Grimmauldovo náměstí 12 (1)

1. ledna 2014 v 14:00 | Nel-ly |  Grimmauldovo náměstí 12
Nezačínej povídky, dokud je nedokončíš, já vím... ale Nový rok je nový začátek a nový začátek by měl být pro co...? No, to je všem jasné, ne? :D
Tahle povídka je kratší (vejdeme se do 10 kapitol), i když ne tak krátká, jak měla být. Jedná se o Post-Bradavice, zdrcenýho Dráčka, Harryho na vážkách, dospělou Ginny a Hermionu s Ronem.
Anotaci dostane až společně s obrázkem... a no, název byl pracovní tak dlouho, až nakonec zůstal. Celá povídka tak asi 15+, ale já vás kontrolovat nebudu :)
A/N: Doufám, že jste Silvestr přežili ve zdraví (já nemůžu říct, touhle dobou se vzpamatovávám někde v pustině - čti chata :D)

Postavy: Draco Malfoy, Harry Potter, Ginny Weasleyová, Hermiona Grangerová, Ron Weasley
Doba: po válce
Rating: 15+
Dokončeno: ne


Vlastně si za to mohl sám, to musel uznat dokonce i on. Kdyby nebylo jeho, byl by ten zmetek už dávno ve vězení, ale ne… Harry jako vždy nedokázal potlačit svoji osobnost a prostě nemohl dopustit, aby nevinný člověk - očividně byl jediný, kdo v jeho nevinu věřil - skončil v Azkabanu.

Nevinný. Dokonce i jemu to znělo absurdně. Byl to jeden z jeho nejhloupějších nápadů, uvázat si na krk zrovna toho úlisného parchanta. Ale copak měl na vybranou? Nikdy by sám sobě neodpustil… a to byl jeho problém.

"Ty žertuješ," uslyšel za sebou pohrdlivý hlas, který ho provázel celé dlouhé roky na škole.

Podle oblíbeného mudlovského rčení držel jazyk za zuby, zatnul pěsti a pokračoval v cestě. Stačilo, že se do toho sám zapletl, ale jak se stal jeho ochrankou, taxikářem, domácím a poslíčkem v jednom? To už Harry nevěděl.

"Nežertuješ," ozvalo se znova o poznání klidnějším tónem. "Mohlo mě to napadnout, přece vím, že nemáš smysl pro humor."

Harry tentokrát zaťal pěsti tak pevně, že ucítil bolest vycházející z dlaní, jak se nehty zanořily do masa. Ne, nebude se hádat, prostě ne.

"Na vtip je potřeba určitá mozková kapacita a ta ti zjevně chybí, takže -" nedořekl. V tu ránu se totiž stalo hned několik věcí najednou.

Harrymu ruply nervy a ne jen obrazně. Přestože se nezačal hádat, což považoval za menší zázrak, nedokázal se stále pořádně kontrolovat. Dokonce ani po válce a po porážce Voldemorta neovládal všechnu svou magii a díky tomu právě teď vybuchlo sklo vchodových dveří následované hlasitým jekotem paní Blackové a… což se dalo očekávat, obraz nebyl jediný, který spustil triádu. Slova se lišila, ale myšlenka byla stejná, čistokrevní kouzelníci - ať už ti namalovaní nebo živí - se prostě nezapřou.

Harry vyškubl svou hůlku z kapsy hábitu a rozběhl se k obrazu. Přes veškeré snahy jeho samotného, Siriuse a dokonce i Brumbála, obraz paní Blackové jednoduše odmítal opustit svůj dům, kouzlo drželo pevně přilnuté ke zdi, která se ukázala být nosná, takže nešla odbourat.

Před několika lety se Harry rozhodl, že do domu na Grimmauldově náměstí dvanáct už nevstoupí, neměl proto jediný důvod. Sirius zemřel a všechny naděje na obnovení opravdové rodiny, po které Harry vždy tak toužil, odešly společně s ním. Jenže Harry sídlo rodiny Blacků zdědil, prodat ho nemohl a neměl pro něj jiné využití. Až do teď.

"Ve vstupní hale musíme být zticha, ale dál už je to jedno, pokud samozřejmě nehodláš pořádat techno party."

"Techno - cože? O čem to zas meleš, Pottere? Opravdu si myslíš, že zůstanu zavřený v tomhle domě hrůzy, úplně sám?"

"Nemáš moc na vybranou, že ne?" ucedil sarkasticky Harry a Malfoy pro jednou sklapl. Sám si určitě moc dobře uvědomoval, že jinou možnost jednoduše nemá. A, protože to byl Malfoy a i přes všechnu nenávist vůči němu Harry musel uznat, že nikdy nebyl hloupý, věděli i, že je to Harryho vina. To on ho zachránil, zase, a Draco mu to neměl v plánu nikdy odpustit.

mMm mMm mMm mMm mMm

Odešel. Ten brýlatý skrček jen tak zmizel a doopravdy ho tu nechal… se zapnutým hlídáčkem kontrolujícím jeho magii, který mu dovolil využívat jen základní kouzla, takže se nemohl nikam přemístit, zablokovanou letaxovou sítí a samotného.

Vlastně, ušklíbl se Draco, nebyl tu sám. Společnost mu měl dělat obraz bláznivé staré rašple, s kterou byl vzdáleně spřízněný. Ironií osudu přesídlil z jedné základny starobylého čistokrevného rodu do druhé - a oba ty rody byly na pokraji vymření. Stejně, jako zbytek kouzelnického světa. A to všechno jen díky jednomu fanatickému maniakovi, kterému měl Draco sloužit. Ve své podstatě byl rád, že Potter Pána zla porazil, ale z následků války se mu dělalo špatně od žaludku.

Nebyl odsouzen. No… skoro ano, kdyby nebylo Pottera, Draco si byl jistý, že by skončil v Azkabanu společně s ostatními Smrtijedy. Smířil se s tím, na světě pro něj už nezbylo jiné místo. A pak si přišel on, Harry Potter, a rozhodl se mu změnit život. Už zase.

"Ten prohnilej brýlatej skrček!"

Po Bitvě o Bradavice skončila i válka. Zbylo jen několik přeživších Smrtijedů ochotných k boji. Ale jak se říká, nepřítel, co nemá co ztratit, je horší než jakýkoliv jiný. Smrtijedi věděli, že pokud nebudou bojovat, čeká je Azkaban a jistá smrt, a tak se ještě v hodině dvanácté - nebo spíš po-dvanácté - rozpoutalo peklo.

Dracova matka byla jednou z obětí. Zradila Pána zla a jeho následovníci potrestali. Nikoho z Ministerstva kouzel ani slavného Řádu nenapadlo, že by se žena, která zachránila miláčka davů, Harryho Pottera, mohla dostat do bezpečí, a tak ji nechali nehlídanou. Než zemřela, mučili ji. Draco to věděl, protože těsně předtím, než se útočníci objevili, ho Narcisa spoutala kouzlem Petrificus Totalus a schovala v tajné místnosti v jejich oslabeném sídle. Ona sama už neměla šanci uniknout.

Smrtí své matky Draco přišel o vše, na čem mu v životě záleželo. Jeho otec se vydal na výpravu za pomstou, jak se od muže jeho jména čekalo, a během závěrečného klání zemřel. Vzal s sebou na onen svět šest protivníků a ulehčil tak Ministerstvu práci. Znovu. Oba Dracovi rodiče nakonec pro ten zasraný kouzelnický svět, který je okamžitě odsoudil, obětovali životy. A jak se veřejnost odvděčila jemu, Dracovi? Našli ho, uvěznili, nedali mu ani šanci truchlit nad smrtí svých blízkých a rozhodli se ho potrestat za činy, které nespáchal.

Pak přišel Potter. Jako jasně zářící slunce ho vyvlekl ze tmy a osvobodil, jen aby mu ukázal novou rovinu utrpení.

Starostolec dal Potterovi za pravdu. Jak jinak, že? Ale nehodlali Draca propustit jen tak. Po zabavení Malfoy Manor i všech pozemků k němu náležících, zkonfiskovali i jeho další majetek a Dracovi bylo hned jasné, že ten zpátky vbrzku nedostane, možná nikdy. Byl volný, ale úřady ho chtěly mít pod dozorem, krom toho… co s ním? Jednoduché řešení, hodili ho na krk tomu, kdo za něj bojoval. Harrymu Potterovi, zkurevnýmu zachránci světa, co ho nechal tady… v domě hrůzy, samotného a bez možnosti používat magii.

mMm mMm mMm mMm mMm

"Harry! Tak už jsi zpátky."

Usmál se. Byl doma, měl opravdový domov, o kterém vždy snil, ale nikdy se neodvážil doufat. Domov, snoubenku, nejlepší přátele a práci snů. Vše bylo naprosto dokonalé.

"Ahoj, Ginny."

Přišla k němu, postavila se na špičky, objala ho kolem krku a políbila na rty. Existovalo snad na světě lepší uvítání?

"Jak ses měl?"

"Znáš to," pokrčil rameny. Nechtěl myslet na toho blonďatého otravu, co si ho uvázal na krk. Krom toho… už za sebou s Ginny jednu takovou hádku měli a on na ni nechtěl znovu upozorňovat. Stejně jako Ron s Hermionou i jeho přítelkyně sdílela názor Ministerstva kouzel. Podle nich měl být Malfoy odsouzen jako zločinec a poslán do Azkabanu společně s ostatními. Harry jim nedokázal vysvětlit, proč něco takového nemůže dopustit. I když si to moc přál, nenašel slova, která by donutila jeho přátele chápat, a tak se rozhodl v tom dál nerýpat. Bude dělat, jako by žádný Draco Malfoy jednoduše neexistoval.

"Dostala jsem dopis od Hermiony, zvou nás na večeři!" křikla na něj Ginny přes dveře do jejich ložnice, když si Harry přes hlavu přetahoval černý pracovní hábit a hledal ve skříni mikinu. Mudlovské oblečení mělo výhody, kterých se nehodlal vzdát, ale v práci by se netvářili chápavě.

"Vážně? Vždyť je středa."

Hermiona byla v posledních měsících velice zatížená, dokončila postgraduální studium na magické univerzitě v Oxfordu a zároveň pokračovala i ve studiu v Nemocnici svatého Munga. Stále se nerozhodla, jestli se chce spíš věnovat práci pro Ministerstvo kouzel a dál upravovat zákony týkající se podražených bytostí - tedy domácích skřítků a magických tvorů obecně, ale i mudlů - nebo dál rozvíjet svoje znalosti na poli výzkumu léčiv. Zatím dělala oboje. Všichni jí říkali, že se nedokáže oběma profesím věnovat na plno a dlouho takovou zátěž nezvládne, jenže to neznali Hermionu. Zvládala to s přehledem a co víc… excelovala. Jakoby od ní snad někdo čekal něco jiného.

To Ron naopak dál pomáhal Georgeovi v jeho obchodě a stále oddaloval svoji přihlášku do bystrozorského kurzu. Nejdřív to měl být jen jeden rok, pak dva… a takhle to pokračovalo. Harry se začínal pomalu smiřovat s tím, že z Rona se bystrozor nikdy nestane. Jakoby po té profesi jeho kamarád už víc netoužil. Možná si užil bojů dost na celý život a v Kouzelnických kratochvilných kejklí našel svoje štěstí. Hermiona s tím byla v pohodě a Harrymu nezbylo nic jiného.

"Já vím, ale vypadá to, že nám chtějí říct něco důležité."

"Aha, tak fajn. Proč ne? Těším se, až je uvidím." Harry vešel do kuchyně a pobaveně sledoval, jak se Ginny pere se strojkem na led.

Možná mohl být Harry Potter nejmladším bradavickým chytačem za sto let, ale tím, kdo se nakonec věnoval famfrpálu profesionálně, se stala Ginny. Jako střelkyně Harpyjí si brzy vydobyla všeobecné uznání a na blížících se světových hrách, prvních po druhém nástupu lorda Voldemorta, se měla stát členkou britského družstva. Po náročných trénincích, které započaly před měsícem, se vracela domů celá rozlámaná a netoužila po ničem jiném, než hrsti drceného ledu, co by si přiložila na tělo. Pak se usadila do pohodlného gauče nejlépe s domácí Margaritou. Na obě zmiňované věci potřebovala led, drcený led, a ten se překvapivě získával lépe mudlovskými prostředky než kouzlením.

"Chceš pomoct?"

"Zvládnu to," osopila se na něj Ginny v žertu. Stejně, jako všichni Weasleyovi byla mudlovskými přístroji fascinovaná a stejně jako všichni čistokrevní je nechápala. "Myslím, že ten večer bude bomba." S mudlovskými slovními obraty to uměla mnohem lépe než její starší bratr.

"No, těším se, až Rona s Hermionou uvidím, ale byli jsme spolu v sobotu, takže -"

"Harry," přerušila ho tónem, který se příliš podobal její matce. Jakoby mluvila s malým dítětem, tohle prostě ženy s muži někdy dokážou, "chtějí nám něco oznámit. Novinu. Velkou novinu."

"No jo, jsem zvěda -" zarazil se v polovině slova a začal přemýšlet. Nikdy by neuznal, že má zpropadený Malfoy v něčem pravdu, ale faktem bylo, že Harrymu to občas doopravdy zapalovalo pomaleji. "Myslíš tím, že konečně…"

"Ano!"

"U Merlinových koulí."

TBC
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Nade Nade | Web | 2. ledna 2014 v 17:28 | Reagovat

Nikoho nepřekvapí, že Draco Malfoy je nevděčný spratek. :-D  :-D Ale na druhou stranu by se mohl stát oblíbencem té staré rašple Blackové. Budiž mu přáno. :-D

2 Ammie Ammie | 2. ledna 2014 v 23:29 | Reagovat

Jsem teda nečekala, že až sem příště zajdu, najdu tu novou povídku :D Začátek zatím zajímavý :-)

3 nel-ly nel-ly | Web | 3. ledna 2014 v 14:39 | Reagovat

[1]: to asi ne a taky, že se jen tak (pokud kdy vůbec) nevzpamatuje :)

[2]: já taky ne, přiznávám :-D , ale bylo škoda, aby mi to leželo v počítači :) díky

4 Maysie Maysie | E-mail | Web | 6. ledna 2014 v 20:47 | Reagovat

Tak za prvé: nevěřím 10 kapitolám a ty taky ne :D
A za druhé a za zbytek, netrpělivě čekám, co z toho vymáčkneš. Představa, jak mu Harry dělá chůvu je dost vtipná :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA