RECENZE: Tajemství krásné čarodějky

21. srpna 2014 v 17:57 | Nel-ly
ORIGINÁLNÍ NÁZEV: A knight and White Satin
AUTOR: Jackie Ivie
SÉRIE: xxx
NAKLADATELSTVÍ: Oldag
MÉ HODNOCENÍ: 1/5 GOODREADS: 3,7

Dobytí pevnosti v drsných horách skotské Vysočiny bylo pro Paytona Dunn-Faddena velkým vítězstvím. Nebo alespoň mělo mít… společně s panstvím získal právo i na dědičku a vzal si ji za ženu. Tak proč nic nešlo podle plánu? Payton teď žije ve lži a v nebezpečí, protože netuší, proč se Dallis rozhodla neprozradit pravdu. A kdy ho opět zradí? Zradila však někdy?


Payton je mladý, silný, odvážný a výborný válečník, ale pochází z nepříliš majetného a významného rodu, takže bohatství získává pomocí zápasů pro krále. Pak se mu však naskytne ojedinělá příležitost, v rychlosti a z náhlého popudu zaútočí na hrad rodu Caruthů a zvítězí. Co víc... ožení se s dědičkou a získá nárok na všechnu její půdu i majetek. Jako králův oblíbenec má jistotu, že nikdo nebude protestovat, ale…

Dallis Caruthová byla vychovávána jako dědička bohatého a významného rodu, který se nikdy nesklonil a vždy se staral o svůj majetek. Pak však byla pokořena, mladý a silný válečník získal nejen její domov, ale i ji samotnou, a ona vzhledem k většímu nebezpečí nemohla prozradit pravdu. Teď patří jemu, Paytonovi, a je si zcela jistá, že se jí bude chtít pomstít. Během jejich svatební noci se ho neúspěšně pokusila zavraždit a ani během následujících tří let, kdy se neviděli, neudělala nic jiného, než že vzdorovala jeho rozkazům.

Jackie Ivie pochází ze Salt Lake City v Utahu a odjakživa byla vášnivou čtenářkou historických romancí, což se projevilo i v její práci. Společně se svou rodinou a čtyřmi zvířecími mazlíčky žije uprostřed zasněžených hor na Aljašce, kde píše své romány.

Historické romány (romance) jsou žánrem jako každý jiný a i ony mají své základní znaky, které se od díla k dílu (autora k autorovi) nijak zvlášť neliší. Často je to o tom, že přijde uchvatitel toužící po majetku, k němuž je připoutána i princezna/hraběnka/lady/dědička a ta je donucena si ho nedobrovolně vzít. Ze začátku se nenávidí, opovrhují sebou, i když se hrozně přitahují, a pak… No, znáte to.

Ani v případě románu od Jackie Ivie se nedostáváme nikam daleko od zavedených pravidel. Samotná podstata milostné romance je snadná, neobjevná a předvídatelná, ale o to čtenářům nejde. O co jim tedy jde? No o omáčku. Když si totiž autorka dokáže pohrávat s popisy, vykreslení situací, charakterů hlavních postav a období, ve kterém se příběh odehrává, můžou i v téhle "brakové" literatuře, jak ji někteří nazývají, vzniknout skvosty jako držitel Pulitzerovy ceny JIH PROTI SEVERU (a když nebudu zacházet od někam ke klasice, tak taková SHANNON DRAKE píše knihy vesměs všechny stejné, ale i tak jsem jich četla spoustu) či bezkonkurenční česká spisovatelka Jarmila LOUKOTKOVÁ. Občas je však brak prostě jen brak.

On je mužný, svalnatý, silný, výbušný, vzteklý, tvrdý… no ano, milujeme tyhle chlapy. Ale problémem je, že Payton je i neohrabaný, často zmatený (působí až natvrdle a hloupě) a jaksi není schopný dostát standardům hrdiny, který rozklepe čtenářčina kolena. A pak je tu ona, dívka jeho srdce, která má být dostatečně průměrná, aby se do ní čtenářka dokázala vžít, ale zároveň samozřejmě krásná, odvážná, vášnivá a… no, všechno to, co Dallis není. Dallis je ufňukaná rozmazlená káča, která se většinu času neumí vyjadřovat. Buď vrtí hlavou, nebo odmlouvá, nebo si stěžuje a nebo se zadrhává, když mluví.

Charaktery - a tedy stěžejní část jakékoli romance - nefungují. Ani trochu.

Další, co je důležité, je prostě zbytek té omáčky. Nemůže jít o promyšlený příběh, když tyhle knihy většinou mívají příběh spíš jako okrajový doplněk toho, aby se k sobě hrdinové dostali a zamilovali se (i když většinou zjistíme, že se milovali na první pohled). Jde o to, jak moc autor umí popisovat, případně jak dokáže vystihnout historickou dobu, v které se čtenář ocitne.

"Ach prosím. Paytone. Prosím. Paytone? Prosím?"
Pobrukovala ta slova, když se zrovna nepokoušel jí vysát ústa silou svých polibků. Tím ještě zvyšoval působení pohybů a každého hlubokého průniku do jejího těla, kvůli nimž nic nedávalo smysl, jen její výkřiky, kterými žádala víc.
"Ach, Dallis. Bože na nebi. Dallis. Lásko. Ach Ježíši Kriste. Ach, Dallis."
(Str. 177)

Tady ovšem autorka opět selhala na celé čáře. Dialogy obsahují spoustu zvolání a tří teček, které působí, jakoby se hrdinové neuměli vyjadřovat. Krom toho většinu času nedávají smysl a ztrácí kontext, a to i díky tomu, že samotné věty jsou občas významově docela zmatené. Ne, že by se toho v knize nedělo hodně - popravdě až moc -, ale autorka většinou není ani schopná popsat, o čem se vlastně ti dva baví. A pak se ještě snaží být vtipná, což… jí nejde.

Nevím, jak moc můžu osočovat autorku, a jak daleko můžu přijít s kritkou překladatelky Stanislavy Míčkové, ale buď ona, nebo Jackie Ivie, nebo v tomhle případě spíš obě dvě, odvedly vyloženě špatnou práci.

…Pak se ze všech sil snažil nevnímat, jak se kolem něj ovíjí, jak mu ňadry naráí do břicha a svým ženstvím ho tlačí do stehna. Nějakou chvíli se pokoušel předstírat, že manévr nebyl tak obtízný, jak ve skutečnosti byl…
(Str. 107)

Nepřišla jsem na to, jak se může hrdinka "ženstvím tisknout k jeho stehnu", nepochopila jsem důvod, proč název, který odpovídal symbolice knihy, byl změněn na něco o tajemství čarodějky, a nepochopila jsem většinu vět v knize, která dokonce zachází tak daleko, že popisuje vilnost vdovy, která je milenkou jistého krále Stewarta a má s ním malou dcerku Mary. Možná jsem já ta nechápavá, ale popravdě si to nemyslím.

Jak mám historické romány ráda, tak od téhle autorky už v budoucnu asi nic neotevřu. Kniha vypadala hezky hlavně na pohled a tím mě nalákala, nemá špatný obal, ale především provedení pod ním je moc hezké a taky je relativně tlustá, což ale bohužel nakonec bylo spíš na škodu. Ten jeden bod z pěti dávám za snahu…

"Prosím neplač, mylady. Neřekla jsem ani slovo, kterým bych tě zranila."
"Ale řekla!" bědovala Dallis. "Toužíš po mém naželovi."
"Ne tak, jak si myslíš."
"A jak jinak?"
"Já kdybych měla takového muže, nevěděla bych si s ním rady. Proboha! Stačil by jediný pohled na mou postavu a utíkal by k nejbližším dveřím. Umřela bych ještě dřív, než by to zašlo tak daleko. Měla jsem na mysli jen to, že… prostě…" Hlas jí slábl a dívala se napravo a nalevo od nich, jako by jí to pomohlo s viděním. Potom zašeptala zbytek věty: "Neříkej to mému muži, ale někdy, když je můj manžel vzrušený a chce se mnou spát, představuji si Dunn-Faddena. Někdy se to hodí. Jestli mi rozumíš."
Dallisin smutek byl najednou rentám a cítila, jak se jí chce smát. Nakonec se vzdala, setřela si slzy z obličeje a rozesmála se. Lady Evelyn tak ostýchavá nebyla. Řičela smíchem na plné kolo.
(Str. 201-202)

Děkuji KNIHCENTRU za zaslání recenzního výtisku. Knihu si můžete zakoupit na jejich stránkách se slevou.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA