RECENZE: Jmenuji se X

13. května 2013 v 8:26 | Nel-ly |  Love (historické, paranormální romance)
ORIGINÁLNÍ NÁZEV: The story of X
AUTOR: A. J. Molloy
SÉRIE: xxx
NAKLADATELSTVÍ: Fragment

Propagace knihy, která je "vhodná pro fanoušky Padesáti odstínů" je hodně přesná. Seznamte se s Alexandrou, dvaadvacetiletou americkou vysokoškolskou studentkou, která přijíždí do Itálie, aby napsala svoji absolventskou práci a tajně doufá, že zde najde i lásku a vášeň, která v jejím životě chybí. Setkání s bohatým, atraktivním a tajemným lordem Marcusem Roscarrickem však může přinést mnohem víc, než v co doufala... a čeho se bála.


Ixka, jak je naše hrdinka přezdívána (no ano, vážně), je nezkušená a má za sebou dlouholetý nudný vztah a jen tři milence, což je na dvaadvacetiletou dívku zjevně tak málo, že se sama sebe nazývá "skoro pannou". Svoje představy o milostném životě nejspíš bere od své bývalé spolubydlící a nejlepší kamarádky, nevázané Jessiky, která podle vyprávění během prvních pár stran působí jako promiskuitní coura. A právě s Jessikou má Alex strávit tři měsíce v Neapoli, kde bude sbírat materiály pro svou práci o italské mafii a zároveň zkušenosti z první cesty do magické Evropy.

Hned první den po příletu do Itálie Jessika s Ixkou (taky máte takový problém s českým překladem přezdívky X nebo je to jen mnou?) narazí na lorda Marcuse Jamese Anthony Mastrosso Di Angelo Roscarricka, který Ixku na první pohled očaruje. Je neuvěřitelně přitažlivý, charismatický a... no, je to multimiliardář, takže to samo stačí, aby k sobě obrátil pozornost jakékoliv ženy (či muže)... a je kolem něho doslova cítit tajemná atmosféra nahánějící husí kůži.

Netrvá dlouho a znovu se setkají. Ixka hned druhý den vyráží směr Placa Roscarrick, aby načerpala informace o mafii, která je předmětem její diplomové práce, a zároveň se znovu setkala s Ním.

Lord Rocarrick nebo-li Mark na ni působí doslova jako magnet, ovšem docela jasně jí dá okamžitě najevo, že o ni nestojí. Proto je Ixka v takovém šoku, když je později zachráněna při napadení právě dotyčným, který ji i přes svá slova hlídá a chrání na každém kroku... Markova minulost je obestřena mnoha tajemstvími a Ixka je chce za každou cenu zjistit, i když si uvědomuje, že jednou bude možná litovat a především, že není cesty zpět. Vztah s temným lordem Roscarrickem má svá pevně daná pravidla.

Mysteria představují jakousi formu rituálů prováděných "sektou". Lidmi, kteří přísahali, že udrží tajemství - a proto o tom mluví, jak se jim zachce - a nikdy nebudou v dlouhodobém vztahu s nikým jiným, než se svými členy. Mark tedy ví, že nemůže s Ixkou být, i když už od první chvíle ví, že to je pro něj nemožné... jediné řešení je, že Alexandra postoupí všech pět rituálů. Pokud projde, pohádka bude mít šťastný konec.

Rituály jsou plné orgií - nahota, erotika, voayerství, sebeuspokojování, bolest a především oddanost. Ixka v sobě musí najít nového člověka a zapomenout na tu skoro panenskou (stále to opakuje, protože tři muži ve dvaadvaceti letech jsou očividně příšerně malé číslo) holku z Ameriky, kterou byla. A zároveň se pokusit uchránit srdce před útokem oslnivého lorda, pokud už není pozdě.

První věcí, která mě na knize překvapila ještě dřív, než jsem ji stačila otevřít, byl fakt, že na její obálce nebyl doporučený věk. Syn pekel od Fragmentu je doporučován od patnácti let - nejspíš proto, že tam sem tam někoho zabijou - a tohle psané porno, nemá žádné varování, přestože vychází u stejného nakladatelství.

Pak jsem knihu otevřela...

Nemůžeme se vyvarovat srovnání s Padesáti odstíny, protože základní kostra příběhu - nezkušená mladá holka, tajemný milionář a trochu zvrácený sex - je takřka totožná. Začneme stylem psaní, protože obě knihy jsou vyprávěny dívčí ich-formou, a tady narážíme na první problémy. Přestože neznámá autorka píšící pod pseudonymem A. J. Molloy má zjevně mnohem větší slovní zásobu, než E. L. James, tak jednoduše píše divně. Zbytečně se vysiluje, užívá až moc slov, které se do situací nehodí (tady netuším, jak moc je na vině překladatel a jak autorka) a především vše zbytečně zdůrazňuje.

A Markova sladká ústa se mi tisknout k pohlaví, k mé touze, k mé kundě, mé vulvě.

... může mě znásilnit, zpustošit a zšikanovat mě. Ale svolím ke všemu, jen abych ho cítila v sobě."

Buď se snaží o jakési literární umění a marně anebo... no ne, celý sloh, který nerespektuje čas - v jedné větě se ocitáme v minulém i přítomném čase, jak se zrovna autorce zamane - je tím nejdivnějším, co jsem za poslední dobu četla a pokud Padesát odstínů šedi bylo dobré alespoň v něčem, tak že první díl byl čtivý (druhý už se táhl, ale ta angličtina byla dokonale primitivní).

Dalším problémem knihy je absolutní nereálnost. Co si budeme povídat... tyhle popelkovské červené knihovny jsou celkově neoriginální vykrádačka až hamba. Ana, která se "udělala" při každém sexu, byla v jednadvaceti letech panna (no proč ne) a naprosto nezkušená (??) a dokázala vystudovat vysokou školu bez vlastního mobilu či telefonu (?!?!)... byla neuvěřitelným prototypem nereálné Mařeny. Tentokrát nejde ani tak o postavy (i když Marcus narozdíl od Chrisitana Greye nemá dokonce ani tu pošramocenou osobnost), jako o celý koncept, který je tak pitomý, až to bolí... události střídají jedna druhou a jsou napsané čím dál hůř a abstraktněji, až čtenář chvílemi neví, jestli čte obyčejný román nebo futuristickou scifi.

Během prvních stran je hrdinka napadena... a už vidím feťáky, jak ji touží znásilnit, ale co hůř - znovu je tu problém s jejími myšlenkovými pochody:

První čahoun s nepovedeným a pořád ještě živým tetováním na krku, které připomíná pásový opar, popojde dopředu. Zahání mě do kouta. Jsem pouze jedna z krys v neapolské uličce.
Nůž má falický tvar, je ztopořený. Mžiknu k bezmocnému nebi a pak na nelítostnou temnotu uličky za zády násilníků. Ne. Odtud žádná naděje nepřichází. Není ani tady. Ani jinde. Jsem sama.

Krom toho potom, co těsně unikne znásilnění, vrátí se domu, příkladně se osprchuje a pak si jde klidně na rande v letních šatečkách, protože má nutkání vypadat co nejvíce žensky... většina žen by po podobném útoku, kdy jí "ruce drásaly prsa" toužila po pravém opaku.

Ovšem Mark vyslovující podobné hlášky od prvního setkání téměř neustále (no, on nic jiného, než hlášky nebo drsně ale něžně - všiml si někdo protikladů? - šoustat vlastně neumí) na tom není o moc líp:

"Máte v sobě něco, nejenom vaše krása, prostě něco hluboko. Poznal jsem to, hned jak jste vstoupila do paláce. Vaše odvaha, vaše nebojácnost. Ta jiskřivá inteligence. A mě to k vám začalo přitahovat hned a nepřekonatelně. Jako zemská gravitace."

Sečteno a podtrženo, když rovnici vynásobíme ještě mysteriemi, jenže mají být děsivé a hrdinka se u nich sesypává, aby pak ukazovala, že je... jak řekla Polgara... p*ča uvažující p*čou a nakonec velkým "zlomem", jde nejspíš o tu nejhloupější knihu, s kterou jsem měla tu smůlu se setkat a tímto se musím omluvit dokonce i Upírům z Morganville, jejichž hrdinka sice byla stupidní a příběh na hlavu, ale autorka se alespoň trochu držela pod kontrolou.

Každopádně jsem pochopila, proč se "tajemná velice známá britská autorka" schovává za pseudonym A. J. Molloy, já bych se za tuhle knihu taky styděla.

*Zvláštní je, že když Ixka projde rituály, kde si ji všichni prohlížejí nahou a dotýkají se jí, líbají ji a milují se s ní tři ženy s umělým pomocníkem, tak největší haló je z toho, že by měla před všemi "kopulovat" s tajemným mužem v masce, což jí připadá zvrácená a bojí se. Neříkala náhodou, že touží po více partnerech? Nebo je čtyři tak velký rozdíl oproti těm třem, s kterými byla "skoro panna"?

**Ach ano a nakonec po naprosto předvídatelným závěru (to jejich "mučení" bych si dala ráda líbit) přichází i to, na co jsem čekala celou knihu. Po tolika ztrojených a vícenásobných písmenkách jako "oooch" a podobně přichází i: Alex???? (protože jeden nebo i tři otazníky nestačí). Můžu s klidem umřít.

Pokud jsi miloval, skutečně miloval aspoň okamžik, pokud jsi byl milován, pak jsi zamilovaný a milovaný navždy. A smrt prohrává.

Nic než Bůh, vše ostatní je dým.
Nic než láska nepřetrvá, vše ostatní je dým.


1. Proč jsem si vybrala právě tuto knihu
Mívám ráda romance a líbila se mi obálka, proč to nepřiznat?
2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavnými nebo podstatnými)
hranice neznámého
3. Definujte knihu jedním slovem (sloveso či citoslovce)
OMG (by se dalo brát jako citoslovce, ne? :D )
4. S jakou postavou bych se ztotožnila, případně kým bych chtěla nebo naopak nechtěla být.
Všechny postavy jsou tak ploché a v podstatě nikoho nezaujmou ani nodlákají, že si asi nevyberu. Být hlavní hrdinkou by mi ovšem nevadilo... miliardář se vždycky hodí.
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno pozitivum.
Autorka se o něco zjevně snažila... kostra příběhu je okopírovaná od kopírky jiných příběhů, které se táhnou až do minulosti ke zprzněné Popelce, ale snažila se vložit svou inovaci. Ovšem tak bídně, že nevím, jetli je to klad.
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si, co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba v chování postav.
Je to ŠPATNĚ napsané. To úplně stačí. Sloh, stavba vět, používání slov.... všechno je tu špatně.
Mé hodnocení: 1/10
 

19 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Syr Syr | 13. května 2013 v 13:34 | Reagovat

Nooo Nel-ly, tak po tomhle nemám nejmenší chuť si knížku přečíst, a to je dneska v plánu rajz po knihkupectví v Uherském Hradišti. Díky, ještě že tě mám, protože už jen z těch pár úryvků je mi :-!
Skvělá recenze!!!

2 bigbiz bigbiz | Web | 13. května 2013 v 13:48 | Reagovat

Mám dojem, že když autorka psala tohle veledílo, tak musela být v dost slušném rauši. Protože tak komplikogvané a zároveň stupidní věty bych nedokázal napsat ani já.

3 P. D. P. D. | 13. května 2013 v 15:28 | Reagovat

jsem se s chutí zasmála ještě jednou :D skvěle napsáno

4 nel-ly nel-ly | Web | 13. května 2013 v 17:37 | Reagovat

[1]: hele ale já se při čtení neuvěřitelně bavila :-D sice jsem měla chvílema pocit, že to prostě nedočtu a musím přiznat, že konec mě vůbec nezajímal, ale bavila jsem se :)

[2]: já ty citace miluju :-DDD

[3]: :)

5 Polgara Polgara | Web | 13. května 2013 v 19:43 | Reagovat

Tobě, když se něco nelíbí, tak se to prostě nelíbí. Ale děkuju ti za prodloužení života :-D  :-D
Jsem tu knížku bohužel četla a noční můry budu mít ještě dlouho, ta hrdinka je tak blbá až to bouchá dveřma. PS: Citovat si mě vážně nemusela :-D

6 Marcia Marcia | 13. května 2013 v 19:53 | Reagovat

No,tak po tomhle nemam ani chut si tu knihu přečíst, protože ty úrovky vystihují vše O_O  :-!
Úplná blbost jako Hrana rozkoše, tu jsem odložila po pár stránkách.  I když tuto je asi horší jak čtu ty úryvky
Proboha už upusťte od toho pitomého inspirování 50 Shades.

7 nel-ly nel-ly | 13. května 2013 v 20:04 | Reagovat

[5]: ale jo, musela :P

[6]: je to hloupý napsat recenzi na recenzní výtisk, který bych měla potenciálně propagovat, ale hodnotit tohle jakkoliv jinak, musela bych se styděť, krom toho pro tu srandu to stojí za to otevřít, n některé věty nezapomenu ještě dlouho :-D
a nejhorší n tom je, že i Odstíny jsou kopírka jiné kopírky, už je prostě nebaví přemýšlet T_T

8 Domika Domika | Web | 13. května 2013 v 20:06 | Reagovat

Skvělá recenze :) líbí se mi jak jsi knihu zdrbala :DD

9 Mei-riefel Mei-riefel | 14. května 2013 v 19:12 | Reagovat

Ahoj, teď jsem narazila na tvůj komentář u mé recenze na Duši existence. Hele jo beru, fakt se mi nevydařila a zkusím na ni znova zapracovat. pořád se snažím ty recenze zlepšovat. Ale text s tolika hrubkami. Prosím napiš mi pod to komentář, kde jsou. Ráda je opravím :)

http://mei-riefel.blog.cz/1301/recenze-duse-existence

10 moira moira | Web | 18. května 2013 v 16:47 | Reagovat

xDDDDD Já si tu knihu musím sehnat, nevěřím. :D

11 nel-ly nel-ly | Web | 19. května 2013 v 0:53 | Reagovat

[10]: já se výborně bavila :-D

12 aneta aneta | E-mail | 9. července 2013 v 23:16 | Reagovat

Komu se líbila trilogie Fifty Shades, tak můžu jenom doporučit trilogii Crossfire, co vím, tak od jsou právě Odstíny okopírované a je mnohem propracovanější :)
Teď jsem chtěla otevřít právě tuhle knížku, ale přechází mě na ní chuť, jako již obě zmíněná díla začíná stejně, ona je naivní husa a on je neodolatelný, krásný a bohatý, proč to není někdy naopak? 8-)

13 nel-ly nel-ly | Web | 10. července 2013 v 12:18 | Reagovat

[12]: jojo, s Crossfire souhlasím, z těch erotických románů /včetně tohohle Fifty Shades nebo Božskýho bastarda/ je asi nejlepší
no... ale musím říct, že by mě zajímalo, jak by to dopadlo, takovou pořádnu barakudu a chudýho studenta? jenže nad ním by se asi moc neslintalo :D

14 aneta aneta | E-mail | 10. července 2013 v 14:33 | Reagovat

Můžu se zeptat o jakou knížku jde, Božský bastard? :) díky :-) a s tím slintáním je to fakt :-D

15 M. M. | Web | 10. srpna 2013 v 10:27 | Reagovat

Knížka na mě udělala tak mocný dojem, až mě to přimělo napsat moji první, dosti nezdrženlivou recenzi. Celkově by to ale klidně vystihly dvě slova: Krišťova ňoho! :-x :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA