Ukolébavka (3+4)

24. července 2013 v 14:00 | Nel-ly |  Ukolébavka
Znovu dvě kapitoly najednou - snad je zvládnete, vykecávek, úvah a myšlenkových pochodů je na tuhle povídku dost i po jedné kapitole, ale taková nálož...? - a tentokrát mnohem víc úprav, než na začátku. Tohle ještě stále bylo už jednou zveřejněno, ale přepisování je tolik, že doporučuji (a ne proto, abych navnadila čtenáře, i když trošičku :D) radši si to zopáknout, jestli mě snesete.
Venku je krásné (možná až moc), ale já sedím po nocích v práci a přes den spím (vypadám tedy jako tvaroh) a tak jsem si říkala, že trochu té deprese neuškodí, psát tohle v říjnu/listopadu nejspíš byste mě ukamenovali :D Komentáře - kritika, pochvaly... a hvězdičky vítány :P


3
"Proč vlastně tohle dělám?"

"Máte dobré srdce, pane Pottere," ozval se za jeho zády povědomý ženský hlas, který v jeho srdci vyvolával pocit bezpečí, sounáležitosti a lásky. Žena, která ho právě oslovila, mu připomínala rodinný krb, u nějž se mohl usadit a zapomenout na všechny své problémy. Bohužel, tento pocit nikdy nevydržel dostatečně dlouho - ne na tomhle místě a obzvláště ne za těchto okolností.

"Sestro Evangeline," usmál se a otočil se na postarší ženu v černobílém oblečení jeptišky. "Rád vás zase vidím."

Vždy, když se na ni podíval, cítil se prapodivně. Možná to bylo proto, že většina lidí ve společnosti jeptišek nemá nejlepší pocity, ale možná také proto, že sestra Evangeline byla jeden z nejunikátnějších lidí na světě - čarodějka, vystudovaná čarodějka pocházející ze silně katolické mudlovské rodiny.

Když se její otec dozvěděl pravdu o tom, co doopravdy je jeho nejmladší a nejmilovanější dítě zač, popadl ho amok. Zbil svou ani ne jedenáctiletou dceru skoro do bezvědomí a zavřel ji na půdě, odkud měla zakázáno vycházet ven - jediná opatření představovalo malé okénko ve dveřích, do kterého se tak akorát vešel tác s jídlem nebo kýbl, který dívce sloužil namísto koupelny i záchodu. V takových podmínkách žila Evangeline bezmála jeden rok - její matka zemřela při porodu a oba starší bratři odešli z domova hned, jak se jim naskytla příležitost. Dívka nikdy nechápala, proč otce opustili a už se nikdy nechtěli vrátit, nechápala to ani v době, kdy žila hůř než trestanci odsouzení v nejpřísnějších vězeních. Milovala ho, a i když se potom, co ji bradavický zástupce ředitele profesor Brumbál osvobodil, už se domů nevrátila, dokázala mu všechno odpustit.

Sestra vedla s Harrym dlouhé rozhovory a s klidem mu popisovala svůj život, nezapomínala vždy zdůrazňovat, že jediný důvod, proč dokázala rok v zajetí přežít v psychickém i fyzickém zdraví, byl Bůh. To on se o ni prý staral a i všechno její utrpení bylo jen zkouškou její víry a lásky, proto po zkouškách NKÚ odešla z Bradavic a vstoupila do řádu. Byla nejspíš jedinou sestrou na zemi, která zároveň i vlastnila čarodějnou hůlku a věděla vše o skrytém Kouzelnickém světě.

Jako čarodějka žila sestra Evangeline v neustálém nebezpečí, které ji ohrožovalo mnohem více, než běžné čaroděje. Přesto hleděla na svět s mírným, vřelým úsměvem na rtech a jiskřícíma šedýma očima - proto ji Harry neskonale obdivoval a brzy se naučil respektovat a ctít všechny její názory a rady.

"To i já vás," usmála se v odpověď sestra Evangeline a natáhla k němu ruku. "Očekávali jsme vás nejdřív pozítří, pane Pottere."

"Už jsem vám přeci říkal, že jsem Harry," opravil ji. Bylo mu jasné, že není zdvořilé připomínat staršímu člověku, aby mu říkal jménem, ale při oslovení "pane Pottere" od sestry Evangeline si přeci jen připadal divně. "Neměl jsem toho teď moc na práci a… No,…"

"Nemůžete si pomoct?"

"Možná," kývl zamyšleně, ale pak se rychle vzpamatoval a zazubil se na sestru. "Měl jsem cestu kolem, dnes večer odjíždím do Bradavic a možná se tam nějakou dobu zdržím a taky mám na vás pár otázek."

Hned první den viděl, jak se věci mají. Navštívil Draca v jeho pokoji, viděl jeho stav a pochopil, proč se jeho bývalý školní rival nachází v tomto ústavu s nejpřísnější ostrahou, avšak většina jeho otázek nebyla zodpovězena. Harry se musel hodně a nenápadně snažit, aby ze zaměstnanců Ústavu, a pak především ze sestry Evangeline, která byla jednou z hlavních Dracových ošetřovatelek, vydolovat informace.

Stále nechápal, proč se ozvala právě jemu. Vždyť od konce války Malfoye skoro neviděl. Netoužil po jeho společnosti a vsadil by všechno, co měl, že Draco jeho pocity sdílel. Tedy... dokud byl ještě sám sebou, teď si neuvědomoval vůbec nic.

Malfoyovi po válce přišli o většinu svého jmění a především o své přední postavení v Kouzelnickém světě, což už nakonec Malfoy senior nesnesl a necelé dva roky po Velké bitvě zemřel z neznámých příčin. Nikdy nikdo nedokázal, že by šlo o sebevraždu, přesto to bylo takové veřejné tajemství. Kdyby lékouzelníci, kteří prováděli ohledávání mrtvoly, došli k sebevraždě, celý rod by byl zneuctěn na tu nejvyšší míru a to by Lucius nikdy nedopustil.

Od pádu lorda Voldemorta to šlo s Malfoyovými od deseti k pěti, přestože se neúčastnili Velké bitvy v Bradavicích, nedalo se opomenout, že Lucius patřil mezi ty nejbližší pobočníky Pána zla. I Draco měl na levém předloktí vytetované Znamení zla a Voldemort si během války z jejich sídla udělal hlavní základnu. Přesto Smrtijedů a vůbec různých přisluhovačů temné strany bylo tolik, že u většiny z nich ani nedošlo k soudním procesům a Azkaban, nyní zbaven Mozkomorů, byl přeplněn k prasknutí.

Lucius byl odsouzen k pěti letům ve vězení, ale vzhledem k jeho vzornému chování a s nahlédnutím k jeho finanční situaci a ochotě podporovat Ministerstvo za jakékoliv vlády, byl po necelém roce propuštěn do domácího vězení - jemuž se muselo podrobit na několik desítek kouzelníků. Dostal hlídáček - stejné zařízení, které kontrolovalo mladistvé kouzelníky - jenž měl v sobě zároveň i lokátor pohybu. Kdyby třeba jen jedinkrát přestoupil hranice svých pozemků, byl by v tu ránu zajat skupinou elitních bystrozorů a odvezen do Azkabanu bez možnosti se obhájit. Dalším trestem, který spočíval v uvalení hlídáčku na kouzelníky a čarodějky, bylo omezení kouzel - přesněji řečeno ´zamezení kouzlení´. To ve své podstatě znamenalo, že Lucius Malfoy, jeden z nejlepších duelistů v Anglii, mohl používat jen magii týkající se jeho základních potřeb: hygieny, jednoduchého vaření, pohybů s věcmi a celkově toho, co se učili děti z prvního ročníku. A to, se změnou práv Domácích skřítků na život bez tyranie, ho s největší pravděpodobností nakonec zlomilo.

Dnes byl tedy Lucius Malfoy mrtvý, jeho žena se odstěhovala ke svým příbuzným snad někam do Francie nebo ještě dál a nechala Malfoy Manor prázdné a opuštěné, alespoň do doby, než se vrátí její syn a zaujme své právoplatné místo.

Po válce byl Draco Malfoy Ministerstvem kouzel souzen a málem odsouzen za smrtijedství a podíl na vraždě Albue Brumbála. Když se však na jeho obranu vyjádřil sám zachránce Světa - Harry Potter - vše se otočilo v jeho prospěch.

Harry nemohl a nechtěl dopustit, aby Malfoy platil za něco, o čem byl on sám skálopevně přesvědčen, že by Draco nikdy neudělal. Viděl, jak třesoucí se hůlka klesla, než na Astronomickou věž dorazil Snape - o jehož po smrtné zásluhy se Harry také zasadil. Ano, Draco Malfoy byl arogantní, rozmazlený, pomstychtivý a při mnoha příležitostech i krutý a zlý, ale nebyl vrah a nezasloužil si osud, který se mu Ministerstvo snažilo přiřknout. Dlouhé měsíce Harry bojoval a čelil tak nechuti několika členů starostolce i muže, jehož zuby nehty bránil, ale nakonec se povedlo.

Draco Malfoy byl během necelých tří let po Bitvě o Bradavice zbaven všech obvinění a znovu se stal svobodným mužem - žádný hlídáček, omezení kouzel, dokonce i záznamy v rejstříku a zákaz vycestování do zahraniční byly zrušeny. Jaká to však pro něj byla svoboda? Kdykoliv vešel na nějaké zalidněné místo, všichni se otáčeli, ukazovali si prstem a nikdo doopravdy nevěřil v jeho nevinu. Jediné, co ho chránilo před veřejným odsouzením, byla slova Harryho Pottera, kterým se nikdo neodvážil odporovat, jeho největšího rivala, na nějž byl nakonec donucen spoléhat.

Harry znal Malfoye velice dobře. Takřka deset let se spolu hádali a škorpili a za tu dobu pochopil, kdo vlastně Draco je. To byl jeden z důvodu, proč se mu tak urputně - i přes jeho očividnou nechuť - snažil pomoci a zapomínal při tom na svůj rozpadající se osobní život. Jednoho dne však Draco zmizel, jako by se vypařil z povrchu zemského...

Bylo to několik měsíců, kdy o něm Harry neslyšel ani zmínku. V té době se jeho vztah s Ginny hroutil a on se musel vypořádat i s mnoha dalšími problémy. To, jak bojoval za Malfoye a trávil svůj volný čas nad jeho procesem byl jen další hřebíček do rakve jejich vztahu, a tak mu Dracovo zmizení přišlo částečně vhod. V té době už si však byl jist, že dál nemůež pokračovat - i Ginny to věděla. Harry v sobě sbíral odvahu postavit se své přítelkyni čelně a konečně to skončit. Tehdy toho na něj bylo všeho moc a udělal několik chyb, které si do dnes nedokázal odpustit.

Harry nevěřil, že se mladý Malfoy odstěhoval do ciziny, aby začal nový život. Byl by to sice logický závěr, nedával však smysl. Po tom všem, co Malfoy přetrpěl a kolik hrdosti a pýchy ukázal bylo nemyslitelné, že by z ničeho nic z vlastní vůle zmizel. Byl posledním dědicem hned několika čistokrevných rodů a na tom mu vždy záleželo více než na čemkoliv jiném.

Od konce Malfoyova soudního procesu se nevídali, ale oba měli přesné informace o tom, co ten druhý dělá. Několik neosobních, děkovných dopisů přesycených záští, které měl z neznámého důvodu až do dnes schované ve svém pracovním stole, Harryho utvrzovalo v domnění, že Malfoy by se jen tak nevzdal.

V době, kdy s po Malfoyovi slehla zem, zmizely i všechny pochybnosti o návrhu jmenování Harryho do vedení bystrozorského oddělení, které se logicky vyrojily. Ani punc hrdiny nedokázal před všemi omluvit fakt, že mu bylo jen málo přes dvacet let a nepomáhal ani fakt, že bojoval za některé bývalé Smrtijedy, v čele s Malfoyem nebo Severusem Snapem, jehož omilostnění postupně dosáhl. A vzhledem k tomu, co se dělo v jeho osobním životě, Harry méně problémů jen uvítal.

Po nějaké době se s Ginny rozešel, zrušil zasnoubení a ona se odstěhovala. Jeho práce mu začala připadat nudná a jednotvárná - vzhledem k rušnému životu plnému nebezpečí a výzev, na který si zvyknul, to nebylo žádné překvapení - a jeho život jakoby ztratil smysl. A pak přišel ten dopis...

Dopis z Ústavu, o kterém se nikdy nemluvilo. Dopis, který znamenal počátek pátrání po tom, co se vlastně stalo s Dracem Malfoyem, během těch dlouhých měsíců, kdy se z ničeho nic objevil jako psychicky narušený pacient. Dopis, který pro Harryho znamenal další životní změnu a problémy, které (ač by to sám nikdy nepřiznal) vítal s otevřenou náručí. Jeho život totiž byl normální, když byl - podle obecně platných předpokladů - nenormální.

4

"Harry!"

Nejdřív se na chvíli zarazil a uvažoval, zda raději nepřidat do kroku, když uslyšel své jméno. Za posledních pár let se rozruch kolem jeho osoby jaksi uklidnil, přesto se stále našlo dost kouzelníků a čarodějek, kteří si ho na ulici všímali víc, než by jemu osobně bylo příjemné.

Nikdy se s popularitou nedokázal dobře vyrovnat a po pádu lorda Voldemorta - ačkoliv neustále opakoval, že to zdaleka nebyla jen jeho zásluha - se stal veřejně známou osobností v takové míře, že mu na nějakou dobu pozornost médií i lidí zabránila žít alespoň částečně normální život. Postupem času se sice obrnil, přesto více než často využíval svých schopností rychlostí blesku zmizet a svůj starý neviditelný plášť po otci nikdy nedával z ruky.

Přeci jen, po letech v neustálém nebezpečí se naučil ostražitosti - takové, které se už jen těžko zbavoval. Žil sám, ponořen do práce a od rozchodu s Ginny dokonce nebyl ani na žádném rande.
Neměl zájem se seznamovat s dívkami, které mu samy padaly k nohám, když ne kvůli jeho popularitě, tak penězům nebo postavení na Ministerstvu kouzel. Nechtěl se zaobírat nesmyslnými rozhovory, jež mu, dle jeho přesvědčení, jen ubíraly cenné chvíle života. Ne, netoužil po žádných flirtech ani krátkodobých známostech s ženami, které… vlastně, musel si přiznat, netoužil po žádném vztahu s jakoukoli dívkou. Ačkoliv nebyl zdaleka šťastný a často i velice osamělý, tak život po boku někoho jiného si prostě nedokázal představit.

V posledních měsících upadal do depresí a v těch chvílích myslel na Ginny. Jak se asi má? Co dělá? Našla si někoho místo něj? Šla by s ním někdy na večeři, kdyby… Ne, Harry nechtěl Ginny a sám to moc dobře věděl. Jen prostě toužil po něčí společnosti. Někoho, kdo ho dobře zná, rozumí mu a nechce ho jen pro všechno to pozlátko, jenže... Rozuměla mu Ginny vůbec někdy?

Krom toho v poslední době vůbec nebyl sám. Měl toho na práci víc než dost.

Nejdřív si myslel, že oddělení Moudrého Agrippy pro psychicky narušené čarodějky a kouzelníky navštíví jen jednou jedinkrát, aby se přesvědčil o slovech v dopise, který dostal. Ale když uviděl pravdu, nedokázal se ovládnout, potřeboval se dozvědět, co se stalo a proč se to stalo. Postupně začal zjišťovat, že díky svému pátrání se jeho život znovu stává zajímavějším a konečně po dlouhé době našel nějaký cíl. Harry Potter začal znovu většinu svého času trávit mimo svoji kancelář na Ministerstvu kouzel, nikdo však netušil, kam to vlastně neustále mizí.

"Harry! Tak slyšíš?"

"Hermiono!"

"Ahoj, Harry," pozdravila ho mladá žena, dala si ruce v bok a zhluboka dýchala, "tys mě teda prohnal."

"Měla bys zapracovat na své kondičce," usmál se Harry vzpomínaje na Hermioniny fyzické indispozice, které se projevovaly už během jejich školních let. Jeho i Rona vždy zvláštním způsobem uspokojovalo, že jejich kamarádka není zrovna atletka, protože existovalo alespoň něco, v čem ji bez zjevného úsilí předčili.

"No, zrovna teď mám jiné starosti," zašklebila se na něj, ale pak se zatvářila ustaraně, až si Harry v duchu povzdechl. Věděl, co bude teď následovat a samozřejmě se nepletl. "Už jsem tě dlouho neviděla, vůbec se neozýváš a -"

"Já vím, Hermiono, mrzí mě to, ale mám hodně práce."

"Jo, slyšela jsem," nenechala se jako vždy přerušit a Harry v duchu proklel svého nejlepšího kamaráda, který nedokázal držet jazyk za zuby, "ale o jakou jde práci? Potřebuješ s něčím pomoct? Děje se něco? Víš přeci, že se na mě může kdykoli a s čímkoli obrátit."

Kéž by to šlo, ale tohle byste ty ani Ron nepochopili, povzdechl si v duchu Harry, ale okamžitě na tváři vykouzlil omluvný úsměv. Jestli ho pozornost veřejnosti a médií něco naučila, tak přetvařovat se - s tím kdysi míval velké problémy a často na ně doplácel, teď už však dokázal zachovat klidný výraz, kdykoliv to bylo potřeba.

I přes Harryho nesporné herecké schopnosti (o kterých byl přesvědčen především on sám) se Hermiona zamračila, až se jí mezi obočím vytvořila malá vráska. Harry by rád poznamenal něco o tom, že by se jeho nejlepší kamarádka neměla takhle tvářit, nebo brzy dopadne jako profesoorka McGonagallová, která na své studenty už od prvního pohledu přenášela úzkost, depresi a chlad - jenže, Hermiona byla jedna z těch mála, jež tyhle pocity s ostatními nesdíleli a profesorku McGonagallovou měli ve velké oblibě (ostatně Harry taky).

"Jsi si tím doopravdy jistý?" zeptala se Hermiona a Harry slyšela jasné pochybnosti v jejím hlase. Bolelo ho, že jí musí tajit, kam se ztrácí, a co celé dny dělá, ale copak mohl někomu ze svých přátel jen tak oznámit, že celé dny pátrá po informacích o životě jejich bývalého školního rivala? Že chodí Draca navštěvovat do jednoho z přísně střežených oddělení Nemocnice svatého Munga? A že právě teď nese ve své tašce pro výše zmiňovaného bývalého Smrtijeda nový kartáček na zuby, pastu, hřeben a voňavý šampón, jehož cena se pohybovala někde v cenové relaci obsahu celé Harryho skrovné koupelny. Jenže on si nedávno při prohlídce Malfoy Manor (na kterou vlastně neměl ani povolení) všiml, že právě tuhle značku Draco nejspíš vždy používal a ta vůně mu byla… příjemná.

"Nic mi není, Hermiono, jsem ti vděčný za starost, ale já mám doopravdy jen fůru práce," odpověděl a ani nemrknul. Nemohl jí ani Ronovi říct, že… nepochopila by… nejspíš by si myslela, že je blázen, když Malfoyovi kupuje jeho oblíbenou kosmetiku a nosí mu ji do nemocnice - ostatně on sám o svém duševním zdraví často pochyboval.

Faktem však zůstávalo, že Harry za ty poslední týdny, kdy se snažil o Malfoyově životě získat více informací, zjistil mnohem víc, než potřeboval. V dokonalém obrázku arogantního fracka se začaly objevovat trhliny.

Neměl už žádnou rodinu, krom matky, která někam zmizela a ani synův těžký zdravotní stav ji nedokázal přimět se vrátit. Přestože Narcisa tolik obětovala ve snaze o Dracovu záchranu, teď tu nebyla, nebyl tu vůbec nikdo... až na Harryho.

Malfoy neměl žádné přátele, kteří by ho zašli navštívit nebo mu alespoň poslali dopis - třeba staré přání k narozeninám. Od svého propuštění Draco udržoval kontakt jen se svým právníkem a s... no, s Harrym. Všechny jeho neméně ironické odpovědi na Dracovu sarkastickou a hněvivou korespondenci Harry našel mezi jeho věcmi v Ústavu. Měl je všechny - a stejně na tom byl i Harryho přeplněný šuplík v pracovním stole v jeho kanceláři.

Všechny údaje o jeho životě, celé roky až do doby, kdy zmizel, se daly shrnout do jedné úzké složky, jež neobsahovala nic o jeho společenském, milostném či jiném osobním životě. Jako by ten mladý muž, který Harrymu celých sedm let na škole ničil život, vůbec neexistoval. Harry nemohl jinak, ostatně to měl ve zvyku, litoval ho a soucítil s ním, což by mu Draco nikdy neodpustil, kdyby o tom věděl. A co víc... dokázal se s ním více než kdy dřív ztotožnit.

Harry Potter, jeden z nejslavnějších kouzelníků dnešní doby, hrdina a zachránce - jeho jméno a činy v minulosti, otisk, který po sobě zanechal. Stezka lemovaná smrtí jeho blízkých i nepřátel vedoucí až k jedné vraždě. Protože ačkoliv smrticí kouzlo nikdy nevyslovil, on byl ten, kdo Voldemorta zabil a maličká část jeho duše si přála v klidu spočinout společně s ním.

"Tak se stav alespoň v neděli na oběd, ano? Musíš přijít."

Harry se podíval na usmívající se Hermionu. V jejích očích vždy našel lásku a přátelství. Byla jeho nejlepší kamarádkou. Mýlil se, to díky ní a Ronovi a mnoha dalším nebyl sám. Jeho osud nebyl stejný, jako Malfoyův, jenže…

"Díky, určitě přijdu."

... jenže Ginny a dokonce ani Hermiona nebo Ron mu nikdy nedokázali úplně porozumět. Nemohli. A Harry by jim nikdy nepřál, aby je potkala taková hrůza a oni pochopily jeho pocity. Malfoy však mohl, na jedné z nekonečné řady realit si totiž byli rovni a ocitli se na stejné úrovni, to mu nikdo jiný nemohl dopřát.

***

"Harry, dnes jdete dřív, než jindy," usmála se na něj sestra Evangeline, když vcházel do dveří.

"Ani vás bych tady dnes nečekal," oplatil jí také s širokým úsměvem a zamířil blíž k ní.

"Proč ne?"

"Je sobota," pokrčil Harry rameny, "neměla byste být doma nebo třeba… já nevím, v kostele?"

"Svatá mše je až zítra," usmála se na něj sestra Evangeline více než blahosklonně, "budete vítán."

Harry se od srdce zasmál. "Děkuji vám, sestro, ale víte, že já nevěřím."

"Ale to neříkejte," zamračila se na něj na oko, "každý z nás v něco věří, musí, jinak by byl svět tak šedý a nešťastný, nemyslíte?"

"Myslím, že potom všem, čím jsem si prošel, jsem pochopil, že není víc, než lidská síla a to, co jsme ochotni obětovat," odpověděl Harry vážně. Věděl, že to sestra Evangeline nemyslí špatně a nesnaží se mu vnucovat svoji víru, to ne, ona taková nebyla. Jenže se vždy vyjadřovala v takových frázích a o takových věcech, jako by na světě doopravdy existovala nějaká vyšší moc, která… Ne, to Harry už dávno zamítl. Kdyby ta síla existovala, tak by on ani nikdo z jeho blízkých nikdy nezažil takovou bolest.

"Ale přežil jste," zašeptala sestra Evangeline, jakoby mu dokázala číst myšlenky, "a neustále dokazujete, jak velké máte srdce."

Harry se jen usmál a doufal, že si sestra nevšimne, jak mu rudnou uši.

"Já… už bych měl jít, mám tu něco, co…"

"Chápu," kývla hlavou, "dnes má službu Terence, ten už vás zná a ví, že se tu můžete pohybovat bez doprovodu."

"Děkuji vám, sestro."

***

"Ahoj, Draco," řekl Harry, když vstoupil do známé nevelké místnosti. Věděl, že ho Draco nejspíš ani nevnímá - jen čas od času se stalo, že si začal uvědomovat, co se kolem něj děje, ale v jeho případě nikdy nešlo o moc velký posun k lepšímu.

Jak Harry čekal, mladík nezaregistroval jeho příchod a dál nepřítomně hleděl do zdi. Na tváři měl ten samý nevědoucí výraz, který u něj Harry zaznamenal už dřív a jen stěží si na něj zvykal. Chyběl mu… ano, chyběl… ten známý arogantní úšklebek a vyzývavý pohled šedých očí. Tenhle Malfoy prostě nebyl… nebyl to Malfoy, kterého znal. A Harry si postupem času uvědomil, že ho ve své mysli čím dál častěji oslovuje křestním jménem. Draco. Ano, Draco, to se hodilo mnohem víc.

"Něco jsem ti přinesl," pokračoval a posadil se na jedinou židli stojící u malého stolku, na němž se válelo několik bílých papírů. Dnes nebyly pokreslené barevnými klikyháky, jako jindy, "Myslím, že by se ti to mohlo líbit, vždycky sis přeci tak zakládal na vzhledu. Mám tu kartáček a pastu," vedl neexistující dialog s nehybnou postavou, "to se ti určitě bude hodit, a taky hřeben a tvůj oblíbený šampon. Levandulový, že ano? Je to trochu divný… levandule… to jsou takový ty fialový kytky, co rostou na polích, že? Ani jsem nevěděl, že nějak voní, ale je to hezký, doopravdy. Tedy, nikdy bych to nepřiznal a už vůbec ne tomu prodejci v tom obchodě. Jak jen se to jmenovalo, jo… ´Lešét´… Merline, to jsou názvy, nejspíš to ani nevyslovuju správně, co myslíš? Vsadím se, že bys mě určitě okřikl… něco ve smyslu:

´Ta tvoje omezenost je do nebe volající, Pottere! ´

I když to asi ne, v tom spíš slyším Snapea," uchechtl se pro sebe. "Ale co já vím... tvoje dopisy byly vždy sarkasmem přímo nasáklé a to ses mi pokoušel děkovat, za moji pomoc. Každopádně doufám, že až na jeho úroveň ses nedostal, bylo by to kapku děsivý.

Mluvil dál a dál. Nebylo důležité o čem, ale stále pokračoval, aniž si sám uvědomoval, jak dobře se přitom cítí.

Když se noc co noc vracel do svého bytu, přivítaly ho jen prázdné místnosti a stohy formulářů z tvrdého pergamenu na pracovním stole. Čas od času si pustil kouzelnické rádio, nebo přečetl noviny (především rubriku ´Sport´ se snažil nikdy nevynechat a často si ji s sebou nosil i sem), ale to všudypřítomné ticho nikdy nezmizelo a tíha osamění na Harryho srdci se každým dnem jen zvětšovala.

Tady mu bylo dobře. Nepotřeboval, aby mu Draco odpovídal - vlastně si často jeho odpovědi domýšlel a potom, co celé dny studoval jeho složky, navštívil Malfoy Manor i jeho londýnský byt a především po sedmi letech zkušeností z jejich neustálých hádek, pevně věřil, že jsou ty neexistující reakce v jeho mysli uvěřitelné.

"Každopádně ta jedna věc… pleťová maska, nebo jak tomu říkali… je vážně úžasná věc. Prodavač v tom obchodě mi dal nějaké vzorky, tak jsem to zkusil a je to vážně něco, jako kouzlo, už chápu, proč jsi vždycky vypadal, jak ze škatulky… a znovu tak vypadat budeš, samozřejmě, jakmile se uzdravíš a…"

Najednou se Harry zarazil a konečně zvedl oči k Dracovi. Mladý muž s přerostlými, a stále tak světle blonďatými, vlasy dál seděl na své posteli a teď si se zaujetím prohlížel vlastní ruce. Nevnímal svět, nevnímal dokonce ani Harryho a doktor Seald tvrdil, že se to nejspíš nikdy nezmění.

Nikdo nevěděl, co přesně se Dracovi stalo, ale všichni jeho ošetřující lékaři se shodovali, že šlo o nějakou strašlivou kletbu Černé magie, jejíž důsledky jsou s největší pravděpodobností nesmazatelné. Draco Malfoy se už nikdy neměl uzdravit - ale Harry tomu, stejně jako sestra Evangeline, odmítal uvěřit. Ani sám nevěděl proč, možná prostě jen potřeboval doufat… Nikdy neprohrál žádný svůj boj a nemínil s tím teď začínat. Porazil Voldemorata a spasil svět. Dokáže tedy zachránit i Draca Malfoye.


A/N: Ano, tenhe měsíc jsem překvapivě aktiní, taky zírám :D
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 LPS-Aninka LPS-Aninka | 24. července 2013 v 14:25 | Reagovat

ou!

2 Tabby Tabby | Web | 24. července 2013 v 15:32 | Reagovat

Moc se mi líbil příběh sestry Evangeline :-) Vždycky mě zajímalo, jak to asi vypadá s kouzelníky s různými náboženstvími - jako je třeba muslimská víra :-)
Ale Hrarry se vyzná :D Donést Dracovy šampón a hřeben na vlasy byla trefa do černého :-D

3 Slečna Grafoy Slečna Grafoy | E-mail | Web | 24. července 2013 v 15:57 | Reagovat

Geniální!! Dracův šampón, pleťová maska.. :D originální.Souhlasím s Tabby, to o sestře Evangelině bylo zajímavé :) Nedokážu si představit, že Narcisa po tom všem co pro syna udělala, takhle přestala.. se starat... Moc se mi to líbí a těším se na pokračování :D

4 nel-ly nel-ly | Web | 24. července 2013 v 17:29 | Reagovat

[2]: no, jak to bylo v Simpsonových, Harry Potter a jeho přátelé skončili v Pekle, to  mi dalo odpověď :D

[3]: neupravenej Dráček O.o jak mu to mohli udělat? no... jednou všechno vysvětlím, ale jak z toho vybruslím, uvidíme :)
díky

5 Polgara Polgara | Web | 24. července 2013 v 17:45 | Reagovat

Brouku překvapuješ, hodně se mi líbily ty části se sestrou Evangeline, jsou z nich nejpropracovanější. Že by se čarodějka stala sestrou jsme v povídce viděla prvně a o to víc jsem z toho nadšenější.
Ale přijde mi, že na povídku to máš mnohem popisnější než je běžné. Což neber jako kritiku, čtenář to tak lépe pochopí a víc si čtení užívá. Jen prosím příště kapitoly rozdělit, musela jsem se hodně soustředit abych všechno vstřebala. :-)

6 nel-ly nel-ly | Web | 24. července 2013 v 17:49 | Reagovat

[5]: říkám, že je toho na jednou moc, ale to jen proto, že tohle už tu bylo, tak to nechci celé dávat znova po kapitole... zas kdybych to rozdělila, budeš si stěžovat, že nemám děj :P :D
jo, popisy... tady jich bude ještě moc a moc

7 Tabby Tabby | Web | 24. července 2013 v 18:30 | Reagovat

[4]: :D:D:D A Simpsonovy mají vždycky pravdu, hallelujah! :-D

8 Cassiopea Black Cassiopea Black | 28. července 2013 v 17:47 | Reagovat

ano, aktivní seš tolik, že to nestíhám číst xD ještě ke všemu se mi tvůj blog hrozně seká, nevim proč, takže musim na notebook a to se může máma zbláznit, jako teď...
čarodějka jeptiška, to je hodně originální nápad :D
taky mě zajímá, jak to asi bylo s Malfoyovými po válce, jestli jim bylo společností nakonec vše odpuštěno nebo jen částečně a taky si řikám, jestli třeba Cissa a Drom neobnovily vztahy... ale to sem nepatří...
ty jo, potřebuju vědět, co přesně se Dracovi stalo xD i když se to asi nedozvim, nevim xD
nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, že byl vlastně Draco asi jedinej, kdo Harrymu opravdu rozuměl... zvláštní
oddělení Moudrého Agrippy :D taky dobrý... myslim, že Harry nikdy nebyl dobrej herec, ale kdoví, třeba si to myslel xD
to je takový milý, že mu přinesl ten šampon a tak xD na druhou stranu celá ta situace, kdy tam Harry rozmlouvá s Dracem, kterej je úplně mimo, vůbec není milá, spíš děsivá... ale suprově napsaná :) a z nějakýho zvrácenýho důvodu mě baví nejvíc... tak jsem zvědavá, jak ho Harry zachrání, jestli vůbec (snad jo xD)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA