Jeho vina 2/3

21. dubna 2013 v 14:44 | Nel-ly |  Jeho vina
Takže nakonec vážně tři části, já si to myslela celou dobu, ale nikdy nevím... první část měla být oddechovější a snad i vtipná, to byl Draco, jako dospíval a byl "ve květu svého mládí :D", teď pomal přichází temnější část, která snad nebude chvílemi tak ufňukaná, jak se bojím :D ale některé části se mi náhodou líbí :P
Komentáře i hvězdičky vítány, protože s odezvou to jde vždycky líp... a určitě má každý po dočtení co říct, minimálně aby to celý zkritizoval nebo si postěžoval :D


Po zbytek čtvrtého ročníku byl klid a ne zrovna náhodou. Potter se soustředil na Turnaj tří kouzelníků a Draco se mu jednoduše vyhýbal. Když neponoukal ostatní, aby nosili své odznaky, tak pomalu vymizely - ať už si Diggory mylně myslel, že na tom má snad nějaký podíl - a Draco jen tiše postával v hloučcích, které na Pottera házely špínu. Na jeho prohru a případnou smrt ve druhém a nakonec i třetím úkolu si ovšem vsadil, aby se neřeklo.

Nevěděl, co si myslet. Byl zmatený, což se ještě dalo snášet, ale při vzpomínce na to, co se stalo po Vánočním plese a zpětně i na událost v Zapovězeném lese, kterou už dávno vytěsnil z mysli a teď se to vrátila s nebývalou silou, se cítil jaksi rozechvělý, zranitelný a... smutný, což ho děsilo.
Po skončení Turnaje tří kouzelníků se vše změnilo. Potter se z bludiště vrátil s Ohnivým pohárem i Diggoryho tělem. Nejslavněší mrzimorský student byl mrtvý a chlapec-který-přežil tvrdil, že se Pán zla vrátil. Nikdo mu nevěřil, nikdo až na Draca, který věděl svoje.

Prázdniny se staly tou nejhorší noční můrou a on se nemohl dočkat, až se vrátí zpět do Bradavic, kde bude moct žít v relativním klidu a bezpečí tak, jako dřív. Hádat se a vymýšlet podrazy, vládnout Zmijozelu a zapomenout, že tam venku existuje i jiný svět - temnější, než jaký si ti ostatní budižkničemové umí představit. No, vlastně všichni až na Pottera. Už zase.

S příchodem Ubridgeové do Bradavic pro Draca mohl nastat ráj na zemi, kdyby ovšem nemusel dnes a denně sledovat, jak se ten nebelvírský zabedněnec neustále staví na odpor a trvá na svých slovech. Většina lidí mu nevěřila a i přesto obdivovali jeho vůli.

Pokud mohl Draco soudit podle svého názoru, považoval Potterovo bouření se za hloupost, díky níž se řítí do zkázy... a v hloubi duše mu to i začal přát, protože Potter upozorňoval na něco, na co chtěl Draco v Bradavicích mermomocí zapomenout.

Během jejich pátého ročníku mu vůbec nedělalo problém ztrpčovat "hrdinovi" život, protože on dělal - sic nevědomky - to samé jemu. Nikdy ho nenechal zapomenout na to, co je venku a na to, o čemž Draco moc dobře věděl, že Potter říká pravdu.

Střet odpadu té takzvané Brumbálovy armády - no vážně, kdo by s sebou na Ministerstvo kouzel vzal Láskorádovou a Longbottoma? - zpečetil Dracův osud. Šestý ročník se blížil a on měl před sebou úkol, o kterém prostě věděl, že ho bude stát všechno, co na světě má a možná za něj zaplatí i vlastním životem.

-!!- -!!- -!!-

Našel způsob. Sám tomu ještě nemohl uvěřit. Stále čekal, až se probudí, ale nestalo se... opravdu přišel na způsob, jak se dostat do Bradavic, dokonce to nebylo nijak složité. Byl zděšený z toho, jak jednoduché bylo najít další tajnou cestou, o které nikdo neví - tomu tupci Montaguovi nikdy nedošlo, kde se to vlastně ocitl - a nikdo se ani nedozví, dokud nebude pozdě. Býval by rád, aby na nic nepřišel.

Draco nebyl hrdina. Nikdy netoužil sklízet slávu za hrdinské činy nebo konat dobro pro blaho lidstva, od toho tu byli jiní - třeba právě Potter - a teď najednou bylo jen na něm, aby zachránil svou matku. Věděl, že se tím odsoudí k věčnému zatracení a dokonce nešlo ani o hrdinství, protože za život své rodiny obětuje celý kouzelnický svět, bez nadsázky.

Už toho na něj bylo moc. Každý den viděl Pottera a jeho přátele, jak si žijí své klidně životy na výslunní - znovu všemi milovaný hrdina - a netuší, co se na ně valí.

Potter. Unikl Pánovi zla ne jednou, ale... kolikrát už vlastně? Víckrát, než by se kdy zdálo možné. A přesto si ráno sedí ve Velké síni, baví se a směje se svými přáteli, jakoby nežil v neustálém smrtelném nebezpečí. Během snídaně ho Draco dokonce zaslechl mluvit o famfrpálu. O famfrpálu... kdo má v dnešní době čas soustředit se na famfrpál, když on, Draco, se chystá zabít Brumbála - jejich jedinou naději.

Dnes už to na něj bylo prostě moc. Musel utéct z Velké síně. Utéct daleko - někam, kam nikdo jiný nepřijde, ale už ne do Komnaty nejvyšší potřeby, jen z myšlenky na ni, se mu zvedal žaludek.
A tak skončil tady. V nepoužívané dámské umývárně ve společnosti mrtvé dívky, která před desítkami let doplatila na temnotu v srdci stejného člověka, jenž teď držel v rukách životy Draca i jeho rodiny.

Ze rtů se mu vydral první sotva slyšitelný vzlyk, za sebe a za promarnění své krátké existence. Při druhém tiše zafňukal, to bylo za svou zruinovanou rodinu. A pak z jeho hrdla vyšel skřek následovaný proudem nezadržitelných slz, za toho... s kým nikdy neměl šanci se sblížit.

"No tak," tiše ho chlácholil z jedné kabinky hlas Ufňukané Uršuly. "Nebreč… pověz mi, co ti je… pomůžu ti…"

Nebát se, že pokud se pustí umyvadla, které křečovitě svíral, spadne na zem, možná by v sobě našel ještě dost síly, aby se pokusil ducha, který ho tiše chlácholil, odehnat. Jenže... Ufňukaná Uršula byla to jediné, co měl. Poslední bytost, kterou nedokázal odehnat.

"Mně nikdo nepomůže," zakvílel a třásl se po celém těle. "Nedokážu to… nejde mi to… nebude to fungovat… A jestli to brzy neudělám… říká, že mě zabije…"

Slova se mu drala ze rtů samovolně, přestože se je pokoušel zadržet. Nešlo to. Nikdy ovšem jeho rty neopustily věty, které se bál říct i v duchu. Slzy se Dracovi proudem valily po bledých tvářích a kapaly do špinavého umyvadla. Štkavě se zajíkl, hlasitě polkl, tělem mu projela prudká křeč, pak zvedl oči k prasklému zrcadlu a v odrazu za svým ramenem spatřil zpola skrytou postavu, která na něj konsternovaně zírala.

Zhluboka se třaslavě nadechl a během setiny sekundy se mu hlavou prohnala záplava myšlenek i pocitů. Byl rozpolcen na desítky částí a každá chtěla udělat něco jiného, všechny však směřovaly k Potterovi, který zaraženě postával za ním. Nakonec se rozhodl pro tu nejjednodušší, nejlehčí možnost.

Prudce se otočil a vytáhl z kapsy hůlku. Viděl, jak Potter instinktivně také sáhl po své, ale to už Dracova kletba roztříštila nástěnnou lampu pouhých pár centimetrů vedle jeho hlavy. Podvědomě Draco věděl, že v tuhle chvíli ho mohl bez problémů zasáhnout a přesto stočil špičku své hůlky stranou. To rozhodlo, ale než stačil cokoliv říct...

Další Potterovo přesně mířené kouzlo zablokoval, a pak se Draco se zmateně zamračil. Zaútočil na něj, vážně na něj zaútočil neverbálním kouzlem. A další! A další. Potter na Draca útočil vším, co měl... nebránil se tak, jak to dělal dřív během jejich potyček, naopak vedl útok, až se Draco musel stáhnout. To ho rozzuřilo.

Nevnímal Uršulyn jekot a její slzy, když v mysli vyhledával ty nejhorší kletby. Jak si Potter vůbec dovoluje na něj takhle útočit, zrovna když se Draco rozhodl, že...

Nebyl důvod proč se držet stranou. Potter má všechno a Draco nic. Nic už mu nezbylo. S tou poslední zoufalou myšlenkou otevřel ústa a pevně zamířil. Jeho tvář se změnila v zuřivou grimasu, když vykřikl: "Cruci -"

"SECTUMSEMPURA!"

V tom mlhavém krátkém okamžiku, kdy se kácel k zemi, nechápal, co se stalo. Nebyl to on, kdo se měl svíjet v bolestech, ale Potter - ten, co podupal zbytky jeho duše. Tak proč...

V duchu se usmál. Nakonec je to tak nejlepší, takhle pro něj mohl krvácet. Naposledy se zahleděl do vyděšených smaragdových očí, v nichž se leskly slzy, pak se zaměřil na pohybující se ústa a přál si, aby mohl slyšet jeho hlas.

-!!- -!!- -!!-

Kdyby tehdy zemřel, všechno by bylo lehčí. V jakém si pokřiveném temném koutku duše si přál v té umývárně zemřít a aby byl Potter jeho vrahem, protože by na něj už nikdy nezapomněl. Draco by si navždy získal místo v jeho mysli i duši.

Snape ho zachránil. Samozřejmě. Neporušitelný slib, který z něj Dracova matka vymámila ho táhl na místo jejich střetu a nejspíš mu i zachránil život přesně, jak Narcisa plánovala.

Od té doby takřka až do chvíle, kdy Potter z ničeho nic vyskočil zpod neviditelného pláště na Astrnomické věži, spolu nemluvili. Draco věděl, že ho Nebelvír sleduje, cítil jeho pohled v zádech až příliš často a pokaždé, když se z ničeho nic rychle otočil, zahlédl smaragdově zelné oči. Jejich výraz ovšem rozpoznat nedokázal.

Jakoby znovu prošli přes další velký milník, který narušil jejich cesty a překřížil je. Oba to cítili, vnitřně je to poznamenalo a přesto se navenek nic nezměnilo. Byl to začarovaný kruh, na jehož konci se Draco ocitl ve chvíli, kdy pozvedl hůlku proti Brumbálovi a odzbrojil ho.

To, co následovalo, byla jedna velmi dlouhá a velmi temná noční můra, na jejímž konci si nedokázal představit světlo. Vyhrál-li by Temný pán, Draco i jeho rodina by navždy skončili jak přisluhovači a poskoci - což bylo u někoho s jménem Malfoy a krví tak čistou, jako měli oni, nemyslitelné - , kdyby vyhrála strana "dobra", skončil by v Azkabanu.

Když se tedy během Poslední bitvy ocitl v Komnatě nejvyšší potřeby, kam viděl Pottera vběhnout společně s jeho zrzavým ocáskem a přechytralou šmejdkou. Vlastně ani nevěděl, čeho chce dosáhnout. Snad ho táhla touha něco dokázat, něco změnit a dát svému životu smysl, možná i získat novou šanci, a nebo prostě následoval to podivné nutkání, které si pamatoval z minulosti.

-!!- -!!- -!!-

Viděli se na posledy o jarních prázdninách v Malfoy Manor. Tehdy ho i přes ošklivé kouzlo, které zohavilo jeho obličej, poznal na první pohled. Jakmile se jejich oči setkaly, projelo jím dobře známé zachvění, ale nemohl nic dělat... vždy existoval a bude existovat důvod, proč patřil celým srdcem do Zmijozelu. Hlavně přežít, zachránit svou vlastní kůži, to bylo motto jeho života a pravděpodobně také důvod, proč si věčně připadal sám.

Podařilo se jim utéct. A během útěku ho odzbrojil, co odzbrojil... nakonec mu ukořistěné hůlky vytrhl z rukou a ten dotyk Draco cítil ještě několik dní poté. Provázel ho déle, než trest Pána zla.
Nebylo těžké následovat ty tři, kteří byli tolik zaujatí sami sebou, že nevnímali své okolí - během bitvy vážně moc chytré. Draco společně s Crabbem a Goylem, kteří k němu zůstávali neustále nalepení a dali se použít jako dobré štíty, se přikradl až za jejich záda a roztřeseně začal vnímat jeho náhlou blízkost, když chlapec pozvedl hůlku... jeho hůlku!

"To je moje hůlka, co držíš v ruce, Pottere."

"Už ne," zasupěl. Taková drzost! "Kdo ji získá, ten ji má, Malfoyi. Kdo ti půjčil tu tvou?"
A to si myslel, že ta nebelvírská cháska vždy dodržuje pravidla morálky a nezná nic, co by mělo něco společného s prohnaností. "Moje matka," odpověděl nevolky.

Potter měl tu drzost se zasmát. Po tolika měsících v takovou chvíli, se konečně znovu střetli. Jejich situace byla spíš k pláči než k smíchu, ale ten hlupák si to zjevně neuvědomoval.

"No, a jak to, že vy tři nejste s Voldemortem?" zeptal se pak a Draco měl chuť mu jednu vrazit už jen proto, že použil jeho jméno - zatímco on sám by se nikdy neodvážil. Samozřejmě, nebyl tak hloupý, aby to udělal, když moc dobře věděl, že na jméno Pána zla byla uvalena kletba.

Draco jen okrajově vnímal, že Crabbe vedle něj něco mumlá. Jeho slovní projev - naštěstí velice omezený - mu nikdy nestál za to, aby mu věnoval svoji pozornost. Zatímco Crabbe mluvil svým pisklavým hláskem plným fanatismu, který se k jeho tělesné stavbě vůbec nehodil, Draco zíral na Pottera, hltal ho pohledem a on dělal to samé.

Nakonec Potter položil otázku, která nedávala smysl. Draca to vlastně ani nepřekvapilo, Potter už byl takový - pomalý a nechápavý. "V téhle místnosti jsem prakticky žil celý loňský rok," řekl Malfoy ostře a snažil se z mysli vytěsnit vzpomínku na šestý ročník, na svoje obavy a strach, na umývárnu vzdálenou jen několik set metrů. "Vím jak se dostat dovnitř."

Všiml si, že se Potterův výraz na okamžik změnil a jejich pohledy se znovu střetly. Bylo to něco víc, mnohem víc než před pár vteřinami. Draco věděl, prostě věděl, že oba myslí na to samé a že oba... Než to stihl domyslet, objevil se na scéně Weasley. Jako vždy v nesprávný čas, jakoby se snad někdo z Weasleyů kdy udělal něco užitečného.

Ten kretén Crabbe zaútočil a Draco moc dobře věděl, čeho je schopný. Jeho mozková kapacita, vrozená krutost a černá magie, jíž se v posledních měsících naučil, byly tou nejhorší kombinací, která právě ohrozila úplně všechny v komnatě.

"Ne!" zařval a chytil Crabbeho paži aby zastavil jeho kouzlo. "Jestli zničíš tuhle místnost, můžeš spálit i ten diadém!"

"No a co?" odpověděl Crabbe a setřásl ze sebe jeho ruku. "Temný pán chce Pottera, komu záleží na nějakém diadému?"

"Potter sem přišel ho získat," řekl Draco a snažil se skrýt znechucení nad nechápavostí svých kolegů. "Takže to musí znamenat, že…"

"Musí znamenat?" otočil se na něj Crabbe s neskrývanou zuřivostí. "Koho zajímá, co si myslíš? Už od tebe nepřijímám rozkazy, Draco. Ty i tvůj otec jste vyřízený."

Zůstal zírat. Vážně nechápavě zíral a uvažoval, co se to právě stalo. Nejen, že mu Crabbe odpojoval, ale prokázal, že není jen jeho bezduchý následovník. Ne, že by měl mozek... ale asi po tom všem měl osobnost, která se stala velkým problémem. Už nebyl k užitku.

"PŘESTAŇ!" zařval, když Crabbe mávl hůlkou, a jeho hlas se nesl místností, zesílen ozvěnou. "Temný pan ho chce živého…"

Nastal chaos, Crabbe pálil jednu kletbu na druhou jak na Pottera, tak na mudlovskou šmejdku, která se právě objevila v uličce a Draco dokázal jen křičet, aby Pottera nezabíjeli. Sám už však nevěděl, jestli proto, že by ho Pán zla chce živého a je by krutě potrestal, nebo protože si prostě nikdy nepřál, aby Potter zemřel.

Oheň se rozšiřoval a stravoval vše, čeho se jen dotkl. Goyle upadl do bezvědomí a zdálo se, že váží víc, než dospělý hroch. V tu chvíli Draco nechápal, proč se ho vlastně snaží zachránit. Do téhle šlamastiky je dostal Crabbe, copak byl Goyle o něco lepší? No, alespoň nepoužil kouzlo, které by nedokázal dostat zpět pod kontrolu.

Ocitli se na křehké věži ze spálených stolů, všude kolem nic se rozšiřovaly plameny a Draco věděl, že je konec. Potter se svými přáteli utekl... a on mu to přál, i když kdyby si mohl vybrat, raději by si vyměnil místo s bezcennou náhražkou kouzelníka v podobě Weasleyho nebo s mudlovskou šmejdkou bez špetky sexappealu. Proč nepomyslel na Pottera, o tom teď vážně nechtěl uvažovat.
Usadil Goyla na samý vrchol a plácl sebou vedle něj, vzdal to. Už jednou byl blízko smrti a nechtěl bojovat, ale tehdy ho sužoval hněv. Teď? Cítil se smířeně, už nechtěl utíkat, nechtěl bojovat, nechtěl žít. Ve chvíli, kdy se ocitl na samém okraji, však pocítil nutkání zvednout hlavu... a tam byl.

"Chyť se mě za ruku!"

Potter seděl na koštěti a klesal směrem k Dracovi. Bylo to příliš nebezpečné a hloupé, přesně to by od něj čekal. Když uviděl tu smaragdovou zář, znovu pocítil vůli k životu, už jen proto, aby mohl Potterovi vynadat za to, co právě udělal.

"Dveře, dostaň se ke dveřím, ke dveřím!" zaječel mu do ucha, pevně ho objal kolem pasu a přitiskl se k němu blíž. I přes zář z plamenů cítil teplo vycházející z jeho těla a uvědomoval si zrychlené rozšiřování jeho hrudníku, když lapal po dechu. Svíral ho tak pevně, jak jen dokázal. Byl si jistý, že to Pottera musí bolet a bylo mu to jedno, za nic na světě, by ho nepustil.

Rychle se blížili k východu z Komnaty nejvyšší potřeby a Draco věděl, že příští vteřiny rozhodnou - tak či onak je to možná jeho poslední šance. Jeden z nich nebo oba pravděpodobně brzy zemře a i kdyby ne, jejich cesty se už dávno rozešly. Draco se natáhl a rty se ze zadu krátce dotkl chlapcova krku. Na okamžik mu připadalo, že se Potterova záda napjala a posunula blíž k němu, aby se Draco mohl ústy pevněji přitisknout k jeho kůži, v další chvíli však bylo všechno jinak, nejspíš si to jen představoval.

Vyletěli ven ze dveří následováni kouřem a jejich koště narazilo do zdi chodby naproti komnatě. Draco, z části ochrnutý šokem z toho, co právě udělal, z části jednoduše díky Potterově neschopnosti nějak zachránit situaci - a to byl prosím nejmladším chytačem za nějakých sto let - spadl z koštěte a ležel tváří k zemi, prudce oddychoval, kašlal a dávil se.

Potter vedle něj se převalil na záda a posadil se. Nevěnoval mu ani za mák pozornosti.
"C - Crabbe," vymáčkl ze sebe Draco po chvíli ticha. "C - Crabbe…"

"Je mrtvý," odpověděl Weasley strohým hlasem.

Kromě kašlání a funění bylo všude ticho. Pak hradem otřáslo nespočet výbuchů a kolem nich se prohnala skupina průhledných postav na koních a jejich hlavy, které měly v podpaží, krvežíznivě ječely. Když se Hon Bezhlavých přehnal, Potter se postavil, krátce pohlédl na Draca, pak na své přátele...

"Kde je Ginny?" zeptal se s panikou v hlase a Draco ztratil všechny iluze. Zatímco se Potter sháněl po té zrzavé čůze, pomalu se zvedl na nohy a šoural se pryč. Nikdo si ho nevšiml. Nevěnovali mu ani za mák pozornosti. Nebyl důležitý - pro nikoho.


A/N: Stále je tu zjvný pokus držet se kánonu, ale vysvětlovat z pohledu... no jak to vidím.
Myslím, že funkce neporušitelného slibu se mohla spočívat i v tom, že Snape vycítil, že Malfoye zasáhla kletba, a proto se tak rychle dostal do koupelny.
Některé věty převzaty přímo z knih - text dostupný na internetu, jsem líná vytahovat ty svoje saláty :D
P.S. Blog už zase maže entery, snažila jsem se dodělat odstavce ručně, ale reaguje se spožděním a... tak vůbec, je to šmejd :D
 

22 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kejt Kejt | Web | 21. dubna 2013 v 15:35 | Reagovat

Tak nejdřív musím říct, že jsem oba dva díly přečetla asi tak za 10 minut a nutně potřebuji třetí! :D
Víš, dost mě otravuje, když někdo pořád omílá kánon, protože ten přeci jenom znám nazpaměť, ale tohle je prostě skvělé. Sakra, jak já nemám ráda cokoliv co je Drarry a stejně to čtu a líbí se mi to :)

2 nel-ly nel-ly | Web | 21. dubna 2013 v 15:50 | Reagovat

[1]: budu dělat, že jsem přeslechla, že nemáš ráda Drarry (já tě praštim, normálně O_O)
jo, já už kánon furt opakovat taky dokolečka nemusím,a le furt to mám asi radši, než povídky úplně mimo něj (jako třeba tu novou generaci) a říkala jsem si, že furt ještě existuje dost pohledů, tak jsem ráda, že tenhle se ti líbil :)

3 chuckyna chuckyna | E-mail | Web | 21. dubna 2013 v 20:41 | Reagovat

Paráda! Už jsem na hp ff nenarazila celou věčnost!! :) Sice slash /aspoň doufam, že se tomu tak říká :D/ moc nemusím, ale tohle se mi líbí, píšeš parádně :)
No, musim to tady zítra celý project a pořádně si počíst :)
Btw: Kroniky železného druida jsou skvělý. I když začátek je slabší - sama jsem o tý sérii měla pochybnosti - když se to rozjede, je to boží. U těch hlášek jsem se bavila přímo královsky! :)

4 pavel pavel | Web | 22. dubna 2013 v 0:15 | Reagovat

Dobrý. :-)

5 nel-ly nel-ly | Web | 22. dubna 2013 v 0:52 | Reagovat

[3]: drarry je kánon :-P
ale neboj, ať si kdo říká co chce a jak to vypadá, jak chce, tak víc povídek mám het :D
furt dávám Attikovi šanci, uvidíme, jak dlouho spolu vydržíme :-D

[4]: :)

6 Monika Monika | 22. dubna 2013 v 17:11 | Reagovat

najkrajšia veta ktorú som dnes počula, čítala.. Drarry je kánon :-D skvelo napísané :-)

7 Amy Amy | 22. dubna 2013 v 17:20 | Reagovat

naporosto boží,moc se mi to líbí,nedokážu to ani napsat jak moc je to skvělí prostě...UŽASNÝ :DD hrozně se mi líbí jak je to napsaný z malfoyovi osoby. :-D  :-)

8 nel-ly nel-ly | Web | 22. dubna 2013 v 18:23 | Reagovat

[6]: některé pravdy se vždycky dobře poslouchají :D a tahle je, díky :)

[7]: já je většinou buď střídám a nebo nervuju Harroše, tak jsem si řekla... změna, i když tahle jeho osobnost má tendence k dramatičnosti :D díky :)

9 cincina cincina | Web | 25. dubna 2013 v 19:33 | Reagovat

Abych pravdu řekla, čekala jsem trochu jiný děj:D Chtěla jsem aby tam byla nějaká sex akce:D Ale aspoň tam byla ta pusinka ze strany Draca... jak se zase podívám na HP, tak se budu dívat, jestli mu ji fakt nedal:DDDD Paráda :D Chci další díl. Jsem zvědavá jak to dopadne *kouše se do rtu a doufá v happy end*

10 nel-ly nel-ly | 27. dubna 2013 v 0:20 | Reagovat

[9]: emoce! krom toho furt byli ještě na škola, chudáci :D nikdy nevíš... ještě není konec
jo viď, ale tisknul se k němu parádně, tak třeba se ho fakt dotknul (a nejen na krku O_O :D )

11 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 27. dubna 2013 v 0:24 | Reagovat

Chudák Draco. Ty mi ho jednou úplně zabiješ :)

12 Polgara Polgara | Web | 27. dubna 2013 v 17:18 | Reagovat

Už si pomalu začínám zvykat, že u tebe není nic jisté. Přiznám se, že jsem čekala něco jiného, i když to k tomuhle směřovala.
Ta scéna v té komnatě byla popsaná fanatsticky, emotivně, ale přitom nepřeplácaně. Draca mi bylo ke konci líto. Zrzavá čůza docela sedí :-D

13 nel-ly nel-ly | 27. dubna 2013 v 20:02 | Reagovat

[11]: to bych mu neudělala *zamyslí se* ne, neudělala :D

[12]: by mě zajímalo, co ode mě furt čekáš, když tě vždcky překvapim :D
že by moje antipatie k zrzce byly tak očividný? O_O :-D

14 Kejt Kejt | Web | 29. dubna 2013 v 22:30 | Reagovat

[2]: Upřímně, ještě jsem se nedostala ani přes fázi nenávidění slashů, ale stejně je čtu asi víc, než normální povídky :D Jsem divná, líbí se mi to a přitom to nesnáším :D
To máš pravdu, takové povídky jsem ze začátku psala ( jednu a ani jsem jí nedokončila) ale přestalo se mi to líbit, to prostředí po válce, navíc bez Voldyho a bez temné strany je pro mě paradoxně depresivní, nelíbí se mi tam :D

15 Nishi Nishi | 30. dubna 2013 v 17:50 | Reagovat

Zrzavá čúza aneb proč nemám ráda Ginny Weaslyovou :D malí malfoyátka zní přece líp :)
Divný, jak si člověk oblíbí určité postavy jen díky ff... člověk pak více s postavami sympatizuje, protože při čtení originálních knih na to neměl tolik času a možností :)

16 nel-ly nel-ly | Web | 30. dubna 2013 v 18:47 | Reagovat

[14]: ale láska ke mně a Drarry zvítězila, co? :D *vůbec neni Narcis, jako jistý blonďák*
tak já si zrovna myslím, že poválečné povídky naopak můžou být extrémně depresivní, ty, které jsem četla patří k těm nejdepresivnějším z toho všeho, s čím jsem se setkala
ale je fakt, že tam vždycky figurovaly kanonické postavy, jejichž svět se nevyvíjel pohádkově (a to v převážné větičině autor respektoval kánon kromě epilogu)

[15]: viď :_D a máme kouzla, takže autorky už dávno vyřešily, jak jich dosáhnout (těhotnej Dracouš bejvá vtipnej, s Harroušem sem se nesetkala a nechci)
já už dávno nevím, kdo se mi při čtení líbil a jestli jsem vůbec někým byla tak posedlá nebo měla přesnou představu o jeho životě... za všechno může fanfiction :-D

17 KalamityJane KalamityJane | Web | 14. září 2013 v 12:30 | Reagovat

Krásný příběh, konec je naprosto dokonalý, děkuju

18 nel-ly nel-ly | Web | 15. září 2013 v 9:35 | Reagovat

[17]: já děkuju, jen... tohle není konec :-D tři části O:)

19 KalamityJane KalamityJane | Web | 16. září 2013 v 19:10 | Reagovat

Z nějakého důvodu jsem komentář napsala sem, ale samozřejmě jsem četla všechny tři části :D už jsem si povídku i zařadila k oblíbeným, děkuju ♥

20 nel-ly nel-ly | Web | 17. září 2013 v 23:30 | Reagovat

[19]: já se jen lekla, jsem si dala záležet na konci, tak by to byla škoda... to já děkuju :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA