Dáno osudem (epilog)

20. listopadu 2013 v 13:53 | Nel-ly |  Dáno osudem
Tak jo, je to tady, oficiálně už naprostý konec Dáno osudem. Dlouho jsem uvažovala, že bych konec nechala tak, jak byl, ale to by bylo nefér.
S touhle povídkou jsem strávila dlouhé tři roky (většinu té doby, když jsem na ni zapomněla), tak doufám, že nebyly promarněné. Děkuji všem, co se ve čtení dostali až sem a nejvíce těm, co komentovali a díky tomu mě utvrzovali v tom, že stojí za to povídku dopsat. S Dracem se na tomhle blogu ještě setkáme hodně často, možná se objeví i sestry Greengrassovy (nakonec jsou kanonické), ale už nikdy ne tak, jak byly zde.
Fajn, už mlčím a končím :D Komenty, hvězdičky, názory, kritika... však to znáte, vítány. A jsem zvědavá, jestli mi někdo něco poví k celému tomuhle kolosu (pamatujete, jak jsem říkala, že se nechci dostat přes třicet kapitol?)
A/N: omlouvám se za ty odstavce, ale administraci jsou správně a na blogu divně O..o ještě naposledy mě chtěch potrápit, ale to se jim nepovede, objedám si jídlo


Už během dopoledne přicházely zprávy ze všech koutů země. Všichni ovládaní kletbou Imperius se stačili vzpamatovat, Smrtijedi prchají a jsou postupně zatýkáni a právě v tuto chvíli jsou z Azkabanu propouštěni nevinní vězni. Kingsley Pastorek byl jmenován prozatímním ministrem kouzel…

Draco se nenápadně vytratil z Velké síně, kde všichni přeživší společně seděli promícháni u kolejních stolů. Jeho, otce ani matky si nikdo nevšímal, nebyli důležití.

Procházel kolem těl mrtvých a snažil se nedívat na prázdné bledé tváře. Tělo Voledmorta odnesli do jiné místnosti, později ho pravděpodobně spálí a postarají se, aby se už nikdy neopakovalo zmrtvýchvstání ani jakékoli zneužití jeho ostatků pro rituály černé magie. Draco s tím souhlasil, na jeden život mrtvý černokněžník napáchal příliš zla.

Těžko uvěřit, že ho Potter nakonec porazil. Ale dokázal to, doopravdy vyhrál. Ten brýlatý budižkničemu, který kdysi odmítl jeho přátelství, jeho věčný rival, jeho… zachránce. Draco věděl, že s touhle myšlenkou se jen tak nesmíří, možná až do konce života.

Vstupní hala byla na padrť, kusy pevných kamenných zdí se válely po celém nádvoří a on opatrně překračoval sutiny. Vrátit Bradavice do stavu, v jakém se nacházely před útokem Smrtijedů, bude trvat dlouho a možná se to nepodaří nikdy, přesto Draco věřil, že kouzelný hrad a škola přežijí. Byly pevným bodem, v který spoléhal dokonce i on. Všechno, co bylo v jeho životě důležité, jako by odvál vítr.

Přežil. To, že si zachránil život, bylo méně překvapivé, než že vyvázl bez trestu. Jak se lidé scházeli ve Velké síni, cítil na sobě několik pohledů, ale nikdo mu nic neřekl. Nezajímali se o něj. Draco Malfoy byl nikdo. Poprvé v životě - poprvé? Možná to tak bylo vždy. Dnes si konečně uvědomil, kdo doopravdy je. Ztracená existence.

Jen čas dokáže dát odpověď na to, co bude následovat v příštích hodinách, dnech, týdnech a měsících. Věděl, že konec Voldemortovy éry, Potterovo vítězství, znamená nový začátek pro všechny. Minimálně pro čistokrevné kouzelníky, kteří se díky řádění Pána zla - ač to byla asi největší ironie téhle války - ocitli na pokraji vyhynutí. Jméno či rod už neměly význam, všechny je zachránil syn mudlovské šmejdky.

A její láska, šeptal Dracovi tichý hlásek. Láska. Taková hloupost. A přesto…

Láska.

V myšlenkách se vrátil k okamžiku, kdy zemřel jeden z jeho dlouholetých přátel a Potter mu zachránil život. Komnata nejvyšší potřeby vybuchla a to otřáslo celým hradem. Když se alespoň z části vzpamatoval, sebral Crabbeovu hůlku, co ležela vedle jeho bezvládného těla, odlevitoval tělo svého bezvědomého nohsleda do úkrytu, a rozhlédl se kolem sebe.

První, co spatřil, byla kštice černých vlasů vyčuhujících zpod rozpadlého brnění. Následovala zelenostříbrná kravata, Draco se rozběhl. V Bradavicích mohli existovat jen další dva studenti Zmijozelu, kteří by dobrovolně zůstali a dokonce snad bojovali… Astorie a ten její malý kamarád.

"Hej!" vyhrkl a pomocí kouzel chlapce vyprostil. Udivilo ho, jak křehce působí, byl opravdu o hodně mladší, než on. S nepatrným záchvěvem emocí si vzpomněl, že na něj nějakou dobou žárlil, protože měl Astoriinu pozornost a přízeň, pak si vzpomněl, jak ho trápil a krátce ho zachvátila vina. Zjevně dospěl, alespoň v to doufal, bolest a utrpení války pomohly. "Jsi vzhůru?"

"Ani nevíš, jak se jmenuji, že ne, Malfoyi?" řekl chraplavým hlasem a na jeho tváři se objevil sarkastický úšklebek. Draco k němu pocítil váhavý respekt, překvapilo ho to.

"Jsi Liam, ne?"

"Náhoda." Chlapec zakašlal a Draco se na něj zamračeně zahleděl, v koutku úst měl krvavé bublinky, to nebylo dobré. Svědčilo to o vnitřním zranění, protože jinak neviděl nic jiného než několik povrchových šrámů a modřin.

"Musíme ti najít pomoc," prohlásil.

"Teď na to není čas."

"Co to plácáš, jasně, že -"

"Astorie je někde v těch sutinách."

"Cože?" Draco vytřeštil oči a na okamžik se mu zastavilo srdce.

"Výbuch nás zastihl zrovna, když jsme našli Weasleyovou a padající zeď nás rozdělila. Musíš ji - " rozkašlal se a tvář mu zkřivila bolest " - najít."

"Nejdřív ti seženu pomoc," prohlásil Draco třesoucím se hlasem. Nejraději by popadl Crabbeovu hůlku a rozběhl se za ní. Zároveň s neskutečným strachem pocítil i zlost. Co tu sakra pohledává? Proč neutekla? "Postará se o sebe."

"Nepostará," prohlásil Liam s dalším úšklebkem, ale v jeho očích se zračilo něco, co Draca zarazilo. On měl Astorii rád, doopravdy rád, byl její pravý přítel. A co víc… znal ji. Rozhodl se mu věřit, krom toho netoužil po ničem jiném než ji konečně najít.

"Fajn," zamumlal Draco. Kouzlem vyčaroval nosítka, podepřel Liama a odlevitoval ho do úkrytu, kde chvíli předtím uložil Crabbeho. "Počkej tady, vrátím se."

"Nikam nepůjdu," zasmál se Liam, a pak se znovu rozkašlal, ale to už se Draco rozběhl vstříc sutinám, kouři a kletbám, jež létaly ze všech stran.

Hodně lidí zemřelo a ještě víc bylo zraněno. Viděl ta těla a stejně tak provizorní ošetřovnu, která zdaleka nebyla schopná pojmout zraněné. Smrtijedi s sebou přivedli i Mozkomory, obry a vlkodlaky. Následky bitvy budou příšerné, ale Liam se pravděpodobně uzdraví. Jakmile Voldemort zemřel, byli ti nejvážněji zranění posláni do nemocnice Svatého Munga.

Existují však zranění, která nedokáže vyléčit ani nejlepší lékouzelník…

Slyšel výkřiky a rány, které doprovázely kletby. Dívčí hlasy, které mu byly tak povědomé. Věděl, že brzy dosáhne cíle a srdce se mu sevřelo. Daphne ji našla dřív než on a jen Salazar ví, co se rozhodla udělat.

Na okamžik dokázal prohlédnout přes kouř a uviděl Daphne, jak stojí uprostřed chodby a pálí jednu kletbu na druhou na rozpadlou sochu. Nebylo těžké si domyslet, kdo se za ní skrývá.

Neslyšel vše, co Daphne křičela a už vůbec ne Astoriiny odpovědi, ale věděl, že je to špatné, moc špatné. Rozběhl se, cestu mu zkřížilo několik bojujících kouzelníků. Zaklel. Namířil Crabbeho hůlku a pomohl chlapci ve školní uniformě odrazit útok jednoho z Voldemortových lapků, dal se do boje a přitom se snažil nespustit z očí dvě blonďaté dívky.

Daphne přestala útočit a Astorie vylezla z úkrytu. Nejraději by ji v tu chvíli chytil za ramena a prudce s ní zatřásl. Co si myslí? Mluvily, nevypadalo to, že se hádají. A pak…

Astorie zůstala nehybně stát, zatímco Daphne znovu pozvedla svou hůlku. Draco už byl tak blízko, že uslyšel její poslední slova.

"… dokud jsi naživu." To nemohl připustit! Zneškodnil svého protivníka a znovu se rozběhl, jak nejrychleji dokázal. Věděl, že ať udělá cokoliv, tak Astorii ztratí nadobro. Stálo to za ten risk.

"Avada Kedavra!"

Draco bolestně svraštil obočí. Události minulých hodin ho tížily na srdci i na duši. Svět se změnil a on věděl, že se mu nebude líbit jeho podoba - ne, že by to předtím bylo lepší. Dracovi zjevně do vínku nebylo dáno štěstí.

"Odcházíš?"

Zarazil se, zavřel oči, ale neotočil se. Nedokázal to.

"Bylo by to tak lepší, nemyslíš? Nemám důvod zůstávat."

"Žádný důvod?" optala se šeptem, její hlas byl tichý a unavený, prost všech emocí. Pomyšlení na to ho bolelo. Ztratila hodně, on sám ji o dost připravil.

"Mrzí mě to," vydechl, a pak chvíli čekal. Ticho. Bál se otočit, protože věděl, že je nejspíš na odchodu. Nedokázal by ji zastavit, už nikdy - nikdy - ji nechtěl k ničemu nutit. Neměl na to právo. "Všechno, co se stalo. Nechtěl jsem ti ublížit. To bych nikdy neudělal, ne úmyslně."

Ale nakonec udělal i to.

Zase ticho. Srdce mu bušilo až v uších a nedostávalo se mu dechu. Odpověz, prosil ji v duchu a zároveň si přál, aby odešla.

Zabil jí sestru. Nezáleželo na tom, že to byla ona, kdo se chystal použít smrtelnou kletbu. Zabil ji. Nebyla jiná možnost. Udělal to, a ačkoliv to bolelo a věděl, že tím Astorii ztratí navždy, nelitoval. Nemohl dovolit, aby zemřela.

"Miluju tě," řekl prázdným hlasem. "Vím, že to nechceš slyšet a že je pozdě, ale chtěl jsem ti to říct, alespoň jednou."

Nic. Sbíral odvahu, aby se otočil. Draco nikdy nebyl hrdina a tenhle jediný pohyb ho stál všechnu sílu. Odešla už? Opustila ho bez rozloučení? Měla na to právo.

Stála tam. Její nádherné indigově modré oči se leskly, ale neplakala. Měla ovázaný bok, ruku i tvář, ohořelé vlasy, spoustu šrámů a modřin, stále na sobě měla potrhaný a zkrvavený školní hábit. Byla tím nejkrásnějším, co kdy viděl.

"Nejde to vzít zpět," řekla sotva slyšitelně a on bolestí přivřel oči. "Nejde to vrátit."

"Já vím."

"Zasnoubení je zrušeno, nevezmu si tě."

"Já vím," opakoval.

"Nemůžeme ani navázat tam, kde jsme přestali."

Přikývl, bál se promluvit, aby ho nezradil hlas. Byl přesvědčen, že už dávno ztratil naději, i tak však cítil, že umírá právě teď. Po dlouhé měsíce si stále dovolil doufat. Když se dozvěděla, že je Smrtijed a on utekl ze školy, když mu vracela prsten a její slova studila víc než okolní sníh, dokonce i poté, co zabil její vlastní sestru. Beznaděj čekala až do chvíle, kdy se postaví přímo před ni a uslyší ta slova.

"Měl bych se vrátit do hradu," našel nakonec svůj ztracený hlas, ale i jemu zněl cize. "Zjistit, co se mnou mají v plánu udělat."

"Počkej!"

Zarazil se, když na ni jeho tělo automaticky zareagovalo. Takřka proti jeho vůli.

"Nemůžeme pokračovat a nemůžeme ani zapomenout," odmlčela se a Draco slyšel, jak se zhluboka nadechla. "Ale můžeme…"

Udělala několik kroků k němu a natáhla ruku. Nechápavě se zamračil.

"Astorie Greengrassová."

Stál a zíral na napřaženou dlaň, přišlo mu, že to trvá celé hodiny, nakonec se však pomalu usmál a potřásl jí rukou.

"Draco Malfoy."

Cesta osudu je nevyzpytatelná, říká se. No, nejspíš to bude pravda, pomyslel si Draco. Rozhodl se v osud nevěřit, každý si může psát svoji vlastní budoucnost a on přesně věděl, co od života chce. Tentokrát se toho však pokusí dosáhnout správným způsobem.

-THE END-
 

18 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Co si myslíš o povídce "Dáno osudem"?

Skvělá!
Ujde.
Nic moc.

Komentáře

1 Hope Hope | Web | 20. listopadu 2013 v 14:17 | Reagovat

je pravda, že když jsem četla poslední slovo poslední kapitoly, tak mě nenapadlo, že by tu kletbu vyslal Draco...to až potom, jak jsem se pomalu blížila k té osudové kletbě tady...a oddechla jsem si, protože jinak bych tě musela něčím praštit, kdybys zabila Astorii - to bych ti vážně nedarovala, nehledě na to, že by si to ani nezasloužila! a ne, Daphne není chudinka!
nevím, co bych ti měla napsat k povídce jako celku, tak napíšu snad jen to, že nelituju, že jsem ji četla =o)

2 Maysie Maysie | Web | 20. listopadu 2013 v 14:19 | Reagovat

No konečně!
Tleskám.
Nejdřív jsem to nechtěla rozčítat, protože jsem Draca neměla ráda a navíc jsi byla na 20 kapitolách, když jsem začala, ale byla by to škoda. Takže jsem ráda že jsem to dočetla až ke konci!
Musím uznat, že jsem na jednu stranu čekala vřelejší Astoriiu reakci (to víš, romantik - na sladkej konec si asi budu muset zaskočit k Hopáskovi), protože oba byli tak utrápení, ale ne, stejně to ta holka bude dusit v sobě :D ale na druhou stranu, vůči situaci která se udála, zabití sestry, je její reakce až moc vlídná. Čekala jsem, že díky její povaze mít tendece dělat obět ze sebe a že za všechno zlý může ona, že mu ještě za Daphne vynadá, ale naštěstí ne. I když těžko posoudit, jak reagovat, když kluk kterýho miluje, zabije její sestru, která se jí snaží zabít. Právě jsem čekala, že an něj spustí, že jí měl nechat umřít. Naštestí máš rozum :D
Takže závěr? Jsem za tenhle konec ráda, myslím, že je perfektní :)
Skvěle Nel.

3 nel-ly nel-ly | Web | 20. listopadu 2013 v 14:28 | Reagovat

[1]: tak nelituješ, jo? :-D abych  nepraštila já tebe... já nechtěla, ale už jsem vysvětlovala, nakonec by ji zavřeli do Azkabanu společně s Drakoušem (tomu by nejspíš hráblo, kdyby Astorie umřela a ve vězění by ho byla škoda)

[2]: no jo, tohle je nejblíž k happyendu, kam jsem se dostala a i tak z toho nejsem nijak odvázaná :)
no to počkej, to ona začne, ale hádám, že teď je v šoku a zase rozejít se úplně, na to si moc rádi ubližujou... uděláme postepikog o tom, jak oba skončili v blázinci a Daphne se jim směje z pekla :-D
Moc děkuju :))) a věřím, že Draca budeš mít i nadále, on můj blog docela ovládá O:)

4 Domii Domii | 20. listopadu 2013 v 16:34 | Reagovat

Si nejlepší nejlepší nejlepší !
Děkuji že si ji dopsala je moc Krásná :)

5 Lexa Lexa | 22. listopadu 2013 v 9:51 | Reagovat

povídka je skvělá :-)

6 nel-ly nel-ly | 22. listopadu 2013 v 10:40 | Reagovat

[4]:

[Smazaný komentář] děkuju :)

7 ester ester | E-mail | 2. prosince 2013 v 15:37 | Reagovat

Som velmi rada, ze si poviedku dopisala, uzila som si ju. Tesim, sa ze obaja hrdinovia prezili a ja verim v happy end, ze zili spolu stastne:-) velka vdaka :-D

8 lia lia | 13. srpna 2015 v 13:16 | Reagovat

skvělá povídka děkuj, že jsemsi ji mohla přečíst :)

9 nel-ly nel-ly | Web | 14. srpna 2015 v 22:01 | Reagovat

[8]: já děkuju, žes dočetla do konce ;-)

10 Rose Rose | 11. června 2016 v 15:52 | Reagovat

Úžasná povídka! Nemůžu se od ní odtrhnout, i když si místo ní mám číst zemák :-) Jsem ráda, že jsem si jí mohla přečíst. Na okamžik jsem si v minulý kapitole myslela, že snad Ria zabila Daphne, protože není možný, aby umřela Astoria když vystupuje i v knížce :-) Opravdo krásný!!!

11 shunted shunted | Web | 9. září 2016 v 6:26 | Reagovat

nejvýhodnější půjčka na trhu diskuze :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA