Ve stínu legend (18)

9. listopadu 2013 v 10:28 | Nel-ly |  Ve stínu legend
Ta rychlost O_O já vím, neuvěřitelný, ale co víc... ta délka. Opravdu, tahle kaptila patří k těm nejdelší v téhle povídce, řekla bych. Sice nejde o žádný obrovský dějový zvrat, ale je to další posun.
Hvězdičky vítány, komentáře žádány, kritka akceptována a možná i vyslyšena :D a zase příště.


Jestli jsem čekala, že se po Siriově omluvě něco změní? Ne. Nejsem naivní, i když… dobře, možná trochu. Představovala jsem si, že alespoň nějak se jeho krátké procitnutí a uvědomění promítne i do běžného života v Bradavicích. Nestalo se. Sirius Black je Sirius Black a na to už nic a nikdo nedokáže změnit. O ostatních členech naší party - už jsem si zvykla, že mám partu - se to říct nedá.

Lily Evansová prochází dramatickými změnami, a protože jedna z nich se udála už před rokem, kdy se z ní nějakým zvláštním způsobem stala má kamarádka, jsem stále u toho. I nadále je nekolegiální šprt, primuska a kandidátka na operní pěvkyni, ovšem to ostatní… hádám, že jednou se to stát prostě muselo. James konečně vzdal svoje beznadějné tažení za dobitím jejího srdce a jednoduše ji uhranul, jinak si to neumím vysvětlit. A moji domněnku podpořil jen fakt, že Alice se mnou zjevně souhlasí.

Od posledního útoku na některou z kouzelnických či mudlovských rodin už uběhly dva týdny a nic nového se nestalo. Život v Bradavicích se vrátil - no ne, nevrátil, on totiž stále pokračuje v normálu, jako by nic a já jsem zjevně ten jediný hnidopich, který si věčně stěžuje. Bezpečnostní opatření zůstávají, ale profesor Brumbál se nechal obměkčit prosbami a pokud se nic dalšího nestane, za tři týdny je naplánována oficiální návštěva Prasinek pro vyšší ročníky. Krom toho tréninky - a tedy ani zápasy - Fafrpálu nakonec nebudou zrušeny, kvůli zákazu nočních vycházek. Nikdo z toho nemá větší radost, než fanatik James Potter.

Zvláštní ale je, že i při hrozícím zákazu tréninků James Potter sice vyšiloval, ale zdaleka ne tak, jak bych čekala od kapitána nebelvírského týmu, který má poslední šanci dovést svůj tým k vítězství. Koneckonců je to náš poslední rok a James byl… na jeho poměry, nedá se srovnávat s normálními lidmi… v klidu. Takže tím se znovu vysvětluje moje teorie o jeho útoku na mozek Lily Evansové, někdo totiž nejdřív napadl jeho. Tentokrát se mnou souhlasí i Sirius, což je docela nervující a děsivé.

Takže zatímco Alice se rozplývala nad představou, že se konečně po dlouhých měsících uvidí s Frankem, já zkoumala, kdo očaroval koho a co se to tu děje. Ano, vzhledem k tomu, že jsem na rozdíl od svých přátel neměla v plánu stát se bystrozorkou, lékouzelnicí nebo královnou světa - viz Evansová - , měla jsem v posledním ročníku víc volného času, než je zdrávo.

S naší rudovslaskou primuskou jsem se v životě shodla jen na dvou věcech: ano, roztroubit v Mrzimoru, kdy Sirius Black navštěvuje prefektskou koupelnu, byl geniální nápad. A ano, smrt mudlů je neodpustitelná. Já ovšem na rozdíl od ostatních vím, že prakticky nic nezmůžu. Nejsem hrdina, to jsem věděla vždycky - dlouho jsem si myslela, že naopak jednoho dne bude potřeba nějakého odvážlivce, co by bojoval s monstrem ve mně - a už je to dlouho, co jsem ztratila iluze o Světě. To ještě dřív, než jsem zjistila, že existují kouzla tak mocná, že by byla schopná vyhladit lidskou populaci.

Evansová věří, že něco zmůže. James s ní souhlasí. Mám dojem, že je to ta první a jediná věc, která je spojuje a no… pro zatím se zdá, že to stačí. Vymysleli spolu plán obrany, samy sebe vidí na bitevním poli. James jako válečný hrdina, Evansová jako milosrdná ošetřovatelka. Já vidím jen smrt. Říkejte si, že jsem pesimista, ale je to tak. Nesdílím jejich nadšení, ale byla bych hloupá, kdybych se nepřidala k jejich protizákonnému tažení. Dobře, jedná se jen o setkání, která nejsou nic víc, než letmým porušením večerky, ale je krásné vidět, jak se v Evansové bouří smysl pro čest a víra v záchranu světa.

Už dřív se stávalo, že se James společně s Evansovou setkali v knihovně nad učebnicemi, ještě nikdy se to však nestávalo účelně a prakticky každý den, dokonce i po vyčerpávajících famfrpálových trénincích. Oba dva, společně s Remusem a Alicí, neúnavně pracují, protože kurzy navazujícího lékouzelnictví i bystrozorství vyžadují stejný druh zkoušek O.V.C.E. a samozřejmě nejlépe se známkou "Vynikající". Já do knihovny chodím z části proto, abych se taky něco přiučila - koneckonců, jestli se opravdu blíží válka, jak někteří sýčkují, chci být připravená -, ale především proto, že nemám nic jiného na práci. Přiznejme si to. Krom toho mám dojem, že Sirius s námi tráví večery jen proto, že sám by se taky nudil. On jejich nadšení pro věc z nějakého důvodu nesdílí… nevím proč, nezajímá mě to, nejsme blízcí kamarádi, ale nějak tuším, že důvod znám. Jsme si podobní, on a já. Podobné zážitky, vědomí o krutosti světa, společná minulost, pojí nás toho hodně. Škoda, že to nikdy nechápal.

"Děláš to špatně." Evansová někoho opravila. Na tom není nic zvláštního. Byl to James Potter. Stále nic divného. Řekla to mile. Cože?

"Hm?" zamračil se na ni nechápavě a znovu naznačil pohyby hůlkou. "Myslím, že nechápu ten nákres."

Přisunula si k němu židli a společně se naklonili nad knihou. Připadala jsem si jako šmírák, když jsem je zpoza své knihy pozorovala, ale prostě jsem věděla - věděla! - že se tu něco děje. Alice zůstávala zabraná do učebnice lektvarů, Remus nezvedl hlavu od svého oblíbeného Přeměňování a Sirius spal s pootevřenými ústy, do nichž jsem se před několika minutami snažila strefit kuličkami z papíru. Takže ne, moje kniha nebyla záživná.

"Ukaž, povedu tě," šeptla a chytla ho za ruku. Chytila ho za ruku! A všem je to jedno. Seděli vedle sebe tak blízko, že se jejich tváře takřka dotýkaly a Evansová naznačovala pohyby rukou, přičemž v dlani svírala Jamesovo zápěstí. Oba se soustředěně mračili a nikomu na tom nepřišlo nic zvláštního. Až na mě. Vážně budu divná.

Několikrát společně zopakovali celý postup, pak oba napřáhli své hůlky a provedli požadované kouzlo - jako dokonale sehraný pár. Evansová se otočila a při pohledu na spokojeně se usmívajícího Jamese zazářila jako sluníčko, pak přišlo střetnutí pohledů a ta chvíle, kdy se pro dva zastaví svět. Otočila jsem se, přišlo mi špatné se na tohle dívat, krom toho… vycítila jsem, že nejsem jediná, kdo ty dva pozoruje.

Sirius už nespal, naopak vypadal absolutně probuzeně a, stejně jako já před chvílí, propaloval Jamese s Evansovou pohledem. K mému překvapení se zdál spíš rozčilený, než šťastný, že jeho nejlepší kamarád dělá s láskou svého života pokroky. Zamračila jsem se. Jakoby vycítil můj pohled, podíval se na mě, a pak trhl hlavou do strany. Vyhýbal se pohledu z očí do očí… on, Sirius Black. Co se to tu sakra děje?

* * *

Nevím, kdy se to přesně stalo, ale mé předpovědi byly pravdivé. I když… Alice tvrdí, že jsem blázen, Remus s galantností sobě vlastní nic nenamítá, Peter se věčně někam mizí a dělá kdo-ví-co-s-kdo-ví-kým a Sirius je poslední dobou nápadně tichý. Nemám žádné jiné vysvětlení pro to, co celé Bradavice včetně profesorského sboru vášnivě prožívají, než že tu vládnout podivná kouzla. Jestli je nikdo neočaroval, tak proč jsem se právě stala svědkem toho, jak se Lily Evansová strojí na rande s Jamesem Potterem? Oficiální rande.

Bylo by neslušné je sledovat ve vstupní síni, proto jsme se s Alicí schovaly na schodech do dívčí ložnice a vyhodily ostatní spolužáky. Někdy je doopravdy úžasné být v posledním ročníku a vládnout koleji.

Evansová pomalu sestupovala, až se konečně zastavila u paty schodiště. Na sobě části školní uniformy, v ruce kabát a barevnou šálu, přesto jste si mohli všimnout pár změn, díky nimž bylo jasné, že jde o rande.

Pak se objevil James a Alice vedle mě vyprskla tak hlasitě, že jsem ji musela šťouchnout do žeber, aby byla z ticha. Náš kamarád se zjevně pokoušel bojovat se svými neposlušnými vlasy pomocí kouzelnické pomády a teď… budiž řečeno, že se Evansová nerozesmála ani se nepokusila s křikem zdrhnout. Podal ji kytku - a vsadím se, že jí neřekl, kde ji vzal, protože jsem ho předchozí večer viděla, jak se krade z Velké síně směrem ke skleníkům madame Pomfreyové - a ona ji přijala. Myslím, že se usmívala, alespoň jsem tak odhadovala, podle Jamesova zasněného výrazu. Opravdu byl ztracený.

Po pár minutách odešli a my s Alicí vylezly ze svého úkrytu. Hádám, že by se dalo říct, že jsme byly stále trochu v šoku, proto jsme si ihned nevšimly, že z druhé strany vedle vchodu na chlapecké straně kolejí vykoukala černovlasá hlava. Kdo by řekl, že se Sirius Black bude schovávat za nízkým zábradlím u ložnic a nepůjde o nic perverzního?

* * *

Vztahy v úzkých skupinách by se měly zakázat. Vím, že bych měla být šťastná, že můj kamarád došel svého štěstí za překvapivých a velice nepravděpodobných událostí, protože pokud bych měla sázet - dobře, ne pokud, vsadila jsem si, ale to ostatní taky - , nenapadlo by mě, že to Jamesi Potterovi a Lily Evansové vyjde.

Od jejich prvního rande je všichni sledovali a čekali. Většina z nás předpokládala, že to James nějak zkazí. Byl v tom pověstný, hlavně co se Lily Evansové týkalo. Jenže už je to pár týdnů a stále nic. Nedrží se za ručičky, nehrdličkují po chodbách, ale na první pohled je jasné, že tvoří něco jako pár. Každopádně jsou neustále spolu, což by mi přišlo velice vhod - konečně si znovu můžu uzurpovat svoji nejlepší kamarádku! - , kdyby se mi za paty nepověsila nová přítěž.

James je zamilovaný do Evansové, to není žádná novinka, a ona ho přestala odhánět, to je naopak velká novinka. A tak jsou spolu, pořád. Dál pokračují ve studiu společně s Remusem a Alicí a já nedávno došla k názoru, že toho mám plné zuby. Stejně se jim nikdy nevyrovnanám a sledovat jejich urputné snažení za došežením… kdo ví čeho?... je vyčerpávající. A nejsem jediná, kdo dezertoval. Sirius Black se poslední dobou až příliš často potuluje osaměle po bradavických chodbách a já na něj shodou neustálých opakovaných náhod věčně narážím.

"Víš, tohle už přestává být sranda," podotkla jsem jednoho pátečného odpoledne, kdy jsme na sebe narazili v odpočívárně v polovině cesty do sovince. Tohle místo jsem si našla začátkem školního roku, protože mě už nebavilo věčně běhat až nahoru po schodech společně s Alicí, která denně posílala dopisy Frankovi. Krom toho je většinou psala až tam, neboje znovu pročítala a měla ošklivý zlozvyk mi je předčítat. Se vší láskou ke své kamarádce jsem na to jednoduše neměla nervy, a tak jsem si začala stěžovat na bolest v koleni… jenže čekat dole na chodbě se mi taky nechtělo, neustále tam někdo bloudí a otravuje. Pak jsem narazila na tohle místo, uprostřed schodiště, kam se nikomu nechce šplhat a když už šplhá, tak míří až nahoru do Sovince. Ideální.

"Nevím, co tím myslíš," prohlásil a zachoval tvář. Zamračila jsem se. Přesto se vydal ke mně a sedl si na protější lavičku.

"A já bych řekla, že víš."

"Annie…," začal.

"Neopovažuj se!"

Tentokrát bylo na něm, aby se na mě zamračil.

"Netvař se, jako kdybych ti ukradla Vánoce, Siriusi," nenechala jsem se zastrašit. "Tohle je moje zašívána. Moje! To já jsem tu asociální podivín s vážnými psychickými problémy a mám právo na trošku klidu, jinak mi rupne v bedně a vyvraždím nebelvírskou kolej."

"Lepší by bylo, kdybys svoje vražedné nutkání otočila na Zmijozel, všichni bychom si ulevili," podotkl úplně v klidu.

"Jdi pryč," zasyčela jsem.

"Ne."

Tak tohle jsem nečekala. Většinou mi nedalo problém ho odehnat. Nechal se, protože se nechtěl hádat nebo měl něco lepšího na práci. Vždycky to tak bylo. Tam, kde jsem se já raději vyhýbala lidem a chtěla být sama, musel být Sirius Black vždycky v centru dění.

"Proč ne?" Tentokrát jsem i sama sobě zněla unaveně.

"To tě vážně tak obtěžuje trávit se mnou čas?" Nevím, jak to udělal, ale zněl zmateně a ublíženě, až mi ho na chvíli bylo líto. Což není fér, nic takového si nezasloužil.

"To ne, ale -"

"Ale co?"

"Proč prostě nejdeš někam jinam?"

"Nevím kam," pokrčil rameny.

"Cože?"

"Dvanácterák je s Evanskou na rande. Náměsíčník s Shengherssovou se někde šprtaj a Červíček si asi před hodinou odskočil do kuchyně." Zase ty jejich přezdívky! Odmítali prozradit, jaký je jejich význam a mě to štvalo. "A to je vždycky na dlouho."

"Tak běž taky na rande."

"Byl jsem."

"Uč se."

Jen se na mě podíval. Stačilo to.

"Můžeš jít na další, většinou ti to nedělá problém."

"Tenhle týden jsem měl pět schůzek během čtyř dní a s pěti různýma holkama," řekl to jako by nic. Vykulila jsem oči, ale ovládla se a nic neřekla. Můj znechucený výraz zjevně mluvil za vše. "Mám vyčerapanej týdenní limit."

"Máš limit?" divila jsem se.,

"No,… Bradavice nemají neomezené zdroje a já beru jen pátý ročníky a výš - no, a několik vyvinutějších čtvrťaček, samozřejmě. Krom toho tu všechny byly i minulý rok, takže pomalu dochází čerstvý maso."

Vím, proč to říkal tímhle způsobem, viděla jsem mu na očích, že se mě snaží naštvat. Ovládala jsem se ze všech sil, abych mu nedopřála tohle malé vítězství. Oba jsme však moc dobře věděli, že to nevydržím.

"Musím si to trochu rozložit, nebo do konce roku nic nezbude."

"I ty chudáčku."

"Viď?"

Blbečku!

"Fajn, chápu, že dokonce i ty máš svoje limity - zvrácený a amorální, mimochodem, ale chápu. Proč sis s některou z nich nevyšel víckrát?"

"Vyšel."

"Jak jsi to, pro Merlina, stihl?"

"Mám hodně volna," pokrčil rameny.

"Tak si najdi koníček," vyprskla jsem.

"Tohle je můj koníček. Asi."

"Holky nejsou koníček!" zavřískla jsem a on přivřel oči. Uznávám, že takhle pištět ve stísněném prostoru nebyl ten nejlepší nápad. "Musíš si najít jiný způsob, jak trávit volný čas. Cos dělal předtím? Neříkej mi, že teď máš víc volna než minulý rok, nebo ten předchozí...," zatočila jsem rukou v jasném gestu.

"To ne."

"Ale nikdy jsem tě neviděla se někde poflakovat samotného a nemít do čeho píchnout. Ticho!" zarazila jsem ho, když se s křivým úsměvem začal nadechovat. "Takhle jsem to nemyslela a ty to víš."

"Nikdy ne sám," souhlasil. "Být sám je vážně trochu asociální, měla by ses nad sebou zamyslet, Annie. Nechceš přece, aby se z tebe stal sociopat."

"Tak co se změnilo?" Rozhodla jsem se, že jeho poslední poznámka není hodna mé odpovědi.

"Dvanácterák má holku," pokrčil rameny, jakoby tím bylo všechno řečeno. A vlastně… bylo.

Nepamatuju si, že bych kdy Siriuse Blacka viděla bez doprovodu Jamese Pottera. Bylo to trochu strašidelný a ujetý, kolik spolu ti dva trávili času. Při vymýšlení vtípků a lumpáren a následných školních trestů, během všech jídel, veškerého volného času. Dokonce i na každé hodině seděli spolu. Až do teď, protože James měl Evansovou a ta Siriovi udělala prakticky to samé, vlastně ještě o něco horší, co mě před rokem, když se vmísila mezi mě s Alicí. Nebyla to její vina, nebyla to dokonce ničí vina, ale bylo to tak.

"Evansová," řekla jsem.

"Jo," kývl a v hlase mu zazněla kapka znechucení. Ha! Dobré vědět, že nejsem jediný sobecký a nepřející kamarád na světě.

"Ty se bez Jamese nedokážeš zabavit," vykvikla jsem. "Neumíš být sám." Opravdu jsem se snažila potlačit pobavení ve svém hlase, ale nešlo to. Tentokrát byl ten znechucený pohled věnovaný mně - a to se vší parádou.

"Nemusíš se mi kvůli tomu posmívat."

"Neposmívám, vlastně je to docela smutný."

"To mi povídej."

Hádám, že jsem našla jediného dalšího člověka na celé téhle zpropadené škole, který neměl rád Lily Evansovou. Den byl hned o něco lepší.

-TBC-

A/N: Vím, že si stěžujete, že je Mary na Lily ošklivá. Já to vím, vy to víte a ona si to taky uvědomuje. Ale lidi jsou lidi - dokonce i ti smyšlení.
 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 tessa tessa | 9. listopadu 2013 v 11:42 | Reagovat

:-D

2 kajulinek.s kajulinek.s | 9. listopadu 2013 v 12:30 | Reagovat

Jak Sirius předvádí svoje frustrované divadýlko alá docházejí holky ... úplně si to umím představit :-D
Víš, že my (tvoji věrní fan) delší kapitolkou nikdy nepohrdnem, žejo?

"I ty chudáčku."

Blbečku!

- to mě dostalo :-D

3 nel-ly nel-ly | Web | 9. listopadu 2013 v 12:45 | Reagovat

[1]: to beru jako kladnou rekaci :D

[2]: no já doufám, že nepohrdnete! párkrát mi bylo vytýkáno, že mám moc dlouhý články, tak se jen ujišťuju... :)
je s podivem, že mu holky ještě nedošly, ale když ony každej rok dorůstaj :-D

4 Ammie Ammie | 10. listopadu 2013 v 10:39 | Reagovat

Hezký (a dlouhý! :D), jsem zvědavá, jak se bude dál vyvíjet vztah mezi Mary a Siriusem :-)

5 Delly Delly | Web | 10. listopadu 2013 v 11:11 | Reagovat

To byla skvělá kapitola :-D Skvělá scéna, kdy Mary sledovala Jamese a Lily a její myšlenkové pochody opět neměly chybu! :-) No a ten konec byl taky skvělý :D Ti dva jsou spolu prostě skvělí a každá jejich společná chvíle je prostě úžasná a většinou i doopravdy vtipná a tady se to opět ukázalo :D :D Skvělá kapitola a její délka byla naprosto perfektní ;-)  :-D

6 nel-ly nel-ly | Web | 10. listopadu 2013 v 14:01 | Reagovat

[4]: :)))

[5]: ona je taková trochu šiblá, ale lahala bych, kdybych tvrdila, že mě pro jednou ta ich-forma a možnost se vyřádit v myšlenkových pochodech nebaví :D jen se bojim, co za cvoka se mi z Mary stává
díky

7 Hope Hope | Web | 10. listopadu 2013 v 22:22 | Reagovat

úplně jsem chápala pocity Mary ohledně Lily a Jamese :-D a to v té knihovně? celkem vtipné :-D chvíli jsem čekala, že s křikem uteče :-D
jako měla jsem chuť vrazit Siriusovi ke konci - na odpočívadle u sovince - jeho Annie mě začíná vytáčet a to s těma holkama...agrh! arogance sama!
mám tuhle povídku vážně ráda, i když to tak někdy nevypadá =o) Mary je skvělá =o) ale nemysli si, že Lily ráda nemám =oP :-D

8 moira moira | Web | 16. listopadu 2013 v 16:28 | Reagovat

Náhodou je fajn, jak tu Lily nemají rádi. Milá změna. :D
Prosím, prosím, prosím, ať spolu Sirius a Annie (je to Annie. Já si to druhé nemůžu zapamatovat. :D) zůstanou nablízku. Ať neodletí každý na druhý konec světa, zabila bys mě. A povídku taky. :D
btw - takový trochu zpožděný dotaz - to se všem čarodějům může stát, že neovládnou svoje síly? Jako u Alice a Annie, tehdy v jejím dětství?

9 nel-ly nel-ly | Web | 16. listopadu 2013 v 22:24 | Reagovat

[7]: mně se tak líbí, že tě umim naštvat povídkou :)))

[8]: no, já hádám, že to tak je... když si vzpomeneš třeba na Věžně z Azkabanu, Harry se naštval a nafoukl tetu, silný emoce, který nejsou pod kontrolou, můžou vyvést kouzelnou sílu, kterou v sobě čarodějové mají (protože kdybys dala do ruky hůlku mudlovi, nic s ní nudělá, ona je jen vodič a usměrňovač síly, tak to chápu já :D )
neboj, až budu chtít zabíjet, tak to poznáš ;-) a díky, ale je to Mary :P

10 Maysie Maysie | 18. listopadu 2013 v 13:44 | Reagovat

Nebud potvora a udělej ať se maj rádi :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA