RECENZE: Hon

14. května 2014 v 10:30 | Nel-ly |  Young Adult (fantasy, sci-fi, atd.)
ORIGINÁLNÍ NÁZEV: The Hunt
AUTOR: Andrew Fakuda
SÉRIE: Hon #1
NAKLADATELSTVÍ: Fragment
HODNOCENÍ: 3/5 | Goodreads: 3,72

Lidé jsou rasa ovládající zemi - spí zavěšení na stropu, mají dlouhé bílé řezáky, bojí se vody, slunce je pro ně smrtelné, při pobavení se škrábou na kůži a nechtějte vědět, jak projevují vzrušení. Takoví jsou lidé, ale Gen se od nich liší, což se nikdo nesmí vědět. Protože lidmi tak milovaná potrava v podobě podřadných tvorů už prakticky vyhynula… tedy až na těch pár, kteří budou hlavní atrakcí Honu.


Vždycky se nenáviděl za to, jaký je, opovrhoval sám sebou a zároveň si nechtěl dovolit zapomenout, kdo doopravdy je. Otec ho naučil, jak přežít: musí zapadnout mezi ostatní, kterým se však podobá jen zdánlivě. Když nic jiného, tak krev, která mu koluje v žilách, je pro "lidi" největší pochoutka. A takoví jako on už vymřeli… Nebo ne?

Každý den procházet nekonečnými úpravami svého zjevu, od vyholení všech chloupků, přes leštění falešných zubů po drastické drhnutí kůže, aby nikdo neucítil váš tělesný pach. A pak je tu ta přetvářka, naučit se chovat, jako se chovají oni, aby nepoznali, kdo doopravdy jde.

Gen, jak mu říkávali jeho blízcí, než všichni zemřeli, se musel naučit, jak přežít mezi nepřáteli, ale problém je, že s nimi strávil tolik času, že se občas zapomene. Dennodenně chodil do školy a tvářil se, že je stejný jako ostatní "lidé", až jednou ztratil pozornost… Záře ho na chvíli doslova oslepila, a on málem zapomněl, kdo doopravdy je. To se však už nikdy nesmí stát, a tak se naučil držet od všech stranou, jinak ho jeho spolužáci snědí. Jenže se blíží Hon a Gen se stává jedním z "vyvolených".

Vláda udržovala v tajnosti malou tlupu glupanů, kterou vypěstovala od jejich útlého věku a připravila na Hon. Po dlouhých deseti letech někdo konečně znovu ochutná glupaní maso,největší pochoutku na světě, a tenhle Hon bude jiný, než všechny předchozí. Nejen proto, že to vypadá, že žádní jiní glupani už na světě nejsou, ale protože tahle událost má být nezapomenutelnou atrakcí. Pro jedny zábava, pro Gena… otázka života a smrti, stejně, jako celá jeho existence.

Dystopie stále ovládají svět Young Adult, což dokazuje i Andrew Fakuda a jeho svět, kdy se lidé ocitli na pokraji vyhynutí, protože upíři byli příliš nenasytní. První díl s názvem Hon představuje sedmnáctiletého hrdinu, který celý svůj život strávil v utajení, ale teď před ním stojí zkouška, jakou si ještě nikdy dřív nemusel projít.

V mnoha ohledech je kniha syrová, chvílemi i brutální - třeba nezúčastněný popis smrti malé holčičky s plyšákem v rukách - a jasně dává najevo, že se snaží být něčím, co své čtenáře naláká. Tedy ten okruh, který ji neodhodí, protože mu přijde nechutná. Je to něco jiného, než klasické "upíří romány", které známe, ale na druhou stranu je to to samé, na co v posledních letech narážíme na každém rohu.

Připravte se na hry, atrakci pro všechny obyvatele země, kde několik vyvolených lovců uspořádá lov na glupany. A Gen se stane jedním z nich. Jeho úkol je ale trochu složitější, nejen, že na rozdíl od svých soupeřů nechce vyhrát, on se nesmí ani zúčastnit, protože jinak ostatní poznají, že není stejný jako oni. Odstoupit by však bylo něco, co by nikdo z lidí nikdy neudělal, a proto musí přijít na jiný způsob.

Co se charakteru postavy týče, je Gen krásně promyšlená hlavní postava. Bojuje s krizí osobnosti, protože se vždy styděl za to, že je jiný než ostatní, ale pak vidí tlupu glupanů, kteří se mají stává vrcholem honu, a uvědomuje si, že na světě není sám. Na druhou stranu… život ho naučil, že se musí ze všeho nejdřív vždy postarat sám o sebe.

A pak je tu ta ve skrze zbytečná druhá dějová linka, která ztrácí logiku, vrací knihu z vod pochybné originality do jasného klišé a hlavně vyvrací všechno to, co Gen vyprávěl o spolužití s "lidmi". Kniha má několik logických nedostatků, které si uvědomíte při čtení, ale s tím by se dalo žít, jenže pak je tu to "stačí jedna kapka mé krve a okamžitě poznají, kdo jsem". Takže to měl Gen fakt štěstí, že není puberťačka, co? - řeknete si, a pak si uvědomíte, že nejen jeho matka musela mezi ostatními nějak přežít,když byla schopná porodit nejen jeho, ale i jeho sestru, než obě zemřely. Ale to by nebyl ten hlavní nedostatek.

YA potřebují romantickou linku. Je jedno, jestli je kniha vyprávěna ve skrze obyčejným, ale přitom neuvěřitelně výjimečným, hrdinou ženského nebo mužského pohlaví, romantická linka prostě nesmí chybět, a kdyby byla pojata se stejnou syrovostí a surovotí, jako jiné kapitoly příběhu, nestěžuju si, ale tohle…

V mnoha ohledech je Hon velice čtivý, chvílemi nápaditý, ale na druhou stranu nedomyšlený, trochu klišoidní a docela zapomenutelný. Krom toho ho, v mých očích, sráží na kolena i fakt, že konec je napsán snad jen proto, aby si čtenář přečetl pokračování (což přečtu!), protože všechny podobné knihy prostě MUSÍ být série.


A/N: Obálky jsou BOŽÍ! Tak.

 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 TeeTee TeeTee | Web | 15. května 2014 v 18:07 | Reagovat

Pěkná recenze:) Hon na mě kouká z poličky, tak doufám, že se mi bude líbit.

2 -Kylie -Kylie | Web | 18. května 2014 v 19:47 | Reagovat

vyzerá to dobre :)

3 Polgara Polgara | Web | 28. května 2014 v 19:22 | Reagovat

Ta romantika se mi tam taky nehodila, ale, co naplat, k YA to prostě patří.
Fukuda hodně překvapil. Čekala jsem zase něco podobného Upířím deníkům atd,ale tohle bylo jiné. Pořád jsem trochu srovnávala s Hunger games. Ale tomu se už asi nevyhne žádná dystopie. Ale hodně dobrá recenze. Jen mi přijde, že si ani po dočtení nevěděla, co si máš o knížce myslet, a tak si zvolila zlatou střední cestu. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA