Ve stínu legend (12)

27. dubna 2013 v 8:00 | Nel-ly |  Ve stínu legend
Vím, že to tentokrát trvalo dost dlouho... to víte, škola, práce, hezký počasí a tak vůbec... a mám pocit, že i když je tahle kapitola relativně důležitá, může se stát, že se v ní moc nestalo. Každopádně mě překvapilo, že už 13. O_O a já myslela, jak to bude krátká povídka.


Nemám ráda Lily Evansovou. Ano, od konce minulého roku se něco změnilo a od naší poslední cesty Spěšným vlakem do Bradavic se toho změnilo ještě víc a já si pamatuju, jak jsem si slibovala, že jí dám šanci a pokusím se ji mít ráda, jenže to nejde.


Evansová je šprt. Její hlas je horší jak hasičská siréna, která měsíc co měsíc každé jaro a léto pořvávala za hranicí pozemku našeho dětského domova, když měli hasiči cvičení a nábory nových rekrutů. Vlasy má tak zářivě rudé, že na sluníčku házejí pomalu prasátka, jako z odraženého světla v malých zrcátkách nebo ze skleněných plošek například náramkových hodinek, kterými nás otravovali kluci na základní mudlovské škole. A je všude, kam se podívám.

Vím, je to smutné, že minulý rok přišla o svého nejlepšího kamaráda, ale koneckonců to byla její chyba, že se bavila zrovna s umaštěncem Snapem, kterého všichni ostatní nesnáší - asi mají svůj důvod, ne? - a nesnažila se zapadnout mezi ostatní spolužáky. Nesnažila, nemusela se snažit, protože lidé jako ona to nemají za potřebí, kam přijdou, tam je mají všichni rádi, proto byla jediným nebelvírskýms studentem, jemuž "bylo dovoleno" se bavit s příslušníkem Hadí koleje a nešikanovali ho - no až na zmijozelský, ale ti šikanují každého, že ano, takže žádná novinka -, a to je ještě k tomu z mudlovské rodiny! Svět není spravedlivý a moje antipatie k přemoudřelé otravné zrzce nemají nic společného s faktem, že začala trávit tolik času s Alicí. Vážně ne.

Více než pět let jsem strávila v jedno ložnici společně s Alicí, Susan, Blackovým úlovkem číslo jedna a dvě a samozřejmě s Evansovou, ale jakoby zrzka neexistovala. Čas od času něco pronesla, někdy se pohádala s Potterem a my se bavily, někdy jsme spolu promluvily, jak to u spolužáků na internátních školách bývá, přátelství z nutnosti spolužití, nic víc, jenže teď je prostě všude.

Ráno na nás čeká a jde s námi na snídani, kde samozřejmě sedáváme společně, v hodinách nás nutí přesunout se spolu s ní do předních lavic, na což se Alice už několikrát nechala přemluvit a já je musela následovat, abych nezůstala sama. Pak se k nám přižene na oběd a na večeři je tam zas. Její přílišný výskyt ovšem znamená, že nemáme za zadkem jen ji. Protože kam se hne Evansová, tam se během několika vteřin objeví Potter a s ním samozřejmě i Remus, Sirius a ten-co-má-vždycky-plnou-pusu alias Peter, který by byl i v pohodě, kdyby při jídle nemluvil.

Když jsme odjížděli po pátém ročníku, bylo mi Evansové líto, ale nikdy mě nenapadlo, že se mi ten jeden dobrý skutek, tak moc vymstí. Jistě, že má Älice právo mít i jiné kamarády a stejně tak já, ale proč zrovna ona? A ještě k tomu se kolem nás začala shlukovat celá banda.

Nejsem od přírody introvert - někteří by dokonce řekli, že s ním nemám absolutně nic společného -, ale zvykla jsem si na náš klid a na to, že když jsem byla Siriusem Blackem odvrhnuta, zář, která provázela jeho existenci v Bradavicích od prvního dne, se odsunula s ním. Teď však...

Evansová s Potterem se nehádají a já vím, jak se to stalo. Black, jako správná drbna, mi všechno vyslepičil.

Stalo se to těsně po tom, co Lily utekla z nádvoří v den naší poslední zkoušky NKÚ, kdy na ni Snape zahulákal, že je mudlovská šmejdka - mně, jako holce ze světa bez kouzel, ta urážka nikdy nepřišla tak strašná, ale pamatuju si reakci Franka, který při těch slovech vždy zbledl jako stěna a jak se Potter rozzuřil. James Evansovou našel a očividně se omluvil, jak to však udělal a jak se mu povedlo, aby ho zrzka nezaklela do obří nahnilé dýně, jak mu vždycky slibovala, Black nevysvětlil, něco se však změnilo... v jeho chování k ní a v jejím k němu, nestali se z nich přátelé, ale neječeli na sebe při každém setkání a to by u normáního páru bylo, jako kdyby si vyznali lásku až za hrob.

Jejich křehké příměří ovšem znamenalo, že se Potter "nenápadně" snažil o víc a nejdivnější na tom bylo, že se Evansová nebránila. Po rozchodu - nebo co to mezi nimi bylo - se Snapem jí jednoduše hráblo. No, nebyla sama.

Když jsem se posledního večera zkoušek NKÚ vracela pozdě z večeře - konečně jsem si mohla po týdnech pořádně užít jídlo - narazila jsem na úplně zničeného Zmijozela, který postával před obrazem Buclaté dámy, jenž ho očividně nechtěla za žádnou cenu pustit dovnitř. Když jsem viděla jeho neutišitelný výraz v našedlém obličeji, jemuž vévodil hákovitý nos, bylo mi ho skoro líto, což byl jeden z důvodů, proč jsem šla pro Evansovou... tím dalším, co mě dokopalo vyslechnout jeho žádost, byla znalost jeho nadání pro kletby a hluboké černé oči, které mě vždy děsily.

V Bradavicích jsme byli skoro dva měsíce, během nichž jsem se stala z holky, kterou většina školy neznala jinak, než kamarádku Alice Shengherssové, tou, s níž u všech jídel sedí Sirius Black. Alici peklo ze života nikdo nedělal, nedovolily si to...

Ne, že bych z Blackových fanynek měla těžkou hlavu, ale žít na hradě, kde vás polovina dívčího osazenstva nenávidí a ostentativně to dává najevo - i když nemají vůbec žádný důvod -, opravu není nic příjemného. Vidím je, jak se na mě dívají a hodnotí mě a prostě vím, že v tom hodnocení nikdy nedopadnu dobře. Nedivím se. Slyším je, jak si za mými zády šeptají, ale když se otočím... nic. Každopádně je jasné, že žádná z mých spolužaček, by se nikdy nemohla stát špiónkou.

Až do teď mě nikdy nenapadlo, jaké jsem vlastně měla štěstí, když se se mnou Sirius přestal bavit. Teď však, díky Evansové, sedáváme denně u jednoho stolu a ať udělám cokoliv, vždy se všechna zloba snese na mě. Jako bych snad já mohla za to, že Potter je poblázněný tou zrzkou a že Black svého rozcuchaného kumpána následuje na každém kroku. Jako bych snad kdy měla v plánu si se splněným mokrým snem bradavických dívek někdy něco začít - a ne, že by to kdy mohlo napadnout Siriuse - nebo si s ním už dokonce něco začala. Ne. Jsem v tom úplně nevinně a za všechno může Evansová.

"Nemusela by ses před Lily vždycky tvářit, jako bys byla u toho vašeho zubáka -"

Tohle na mě Alice zkouší do té doby, co jsem se jí v druhém ročníku svěřila, jak moc se bojím chodit k dentistovi. Nikdy jsem nebyla zrovna nadšenec do ústní hygieny, takže pravidelné kontroly u nás v domově pro mě byly noční můry.

"Zubaře," opravila jsem ji instinktivně, ale Alice mě neposlouchala a dál do mě šeptem hučela.

"Vždyť je moc milá a má tě ráda..."

"... to, že se furt tváří, jako sluníčko je spíš děsivý, než milý..."

"... a chová se k tobě slušně, i když ty seš horší jak horskej troll..."

".... jasně, že je slušná, její druh to jinak neumí. Bude se na tebe mile usmívat, i když ti bude po kouskách odkrajovat části těla a jíst je k obědu."

"Lily není žádná zrůda!"

"To nemůžeš vědět!"

Čas od času k takovým rozhovorům docházelo. Popravdě častěji, než bych si sama přála... snažila jsem se mít Evansovou ráda, nevyšlo to. Snažila jsem se dělat, že ji mám ráda, ale neumím se přetvařovat.

***

Frank Longbottom je zakoukaný do Alice.

Tohle tušení mě provázalo vlastně už pár let, nikdy jsem mu však nepřičítala žádnou velkou váhu, ale po tom co u Longbottomových má kamarádka strávila většinu léta, je to jasné, jako facka. Alespoň z jeho strany. Jak je na tom Alice, nemám nejmenší tušení, protože u ní člověk prostě nikdy neví... když je rozzuřená, huláká na lesy, létají pěsti a v některých extrémních případech kletby (to se ostatně děje, i když je šťastná, je to masochista), ale jak na ní poznat, jestli se jí Frank taky líbí? Netuším.

Mohla bych se zkusit zeptat, ale odpověď mi byla hned jasná. Bude se vykrucovat, nebo se pohrdlivě zasměje a nechá to plavat a nebo hůř, bude to neustále řešit, pak to řekne tím nesprávným tónem před Frankem a já se můžu jít zakopat.

Sledovala jsem je a vždy, když se ocitli blízko u sebe, jsem je nenápadně pozorovala. Tak nenápadně, že si toho Alice hned třikrát za sebou všimla, pak už jsem byla nenápadná opravdu a ne jen podle své představy.

Sblížili se, ale to nebylo nic divu. Frank se o Alici staral, když jí v nemocnici umírala matka a ještě větší pozornost jí věnoval i poté, nezdálo se však, že by měl nějako větší snahu, se své dlouholeté sousedce dvořit.

Vzpomínám si, jak Alice kdysi vyváděla, když si usmyslela, že se je jejich rodiny snaží dát dohromady, a jak tvrdila, že by to byl pomalu incestní vztah. Něco na tom bylo, oni dva spolu vyrůstali, jenže tak to u čistokrevných kouzelníků prostě bývá - ona sama to vždy říkala. Každopádně od smrti paní Shengherssové k sobě ti dva měli mnohem blíž než dřív a jak se blížila první letošní návštěva Prasinek, očekávala jsem pozvání, které však nepřišlo.

Necelé dva týdny před říjnovým výletem do Prasinek pro vyšší ročníky - je prostě super mít složené zkoušky NKÚ, některé dny začínáme až dopoledne a ne ráno a na výlet do kouzelnické vesničky můžeme chodit mnohem častěji než mladší žáci - naše spolubydlící Lea Brownová, větší slepice než Black, přišla s novinkou, která otřásla mými plány. Frank Longbottom a Stacy Mollisonová spolu jdou do Prasinek a jestli se to vyvine i dál, budou tvořit pár školních géniů a budou tím nejzajímavějším, co se dá v závěrečné ročníku tenhle rok najít. Což je podle většiny bradavických sběratelů drbů smutné a může za to... Kdo jiný, než Sirius Black?

Rozhodla jsem se, že na to svou kamarádku upozorním dřív, než se to dozví od někoho jiného a zároveň budu sledovat její reakci.

Alicino chování se změnilo. Bylo by divné, kdyby ne... koneckonců přišla o jednoho rodičů. Ne tak náhle, jako já, ale i tak nečekaně. Kdysi výbušná, neustále usměvavá a hlučná dívka se změnila v apatickou osobu, která se projevovala mnohem méně, než dřív. Ovšem, byla to stále ta Alice, jíž jsem znala a milovala, takže se ještě stále dokázala pěkně rozzuřit, ale jaksi dospěla a zvážněla, jak už to u člověka, který si projde těžkým obdobím, bývá.

"Přeju mu to."

"Vážně?" podivila jsem se. Možná jsem se vážně spletla a všechny ty náznaky, které mezi nimi probíhaly přímo před mýma očima, jsem si vysvětlila špatně. Za celý život jsem přečetla jednu romanci a moc jsem ji nepochopila. Nevím, jestli to bylo kvůli tomu, že byla čarodějná, nebo jsem prostě zůstala psychicky zamrzlá ve věku, kdy veškerou romantiku představuje bití kluků, kteří vás tahají za copy.

"Ať si randí s kým chce, mně na tom nezáleží."

"No... tak dobře, jen jsem si myslela, že bys to měla vědět."

"Nevím proč," odvětila Alice s nově nabitým klidem, který v posledních týdnech projevovala. "Ať si chodí s jakoukoliv vychrtlou přemoudřelou kozou, která ho napadne. Doufám, že se vezmou, budou mít geniální děti, postaví si domek na venkově a ve třiceti budou připomínat pár seniorů, jejichž jedinou zábavou je vyfukovat z dýmky různé bublinové patvary."

Že bych se nakonec nepletla?

"A vůbec, kdo je to ta Stacy Mollisonová? Jistě, už jí bylo sedmnáct, takže je dospělá, taky na to vypadá. Určitě je to moudrá, ditinguovaná a elegantní dáma, která nikdy neřekne svůj názor, aby náhodou neudělala něco nevhodnýho," pokračovala Alice a její nenormální klid byl ten tam, už dokonce začala mávat rukama. "Měla by se stát archivářkou starých, zaprášených svazků, kde by schovala ty svoje falešný blonďatý vlasy a vybledlej ksicht. Vypadá, jako by nikdy nebyla na sluníčku a nejspíš už bude frigidní."

Nepletla.

Aniž bych si to uvědomila, začala jsem se spokojeně usmívat, zatímco Alice dál soptila a předhazovala všechny nedostatky a zvrácené myšlenky Stacy Mollisonové, s kterou v životě neprohodila ani slovo. A nejlepší na tom všem bylo, že když se k nám po nějaké době přidala Evansová, zaslechla část Alicina monologu a pokusila se Stacy - nynější primusku - bránit.
Asi jsem si neměla až tak užívat, když se na Evansovou Alice obořila tak, že zrzka zbledla a podvědomě si odsunula křeslo z dosahu mé nejlepší kamarádky.

TBC
 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Polgara Polgara | Web | 27. dubna 2013 v 17:31 | Reagovat

Na tvých povídkách se mi líbí, že i když do příběhu dosadíš novou postavu, držíš se toho, co určila Rowlingová a nijak to neměníš ve prospěch své hrdinky. Je jaká je, ani dokonalá, ale ani vyložený looser.
Nicméně ty její občasné hlody nemají chybu. Ne nadarmo se říká, že kluci jsou někdy větší drbny než holky. Bez urážky pánové. :-D

2 lilyevans-and-marauders lilyevans-and-marauders | Web | 28. dubna 2013 v 11:14 | Reagovat

No... Když nad tím tak přemýšlím, ani mi moc nevadí, že Alice nejde s Frankem do Prasinek. Jasně, ti dva se stejně jednou budou muset dát dohromady, ale nějak je teď ještě úplně nevidím spolu. Ani vlastně nevím proč...
Dále... Docela Mary chápu, že ji Lily štve. Já ji ve svých povídkách sice zobrazuju pozitivně, ale něco na tom Maryiném (Blé! Jak se to skloňuje?!), repektive Tvém, názoru bude...! Asi ano.
Už se těším na pokračování! :)))

3 nel-ly nel-ly | 28. dubna 2013 v 12:31 | Reagovat

[1]: a ještě k tomu teoreticky není nová, proto to příjmení :D ale kanonická

[2]: no ještě mají čas, i když už jen pár měsíců, jestli to stihnou během školy a nebo... to může být domluvené nebo se Neville nenarodí, stejně to měl v životě zbytečně těžké :D
u mě Lily taky vždycky působila pozitivně a ani tady to neni nijak špatná postava, jen to jak jsou s ní všechny hrdinky nejlepší kamarádky... je to únavný, tak jsem zkusila nový pohled :D

4 Amy Amy | 28. dubna 2013 v 13:32 | Reagovat

SUprová kapitolka :D ostatně jako vždy :D Moc se mi líbí jak LIly zobrazuješ "negativně"protože s tenbou souhlasím,ve všech povídkách je až moc zbožňovaná,a tady je konečně jiný pohled. Docela lituju Mary za to jak ju všechny holky chcou povraždit :D :D moc se tesim az am bude neco se siriusem :DD :DD moc se tesim na dalsi kapitolkua doufam ze to nebude trvat zase tak dloho jako tato :DD

5 nikdytonevzdavej nikdytonevzdavej | Web | 2. května 2013 v 22:11 | Reagovat

Mary je mi celkem líto, protože "přichází" o Alice, i když to není tak úplně pravda, ale je ve věku, kdy si to samozřejmě bude myslet...
a Alice je mi taky líto, protože je zamilovaná a musím se dívat na to, jak Frank chodí s jinou...
a Lily je mi líto, protože na ni Alice křičela a Mary ji nemá ráda a já ji prostě ráda mám =oP

6 Lilly Lilly | Web | 5. května 2013 v 18:39 | Reagovat

teda Ty jsi na Lily zlá.. :D kapitola je napsaná opět suprově a poutavě a ten příběh je parádní.. Ale chudák Lily :D moje favoritka dostává na frak :D :D né ale fakt píšeš skvele, těšíms e na další kapitolu

7 Bloodye Bloodye | 10. května 2013 v 0:40 | Reagovat

Piš, piš, piš!!!

8 Maysie Maysie | E-mail | Web | 26. května 2013 v 11:36 | Reagovat

Nedávej Lily takovou sodu, seš děsná :D
A naše Annie začíná být taky pěkně škodolibá :D
Opět skvěle napsáno, víš jak na to :)

9 Delly Delly | Web | 19. října 2013 v 22:06 | Reagovat

A to se mi prostě na té povídce a na tvém psaní líbí! Že všechno není černobílé a rozhodně ne hned jasné! :-D Prostě další skvělá kapitola, která umí překvapit. Jsem docela zvědavá, jak to teď bude vypadat s Alice a Frankem :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA