Svedení 1/2

14. února 2014 v 14:37 | Nel-ly |  Jednorázovky
Tak jo, začala jsem psát valentýnskou krátkou povídku, aby se neřeklo, a když jsem to dotáhla nechtěně na 4500 slov (nakonec necelých 7 tisíc), došlo mi, že jsem už zase v háji. Teď odpoledne vám vložím jednu část a rovnu přednastavím i druhou, protože... co se dá dělat, ale blog takhle dlouhé texty prostě nesnese :( Možná, se to tu objeví překvapivě brzy (to záleží na vás, ale žádný tlaky), každopádně nejpozději zítra ráno to tu máte všechno. Já jsem tak aktivní O..o
Jinak je to se překvapení nekoná, je to drarry a vůbec... je valentýn, takže huš.
Kdyby někoho napadl lepší název, sem s ním :D
VAROVÁNÍ: Slash, 18+, post-Bradavice



Rty se pomalými svádivými pohyby přesouvaly z jeho holých ramen na zadní stranu krku až k citlivému místu za levým uchem. Horký jazyk se dotkl lalůčku, a pak zuby skously, dostatečně silně, aby se mu rozbušilo srdce, ale zároveň jemně, aby to nebolelo příliš. Přesně tak, jak to měl rád, aby mohl cítit ostré jehličky zabodávající se mu do kůže tím správným vzrušujícím způsobem.

Mezitím se ruce obtočené kolem jeho pasu vydaly na cestu vzhůru. Dlaně přejely přes boky, pak se střetly na břiše, aby prozkoumaly svaly automaticky tvrdnoucí při kontaktu s rozpálenou pokožkou. Pomalu se sunuly stále výš. Věděl s naprostou jistotou, kam míří a přesto je nezastavil a jakmile se prsty dotknou jeho bradavek, bude ztracený. Už teď pomalu přicházel o kontrolu a nejděsivější na tom bylo… nejděsivější bylo, že mu to vůbec nevadilo.

Otočil se v pevném objetí a se zavřenýma očima vyhledal ústa, aby mohly splynout v dlouhém vášnivém polibku.
* * *
Svým způsobem to byl geniální nápad hodný jeho jména. Draco Malfoy se rozhodl svést Harryho Pottera a tím si získat zpět postavení, o které přišel. Bylo to jasné jako facka a podobně jednoduché… každý, kdo měl mozek větší než kluběnka (tedy žádný mrzimorský a jen velice malá část nebelvírských), si na škole musel všimnout, jak na tom Potter vlastně je.

Jenže jak na to? Draco nepochyboval o svých kvalitách svůdce, ale měl problémy s příležitostmi. Po válce se přeci jen ocitl trochu na jiném stupni společenského žebříčku než Hrdina.

I když to Draco přiznával jen s velkými těžkostmi, byla to tak trochu šťastná náhoda, že se zrovna toho dne Zabini o Potterovi zmínil. Díky vlivu své matky a neúčastni ve válce se Blaise vyhnul všem postihům, které dokonale poškodily Dracovu pověst, a tak měl takřka volný přístup na Ministerstvo kouzel. A nebyl by to pravý Zmijozel, kdyby toho nevyužil.

Blaise po své matce nezdědil jen krásu, peníze a moc, ale i šarm, kterým na nějakou dobu uchvátil i samotného Draca. Zcela nezřízeně využíval svých předností, když zrovna bylo potřeba, a dokázal na Ministerstvu nasbírat tolik informací, že ani samotnému Ministru kouzel se o něčem podobném nesnilo. A v neposlední řadě… Zabini miloval klepy.

Potter, jako čerstvě vystudovaný bystrozor, nastoupil před několika měsíci na oddělení a okamžitě se z něj stala místní celebrita. Jak jinak, že? No a kolem hvězdy jeho formátu se šířily informace, spousty a spousty informací, z nichž pravdivá nemohla být ani polovina, ale každý ví, že vše se musí alespoň ze začátku odvíjet od pravdy. A někde se začít muselo. Draco věděl, prostě věděl, že Pottera zná velice dobře - měli společnou minulost, pokud se věčným soubojům a hádkám dalo tak říkat. Po dlouhých letech na škole, kdy věnoval každou svou volnou chvíli úvahám, jak nebelvírské ikoně ztížit život, se mu dokázal dostat do hlavy.

Bystrozorská akademie byla jedním z nejpřísnějších vzdělávacích ústavů v Británii, a tak nebylo divu, že o Potterovi téměř tři roky nikdo neslyšel ani slovo. Během té doby se situace po válce alespoň trochu uklidnila, a když znovu vyplul na povrch, dostal příležitost začít jakž takž normální dospělý život. Z ubytoven se přestěhoval do vlastního bytu společně se svým zrzavým nohsledem Weasleym a Dracovi nedalo moc práce zjistit jejich adresu. A taky najít nejbližší kouzelnické bary…

Bylo jim kolem dvaceti letech a dlouhé roky strávili studiemi, kde se nemohli vybouřit. Neměli ponětí, jaké to v opravdovém životě je. Nikdy v něm nežili, na rozdíl od Draca, který se celé tři roky protloukal na vlastní pěst. Šlo to, Malfoyové byli jako kočky, vždy dopadli na nohy a měli mnoho životů.

Stačilo strávit tři víkendy po sobě v barech v blízkém okolí Potterova bytu a brzy přišla kýžená odměna.

Byla letní sobotní noc a v kouzelnickém podniku originálně pojmenovaném "Magic" nedaleko Příčné ulice to vřelo. Velká sklepní místnost se stávala z dvou velkých barů, pódia, kde vystupovaly místní kapely, tanečního parketu a malých stolků různě poházených po celém prostoru. Bylo tu hodně místa, očividně díky kvalitnímu zvětšovacímu kouzlo, ale takový dav lidí, že se Draco znechuceně ušklíbl. Neměl rád přeplněná místa, nikdy. Na druhou stranu… lehce mezi ně zapadl a nikdo nepoznal, že mezi ně zrovna vstoupil nechvalně známý odpadlík ze strany temna (jak ho jednou nazvali v Denním věštci). Skvělé místo, pokud by se chtěl někdo, například bývalí skoro-Smrtijeda nebo aktuálně nejzářivější hvězda na kouzelnickém nebi slávy, ztratit v davu.

Zabini Dracovi pokynul a okamžitě zamířil k baru. Netrvalo ani pět minut a už kolem sebe měl nápadníky. Z jedné strany se k němu vinula mladá dívka v zářivě červených šatech a z druhé po něm pokukoval mladý muž v elegantním kouzelnickém hábitu. Draco byl doopravdy zvědavý, koho si Zabini vybere, jindy by se nejspíš díval, dnes měl však jiné plány…

Rozhlížel se kolem sebe ve snaze najít povědomou duši a zároveň se modlil, aby to nebyl někdo, o jehož přítomnost nestál. Narazit na jiné své bývalé spolužáky, kromě Pottera a Zabiniho, by bylo velice nemilé a nepříjemné. Netoužil po přátelském či opačném shledání s lidmi, s kterými nechtěl mít nic společného.

Bingo! Po téměř hodině hledání uviděl černou kštici rozcuchaných vlasů, kterou si nemohl s ničím jiným splést. Nikdy. Popadl dvě sklenky s průzračnou tekutinou, o které Zabini nejevil zájem (v tuhle chvíli byl až příliš zaměstnám mužem, který drinky zaplatil a Draco přesně věděl, kam jeho zájem povede, pokud se mladík ukáže jako dobře situovaný - ne, že by byl Zabini děvka, jen trošičku), a vydal se ke svému cíly.

"Pottere, jak milé shledání," prohlásil Draco s přehnaným nadšením a v duchu děkoval Merlinovi, že Weasleym není nikde poblíž. Rudých vlasů zářících na kilometr daleko by si všiml i ve tmě, která v podniku panovala.

Potter s sebou překvapeně cuknul, div, že nespadl z židle, na které seděl. Draco si všiml, že už má trochu upito, což bylo jen dobře. Doufejme. Potter byl jedním z těch, kteří pravděpodobně tíhli spíš k depresivní opičce, kdy měli nutkání k sebelítosti. Ale třeba taky ne a vše bude o to snazší.

"Malfoyi?" podivil se upřímně a vykulil oči schované za těmi stupidními kulatými brýlemi, v nichž stále vypadal jako školáček. Přes nevinnost, která se nikdy neztratila z jeho tváře, si Draco stačil všimnout, že Potter během posledních tří let pravděpodobně stále rostl a nejen to… šlachovité hubené tělo, které bylo poznávacím znamením všech chytačů, nahradily viditelné svaly a široká ramena. Nejspíš díky bystrozorskému výcviku. No, tím líp, Draco se nehodlal zahazovat s někým, kdo by ho vyloženě odpuzoval a Potter, ačkoliv mladý a zdravý, byl prostě… no, Potter.

"Už to tak bude," pokrčil Draco rameny a sesunul se na židli vedle něj, přičemž úspěšně ignoroval Potterovo zděšení. No, ne, že by se mu divil.

"Co tady děláš?"

"Bydlím v Londýně, vlastně… nedaleko odtud."

"Vážně?" přimhouřil Nebelvír podezřívavě oči. Zas tak hloupý nakonec nebude, pomyslel si Draco. Koneckonců… nečekal, že ho Potter uvítá s otevřenou náručí.

"Hmm," pokýval ledabyle Draco.

"A co děláš tady?"

Už se nadechoval k nevraživému odseknutí, které by obsahovalo informace o Potterově do nebe volající zaostalosti, když sám sobě připomněl, že to byl on, kdo sem přišel a že pro to má své důvody.

"Šel jsem na drink se starým kamarádem ze školy."

Potter vykulil oči, ale než stačil cokoliv říct, ukázal Draco bradou k většímu ze dvou osvětlených barů, kde Zabini dál pokračoval v družném hovoru s oním mladíkem v elegantním oblečení. Už to mohlo být kolik minut, co se bavili jen spolu a zdálo se, že - stejně jako mnoho dalších - mladý muž dokonale propadl Zabiniho kouzlu.

"Aha," kývl trochu tupě Potter, a uchopil svoji skleničku a jedním lokem ji vyprázdnil. "A co přesně děláš tady?" zeptal se znovu a Draco se zamračil.

Třeba Potter při střetu z Voldemortem, z nějž vyšel vítězně - ať už se mu to povedlo jakkoliv -, utrpěl nějaké vážnější zranění hlavy, o kterém se Denním věštci nepsalo.

"Pottere," začal, přičemž pomalu a srozumitelně vyslovoval jednotlivé slabiky, "už jsem ti řekl, že bydlím nedaleko a vyrazil jsem si s přítelem na drink. To snad není protizákonné?"

"Ne, samozřejmě, že ne." Hrdina spěšně potřásl hlavou a Draco by, i přes šero v klubu, přísahal, že jeho tváře nabraly sytější odstín. Neuvěřitelné. Prostě neuvěřitelné. Dokonce i po takové doby a potom všem, co se stalo, Potter tak snadno zrudl studem. "Myslel jsem, co děláš tady, u mého stolu."

"Přinesl jsem panáka," přisunul mu Draco jednu skleničku a Potter se na ni podezřívavě zamračil. "Nemusíš se bát, není v tom žádný jed nebo tak, můžeš si to klidně zkontrolovat. Nejsem tu kvůli atentátu na tebe nebo podobné blbosti. Prostě jsem tě tu viděl sedět a napadlo mě, že si spolu dáme skleničku. Zavzpomínáme na staré časy."

"To přeci nemyslíš vážně."

"Ne, nemyslím," uznal Draco. "Jestli existuje někdo, s kým vážně nechci vzpomínat na minulost, tak jsi to ty, Pottere. Ale mezi lidmi se netěším zrovna velké oblibě. Zabini, jak sis jistě všiml, má o zábavu postaráno, a já odmítám stát uprostřed davu sám, jako nějaký opuštěný tupec. Ještě by do mě vrazil nějaký vzdálený příbuzný Longbottoma a vylil na mě některou z těch sladkých břeček, co tu míchají."

Potter se ušklíbl, ale pak zvedl skleničku, krátce mu pokynul a jedním hltem ji vyprázdnil. Pak se znovu zašklebil jako někdo, kdo není zvyklý na tvrdé pití. Na druhou stranu… panáka do sebe hodil skoro jako profesionál.

"Vodka?" zeptal se trochu překvapeně.

"Whisky, jak se opovažují nazývat ten patok, co tu nalévají, nehodlám riskovat," prohlásil Draco a vypil svůj drink.

Potter se zasmál.
* * *

"Kam to jdeš?" ozvalo se z peřin skřípavým hlasem.

"Kam myslíš?" odfrkl opovržlivě Draco a se zasténáním se postavil na nohy. "Do koupelny."

Po ránu - a to, i když se předchozí noci nelouhoval v lihu - prostě neměl náladu, to musel chápat i zatracený Nebelvír.

Udělal několik opatrných kroků, než jeho otupělé mysli došlo, že stojí v cizím pokoji a neví, kam dál. Tázavě se otočil zpět k rozházené posteli, z níž vykukovala jen rozcuchaná černá hlava.
"První dveře napravo."

"Dík."

Draco vešel do koupelny vděčný za trochu klidu, aby mohl přemýšlet, což se mu kocovině zrovna nedařilo. Plán svést Pottera se - očividně - vydařil na výbornou, jenže to nešlo podle Dracova očekávání. Vlastně… bylo to až příliš jednoduché, zmatené a… no, divné, jak jen mohlo být cokoliv, co se mezi ním a Potterem mohlo stát.

Jednoduchým kouzlem si propláchl ústa, pak nabral studenou vodu z umyvadla a vychrstl si ji do obličeje. Nakonec se rozhodl, že to nestačí a vlezl si do Potterovy sprchy. No co, ať si počká…

Během sprchování a následného vytírání se do sucha měkkým ručníkem Draco přemýšlel, co se asi děje ve vedlejší místnosti. Touhle dobou už se Potter pravděpodobně vzpamatoval ze včerejší přemíry alkoholu a došlo mu, co provedl. Přivedl si domu Zmijozela a ne jen tak nějakého… nejspíš dostal hysterický záchvat - všichni věděli, jak je labilní - a vyskočil z okna, bez hůlky. To by bylo fajn.

S překvapivě dobrou náladou Draco vylezl z koupelny a sponzoroval, že na stolku vedle postele stojí lahvička s povědomě nazelenalým lektvarem. Takže ne, Potter nejen že nespáchal rituální sebevraždu poté, co smilnil s Malfoyem, ale co víc… přichystal mu lektvar proti kocovině.

Zdá se, že je na podobné eskapády zvyklý, pomyslel si Draco trochu zmateně. Tenhle dryák totiž trvá připravit tak dlouho (a Draco byl přesvědčený že na někoho s Potterovými schopnostmi je příliš složitý), že každá kocovina do té doby přejde. Musel ho mít doma přichystaný, přestože dávka nevydrží čerstvá víc, jak týden.

"Napadlo mě, že se to bude hodit," ozvalo se ode dveří a rozcuchaná černovlasá hlava kývla směrem ke stolku.

"Jo," odpověděl dutě Draco neschopný vymyslet jinou odpověď. Jediným lokem vyprázdnil lahvičku, aniž by uvažoval o všech možných nebezpečných lektvarech, které mu tam mohl Potter přidat. Přicházel o ostražitost, na druhou stranu… tohle byl Nebelvír a ti nikdy nebyli schopni správné prohnanosti a lží. Byl v bezpečí. Pro jednou.

Docela divná představa. Draco se tiše uchechtl, a pak se pobaveně zašklebil. Když zvedl hlavu, zjistil, že na něj Potter v šoku zírá.

Jo, nikdo kdo měl všech pět pohromadě, by si nejspíš nikdy nepomyslel, že se Draco Malfoy poté, co stráví noc v posteli Harryho Pottera, bude po požití extrémně nechutného lektvaru proti kocovině pobaveně chechtat. Svět je vážně zvláštní místo.

"Takže…," začal Potter, ale Draco ho rázně přerušil.

"Už musím jít."

"Aha," zatvářil se Hrdina opět zmateně a Draco si říkal, že přesně tohle mu chybělo. Vzpomínka na to, jak jsou všichni tihle nebelvíři průhlední, nejistí a… podřadní. Hned měl ze sebe lepší pocit a díky tomu i náladu. Krom toho si tu noc vážně užil.

No, byla to pravda. Ne, že by si pamatoval všechno, co se v noci stalo, ale ten zbytek… příště nesmějí tolik pít. Počkat. Příště? Draco se ještě naposledy otočil a podíval se na Pottera, který stál uprostřed svého pokoje jen v trenkách a zíral na něj se směsicí údivu, studu a ještě něčeho, co Draca nutilo vrátit se zpět k němu a zalézt si znovu do peřin. Jedna věc byla jasná, tohle si zopakují. Brzy.

* * *

Ještě poslední příraz, a pak… celé jeho tělo ztuhlo v křeči a on jen stěží dokázal potlačit výkřik, hlasitému sténání se však neubránil. Vyvrcholil, už zase, a když se odvalil na stranu oddechujíc tak rychle a namáhavě, že se bál, aby mu nepraskly plíce, věděl, že Potter je na tom stejně.

Draco ležel roztažený na zádech, ruce i nohy rozhozené do stran a pro jednou mu bylo jedno, že dává na odiv svoji bezbrannost. Tohle bylo… neuvěřitelné. Nakonec možná tu nebelvírskou vášnivost podcenil. Potter dokázal dokonale rozpálit celé jeho ledové tělo a zahřát i na místech, ke kterým neměl nikdo přístup. Draco cítil teplé místečko hluboko v sobě, kde dříve nic nebylo.

Mělo by ho to děsit, ale neděsilo. Možná proto, že právě teď byl tak unavený, že nedokázal zvednout ani hlavu, natož se zaobírat svými pocity.

"Takže," začal po několika minutách Potter a Draco přivřel oči. "Cos dělal o víkendu?"

"Jako obvykle," dokázal Draco pokrčit rameny a přitáhl si deku k tělu. Nejraději by okamžitě vstal z postele, vysprchoval se a vypadnul z tohohle bytu, ale právě teď si nebyl jistý, jestli dokáže vstát.

"Nevím, co děláš obvykle," zamračil se Nebelvír a v jeho hlase znělo lehké podráždění, které Draco tak dobře znal.

"Nemusíš to vědět," odsekl.

"Ale pro -"

"Už musím jít."

Namáhavě se zvedl z lůžka, i když netoužil po ničem jiném, než se vrátit zpět. Pak si natáhl oblečení a přejel po něm hůlkou, aby znovu získalo zpět svůj nažehlený vzhled.

Vlastně nikam jít nemusel, ale bylo to v rámci jeho plánu. Držet si odstup s vědomím, že s tím se Potter bude špatně vyrovnávat. Během posledních několika týdnů se viděli už několikrát, nejdřív se potkali jakoby náhodou přesně týden po první noci v tom samém baru a tentokrát stačilo jen několik skleniček, než opět skončili v Potterově posteli, i když Draco ještě během noci odešel.

Další týden už to byl páteční i sobotní večer, a pak se potkali během týdne v podniku nedaleko Ministerstva kouzel, kam hodně úředníků chodilo na obědy. Ne, že by to Draco nevěděl.

"Takže ve středu?" Uslyšel tázavý hlas, když se chystal k odchodu. Otočený zády k němu se pro sebe usmál a kývl. Nemusel se ani tolik snažit, Potter mu šel přímo na ruku.

* * *
"Takže už máš, cos chtěl?"

"Cože?" zeptal se bez zájmu Draco a upil z křišťálové skleničky. Blaise si oblíbil podnik, který se pyšnil jistou zašlou slávou starých časů. Draco byl přesvědčený, že se mu tu bude líbit. Elegance, vytříbenost, dostatečné utajení, aby se sem nedostaly nechtěné živly, a ticho, to přece vždy zaručovalo jeho pohodlí. Tak proč to dnes bylo jiné?

"Ty a Potter," nadhodil Zabini.

"Co je s Potterem?"

"Většinu svých volných večerů poslední dobou trávíš jen s ním… v jeho posteli. Tak co tu dnes děláš, neměli jste mít domluvenou schůzku?"

"Měli," pokrčil Draco rameny.

"A?"

"Nechtělo se mi."

Zabini se hýkavě rozesmál. Způsobem, který nebyl ani trochu sexy, přestože jinak se Blaise dokázal postarat, aby každý jeho pohyb, slovo i gesto měly dokonale erotický podtext. Dnes se nesnažil, protože oba dobře věděli, že to, co se mezi nimi stalo, nic neznamenalo. "Já z tebe jednoho dne umřu."

"Nebyl bys první," pousmál se nabubřele Draco.

"To na tebe ten chudáček prostě čeká a doufá, že přijdeš?"

"Nejspíš."

"Jsi vážně zplozenec zla," zasmál se znovu Blaise a vytasil se s další přezdívkou Denního věštce, která se za Dracem a jemu podobnými táhla jako smrad od konce války.

"Co naděláš," zamumlal.

(je o poznání delší, a proto se omlouvám za neopravené překlepy a chyby, blog byl rád, že to vůbec dokázal na poprvé vložit a nedovolí úpravy)
 

20 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 .ester .ester | 14. února 2014 v 19:28 | Reagovat

Au, skoncilo to v najzaujimavejsom. dufam ze Harry nebude totalny tutko, ale Dracovi trosku zrazi hrebienok, nech si ho vazi:-) 8-)

2 Bobina Bobina | 15. února 2014 v 8:32 | Reagovat

Já tedy taky doufám, že Potter nebude takový ufnukanek, vždyť je přece bystrozor, musí být chytrý, rychlý a pohotový, nejlepší by bylo, kdyby se tam objevil s nějakým frajerem, a Malfoy by se z toho posral

3 Nebeská Nebeská | Web | 15. února 2014 v 9:22 | Reagovat

Muhaha, ty jedna chlípná! :D Při prvním odstavci mě napadlo, že už ti opravdu vlezly na mozek ty knihy plné sexu :P
Ale ne, moc pěkné, sice takové anti-valentýnské, ale hádám, že pokračování bude úúplně jiné, nakonec si stejně skočí kolem krku, hehe :D

4 Lea Lea | 15. února 2014 v 9:58 | Reagovat

Ááá, jsem namlsaná, už se nemůžu dočkat (doufám, že sladkého) pokračování.

5 Ammie Ammie | 15. února 2014 v 12:09 | Reagovat

Tak to nemá chybu :D To jsem vážně zvědavá, jak to nakonec s tím Malfoyovo záměrem dopadne...

6 May-Bee May-Bee | Web | 15. února 2014 v 13:41 | Reagovat

Je to super, jsem zvědavá, jak to dopadne :D

7 Ann! Ann! | E-mail | Web | 15. února 2014 v 19:34 | Reagovat

Neskutečně propracovaný text :) krásné :) nikdy bych toto nedokázala :)

8 nel-ly nel-ly | Web | 16. února 2014 v 0:41 | Reagovat

[1]: Malofy a vážit si někoho, kromě sebe? No, nevím, jestli to můžu zaručit :)

[2]: ale ne, slibuju! je to hrdina ;)

[3]: znáš to, pomalu celá ff je spíš červená knihovna :D uvidíme, já a sladké konce to většinou moc dohromady nejde, ale třeba překvapím

[4]: :)))

[5]: děkuju

[6]: já se přiznávám, že jsem chvílema taky byla :D

[7]: díky :)

9 Nade Nade | Web | 16. února 2014 v 17:29 | Reagovat

Tak nějak mám pocit, že to nedopadne dobře ani pro jednoho z nich. Zlomené srdce sakra bolí. Ale třeba bude hepík, co já ví? :-D
Těším se na druhou část.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA