Marná snaha 1/2

8. května 2014 v 10:30 | Nel-ly |  Jednorázovky
Název odpovídá spíš mé marné snaze při jeho vymýšlení, protože tady to snad zas tak marné nebude, i když... kdo ví? Musím říct, že z pohledu téhle postavy jsem, mám ten dojem, vážně ještě nepsala. A vzala jsem to... no, po svym :D Neodhazujte flintu do žita hned, moc prosím, uvidíme, kdo si první půlce tipne to, co vysvětlíme až v té druhé.
(Taky je to trochu vynahrazení courání se s Ve stínu legend, protože od rozbití počítače a pracovního nasazení jsem se k tomu nějak nedokázala dostat)

Doba: Studium pobertů
Postavy: Sirius Black, OC, James Potter, Lily Evansová, Remus Lupin, Peter Pettigrew
Rating: asi vhodné pro všechny, komu se to chce číst ;-), možná kasických 15+ kvůli pár výrazům a narážek

Chlap si snadno zvykne, když ho chce každá holka na potkání. Sirius Black se ani nemusel moc snažit, aby si mohl kdykoliv užít trochu uvolnění a nezávazných styků s bradavickými dívkami.


V dětství zažil hodně odmítání a chladu, kterého ho po psychické stránce mohlo těžce poznamenat. Ale nepoznamenalo! To snad muselo dojít všem, kteří ho kdy viděli v dámské společnosti. Blackové mají v genetickém kódu čistokrevnost, magii a krásu, což jsou vesměs kladné vlastnosti, na které holky vždy letěly. Bez čistokrevnosti by se Sirus obešel, ale co už… k jeho rodině patřila i pýcha a arogance, které ovšem druhému pohlaví přišly tak přitažlivé, že prostě nemohly být na škodu.
Sirius Black byl lamačem dívčích srdcí. A během svých pubertálních let na škole si vynahradil všechna ta chybějící objetí a láskyplné doteky, kterému v dětství scházely. Kdo by je potřeboval, když stačilo kývnout, a Mandy Bonesová okamžitě vyklouzla z obětí svého havraspárského brankáře a vrhla se Siriovi k nohám? A to i když jí muselo být jasné, že je to setkání jen na jeden večer. Když bude mít holka štěstí, tak se Sirius zdrží možná i celou noc…
sSs sSs sSs
"Kdo je to?"
"Kdo je kdo?" zamumlal Dvanácterák a ani se nenamáhal otočit směrem, kterým Sirius zíral, což pravděpodobně znamenalo, že se ocitli někde poblíž Evansové.
Aha! Támhle je. Blíží se k nim pomalým, ladným krokem, jako dravec zaměřující svoji kořist a… ano… nezapomněla ani pohodit těmi svými přerostlými rudými vlasy, které oprosti šedi podzimního počasí působily až nepřístojně.
Což o to, Sirius částečně chápal Jamesovu posedlost touhle zelenookou bohyní. Už jen pro ty vlasy i oči, by stála za trochu námahy. Ale byla to taková semetrika! Krom toho Sirius vždy ctil kodex bratrství, který mezi sebou Pobertové uzavřeli: Nedotkneš se holky svého kamaráda, jinak ať se ti koule smrsknou jako sušené švestky. (Na druhou stranu, v tomhle ohledu mu nebezpečí nehrozilo. Dvanácterák stál jen o Evansovou. Remus se o holky moc nezajímal. A Červíček… no, ten problém vážně nepředstavoval).
Evansová se přiblížila natolik, aby Sirius v její tváři dokázal rozeznat dva mělké dolíčky, když se nejdřív pozdravila s Náměsíčníkem, a pak zamířila i k Jamesovi. Jo, mezi Evansovou a Potterem na konci předcházejícího školního roku vznikl křehký mír, takže kolem sebe ti dva kroužili jako dvě mouchy v blízkosti zapálené olejové lampy, a oba se báli udělat ten poslední krok.
"Nazdar, Evansová," ozval se Sirius, když usoudil, že se Dvanácterák nemá k činu. Jen zíral na svoji vysněnou bohyni, která nejspíš v jeho pohledu sestoupila přímo z nebe - Sirus by ho rád upozornil, že tu záři vydávají jen její vlasy na pozadí světel lokomotivy, ale kdo byl, aby kamarádovi kazil jeho nejoblíbenější halucinaci?
"Blacku," zamračila se na něj.
Ne, křehký mír mezi Potterem a Evansovu jistě neznamenal, že nebelvírská Primuska začne brát na vědomí i opovrženíhodného Sirius Blacka. Taky dobře, alespoň se nemusí tvářit, že ji má rád. Pro něj byly holky jen na to jedno a Evansová představovala zapovězené území.
Čas se klidit stranou. Dvanácterák, když si konečně vzpomněl, že taky umí mluvit, dával ostentativně najevo, že by měl Sirius vypadnout a ten vůbec netoužil dál přihlížet kamarádovu truchlivému namlouvání, jež většinou skončilo trapasem světových rozměrů a následným zapáleným tréninkem Famfrpálu, kdy byl Sirius nejčastější obětí (Remus hrál mizerně a Červíčka by neměli pouštět na koště, aby neublížil sobě nebo svému okolí).
Krom toho… byl čas poohlédnout se po té holce, kterou viděl před chvílí, a která se, přestože Sirius svým promakaným pohledem "Jdem na to, jsem tu jen pro tebe, kotě." a úsměvem hodným kouzla lumos dával jasně znát, že si jí všiml, otočila na druhou stranu a zmizela v záplavě černých hábitů bradavických studentů.
sSs sSs sSs
Svou vysněnou dívku pro dnešní dopoledne Sirus nakonec nenašel, za to si ale na cestu vlakem sehnal obstojnou náhradu. Nikdy nechápal Dvanácterákovu posedlost Evansovou. Kámo, vždyť v rybníku je tolik ryb! (A každej rok dorůstaj další.) Ale byla tu, a nedalo se s ní nic dělat. Tím líp pro něj, alespoň na něj zbude víc roštěnek. Sirius rozhodně nechtěl patřit do klubu "zlomených srdcí a amputovaných penisů", kam si jeho nejlepší kamarád kupoval permanentku rok co rok.
Slavnost ve Velké síni představovala každoroční obhlídku nového zboží, které Bradavice nabízely. Kromě čtvrťaček, které se konečně seznámily s paní Pubertou, tu pokaždé bylo i malé procento studentek, které přestoupily z jiných škol, nebo se objevily na výměnném programu, který měl podle Brumbála pomáhat zlepšovat vztahy mezi kouzelnickými školami. Co se Siriuse týkalo, šlo o skvělý způsob, jak si užít trochu cizokrajnosti.
Během večera se představili noví primusové - Evansová vystřelila od stolu, jako by Brumbál mluvil u výprodeji u madame Malkinové, tedy v jejím případě by taková reakce přišla spíš, kdyby šlo o Krucánky a kaňoury -, ředitel pronesl několik varování, při kterých se často obracel k nebelvírskému stolu, a mohlo se jíst. Slavnostní večeře v Bradavicích jednoduše vždy byly legendární.
Holka, po níž pátral pohledem, nikde. Zaznamenal spousty oslněných pohledů a úsměvů, které ho prosily, volaly nebo přímo zvaly, ale ani jeden nepatřil té, která nezareagovala na jeho úsměv na nástupišti.
Sirius Black nebyl člověk, který by trpěl depresemi, na to měl až příliš bohatý sexuální život a byl příliš… no, jednoduše úžasná osobnost. Ale během prvního dne ve škole, kterou považoval za svůj druhý domov hned vedle domu Potterovi klanu, si připadal podivně zkroušený, což byl pocit, který se mu vůbec nelíbil. Dokonce i Dvanácterák, když konečně dokázal odtrhnout svůj zrak od rudé záře, která se mu jednou měla stát osudnou (Sirius se už dávno přestal modlit ke všem svatým, aby ho Evansové zbavili, nadobro,… asi to nebyla zrovna vhodná žádost při modlitbě), si všiml, že jeho nejlepší kamarád upadá na mysli.
"Co je, vole?" pronesl cestou z Velké síně ten trouba. Jo, tak přesně tohle byl důvod, proč se ještě nikdy Evansové nepodíval pod sukni.
"Ale nic, jen by mě zajímalo, kde…," Sirius se zrazil v polovině věty. Dívka nejen že kráčela ve vzdálenosti asi čtyř metrů, ale dokonce se jí na hrudi - mimochodem velmi obstojné hrudi - skvěl nebelvírský erb. No, jestli on nemá štěstí. Ještě během dnešního večera bude ta holka jeho. A díky tomu, jak ho dokázala na krátko uchvátit spolu možná vydrží i pár dní, a pak… Sirius Black bude zpět. Jako znovuzrozený, vzešlý z rozsochy bělostných stehen, která prosvítala pod krátkou školní sukni. Díky Merlinovi za uniformy! "Musím jít."
"Ale kam?" divil se za jeho zády Dvanácterák, ale to už Sirius chvátal vstříc své černovlasé kořisti. Dívka měla krátké křivě sestřižené vlasy, pod nimiž prosvítaly pramínky v barvách červené, od tmavě šarlatové po skoro až oranžové. Sirius nemohl uvěřit, že si jí ještě nikdy předtím nevšiml.
"Nazdar," zahučel a nasadil pokřivený úsměv, při kterém se dívky kácely na zem (a to se nejednou stalo, fakt!). Oběť se zmateně rozhlédla kolem sebe, zamrkala dlouhými tmavými řasami, a pak ukázala prstem na sebe, jakoby se ptala, jestli doopravdy mluví na ni. Měl ji v hrsti. Kývl a blýskl po ní dokonale bílým chrupem.
"A-ahoj?" pozdravila a trochu se zamračila, čímž se jí mezi obočím vytvořila malinká vráska.
"Jsi tu nová?"
"Nová? To jako kde?"
"V Bradavicích. Nepamatuju, že bych tě tu někdy viděl. Takový kočky bych si určitě - "
"Děláš si srandu, že jo?"
"Cože?" nechápal Sirius, stále zmatený z toho, jak mu skočila do nacvičené řeči.
"Tohle fakt na někoho zabírá? Slavnej Sirius Black a snižuje se k podobnými klišé? Ubohý."
"Já - " snad poprvé od třetího ročníku, kdy mu šesťáčka Rendy Crafieldová z ničeho nic strčila ruku do kalhot, se Sirius Black zakoktal. A ta vteřina stačila, aby ho dotyčná dívka stačila vypoklonkovat a zmizela na úpatí schodiště. "Co se to právě stalo?" zeptal se prázdné chodby a sám sebe.
sSs sSs sSs
"A ta holka prostě jen tak odešla?" zopakoval už po několikáté Červíček, zatímco Dvanácterák sedící vedle něj se dusil míchanými vajíčky. Sirius neměl v plánu mu pomoci, to trdlo se musí naučit, že smát se s plnou pusou je nebezpečné.
"Jo."
"Prostě jen tak?" ptal se nejnatvrdlejší člen jejich party.
"Prostě jen tak!" vyprskl Sirius. "A nech už toho, sakra. Byl to… špatnej den. Měl jsem blbou náladu, nebyl ve formě, to se spraví. Příště už neuteče."
"Mluvíš o ní, jako by to byla lovná zvěř," podotkl Remus, který do té doby seděl v tichosti kousek stranou a četl si knihu. Ještě před chvílí představoval Náměsíčník jeho nejoblíbenějšího Pobertu, protože uměl držet jazyk ze zuby.
"Však to je lov, kámo," prohlásil Sirius téměř obřadně. "Jeden z těch nejtěžších vůbec… tedy, samozřejmě ne pro mě, to je jasný."
Jeho plán byl následovný: za prvé, pořádně se najíst, aby získal sílu. Poté si zajít do umývárny, aby se neopakoval trapas z páťáku, kdy chtěl Elly Kingsleyovou pozvat na rande a mezi zuby se mu zasekl kus brokolice. A nakonec zjistit jméno té holky s divným účesem a ročník, do kterého chodí. Jedno věděl, nebyla to jeho spolužačka, protože ty si proklepl všechny. A vlastně znal i její kolejní příslušnost, takže zjistit zbytek musí být brnkačka. Koneckonců nemohla být mladší než šestnáct let - ne s takovejma nohama -, takže bude maximálně v pátém ročníku.
sSs sSs sSs
Jmenovala se Joanna Gayheartová, šestý ročník, a do Bradavic chodila už od prváku. Drby říkaly, že je to spíš introvertka a trochu šprtka, trávila hodně času sama a často v knihovně a divné účesy nosila vždycky, jen dřív nebývaly tak extravagantní. Co se jejích tělesných křivek týkalo… přes prázdniny očividně dozrála, jinak by si jí Sirius už určitě všiml mnohem dřív. O tom žádná.
Teď už stačilo si jen zjistit její rozvrh a potulovat se po příslušné chodbě, až jí bude končit hodina. Sirius sháněním informací a vymýšlením plánu strávil skoro půl dne a byl nucen naslouchat dívčímu švitoření déle, než byla jeho únosná hranice (tedy nejhůř pár minut, než se začali konečně líbat). Tolik času ještě žádné holce nevěnoval. Jeho snaha však přinesla ovoce… přesně ve chvíli, kdy měla, se Joanna objevila ve dveřích učebny Kouzelných formulí.
"Ahoj, Joanno," řekl hned, jak se k němu otočila a šouravým krokem s rukama v kapsách se vydal k ní.
"No já zírám," prohlásila bez pozdravu, "dokonce sis dal tu práci zjistit moje jméno."
"Brnkačka," pokrčil rameny.
"Takže už víš, že tahle kráska," řekla sarkasticky a Sirius se v duchu zamračil, přestože navenek nedával nic znát, "tu byla vždycky?"
"Promiň," usmál se, co možná nejvíc chlapecky, "spletl jsem se a mrzí mě to. Krom toho vím, že ten včerejšek… no, moc se to nepovedlo."
"To teda ne," založila si ruce na hrudi. Její ňadra se o poznání zvedla, ale Sirius se donutil zírat jí přímo do očí. Jakkoli byl pohled do jejího výstřihu hned o to lákavější, její postoj se mu vůbec nelíbil.
"Takže… začneme od znova?"
Jen povytáhla obočí, ale když k ní natáhl ruku, pokrčila rameny a přijala. Její stisk byl překvapivě silný a dominantní, což by u dívky jako ona nečekal. I když… Sirius neměl moc zkušeností s "dívkami jako ona". Popravdě… žádnou takovou dřív nepotkal. Už na první pohled byla jiná než ostatní, ale to byla jen fasáda, která se dala lehce prokouknout. Sirius vyrůstající v rodině, která vynalezla slovo přetvářka, ji znal moc dobře. Ne, Joanna byla jiná vnitřně, něčím, co ani on nedokázal pojmenovat. Zatím.
"Sirius Black, rád tě poznávám…" zvedl jedno obočí a pokynul jí.
Usmála se.
"Joanna. Joanna Gayheartová. Opovaž se dělat srandu z mého jména, Blacku."
"To bych si nikdy nedovolil," zasmál se. Už dlouho se mu nestalo, že by se s ním nějaká dívka bavila úplně normálně. Na jednu stranu to bylo fajn, na druhou… "A co kdybys mi říkala Sirius? Není to příjemnější, Joanno?"
"Proč ne?" pokrčila rameny a znovu se usmála. Už druhý úsměv během několika vteřin, Siriovo vědomí bylo připraveno bouchnout šampaňské. Nasadil svůj nejlepší výraz, postavil se do pozice, nad kterou holky pravidelně slintaly, a přichystal i svůj sexy křaplák, kterého se snažil docílit jen u nejtěžších kalibrů - a tím Joanna bez pochyby byla.
"Takže co kdybychom -"
"Promiň," přerušila ho, "ale už musím jít, mám ještě hodinu a přijdu pozdě. Tak zase někdy, kámo?"
"Kámo? Řekla mi kámo," divil se Sirius, zatímco schlíple kráčel k vlastní učebně. Tohle se nepovedlo, už zase.

TBC
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Nebeská Nebeská | Web | 10. května 2014 v 9:45 | Reagovat

Hahahaha, jo tohle žeru :D Sice to čtu podruhé, ale pořád to je zábavný :D Jsem ráda, že to nebyl jen chvilkový nápad a něco z toho i bude :P tak šup šup, já čekám!!! :) :P

2 nel-ly nel-ly | Web | 10. května 2014 v 10:13 | Reagovat

[1]: alespoň někdo :)))
jo, hele a druhá část je o fous delší O..o jen nevím, jak zareaguješ na pokračování :D díky <3

3 Káťa Káťa | 10. května 2014 v 14:18 | Reagovat

Tahle povídka se ti fakt povedla. Čtu to už snad po třetí a pořád se na tom bavím (a to jsem při prvním čtení čekala, kdy Porertové něco provedou. Červíček a létání na koštěti, tak u toho jsem si vzpomněla na chudáka Nevilla a první hodinu lítání v první knize.
Poberty patří mezi postavy, které mám hodně ráda. A samozřejmě jsou mezi mími oblíbenými aj Weasleyova dvojčata! Při čtení knih jsem vždy čekala, co provedou příště (a že se v pátém dílu pořádně vyřádily, z něj se mi líbí jenom ty pasáže z Fredom a Georgom, jinak je to na mě až moc dopresivní).
Zatím co spousta holek ulítává na hezouny, mími oblíbenými postavami jsou ty vtipné a trhlé ať už jde o nějakou knihu nebo film či seriál. :-D

4 Ammie Ammie | 11. května 2014 v 10:09 | Reagovat

Tak jelikož jsi v úvodu psala, že ta druhá půlka dopadne jinak, než jak by většina očekávala, tak jsem šíleně zvědavá :-) Jinak hezkej nápad, hrozně se mi líbilo, jak Siriovi došly slova :D

5 Maysie Maysie | 12. května 2014 v 17:29 | Reagovat

Tak to bylo dobrý :D

6 Hope Hope | Web | 22. května 2014 v 11:01 | Reagovat

v téhle povídce mi Sirius leze značně na nervy...to je takovej blb! samozřejmě, pro tebe je dobře, že ve mně vyvolává emoce, protože to znamená, že je to napsané dobře ;o)
těším se na druhou část =o)

7 Polgara Polgara | Web | 27. května 2014 v 21:17 | Reagovat

Bradavice trochu jinak neb, když se Nely rozjede. Naprosto dokonalá povídka. Ty tvoje narážky nemají chybu a Sirius je tu jednoduše Sirius. Dokonalost. Navíc sem se tlemila od začátku do konce. Mimochodem, kdy bude pokračování? :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA