. Myslím, že nesmíš být zlý na nikoho. Pokud si to nezaslouží. A myslím tím doopravdy nezaslouží, ne jen kvůli tomu, že jsou z mudlovské rodiny nebo tak něco."

"Hm, s tím můžu žít," řekl Malfoy a položil si hlavu zpět na Harryho rameno. "Takže platí?"

Harry zaváhal. Malfoy se zdál s novým uspořádáním nějak moc spokojen. Muselo existovat něco, co mu ušlo.

"Já… ehm, jo, myslím, že jo."

"Takže mi dáváš volnou ruku k tomu, co po tobě chci? To je velmi odvážné, Pottere," řekl Malfoy vážně a Harry si náhle uvědomil, že nechat Malfoye dělat s jeho tělem, co se mu zachce, je mnohem horší než všechno, s čím se dosud musel vypořádat. Včetně nedobrovolného vzkříšení Voldemorta.

"No," řekl Harry. "Myslím tím. Ne… však víš… perverzní věci. Žádná bolest a tak. Samozřejmě. A kdybys dokázal zůstat, víš, jen u líbání. Velice bych to ocenil. Sakra, Malfoyi, slyšel jsi, co říkal Snape. Jsi jediný, kdo ví, co se s tebou děje. Jen jsem se přidal k letu."

"Jestli je to let, Pottere, tak to určitě nejsem já, kdo má na starosti řízení koštěte," řekl Malfoy suše. "Vážně si myslíš, že bych tě objímal, kdyby tomu tak bylo?"

Harry nic neřekl. Možná, že to pro Malfoye bylo také dost špatné. Pravděpodobně by bylo mnohem horší, připomněl si Harry, cítit to, než být jen svědkem. Chystal se mu omluvit za svou bezohlednost, když se Malfoy odtáhl.

"Fajn," řekl. "Souhlasím s tvými podmínkami. I když nevím, jak to uděláme. Navrhl bych schůzky tady, ale pokud jsi mě tady dokázal tak snadno najít, raději bych nenechával na náhodě, že na nás někdo narazí."

Harry se rozhodl, že Malfoyovi zatím neřekne o Pobertově plánku. "Asi máš pravdu," prohlásil. "Ale mám nápad. Znáš gobelín Barnabáše Blouznivého v sedmém patře?" Malfoy přikývl. "Sejdeme se tam, zítra v osm, přímo naproti budou dveře."

"Počkat…," řekl Malfoy pomalu a přimhouřil oči. "Není to náhodou místo, kde se v pátém ročníku scházela ta vaše malá skupinka domobrany? Jsi si jistý, že nás tam nikdo nenajde?"

"Určitě," kývl Harry. "Vysvětlím ti to zítra. Sejdeme se tam v osm, ano?"

Malfoy se zamračil, ale zdálo se, že se rozhodl se dál nehádat, Harry byl za to rád. Šel pozdě na schůzku s Brumbálem.

"Musím jít," řekl. "Budeš do zítřka v pohodě?"

Malfoy se ušklíbl a mnohem více teď připomínal sám sebe. Harry by si nikdy nepomyslel, že rád uvidí úšklebek na jeho špičatém obličeji, ale bylo to tak. "Tvůj náhlý zájem o moje blaho se mě dotýká, Pottere. Nějak to přežiju."

"Dobře," řekl Harry netušíc, jak ukončit jejich malé setkání. "Fajn. Uvidíme se zítra," kývl na Malfoye a zamířil ke dveřím.
"Pottere?" zavolal Malfoy, právě když se Harry chystal zmáčknout kliku. Otočil se.

"Jo?"

"Ptal ses mě, jestli ti budu věnovat pozornost, když mi dovolíš tě políbit," řekl Malfoy nenuceně.

"Ano…," souhlasil Harry opatrně.

"No, ještě jsem tě nepolíbil, ale přitom jsem svoje splnil."

Harry nemohl dělat nic jiného než stát a dívat se, jak se k němu Malfoy blíží.

"Ehm," řekl Harry výmluvně.

Malfoy se znovu ušklíbl a tentokrát Harry nebyl ani trochu rád.

"Neboj se, Pottere," předl Malfoy. Stál příliš blízko, než aby se Harry mohl cítit pohodlně. "Nekousnu tě."

A s tím se naklonil dopředu a polapil Harryho ústa. Harry polibek neopětoval, samozřejmě, přesto se cítil velmi nesvůj, když cítil Malfoyovy rty přitisknuté na své. Slyšel, jak druhý chlapec, pravděpodobně nevědomky, mělce a zrychleně oddechuje. Vše, co mohl Harry dělat, bylo sevřít ústa do tenké linky a odstrkovat Malfoye od sebe pryč.

Vážně neměl tu nejlepší líbací minulost. Ze všech sil se snažil nemyslet na to, jak Malfoy líbá. Jeho první byla Cho plačící pro svého mrtvého přítele, a teď Malfoy, kterému se líbil jen proto, že ho ovládá děsivě silný lektvar touhy. Ne, že by chtěl, aby ho měl Malfoy tímhle způsobem rád, lektvar touhy nebo ne, samozřejmě. To jen, že… přestože vystupoval jako údajná celebrita, jeho romantický život byl docela bída.

Harry si povzdechl a Malfoy to nejspíš vzal jako podnět, že se má odtáhnout. Vypadal zmateně.

"Páni," vydechl. "Ten lektvar je pravděpodobně to nejhorší, co se mi kdy stalo, ale rozhodně ví, jak mi udělat dobře, Merline."

"Takže sis to užil?" zeptal se Harry ostře, protože věděl, že na něj Brumbál už čeká a možná ho dokonce teď hledá.

"Ach ano," odpověděl Malfoy stále ještě trochu zadýchaně. "Je to jako… jako bych měl něco uvnitř v sobě, co ožije vždy, když se tě dotknu." Přejel prsty po straně Harryho tváře a zachvěl se. "Zní to hloupě. Vážně, Cítím se hloupě. Doufejme, že Snape mi pak nabídne lektvar zapomnění, až bude po všem, protože si nemyslím, že bych na to chtěl po Vánocích ještě kdy vzpomínat.

Harry s ním srdečně souhlasil.

* * *

Harry očima už potřetí během pěti minut zabloudil k hodinám. Sedm třicet. Nejspíš by měl brzy vyrazit. Pravděpodobně právě teď. Vlastně, pokud se chtěl připravit na Komnatu nejvyšší potřeby zařízenou na přání: "Potřebuji místnost, kde si se mnou může Malfoy dělat, co chce.", měl by počítat i s něčím tak drastickým, jako jsou děsivé mučírny plné bičů a řetězů a… jiných věcí.

Otřásl se a začal si uklízet své věci na kouzlení. Hermiona vzhlédla od eseje, jehož začátek i konec dosahovaly okrajů stolu. Ronova hlava se nakláněla ve srandovním úhlu, jak se snažil rozluštit text.

"Jdeš někam, Harry?" zeptala nevinně.

"Jo," řekl s vědomím, že lepší bude říci jí co nejméně. "Musím za Brumbálem." Hodil si tašku přes rameno.

"Copak jsi za ním nebyl včera?" zeptal se Ron, a když si protahoval krk, škubl sebou.

"Jo," odpověděl Harry a snažil se tvářit utrápeně. "Je přesvědčený, že něco našel a chtěl, abych se k němu vrátil zpět. Nevím, co bych měla dělat, ale hádat se s Brumbálem nebudu, nebo ano?"

"Měl bys podat formální stížnost," soudil Ron vážně. "Myslím tím… je přeci pátek."

Harry si odfrkl. "A co bych místo toho měl dělat? Nezdá se, že by měl někdo z nás jiné plány." Rozhlédl se po společenské místnosti, kde se rozvalovalo dobrých devět desetin studentů Nebelvírské koleje, a Ron pokrčil rameny.

"Dobře," řekl a zapadl zpět do svého křesla. "Uvidíme se později."

"Jo. Ahoj, Hermiono!" Věnujíc pozornost své eseji mu jen nepřítomně zamávala.

Harrymu trvalo méně než pět minut, než se dostal ke gobelínu Barnabáše Blouznivého, a když tam přišel, zjistil, že podrážděný Zmijozel už na něj čeká.

"Jsi špinavý lhář, Pottere!" odplivl si Malfoy. "Myslíš si, že je to sranda, co? Ach ano… nechat Malfoye hledat místnost, která neexistuje, taková sranda!"

"Malfoyi," řekl Harry klidně. "Drž hubu." Ignoroval Malfoye, který rozčilením prskal, zavřel oči a třikrát prošel před gobelínem a při třetí otočce se objevily obyčejné malé dveře a blonďák okamžitě zmlkl.

Harry doopravdy litoval, že neměl šanci podívat se do místnosti dříve než Malfoy, opatrně otevřel dveře.

Vlastně… nebylo to tak špatné. Vůbec to nepřipomínalo nic, co by použil pro výcvik Brumbálovy armády, samozřejmě - i když byla místnost dostatečně prostorná, neexistovala šance, že by se sem vešlo něco kolem třiceti lidí, kteří by procvičovali kletby -, ale nepřipomínala ani nic z toho, čeho se Harry bál.

Neviděl žádné řetězy, za což byl vděčný. Ve skutečnosti tu nenašel vůbec nic, co by nebylo v naprosto obyčejném mudlovském obývacím pokoji. Dvě pohovky - jedna měkká červená akorát pro dva, která by se hodila do nebelvírské společenské místnosti, druhá byla elegantní kožená lenoška tak tmavě zelená, až se zdála černá - a stůl u protější stěny vedle velkého okna s výhledem pravděpodobně na famfrpálové hřiště, alespoň co mohl Harry soudit.

Malfoy přešel k oknu a vyhlédl. "To je hřiště?" zeptal se a přimhouřil oči. "Jak je to možné? Je na druhé straně školy."
Harry se na něj zašklebil. "Říká se tomu magie, Malfoyi," řekl. "Však víš… švihnout a mávnout a tak dále."

Malfoy se na něj divně povídal, jako by si nebyl jistý, zda si Harry dělá legraci, nebo ne. Harry se i tak rozhodl mluvit a dál vysvětlovat.

"Tohle je Komnata nejvyšší potřeby," řekl rychle. "Může být čímkoli, co chceš. Nemyslím si, že by o ní někdo jiný, kromě členů Brumbálovy armády a několika učitelů - a domácích skřítků - věděl. A nikdo z nich se sem nemůže dostat, pokud jim to nedovolím."

"Umbridgeová to v pátém ročníku dokázala," prohlásil Malfoy bez obalu a nezaujatě si založil ruce.

"Jo, ale dozvěděla se o ní jen díky Edgecombeový, která jí to práskla," vysvětloval Harry. "Pokud to nikomu neřekneš a budeš se sem se mnou chodit muckat, Malfoyi, pak nás tu nenajdou."

Ještě než domluvil, přál si, aby nic neřekl. Ještě před tím, než vůbec vyslovil slovo "muckat", se Malfoyovy oči zaměřily přímo na Harryho rty a teď ho sledoval s jakousi horečnatou intenzitou.

Ačkoli na Malfoye trochu zděšeně zíral, jako pokaždé, rozhodl se, že si bude muset zvyknout a rozpřáhl poraženecky ruce: "Jen do toho," řekl unaveně a v dalším okamžiku se k němu Malfoy přitiskl.

Tentokrát se ho nesnažil obejmout, místo toho si to namířil přímo k Harryho rtům, chytil ho za bradu, naklonil se dopředu a jejich ústa se spojila. Harry uvažoval, jestli by měl cítit i něco jiného než mírné nepohodlí. Vypráví se o lidech, jimž celý život změnil jediný polibek, nebo ne? Takže… i když to bylo s Malfoyem, neměl by si to víc užívat?

Přemýšlel, jak se asi Malfoy cítí právě teď, když si ho přitahuje blíž k sobě a přitom tiše sténá. Malfoyův včerejší popis nezněl tak špatně. Co to říkal? Že uvnitř něj něco ožívá, když se Harryho dotkne. Když o tom Harry víc přemýšlel, byla to dost zneklidňující myšlenka.

Navzdory téhle situaci, Harry uvažoval, jaké to asi je. Nikdy v životě necítil nic podobného vášni. Jo, ta chvilka s Cho se mu líbila, ale bylo to spíš: "Hm, je pěkná." než "Ach bože, chci ji, hned teď!" Popravdě myšlenky na Cho mu spíš způsobovaly lehkou žaludeční nevolnost.

Trochu se odtáhl od Malfoyových rtů.

"Malfoyi, už ses někdy dřív cítil stejně jako potom, co sis vzal ten lektvar?" vyhrkl. A hned toho litoval.

Malfoy na něj nevěřícně zíral, vypadal tak opovržlivě, jak jen mohl, s tvářemi rudými, narůžovělými rty a jednou rukou stále zamotanou v Harryho vlasech.

"Pottere," řekl, "nejsem tady kvůli přátelskému tlachání. Nemáme se rádi. Nevadí mi to a jsem si jistý, že ani tobě ne, tak prosím, prosím, přestaň mluvit.

Harry se odvrátil a cítil, jak mu horkost pohlcující jeho obličej. Co si myslel? Povídat si se zatraceným Dracem Malfoyem. Možná by se mohl rovnou vydat za Voldemortem a zeptat se ho na jeho sexuální minulost. Ech.

Harry mlčel, dokud se nezdálo, že se Draco konečně nasytil, přestal okusovat jeho krk a pomalu se od něj odsunul.

"Hotovo?" zeptal se Harry krátce. Malfoy přikývl se stupidním spokojeným výrazem na své idiotské tváři. "Dobře, uvidíme se zítra." Popadl tašku a zamířil ke dveřím. Měl v plánu strávit zbytek večera ležením na posteli a zíráním do prázdna, zatímco si bude připomínat, kdo vlastně přišel s tou dohodou. Pak však…

"Ne, nikdy," Malfoyův hlas byl velice tichý. Harry se zastavil.

"Co?"

"Nikdy jsem nikoho nechtěl tolik jako tebe."

Harry na něj jen zíral. "Opravdu?" Malfoy znovu přikývl, ale odvracel oči. Harry netušil, co si s touhle novou informací počít. Po krátké pauze, během které se Harryho mozek snažil prozkoumat, zda se jeho majitel cítí lépe nebo hůř, prostě řekl: "Uvidíme se později, Malfoyi," a odešel.

* * *

Harryho spánek byl nijak neklidný, jak se bál. Vlastně se mu nezdály žádné sny. Nebo si je nepamatoval, což bylo v jeho případě velice milosrdné.

Oblečený a osprchovaný vyrazil společně s Ronem a Hermionou na snídani do Velké síně v té nejlepší náladě.

Jak se však dalo čekat, všechno se hned pokazilo, přestože to na rozdíl od událostí minulého týdne nebyla Malfoyova vina. Ron s Hermionou se jako obvykle hašteřili a jako vždy se dohodovali o společném programu; zábava versus školní povinnosti. Harry je potichu následoval.

"… měl bys být víc zodpovědný, je ti už skoro osmnáct!"

"Přesně, budu muset být zodpovědný až do konce svého života, zasloužím si alespoň jednou za čas odpočinek!"
"Jednou za čas neznamená celý den, každý den, Rone Weasley, jak moc dobře víš! Zasloužil by sis propadnout u každé zkoušky OVCE, na kterou se připravuješ."

"No, vsadím se, že to by se ti hodilo, ne? Pak bys mi mohla neustále dokazovat, o kolik jsi lepší než já. Merlin ví, že to je tvoje oblíbená činnost."

"Weasley, uvědomuji si, že díky tomu, s čím vším ve stodole žiješ, možná nevíš, jak se používají dveře. Trik je v tom, že jimi prostě musíš projít a ne se zastavit a čekat, co se stane."

Všichni tři se otočili na Draca Malfoye, za nímž se jako obvykle v těsném závěsu objevili Crabbe a Goyle.
Zvedl vyzývavě obočí. "No? Necháš zbytek školy, aby se nasnídal?"

Ronovy uši, už tak jasně rudé po hádce s Hermionou, vypadaly, že se chystají překonat i barvu jeho vlasů. "Drž hubu, Malfoyi," zavrčel a jeho ruka zamířila k hůlce. "Mohl ses hezky zeptat. Očividně však ani hromady galeonů vypadávající ti ze zadku nepomáhají k dobrému vychování."

Malfoy si pohrdavě odfrkl. "Krvezrádce zamilovaný do mudlů mě těžko bude poučovat o dobrém vychování, nepoznal bys ho, ani kdyby tě trefilo do ksichtu."

Ron zapomněl na svoji hůlku a vrhl se na Malfoye s rukama zaťatýma v pěst. Harryho popadl za předloktí a žaludek se mu zkroutil špatně potlačovanou zuřivostí, která se drala na povrch.

"Nech to být, Rone, nestojí za to," řek a bojoval s nutkání napadnout Malfoye sám - měli dohodu, ten prolhaný podfukářský bastard. Malfoy na něj pohlédl, jako by si ho teprve teď všiml.

"Tak je to správně, poslouchej svého hrdinu, Weasley," zasyčel s očima stále upřenýma na Harryho. Harry mu pohled oplácal. "Merlin ví, že v životě nikdy nedokážeš nic sám."

"Zatraceně - Harry, pusť mě, jen jednu ránu a hned mi bude líp - no tak!"

Ignorujíc jeho protesty Harry kývl na Hermionu a společně se jim podařilo dostat Rona do Velké síně. S chechtajícím se Malfoyem za zády.

"Ach ten Draco Malfoy," zafuněla Hermiona, jakmile strčila Rona na lavici a ujistila se, že se jim nepokusí znovu vytrhnout a vydat se ke zmijozelskému stolu. "Přála bych si, aby mu někdo konečně dal za vyučenou."

"Jo," řekl Harry a přimhouřenýma očima sledoval, jak se Malfoy usazuje u stolu a nalévá si kávu. "Někdo by vážně měl."

TBC
 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 bacil bacil | 16. října 2014 v 11:43 | Reagovat

Tak Harryho podmínky zní dobře,ale bylo mi jasné, že do Draco stihne velmi rychle porušit. To jsem zvědavá jak tohle dopadne.
Wau a to to začínalo v komnatě vypadat zajímavě. Doufala jsem že příště už by ti dva mohli mít i normální rozhovor. No tak zase ne.
No nic budu se moc těšit na pokračování :-D

2 Saskya Saskya | 16. října 2014 v 15:25 | Reagovat

pekná kapitola :)
Draco je Draci :D som zvedavá na pokračovanie :)

3 nel-ly nel-ly | E-mail | Web | 16. října 2014 v 20:59 | Reagovat

[1]: na normální rozhovor podle klasických měřítek si ještě hodně počkáme :D

[2]: :)

4 moira moira | Web | 17. října 2014 v 18:50 | Reagovat

ja nevim, ja toho Malfoye proste lituju. v duchu se taky bavim myslenkou, jak by ho ottec prizabil, kdyby to vedel, a co by udelal fenixuv rad, kdyby zo TAKE vedel. nejak si vubec nedokazu predstavit jejich reakce. :D
hele, auvazuju, porusil Draco vubec tu podminku? z jeho pohledu to mohlo byt jen mirne popichovani, bez ktereho by ve zmijozelu neprezil, n nutne zlo. a mily... ehm. :D

5 Bobina Bobina | 18. října 2014 v 12:59 | Reagovat

Dnešní díl se mi líbil, už to bylo o konečně o něčem. Je tak dále. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA