Outsider

6. listopadu 2013 v 13:37 | Nel-ly |  Jednorázovky
A psala a psala a psala, až... Je to takové filozfofické myšlenkové cosi o dvou postavách, z nichž jednu mají všichni rádi a druhou pravděpodobně nikdo (nebo to nepřizná, aby ho ostatní neukamenovali). A vlastně se nikdy pořádně nepotkali, přesto mají hodně společného - alespoň v téhle verzi příběhu.
Počet slov: cca 1500 (nakonec jsem ještě přepisovala a jsem líná to dávat zpět do wordu :D), zatím bez bety


Jeho první cesta do Bradavic! Dlouho, předlouho celá jeho rodina věřila, že ta chvíle nikdy nepřijde. První moták v jinak bezúhonné čistokrevné rodině, taková potupa! A ještě k tomu po tom, co potkalo jeho rodiče.

Byl příliš malý, když se to stalo. Nepmatoval si, jací byli... předtím. Babička neustále vyprávěla, jak její syn i snacha bojovali za spravedlnost. Básnila o jejich odvaze, síle a talentu. Zdálo se, že jejich jediný syn nezdědil nic - fakt, že měl otcovy oči, babičku spíš popouzel než na opak - on nebyl hrdina. Nikdy nebude.

Neville Longbottom se narodil jako outsider.

* * *

Nemohl se dočkat. Tak dlouho v to doufal. Procházel vlakem a rozhlížel se kolem sebe. Byly tu stovky studentů, kouzelníci a čarodějnice stení jako on. Tuhle chvíli si maloval ve snách už ode dne, kdy dostal svůj dopis.

"Hej, kámo, tady, našel jsem nám místo!" Instinktivně se otočil, přestože věděl, že to nebylo na něj. Nikoho tu neznal, žili s matkou odděleně od světa. Rodina ji vydědila, protože si vzala mudlu, i když je oba otec opustil poté, co se dozvěděl, kdo doopravdy je… "Vykašli se na něj, na Srabuse."

Ne, doopravdy to nebylo na něj, nikdo si ho nevšímal. Kluk jeho věku proběhl bez ohlédnutí kolem, div ho nesrazil na zem. Nedivil se, byl zvyklý. Peter Pettigrew se narodil jako outsider.

* * *

Co když mě nevyberou? Co když si uvědomí, že udělali chybu? Co když mě pošlou zpátky domů? Určitě jim dojde, že se sem nehodím.

Byl vystrašený k smrti, když kráčel uličkou k Moudrému klobouku. Pro jednou zapomněl i na svého žabáka, kterého dostal darem, když se u něj poprvé - a velice pozdě - ukázaly magické schopnosti. Jsou čtyři koleje a on si nepřipadal, že by do nějaké patřil.

Cestou ke stupínku, kde stál profesorský stůl, škobrtl a zakopl o svou vlastní nohu. Ustál to.

Nehodí se sem, ale… udělá cokoliv, aby se to změnilo. Rozhodl se, že on do Bradavic patří. Dopis přišel jemu, nikomu jinému. Má stejné právo tu být jako Harry Potter, jež ho z davu pozoroval. Taková náhoda, že jsou oba ve stejném ročníku! Dokáže jemu i všem ostatním, že Neville Longbottom není nula!

"Nebelvír!"

Podlomila se mu kolena, přestože stále seděl na vratké, třínozé, dřevěné stoličce. Chtěl být silný, ale přesto ho v očích štípaly slzy - bylo to poprvé, kdy ho někdo vybral, i když to byla jen stará ošuntěná hučka.

* * *

Strašně moc toužil dokázat, že sem patří. Ignoroval třes celého těla i kolena, která mu z dlouhého stání začala sulcovatět. Nemůžou ho poslat domů, je příliš pozdě.

Moudrý klobouk váhal. Váhal příliš dlouho. Mluvil o věcech, kterým Peter pořádně nerozuměl, přesto… Byla to jeho volba. Ukázal odvahu, za kterou ale stálo až bolestné odhodlání, jemuž by se tak rád vyhnul. Už se zdálo, že se ten starý hadr nerozhodne, když…

"Nebelvír!"

V očích ho štípaly slzy, když mířil ke kolejnímu stolu. Bylo to poprvé, kdy si ho někdo vybral. Ucítil pýchu, něco dokázal, jen on sám.

* * *

Život jakoby mu pod nohy házel jeden klacek za druhým. Jednou něčeho dosáhl a už mu to vzali. Chvíli si připadal cenný a najednou…

Byl pro smích. Nejhorší úplně ve všem. Neudržel se svými spolužáky krok během vyučování ani při přesunech po hradě. Často se ztrácel, a když se tak stalo… nikdo si nevšiml, dokonce ani jeho spolubydlící. Neville byl na všechno sám. Nepamatoval si heslo, takže se stávalo, že skončil uvězněný před obrazem Buclaté dámy a čekal. Někdy uvízl v díře po mizejících schodech nebo ho Protiva zavřel v nepoužívané učebně. Ostatní se mu jen smáli, nepomohli. Ale nedělal si z toho těžkou hlavu. Naučil se čekat a během té doby studoval, jenže to nepomáhalo…

Neville Longbottom možná byl tím nejhorším studentem, kterého kdy Bradavice viděly, ale to neznamenalo, že se vzdá. Jeho rodiče byli hrdinové a on jim, babičce i celému světu dokáže, že není nula. I když to bude trvat, i když mu nikdo nepomůže, i když… to nejspíš nedokáže. Nikdy se nevzdá.

* * *

Ostatní se mu často posmívali. Zdálo se, že nemá absolutně žádný talent - na lektvary, zaříkávání ani létání na koštěti. Popravdě se bál výšek a měl závratě.

Dělalo mu problém zapamatovat si, kam nesmí cestou z koleje do Velké síně šlapat, a tak se mu často stávalo, že někde zapadl nebo se ztratil. Naštěstí nikdy nebyl sám. Měl tři spolubydlící, co byli neustále s ním a pomáhali mu ze všech šlamastik. Vlastně měl štěstí, doopravdy, jen kdyby…

Byli tak dobří! Ve všech ohledech lepší než on. Populární, talentovaní, hezcí… Kdo by se mohl srovnávat se synem dvou bystrozorů nebo dědicem jednoho z nejstarších čistokrevných rodů? Nikdo. Dokonce i Remus, bez rodiny, majetku či postavení… věčně nemocný a zamlklý Remus během hodin jednoduše exceloval. Zatímco on…

Jeho otec byl mudla. Mudla, který jeho i matku opustil, jakmile mu o sobě řekla pravdu. Kéž by to neudělala. Kéž by si ho nikdy nevzala! Odešel a ani se neohlédl. Už se neozval. Matka ho vychovávala s veškerou láskou a péčí, které mu mohla dát, jenže ani poté, co její manželství skončilo, ji rodina nevzala zpět. Navždy měla nést cejch hanby za svou osudovou chybu. Chybu, díky níž se narodil a trpěl společně s ní.

Nenáviděl ji za to, že si vybrala špatně. Nenáviděl ji za to, že se nechala vyhostit z čistokrevného a váženého rodu, který by mohl konkurovat Jamesovi a Siriovi. Nenáviděl ji za to, že zdědil tak málo kouzelného talentu - určitě za to mohla poloviční mudlovská krev! - a nenáviděl ji za to, že jeho přátelé vždycky budou stát nad ním a on se bude krčit v jejich stínu, vděčný za drobečky z jejich stolu.

* * *

Během let se naučil, co to znamená samota. Byl často sám, až příliš často. Harry měl Rona. Dean Seamuse. A Neville? Svého žabáka. Dokonce i jemu to znělo smutně, ale hlavu si z toho nedělal. Neměl nejlepšího přítele, ale když potřeboval, ostatní tu byli pro něj. Hermiona na něj byla vždycky hodná a pomáhala mu, Ginny s ním šla dokonce na ples. Harry s Ronem, měli plné práce zachraňování světa, a přesto si na něj udělali čas.

Všichni litovali Harryho Pottera, protože ztratil rodiče a byl na všechno sám, obdivoali ho za to, že to zvládl. Nevilla nikdo neobdivoval. Zmijozelští se mu smáli a jeho spolužáci se nezajímali, proč nemá rodiče. Bolelo to, ale věděl, že byli hrdinové a to mu dodávalo sílu... věděl, že babička by byla raději, kdyby zemřeli a došli v klidu pokoji, ale on ne, chodil za rodiči na návštěvy a tiše je obdivoval, i když ho neznali. Stejně tak obdivoval Harryho Pottera - on na rozdíl od něj neměl nikoho a i tak se choval jako kamarád.

Neville Longbottom byl možná často osamělý, ale ve své podstatě byl velice šťastný. A to štěstí mu dodávalo sílu.

* * *

Dlouhá léta sledoval, jak se Sirius a James zlepšují ve všem, na co sáhnou. Jak je všichni na škole obdivují a milují. Sirius měl každou dívku, jako si přál. James nakonec dostal tu nejlepší ze všech.

Oni dva se proměňovali v krásná a hrdá zvířata, měli ty nejlepší přezdívky. Dokonce i Remus byl se svým prokletím úžasný a výjimečný. Avšak on… Červíček. Jak tohle přízvisko nesnášel.

Pracoval a učil se v utajení, když mu ostatní nevěnovali pozornost. Nacházel knihy plné kouzel a kleteb a studoval. Poslední roky na škole strávil tím, že prolezl každý kout bradavické knihovny a naučil se to, co dokázal. Mýlili se. Nikdo neznal pravdu. Nebyl bez talentu, našel pochopení pro kletby… postupně se naučil, jak využít svůj slabost a pohrdání druhých ve svůj prospěch. Nebyl hrdina, byl přeživší. A jednoho dne všem - a to především svým třem přátelům - ukáže, kdo doopravdy je Peter Pettigrew.

* * *

Bolestné dětství, posměšky ostatních, samota a strach, vyvrženectví, to všechno udělalo Nevilla silnějším. Nakonec se z něj stal hrdina, i když on si tak nepřipadal. Netoužil jím být, chtěl jen pomoci svým kamarádům a dokázat, že za něco stojí.

Díky utrpení se naučil, jak velká je cena pravého přátelství a lásky. V životě netoužil po ničem jiném, než pomáhat ostatním. Díky létům plných slz nalezl svůj životní úděl. Kariéra profesora Bylinkářství nebyla nejvyhledávanější pozicí a nezaručovala prakticky žádný postup či zvláštní finanční ohodnocení; jen hodiny a hodiny tvrdé práce a prakticky nulový osobní život, ale byla tu odměna - odměna v podobě pomoci desítkám, stovkám, možná i tisícovkám studentům, z nichž mnozí budou jako on. Outsideři.

* * *

Nakonec dosáhl svého. Vždy se držel stranou, ve stínu silnějších, ale ve chvíli, kdy uviděl svou šanci na úspěch, udělal svoje. Zradil ty, kteří mu pomáhali celý život. Opustil matku i přátele, nechal je zemřít, aby dokázal svůj loajalitu Temnému pánu. Konečně všem ukázal, kdo doopravdy je.

Za jejich zády kul pikle, a když přišla ta chvíle, udeřil. Většinu života strávil schováváním. Využíval mocnější a nechával je, aby se nad něj povyšovali. Když nastal čas zradit, skoro ani nelitoval. Zaplatí, všichni zaplatí za to, že byli lepší než on. Za léta utrpení a bolesti. Voldemort byl silnější a nabízel výhodnější postavení. Ne, nebyl hrdina, byl přeživší. Peter Pettigrew není outsider.

-The End-
 

17 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Hope Hope | 6. listopadu 2013 v 14:28 | Reagovat

povídka je napsaná vážně dobře, ale to mě ani v nejmenším nepřekvapuje =o)
akorát jsem tak trochu doufala, že si díky tomuhle oblíbím Petra a ono nic...spíš ho nesnáším ještě víc než předtím :-D

2 Nebeská Nebeská | Web | 6. listopadu 2013 v 15:01 | Reagovat

Páni! Myslím, že teď jsem trochu víc pochopila, proč ten parchant udělal to, co udělal... teda, tušila jsem, odkud se to bralo, vždyť snad v každé povídce jsou všichni nad ním a chovají se k němu jako k ničemu. Ale říct to takhle nahlas a člověk chápe, kým doopravdy Červíček byl. Je to až děsivé, jak začínali skoro na stejném základě, ale každý nakonec šel jinam a byly tam takové malé, nepatrné rozdíly. Ale i tak v něm bylo tolik... nenávisti.
Povedlo se ti a ani netuším, jestli jsem ze sebe doopravdy vymáčkla to, co jsem chtěla a co jsem měla na srdci a jazyku. :D

3 Scratilove Scratilove | E-mail | Web | 6. listopadu 2013 v 15:57 | Reagovat

Moc hezká povídka a nejdřív jsem nevěděla koho máš na mysli tím, že ho všichni nenávidí a pak mi to došlo a možná jsem i pochopila, proč to udělal. :-)

4 nel-ly nel-ly | Web | 6. listopadu 2013 v 17:08 | Reagovat

[1]: třeba příště, já měla i svůj plán, ale zkus postavit příběh na někom, jako je Červíček O.o

[2]: jako jo, ve většině povídek buď neni a nebo i docela chápu, proč je zradil... měla bych ještě jednu teorii, ale to by bylo na moje mozkovitý závity moc velká zátěž
myslím, že chápu a díky, jsem ráda, že ti to tak vyovuje, všechny teorie by měly na čtenáře působit alespoň trochu věrohodně

[3]: ono těch nenáviděných by se asi našlo víc, ale ty zas ilují jiní (kdo by neiloval Malfoyovi? O..o nebo chudinku Voldíka?) ale Červíček? ten fakt nemá zastánce :)

5 Martnka Martnka | Web | 6. listopadu 2013 v 21:34 | Reagovat

Moc povedené a hezky napsané. Úplně mi běhal mráz po zádech. V jedné z challange jsem taky trochu nakousla podobnost mezi Petrem a Nevillem. Myslím, že jedním z důvodů, proč příběh každého z nich skončil jinak, je ten, že se ke každému z nich chovalo jinak jejich okolí, Trio se nikdy Nevillovi neposmívalo, právě naopak, vždy ho bránili a snažili se mu pomoct, zatímco Červíček? Ten byl hlavním terčem vtípků i u svých kamarádů, což není ověřeno, ale ve všech povídkách to je. A teď, musím si trochu rýpnout do předchozího komentáře, proč nemá Péťa žádného fanouška narozdíl od Malfoye nebo Voldyho? Myslím, že kdyby byl Červíek vyšší, štíhlejší a o něco atraktivnější, nepochybně by se nějaká fanynka našla. Malfoy a Voldy jsou mnohem větší svině, Petr kromě svého "triumfu", kdy poslal Voldemorta k Potterovým a pak pomohl Voldymu se vrátit, podle mě nic nenadělal. To Voldemort a Lucius mají na kontě mnohem více mrtvolek, ale přičítají se jim body za vzhled, charisma a inteligenci a v Tomově případě taky za dětství strávené v sirotčinci.

6 nel-ly nel-ly | Web | 6. listopadu 2013 v 21:56 | Reagovat

[5]: já si naopak myslím, že naopak... Nevillovi se posmívali hodně a šikanovali ho zmijozelští, zatímco Petera kamarádi chránili, ale je fakt, že ve většině povídek se na něj Poberti jen povyšují...
já myslím, že kvůli tý zradě :D Malfoyové jsou od prvopočátku zmetci a dávaj to jasně najevo, ale nikdo nemá rád přeběhlídky, když seš parchat, tak buď a pořádnej a já Voldyho milovala vždyck O_O jsem si od jedenácti přála, aby na konci Harry umřel, i když mi bylo jasný, že vyhraje
já vždycky trohu tíhla k temný straně síly, je tam větší sranda :)

7 Martnka Martnka | Web | 6. listopadu 2013 v 22:44 | Reagovat

No je fakt, že zmijozelští se Nevillovi posmívali, ale ti měli dobrou prču i z Harryho a to byl úplně jiný kalibr než Neville. A myslím, že je rozdíl, když se ti vysmívá "nepřítel" )či někdo od koho nepřátelství můžeš čekat) nebo tvůj kamarád. A já neříkám, že Voldy je špatný, naopak chápu, proč se to z něho stalo.
To já spíš naopak tíhnu k té dobré straně, i když uznávám, že ta temná je mnohdy zajímavější, většinou jsou chytřejší a někdy je naivita "dobré" strany k pláči. Teď zrovna nemyslím HP, ale najde se to i ve spoustě jiných příbězích.

8 Ammie Ammie | 6. listopadu 2013 v 23:08 | Reagovat

Wow, nádherná povídka! :-) Zajímavý téma, tohle je úplně poprvé, co jsem se setkala se srovnáním Nevilla a Petera, ale rozhodně mě to zaujalo :-) Sice je to očividný, že ti dva nikdy nebyli "hvězdy," ale nenapadlo mě je dát do kontextu... Super :-)

9 Hugo Hugo | Web | 7. listopadu 2013 v 9:53 | Reagovat

rozhodně se nedá říct, že bych petera nenáviděl a tím spíš po téhle (skvěle napsané ;)) povídce. Spíš naopak, soucítím s ním a je mi ho tak, tak moc líto :(
Kéž by svět nebyl, jaký je - nespravedlivý...

10 nel-ly nel-ly | Web | 7. listopadu 2013 v 11:14 | Reagovat

[7]: jojo, já s tebou souhlasím, tohle se mi právě vždycky líbilo na Pobertech (popřípadě i dál do minulosti), dokud to Rowlingová nenapíše, tak nevíme "proč" a v tom je ta krása... krom toho hodně z postav a jejich charakterů jsem si během let vštípila i díky fanfiction :)

[8]: přiznávám se, že jsem na nic podobného taky nenarazila (s ohledem na Nevilla je toho hodně, ale Peter ve většina povídek ani nefiguruje - hm, i v těch mých :D ), ale hádám, že nic prudce originálního to zas nebude, to už v HPFF snad nejde :-D

[9]: to jo, v tomhle ohledu je to složitý, já zas takhle vždycky tíhla k Regulusovi, protože vyrůstt jako mladší bratr Siriuse musel být kříž O..o

11 Nishi Nishi | 14. listopadu 2013 v 18:25 | Reagovat

Pěkné, opravdu pěkné :) ukázkové příklady, mnoho společného ale i mnoho odlišného, co je zavedlo na odlišné cesty... Ale Neville se aspoň naučil žít, byl šťastný, zatímco z Petera se stal uprchlík a zbabělec...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA