Ve stínu legend (13)

3. července 2013 v 17:14 | Nel-ly |  Ve stínu legend
Nejsem já úžasná? (mlčte! Mlčící) Během závěru školního roku to se mnou šlo s kopce a popravdě delší dobu, než jsem čekala - plus neumím držet slovo, co se povídek týče, já vím. Ale jsou prázdniny a povídka je v plném proudu, uběhly sice dva měsíce, ale snad se všichni čtenáři neztratili Usmívající se... čeká nás toho dost, posuneme se šestým ročníkem, protože nás čeká ještě závěrečný a pak i chvíle po tom a vše... se znovu mění. Mary a ostatní dospívají a formují se, jak to všechno skončí, no... to se dozvíte po přečtení (i když dneska asi ještě ne).


Frank Longbottom se dál schází se svou blonďatou primuskou a Alice se chová nechutně dospěle. Nevzteká se, nekřičí, nepokouší se nikoho proklít... jen se mile usmívá, mluví klidným, tichým hlasem a děsí mě. Vážně, v životě jsem ze své nejlepší kamarádky neměla takový strach, jako v posledních pár týdnech.

Její chování se po smrti paní Shengherssové trochu změnilo, samozřejmě, smrt jednoho z rodičů otřese každým, ale co jsme se vrátili do Bradavic, postupně se vracela do normálu, ovšem to až do chvíle, než se Frank poprvé objevil v Prasinkách po boku Stacy Mollisonové. Od té doby se Alice chová na svůj věk, se všemi dobře vychází, pravidelně se učí, nevyvolává šarvátky a vůbec... Nahání mi to hrůzu. A já jsem si docela jistá, že nejsem jediná, koho její chování znepokojuje.

Nevím, co přesně je mezi Stacy a Frankem. Faktem zůstává, že spolu tráví hodně času - oba jsou primusové a premianti, chodí do sedmého ročníku a připravují se na O.V.C.E, mají hodně společného, ale nikdy jsem si nevšimla, že by to mezi nimi nějak zvlášť jiskřilo. Baví se a smějí, jsou často spolu, to ano, ale nezaznamenala jsem nic, co by svědčilo o tom, že jsou něco víc. Jistě, aby představovali pár, nemusí se každou vteřinu držet na ruce a pohoršovat své okolí stejným způsobem, jako to dělá Black a jeho mnohohlavý fanklub, jsou tu jiné věci... nedochází mezi nimi k žádným očním kontaktům, jaké bych si představovala. Žádné letmé dotyky či nenápadné úsměvy, nic. Na druhou stranu Frank až často obrací hlavu směrem k našemu stolu s toužebným výrazem, který svědčí buď o tom, že v Havraspáru nemají tak dobré pudinky anebo, že si všiml, jak absolutně normálně Alice působí. Což u ní normální prostě není.

"Už sis konečně vybrala nějaký obor?"

"Ne," odpovídám s plnou pusou a dál se pečlivě soustředím na svoje lívance. Tohle téma je v poslední době moje nejneoblíbenější, a i když to Alice moc dobře ví, nechce s tím přestat.

"A existuje něco, co by tě alespoň trochu zaujalo?"

"Možná."

Pro ni je to lehké. Stane se bystrozorkou, stejně jako její rodiče. Výsledky a povahu na to má, kontakty taky a nikdy nezapochybovala o tom, že to dokáže. To samé platí pro Franka nebo třeba Jamese Pottera. Naopak já...

Nejsem vyloženě propadák, ale ani premiant. Nemám vrozený talent jako Alice, James nebo Black a bohužel nemám ani takovou píli, jakou mají Evansová s Remusem. Naštěstí na tom nejsem zdaleka tak špatně jako Pettigrew, přestože i on mívá světlé chvilky častěji, než já. Je to zvláštní, ve škole mu to nejde, je pomalejší než všichni ostatní a než aby se někdy učil, raději tráví čas vysedáváním v kuchyni - ať už je to, kde chce - a cpe se. Jenže pak jsou tu chvilky, kdy se u něj objeví záblesk talentu, či jak to popsat, kdy dokáže udělat kouzlo, o kterém bych si já mohla jen nechat zdát.

A jak to všechno vím?

Vzhledem k tomu, že Alice je zažraná do letáků o bystrozorském kurzu, tak často tráví čas společně s Jamesem a vášnivě diskutují o věcech, kterým zdaleka nerozumím. Black se chystá taky na bystrozorskou dráhu, jak jsem slyšela, ale nevypadá, že by o svoji budoucnost jevil stejně vyšinutý zájem, jako ti dva. Na druhou stranu - on je Black, že ano? A komu záleží na tom, že vyděděnec. Evansová s Remusem zase probírají úplně všechny možnosti - on se přiklání k bystrozorství, ona k léčitelství, ale vypadá to, že se společně rozhodli ovládnout celý svět šprtů. No... a mně tedy zůstal Peter. Díky tomu si všímám věcí, o kterých zcela jistě vím, že si je nikdo z ostatních pobertů neuvědomuje. Už kdysi dávno bylo zjevně rozhodnuto, že Peter je ten hloupý a nemotorný, na rozdíl od těch dalších tří oblíbených géniů, a tím to hasne. Vlastně mi ho je docela líto... to ovšem až do chvíle, než začne být líto mě samotné. Možná to zní, jako bych byla sebestředná mrcha, ale když se dívám kolem sobě, pocity sebelítosti stoupají a nepomáhá ani fakt, že mi nezbývá nic jiného, než trávit svůj čas s Pettigrewem.

* * *

Odmítám poslouchat, jak Alice s Jamesem vášnivě debatují, zatímco Frank sedící u havraspárského stolu nespouští mou kamarádku z očí, a nezajímám se ani o neméně horoucí diskuze Evansový s Remusem. A především se nehodlám dívat na to, jak do sebe Peter souká už třetí nášup rýžového nákypu, zatímco se vedle něj Black olizuje s nějakou prsatou černovláskou, jejíž obličej jsem neměla šanci zahlédnout. Nevím, co je nechutnější.

Mého odchodu od stolu si zjevně nikdo nevšiml... co nadělám. Nezbývalo mi nic jiného, než hlasitě dupat chodbou do vstupní síně, kde jsem se bezmocně zastavila. Je sobota večer, většina studentů je na večeři, která ještě zdaleka neskončila, a pak se odsunou do společenských místností. Knihovna už má zavřeno - ne, že bych uvažovala, že se uchýlím zrovna tam - a kam jinam bych asi tak sama šla?

Zima patří k mým nejoblíbenějším obdobím a především tady, v Bradavicích. Okolní kopce jsou bílé jako... no, překvapivě jako sníh... a připomínají měkké, naducané polštářky. Černé jezero už brzy zamrzne dostatečně na to, abychom na něm mohli začít bruslit a užívat si i další zimní radovánky. Byla bych mnohem raději, kdybych si to mohla užívat se svými přáteli.
Blíží se Vánoce, už jsou to víc jak tři měsíce od začátku školního roku a Frank s Alicí spolu stále nemluví, za to Alice s Evansovou a Potterem mluví víc, než je zdrávo a jejich rozhovory se neustále točí kolem toho samého. Budoucnost. Copak já vím, co chci dělat? Nejradši bych, aby škola nikdy neskončila, nemám totiž nejmenší tušení, co si počnu, až budu muset
Bradavice opustit.

Merline, dokonce i sama sobě zním jako ufňukaná nána z Mrzimoru. Jenže… si nemůžu pomoct. Nakonec, co zrovna teď dělám? Procházím se sama za tmy po opuštěných bradavických pozemcích a třesu se zimou - předtím jsem byla rozpálená vzteky, tak mi to nepřišlo. Zrovna jsem uvažovala, jak přesně z ní to ohřívací kouzlo, které nám předváděl Remus včera u oběda, když jsem si uvědomila, že venku nejsem sama.

"Vážně si myslíte, že to vyjde?"

Hlas vycházející zpoza stromu na okraji Zapovězeného lesa mě zarazil. Poslouchat cizí rozhovory a špehovat se nemá, ale už se mi to tolikrát vyplatilo, že s tím vážně nehodlám přestat. A už vůbec ne během zimního večera, kdy je každý normální člověk zalezlý uvnitř hradu.

"Chceš z toho snad vycouvat, srabe?"

Tak tenhle hlas bych poznala kdykoliv a kdekoliv. Belatrix Blacková má intonaci, kterou na světě nikdo nedokáže napodobit.

"Možná se vážně bojí, je to přeci maminčin mazánek."

I třetí hlas mi byl povědomý a já se přiblížila víc s vědomím, že jejich rozhovor bych neměla za žádnou cenu vyslechnout a zároveň, že je nesmím přestat špehovat.

"Nejsem!"

"Tak to dokaž, Blacku," ozvalo se posměšně a já zalapala po dechu. V další chvíli jsem si však přitiskla ruku na ústa a doufala, že mě nezaslechli. Nikdo na světě nedokázal to slovo vyslovit s takovým opovržením - dokonce ani Alice ne. Nevěděla jsem, co se tu děje, ale přítomnost Blackové a Severuse Snapea už byla sama o sobě výstražným znamením.

"Podívej se na tohohle šmejda, konečně mu došlo, kam patří, i když mu to trvalo." Ať Blacková říkala cokoliv, vždy to znělo záštiplně, jedovatě a výhrůžně. Kdybych ji slyšela někomu vyjadřovat uznání nebo lásku, nepoznala bych to a raději s křikem utekla. "Ale teď už je náš, nebo se snad pletu, Snape?"

Nastalo tíživé ticho a já, ačkoliv jsem netušila, o čem se to ti tři baví, si v duchu horoucně přála, aby ji poslal do háje. Nakonec, takových let to byl přeci nejlepší kamarád Evansový, nebo ne? Nemohla se až tak splést. Nebo snad ano?

"Samozřejmě," odtušil nevzrušeně.

"Výborně." Její hlas prosáklý vzrušením byl ještě děsivější, pokud to vůbec bylo možné a já věděla, že musím rychle vypadnout. "Promluvíš si se Skrkem, s Rodolfusem už jsem dohodnutá. Je načase něco dělat."

"Ne - nemyslíš, že... že -"

"Že co?"

"Že to přeháníš? Jsme přeci jen děti, chodíme ještě do školy, tak co můžeme..."

"Nevím jak ty, bratránku, ale já už dítě nejsem. Až Pán zla povstane, budu stát po jeho boku."

Na nic dalšího jsem nečekala, otočila se na podpatku a dala se na útěk. Tohle bylo zlé, moc zlé a bude to ještě horší, až se o tom dozví Sirius. Protože Belatrix Blacková měla jen dva bratrance a já si byla po čertech jistá, že ten, kterého znám, je stále v jídelně a na klíně mu sedí prsaté černovlasé monstrum pokoušející se mu spolknout hlavu - tohle však nebylo nebezpečné.

* * *

Celé Bradavice si postupně zvykly na to, že se z Jamese Pottera a Lily Evansové stali přátelé - nebo tak něco. Definovat jejich vztah zatím ještě nikdo nedokázal a tak jsme se o to ani nepokoušeli. A stejně tak jsme se naučili vyhýbat místům, kde se mohl Sirius Black střetnout s některým z členů své rodiny.

Když jsem ho o prázdninách viděla sedět na lavičce v mudlovském parku, bylo mi jasné, že se domů už nevrátí a že se svou rodinou skončil. Co jsem však nevěděla, jestli Blackovi skončili s ním. Zdálo se, že jeho sestřenka si vzala za životní cíl - vedle toho, stát se největší mrchou na světě - udělat mu ze života peklo. A během Vánoc se stalo něco, díky čemuž Sirius na její útoky odpovídal přesně tak, jak chtěla.

Blížil se konec ledna a James Potter plánoval začátek famfrpálových tréninků, celkem mu to však stěžovala nutnost starat se o jeho nejlepšího kamaráda, který šel z maléru do maléru, a tak se ho snažil někomu hodit na krk.

V poslední době jsme si s poberty znovu začínali rozumět. No… James se zajímal o Evansovou, Evanosvá se přátelila s Remusem a s Alicí, Alice s Jamesem nikdy neměla problém, Peter neustále někam mizel a vlastně nikdo neměl čas zajímat se, kam se ztrácí. A já se Siriusem jsme představovali přívažek k jejich úžasně fungující alianci. On byl Jamesův nejlepší přítel a já Alicina kamarádka… a tak jsme se přizpůsobili. Já vím, říct, že se Sirius Black něčemu přizpůsobil, zní jako blábol dokonce i mně.

Faktem zůstávalo, že v Blackové nynějším psychickém stavu potřeboval velký nebelvírský kapitán najít někoho, kdo se o něj postará a Alice to být nemohla… pokud by samozřejmě Jamesovi nevadilo, že by se jeho kamarád vrátil v krabičce od zápalek. No, já bych to přežila, určitě by to bylo lepší než to, co si na mě přichystali.

Odchytili mě jednoho dne po večeři, oba dva na jednou, připravili se na mě a já - spokojená a přejedená - se nestihla bránit.

"Víš, je to s ním poslední dobou vážně špatné," začal James a já ihned pochopila, o kom mluví. Už, už jsem se chystala na útěk, když mi cestu z druhé strany zastoupila Alice. Ta zrádkyně!

"Potřebuje, aby s ním někdo trávil trochu času…"

"Chcete, abych ho hlídala?"

"To ne -" začal se vykrucovat James.

"Ano."

Alici se musí nechat, že i když vás zradí, nikdy se vám nepokouší lhát a vždycky jde hned na věc. Je to její nejlepší a zároveň nejhorší vlastnost, protože ví, že se jí nedokážu ubránit. Taky bych si někdy zasloužila trochu toho lhaní z lásky a něhy, nebo snad ne? Pf, prý nejlepší kamarádky, to tak.

"A jak to mám podle vás asi udělat?"

"Trávit s ním trochu času."

"Vždycky jste si rozuměli," pokrčil rameny Potter, jakoby to pro něj bylo tak vyřešené. "Jste kamarádi, ne?"

"Black má jen jedny kamarádky ženského pohlaví, které s ním tráví čas a mezi ty já nepatřím!"

"Mary…"

"Najděte si některou z nich."

"Tebe poslechne. Já mám tréninky a Alice…"

"… já bych ho zabila," pokrčila ta světice rameny. "Nemám ho ráda a je mi popravdě docela jedno, co s ním bude, ale nechci, aby přidělával potíže i nám. Krom toho nechci dopřát Blackový to potěšení, že se jí všechno daří."

"Fakt milá," zašklebila jsem se na ni a ona se na mě křivě usmála.

"Každopádně," přihlásil se James znovu o pozornost. "Na tebe vždycky dal… říkal mi, co se stalo o prázdninách a…"

"Nevím, proč by mě měl poslechnout," osopila jsem se na něj. "Krom toho je to přeci docela snadné."

"Vážně?"

"Jo, najděte nějakou holku, jedno koho, a až se bude Black chystat udělat další blbost, tak ať si před něj lehne na záda a roztáhne nohy."

"Mary!"

"No… a když půjde do tuhýho, ať se rovnou sama svlíkne."

"Má to teď vážně těžký. O Vánocích se něco stalo, přišel mu dopis z domova a od tý doby… vyvádí. Bojím se, aby neprovedl něco, co mu už Brumbál neodpustí."

"Na tohle nemám čas," zabručela jsem, odsunula Pottera z cesty a odkráčela středem s pocitem vítězství, o kterém jsem věděla, že mi moc dlouho nevydrží.

"Takže zítra?" zavolala za mnou Alice a já ji v duchu proklela.

"Jo!"

Budiž řečeno, že jsem se neotočila a můj hlas zněl spíš zuřivě než odevzdaně. Právě jsem se, aniž bych věděla jak, stala chůvou Siriuse Blacka a to byla práce na plný úvazek.

Možná to teď měl těžké a možná opravdu potřeboval pomoc a trochu chápavosti od člověka, který byl většinu života sám, ale to neznamenalo, že mu to hodlám ulehčit. To ani náhodou. Ani ta největší tragédie nikoho neomlouvá, že se chová jako kretén. A Black byl korunovanej osel odjakživa.

Těš se, Siriusi Blacku, teď začne rodeo.

TBC
 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Polgara Polgara | Web | 3. července 2013 v 21:42 | Reagovat

Hmm, přijde mi, že to s tou averzí vůči Siriuosiv už přehání. Připomíná mi to trochu ostatní povídky, nejdřív ho nesnáší, pak se do něj zamiluje, známe :-D Jen trošilinku klišoidní, ale pořád si držíš úroveň. Máš nápad a umíš ho podat. Líbilo se mi, jak ji prosili aby hlídala Siriuse a ty její komentáře. Chyby jsem ti řekla v chatu, moc jich tam nebylo, ale máš u mě jedno velké plus. :-)

2 nel-ly nel-ly | 3. července 2013 v 21:49 | Reagovat

[1]: to víš, fází nenávidění Siriuse Blacka si holka prostě musí projít (jeho zadek se jí líbil už před "rokem" :D), jsem šťastná za každé malé bezvýznamné plus a od tebe dokonce velké :-*

3 Hope Hope | Web | 3. července 2013 v 23:47 | Reagovat

Mary mi někoho strašně připomíná, obzvlášť ve chvíli, kdy by ráda lež z lásky...jen si nemůžu vzpomenout koho...ááá, počkat! už vím! chceš hádat? ;o)
brouku, bylo to fajn počtení a až si to přečtu v nejbližších dnech znovu, tak ti k tomu možná řeknu víc, teď na to prostě není správný čas...

4 wendy wendy | Web | 5. července 2013 v 18:41 | Reagovat

Johou je to fakt paráda, těším se na další. :D Jsem fakt zvědavá, co uděláš s tím koncem, myslím, že to bude ještě zajímavé. o.O

5 nel-ly nel-ly | 5. července 2013 v 22:17 | Reagovat

[3]: děkuju, ale teda ty tvoje... řeknu později víc :D to mi fakt nedělej
a vůbec netušim o čem mluvíš :-P

[4]: :))) popravdě jsem zvědavá taky, směr stále stejnej, ale pokaždý to vypadá jinak, než podle plánu :D

6 Cleo Cleo | Web | 7. července 2013 v 13:04 | Reagovat

Jai úžasná :D

7 Lukáš Přibyl Lukáš Přibyl | Web | 7. července 2013 v 19:02 | Reagovat

ahoj,

[6]: že jo ? Parádní. :-)

8 Amy Amy | 11. července 2013 v 18:48 | Reagovat

úžasný :DD jen doufám že zas nebudeme muset čekat stejně dlouho,nebo dýl :P :DD

9 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 12. července 2013 v 1:16 | Reagovat

To je povedená kapitola. Já jsem se skoro celou dobu dobře bavila. Umíš to podat tak vtipným tónem

10 nel-ly nel-ly | Web | 12. července 2013 v 2:01 | Reagovat

[8]: ne ne, slibuju, to se mnou dělá ta škola, jsou prázdniny, tak se pokusím zlepšit :) slibuju

[9]:děkuju :) i když se bojím, že je humor brzo přejde, s Blackem jsou vždy problémy :D

11 Maysie Maysie | 26. července 2013 v 15:36 | Reagovat

Tak to jsem na to tvý rodeo fakt zvědavá. Kde vázne kapitola? :D

12 nel-ly nel-ly | 26. července 2013 v 20:19 | Reagovat

[11]: už makám, makám, zatim se mi tu hádaj O_O a já je potřebuju utnout, abych se taky dostala k příběhu, že :D

13 Lilly Lilly | E-mail | Web | 5. srpna 2013 v 22:43 | Reagovat

ólalá, já už se těším na to rodeo!!! honem piš piš piš!!! Stejně mě v břiše hlodá pocit, že si se Siriem bude nakonec až přííliš dobře rozumět a jestli je můj pocit správný, hrozně se na to těším! A i kdyby ne, těším se na pokráčo stejně!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA