Ve stínu legend (28)

9. března 2014 v 17:48 | Nel-ly |  Ve stínu legend
Muháá, jsem tu. Abyste pochopili, zažila jsem menší šok, když se mi nepodařilo přihlásit na blog (neodhlašuju se, ale při "čištění" počítače jsem samozřejmě zapomněla vypnout funkci, která pro maže historii a ze všech stránek mě odhlásí, jak jinak), několikrát. Prostě to nešlo. Tak nebo tak... Touží tu někdo po Mary? :D Nebo už jí mají všichni dost? Dejte se mnou sbohem Bradavicím.


"Chci s tebou mluvit," chytil mě Sirius za loket, když jsme se zvedali od stolů. Bylo na čase zamířit ke kočárům, které nás odvezou na nádraží. Došlo mi, že můj nenápadný pokus mu uniknout asi nebyl zas až tak nenápadný.

"Fajn," kývla jsem a ustoupila na stranu, kde nás nemohl nikdo slyšet. Ne, že by si ostatní všímali, co se kolem nich děje. Všude panoval zmatek, jak se stovky studentů a jejich domácích mazlíčků loučily, a pak zase hledaly své kamarády, aby společně s nimi mohly nastoupit do kočárů. Na nádraží už pak nebude čas. Já to věděla a věděl to i Sirius. "Co se děje?"

"Co se děje?"

Pokrčila jsem rameny.

"To nemyslíš vážně."

"Siriusi,…" povzdechla jsem si a zamračila se.

"Kam jsi v noci zmizela?"

"Do postele."

Tentokrát se na mě zaškaredil on.

"Položil jsi mi otázku, já odpověděla. Spal jsi, tak jsem se vrátila sama, bylo to tak lepší."

Nehádal se, což mohlo být dobře, anebo taky ne.

"Chci vědět, co se to včera stalo."

"Slavili jsme konec školního roku, pili, koukali na hvězdy,…"

"… měli sex," přerušil mě.

"No, to taky."

"A?"

"A co?"

"To je všechno?"

"Co by mělo být? U tebe to tak přeci funguje, nebo ne?"

Znovu se na mě zamračil a založil si ruce na hrudi, až mu svaly napnuly tenkou látku košile. Moc dobře jsem si ze včerejší noci pamatovala, jak ty paže vypadají a věděla jsem, že dokážou nést celou jeho váhu, když se sklání nad dívčím tělem, a pak se hýbe a… Dost, tak to by vážně stačilo.

"Tobě to nevadí?" podivil se nakonec.

"Jistě, že ne. Byl to přeci můj nápad," pokrčila jsem rameny a hrála pokerovou hru svého života. Na jednu stranu jsem říkala pravdu, věděla jsem, co dělám, rozmyslela jsem si to dobře, a přesně takhle to chtěla. Na druhou stranu… to bolelo, ačkoliv způsobem, který jsem moc nechápala.

Nadechoval se, aby řekl něco dalšího, ale v tom se vedle nás objevila Alice a tahala mě za ruku.

"Tak už pojďte! Kočáry odjíždějí. Jestli přijdeme pozdě a někdo nám zabere naše kupé při poslední cestě z Bradavic, tak budu celou dobu nadávat tak hlasitě, že to tvoje kocovina nesnese, McDonaldová."

"Bože, seš hrozná vyděračka," zasténala jsem, ale zároveň jsem jí byla vděčná, že nás přerušila. Teď jsem na podobný rozhovor neměla sílu. "Uvidíme se ve vlaku, Siriusi," otočila jsem se na něj. Stál bez hnutí stále se založenýma rukama a už se nemračil, v očích měl ovšem výraz, který jsem neznala.

* * *

"Tak to je vážně konec, že?" prohlásila Lily, když se bradavický rychlík začal pomalu rozjíždět. Dokázala jsem jen tiše kývnout. Bylo těžké si připustit, že se sem už pravděpodobně nikdy nevrátíme, určitě ne všichni společně. Stály jsme s Alicí a Lily u okna v jednom ze zadních kupé a sledovaly, jak starobylý hrad pomalu mizí za obzorem.

"Nemyslela jsem si, že to bude takové," prohlásila Alice hlasem, který se mé optimistické a vždy až neuvěřitelně energické kamarádce vůbec nepodobal. Otočila jsem se na ni s otázkou v očích. "Vím, že se budeme vídat, jak je n to půjde, a taky konečně budu s Frankem, ale i tak je mi hrozně smutno."

"Hodně se změní," kývla Lily s předzvěstí něčeho, o čem jsme teď ani jedna nechtěly uvažovat. "A nejen to. Představovala jsem si, jak budu smutná a zároveň šťastná, že začíná něco nového. Možná trochu vystrašená, ale přitom nadšená, stejně jako když jsem tímhle vlakem jela poprvé. Teď… teď jsem jen smutná."

Když jsme na nádvoří čekali na kočáry, všimla jsem si mladíka ve zmijozelských barvách, který postával kousek od nás a sledoval Lily ostřížím zrakem. Otočila se na něj a něco mezi nimi proběhlo. Poznala jsem Severuse Snape, toho kluka, jehož James se Siriusem tak nesnášeli a kterého jsem celé roky vídala pohybovat se poblíž Lily. Tedy, až do konce pátého ročníku, kdy jsme ji s Alicí našly slzet samotnou v kupé a vzaly ji pod svá křídla… jo, i já slyším, jak směšně to zní, jakoby potřebovala, aby se o ní někdo staral.

Ve spojitosti se Snapem, se mi do paměti zaryla jen jediná vzpomínka a to na něj, Belatrix Lestrangeovou a Siriova mladšího bratra Reguluse, jak stojí na okraji Zapovězeného lesa. Když James začal konečně chodit s Lily, nechal zmijozelské studenty na pokoji, a tak to dnes, poslední den školy, bylo poprvé, během celého školního roku, kdy jsem si Snapea doopravdy všimla.

Byl vysoký, dost na to, aby se podvědomě krčil, hubený, s přerostlými dlouhými černými vlasy, zahnutým nosem a černýma očima, v nichž však plápolal oheň, když pozoroval Lily, která se po chvíli opatrně vydala jeho směrem. Udělala však jen několik kroků, když se zastavila, a pak změnila směr své cesty. Vracela se ke skupince, která postávala kousek stranou. Peter se tiše rozhlížel kolem, James se Siriem o něčem zapáleně diskutovali a Remus s Alicí se společně smáli. Ještě jsem stihla, jako nepozorovaný účastník jedné z očividně bolestivých chvilek, zaznamenat, jak Snapeovy oči zchladly a přišly skoro o všechen oheň, když se Lily přidala k pobertům. James se krátce dotkl jejího ramena a ona se na něj usmála… tehdy mi bylo jasné, že mezi nimi to přeci jen ještě neskončilo. A Snapeovi zjevně také.

Mě si nevšiml. V tomhle ohledu jsem byla vždy spíš němý pozorovatel, a přestože jsem často prokazovala opak, úplně slepá jsem nebyla. A myslím, že ani Lily ne.

"Jste dvě ufňukaný slepice, víte?" řekla jsem tónem, o kterém jsem věděla, že Alici pokaždé dopálí. "Takhle ani nemá cenu začínat s Řachavým Petrem, protože určitě hned vyhraju."

"To si jen myslíš, McDonaldová," zvolala Alice, a když se usazovala na sedačku vedle mě, děkovně se mi otřela o rameno.

* * *

Nakonec nás karetní hry zabavily na celé hodiny. Sledovala jsem, jak se Lily s Alicí při každé hře hádají o výsledky. Ani jedna z nich neuměla prohrávat. O Alici jsem to věděla vždycky, koneckonců jsem s ní strávila víc času než s kýmkoliv jiným a často se jí kvůli tomu posmívala, ale u Lily to pro mě byla novinka. Posmívala jsem se jim oběma, zatímco se stále vášnivěji hádali. Já pravidelně prohrávala a nevadilo mi to, byla jsem zvyklá.

"To teda ani náhodou," vřískala zrovna Alice. "Je to za pět bodů."

"Ne to není," bránila se Lily a stále se držela v klidu, i když tváře jí začínaly rudnout.

Já seděla u skleněných posuvných dveří, cpala se čokoládovými žabkami a připadala si naprosto spokojeně.

"Karta mi nevybuchla v ruce, ale až při předávce, takže to platí."

"Neplatí," prohlásila znovu Evansová s hraným klidem, čímž Alici znovu rozzuřila.

Už jsem se začínala bát, že má nejlepší kamarádka vytáhne hůlku, když se ozvala hlasitá rána a vlak se z trhnutím zastavil.

"Tak hele - Co to bylo?" vyhrkla Alice.

"Vlak se zastavil," oznámila jsem skutečnost, které jsme si všechny všimly. V Alicině ruce se okamžitě objevila hůlka a my s Lily ji rychle následovaly.

"Nejspíš to bude jen nějaká porucha," zašeptala Lily, ale když vystrkovala hlavu z kupé, v ruce pevně svírala svoji hůlku. Po otevření dveří jsme slyšely hlasy, které se rozléhaly chodbou, jak se studenti snažili zjistit, co se stalo. "Půjdu se zeptat dopředu."

"Jdeme s tebou," prohlásila okamžitě Alice a já kývla.

Procházely jsme chodbou a já si v duchu nadávala, že jsme s Alicí tak lpěly na kupé v zadní části vlaku. Cestou se Lily okamžitě dostala zpět do své primuské funkce a zaháněla mladší studenty zpět do jejich kupé, měla na škole takovou autoritu, že ji většina okamžitě bez protestů poslechla, a když ne… stále tu byla Alice se sklony k výhrůžkám.

"Tady jste!" trhla jsem s sebou, ale ihned jsem rozeznala, komu patřil výkřik plný úlevy. Hnal se k nám James.

"Víte, co se děje?" zjišťovala ihned Alice.

"Ne," odpověděl zasmušile, "Remus šel dopředu s… druhým primusem - "

"Aclerley," řekla okamžitě Lily.

"Jo, ten. Prefekti z Havraspáru zatím začali ostatní vyhánět z chodby."

"Dobře," kývla Lily. "Musíme se dostat dopředu."

"Jo, já vím, chtěl jsem se jen ujistit, že se ti nic nestalo," řekl James s otevřeností sobě vlastní a Lily se na chvíli zarazila. V očích měla pohled, který naznačoval, že bychom se měli všichni otočit, než si začnou vyměňovat důvěrnosti, ale nakonec se ovládla. A jen kývla.

Jo, jestli se dá o Lily Evansové něco říct, tak to, že je chytrá, ambiciózní, tvrdohlavá semetrika. Ano, kamarádky jsme a respektuji ji, ale semetrika prostě je. Přesně takovou ji ostatně všichni milujeme, stejně jako Alici i přes její násilnickou povahu (a mě za to, jak jsem úžasná).

James se znovu nadechl, ale než stačil cokoliv říct, ozval se výbuch, který otřásl celým vlakem. Na poslední chvíli jsem se nešikovně zachytila kliky okna, když se celá chodba zakymácela a vlak se pod silou nárazu položil na bok.

Všude kolem se ozývaly výkřiky a během několika vteřin nastal naprostý chaos, po kterém následovalo ticho. Ruka mě bolela a bála jsem se, že mám vykloubené rameno, jak jsem se snažila zabránit pádu. Byla jsem však vzhůru, což se nedalo říct o Alici, která ležela pode mnou. Zjevně se ošklivě praštila do hlavy, ale mávnutím hůlky a správně proneseným zaklínadlem se okamžitě probrala.

"Co - co - co…," koktala a zmateně se rozhlížela kolem sebe. Zakašlala jsem a změti prachu se rozhlížela kolem sebe, a zároveň jí opatrně pomáhal na nohy. "Kde jsou ostatní."

"Nevím, já - "

"Alice, Mary!" Lily už stála na nohou a vypadala, že je naprosto v pořádku. Aby ne, na podlaze za ní ležela jasně červená matrace.

"Pěkný kouzlo," uznala Alice a při krátkém pohledu na ni mi bylo hned jasné, že si v duchu spílá, že ji něco podobného nenapadlo. Koneckonců Lily se narodila u mudlů…

"To ne já," zakašlala a se zářícíma očima se otočila na Jamese, který se ještě sbíral z podlahy. "Ale měl ji vyčarovat větší, praštil se do nohy," dodala ustaraně a podávala mu ruku.

"Nechtěl jsem, aby se ti něco stalo," prohlásil ten hrdina s bolestivým výrazem ve tváři. Na kouzlo se zmohl, ale zjevně se sám zapomněl něčeho chytil a při nárazu si pěkně natloukl.

"To -" nedostávalo se Lily slov. Rychle se k němu naklonila, krátce ho políbila na rty, se slzami v očích se na něj usmála, a pak nasadila svůj profesionální výraz. "Musíme všechny dostat z vlaku. Nevíme, co se stalo, ale mohl by následovat další výbuch nebo - "

"Nebo to byl začátek útoku," dodala podmračeně Alice. "A je nebezpečné je vyvádět na volné prostranství."

"Nemáme na výběr," potřásl James hlavou a ohmatával si naražené koleno, "musíme všechny dostat ven. Rozdělíme se."

"Fajn. My," ukázala Lily na sebe a Alici, "se vracíme dozadu a pokusíme se všechny vyvést zadním vchodem, schováme se na západní straně vlaku, když bude potřeba, dokážeme kolem vybudovat základní ochranná kouzla."

Kývla jsem, zděšená rychlostí, kterou se to všechno dělo. Ještě před několika minutami, jsme v našem kupé hrály karty. Jak se to všechno zvrtlo!

"Dobře, Já s Mary budeme pokračovat dopředu, najdeme Tichošlápka a ostatní a postaráme se, aby se všichni dostali ven. Budeme je posílat za vámi dozadu, takže tu nechte někoho, kdo je když tak vyvede ven, kdyby se v cestě objevila překážka."

Lily se znovu natáhla k Jamesovi, krátce přejela rty po jeho a tiše, ale dost nahlas, abychom ji s Alicí slyšely, zašeptala: "Miluju tě. Dávejte pozor."

Kývl. Lily krátce mávla na Alici a během vteřiny zmizely v nejbližším kupé, odkud se ozývaly vyděšené hlasy. Podívala jsem se na Jamese, a pak jsme i my beze slova zapadli do kupé na druhé straně.

* * *

Trvalo dlouho, než jsme se dostali až do přední části vlaku. I když to nemohlo to být víc, jak půl hodiny, mně to však přišlo jako celá věčnost. Postupně jsme procházeli všechna kupé, uklidňovali mladší studenty a prosili ty starší, aby na ně dali pozor. Všechny jsme posílali k zadnímu vchodu za Alicí a Lily doufaje, že tam nebudou mít žádné problémy.

Většina dětí byla jen v šoku, sem tam jsme narazili na menší odřeniny a boule, naštěstí to vypadalo, že zatím není nikdo více zraněný. Celou dobu, co jsme se postupně blížili až k lokomotivě, se mi v hlavě opakovala jediná myšlenka: Co se stalo? Byl to útok?

Mohlo se stát, že něco omylem vybuchlo, ale… bylo to více, než nepravděpodobné. Ta rána, která odhodila skoro celý vlak z kolejí - díky Merlinovi, že jsme zrovna nebyli na mostě - na první pohled připomínala všechno, jen ne náhodu. Na druhou stranu… útok nepokračoval, alespoň, co jsme věděli.

"Tichošlápku!" zakřičel najednou vedle mě James a přes hlavy vyděšených prvňáku mával na vysokého mladíka, který se k nám okamžitě rozběhl.

"Annie! Dvanácteráku! Jste v pořádku? Kde je Lily a Shengherssová?"

"Vyvádějí ostatní zadním vchodem," odpověděla jsem spěšně. Sirius se na mě otočil, přejel mě pohledem a mlčky kývl. "Kde je Remus s Peterem?"

"Petera jsem před chvílí poslal s prckama do zadu, museli jste se minout. Remuse jsem neviděl od toho výbuchu. Společně s tím Havráspaárem,"

"Ackerley."

"Jo jasně, ten. No, vydali se k řidiči, ale ještě se nevrátili."

"Musíme za nimi, všichni musejí zůstat na jedné straně vlaku a nejlíp u sebe, kdyby -" začal James, ale Sirius ho přerušil krátkým pochmurným kývnutím.

"Jo, vím."

Společně jsme se znovu vydali na cestu a já se snažila ignorovat bolest v pravé ruce, která se stále stupňovala. Hůlku jsem musela držet v levé, což nebylo zrovna ideální, ale žádná léčivá kouzla, která by mi mohla pomoci, jsem neznala. Zakopla jsem o rozházený kufr na zemi a než jsem se nadála, řítila jsem do mu, když mě něčí ruce vzaly za loket a já bolestí vykřikla.

"Annie!" vyhrkl zděšeně Sirius a ihned mě pustil. "Co se stalo?"

"Jsem v pohodě. V pohodě," oddechovala jsem, ale i přes svá slova, jsem stěží potlačovala slzy bolesti a držela si pravou paži.

"Vidím, že nejsi v pohodě," uhodil na mě. "Co je ti?"

"Asi… asi mám vykloubené rameno nebo tak něco," sípala jsem zděšená, že mi tak rychle dochází dech. Výborně, McDonaldová, stala se z tebe přítěž. Přesně jak Sirius předpokládal. V očích mě pálily slzy, ale ne z bolesti, která mě ochromovala, a já si v duchu dál nadávala.

"Počkej, pomůžu - "

"Ne," přerušila jsem ho a narovnala se v zádech. "To nic není, nepotřebuju pomoc. Jdeme dál."

Viděla jsem na něm, že chce protestovat, nakonec to však vzdal. Chytrý chlapec. Při další cestě se ale stále držel poblíž mě a pokaždé, když jsem zavrávorala - což se stávalo až nepříjemně často - mně přidržel pevným dotekem na zádech. Jen nerada jsem si přiznávala, jak je mi příjemné, když se o mě takhle stará.
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 moira moira | Web | 9. března 2014 v 18:56 | Reagovat

a já myslela, že jim necháš alespoň volný týden. :D
Co se tam krucinál děje? Proč nikdo neútočí? Nebo tam zabíjejí v tichosti? :D
btw - to tím vlakem jezdí vážně jenom děti? Když Brumbál ví, co se děje?
A Sirius! :D Chová se jako broučínek, ale když to vztáhnu k Siriusovi... výjde mi z toho spíše kvočna. Co to s ním je? :D Ale je to milý. x))

2 nel-ly nel-ly | 9. března 2014 v 19:32 | Reagovat

[1]: no jo, ale vidělas nebo četlas někdy o dospělym ve vlaku? když tam byl Remus, tak se tomu strašně divili, takže... :D to víš, Brumla :D
Sirius jako kvočna, neděs mě O..o

3 Maysie Maysie | Web | 9. března 2014 v 22:47 | Reagovat

To je jaký celý? Děláš si srandu? :D Já tu kroužím den, co den a ty napíšeš jen takovej kousek? :D
Je mi nepříjemně za Mary, že si myslí, že je přítrž, ale o mohl mávnou hůlkou a to rameno jí prostě zpravit :D
A jako zaútočit na vlak? Vážně?
V napětí očekávám další kapitolu a konec tohoto chaosu :)

4 Ammie Ammie | 9. března 2014 v 23:49 | Reagovat

Hej, to si děláš srandu? :D No to snad ne, co to má jako být? Oni útočí na studenty ve vlaku? Nechtěj mi navykládat, že je to jen porucha...
Tak já se těšim, že si ti dva konečně vysvětlí ten jejich vztah-nevztah, co mezi nima panuje, a ty tu situaci ani nerozklíčuješ a ještě přidáš navrch to s tím vlakem... :D

5 nel-ly nel-ly | 10. března 2014 v 9:36 | Reagovat

[3]: je to plnohodnotná kapitola, nech mě :D a já za to nemůžu, blog mě nechtěl nechat přihlásit do administrace :(
ono to s těma zraněníma neni tak snadný, kdyby bylo, nebyl by kostirost taková sranda :P

[4]: no jo, ale kdyby si to vysvětlili hned, co já pak budu psát? :D člověk si říká, že potěší trochu opravdovým dějem... :(

6 Maysie Maysie | 10. března 2014 v 12:48 | Reagovat

[5]: jenže ta je proto, když nějakej debil tu kost plně odstraní, ne? :D Nebo jsem aspoň myslela, že normální zlomeninu zvládnou s Brachium emendo, nebo tak nějak :)

ale jako dějem si určitě potěšila, jen jsou to od přírody troubovéé :D

7 nel-ly nel-ly | 13. března 2014 v 11:32 | Reagovat

[6]: určitě na tom ještě něco musí bejt, k čemu by pak tu Pomfreyovou měli, si vem, jak Snape v pohodě ošetřil Draca a Herma pak musela na Rona cákat lektvary a nemohl se přemisťovat
tak nebo tak, studenti sedmého ročníku prostě neumí napravit rameno :D tečka, jen ji hezky nech trpět

8 kajulinek.s kajulinek.s | 14. března 2014 v 19:45 | Reagovat

fajn. když ne dospělí, co ostatní vyšlí sedmáci? (a jiné inteligentní osoby vyšších ročníků?) mi neřikej, že tam ten zbytek jenom tak čučel a nic nedělal. v tvém podání to zní jako banda prvňáků, pár třeťáků a naši hrdinové, kteří všechno ví a všude byli :D né, hlavní je děj! chce to drama! chce to zvraty! dej nám love story! :-D :-D :-D
já rozhodně JSEM ráda, žes je hned nedala dohromady a konec zvonec ... s touhle povídkou se budu loučit nerada :-)

9 nel-ly nel-ly | 14. března 2014 v 22:46 | Reagovat

[8]: no jo, ale kromě hrdinů jsou všichni na nic, že jo (včetně Mary), náhodou, havraspárští pomáhaj a se zbytkem... těžko počítat :D
jo, drama, na to mě užije, já stejně vždycky zakotvim ve vodách červený knihovně, toho bych se zas nebála :)))
to je fajn, v plánu bylo od začátku víc než jen škola, blbý je, že mi na to nevychází doba, jedině zas s časovejma překokama :(

10 Hope Hope | Web | 16. března 2014 v 13:53 | Reagovat

a já doufala, že alespoň cesta z Bradavic se obejde bez problémů...jenže to bys nebyla ty, co?
Mary není přitěž! a štve mě, že si to kvůli Siriusovi pořád myslí...ať s tím chlapec honem něco udělá nebo to přestanu číst!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA