Nezapomenutelný den

31. července 2013 v 23:05 | Nel-ly |  Jednorázovky
Harrouš a tedy i J.K. dnes slaví narozeniny a halvně ten Harry by si zasloužil narozeninový dárek. Není to s ním vůbec jednoduché...

Rating: 18+
Žánr: slash (má narozeniny, co jste čekali?)
Počet slov: 2457 (neuvěřitelný, mělo to bejt drabble :D a ehm... vtipný)


Sedmnácté narozeniny mají v životě mladého čaroděje obrovský význam. Dotyčný by na ně měl navždy vzpomínat a nejlépe s úsměvem. Jenže Harry Potter věděl, že to ho nečeká - zase. Jeho život jednoduše nebyl stvořený pro šťastné vzpomínky, měl jich tak málo a i ty byly příliš rozmazané. Ubránit se mozkomorům přeci dokázal jen díky matné vizi něčeho, co ani nemusela být pravda... nestálo to za to.

Přestože se jeho přátelé snažili ze všech sil, od rána ho nedokázali rozesmát nebo donutit alespoň k malému zvlnění rtů. Jak by také mohli? Harry mohl za smrt svých rodičů a právě dnešní den, to vše zpečetil. Kdyby se nikdy nenarodil nebo... kdyby se alespoň narodil o pár týdnů dřív či později, nic z toho by se nikdy nestalo. Nebylo co slavit.

Nenápadně se vytratil z Doupěte, aby se vyhnul Ginny i ostatním... ráno ho políbila, měl to být dárek, ale on by byl raději, kdyby si to odpustila. Věděl, že by tu neměl být. Jenže...
Na jednu stranu možná doufal. Doufal, že ho konečně najdou a skoncují to. Nestalo se. Už nějaký čas bloudil po Příčné ulici nepozorován, nedošlo k ničemu, co by dokázalo, že má jeho život nějaký význam. Až do -

"Lituješ se?"

Přivřel oči, zrovna tohle dnes neměl za potřebí, ale pravděpodobně si za to mohl sám. Neměl si nic přát, protože vše se dá ještě zhoršit.

"Jdi pryč."

"Svobodná země... můžu si být, kde chci."

"Ale co nejdál ode mě."

"Dnes máš narozeniny, že?"

Překvapeně na něj pohlédl.

"Musí to být pro tebe strašné... nemít je s kým oslavit." Vůbec se netvářil, že by mu to bylo líto. No, to Harry ani nečekal.

"Běž do -"

"Ts, ts, ts... neber se tak vážně, Pottere. Pro tebe se dnešním dnem nic nezmění. Narodil ses jako zmetek, zemřeš jako zmetek."

Nedokázal odpovědět, štvalo ho, že přesně pochopil, jak se cítí... zrovna on! Chtěl být sám. Zalézt si někam do kouta - kéž by měl zpět svůj přístěnek pod schody, tam by za ním nikdo nemohl.

"I tak je to ale smutné... vědět, žes je zabil, že to všechno byla tvoje vina, že -"

"Drž hubu!"

"Ale ne... ne, ne, ne, dnes ne. Výborně se bavím." Udělal pár kroků blíž. "Vlastně jsem rád, že jsem tě tu potkal. Zasloužil bys pořádný narozeninový dárek, abys na dnešek nikdy nezapomněl. Je to pro tebe velký den! Většina z nás dostane něco od svého otce nebo matky, ale ty - ty nic. Jen těžko bys mohl mít symbol rodiny, která už není. Tvojí vinou."

Mlčel. Uvědomil si, jak dobře ho zná - lépe než kdokoliv jiný. Lépe než Ron, Hermiona, Ginny nebo třeba profesor Lupin. Nikdo jiný se v něm tak dobře nevyznal. Jak dnešní den začal špatně, tak teď to bylo ještě horší - Harry pomalu klesal stále hloub a hloub ke dnu moře beznaděje.

Přistoupil zase o pár kroků blíž.

"Bradavice budou zajímavé... bez Brumbála," uvažoval nahlas a zasadil Harrymu další ránu. "Všechno teď bude jiné. Svět se změní a všichni si konečně uvědomí, jaká jsi nicka."

"Nemáš tam, co dělat, nedokončil si ročník, nemůžeš..."

"Nemůžu? Samozřejmě, že můžu. Máme nový řád, kde se konečně dočkám ocenění, které si zasloužím, zatímco ty... překvapuje mě, že jsi tady a sám. Kde máš bandu svých ochránců? Už ti docházejí, že?

"Pře -"

"Opustili tě? Určitě ano nebo to brzy udělají. Už jim došlo, že lidé kolem tebe rychle umírají. Tví rodiče, chudáček první a poslední mrzimorská celebrita, tvůj kmotr a teď dokonce i tvůj největší ochránce, Brumbál. Už nemáš skoro nikoho, Pottere."

Další pravda a další přímá rána do srdce.

"Grangerové a Weasleyovým brzy dojde, že s tebou jen ztráceli čas, a pokud ne... jejich chyba. Skončí stejně, jako všichni ostatní. Dobře jim tak."

Tentokrát už to nevydržel. Stál tak blízko, že se stačilo otočit na podpatku a přesně mířenou ránou mu dát pěstí přímo do nosu. Nevěděl, jestli na sobě stále má nebo nemá hlídáček, ale v tuhle chvíli na čáry ani nepomyslel. Chtěl ublížit - fyzicky, když jinak nemohl.

Levou rukou ho popadl za hábit pod krkem a přirazil na hrubou zeď domu, až mladík bolestně zasténal. Pak mu zasadil další ránu, do nosu, do brdy, do břicha, a pak znovu...

Začal se bránit.

Konečně! pomyslel si Harry. Tohle bylo to, co potřeboval.

Strhl ze Zmijozela hábit, v jehož útrobách se pravděpodobně nacházela jeho hůlka a odhodil ho stranou. Mlátili do sebe hlava nehlava - jeho protivník se spíš snažil uhýbat a couvat, než vracet útoky - a postupně se dostali až do jednoho z opuštěných obchodů. Konečně tu bylo to, na co Harry celé roky čekal. Teď se Malfoyovi pomstí za všechna příkoří, kterými si kvůli němu prošel.

"Copak si zešílel?" zařval na něj Zmijozel a na poslední chvíli uhnul před jeho pravým hákem... a levačkou dostal zásah do boku, až bolestí zaskučel. "Okamžitě přestaň."

Nepřestal.

Nemohl a nechtěl přestat. Tohle byly jeho zpropadené narozeny - mohl si dělat, co se mu zrovna zlíbí a on se rozhodl pro tohle.

Natáhl ruce, sevřel předek jeho košile a trhl. Knoflíky se rozlétly do všech stran a Malfoy rozzuřeně zasyčel a pokusil se mu vytrhnout. Slabá a určitě velice drahá látka praskla a košile doplachtila k zemi.

Harry viděl, jak se na bledé kůži rýsují červené otlaky, z nichž se brzy stanou modřiny. Ten pohled ho potěšil. Částečně uspokojil jeho touhu zanechat za sebou nějaký odkaz a pomstít se mu. Přál si, aby si dnešní den - jeho den! - Malfoy pamatoval až do konce života a k tomu jen modřiny nestačily.
Znovu zaútočil. Praštil ze strany do brady takovou silou, že mu rozrazil ret a začal mu po něm stékat pramínek světlé krve.

Šedé oči se ještě víc zúžily, když si rukou otřel ústa a vrhl se na Harryho. Teď už se nebránil, nepokoušel se jen vyhnout ranám a bylo jasné, že i on zapomněl na svou hůlku ukrytou v odhozeném hábitu.

Útok byl překvapivě silný, především kvůli Malfoyově zuřivosti. Zmijozel byl spíš vysoký a hubený, hodně šlachovitý, než svalnatý jako Harry, který se za posledních let hodně změnil. Blonďáka však poháněl takový vztek, že Harry dostal několik opravdu bolestivých ran. Jeho, za ta léta stokrát opravované, brýle znovu praskly na nose a spadly na zem a měl potrhané tričko na ramenou.

Teď bychom měli přestat, pomyslel si. Než to opravdu přeženeme.

Jen co se mu v mysli objevila tahle myšlenka, Malfoy znovu zaútočil s takovou razancí, že shodil Harryho na zem a společně dopadli na odložený dřevěný stůl, jenž pod jejich vahou praskl. Harry se tvrdě praštil do hlavy a ucítil palčivou bolest na boku - přestože to měl být on, kdo po sobě na blonďákově těle zanechá stopu, teď byl zraněn víc. A Malfoy to věděl. Výsměšně se na něj usmál zkrvavenými rty a pokusil se vstát z místa, kam dopadl - z Harryho hrudi.

Tak to ani náhodou!

Natáhl obě ruce a silou k sobě Malfoye přirazil zpět, až o sebe jejich hrudníky těžce narazily a on sám tiše zasténal bolestí. Otočil je, takže to byl teď on, kdo držel druhého muže v šachu. Jednou rukou ho přidržel pod sebou - Zmijozel nezvyklý na fyzickou zátěž a natož mudlovské bitky už byl viditelně unavený a namáhavě nabíral dech - a druhou natáhl, aby ho znovu praštil do obličeje.

Malfoy pevně sevřel oči a uhnul hlavou na stranu. Nepokusil se bránit ani se na Harryho znovu vrhnout, rozhodl se jen strpět další ránu do obličeje. Zdálo se, jako by ho síly rychle opouštěly a on to pomalu vzdal. V té chvíli Harry nechal svou ruku dopadnout na zem vedle pramínků zašpiněných blonďatých vlasů a při duté ráně o dřevnou podlahu sebou Zmijozel lehce škubnul. Harry se zamračil, na chvíli netušil, co má dělat, ale pak jeho tělo ovládla horečka, která ho donutila se začít s Malfoyem prát... ta touha nějak ho poznamenat.

Sklonil se přitiskl své horké rty na pevně sevřená ústa.

Jazykem přejel po úzkých rtech a zaznamenal chuť jeho krve, po níž zůstaly rezavé šmouhy po celém jeho obličeji i těle - vsadil by se, že i on sám vypadal stejně příšerně a fakt, že jsou si v tuhle chvíli vyrovnáni, v roztrhaném oblečení a se zmlácenými těly, ho ještě povzbudil.

Znovu se sklonil a dotýkal se jazykem i vlhnoucími rty Malfoyových úst, přičemž ho stále pevně tiskl k zemi jak svým tělem, tak tvrdým sevřením svých rukou kolem jeho zápěstí, ale Malfoy se nehýbal. Možná byl v šoku, možná že ne, ale Harrymu to bylo v tuhle chvíli jedno. Věděl, co chce...no, vlastně... nevěděl, vůbec netušil, co dělá, ale nechtěl nad tím dlouho přemýšlet, nechal se vést svými pocity a instinkty.

Přesunul si mladíkova hubená, kostnatá zápěstí do levé ruky, zatímco dlaní pravé sjížděl přes paže ke klíční kosti zase zpět k obnaženému boku. Jeho rty i jazyk se přesunuly na Malfoyův krk a on lačně vsál do úst bledou kůži, aby za ní zanechal další znamení. Stále ne zdaleka trvalý, stejně jako pomalu tmavnoucí modřiny, ale přesto mnohem silnější důkaz jeho existence, než kdyby chlapci způsobil nějaké vážnější zranění.

Rudý flíček na pohled působil omamně, stejně jako třeslavý nádech, který blonďák vydal. Harry to s vervou zopakoval, a pak znova a znova... dokud neměl na krku a kolem klíční kosti hned několik podobných značek. Pak se Malfoy poprvé pohnul a pokusil se nepříliš procítěně vzdorovat, Harry ho kousl do klíční kosti, silně, až chlapec pod ním bolestně zasténal a zas na chvíli zmrtvěl.

Postupně se propracoval až k svraštělým bradavkám, do nichž ho bolestně kousl vždy, když mu začal opětovně vzdorovat, a pak se vrátil k jeho ústům. Chlapec měl stále pevně sevřené oči, ale jeho tváře už nebyly zdaleka bledé - naopak se zbarvily do tmavě nachové barvy - a Zmijozel roztřeseně a mělce dýchal pootevřenými ústy. Přesně tak, jak si Harry představoval. Natáhl krk, pravou ruku nechal položenou po straně Malfoyova boku tak, že se prsty dotýkaly okraje jeho kalhot, a pokusil se ho políbit, vsunout jazyk mezi ty lákavé rty. Jenže ucuknul. Harry se zamračil a znovu se k němu sklonil. Zase uhnul.

Tvrdě zmáčkl jeho bradu a donutil ho zůstat na místě, pak přitiskl svá ústa na jeho, ale dovnitř se nedostal. Malfoy držel pevně sevřené rty a přestože se nijak nebránil, zjevně nechtěl ustoupit.

Harry na něj těsně nalehl, celou svou vahou, která určitě předčila jeho, až se dotýkali po celé délce svých těl. Pak sjel dlaní ruky z tváří na krk a zmáčkl. Malfoy vytřeštil oči, ale ústa neotevřel. Začal se pohybovat, otíral se o něj svým polonahým tělem a přitom zvyšoval tlak svých prstů, dokud... ano, přesně tak.

Zmijozel se zalapal po dechu a v tu chvíli se k němu Harry znovu sklonil a poprvé vsunul jazyk mezi jeho rty. Byl to tak silný zážitek, že se oba otřásli a Harrymu se podlomila kolena i ruce. Dopadl na Malfoye celou svou vahou, uvolnil sevření kolem krku i mladíkových zápěstí a horlivě se věnoval průzkumu horkého vnitřku úst. Přejel přes zuby, nastínil pravidelný pohyb jazykem a vyzýval druhého chlapce, aby se k němu přidal...

Trvalo to dlouho. Několikrát jim došel dech, ale Harry se od něj odpoutal vždy jen na krátkou chvíli, aby Malfoy nestihl znovu uhnout. Mezitím znovu našel sílu ve svých končetinou, trochu se vzepřel na kolenou a jemně pohyboval celým svým těle do rytmu polibku hlubšího, než jaký kdy dřív zažil. Jeho ruce putovaly po těle pod ním, zkoumaly ho a poznávaly tak, jak by si ještě dnes ráno ani nepomyslel.

Nemohl se vyhnout srovnání se svými předchozími zkušenostmi. S Cho to bylo příliš mokré, protože plakala, a vlastně to nebylo skoro nic, prostě jen krátký příjemný dotyk - předzvěst toho, co měl zažít s jinými. Pak tu byla Ginny... s ní Harry zažil víc polibků a když si vzpomněl na ten první, po posledním famfrpálovém zápasu minulý rok, tak ten byl nejvášnivější ze všech. Bylo tam všechno a přesto... přesto něco chybělo. Možná ta syrovost, kterou zažíval právě teď. To, co předcházelo téhle chvíli... hádky, které vždy dokázaly rozpálit jeho tělo do běla, bitka až na pokraj fyzických možností a bolest. Ano, bolest, která provázela celý Harryho život.

Zahákl prsty za okraj mladíkových kalhot a zatáhl. Draco zaskuhral, zvedl paže a pokusil se ho od sebe odstrčit tlačením do jeho hrudi. Marně. Harry byl silnější a těžší a hlavně to nehodlal vzdát. Znovu chytil obě jeho zápěstí a dál z něj bezohledně rval kalhoty. Věděl, že na bledé kůži zůstanou nejen podlitiny a milostné značky, ale i rudé šrámy a škrábance, od jeho tvrdého zacházení. Těšil se, až je uvidí. Chtěl je tam vidět. Toužil po bolesti - na své i na Malfoyově straně.

On mu už dnes ublížil - víc, než jak to dokázal kdokoliv jiný. Protože ho znal. Lépe, než Harryho nejbližší přátelé, které považoval za svou rodinu. Celé roky ho mučil a ubližoval mu jak nejlépe dokázal. Dnes byl čas na odplatu.

Kalhoty společně s botami skončily v rohu prázdné místnosti, kde se povaloval zapomenutý plášť s kouzelnickou hůlkou v kapse. Harryho oblečení dopadlo jen několik stop stranou. Jejich nahá těla se k sobě těla - pokrytá krví obou a prachem. Obchodem se rozléhaly hlasité vzdechy smíšené s bolestným sténáním reagujícím na Harryho vzevrubný průzkum chlapcova těla. Když se pohnul či pokusil bránit, kousnul ho, škrábl, dokonce i jednou dvakrát praštil, ale pak vždy poraněné místo olízl a jemně hýčkal rty, dokud nezaslechl zasténání, které s bolestí nemělo nic společného.

Netrvalo dlouho a Malfoy se přestal bránit úplně. Ani předtím, po tom první polibku, se nepokusil osvobodit nijak vehementně a teď už to úplně vzdal. S pevně sevřenýma očima snášel všechny jeho dotyky a jen se čas od času otřásl, když se Harry dotkl určitých míst.

Věděl, že tentokrát vyhrál. Na celé čáře. Kdyby to teď skončil - zatímco pod ním Malfoy sténal čirou slastí -, pomsta za všechna ta léta trýzně by byla dokonána. Jenže Harry zjistil, že nemůže přestat. Potřeboval dokončit to, co začal. Popadl chlapce za ramena a otočil ho na břicho, pak ho objal kolem pasu a nadzvedl ho na kolena. Už byl skoro připraven, jen ještě poslední věc...

Zatímco se jeho prsty zaobíraly těmi nejintimnějšími místy, naklonil se, až se Malfoyova záda a jeho hruď setkaly, a uchopil ho za špičatou bradu. Naklonil jeho obličej k sobě tak, že blonďaté vlasy spadly na druhou stranu a sklonil se k uchu.

"Otevři oči."

Zkousl lalůček a zároveň s tím pohnul rukou, v níž nesvíral jeho obličej, a prsty vyrazily v před, až Malfoy zaúpěl a roztřásla se mu kolena.

"Podívej se na mě," zasyčel a přitlačil, tentokrát se v zasténání mísila obrovská slast s bolestí.

Šedé duhovky se střetly se smaragdově zelenými zrovna v té chvíli, kdy Harry uvolnil svou ruku a vyrazil boky dopředu. Během toho jednoho pohledu a pohybu se všechno změnilo. Nakonec to doopravdy byl den, na který Harry neměl nikdy zapomenout a byl si sakra jistý, že si ho bude pamatovat i Draco.
-The End-
 

37 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 lina lina | Web | 31. července 2013 v 23:23 | Reagovat

Oho....tak to bylo bezvadné...nevím jestli by Harrouš takový dárek ocenil, ale i já, co ten slash prostě nevedu, musím uznat, že tohle mělo..šťávu? :D

2 Ivet Ivet | Web | 31. července 2013 v 23:54 | Reagovat

Wow, wow, wow.. Tak to jsem přečetla jedním dechem. :-) Velice dobré! :-P
Trochu jsem se sice ze začátku lekla, že to bude hrubější, ale tohle bylo tak akorát na můj vkus. :-D

3 nel-ly nel-ly | Web | 31. července 2013 v 23:56 | Reagovat

[1]: určitě jo, kdo by nechtěl svýho Dráčka? :)

[2]: myslím, že tohle bylo i na mě dost, já ráda přeslazená Drarrátka, nebývám k nim nijak krutá a když, tak mučim oba O:)
díky

4 Dorea Dorea | Web | 1. srpna 2013 v 0:05 | Reagovat

popravdě jsem byla dosti překvapená, kam se ta povídka ubrala, tohle jsem tak nějak nečekala :D když jsi mi psala, očekávala jsem něco ve smyslu DS
a pokračování bude nechutnej fluff o tom, jak si léčí bolístky, že jo?! prosííím, pomysli na to množství mastiček, které na sebe musejí napatlat, aby nebyly vidět modřiny a kousance muhahah

5 Nade Nade | Web | 1. srpna 2013 v 9:15 | Reagovat

Neuvěřitelný lék na depresi. :-D A věřím, že účinně zabírá. Bylo to opravdu ... hot! :-D

6 LoLo LoLo | 1. srpna 2013 v 12:17 | Reagovat

Wuhahahahaaaaa *ďábelský smích* ( ͡° ͜ʖ ͡°)

7 LoLo LoLo | 1. srpna 2013 v 12:18 | Reagovat

Nééé, tady nefunguje booty smajlík! :'(

8 Jamie Montek - Williams Jamie Montek - Williams | 1. srpna 2013 v 12:31 | Reagovat

Gurgh...

9 Infinity Infinity | Web | 1. srpna 2013 v 16:00 | Reagovat

No pááááni. Tak tohle jsem vážně, ale vážně nečekala. :-D

10 Majdush Majdush | E-mail | 1. srpna 2013 v 19:43 | Reagovat

Ooooh *_* dokonalost! Trochu jsem se bala jak moc drsne to bude, ale DOKONALOST!!!!!! <3

11 nel-ly nel-ly | Web | 2. srpna 2013 v 2:46 | Reagovat

[4]: já byla popravdě taky překvapená :) D/S jednou v budoucnu, to chce trochu větší prostor
nejsem fanoušek pokračování takových povídek, ale snad ten fluff ti jednou vymyslim :D

[5]: díky :)

[7]: i tak na něj koukám jak vejr O_O

[9]: jop, tak to dopadá, když píšu vtipný drabble, ale postrádám smysl pro humor :-)

[10]: na to je mám zas moc ráda, ale když ubližovat, tak hezky oboum :D děkuju

12 cassiopea-black cassiopea-black | Web | 2. srpna 2013 v 19:49 | Reagovat

moc vtipný mi to teda nepřišlo :D, ale i tak mě to dostalo
nečekala jsem, že na ně budeš tak zlá, spíš jsem čekala nějakou tu slaďárnu a ono pak tohle xD
takhle mi to ale zase přišlo mnohem přirozenější, takže se mi to líbilo a jsem si jista, že na to oba hrdinové jen tak nezapomenou, stejně jako já xD (minimálně do další kapitoly, či kapitol, Ukolébavky :D )

13 nel-ly nel-ly | 2. srpna 2013 v 20:02 | Reagovat

[12]: jop, je fakt, že já jsem spíš fluffoidní typ, co se těch dvou týče
a to počkej, ráda bych dokončila a obnovila angst povídku s nima... ale to je zas dlouhodobý plánování
v poslední době se ze mě humor vypařil, ale furt umím překvapit! snad O-o

14 Electra Electra | Web | 4. srpna 2013 v 8:02 | Reagovat

Už hrozně dlouho jsem nečetla žádný slash, ono mi na to čtení poslední dobou vůbec nezbývá čas, ale tohle bylo rozsahem tak akorát. A bylo to opravdu mňam ... Vždycky mě fascinuje, kolik toho dokážeš dostat do těch několika řádků, to mi nikdy nešlo, proto mám na svědomí jen minimum krátkých povídek. A hlavně to Dracovo popichování bylo dokonalé. Přesně věděl, kam píchnout, aby Harryho dostal. Normálně jsem z toho dostala chuť napsat po dlouhé nějaký slash - ideálně s těmi dvěma. Asi budu muset projít svoje skladiště nepoužitých námětů... :-D

15 nel-ly nel-ly | Web | 4. srpna 2013 v 12:38 | Reagovat

[14]: já chci, já chci, já chci :D koneckonců jsi mě k Drarry přivedla ty, máš mě na svědomí...
já mám problém s dokončováním a taky se moc rozkecávám v dlouchý povídkách, krom toho vždycky vím, co na začátek, na konec, ale jaksi si nejsem schopná uspořádat dějovou linku (a mám problém s názvy :D), takže jsem celkem plynule přešla na psaní podobných povídek :)
moc děkuju :)

16 Surynka Surynka | Web | 5. srpna 2013 v 19:48 | Reagovat

Pořád platí, že slashe zvládám číst jedině od tebe a tohle bylo dobrý. Skutečně ďábelská pomsta :-D Ale není ten rating trochu přehnaný? 15 by mohla bohatě stačit ne? :D I když... já nemám, co říkat :D U mě musely ratingy vymejšlet jiní, protože jsem to absolutně nedokázala zařadit, i když jsem po ruce měla tabulku, kde to více méně bylo popsaný :D Každopádně, dobrá práce :D

17 nel-ly nel-ly | Web | 5. srpna 2013 v 22:23 | Reagovat

[16]: já nevim, nepoznám to, ale od někoho, kdo se v povídkách vyzná mi bylo řečeno, že tohle už 18 je
on to má každý server jinak, celkově platí, že sprostá slova, násilí a podobně jsou od 18, to ani neni kvůi milostným popisům :)
díky, od neslashaře si vážím přečtení ;-)

18 Lilly Lilly | Web | 5. srpna 2013 v 22:50 | Reagovat

no ty bláho! Tak to bylo překvápko! obvykle takovýhle povídky nečtu, ale tohle je vážně wow, nejsem na tenhle typ povídek zvyklá, ale napsalas to tak poutavě, že i já jsem to nemohla nedočíst až do konce! ty prostě ať napíšeš cokoliv, je to mazec!

19 firewolf firewolf | 11. srpna 2014 v 7:00 | Reagovat

Merline!!tohle je fakt perfektní ^•^ doufám že napíšeš pokračování :) bylo by docela fajn kdyby to bylo teď jakoby z Dracovo strany, jeho pocity jako třeba slast, bolest, sexuální vzrušení, ale chci ti jen napsat, že je to fakt totálně úžasný ^•^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA