Proud

3. června 2013 v 12:51 | Nel-ly |  ORIGINÁLNÍ TVORBA
Ne, že bych povodně nebrala vážně, to si nemyslete... vzhledem k tomu, že jsem pražák a že se večer budu muset dostávat do práce v centru a jen kousek od vltavy, tak mi vůbec neni do smíchu. Ale ještě abych z tohohle depresivního počasí neměla inspiraci...
Tříset slovné něco (no, ten překvapivý vtipný konec to nesplňuje, ale drabble to bude). A zároveň taky prosba, ať nikdo neleze tam, kde nemá co dělat, a dá si pozor :P.


"Eli, vrať se!"

Bylo to poslední, co jsem slyšela, než mi uklouzla noha na kluzkém kameni a já se skácela do rozbouřené řeky. Ještě jsem se pokusila bezmocně něčeho zachytit, ale ruce jen na prázdno proťaly vzduch. Zahlédnu černou kočku, za níž jsem se k řece vydala, jak se ladnými skoky vyhýbá vodě. Naše oči se na chvíli střetnou, než naposledy máchne dlouhým ocasem a uteče do bezpečí, zatímco já se snažím marně bojovat s proudem.

Šaty, kabát i boty mě táhnou ke dnu, ale já se stále snažím plavat. Rychle mi docházejí síly. A v tom poprvé uslyším ten tichý melodický hlas: Vzdej to, tak už to vzdej, bude líp, říká.

"Ne!" vykřiknu a loknu si vody. Ne, nikdy! Přísahám už jen v duchu, protože pomalu klesám ke dnu.

Uklidni se, nech se nést, pojď ke mně, láká mě tajemný hlas, ale nechci poslouchat. Maminka s tatínkem mě určitě hledají, zachrání mě. Nemůžu je opustit.

Vzdej to, opakuje a já cítím, jak mi docházejí síly. Nedokážu dál bojovat, paže se uvolní, voda je nadzvedne a já zavřu oči, klesám. A v tom to ucítím.

Lehký dotek na svém zápěstí. Jsem zachráněna! Z posledních sil rozevřu víčka, a zděšeně zaječím. Ze rtů mi však vyjde jen proud bublin a já ztrácím poslední cennou zásobu kyslíku.

Nejsou to mí rodiče, kteří mě vytahují zpět na břeh. Ne, ruce, co mě drží, jsou velké a studené dokonce i v chladné vodě. Cítím na kůži výstupky připomínající ztvrdlé šupiny. Potom stisk zesílí a já jsem odnášena ke dnu proti proudu. Už není šance na záchranu. Zrak se mi rozmazává, ale stále dokážu rozpoznat obrysy velkého rybího ocasu neurčitelné barvy a dlouhé husté vlasy vlající ve vodě. Cítím podivný klid, oči se zavírají a vím, že to bylo to poslední, co jsem kdy viděla.

-THE END-

*do naší školy se nedá dostat, cesta je zatopená, ale zkoušky samozřejmě zrušeny nejsou, tak doufám, že vypíšou nové termíny o-O učit se každopádně musím dál, takže pokračování povídek stále v nedohlednu
** stále mi nejdou názvy, dokonce se horším
*** obrázek DA
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 cassiopea-black cassiopea-black | 3. června 2013 v 13:30 | Reagovat

tak ten konec jsem opravdu nečekala... navíc takovej tajemnej, že si nejsem jistá, co to vlastně bylo, rybí muž? xD jinak, nedokážu si představit, že by něco takovýho plavalo třeba ve Vltavě, ale o to víc se mi ten nápad líbí xD spojila si krutou realitu s tajemným mystičnem... každopádně, taky si radši dávej pozor, ať na tebe něco z tý vody nevyskočí xD ne, teď vážně, doufám, že ta voda brzo opadne :) já si to neumim představit, bydlim v paneláku v takový prdeli, kde nic neni (což je jednou taky výhoda, protože tu v blízkosti neni ani žádná řeka... jen potok, ale ten by nás snad nezatopil)no, budu ti držet palce, ať to ve zdraví přežiješ

2 Polgara Polgara | Web | 3. června 2013 v 17:06 | Reagovat

Je to krásné. Zpočátku mi přišlo, že ses trochu inspirovala Amélií a tmou, ale pak ten konec...je to stručné, chytlavé a čtivé. :-)

3 nel-ly nel-ly | 3. června 2013 v 19:20 | Reagovat

[1]: kdoví, ale viděla jsem vltavu, takže proč by ne, ale asi jen někde v hloubce... třeba taková hostivařská přehrada :D tam určitě může bejt nějaká nestvůra
trochu ochromená doprava, takže jsem se prošla, ale teď už neprší, tak snad bude klid

[2]: já si na Amélii vzpomněla až potom, když jsem viděla status o ní na FB, ale viď :D i když tu asi ty obří šaty odtáhly na dno hned T_T
spíš jak jsem jela tramvají kolem nábřeží :)
dík

4 moira moira | Web | 4. června 2013 v 21:25 | Reagovat

pořád si říkám, že si od tebe musím zase něco přečíst. Začít tímhle není vůbec špatné. :D
ten konec... úplně to vidím před očima. A je mi zima. Pěkně napsané. x))

no, tak gl vy tam v Praze. U nás zatím povodně nejsou, ale už se na ně připravujeme. ://

5 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 5. června 2013 v 18:38 | Reagovat

A já jsem se těšila, že to bude něco veselého, co by člověku zvedlo náladu.
Ale jinak je to dobře napsané.

6 nel-ly nel-ly | Web | 5. června 2013 v 19:47 | Reagovat

[4]: ono toho není moc co číst, takže... :-D
už je to v pohodě, doprava sice furt nestjoí za nic (a moje zastávka do práce je zavřená a ještě nějakou dobu zjevně bude, ale před jedenácti lety byla v háji na několik měsíců, takže... alespoň se projdu, dneska už bylo hezky :))

[5]: jo, tak to nehrozí :D možná po zkouškách, ale jak to vypadá, tak pozitvní nálada mě nezasáhne ještě dlouho T_T :D díky :)

7 Nici Nici | Web | 7. června 2013 v 17:01 | Reagovat

Wow!! Tak tohle bylo dokonalé počteníčko... :O Úžasný děj, napětí a ten konec. Miluju přesně takovéhle povídky a žánr, kdy někdo někoho zachrání a neví se kdo. To byl báječný zážitek, musím si to přečíst ještě jednou. Krásné, Nely! Jinak si myslím, že byla buď mořská panna, nebo mořský chlapec. :-) :D Nevím jistě sice, že by mořská panna zachránila holku, ale tak mořské panny mohou zachraňují kohokoli. :-D

8 nel-ly nel-ly | Web | 7. června 2013 v 21:48 | Reagovat

[7]: myslím, že to klidně mohla být panna, protože ji táhla do hloubky... nemyslím, že zrovna zachraňovala, i když kdoví, třeba ji táhla přes vltavu do Atlantidy O_O to už je ve hvězdách :D
díky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA