Není lektvar jako lektvar (2b)

5. října 2014 v 12:00 | Nel-ly |  Není lektvar jako lektvar
Tak, druhá půlka druhé kapitoly. Je otrava to takhle půlit, ale co se dá dělat... blog je prostě blog. Draco zažívá stále krušnější chvíle



Úterý

Draco se těžce s bušícím srdcem opřel o zeď. Po pečlivém pozorování (Draco odmítal říci: pronásledování) během dne si všiml, že Potter používá vždy stejnou trasu z Velké síně do nebelvírské společenské místnosti: chodba byla ukrytá za závěsem ve druhém patře. Při bližším zkoumání Draco zjistil, že gobelín ve skutečnosti skrývá úzké schodiště představující zkratku přes třetí patro a končí v blízkosti knihovny ve čtvrtém.

Díky změti všech nových informací Draco odešel z oběda brzy. Neměl hlad, dokonce ani chuť na lákavě vyhlížející čokoládový dort uprostřed tabule. Byl příliš netrpělivý, potřeboval Pottera znovu vidět. Věděl, že Potter si bude po včerejšku pravděpodobně dávat dobrý pozor a Draco tedy nemá moc velkou naději, že ho dokáže znovu přepadnout na chodbě,… Ale…

V Dracově mysli rostl plán, zatímco si nepřítomně pohrával se svým kuřecím nákypem s očima přelepenýma k nebelvírskému stolu (a zejména na jednoho Nebelvíra). Grangerová někam odtáhla Weasleyho - pravděpodobně, aby společně vytvořili bandu zrzavých dětí s pobuřujícími zuby, které svět vážně nepotřeboval vidět - , takže Potter dojídal ve společnosti Longbottoma.

Draco si vzpomněl, že Longbottoma vždy po obědě chodí dolů do skleníku, což znamenalo, že Potter vyrazí na cestu zpět do Nebelvírské věže sám…

Jakmile mu to došlo, Draco okamžitě opustil Velkou síň za zvědavých pohledů několika svých spolužáků. Vykašlat se na ně! Kdyby se ho chtěli na něco zeptat, museli by s ním nejdříve začít mluvit, nebo ne?

Zdálo se, jakoby čekal celé hodiny - ve skutečnosti to nebylo ani pět minut -, než konečně uslyšel kroky blížící se chodbou. Zadržel dech dávaje si pozor, aby nedělal žádný hluk, a připravil se.

Potter, jak si Draco dokázal vybavit, vždy odtahoval gobelín z pravé strany, než vstoupil do tajné chodby a nechal látku znovu zakrýt vchod. Přesně s tím Draco, schovaný ve stínu na levé straně chodby, počítal. Kdyby se mu podařilo dostat Pottera hned, jak pustí závěs, měl by ho dokázat okamžitě umlčet, a pak by nikdo neměl šanci uslyšet Potterovu nevyhnutelnou snahu o boj, nemohli by svému hrdinovi přispěchat na pomoc.

To bylo to, v co doufal, že se stane.

Kroky se zastavily a paprsek světla z chodby osvětlil úzké schodiště tajné chodby přesně ve chvíli, kdy Potter - Draco ho poznal, aniž by ho musel vidět - vstoupil dovnitř. Gobelín se vrátil na své místo a Draco se pohnul.

"Ševelissimo," zašeptal a namířil hůlku na vchod, otravný šelest studentů procházejích po chodbách hradu zmizel. Potterova ruka zašátrala po hůlce, a pak se zastavil, oči upřené na místo, kde se Draco skrýval ve tmě.

"Co - ?" začal, ale Draco se na něj vrhl dřív, než mohl dokončit větu.

Byl to úžasný pocit, jeho kůže opět přitisknutá k Potterově, dovolil si ztratit se v radostném pocitu z hřejivého těla - Potterova hřejivého těla - přilepeného k jeho vlastnímu. Liboval si v tom dobrovolně se poddávaje šumění lektvaru hluboko pod kůží, který mu říkal, že Potter je středem jeho vesmíru.

A Potter, jako obvykle, všechno zničil.

Něco malého a ostrého se ho silně dloublo do žeber a Dracovi trvalo příliš dlouho, než si uvědomil, že je to Potterova hůlka.

"Ne, to ne," zakňučel a přimáčkl se blíž k hrotu hůlky příliš pohlcen vlivem lektvaru, než aby cítil stud. "Pottere, prosím, já to potřebuju… já…"

Zablesklo se a Draco odletěl kus dál, zády narazil do zdi a sklouzl dolů šokovaný silou úderu i náhlou ztrátou kontaktu s Potterem, z hrudi mu vystřelila bolest.

Potter vypadal zděšeně. Draco si pomyslel, že je znechucený jeho nehoráznou potřebou, která ho nyní začínala opět dohánět, až mu zrudly tváře (díky Merlinovi byla tma).

Několik dlouhých okamžiků na něj Potter s otevřenou pusou zíral. Bolest se pomalu vytrácela a Draco byl Potterem znovu uchvácen; tvarem jeho rtů, oh Merline a ty oči, které se od něj stále neodvrátily. Draco se chystal vstát a znovu se k Potterovi dostal, když se chlapec odvrátil, zamumlal něco, co znělo jako "Omlouvám se" a utekl po schodech nahoru nechávaje Draca svému osudu.

* * *

Středa

Bylo těsně po večeři, více než třicet hodin od chvíle, kdy se naposledy dotkl Pottera a Draco se ocitl na prahu zhroucení. Potter byl od jejich včerejšího setkání velmi opatrný; pohyboval se jen po hlavních chodbách, kde bylo stále hodně lidí, kteří na něj s nechutnou úctou hleděli, a vždy měl po ruce hůlku připravenou, aby mohl Draca zaklít, pokud by se k němu dostal příliš blízko - to se Draco dozvěděl už ráno, když se pokusil Pottera odchytit cestou na Formule.

Takže se, uvažoval Draco, nemohl k Potterovi přiblížit sám. Ale znal Pottera, nebyl schopný odolat setkání s někým jiným. Zvlášť v případě, že by ten dotyčný potřeboval pomoc.

Draco horoucně promýšlel podrobnosti svého plánu a rozhlížel se na chodbě po své oběti.

Malý kluk, jeho klobouk byl tak velký, že mu zakrýval oči i hábit tahal po zemi? Ne, příliš zřejmé.
Dívka s dlouhými černými vlasy, která sála lízátko s příchutí krve a sama pro sebe si broukala? Ne, moc ujeté.

Chlapec s hnědými vlasy a brýlemi, který si přidržoval tašku na rameni a při šátrání ve své kapse se kolem sebe opatrně rozhlížel? Perfektní.

Draco k němu přistoupil. "Ahoj," řekl tiše. Kluk vyskočil a otočil se čelem k němu s uzavřeným výrazem. Schváleno.

"Znám… znám tě?"

"Ne, a ani nepoznáš," odpověděl Draco. "Jak by se ti líbilo vydělat si pět galeonů?"

Kluk přimhouřil oči. "Záleží na tom, co mám udělat," řekl vyhýbavě, ale ne urážlivě. Velmi dobře. Jestli není Zmijozel, bude Draco velmi překvapený.

"Moc ne. Pojď sem," odtáhl chlapce na stranu chodby a stručně mu nastínil svůj plán; žádné zbytečné detaily. Když zjistil, že je Harry Potter jeho součástí, kluk (Draco ho odhadoval asi na čtvrťáka, i přes jeho malý vzrůst) požádal o další dva galeony. Jen proto, že se mu líbil (a možná i proto, že byl zoufalý), Draco souhlasil.

"Měl by se tu za chvíli objevit. Jen ho nasměruj k učebně Formulí, ta bude v tuhle pozdní dobu prázdná. Můžeš to udělat?"

Chlapec přikývl. "Jednoduše. Kdy mi zaplatíš?"

Draco se usmál a odolal nutkání pohladit kluka po hlavě. Vytáhl měšec s penězi a odpočítal sedm galeonů. "Tady. Jsou očarované, takže je nebudeš moct použít, pokud nedodržíš svoje slovo." Lhal, samozřejmě, ale to ten kluk nemusel vědět, že ano? Takové kouzlo bylo proveditelné, teoreticky, i když to bylo vysoko nad Dracovými schopnostmi (a trpělivostí).

"Stále jsi na to připravený?" zeptal se Draco.

Kluk si vzal peníze a strčil si je do tašky. "Jasně."

"Výborně," řekl Draco. "Budu to sledovat z učebny Formulí. Nepodělej to."

Draco se rychle vypařil a nechal kluka stát osaměle v chodbě. Pak zavřel dveře učebny téměř na doraz, takže přes úzkou škvíru mohl sledovat, co se na chodbě děje.

Až příliš brzy se Potter a jeho smečka příznivců objevili na chodbě. Draco se napjal, jakmile se Potter přiblížil na dohled, ale po třech dnech pozorování (sledování, ale rozhodně ne pronásledování), byl zvyklý ovládat silné nutkání touhy, kterou v něm lektvar vyvolával.

Ale, co… chlapec prostě pokračoval v chůzi, určitě Potterův gang propásne. Počkat - ne, projde přímo kolem nich. Ten malý - !

Popruh klukovy tašky náhle okázale praskl a listy pergamenů se rozlétly po celé chodbě, lahvičky s inkoustem se rozbily o podlahu. "Ale ne!" kvílel chlapec. Potter, teď už asi pět metrů vzdálený, se ohlédl.

"Ach, ty malej génie," zašeptal Draco. Proto čekal, až skupina projde kolem něj - ten kluk musí být Zmijozel - , aby se pojistil, že většina nafoukaných do sebe zahleděných Nebelvírů bude pokračovat v cestě, aniž by si všimla rozsypané tašky (i když Draco by se vsadil, že galeony zůstaly ukryty někde v bezpečí).

Potter ovšem… Hloupý, idiotský, ušlechtilý Potter opustil skupinu, mávl na Weasleyovy, a šel pomoci ubohému dítěti. Draco přitiskl ucho ke dveřím, aby slyšel jejich rozhovor.

"Chceš pomoct?" zeptal se Potter laskavě. Nastala pauza, během které Draco předpokládal, že jeho nový oblíbený student odvádí skvělou práci a úctou hledí na slavného Harryho Pottera.

"Ehm, díky," řekl pisklavě.

Nastalo ticho, během kterého se ozývalo jen šustění pergamenů, a pak: "Ach, neviděl jsi mého pamatováčka? Měl jsem ho někde tady..."

Další pauza.

"Možná se odkutálel chodbou. Podívám se po něm, počkej tady."

Můj ty sladký Merline, Draco tomu dítěti dlužil mnohem víc než sedm galeonů. Dokonce si uvědomil i to, že Potter, vychovávaný v mudlovské rodině, si nevzpomene na přivolávací kouzlo. A Potterovy kroky se přibližovaly stále blíž… a blíž…

Draco trhnutím otevřel dveře učebny, popadl Pottera a přitiskl svá ústa na jeho s rychlostí, které by nemohla konkurovat ani prchající zlatonka. A, ach, bylo to tak dobré, tak skvělé. Nevadilo, že ho Potter tvrdě praštil do ramene, stejně ho nepustil, a nevadilo mu ani, když Potter uhnul hlavou na stranu, takže měl Draco plná ústa jeho vlasů - byly to Potterovy vlasy a bylo to úžasné.

Po další asi minutě ambrózie se Potterovi podařilo získat svobodu a Draco si uvědomil, že mu už dávno míří hůlkou na čelo, bylo mu to jedno. I když ani zdaleka nenaplnil potřeby lektvaru touhy, něco hluboko v něm předlo spokojeně jako kočka. Když se ocitl v Potterově blízkosti, bylo to všechno snesitelnější.

Potter se ani nehnul, s hůlkou stále namířenou na Dracovu hlavu. Dívali se na sebe a on odmítal ustoupit (i když Potter měl rozhodně navrch, Dracova hůlka zůstala skryta v jeho hábitu), nakonec Potter sklonil ruku a beze slova odkráčel pryč.

* * *

Čtvrtek

Draco šílel. Potter jako by zmizel z povrchu zemského. Ukázal se pouze na lektvarech (které představovaly muka, když seděl jen kus od něj) a pravděpodobně i na jiných hodinách, protože Draco si nevšiml žádné masové paniky, která by nastala, kdyby se Harry Potter neobjevil na vyučování.

Draco se ani neobtěžoval zkoumat, jak to dělá. Hrad sám nejspíš začal čarovat jen, aby vyslechl tužby Harryho Pottera, a nebylo nic, co mohl Draco, nebo někdo jiný, udělat.

Tiše zvažoval, že by se mohl pokusit jít po Potterovi někdy během lektvarů. Mohl způsobit dostatečný zmatek na to, aby Pottera vytáhl ven ze dveří, zatímco by byl zbytek třídy zaneprázdněn nastalým chaosem a nikdo by si tedy nevšiml, že jejich milovaná celebrita na pět minut zmizela. Kdyby lektvary učil nějaký jiný profesor, pokusil by se o to. Jenže Snape byl příliš pozorný na to, aby si nevšiml dvou chybějících studentů, přestože věděl, co s Dracem ten zatracený lektvar touhy dělá.

Místo toho během hodiny bojoval s bolestí způsobenou touhou po Potterovi tím, že trápil jeho kamarády. Nenápadně vhodil rulík zlomocný do kotlíku Grangerové, zatímco hloubala nad učebnicí, takže když ho ochutnala, její lektvar na doplňování krve způsobil, že se jí na kůži vyrašily pulzující žluté vředy. Pomocí kletby způsobil, že Longbottomovi začaly padat vlasy tak, aby si toho nevšiml (a nejspíš by byl docela holohlavý, kdyby si Finnigane nezpozoroval, jak mizí v kotlíku Parvati Patilové a ničí tím její lektvar) a donutil Weasleyho a Grangerovou, kteří pracovali u stejného stolu, aby se úžasně pohádali o to, kdo použil všechny salamandři ocásky (které Draco pět minut předtím vhodil do kotlíku Levandule Brownové).

Ale ani trocha zdravého mučení nebelvírských nedokázala zbavit Dracovu mysl Pottera.

Jeho zmijozelští spolužáci s ním stále nemluvili, ale s tím si nedělal žádné zvláštní strasti. Když došlo na roztržky a hádky, stávalo se velmi často, že některý ze studentů skončil vyloučený na okraji společnosti. Téměř ve všech případech to nevydrželo déle než týden. Draco by byl pravděpodobně už dávno zpět na vrcholu potravního řetězce, kdyby se jeho pozornost nezaměřovala jen na Pottera.

Draco si povzdechl a praštil čelem o okno v šestém patře, o které se opíral. Opravdu netušil, co si počít. Už nebylo nic, co by mohl udělat. Ne, pokud je Potter odhodlaný se mu vyhýbat. A Snape říkal, že bez pravidelného kontaktu Draco doopravdy zešílí. Aby byl upřímný, Draco byl přesvědčený, že už to začalo.

Zarazil se v pochmurných myšlenkách, možná byl mnohem blíž nervovému zhroucení, než si myslel, protože právě zaslechl kroky. Rozhlédl se kolem sebe. Seděl v nepoužívané učebně, kam nikdy nikdo nechodil, to už si zjistil dávno, tak proč by sem právě teď někdo přicházel?

Byl si jistý, že se kroky zastavily a dveře při pomalém otvírání zaskřípaly. Objevila se v nich hlava těsně následovaná zbytkem těla - moc pěkného těla. Draco zhluboka vydechl, jen aby se ostře nadechl, když postava prošla místností a zastavila se přímo před tím. Jeho výraz byl zasmušilý, hůlku svíral pevně v ruce, ale byl tu, stál přímo před Dracem.

"Chci s tebou uzavřít dohodu," řekl Potter.

TBC
 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 bacil bacil | 5. října 2014 v 19:08 | Reagovat

Tak ten konec mně dostal. Wau já už přemýšlela co Draco ještě vymyslí,ale že něco vymyslí Harry jsem fakt nečekala. No je to holt Nebelvír tak co od něho vlastně čekat. Hurááááá Hip Hip Hurá :-D jak já se těším copak Harry navrhne. Umřu zvědavostí do další kapitoly ( no neboj snad to přežiji)
Krásná kapča :-)

2 Bobina Bobina | 5. října 2014 v 19:33 | Reagovat

Draco a tolik úsilí pro jednoho protivného Nebelvíra na šmírování a sledování.
Na druhé straně se divím, že Potter ještě neztratil nervy a Malofy je celý. Zřejmě to však byla poslední kapka a tak přišel Potty s nějakým návrhem. Doufám, že se brzy dozvíme o co půjde. :-P  :-P  :-P

3 moira moira | Web | 5. října 2014 v 23:15 | Reagovat

i hate u, u bitch. Nechtěla jsem nic rozečítat, ale tohle... :D :D jak jsi psala tohle je příliš dobré, než abych si to nechala ujít. :D

4 nel-ly nel-ly | Web | 6. října 2014 v 0:51 | Reagovat

[1]: budu se snažit to stihnout před tvým skonem, slibuju :D "Nebelvír" myslím, že to vyjadřuje vše.

[2]: no, Pottřík bude muset bojovat, není známý svou psychickou vyrovnaností a autorka mu dá zabrat, další část koneckonců z jeho pohledu

[3]: věř mi, ta povídka je moje oblíbená a člověk si u ní odpočine

5 Stolid Stolid | Web | 8. října 2014 v 21:34 | Reagovat

Totally awesome. :-) Je jasné co Harry navrhne, a to jsem se ani nemusela dívat na originál. Těším se až se přesunou z druhé mety na druhou a v budoucnu vidím problémy, Dracovi rozhodne nebude stačit líbání. Už ted se těším na další kapitolu, kdy bude?

6 nel-ly nel-ly | E-mail | Web | 8. října 2014 v 22:33 | Reagovat

[5]: jo problémy... kluci jsou plní problémů, až se člověk občas musí divit
do konce týdne určitě :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA