Není lektvar jako lektvar (1)

28. září 2014 v 14:29 | Nel-ly |  Není lektvar jako lektvar
Tak tedy první "opravdová" kapitola a rovnou celá. Pohledy obou se střídají (v podstatě pravidelně) a na řadě je Harry, kterého čeká velmi zajímavý den.

Harry Potter vycházel z Velké síně směrem k mramorovému schodišti vedoucímu do vyšších pater bradavického hradu, zrovna dojedl sendviče se slaninou a spoustou kečupu, které měl k obědu, a už se nemohl dočkat odpoledne stráveného na famfrpálovém hřišti. Krásné listopadové počasí a čerstvý vzduch byly jeho nejlepšími přáteli.


Jen si potřeboval rychle odskočit do Nebelvírské věže pro svůj Kulový blesk (který odmítal nechávat pohromadě s ostatními košťaty, takže byl nucen pokaždé, když toužil si trochu zalétat, přežít bolestivý výšlap až do osmého patra. Měl však jistotu, že se drahocennému koštěti nic nestane). Volné odpoledne bez domácích úkolů bylo něčím tak vzácným, především pokud jste měli za nejlepší kamarádku Hermionu Grangerovou, že si Harry hodlal volné odpoledne náročného školního roku v Bradavické škole čar a kouzel náležitě užít.

Už vyšel šest schodů, když zahlédl něco, co tam být nemělo. Student - chlapec, světlé vlasy, pátý nebo šestý ročník, alespoň podle Harryho bleskového úsudku - se krčil u zdi s koleny přitisknutými k hrudi a skloněnou hlavou.

Zvědavost (fajn, možná jeho hrdinský komplex) ho donutila projevit zájem, a tak zavolal: "Ehm, jsi v pořádku?"

Postava viditelně strnula, ale neodpověděla. Harry se vrátil po schodech dolů a zkusil to znovu.

"Haló? Jsi v pohodě? Chceš, abych pro někoho došel nebo tak něco?"

Stále žádná odpověď, zdálo se však, že se chlapec ještě pevněji stočil do klubíčka a snaží se být co nejmenší.

"Nechci ti nijak ublížit… můžeš mluvit?"

"Svatá Merlinova matko, ty to nikdy nevzdáš, že ne, Pottere?" přišla tlumená odpověď a Harry dokázal jen zírat.

"Malfoyi? Co - ?! Co tady děláš?"

"Užívám si večírek, Pottere, jak to asi vypadá? A ty nejsi na seznamu pozvaných. Odejdi. Hned."
Harry si uvědomil, že má dokořán otevřená ústa, a tak je rychle zavřel. Byl totálně ztracený. Má si zkusit promluvit s Malfoyem? Pomoci mu? Nebo ho jednoduše zaklít, když už se namáhal sejít dolu?

Nakonec jeho nebelvírská část jako vždy vyhrála nad zmijozelskou (poněkud neochotně), odsunul ruku od levého rukávu, kde schovával hůlku, a posunul se blíž k místu, kde se Malfoy krčil.

"Poslyš, Malfoyi. Jsi… Totiž, chci říct… Co se děje?"

"Jdi pryč, Zjizvená hlavo!" zasyčel Malfoy a ucukl před ním. "Nebo… počkej, ne, odveď mě k nějaké hezké holce… vlastně, na druhou stranu, tohle jsi ty, s kým mluvím. Pravděpodobně bych skončil před Weasleyovou. Nebo Střelenkou Láskorádovou. Ech, to ne. Prostě mě nechej tady. Běž pryč a nech mě na pokoji. To bude nejlepší."

Harry na něj zíral. "To nedává žádný smysl, Malfoyi."

Malfoy se poněkud hystericky rozesmál s hlavou stále přitisknutou ke svým kolenům. "Jo, předpokládám, že nedává," mumlal si pro sebe. "A přesto… Stále jsi tady. Proč vlastně?"

Harry si tvrdohlavě založil ruce a propaloval pohledem vrcholek blonďaté hlavy. "Nevidím důvod, proč bych tu neměl být. Není to tvoje Vstupní hala," vyhrkl podrážděně a uvědomil si, jak dětinsky to zní.

Malfoy kupodivu nereagoval na jeho nedospělé chování. "Věř mi, Pottere, nechceš tu být skoro stejně, jako si to nepřeju ani já. Jen mi prostě věř, ano?"

Harry zíral. "Teď už vím, že s tebou vážně není něco v pořádku," řekl nakonec a zavrtěl hlavou.
Naklonil se dopředu a prudce škubl Malfoyovou paží, aby ho donutil vstát. Fungovalo to. Až příliš. Malfoy napůl vstal, napůl vyskočil kupředu, přímo na Harryho. Blonďák vytřeštil oči a rozpřáhl ruce, aby se něčeho zachytil před pádem: pevně sevřel předek Harryho hábitu.

Harry otevřel ústa připravený se buď omluvit, nebo na něj začít řvát - nestačil se rozhodnout. Nakonec neřekl nic. Asi vteřinu zírali jeden na druhého a Harry cítil zmatek při pohledu na Malfoyovu tvář. Vůbec v ní nedokázal číst. Viděl šok, bez pochyb, a něco, co vypadalo jako bolest. A pak tu bylo něco dalšího…

Než stačil zjistit, co to bylo, Malfoy na něj zavrčel, otočil je a hrubě ho přirazil ke zdi. Harry hlasitě zasténal - jen na protest, nezpůsobil mu bolest nebo něco horšího - a pokusil se Malfoye odstrčit, ten ho však s obrovským odhodláním držel na místě.

"Malfoyi, co to mmph - !"

Byl náhle přerušen, když ho Malfoy přitlačil rameny ke zdi, naklonil se a políbil ho. Líbal ho! Brýle nakřivo, nosy přitisknuté k sobě, ústa spojená dohromady v polibku!

Harry se vzepřel. Samozřejmě. Bojoval pravděpodobně usilovněji, než kdyby byl Malfoy Smrtijed, který mu jde po krku, ale Malfoy se zdál takřka posedlý; sevření v Harryho vlasech a na rameni bylo neuvěřitelně silné.

Harry se pokusil vsunout Malfoyovi koleno tam, kde ho to bude při úderu opravdu bolet - těžko mohl mít v téhle situaci náladu na spravedlivý souboj. Zdálo se však, že Malfoy předpovídá jeho pohyby a tvrdě nalehl na jeho nohy dřív, než mohl Harry získat správný úhel, a pokračoval ve snaze vsunout Harrym jazyk hluboko do úst.

Pak Harry zaslechl něco, z čeho ještě nikdy neměl takovou radost:

"…Finnigane, možná budete překvapený, kdy vám řeknu, že nepřizpůsobuji školní tresty kalendáři sociálních aktivit svých studentů. Budete v mé kanceláři přesně v osm hodin dnes večer, je to jasné? A teď sednout, vy neuvěřitelně neinteligentní hochu, nebo to bude za dvacet bodů dolů pro Nebelvír."

Harry rychle osvobodil svou hlavu z Malfoyova sevření a trhl sebou, když několik jeho vlasů zůstalo v blonďákových pěstích. "Pane! Pro - Au, sakra! Profesore Snape, prosím, dostaňte ho ze mě!" Vyjekl Harry a zašklebil se, když ho Malfoy trochu silněji sevřel kolem krku.

"Odebírám pět bodů Nebelvír za vaši mluvu, Pottere," protáhl Snape, přičemž se při pohledu na ty dva uculoval. "A milostná setkání by měla být držena v dostatečné vzdálenosti od školních chodeb. To je za dalších pět."

Harry neměl ani sílu přemýšlet o tom, jak nespravedlivé to je. Malfoyova ruka mířila k poklopci Harryho kalhot a hrdinství nebo ne, Harry byl ochotný obětovat body Nebelvírské koleje, jen aby unikl.

"Pane profesore! Prosím!"

Snape zamyšleně přejel prsty po své hůlce a zdálo se, že zvažuje, jestli Harryho opustit a nechat o na milost a nemilost - zřejmě už doopravdy bláznivému - Malfoyovi. Když v tom ho blonďák znovu popadl za hlavu s takovou razancí, že se Harry uhodil o kamennou zeď za svými zády a chvíli viděl jen bílé hvězdičky.

"Pane profesore!"

"No dobře, Pottere." Snape na ně líně namířil hůlku, objevil se krátký záblesk světla, a když Harry zamrkal, aby se zbavil posledních mžitek, viděl, že Malfoy leží na zemi na druhé straně chodby. Začal vstávat a znovu si to chtěl namířit za Harrym, ale Snape jen mávl hůlkou, a blonďák se ocitl v neviditelném vězení. Frustrovaně zasténal.

"D - díky, pane," řekl Harry a s hrůzou pozoroval Malfoye, zatímco si hřbetem ruky otíral ústa. Snape pozvedl obočí.

"Chcete mi to vysvětlit, Pottere?"

Harry vzhlédl. "Pane?" Snape se zahleděl na Malfoye, který bojoval s neviditelnou bariérou oči upřené přímo na Harryho. Jak tam tak stál, nemohl si Harry nevšimnout až příliš zřejmé boule v jeho kalhotách. Polkl a rychle se zadíval jinam.

"Nemám ponětí," řekl upřímně. "Krčil se támhle," ukázal ke zdi, "tak jsem se ho zeptal, jestli je v pořádku a on se prostě zcvokl. Byl celý shrbený a měl skloněnou hlavu, ale pak vzhlédl, a kdy to udělal, začal… ehm… no, viděl jste to, pane."

"Opravdu," prohlásil Snape úsečně. Přešel přes bariéru kolem Draca, jakoby tam žádná nebyla, a začal na něj hlasitě a pomalu mluvit, jako by byl hluchý nebo hloupý. "Pane Malfoyi? Někdo vás proklel?"

Draco vypadal, že mu mluvení způsobuje obrovskou bolest. Aniž odtrhl oči od Harryho, vyplivl:
"Ne, lektvar. Ach, Pottere!"

Snape ostře pohlédl na Harryho. "Dal jste mu lektvar?"

"Ne, ne!" protestoval Harry rozhořčeně. "Vypadal už takhle, když jsem ho našel. Říkal jsem vám, že jsem byl ve Velké síni, můžete se někoho zeptat. Já - "

Snape ignoroval jeho obhajobu a obrátil se znovu na Malfoye.

"Pane Malfoyi… Draco, podívejte se na mě."

Malfoyův pohled zůstal jako přikovaný k Harrym.

"Malfoyi!" štěkl Snape. Malfoy se, jak se zdálo, pokoušel otočit hlavu ke Snapeovi, ale nespouštěl oči z Harryho, který se cítil více než nepříjemně, z očí. Snape ztratil trpělivost a trhl Malfoyovou bradou k sobě, čímž narušil jeho pozornost a chlapec zalapal po dechu, jako kdyby strávil dlouhou dobu pod vodou.

"Ach, do prdele! Profesore! Ach, sakra, ach… já… Merline!"

"Pane Malfoyi," řekl klidně Snape. "Donutil vás Potter - nedívejte se na něj - donutil vás vypít ten lektvar?"

Malfoy vypadal, jakoby ho stálo veškerou energii, aby se neotočil zpět k Harrymu. Sklonil hlavu a zíral na své boty, kterým také směřoval svoji odpověď.

"Ne, to nebyl on. Byl to… ach, Merline… musím… musím…"

Snape, místo aby mu nadával, že je neslušný (jako by to udělal v Harryho případě) vypadal, že o něčem uvažuje. Pak se jeho černé oči zaměřily na podlahu u zdi. Chvíli na to zvedl malou lahvičku, které si Harry předtím nevšiml, a podržel ji proti světlu.

"Vy jste pro pana Malfoye nepřipravil tenhle lektvar, Pottere?"

"Ne, pane."

"Velmi dobře." Snape si vsunul lahvičku do kapsy svého hábitu. "Vezmu pana Malfoye do své kanceláře a pokusím se zjistit, co se dnes odpoledne stalo. Vy, Pottere, nás doprovodíte. Předpokládám, že nemáte nic na práci?

Harry toužebně pomyslel na svěží zelenou trávu a chladný vítr na famfrpálovém hřišti a srdce mu pokleslo, když zachmuřeně zavrtěl hlavou.

"Výtečně," přikývl Snape a mávl hůlkou Malfoyovým směrem, takže neviditelná bariéra zmizela a Malfoy okamžitě zvedl pohled z podlahy a zadíval se znovu na Harryho. Chvíli na to už se řítil k němu s dravým výrazem ve tváři. Harry vyjekl. Viděl Snapea odcházet chodbou, která vedla ke sklepení, a rychle spěchal za ním, aby Malfoyovi utekl.

* * *

V místnosti bylo chladno a vlhko a vzpomínka na svou opakovaně přepadávanou mysl se prodrala dopředu, když vešel do dveří. Otřásl se při pohledu na několik plovoucích mrtvých částí těl ve sklenicích, které přibyly od doby, co tu byl naposledy. Takhle si své volné odpoledne vážně nepředstavoval.

Na cestě ze Vstupní síně se schoval ve výklenku a zadržel dech, dokud se kolem něj Malfoy se šíleným výrazem ve tváři neprohnal. Teď byl ve Snapeově kabinetu a zdálo se, že se konečně trochu uklidňoval, jak seděl na jedné z dřevěných židlí, které stály za stolem, a úpěnlivě se vyhýbal pohledu na Harryho. Ten zamířil k vedlejší židli, ale Snape ho zastavil.

"Opravdu si myslíte, že sedět ve vzdálenosti menší než tři metry od pana Malfoye je právě teď moudré, Pottere?" zeptal se nepříjemně. "Navrhoval bych vám, abyste použil co největší část toho, co máte v lebce, ačkoliv jsem stále víc a více přesvědčen, že je dutá."

Harry zamrkal.

Snape obrátil oči v sloup. "Posaďte se na židli u dveří, vy blázne."

Harry poslechl a doufal, že bude schopný rychle utéct, když Malfoy začne znovu šílet. Malfoy se celou dobu nepohnul, ani když Harry vešel do dveří, a Harry se na něj zvědavě zahleděl. Netušil, jestli Snape obnovil kouzlo, které Malfoyovi bránilo v pohybu, pak však uviděl chlapcovy ruce, které svíraly opěradla židle tak silně, až mu zbělely klouby.

Harry obrátil svou pozornost zpět ke Snapeovi. Celou věčnost mlčky pozoroval, jak profesor metodicky seká, míchá, a pak slévá poměrně malý (Harry hádal standardní velikost jeden a půl) kotlík. To, co se odpoledne stalo, mu stále běželo hlavou, přestože se snažil mermomocí zapomenout. Malfoy vypadal - i když Harry tu myšlenku nenáviděl - netypicky zranitelně, schoulený do sebe odmítajíc zvednout hlavu. A když to nakonec udělal…

Počkat chvilku. Nechtěl otevřít oči, protože když je otevřel…

Harryho napadlo něco příšerného.

"Není to nápoj lásky, že ne?" vyhrkl.

Snape neodpověděl, nasypal do kotlíku žlutý prášek, díky kterému začal lektvar okamžitě bublat, a stoupala z něj fialová pára. Naklonil se a přičichl, na tváři se mu objevilo něco, co připomínalo spokojený úsměv. "Ne, to ne," odpověděl. Harry vydechl úlevou.

"Oh, dobře," řekl. "Protože to by bylo fakt hro - "

"Je to lektvar touhy."

Harry málem spolkl vlastní jazyk. "Je to… co?" zajíkl se.

"Lektvar touhy, Pottere, jste hluchý?"

Harry se zadíval na Malfoye, který nevypadal, že ho to překvapilo. Nebylo to poprvé, kdy Harry začal přemýšlet, kdo to Malfoyovi udělal.

"Můžete to napravit?" zeptal se Harry.

Snape si podrážděně povzdechl. "Lektvary, pane Pottere, nelze opravit. Existují jisté prostředky nebo protijedy, ale nic se nedá opravit."

Harry v tom neviděl rozdíl, doopravdy. A už se to chystal říct, ale Snape pokračoval.

"Nicméně na lektvar Orexis Votum existuje protijed, který vyřeší náš problém. Věděl byste to, kdybyste alespoň jedinkrát v životě projevil zájem o něco jiného než sám o sebe. Avšak vzhledem ke složitosti receptu potrvá velice dlouho ho uvařit."

Harry měl na jazyku hned několik námitek; první z nich byla, že se až příliš zajímá o cokoliv jiného než sám o sebe - chystal se zachránit svět, ne snad? -, ale byl přerušen dřív, než mohl promluvit.

"Jak dlouho?" Malfoy se ozval poprvé od chvíle, kdy Harry vešel do místnosti. Harry byl překvapený, že vydržel tak dlouho zamlklý, a když se otočil na Snapea, profesorův pohled byl skoro až… milý.

"Asi měsíc."

Malfoy nic neřekl, jen sklonil hlavu a Harry skoro mohl cítit jeho sklíčenost, která z něj vycházela po vlnách.

"Je mi líto, Draco. Orexis Votum byl Ministerstvem kouzlem zakázán téměř před třiceti lety. Jeho prodej je nezákonný a neseženete ho ani na Obrtlé ulici. Byl bych velice ohromen, kdyby se vám to podařilo. Pokud vše půjde podle plánu, měl by být hotov těsně před Vánoci."

"Nejlepší dárek ze všech," řekl Malfoy suše. "Veselé Vánoce, Draco! Už nebudeš chtít šukat Harryho Pottera. Užij si to!"

Harry dokázal jen zírat. Věděl, že byl nějakým způsobem zatažen do situace s lektvarem touhy, přesto to znělo šíleně, když slyšel, co Draco Malfoy říká. Rozhodně ne příjemně šílené. Spíš na pokraji největší hrůzy, která se mohla stát. Nebylo to vůbec dobré.

"Pochybuju, že pro mě to bude jako slunce a květiny, to se neboj, Malfoyi," řekl.

"Ty, Pottere, nemáš žádné právo si stěžovat na svůj úděl. Všechno je to tvoje vina," vyštěkl Malfoy s tváří stále otočenou stranou.

"Moje vina?" vyjekl Harry.

"Ano," oznámil Malfoy, jako by to byla ta nejjasnější věc na světě. "Kdyby ses staral o svoje věci, tak bychom tu teď nebyli."

Harry si odfrkl. "Jo, to by ses nesměl krčit na podlaze ve Vstupní síni," řekl. "Proč jsi tam vlastně byl? Měls v plánu zůstat tak po celý zbytek života?"

Během krátké chvilky ticha, která následovala, Harry prostě věděl, že se Malfoy zamračil. "Drž hubu, Pottere. Snažil jsem se… posbírat myšlenky."

"Myšlenky, jasně. Možná kdybys alespoň někdy přemýšlel, nedostal by ses do téhle situace," zavrčel Harry a sledoval Malfoyův zátylek.

"A možná, kdybys nebyl tak odhodlaný donutit všechny, aby tě milovali, nebudeš v téhle situaci ty," prohlásil Malfoy posměšně. "Všechno je to pravděpodobně proto, žes nikdy neměl matku. I když pochybuji, že tě dokonce i ona mohla milovat."

Harry vyskočil ze židle, která s hlasitou ránou dopadla na kamennou podlahu. "Malfoyi, prostě drž hubu nebo přísahám, že - "

"Kdybyste konečně přestali s tím dětinským hašteřením," přerušil je Snape.

Harry zmlkl a v tichosti zuřil.

"Děkuji vám. Během příštího měsíce vás bude nastalá situace zjevně ovlivňovat. Mohu vám zaručit, že ani jeden z vás tuto těžkou zkoušku nepřežije, pokud se dál budete projevovat jako malé děti a nezačnete se chovat trochu zodpovědně. Už jste dost staří na to, abych vám něco takového musel připomínat!"

Harry střelil pohledem na Malfoye, který znovu sklonil hlavu a pomalu se posadil. Hádal, že to doopravdy bylo trochu hloupé, takhle se s Malfoyem hašteřit. Možná by se vážně měl chovat zodpovědněji. Snape se na něj pro jednou podíval bez výraznějšího opovržení.

"A teď; lektvar touhy posiluje chtíč k dotyčné osobě, ale neovlivňuje jeho pocity, na rozdíl od lektvaru lásky. Pan Potter pro vás bude i nadále nesnesitelný," ušklíbl se Snape a Malfoy si odfrkl, zatímco Harry se snažil dostát zodpovědnosti tím, že nebude reagovat na jejich výsměch a potlačil touhu proklít Snapea i Malfoye něčím ošklivým a nezvratným.

"Nicméně," pokračoval Snape, "bude potřeba, abyste byl s Potterem téměř denně ve styku. Výzkum Orexis Votum je velmi nepřesný, vzhledem k ilegální povaze lektvaru, takže nemůžeme předvídat, jak pod jeho vlivem budete reagovat."

"Počkejte," vložil se do toho Malfoy. "Bude potřeba, abychom byli ve styku? Není to jen o psychice?"

"Technicky vzato ano, účinky jsou pouze psychické," řekl Snape pomalu. "Ovšem vliv je tak silný, že vaše mysl bude přesvědčena, že bez něj nemůže přežít. To je jeden z důvodů, proč Ministerstvo lektvar zakázalo. Lektvary vyvolávající tak silný chtíč můžou způsobit, že jejich uživatel bude duševně nemocný, nebo ho dokonce zabít."

Malfoy něco zamumlal pod vousy, ale Harry zachytil jen slova "zabít" a "bastard". Pak mu něco došlo.

"Co přesně myslíte tím kontaktem?" zeptal se opatrně. "Nebudu muset, no jako… to s ním dělat, že ne?"

"Vaše dětinské vyjadřování je doopravdy rozkošné, Pottere. Nedokážu vám poskytnout konkrétní odpověď," ušklíbl se Snape. "I kdyby výsledky výzkumu byly provedeny správně, úroveň touhy vyvolaná lektvarem je specifická pro každého jednotlivce. Pouze Draco sám může říct, jak silný účinek na něj lektvar má. Domnívám se však, že styk bude jednou z nutností."

"Domníváte se?" zeptal se slabě Malfoy. "Jak si můžete být tak jistý?"

"Nemůžu. Pokud se naučíte sám sebe dostatečně kontrolovat, jsem si docela jistý, že se vaše interakce nemusí dostat až na takovou úroveň."

"Počkat. Ještě jste nám neřekl, co přesně myslíte tím ´kontaktem´," poznamenal Harry. "Stačí se jen držet za ruce, nebo tak něco?"

Snape se ušklíbl a Harry ucítil skličující pocit usazující se mu v břiše "Opět se domnívám, že pouze pan Malfoy nám dokáže odpovědět na tuhle otázku. A vy, Pottere, musíte naslouchat tomu, co říká, a spolupracovat, jak nejlépe dokážete."

Skvělé. Takže teď Harryho ctnost závisí na schopnosti Malfoye - který si nikdy neodepřel nic, co zrovna chtěl - naučit se ovládat při působení tak silného lektvaru, že byl postavem mimo zákon. Musí ovládnout touhu dostat Harryho za každou cenu do postele.

Někdy Harry svůj život doopravdy nenáviděl.

"Pane profesore," řekl a vstal. "Pokud už nemáte nic jiného, tak si doopravdy myslím, že už bych měl jít" Předtím, než se rozhodnu, že zabití Malfoye bude v tuhle chvíli ten nejlepší nápad, pomyslel si.

"Samozřejmě, Pottere," odpověděl Snape s úsměvem. "jsem si jistý, že vaši poskoci už si říkají, kde jste."

Draco se ušklíbl a poprvé od jejich odchodu ze Vstupní haly se na Harryho zahleděl. Usměv z jeho tváře okamžitě zmizel a on zakňučel. Začal se přisouvat blíž k Harrymu, ale Snapeovo spěšné kouzlo ho udrželo na místě.

"Ovládej se, Draco," řekl naléhavě bez známky předchozího výsměchu. "Během příštího měsíce ho uvidíš až nechutně často a nemůžeš ho neustále napadat. Přestože jsem se velmi snažil přesvědčit obyvatele Bradavic o opaku, nikdo z nich i nadále nedovolí, aby jejich Zlatý chlapec došel úhony. Musíš se to naučit kontrolovat."

Malfoyovy ruce se zaťaly v pěst a Harry byl přesvědčen, že si jen nepředstavuje, jak se třesou. Malfoy na něj stále zíral.

"Zhluboka se nadechni," řekl Snape a upřeně Malfoye sledoval. "Soustřeď se na svou nenávist vůči němu. Zdaleka bych neměl podporovat rivalitu mezi studenty, ale pokud se zaměříš na nepřátelství, zjistíš, že bude jednodušší překonat sílu lektvaru. Soustřeď se, teď…"

Malfoyovy oči zůstaly upřené na Harryho ještě několik dlouhých okamžiků, zatímco oba, Snape i Harry, zadrželi dech. Malfoy prudce vydechl a… odvrátil zrak a otřásl se.

"Občas, profesore," postěžoval si, "doopravdy nenávidím svůj život."

* * *

Harry se vynořil ze sklepení a v hlavě mu stále bzučelo naprostým zmatkem. Byl to jeden z těch
z dnů, kdy by nejraději nechal Svět, aby se se svými problémy vypořádal sám. Zdálo se, že jeho snaha pomoci ostatním nikdy nedopadne dobře.

"Harry! Kde jsi byl? Čekal jsem tě dole na hřišti celé věky!" Hlas Rona Weasleyho se k němu nesl až z prvního patra. Harry vzhlédl. Ron a Hermiona byli v půli cesty dolů po mramorovém schodišti a blížili se k němu. Hermiona se tvářila ustaraně, Ron byl naštvaný.

"Šel jsem se podívat na kolej, ale tvoje koště tam pořád je… co jsi dělal?"

Harry zaváhal. Opravdu nijak zvlášť netoužil vysvětlovat Ronovi s Hermionou svoji novou… situaci. Alespoň ne hned teď, před zvědavými pohledy všech obyvatelů Bradavic.

"Já, ehm, musel jsem ještě vyřešit něco na lektvary. Se Snapem." Nelžu, říkal si v duchu. Setkal se se svými přáteli u paty schodiště. "Stále si můžeme jít zalétat, ne?" zeptal se Rona.

Ron na něj nevěřícně zíral. "Kámo, je půl šesté. Venku už je tma. Zrovna jdeme na večeři. Kdyby ses neobjevil, než sníme pudink, Hermiona by za tebou vyslala pátrací četu."

Harry se rozhlédl kolem sebe. Čas večeře. To vysvětlovalo přeplněnou Vstupní síni. Strávil ve sklepení mnohem více času, než si myslel.

"Jasně," řekl slabě. "Večeře. Ehm, omlouvám se, že sis dělala starosti, Hermiono."

Hermionin pohled jasně říkal: Ještě si o tom spolu promluvíme. "Nemysli na to, Harry. Jsem jen ráda, že se Voldemort nevplížil do Bradavic a konečně se tě nezbavil."

"Jo," zahučel Harry poněkud chabě a zatoužil odvést téma hovoru od jeho neočekávaného zmizení. "Fajn, tak… jdeme. Umírám hlady."

Harrymu se nějak podařilo vyhýbat se odpovědím na otázky, které na něj Hermiona syčela během celého večera, tím, že se vymlouval na zapomenutou esej do Přeměňování (Hermiona by nikdy nikomu nebránila vypracovat domácí úkol) a zmizel po schodech do chlapeckých ložnic. Když se ocitl sám se svými myšlenkami, představy toho, co ho čeká po zbytek roku, nad ním visely jako těžká mlha, zatímco ležel na své posteli tváří dolů.

Pokud se všechno povede podle plánu, i když netušil jak, Malfoy měl pravdu: tenhle rok Harry doufal v jediný vánoční dárek.

TBC
 

17 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 bacil bacil | 28. září 2014 v 18:02 | Reagovat

Tak tohle bylo super. Chudák Harry,ale to že ho zachrání Severus mně dostalo :-D No jeho další měsíc bude opravdu zajímavý :-P Krásná kapča a moc se těším na pokračování :-D

2 Achája Achája | 28. září 2014 v 21:15 | Reagovat

No to vypadá na spoustu legrace:-)

3 Maitter z Creepfellu Maitter z Creepfellu | 8. prosince 2014 v 0:26 | Reagovat

Severusovu jedovatou ironii nám autorka servíruje s neuvěřitelnou věrohodností. Slash je sice povídka, u níž absurdity čekám, ale občas jsem docela zírala.
Překlad je velice sympatický. (Paráda, můj vnitřní pedant byl zticha.)
A nemohu se přestat smát :-D

4 nel-ly nel-ly | Web | 8. prosince 2014 v 14:21 | Reagovat

[3]: ten úvod je absurdní dokonce i na slash, řekla bych, ale je fakt, že bez toho se to neobejde
každopádně já tu povídku miluju, v průběhu se stále zlepšuje, takže snad ji nepokazím svým překladem O..o

5 betty-livingstone betty-livingstone | E-mail | Web | 4. prosince 2015 v 22:02 | Reagovat

Já slash normálně nečtu, ale tohle je dokonalý :-D  :-D  :-D Tak polovinu času jsem se chechtala, jako blázen :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA