Prázdná místa 2/3

31. prosince 2013 v 13:40 | Nel-ly
Tohle nebylo v plánu, měla to být půlk a půlka a nazdar, ale... jak je mým častým a nepříjemným zvykem, pravidelně nic nestíhám, takže prostřední část bude silvestrovská a po Novém roce dodám poslední a dopíšu k ní menší vykecávky, aby to nevypadlo krátce :D
Tenhle prosince budu mít ráda za sebou... dvě práce, škola, rozbitý počítač, nic nešlo, jak mělo... do toho chřipka, kterou jsem v pracích přechodila a únava. Do dalšího roku doufám, že všechno (a i tedy i blog) budu stíhat tak, jak mám.
Přeji: Šťastný Nový Rok (a nezapomeňte se v prvním týdnu stavit, bude vás čekat novoroční soutěž ;-))


Ještě během vánoční svátků Lucius znovu odjel z Malfoy Manor a tentokrát s sebou vzal i Yaxleyho. Dům zůstal prakticky opuštěný. Narcisa skoro nevycházela ze svého pokoje a Draco trávil čas zavřený ve svém pokoji - nebo alespoň to si jeho matka myslela. Čím dál častěji totiž mladý Malfoy vyhledával sklepení a společnost dívky, která v něm byla uvězněná.

Nikdy mu neodporovala. Vždy udělala přesně to, co chtěl, a přitom mu oplácela pohled, takže se mohl znovu a znovu ztrácet v těch obrovských modrých očích, v nichž našel nekonečný mír. Zároveň tu však byl tíživý neklid, který Dracovi nedával spát.

Válka se rozhořela v plné síle. Potter byl podle všeho vidět v Godrikově domě, kde mu Voldemort nachystal past. Podle očekávání do ní ten patetický brýlatý skrček spadl a… už pomalu tradičně… znovu vyvázl živ a zdráv. Obě strany se připravovaly k závěrečnému tahu.

* * *

Ležela na zádech, nohy do široka roztažené, aby se mezi ně mohl pohodlně vejít a tiše vzdychala. Nebránila se. Dělala to, co po ní chtěl, ale nic jiného. Vždy jen plnila příkazy.

Několikrát se zkusil jen tak postavit se do cely, která se změnila především kvůli potřebě jeho vlastního pohodlí, a nehýbat se. Čekal, až za ním sama přijde. Čekal, až udělá něco, co bude vycházet jen a jen od ní, ale nikdy se tak nestalo. Byla přesně tou pasivní hračkou, po které toužil a jeho to začínalo užírat.

Dostal to, co chtěl a potřeboval. Měl nad ní absolutní moc a ona plnila jeho přání. Přestávalo to však stačit, protože Draco začal toužit, ne jen vyžadovat. Přál si, aby za ním přišla sama, aby do toho všeho vložila trochu sama sebe, aby se mu ještě víc oddala, z vlastní vůle. Vždy to byl on, kdo rozhodoval co, jak, kdy a kde. Potřeboval to, ale z ničeho nic mu to přišlo únavné.

Blížil se začátek nového roku a Draco byl čím dál více zmatený. Od chvíle, kdy Voldemort opět vystoupil ze stínů, Draco toužil získat znovu pevnou půdu pod nohama. Ta moc a síla, kterou ztratil a která se mu ještě vzdálila, když se ho Yaxley poprvé dotknul, pro něj byla vším. A dívka, jíž tak často svíral ve svém náručí, byla dokonale pod jeho kontrolou. Tak proč to najednou nestačilo?

* * *

Nedlouho po oslavách Nového roku, během nichž nebylo co slavit a Draco se usilovně vyhýbal všem společenským místnostem, se začaly dít první změny.

Draco zrovna scházel ze schodů do vstupní haly Malfoy Manor. Chtěl se krátce stavit v jídelně pro snídani, a pak se vydat do sklepení. Neměl co dělat… tedy až na jednu věc. Představil si bledé tělo, malá pevná ňadra, útlý pas, měkkou prohlubeň břicha, rozšiřující se boky, dlouhé zlaté vlasy, do kterých se nezamotaly jen jeho ruce, ale i on sám, a nakonec ty oči, které mu nedávaly spát.

Uslyšel křik a zvuky potyčky, pospíšil si dolů do haly a v kapse nahmatal svoji hůlku. Pod schody se objevil Dolohov, který před sebou postrkoval mladíka svázaného kouzelnými provazy.

Dracovi trvalo jen okamžik, než poznal svého bývalého spolužáka. Dean Thomas, mudlovský šmejd a Potterův kamarád. Ale co tady dělá?

"Odveďte ho do sklepa k té holce," říkal zrovna Yaxley a šťouchl do, už tak do krve pomláceného, mladíka hůlkou. Nebelvír bolestí zaskučel a Draco přistoupil blíž. Yaxley okamžitě zaznamenal jeho přítomnost. Draco vycítil jeho pohled a nevolky na něj zareagoval krátkým zachvěním a sotva poznatelným ruměncem.

"Vezmu ho tam," řekl pevným hlasem a v duchu si pogratuloval. Sám vyhledal Yaxleyho pohled, což bylo… poprvé od té první noci před Vánoci, když Lucius odjel z domu. Smrtijed se zamračil a v očích mu byl poznat zmatek. "Znám ho, je to Potterův spolužák, mám s ním nevyřízené účty."

"Fajn," pokrčil Yaxley rameny a na první pohled nedbale ho poplácal po rameni. Nikdo kromě Draca si nemohl všimnout, že Smrtijedova ruka zůstala na chlapcových zádech déle, než by měla. "Běž."

Draco rychle kývl, namířil hůlku na Thomase a zamířil ke sklepení. Do místnosti vedle bývalého sklepa na brambory před pár dny nastěhovali tvůrce hůlek Olivandera. Byl na tom špatně, co mohl Draco posoudit z toho okamžiku, kdy starého muže spatřil, když ho kolem něj jeho otec společně s Averym vedli. Další místo už ve sklepě nebylo… musí Thomase odvést ke své zajatkyni, což znamená, že bude nucen vymyslet jiný způsob, jak ji navštěvovat a hlavně nechat zmizet to, co se tam objevilo, aby mu zpříjemnilo jejich setkání.

* * *

Nepřekvapilo ho, když za ním Yaxley ještě toho večera přišel, ale naopak on připravil menší šok Smritijedovi. Byl tak zaneprázdněný svými myšlenkami, že si skoro neuvědomoval, co se děje s jeho tělem. Cítil pohyby, vnímal doteky a vlhkost, všechno však bylo upozaděné za bouří, která se odehrávala v jeho mysli.

Thomas je už touhle dobou několik hodin v malém vězení společně s Láskorádovou. Draco se postaral, aby na tom byl jejich nový vězeň o poznání hůř, než když ho Dolohov přivedl na Malfoy Manor a hlavně mu návdavkem přidal kouzelné bezvědomí. Jenže to brzy skončí, Thomas se touhle dobou už musel dávno probírat, a přestože ho Draco připoutal ke stěně, co nejdál ode dveří a tedy od Lenky, které se na zápěstí vrátila pouta. Stále však byli v jedné místnosti.

Smrtijed za jeho zády zrychlil pohyby a v jedné chvíli ho zmáčkl tak pevně, že to zabolelo. Většinou si Yaxley dával záležet na tom, aby se to Dracovi líbilo. Znamenalo to další stupeň ponížení, protože jeho tělo toužilo po mužových dotecích. Dnes však byla Dracova mysli příliš zatížená myšlenkami, než aby podlehl fyzické touze.

Podle toho co Draco věděl - nebo si alespoň myslel, že ví - Dean Thomas nepatřil mezi nejužší skupinu přátel Harryho Pottera. Jinak by s nimi vyrazil v pátém ročníku na Ministerstvo kouzel, nebo snad ne? Tak nebo tak však byl Potterovým spolubydlícím a co víc, byl také členem Fénixova řádu. Stejně jako Lenka. Ti dva se dobře znali, už dlouho.

Yaxley hlasitě vzdychal, blížil se do finále. Jedna ruka si mladíka přidržovala blízka jeho těla, zatímco druhá zabloudila mezi Dracova stehna. Vždy našel způsob, jak ho donutit zareagovat.

Draco nevědomky zavzdychal, do téhle chvíle si skoro neuvědomoval, co se s ním vlastně děje. Smrtijed ho však několika rychlými tahy vrátil do přítomnosti a ovládl nejen jeho tělo, ale i mysl.

* * *

Bylo po všem. Draco zmoženě ležel na posteli neschopen se hýbat. Yaxley vedle něj se samolibě protahoval a zjevně čekal, co mladík udělá. Měli několik základních scénářů, které vždy vedli k tomu samému: k Dracovu odchodu (zbabělému útěku, popravdě). On byl však už zase ztracen v myšlenkách.

Až se Thomas probudí, uvidí Lenku a budou spolu mluvit. O čem? Nemůžou se navzájem dotknout, alespoň to stačí. Ale nezabránil jim v hovoru.

Měl jsem mu nejdřív vyříznout jazyk! soptil v duchu Draco.

S ním Lenka nikdy nemluvila. Poděkovala, odpověděla na otázku, ale sama hovor nezačala. Nikdy. Skoro ani nevěděl, jak zní její hlas. Popravdě ho to nijak zvlášť nezajímalo, protože vždy, když za ní přišel, viděl jen její tělo a ty velké, hluboké, čisté oči. Teď se snažil vybavit si některá slova, která vyšla z jejích úst, nedokázal to. To Thomas její hlas uslyší, určitě. Budou spolu dlouho mluvit jako staří známí, společně se utápět v mizérii svých situací, sdílet svůj osud a chlácholit se navzájem.

Yaxley přejel po jeho nahých zádech, pak ho jemně objal a přitáhl k sobě. Normálně by se Draco takovým něžnostem bránil. Jejich setkávání, vždy vyprovokovaná Smtijedem, byla pokaždé jen o tom jednom, čemu Draco nedokázal zabránit. Byl však odhodlán vyhnout se jakémukoli jinému kontaktu - ale ne dnes, když se to nezdálo důležité.

On za Lenkou taky chodil jen kvůli tomu jednomu. Neléhával s ní na dekách, nehladil ji po těch neuvěřitelně dlouhých hedvábných vlasech. Podroboval si ji tak, jak chtěl, a ona zůstávala odtažitá stejně… stejně, jako Draco v Yaxleyho posteli.

I oni dva, Draco a jeho vězenkyně, měli něco společného. Na určité úrovni na tom byli úplně stejně, což si uvědomil až dnes. Nepotěšilo ho to, protože si nepřál, aby k němu Lenka cítila stejné opovržení, jako on k Yaxleymu. Jenže jak tomu zabránit? A kdy mu na tom začalo záležet?

Ať si myslí, co chce, vybuchl v duchu Draco, zatímco se mu v Yaxleyho posteli klížily oči. Ale je moje, jenom moje!

* * *

Každoroční oslavy Nového roku na Malfoy manor byly zrušeny. Logicky, protože nebyl nikdo, kdo by se v dnešní době odvážil odejít večer z domu. I tak nebylo v sídle prázdno a o to jednodušší bylo pro Draca vytratit se po večeři z obývacího pokoje a zmizet na schodech do sklepení. Měl své vlastní plány, jak oslavit dnešní noc.

Dveře zavrzaly, když s napřaženou hůlkou vešel do cely. Jeho pohled se okamžitě stočil na blonďatou dívku skrčenou na zemi, jen okrajově zaznamenal nenávistný pohled svého bývalého spolužáka.

"Půjdeš se mnou," oznámil bezvýrazně dívce a mávnutím hůlky nechal zmizet její pouta.

Neodporovala a poslušně se postavila, přesto si Draco nemohl nevšimnout krátkého pohledu, který věnovala Nebelvírovi. To ho rozzuřilo, a tak ji surově popadl za nadloktí a přitáhl k sobě.

"Pospěš si!"

"Nech ji na pokoji!"

"Žádnej mudlovskej šmejd mi nebude rozkazovat," zavrčel na něj Draco a zmáčkl Lenčinu ruku ještě silněji. Bolestí se zajíkla. Dobře jí tak, co se má na Thomase co dívat?

"Přestaň jí ubližovat!" nedal se Nebelvír a pokusil se ve svých poutech postavit. Nakonec se mu povedlo vysoukat se na nohy, ale stále byl pokrčený u stěny na druhé straně místnosti.

"Nebo co?" poškleboval se Draco a užíval si, jak má navrch. "Můžu si s ní nebo s tebou dělat, co se mi zachce a ty mi nedokážeš zabránit."

Thomas se nadechl, aby něco odsekl, ale pak rychle sklapl. Na Nebelvíra byl překvapivě rozmuný, Draco toho v duchu skoro litoval. Jak rád by mu ukázal, kam patří. Jenže ho zdřoval, Draco měl své plány a ty s Nebelvírem ani jeho arogancí neměly nic společného. Jeho tělo zaplavil žár jen z její blízkosti, přitáhl ji k sobě blíž a zabořil nos do jejích blon´datých vlasů. Zhluboka se nadechl a dal si záležet na tom, aby to Thomas viděl.

"Vem si mě," řekl Nebelvír tiše. "Nech ji nepokoji a vem si mě. Ona ti nikdy nic neudělala, nemá žádnou cenu a… a je čistokrevná."

"Vážně si myslíš, že o to v téhle válce jde?" zeptal se se zájmem Draco. Už dávno věděl, že čistota krve je pro Voldemorta jen obyčejnou výmluvou. "Krom toho… tebe nechci."

"Proč?"

"Stěží bys dokázal posloužit tak dobře jako ona."

"Co tím - " už zase zapomněl v jaké je pozici a koutky Dracových úst se posunuly vzhůru. Zaútočit na něj jen tak, když stojí přikovaný ke stěně by bylo pod jeho úroveň, ale když na něj bude křičet, urážet ho nebo se dokonce pokusí o útok? To je jiná.

"Nech toho, Deane, prosím," ozval se hlásek tichý jako šum motýlích křídel. Thomas se okamžitě zarazil, stejně tak Draco. Nejdřív mu nedošlo, kdo to vlastně promluvil. Ale pak -

Pustil její ruku a vrazil jí facku, až odlétla o metr dál a narazila tváří do stěny. Sesunula se na zem a v koutku jejích úst se objevila krev.

"Neopovažuj se s ním mluvit!" zaječel na ni Draco vzteky bez sebe. Chytil ji za obě ruce pod rameny a jediným prudkým pohybem vytáhl na nohy. Pak s ní zatřásl. "Slyšíš? Nikdo ti nedovolil mluvit a už vůbec ne na něj!"

"Nech ji být!"

"Drž hubu!" Vytáhl z kapsy hůlku a švihl jí směrem, odkud přišel rozzuřený výkřik. Nenamáhal se na Thomase otočit, což bylo asi dobře, protože bolestivé zaúpění bylo mnohem slabší, než mělo být. Přesto to stačilo, protože tichý nářek a krev rozlévající se rychle po zemi, byla jasným znamením toho, jak pilný student Draco byl. Naučil se hodně, od svého otce a nejen od něj.

Thomas možná zemře, možná ne, Dracovi to bylo jednoho, rozhněvaným pohledem propaloval Lenku, která na okamžik uhnula očima, v nichž se objevily slzy.

Ještě nikdy ji neviděl plakat. Když ji sem přivedli, když jí hodil studené jídlo na zem, aby se musela krmit jako zvíře. Když ji bil, když si ji bral - poprvé a ani nikdy poté - neplakala. Až teď.

"Jdeme!"

Popadl ji za ruku a zatáhl. Nepohnula se. Dívala se mu do očí, z těch jejích kanuly velké slzy, a v jejím pohledu bylo něco, co ho zabolelo v hloubi duše.

"Řekl jsem -"

"Pomoz mu."

"Cože?"

"Je zraněný, nemůže se hýbat kvůli poutům. Uzdrav ho."

Zíral na ni. Jednoduše stál a díval se, nebylo to ani čtyřiadvacet hodin, co si přál, aby na něj promluvila, a když to teď udělala… říkala mu takovéhle věci.

"Když to udělám," začal váhavě, "uděláš všechno, co ti řeknu."

"Vždycky dělám, co -"

"A nejen to," přerušil ji a ona krátce svraštila obočí. Byla jiná, zvláštní, ale určitě ne hloupá.

"Všechno," řekla tiše.

"Všechno," zopakoval.

Kývla. A on Thomase uzdravil, pak ho opět připoutal ke stěně a zařídil, že Nebelvír prospí celou noc na přelomu roku, jíž Draco stráví ve své ložnici s Lenkou. Měl velké plány a věděl, že se všechny splní. Ani jeden si dnes v noci neodpočine a ona udělá všechno, co jí řekne, co mu na očích uvidí a i to, co nebude vysloveno. Bude jeho. Celá.

TBC
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nebeská Nebeská | Web | 31. prosince 2013 v 14:13 | Reagovat

Bože, ten Draco je tak chlípnej. :D Je ale zajímavé, jak si lidi tvoří takovýhle pouta v těch nejšílenějších situacích. Paráda.
A ne, Draco není chlípnej, to ty! :D muhahahaaa, odhalila jsem tě :P

2 nel-ly nel-ly | Web | 31. prosince 2013 v 14:16 | Reagovat

[1]: já, že sem chlípná? O..o to vůbec nevíš, co chlípnost může bejt :P on je chudáček osamělej a tak využívá všechny prostředky, co má T_T
a děkuji ti za komentář <3 stačí? :D

3 Domii Domii | 31. prosince 2013 v 15:08 | Reagovat

HMM krásné :-)
jinak je to příjemné pčteníčko jediné co můžu říct je No Drakouši :-)

4 Nade Nade | Web | 1. ledna 2014 v 10:52 | Reagovat

Nakonec se ukazuje, že Draco nechce jen někoho, koho by si podrobil a měl ho pod kontrolou. Otázka je, jestli může dostat, po čem touží.
Díky, těším se na pokračování.

5 Maysie Maysie | E-mail | Web | 2. ledna 2014 v 20:50 | Reagovat

To je tak zvrácený až to není možný :D
Ale těším se na konec :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA