Grimmauldovo náměstí 12 (3)

8. února 2014 v 12:20 | Nel-ly |  Grimmauldovo náměstí 12
Dost skromnosti, přiznávám: tahle kapitola se mi líbí. V téhle povídce se toho nikdy moc neděje a všechno je to spíš o té psychologii postav, ale... líbí se mi :) což se mi nestává často, tak to snad někdo ocení :D



"Nemůžu uvěřit, že spolu vybíráme nádobí."

"Taky jsem si nemyslel, že to na nás Hermiona nechá, ale třeba mi konečně začala věřit," pokrčil Ron rameny, "anebo je nemocná," svraštil obočí.

"To spíš," zasmál se Harry, "ale to není ono, i když mě to taky překvapilo. Hádám, že toho s prací u Svatého Munga, prosazováním nového oddělení na Ministerstvu a ještě přípravou svatby má konečně dost."

"Je to super-žena. Nevíš jaká, dokud -"

"Jestli nechceš slyšet o mém intimním životě s tvou sestrou, tak mlč!" obořil se na něj se smíchem Harry. "Ale to jsem na začátku nemyslel, nemůžu uvěřit, že se to opravdu děje. Zasnoubili jste se."

"Já vím."

"Budete se brát."

"Já vím," zopakoval Ron.

"Svatba," zdůraznil Harry.

"Já vím! A jestli mě nechceš vyděsit, Pottere, tak s tím hned přestaneš," zavrčel na něj Ron a dloubl ho loktem do boku.

"Fajn, fajn," zvedl Harry ruce. "Chápu a vzdávám se."

"Tak to je poprvý."

"Někdy to přijít muselo," pokrčil Harry rameny a dobrá nálada ho rázem opustila. Jeho dva nejlepší přátelé se zasnoubili, měli se vzít, stanovili datum svatby a přípravy byly v plném proudu.

Harryho život stagnoval. Nechápal, jak je to možné, ale stalo se. Získal vše, po čem celý život toužil. Porazil Voldemorta a všechny zachránil, získal lásku svého života a dostal místo na Ministerstvu kouzel. Ginny a s ní všichni Weasleyovi pro něj byli jako rodina a k tomu měl dva nejlepší přátele na světě a kdyby to ještě nestačilo… byl hrdina. Přesto si nepřipadal šťastný a nenáviděl se za to, že nebyl. Co si ještě mohl přát? Co chybělo? Odpověď bylo jednoduchá: Nic. A přesto…

Ginny stále více času trávila na trénincích, zatímco Harry se dobrovolně zdržoval v práci, moc se nevídali. To by nevadilo, měli své životy a povinnosti, ale dokonce ani po večerech a o víkendech to nebylo takové, jaké si to Harry představoval. Zatímco on toužil po domácí pohodě, klidu a bezpečí, Ginny se zatím nechtěla usadit. Jejich společenský život začínal Harryho zmáhat - život celebrity nebyl nic pro něj, to věděl už dávno. Ginny však zřejmě nevadil.

Pak tu byla jeho práce. Ta dokonalá vysněná práce, na kterou myslel od chvíle, kdy se o bystrozorech dozvěděl. Dříve to přeci dávalo smysl. Měl porazit Voldemorta, celý jeho život měl jen ten jediný smysl, ale svět už byl zachráněn a Harry neviděl důvod, proč pokračovat v boji. Krom toho jeho práce nebyla o boji, ale o politice - vyčerpávající kancelářské práci nebo proslovech před veřejností, protože někdo jako on, Harry Potter, nemohl chodit na hlídky společně s obyčejnými lidmi. Poznali by ho a on by zkazil celou akci. Stal se jen loutkou v rukách Ministerstva kouzel a tedy tím, čím nikdy nechtěl být. Přestože pod pevnou rukou Kingsleyho Pastorka se věci změnily, byrokracie nakonec vždy zvítězí.

A v neposlední řadě nesměl zapomínat na Malfoye. Navykli si na stálý režim, kdy se Harry jednou týdně objevil na Grimmauldově náměstí dvanáct, zjistil, co jeho nedobrovolný svěřenec potřebuje, poptal se na jeho zdraví - a vyslechl si arogantní povýšenou odpověď, která vždy obsahovala zbrusu novou hlášku ve smyslu ty-jsi-ale-obrovskej-vůl a odešel. Opakovalo se to stále dokola a byla to rutina, na kterou si Harry zvykl a vlastně mu, přiznal sám sobě po několika týdnech, nijak nevadila, až na to, že to jeho přátelé nechápali.

Draco Malfoy už jen svou přítomností, přestože byl prakticky uvězněný v domě bez možnosti kouzel, zasahoval do Harryho života a ničil ho. Ron se nedokázal smířit s tím, že Harry Zmijozelovi nejen zachránil kůži, ale teď mu i pomáhá postavit se na nohy. Hermiona, ta, která se Malfoye vždy zastávala, Harrymu na rovinu řekla, že je blázen a měl by Malfoyovi najít někoho jiného, kdo bude řešit jeho problémy - přestože ve své podstatě s jeho nevinou souhlasila. Ginny přestavovala největší problém. Nechápala, proč Harry cítí povinnost Malfoyovi pomáhat. Ron s Hermionou, ačkoliv nesouhlasili, věděli, co Harry cítí. Ginny mu nerozuměla a jeho to zevnitř užíralo.

Sakra, vždyť i Malfoy chápal, proč Harry dělá to, co dělal. Dával mu to ostentativně najevo a týden co týden se mu pro to vysmíval.

mMm mMm mMm mMm mMm

Byla neděle a Draco Malfoy v kuchyni připravoval večeři. Možná jeho život nestál za nic a stal se bezcenným vězněm čtyř stěn starobylého bláznivého domu plného nástrah - a uřvané, mrtvé rašple Blackové -, kde žil společně se zmagořeným domácím skřítkem, ale to neznamenalo, že zapomene na etiketu. Neděle byla den, kdy si lidé měli sednou ke stolu k bohatému jídlu, slušně a kultivovaně se najíst a ukázat, jak se liší od zvířat - a mudlů.

Problém byl, že s Dracovými omezenými schopnostmi kouzlit si během posledních týdnů jako mudla připadal. Jistě, získal hodně informací z knih o domácím čarování, které našel poté, co prolezl celou zaprášenou knihovnu a nakonec se dokonce nenápadně přimluvil u Pottera. Stejně si však připadal jako prosťáček. Ovšem ani jeho pýcha, kterou si vždy starostlivě opatrovával, nedokázala potlačit jeho vytříbené chutě. Draco měl rád dobré jídlo a proto, aby ho dosáhl, se musel naučit vařit. Krom toho to nakonec nebylo tak těžké. A - co se nikdy nikdo nesměl dozvědět - ho to vlastně začalo bavit. Připomínalo to lektvary.

Pomocí drobného kouzla nastavil na hůlce stopky tak, aby ho upozornila, až bude čas vytáhnout maso z trouby, salát už měl hotový a šťouchané brambory s bylinkami - malinkatou zahrádku ve vnitrobloku našel vlastně náhodou a s pomocí šikovných rad ze starého čísla Týdenníku čarodějky ji
dokázal během rekordního času oživit - omotal utěrkou a postavil nad pec, aby nevychladly. Pak popadl láhev skřítčího vína ze začátku devatenáctého století, které našel dole ve sklepě a hodlal všechny zásoby vypít, než na ně někdo jiný přijde, a vydal se ke krbu do obývacího pokoje. Měkké křeslo s podnožkou bylo jeho nejoblíbenější, rád v něm po večerech za tepla ohně a světla svíček sedával a četl si. Svým způsobem si během těch necelých čtyř měsíců vytvořil na Grimmauldově náměstí dvanáct domov, ještě však nebyl připraven to přiznat sám sobě, natož komukoli jinému.

Jako by snad bylo komu. Kromě Pottera ho nikdo nenavštěvoval. Potter se objevoval pravidelně každý týden, vždy se poptal, jestli Dracovi něco neschází, na což pokaždé dostal ironickou odpověď hodnou mistra, jakým se Draco stal - krom toho měl dost času si ty urážky připravovat - a nechal to bez odezvy.

Draco ho urážel, posmíval se jemu i jeho ideálům a životu, přesto se Potter pokaždé vrátil s tím, co jeho svěřenec zrovna potřeboval. Díky tomu nad ním vyhrával, a proto Draco bojoval stále urputněji a jeho urážky byly stále méně agresivnější, ale naopak o to přesnější. Vždy poznal, když ťal přímo do živého, přesně věděl, kde má Potter slabá místa a kam ho má zasáhnout. Užíval si to.
Draco odložil poloprázdnou sklenku a vydal se do kuchyně, zkontrolovat maso. Už zjistil, že se nemůže řídit podle přesně daných časových údajů, které byly uvedené v návodech v Čarovném domácím pohodlí, z kterého čerpal většinou informací o vaření i praní (konečně našel způsob, jak vyžehlit své hábity). Vaření nebylo jako lektvary, kde bylo nutno dodržovat daný postup. Ne, tady bylo nutno řídit se hodně i vlastním instinktem a zkušenostmi. Když se tedy poprvé rozhodl udělat si k jídlu víc než jen salát nebo omeletu, pocítil Draco na krátkou chvíli váhavý respekt k domácím skřítkům z bradavické kuchyně. Doopravdy jen na okamžik, ale byl tam.

Ze shora k němu najednou dolehly zvuky. Draco se zamračil a instinktivně nahmatal v kapse hůlku, přestože věděl, že je mu prakticky k ničemu. Dům na Grimmauldově náměstí měl obranu, která se téměř dala srovnávat s Bradavicemi nebo Gringottovic bankou, avšak nedávná válka dokázala, že žádná obrana není dost silná, především ne, pokud se ji rozhodne prolomit největší černokněžník všech dob nebo nedorostlý spratek s jizvou na čele.

Draco se pomalu vydal po schodech na horu z kuchyně a zjistil, že tentokrát to byl ten druhý jmenovaný. Potter stál uprostřed obývacího pokoje a s nečitelným výrazem zíral na hořící krb, svíčky a už takřka prázdnou láhev vína.

"Nechtěl jsem rušit, nevěděl jsem, že máš společnost," řekl hlasem, který se mu nepodobal. A Draco si uvědomil, že je druhý muž v rozpacích.

Opovržlivě si odfrkl a Potter se k němu otočil.

"Neuvěřitelné," prohlásil ledabyle Draco a líně se usadil do svého křesla. Bylo jeho, protože stálo takovou dřinu ho vyčistit a upravit, aby dokonale vyhovovalo jeho tělu, "že ani po takové době, po válce a tolika úmrtích, jsi nepřišel o nevinnost."

Za těmi stupidními kulatými brýlemi zazářilo zelené světlo, když se Potter zamračil. Bylo pozitivní vědět, že stále existoval někdo, nad kým mohl mít Draco navrch i bez schopnosti čarovat.

"Na jednu stranu je to roztomilé," pokrčil Draco rameny, "na druhou…," nedořekl. Ale funění přicházející z míst, kde Potter postával, bylo dostatečnou reakcí. "Abych tě ale ušetřil rozpaků, Pottere, tak ne - nikoho tu nemám. Stačilo si všimnout jedné skleničky na stolku."

"Aha," zaznělo dutě.

"Nic se nestalo," odmávl to Draco blahosklonně, "vím, že tvoje schopnosti soustředit se na víc věcí najednou jsou dost omezené."

Potter to přešel v tichosti a tím Dracovi na krátko zkazil náladu. V poslední době častěji jeho útoky a poznámky skousnul a méně se hádal, takže to nebyla taková zábava. Ovšem ho tím také nutil vymýšlet lepší urážky, takže se oba zdokonalovali každý ve svém. Ne, že by to Draco potřeboval.

Hrdina postával uprostřed obývacího pokoje, rozhlížel se po místnosti a mlčel, což bylo zvláštní. Většinou se Draca vždy hned začal vyptávat, jak se mu daří, na což obdržel několik sarkastických poznámek, pak mu Draco neochotně a tak zaobleně, jak jen to dokázal, sdělil, co všechno potřebuje a Potter odešel. Dnes to bylo jiné.

Už se nadechoval k další jízlivé poznámce, když se jeho hůlka rozsvítila a zapištěla. Než se Draco stihl jen pohnout, Potter už stál v bojové pozici, svůj magický klacík svíral v pravé ruce a rozhlížel se po nebezpečí. Draco si uvědomil, že Nebelvír udělal několik kroků k němu, aby ho mohl v případě nebezpečí chránit.

Jo, hrdina, pomyslel si Draco nakvašeně. On nepotřeboval zachraňovat, sakra!

"Uklidni se, Pottere, a zastrč to, než si ublížíš," prohlásil s klidem Draco a vstal z křesla. "Válka skončila, a i kdyby, nikdo se sem nemůže dostat, o to se už krev čistokrevných a jejich magie postarala," řekl tónem, aby Potterovi bylo jasné, že si tohle dědictví nezasloužil. Byla to pravda. Ačkoliv byl dům stará barabizna, byl odkazem Blacků a jako takový měl být… no, pravděpodobně jeho, Draca. Ironie.

"Jsem jen obezřetný," bránil se Potter.

"Spíš strašpytel," zapředl potichu Draco. "Tomu se říká posttraumatická stresová porucha, Pottere. Je po válce, ale tebe to nechce pustit nebo možná… ty nechceš jít dál."

"Tak co to teda bylo?" zavrčel Potter a v jeho očích se objevilo něco, co Draco nechápal a rozhodl se, že ho to nezajímá.

"U Salazara, kvůli tvojí hysterii bych málem zapomněl," zajíkl se Draco a na chvíli ztratil tvář. Představa, že by připekl maso a musel začít od znova, ho děsila skoro stejně jako, že by už po čtvrté během tohohle týdne měl jen salát. Ano, udržet si linii, když nemohl vycházet z domu, bylo důležité, ale odmítal se stravovat jako králík. Kráturovi tenhle týden strašilo v hlavě víc než jindy, a tak se v kuchyni objevila hromada zeleniny. Jenže Draco ještě nedopiloval svá uchovávací kouzla - kdyby mohl využít celý rozsah své magie, byla by to jiná. Klidně by ze sklepa udělal druhou Sibiř, ale takhle… "Musím jít zkontrolovat maso, takže kdybys mohl -" naznačil smysluplné gesto.

"Maso?" nechápal Potter.

Draco se zamračil. Někdy Potter nepředstavoval zábavné rozptýlení v podobě terče k vymýšlení uštěpačných urážek, které rozvířilo šeď jeho dnů, ale jednoduše rozptýlení.

"Ano, Pottere, maso," vyslovoval pomalu a zřetelně, pak se k druhému chlapci obrátil zády. "Je čas večeře a ty nejsi zvaný."

S tím sešel ze schodů do kuchyně.

2. Kapitola - 4. Kapitola
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Bobina Bobina | 8. února 2014 v 13:47 | Reagovat

Nemám ráda, když z Pottera děláte hlupáky, zrovna on by snad něco o uklízení, vaření měl vědět. Nechápu, na co je tady Krátura, když všechno dělá Draco, na co ten skřítek je, aby jenom nakupoval? Skřítci jsou přece tady od toho, aby uklízeli, vařili atd. Nakonec nám tady z Draca uděláš hospodyňku.
Doufám, že se Potter pozve sám na večeři, beztak nemá co dělat, jeho ošklivá přítelkyně dle mého zlatokopka není určitě doma, takže by se mohl zdržet, nějaké to víno by taky mohl vypít ze svých vlastních sklepů, přece nechce, aby Malfoy všechno vypil. :-D  :-D  :-D  :-D

2 nel-ly nel-ly | Web | 8. února 2014 v 13:49 | Reagovat

[1]: já si nevšimla, že bych zněj zrovna teď dělala hlupáka, no... střety s Malfoyem jeho inteligenci neprospívají, ale i tak... on uklízet určitě umí, u Dursleyových se naučil dost, ale tady o tom nebyla ani zmínka :)
a Krátura je stařík na hlavu, od něj se moc zázraků čekat nedá ;-)
se vsadím, že Draco se nenechá a schová si zásoby toho nejlepšího pití pro sebe, by mu bylo podobný :D

3 vivienne vivienne | Web | 8. února 2014 v 19:34 | Reagovat

představa Dracejak vaří ja úsměvná, ale to samé mohu říci o Ronovi, který vybíránádobí :D

PS: Zjeví se tu ještě závěr povídky "Prázdná místá"?

4 nel-ly nel-ly | Web | 8. února 2014 v 19:53 | Reagovat

[3]: s tím je trochu problém, bylo to v počítači, který je rozbitý a já se nedokázala donutit to psát znova :( ale budu se snažit :)

5 moira moira | Web | 9. února 2014 v 13:04 | Reagovat

just lovely. :D
Ti dva mě začínají bavit a chápu, o čem mluvíš. A i když se "nic neděje", je stejně fajn sledovat, jak ti dva na sebe reagují. Umíš si s nimi hrát dobře. A jejich psychologii máš vážně v malíčku. Nebo aspoň dost dobře promyšlenou. :D

6 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 11. února 2014 v 15:23 | Reagovat

To jsem já jediná na světě, která si uvědomila, že by ten obraz paní Blackové šel jen přebarvit nějakou barbou a ona by tam už třeba nemusela být?
Jinak perfektní slovní přestřelky.

7 Dinnes Dinnes | 11. února 2014 v 21:31 | Reagovat

[6]: Já naopak pevně doufám, že se obraz ještě dostane ke slovu. :-D

8 nel-ly nel-ly | 12. února 2014 v 8:14 | Reagovat

[5]:<3

[6]:  taky fakt, kam zdrhnout uz nema, kdyz ostatni obrazy se jim sundat povedlo, alr o premalovavani nikdy nikdo nemluvil O.o

[7]: oevne veri,, ze se nenecha zastrasit :-D

9 Maysie Maysie | E-mail | Web | 12. února 2014 v 22:10 | Reagovat

Děláš z Harryho děsnýho trotla :D
Stopky na hůlce dost pobavily :)
A taky by to tomu arogantnímu blonďákovi mohl trochu oplatit :D Ale svý kouzlo má, uznávám.

10 nel-ly nel-ly | Web | 13. února 2014 v 17:57 | Reagovat

[9]: ne ne, on tak jen chudinka působí v porovnání s Malfoyem, za to já nemůžu :D
oplatí, neboj, je Nebelvír, nenechá se (snad O..o )

11 Miki Miki | 6. května 2016 v 8:44 | Reagovat

Plánuješ pokračování? :-|

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA