Grimmauldovo náměstí 12 (2)

15. ledna 2014 v 14:11 | Nel-ly |  Grimmauldovo náměstí 12
Druhá kapitola nové kratší povídky a poprvé zveřejněná na novém notebooku... můj šmejdský miláček vypadá, že se jen tak nevzpamatuje, a tak jsem byla nucena pořídit náhradu, která má ale jen 13,5 palce, zatím word 2003 (takže se nedostanu prakticky k žádným svým dokumentům a už vůbec k Ve stínu legend, i když jsem naštěstí stihla víceméně všechno zálohovat).
K povídce... postbradavice, staří známí, o originalitě se dá dost polemizovat a tentokrát trocha hádky a hlavně myšlenkové pochody :)


Harry se zhluboka nadechl a až pak se donutil vytáhnout svou hůlku a zašeptat heslo, které zviditelnilo tajný vchod. Nechtěl sem chodit, vůbec ne, ale neměl na výběr. Dopis, který předevčírem večer dostal, byl dostatečně výmluvný a on se tomu už dál nemohl vyhýbat. Takřka dva měsíce vydržel dělat, že se v jeho životě nic nezměnilo a on nemá další povinnost, která ho volá k odpovědnosti.

Mezi čísly jedenáct a třináct na Grimmauldově náměstí se objevilo další a Harry vykročil. Automaticky sáhl na kliku a vešel, ačkoliv bylo místo zapečetěn těmi nejlepšími ochrannými kouzly, která kdysi posílil samotný Brumbál. Siriův dům mohl klidně sloužit jako pevnost, nikdo nepovolaný se do něj nemohl dostat, ať už by se snažil sebevíc. Bylo to i dokonalé strategické místo ve správné vzdálenosti od Ministerstva kouzel i Příčné ulice. Pevnost a zároveň vězení, jak si Harry dobře uvědomoval.

Ať už s tím Krátura souhlasil nebo ne, Harry byl právoplatným dědicem domu, a pokud ho poslouchal domácí skřítek, reagovala na něj i magie, jíž zapečetil rod Blacků. Kdyby tu nechal žít kohokoli jiného než Draca Malfoye, možná by se obával o jeho bezpečí, ale Dracovou matkou nebyl nikdo jiný než Narcisa Black-Malfoyová, Siriova sestřenice. Krátura už kdysi dokázal, ke komu ho pojí loajalita, a společně s ním se tak mohla chovat i magie domu, ovšem jen v určité míře, jíž si Harry uvědomoval. Proto nebylo nebezpečné nechávat tady Malfoye o samotě. Krom toho… měl na sobě upravenou verzi hlídáčku. Byl neškodný.

"Oh, Potter, tak ses konečně uráčil přijít."

Neškodný na poměry někoho jménem Malfoy, takže velice nebezpečný a to i s omezenou schopností čarovat. Harry si povzdechl, snažil se tomuhle setkání vyhnout tak dlouho, jak toho byl schopen.

"Taky tě zdravím, Malfoyi."

"Ve slušné společnosti se dává vědět, pokud chceš vejít k němu do domácnosti. Ale co se divím…
už dávno vím, že ty jsi omezenec s vychováním horského trolla. A ještě k tomu kříženec."

Sevřel oči rozhodnut ho ignorovat. Malfoy byl dnes v ráži a Harry se doopravdy nechtěl hádat. Jenže…

"Zapomínáš se, Malfoyi," zavrčel.

"Opravdu?" založil si druhý mladík ruce na hrudi a Harry si všiml, že má na sobě velice tmavě fialovou košili a šedé kalhoty. Pro Malfoye to byla relativně neobvyklá kombinace, už proto že k ní nepřidal kouzelnický hábit, který čistokrevní čarodějové nejraději vůbec neodkládali, krom toho bylo oboje se zdálo viditelně zmačkané. To mu ke vždy dokonale upravenému Malfoyovi nesedlo.

"Opravdu. Tenhle dům je především stále můj," prohlásil se vší povzneseností, které byl schopný a posunul se blíž, takže spatřil fleky na rukávech, kterých si díky barvě vrchního oděvu dříve nevšiml. Co se tu děje? "Dovolil jsem ti zde bydlet z dobré vůle a vždycky můžu - "

"Tak z dobré vůle?" zasmál se Malfoy a ten smích nebyl nijak příjemný. "Dovolil?"

"No -"

"To se pleteš, Pottere. Bylo mi nakázáno tě následovat. Svého velkého záchrance," bylo to řečeno s takovou dávkou sarkasmu, které jen byl Malfoy schopen. "Řekli ti, aby ses o mě postaral, a tak si to udělal po svém. Vsadím se, že od chvíle, kdys mě tu nechal, sis na mě ani nevzpomněl."

Neměl pravdu. Zapomenout nemohl, přestože se snažil. Jakmile Harry nechal Malfoye svému osudu v domě na Grimmauldově náměstí, byl rozhodnut se dál nestarat. Udělal už dost - dokonce víc - než musel. Ted se však zdálo, že Maltou na to má jiný názor.

"Co po mně chceš?"

"Po tobě? Nic!"

Malfoy byl očividně rozzuřený a Harrymu začínalo docházet, že mu něco podstatného uniká. Věděl, že od Malfoye nemůže čekat vděčnost za to, že ho uchránil od Azkabanu, přesto čekal alespoň kapku… když ne díků, tak alespoň respektu. Dočkal se však ještě větší nevraživosti a neskrývaného vzteku než dřív.

"Tak proč si mi posílal dopis?"

Zakroutil se. Opravdu, jako by byl… v rozpacích? Malfoy? To ani náhodou.

"Jako můj probační máš jisté povinnosti."

Zvláštní, že tenhle výraz se nelišil od mudlovského světa, koneckonců vycházel z latiny. Harry si myslel, že chápe všechny svoje úkoly spojené s postavením, které k Malfoyovi zaujímal, teď mu však docházelo, že se možná mohl plést.

"Nevím, co tím myslíš."

"Jistěže ne," odsekl Malfoy jízlivě. "Jak bys mohl, když si vyrůstal u mudlů a jsi s nimi takovej kamarád. Možná by ses mohl zeptat tý svý šmejdky, aby ti to vysvětlila, i ona toho ví o našem světě víc než ty, ó hrdino."

"Jestli nebudeš držet hubu, tak -"

"Co mi uděláš? Popereš se se mnou po mudlovsku, jak to dělaj zvířata? Protože jinak to nepůjde, pokud na mě nechceš zaútočit kouzly, když se nemůžu bránit!"

Říkal to tónem, jako by Harry přímo naváděl, aby ho napadl a to bylo to, co ho zarazilo a zklidnilo. Uvědomil si jednu věc, na kterou zapomněl. Malfoy byl kouzelník, čistokrevný čaroděj, jenž celý život vyrůstal v domě, kde všichni vládli magií a než se ji sám naučil používat, měl desítky domácích skřítků, kteří mu bezvýhradně sloužili. Teď neměl nic. Peníze, postavení, domov a především magii. Ty základní čáry, které mu jeho upravený hlídáček dovoloval, jen stěží mohly vystačit na všechny jeho potřeby. Na rozdíl od Harryho, který vyrůstal v mudlovském světě a tedy bez kouzel, byl Malfoy bez své hůlky ztracený. Najednou nebylo těžko chápat, proč blonďák tak rozzuřený… a smysl dávalo i neupravené oblečení.

"Promiň," zamumlal Harry.

Malfoy, který se zrovna nadechoval k dalšímu výbuchu, se zarazil, zamrkal, a pak… "Prosím?"

"Mrzí mě to, jako probační jsem zklamal, nedošlo mi, že mám i další povinnosti."

"Jo, to mě nepřekvapuje, vždycky jsi byl pomalejší," zasyčel Malfoy.

"Takže… co ode mě potřebuješ?"

"Já nic ne -"

"Fajn, jestli si mi psal jen tak z nudy, tak odejdu," přerušil ho Harry a potlačit úšklebek. I přestože ho někde hluboko zasáhla vina, které se bránil ze všech sil, užíval si svoji převahu. S Malfoyem se mu jen výjimečně stávalo, že by byl on, kdo vyhrával. Bylo to podlé? Možná. Zkazilo mu to náladu? To sakra ne!

mMm mMm mMm mMm mMm

Potter odešel beze spěchu a ve dveřích slíbil, že se brzy vrátí. Draco měl nepotlačitelnou chuť ho proklít a udělal by to, kdyby mohl. Jenže magie bránícímu v používání kouzel byla dostatečně silná, aby si něco podobného rozmyslel. Ale i tak… takové nutkání.

Stalo se to snad poprvé, kdy měl Potter nad ním navrch a Draco vnímal, jak si to druhý mladík užíval. Popravdě to bylo k jeho nebelvírské povaze nezvyklé a jeho to na okamžik vyvedlo z rovnováhy. Jakmile i tomu zabedněnci došlo, že se od něj očekává jistá spoluúčast nad tím bordelem, který dnes představoval Dracův život, uvědomil si i, že on je jediný, kdo může bývalému vůdci zmijozelské koleje a dědici dvou nejstarších rodů Británie pomoci. Už zase.

Zdálo se, že Draco žije jen proto, aby ho mohl Potter zachraňovat. Nenáviděl to. Tak moc to nesnášel, že by si sám rozřízl žíly, kdyby to nezmatlalo prokázat slabost. Krom toho to nebylo tak dlouho, co ho ten prostý fakt, že je opravdu posledním následovníkem obou čistokrevných rodů - jak Blacků tak Malfoyů - hluboce zasáhl. Nesměl dovolit, aby vzpomínka na všechno, co kdy jeho předkové dokázali, ačkoliv šlo většinou spíš o zločiny než o obecně uznávané hrdinské činy, kterých si veřejnost tolik vážila, upadla v zapomnění.

Potter mu každopádně pomohl. S nevolí Draco sledoval, jak proslulý Nebelvír mává hůlkou a uvádí do pořádku tu zpropadenou zastaralou kuchyň, která už nějakou dobu vypadala jako po útoku Smrtijedů. Ten stoletý domácí skřítek, co se tu čas od času objevil, Dracovi spíš přidával starosti, než aby mu nějak pomohl. A Draco si nepamatoval, kdy dřív byl nucen navštívit kuchyň… pokud vůbec někdy. V Malfoy Manor měl k dispozici vlastní sluhy, v Bradavicích byla přímo armáda domácích skřítků a dokonce i v prohnilém Azkabanu by mu přinesli večeři až do cely. Bez mozkomorů to tam musí být jako luxusní pobyt v lázních! Každopádně by si Draco nemusel dělat hlavu s tím, co si denně udělá k jídlu, jak si vypere oblečení nebo se postará o základní hygienu.

V domě tekla voda a po několika výhrůžkách se v kuchyni začaly pravidelně objevovat i čerstvé potraviny. Draco byl přesvědčen, že i přes veškeré šílenství, které ovládalo Kráturovu mysl, si skřítek nepřeje, aby mladý pan Malfoy zemřel hlady. Ovšem výběr potravin byl někdy velice kuriózní, Draco si však nestěžoval, vše bylo lepší než představa, že by se měl na vlastní pěst vydat na nedaleký mudlovský trh. Krom toho tu byly ty omezené vycházky…

Ne, že by měl Draco důvod opouštět dům. Dokud měl jídlo, nemusel nikam chodit. Měl sice nějaké peníze, které představovaly Ministerstvem stanovené životní minimum, ale co s nimi? Většina jeho přátel hnila v Azkabanu nebo uprchla z Anglie, dokud měli tu možnost. Našlo by se několik bývalých spolužáků, které by mohl navštívit, aniž by ho hned na prahu domu neprokleli. Nemohl se však přemisťovat a vzdálenost, kterou mohl bez doprovodu risknout, než pro něj vyrazí oddíl bystrozorů, byla velice omezená. Vlastně byl tak daleko od kouzelnického Londýna, že nemohl jít prakticky nikam. Zbyly mu jen procházky po mudlovských čtvrtích a parcích a o ty Draco nestál.

Pojebanej život! Tohle mu byl Merlin dlužen. Ne, ne, Merlin, ale rovnou samotnej zkurvenej Godrik Nebelvír. Kdyby ho tak odsoudili, historie by si ho pamatovala alespoň jako nebezpečného Smrtijeda a ne jako zkrachovalou trosku, co si neumí ani sama pořádně vyprat. Chtěl jít do Azkabanu, tak moc po tom toužil, ale znovu… jeho hrdost mu nedovolila vědomě porušit nařízení Ministerstva kouzel, protože po dnešní návštěvě Potter věděl, v jak zbídačelém stavu se Draco nachází, a určitě by mu došlo, že se nechal do vězení zavřít naschvál. Odmítal před Potterem - nebo kýmkoli jiným - opět ukázat slabost. Byl posledním členem svého rodu a jako takový vše přestojí s hlavou vztyčenou. Kdyby jen… kdyby jen dokázal přijít na to, jak se žehlí prádlo.

mMm mMm mMm mMm mMm

Když se Harry vrátil do svého bytu, nikdo tam nebyl. To nebylo překvapení. Framfrpálový trénink britského týmu pokračoval a jeho přítelkyně prošla bez problémů konkurzem. Kdyby se jednomu ze střelců sestavy Alfa cokoliv stalo, byla Ginny první náhradnicí a jako taková musela trénovat stejně usilovně, jako její spoluhráči, co měli účast v zápase zajištěnou.

Byly to už dlouhé dva měsíce, kdy se Harry prakticky každý večer vracel do prázdného bytu. Zvyknul si na to, i když mu to nebylo příjemné, a tak čím dál častěji zůstával déle v práci. Neměl rád samotu a ticho. Od doby kdy bydlel u Dursleyových nebyl prakticky nikdy sám. Setmělý tichý byt mu až příliš připomínal minulost a když byl sám… vzpomínal, ačkoliv se tomu bránil ze všech sil.

Nikdy nepoužil smrtící kletbu, přesto se stal vrahem. Věděl, že bez Voldemorta je svět mnohem krásnějším a především klidnějším místem a všichni mu jsou vděční, nemohl si však pomoci a čas od času ho přepadla vina. Tolik zmařených životů pro nic z nich a on to zastavil… další vraždou. Lidé, kteří ho potkávali na ulicích, mu blahopřáli za neuvěřitelnou odvahu, za sílu, za moudrost a za všechny ty věci, jimž nevěřil, že je má. Pro všechny byl hrdinou a symbolem nového začátku, nikdo si nepamatoval ty, kteří stáli za jeho úspěchem.

Denní věštec o něm od konce války napsal desítky a stovky článků, kde ho opěvovali. Ron s Herminou mu je často předčítali a společně protáčeli oči nad obratem o sto osmdesát stupňů, který s deníkem nastal po odchodu Rity Holoubkové. V článcích nebyla skoro žádná zmínka o Harryho přátelích, jednou nebo dvakrát se o nich některý z redaktorů zmínil, ale to bylo všechno. O Nevillovi, jenž vedl bradavický odboj, chránil své spolužáky po dlouhé měsíce během války a nakonec zničil poslední viteál, nepadlo ani slovo.

V časopisech a během nesčetných schůzí na Ministerstvu kouzel se lidé často zmiňovali i o Brumbálovi, ale nikdo si nevzpomněl na jméno toho, díky kterému to vše bylo možné. Přestože Harry udělal vše, aby očistil jeho jméno, historie si Severuse Snapea pravděpodobně nebude pamatovat. Stejně jako si nevzpomenou na Remuse Lupina a Nymfadoru Tonksovou, jejichž synovi se Harry stal kmotrem. Do zapomnění nakonec upadnou i obránci Bradavic a studenti, kteří odmítli odejít - Denis Creevy, Fred Weasley, Levandule Brownová a mnoho dalších. Nikdo si nevzpomene na svobodného domácího skřítka Dobbyho, který Harryho a jeho přátele zachránil a tím se z velké části zasadil o jejich konečné vítězství. Všichni opěvují Harryho Pottera a ten si noc co noc opakuje jména padlých jako svou mantru ve snaze nikdy nezapomenout na ty, jimž by měla patřit jeho sláva.

TBC
1. Kapitola ~ 3. Kapitola
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Maysie Maysie | Web | 15. ledna 2014 v 21:26 | Reagovat

No kousavost Malfoye dobrá, ale jestli mám celou dobu číst o něm, tak musíš přidat :D

2 nel-ly nel-ly | Web | 16. ledna 2014 v 15:17 | Reagovat

[1]: co proti němu furt máš? chuděra :D to on bejvá tahák... hlavně když druhá hlavní postava je Harrouš, a ten nebývá celebrita :-*

3 Ammie Ammie | 16. ledna 2014 v 17:07 | Reagovat

Zrovna jsem se tě chtěla zeptat, kdy zhruba hodláš přidat Ve stínu legend, protože už se nemůžu dočkat pokračování :D
Ke kapitole- jsem zvědavá, jak to s Malfoyem bude dál, nemám ponětí, kam to všechno směřuje... A poslední věta je perfektní :-) (Ne že by se mi to všechno předtim nelíbilo, jen mě prostě zaujala, hezky řečeno :-))

4 nel-ly nel-ly | Web | 16. ledna 2014 v 17:18 | Reagovat

[3]: T_T počítače mě nemaj rádi, už mám sice nový, ale dostávat data z toho starýho trvá dlouho a hlavně mám tady starou verzi wordu, takže tu ty dokumenty ani neotevřu
jednoho dne se naštvu a přejdu zpět na psací stroje :D
každopádně děkuju a mně se ta věta taky líbí O:) (narcis :D )

5 Nade Nade | Web | 16. ledna 2014 v 17:33 | Reagovat

Draco byl překvapený, že si Potter užívá převahu nad ním? Asi ještě nepochopil, jak umí být Nebelvíři poťouchlí a navíc, Harryho Nebelvírství bylo vždycky malinko sporné. :-D
Ovšem to, že Harryho nenapadlo, že Malfoy bude občas potřebovat pomoc, je jeho typický rys. Někdy bývá malinko mimo.
Díky, těším se na pokračování.

6 moira moira | Web | 16. ledna 2014 v 23:50 | Reagovat

skoro se bojím, co z toho může být, když žena není doma. :D

a to jsi nezkoušela nějaké jiné kancelářské balíčky? Třeba takový LibreOffice je hodně dobrý a mám pocit, že tam otevřeš úplně všechno. A to nejlepší na něm - je zdarma. :D

7 nel-ly nel-ly | Web | 17. ledna 2014 v 0:15 | Reagovat

[5]: já souhlasím, Harry možná působí navenek jako pravý Nebelvír, ale co je uvnitř? O..o jen ať je Dracouš v šoku

[6]: no jo, jedině neplecha
když já mám ráda ty starý dobrý kamarádský office, jen nechápu, proč to od 2007 museli udělat nově, teď jsem zpátky v minulosti a platím za to T_T a nejde mi stáhnout ten doplněk na automatický převedení

8 moira moira | Web | 17. ledna 2014 v 20:38 | Reagovat

on je LO taky dost podobný MO, jen si na to musíš zvyknout. Jasně, nejsou tam ty vychytávky, které Ti úplně usnadňují uživatelské využívání apod., ale stejně je to skvělý balíček. :)
btw - jop, dělám to jen kvůli Legendám, ale napiš už něco konečně!! :D

9 nel-ly nel-ly | Web | 17. ledna 2014 v 23:14 | Reagovat

[8]: ono to jde naštěstí otevřít na netu (google nebo i mail na seznamu - alespo word a excel), ale bez 2007 se prostě neobejdu, tady jde právě o ty pokročilý funkce, který jsou prostě u MO nejlepší :) ale to se zařídí
trochu se pohnuly, ale to pokračování se ti líbit stejně nebude :P tak neni kam spěchat :-D

10 Polgara Polgara | Web | 24. ledna 2014 v 18:23 | Reagovat

Ti říkám pořád, že bys měla napsat nějaký psychologický román. Právě Harryho a Draca si dovedla k naprosté dokonalosti. Ty jejich myšlenkové pochody jsou neuvěřitelné a přitom dokážeš udržet podstatu, kterou jim udala Rowlingová.
Nicméně přijde mi, že víc sis tentokrát vyhrála s Harrym, a že Draco byl pouze taková vsuvka.
Hodně se mi líbilo ta myšlenka, že vždycky po skončení války bude pouze jenom hlavní hrdina a další upadnou v zapomnění. Ke konci mi bylo brejlouška líto, přesto, že je obklopený přáteli, tak na konci to vyznělo tak, že je stále sám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA