Jeho vina 1/3

8. dubna 2013 v 7:38 | Nel-ly |  Jeho vina
S tímhle jsem začala minulý týden, inspirovala mě polovina tohohle obrázku (levá strana) ani nevím proč. Nápad přišel a já jela a jela a jela... No, a pak už to bylo moc dlouhé. Takhle se píšou ty "krátké" povídky :D
Povídka je psána, řekla bych, jinak, než jsem od sebe sama zvyklá no a... už jsem zas dlouho nic podobného nepsala, tak se snad bude líbit a zanecháte koment ;-)

Byla to jeho vina. Dokonce i jemu už se zdálo, že se opakuje, jenže tohle byla vážně jeho vina. Potter, velký hrdina Potter. Jak on ho nenáviděl!


Začalo to vlastně už během prvního setkání, když jeden ještě druhého neznal. Tehdy poprvé u madame Malkinové, kdy se ho ten bídák rozhodl přehlížet. Nereagoval ani jednou celou větou, jak měl, a ještě si dovolil tvářit se opovržlivě. Těmi několika minutami hovoru, který nestál za zapamatování, jako by se jejich vztah nadobro stvrdil... Draco si vzpomínal, jak ještě ten večer ležel ve své posteli v Malfoy Manor a zíral do prázdna přemýšlejíc o podivném brýlatém klukovi, co si dovolil chovat se neurvale v jeho přítomnosti. Něco takového Draco za více než jedenáct let svého života nikdy nepoznal. Bylo to... zvláštní.

Jejich druhé setkání nebylo o nic lepší, vlastně právě naopak. Poprvé ve svém životě se Draco rozhodl ustoupit a nabídl mu své přátelství - takové, pro které se i zabíjí - a on si dovolil odmítnout! Dal přednost zpustlému zrzavému krvezrádci před ním, před Malfoyem. Nevídaná drzost, která Dracovi jakýmsi zvláštním způsobem imponovala. Od té doby si nedokázal pomoci, chtěl poznat toho chlapce-který-přežil a stal se legendou, ještě než se naučil mluvit (a Draco si byl jistý, že v Potterově případě to trvalo hodně dlouho) a pochopit, co je na něm tak zvláštního. Jediné, co našel, byly až nepřirozeně rozcuchané vlasy, které vlastně ani nepřipomínaly lidský porost na hlavě.

Jeho zájem o Pottera ovšem zůstával stále v normě rivality mezi Nebelvírem a Zmjozelem, která tu byla odedávna. Potter byl známý, chodil do stejného ročníku jako Draco a byl to tak výbušný hňup, že utahovat si z něj, bylo prostě zábavnější, než útočit na kohokoliv jiného. Všechno bylo v normě... až do té noci.

-!!- -!!- -!!-
McGongallová neměla právo ho potrestat stejně, jako ta tři nebelvírská paka. Jeho úmysly byly čisté - no dobře, to nedokázal tvrdit dokonce ani on, ale chtěl se přeci jen dozvědět pravdu, a pak vše nahlásit. On by si ovšem vybral Snapea a ne tu brejlatou kočičí mrchu.

A tak byl tady... v Zapovězeném lese na výpravě za kdo-ví-čím s uslintaným psem, který ho mohl jen těžko ochránit - stále však lepší možnost než ten obří tupec - a s Potterem. Potter nebyl o nic lepší alternativa než Longbottom, no alespoň se zdálo, že umí chodit mluvit zároveň - Merlin žel - a ví, jaká strana je levá a jaká pravá, ale co se užitku týče, byli na tom oba stejně. Pokud se je ovšem rozhodne něco v lese sežrat, třeba se to nejdřív vrhne na Nebelvíra a on stihne utéct. To by se dalo využít.

Šli už několik desítek minut a Draco by přísahal, že zacházejí stále hloub a hloub do lesa. Napínal uši a snažil se zachytit jakýkoliv zvuk, když opravdu.. z nedaleké houštiny uslyšel praskot a následný šum.

Zastavil se.

"My-myslím, že bychom se měli vrátit," řekl a nadával sám sobě, že se mu třese hlas "Nevíme, co všechno tu žije za potvory."

"Hagrid by nás sem neposlal, kdyby si myslel, že nám hrozí nebezpečí," pokrčil Potter rameny zcela klidně a přisunul se blíž k němu. Draco se v duchu nenáviděl za to, že si přeje, aby těch kroků udělal víc.

Praskání větviček se ozvalo znovu a tentokrát z menší vzdálenosti než předtím. Draco vykvikl, i když si předtím nikdy nemyslel, že je podobného zvuku schopný a aniž by si uvědomil, co dělá, natáhl paži a hřbetem ruky zavadil o Potterův rukáv.

"Nic nám -" začal Potter, ale Draco ho přerušil.

"Vsadím se, že jim lidské maso chutná a já - já mám ty nejlepší geny, určitě jsem delikatesa."

"Mal -"

"Ty se nemáš čeho bát, tebe maximálně zabijí, určitě jim budeš připadat spíš jako odpad než půlnoční svačinka, ale já... ach Salazare, ani nenajdou tělo, u kterého by mohli lidé truchlit..."

Proud slov přerušilo zašumění větru vanoucího mezi listy stromů a v dáli zahoukala sova. Draco hlasitě polkl a snažil se prohlédnout tmu kolem sebe, když na ruce znovu ucítil dotyk, jak Potterova dlaň vklouzla do jeho a pevně stiskla.

Ohromený šokem otočil hlavu, ale druhý chlapec se na něj nedíval. Po jeho příkladu se rozhlížel kolem sebe, pevně svírajíc svoji hůlku v druhé ruce. Draco by i přes tmu vládnoucí v lese přísahal, že Nebelvírovi zrudly uši, ovšem svůj stisk nepovolil a Draco se ani nepokusil vysmeknout. Zvláštní.

Pokračovali dál v cestě - stále ruku v ruce -, až se stezka skoro ztrácela a porost stromů houstl. Teď už nebylo vidět ani na krok a Draco došel k názoru, že jejich propletené prsty jsou vlastně praktickým pomocníkem, aby se jeden druhému nevzdálil. V jisté hluboko zastrčené části mozku však věděl, že jsou to výmluvy.

Z ničeho nic noční ticho prořízlo táhlé zavytí následované vzdáleným dupotem kopyt. Draco strnul uprostřed kroku a donutil Pottera, aby se také zastavil a otočil k němu.

"Už bychom neměli pokračovat," řekl Draco a zděsil se tóniny svého hlasu. Byl položený tak vysoko, že nepřipomínal nic, čeho by měly být lidské hlasivky schopné. Začal se třást. Bylo to ostudné a trapné, zítra ráno se za projevený strach a slabost bude nenávidět, ale teď se nedokázal ovládnout. Roztřásl se.

"Neměj str -"

"Já nemám strach!" jeho výkřik se rozlehl po okolí, až několik spících ptáků vylétlo z korun stromů. Navzdory svému tvrzení už nedokázal ovládat třesavku a zrychleně dýchal, hruď se mu prudce dmula, plíce ho pálily a sípal.

A pak to najednou přestalo... důvodem ovšem nebylo, že by ztratil vědomí, jako nějaká mrzimorská hysterka. Jemný dotek měkkých, vláčných rtů na svých cítil až příliš dobře stejně jako dlaně přitisknuté k jeho horkým tvářím. Draco vykulil oči, ale nebránil se, když ho Potter naposledy pevně sevřel a pustil, zůstávaje stále v těsné blízkosti tak, že Draco mohl cítit teplo vycházející z jeho těla.

Během několika vteřin se vzpamatoval. Ucukl, ustoupil několik kroků do zadu a rukávem si otřel ústa v touze zbavit se nechtěného a znepokojivého pocitu, který se zapsal do hluboko do jeho duše, jak už to ostatně první polibky umí.

"Co to, sakra, děláš?" jestli předtím mohl konkurovat kdejaké operní pěvkyni, tak teď by si nezadal se slavíkem, doslova pištěl.

"Nic," houkl Potter a rychle sklopil pohled. Draco však ještě stihl postřehnout bolest zračící se ve smaragdových očích, která se tak rychle přetavila v prudký hněv. "Zapomeň na to."
-!!- -!!- -!!-

Ten večer už spolu neprohodili ani slovo, během několika dalších minut Potter našel tělo mrtvého jednorožce, potom se objevila ta nestvůra, o které později zjistili, že se jednalo o stěží přežívající formu Temného pána krmící se krví jednorožce a koexistující na hlavě jejich bývalého profesora Obrany proti černé magii, a Draco utekl.

Z celé té situace už byl dostatečně vynervovaný a zmatený. V tu chvíli nechtěl v Potterově blízkosti zůstat už ani o minutu déle, a když se z keřů vynořila postava s kápí a plížila se k nim jako dravá šelma, vzal nohy na ramena. Nestyděl se za to. Nebyl hrdina, byl vychován, aby přežil... a útěk se jevil jako nejlepší možnost.
Jejich vztah se změnil. Pokud to bylo vůbec možné, stal se ještě výbušnějším. Každé jejich setkání - ať už na chodbách Bradavic, ve Velké síni či třeba v Krucánkách a kaňourech začátkem druhého ročníku - bylo předzvěstí ostrých hádek, kdy jen zázrakem nedošlo na souboje s hůlkami (a i to se koneckonců nejednou stalo).

Draco si připadal, jako by ho Potter k sobě přitahoval neznámou silou. Jakmile se ocitl v chlapcově blízkosti, nedokázal se ovládat a prostě potřeboval... potřeboval na sebe strhnout jeho pozornost. A protože to jinak neuměl, nakonec vždy došlo k hádkám, v kterých se - musel si i sám Draco přiznat pravdu - vyžíval.

Jejich čtvrtý ročník byl vyhrocený. Bylo to horší, než když se Draco dva roky předtím stal chytačem Zmijozelu a stanul na stejném postu jako Potter, dokonce to předčilo i následující rok, kdy se Draco málem zasadil o smrt té přerostlé zmutované slepice Klofana - a za svou touhou po smrti toho polovičního ptáka si stál do dnes - a kdy ho Potter znovu porazil ve Famfrpálu a Nebelvír po dlouhých letech konečně předčil Zmijozel. Toho roku si totiž Draco připadal bezvýznamný a co víc... měl strach.

Když uslyšel, že se Potter stal čtvrtým šampionem - ta dvě slova, Potter a šampion, v jedné větě, to bylo vážně k pokukání - , tak se mu rozbušilo srdce. Protože to samozřejmě byla další známka nadržování a speciální způsob zacházení, které ho se brýlatému koštěti vždy dostávalo. Což ovšem nevysvětlovalo, proč Draca při pohledu na jeho vzdalující se záda, když prkenným krokem procházel kolem kolejních stolů, a pak i profesorské tabule, zalil ledový pot. Nedávalo to smysl.

Sledoval, jak plní svůj úkol. V bezpečí na tribunách s lesklým odznakem na hrudi a s pomstychtivou touhou, aby jeho věčný rival konečně doplatil na svoji pýchu. Jenže když trnoocasý vzlétl... Draco se přistihl, jak pevně svírá pěsti a kouše se do spodního rtu, což nikdy nedělal. Jasně, drak Pottera nesmí sežrat, protože by Draco přišel o všechnu zábavu, jiné vysvětlení pro nervozitu, která ovládla celé jeho tělo, nebylo.

Hrdina porazil zlého draka, získal zlaté vejce i přízeň davu. Přežil, jak jinak s neuvěřitelným štěstím, kterému jeho schopnosti zdaleka neodpovídaly, a Draco ho mohl v klidu dál nenávidět, zatímco jeho srdce hřály myšlenky na to, že jejich slovním potyčkám není zdaleka konec.

A pak přišly Vánoce a s nimi první ples v Bradavicích.
-!!- -!!- -!!-

Hned na začátku zažil šok.

Mudlovská šmejdka doprovázela kruvalského šampiona a pravděpodobně nejlepšího chytače na světě Viktora Kruma. Už to samo o sobě naznačovalo, že se blíží konec světa, jenže to nebylo všechno. Vypadala dobře. Draco se otřásl, když si uvědomil, na co pomyslel a rychle se snažil přijít na nějakou jízlivou urážku, když do jeho zorného pole vstoupil mladík v lahvově zeleném společenském hábitu, který mu dokonale seděl k očím...
To ne.

Zatímco Pansy vedle něj nevěřícně zírala na Grangerovou, Draco se snažil nedívat na Pottera v doprovodu jednoho z Patilových dvojčat - dvakrát stejná zrůdička, takové mrhání - a zdařile předstíral, že všechnu pozornost věnuje dívce v splývavém hábitu modrém jako barvínek.

Během večeře šampioni a jejich partneři samozřejmě seděli u stolů společně s profesory a hosty pozvanými na ples, takže byli všem na očích. Draco se ujišťoval, že tím směrem stáčí svůj pohled stále častěji jen proto, aby mohl rozpoznávat hosty, které určitě znal. V Anglii neexistoval žádný významný kouzelník, kterého by neznal osobně - včetně Pottera.

Zarazil se. Potter a významný? U Salazara, to ani zdaleka. Měl prostě z pekla štěstí, jako vždy, a všichni z toho tolik nadělají... přesto neodolal a znovu se zahleděl jeho směrem. Bavil se s nějakým zrzkem - Weasley, jak jinak, členy jejich rodiny už Draco dávno přestal počítat - a své partnerce nevěnoval ani za mák pozornosti. Nenáviděl se za to, jak moc ho to potěšilo. Určitě jen proto, že Patilová je taková upištěná nána, ale... to na tom nic neměnilo, že?

Večeře byla dlouhá a únavná, Pansy sedící po jeho boku otravná a její zářivě růžové šaty zářily tak, že se divil, že mu těch několik pohledů na ni, které musel protrpět, nepropálilo sítnici.

Pak začal ples. Ještě úmornější než večeře samotná a to nejen proto, že musel dostát svému dobrému vychování a vyzvat svou partnerku, jejíž elegance by se dala přirovnat ke kulhajícímu trollovi, k tanci.

Ples pokračoval a Dracova nálada stále upadala, když uviděl náznak něčeho zajímavého. To se Potter se svým zrzavým kamarádíčkem vrátili odkudsi z nádvoří. Nevypadalo to však, že by se chtěli zapojit mezi ostatní tanečníky. Každý popal skleničku punče na baru, Potter hned dvě najednou, a vydali se ven... a Draco z nějakého důvodu, který sám nebyl schopen vysvětlit, za nimi.

"... každý ví, že Hagrid není nebezpečný," říkal právě Weasley a Draco se v duchu ušklíbl. Že prý není nebezpečný, tou svojí tupostí by mohl představovat větší hrozbu než kdejaký černokněžník včetně Temného pána. Vždyť se pokoušel adoptovat draka a kdo-ví-jakou další havěť ještě, pro Merlina! "Jenže... obří jsou prostě zlí, Harry. Jak Hagrid říkal, mají to v sobě, jsou jako trollové... líbí se jim, když mohou někoho zabít, to ví každý."

Zbytek jejich rozhovoru Draco neslyšel. Stačilo mu to, co pochytil. Nebyl žádný div, že ten natvrdlý moula je poloobr... osobně si myslel, že nejspíš v dětství vypil extrémní dávku kostirostu nebo něco podobného - mozkovou kapacitou by na to odpovídal i v dospělosti - , ale že byl z poloviny potomkem opravdového obra. To byl teda gól.

Weasley zmizel na schodech směřujících k nebelvírské věži, alespoň jak se Draco domníval, a Potter se zdržel z Diggorym. Co si ti dva mohli povídat, bylo pro Draca záhadou. Nakonec však odešel i mrzimorský šampion - to bylo v historii snad poprvé, co se ta kolej něčím proslavila - se svou partnerkou a Potter zůstal osaměle stát na chodbě.

"Myslel bych, že si budeš užívat svoje místečko na výslunní," řekl Draco a všiml si, jak Nebelvírova záda ztuhla. "Měl by sis to užít, dokud můžeš. Protože konce turnaje se pravděpodobně nedožiješ."

"Co kdyby sis šel po svých, Malfoyi?" Potter se pomalu otočil a zahleděl se přímo na něj, v očích měl výraz, který Draco nepoznával. Trochu se stáhl, ale chvíli na to už v něm převládla ta stránka, která netoužila po ničem jiném, než do Nebelvíra rýpat.

"Zrovna teď nemám co na práci," pokrčil rameny. "Jen se tu tak procházím kolem, užívám si výhled a počasí..."

Potterova tvář začala tvrdnout a Draco se jen stěží ovládl, aby se spokojeně nezašklebil.

"... je to obrovská zábava. Nikdy jsem si nepomyslel, že to tu na Vánoce může být tak obrovsky krásné." Teď už se Potter tvářil zděšeně. Vzhledem k jeho pomalému chápání to Draco bral jako zázrak. "Možná bych tu mohl na svátky zůstávat častěji, i když... asi ne, já mám totiž vlastní rodinu, která mě -"

"Buď zticha."

"Cože?"

"Řekl jsem, abys držel hubu," zopakoval Potter div, že si neobrousil zuby, jak jimi o sebe skřípal.
"Ale ale... zdá se, že by se ti nelíbilo, kdyby se všichni dozvěděli o obřím tajemstvím tvého milovaného tu -"

Než se Draco nadál, Potter k němu přiskočil, chňapnul ho za předek společenského hábitu a přitáhl si ho těsně k obličeji.

"To se neopovážíš!" zasyčel mu do obličeje.

"Vsadíš se?" odpověděl Draco neméně výhružným tónem.

"Já tě -"

"No... copak mi uděláš, Pottere?"

Ani jeden se nepohnul, stáli těsně vedle sebe, jejich těla se dotýkala skoro po celé délce, a tak si Draco brzy začal uvědomovat, že Potterovo srdce buší až příliš rychle, stejně jako se spěšně a namáhavě zvedá jeho hruď. Když trochu pozvedl obličej - kdy se Potter stal vyšším než on? -, ovanul ho dech prosycený alkoholem a všechno se zdálo jasné. Viděl přeci, jak si bere ne jednu, ale hned dvě skleničky punče a hází je do sebe na jeden zátah, stejně jako před necelou půlhodinou zpozoroval jedno z Weasleyových dvojčat, jak něco přilévá do mísy. Normálně by je práskl, ale na plese byla taková nuda.

"Nevyhrožuj mi, Malfoyi," zavrčel na něj Potter a nalepil se ještě blíž k němu, takže měl Draco pocit, jakoby dýchali stejný vzduch a vlastně to byla pravda, dotýkali se navzájem od špiček bot až po ramena, přitisknutí pevně k sobě. Právě, když si začínal říkat, že by měl couvnout a počkat si na jindy, až se bude Nebelvír mít zase jakž takž pod kontrolou, se něco změnilo.

Z ničeho nic už nestáli uprostřed chodby, ale byli nalepení v jednom z výklenků pro hradní brnění - které si ale v průběhu plesu odskočilo do Velké síně - a Draco byl přitisknutý zády na studený tvrdý kámen za sebou, Potterovo tělo nalepené na sobě a rty přimknuté ke svým.

Vytřeštil oči a pokusil se něco říct, což byla chyba, jak poznal chvíli na to, když Nebelvírův jazyk začal šmejdit v jeho ústech. Doslova zkameněl, odevzdaně se nechal objímat a líbat, aniž by se pokusil bránit.

Po chvíli se k němu Potter přitiskl ještě blíž a levou rukou sjel podél jeho těla až na bok, zatímco druhou v pěsti svíral jeho vlasy - kdy uvolnil sevření, v němž předtím uvěznil předek jeho společenského hábitu, Draco nevěděl. Muselo to však být dávno předtím, než ho políbil, protože přeci cítil jejich hrudi přimáčknuté těsně k sobě. A pak se Potter začal pohybovat... Jeho tělo se rozhoupalo do rytmu stále se prohlubujícího polibku a Draco v oblasti svého břicha ucítil něco, co na něj zapůsobilo jako ledová sprcha.

Vší svou silou od sebe Pottera odstrčil, div, že mu Nebelvír nevyrval vlasy, která ještě před okamžikem svíral v pěsti, a pak... protože neměl tušení, co by si měl počít... mu vlepil facku. Otevřenou dlaní, ne pěstí, jako nějaká mudlovská holka.

Smaragdové oči zamrkaly a chlapec zmateně potřásl hlavou, na jeho levé tváři se skvěl rudý otisk. Kdyby mu Draco vrazil pěstí, kdyby ho odhodil nějakou kletbou... všechno by působilo lépe, než ubohý políček. Když viděl Potterův výraz, na okamžik to chtěl vzít zpět, ale než stihl udělat nějakou hloupost, vzpamatoval se.

Jeho tvář pohltila dobře naučená ledová maska klidu - kterou bylo až překvapivě těžké nasadit při pohledu do těch zraněných štěněčích očí za kulatými brýlemi na tváři stažené v bolestné grimase - , když druhého chlapce několika kroky obešel, a pak chladně prohlásil: "Tohle už nikdy nedělej."

Ani se nenamáhal otočit, přestože cítil Potterův pohled, který se mu zarýval do zad. Dalšího dne odjel na Vánoce domů, aniž by se setkal s kýmkoliv ze své koleje, natož z jiné.



POZMÁNKY:
1. Někteří si možná už z knihy nepamatují, že Trio společně s Dracem nebyli jediní, kdo skončil v prvním ročníku s Hagridem v Zapovězeném lese, byl tam i Neville... kterého Malfoy vyděsil tak, že se musely prostřídat dvojice.
2. Nebelvír vyhrával školní pohár od Harryho nástupu do Bradavic každý rok, ale famfrpálový až do třetího ročníku ne - v prvním ročnku byl Harry během posledního zápasu na ošetřovně, ve druhém byla famfrpálová utkání zrušena.
3. Až do Vánočního plesu Harry s Ronem netušili (a bylo to i tajemství pro ostatní), že je Hagrid poloobr. A Hermiona neměla na plese růžové šaty (Parvati a Pansy ano).

A/N: aktuálně byli ve čtvrtém ročníku, takže vidim náběh na pwp, což mě samotnou překvapilo, ale nevím, jestli si to chci lajznout... návrhy?
A/N2: snad vychází odstavce, blog mi zas maže entery :(
 

28 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lexy Lexy | 8. dubna 2013 v 8:34 | Reagovat

Moc se mi to líbí, těším se na pokračování! :-) Z některých hlášek jsem přímo padala na prdel - jako třeba "...určitě jsem delikatesa" :-D 8-)

2 kajulinek.s kajulinek.s | 8. dubna 2013 v 18:16 | Reagovat

Velmi zajímavé, velmi vtipné. Mám ráda jendorázovky na pokračování :-D

3 Polgara Polgara | Web | 8. dubna 2013 v 19:34 | Reagovat

Hmm, překvapuješ. Přiznám, že některé scénky jsem čekala a byla na ně připravená, ale i tak mě...odrovnaly? Asi možná ano. Ale přesto jich tam bylo minimum a ty ses spíše zaměřila na psychiku postav. I když Draco se tam místy choval jako primadóna a dospěleji protentokrát působil Harry. :-)

4 Hope Hope | Web | 8. dubna 2013 v 20:09 | Reagovat

povídku jsem ještě nečetla, s tím počkám až mi odpovíš na otázku :-D
na anketu jsem ti ale odpověděla a poznámky jsem si taky přečetla...jenom...v první knize Ron nebyl v lese, ne? právě tam byl Harry, Hermiona, Neville a Draco...aspoň myslím, ale už jsem to dlouho nečetla, tak si nejsem jistá...

5 nel-ly nel-ly | E-mail | Web | 8. dubna 2013 v 20:30 | Reagovat

[1]: :-) děkuju, jsem ráda, že když se pokoušim psát vtipně, tak to alespoň někoho rozsemějě :D

[2]: tak to jsem tvůj člověk :)

[3]: taky to byly vzpomínky na první a čtvrtej ročník, tak neblbni :-D
Draco je primadóna! ale on si to může dovolit

[4]: jo vidiš, Rona vlastně Norbert kousl do prstu nebo tak něco, co? Já nevim, našla jsem si kapitoly na netu, ale jen jsem je projela, kvůli pár větám, co jsem převzala, jinak jsem to nezkoumala...
vim, že Draco byl nejdřív s Nevillem (jo a tedy asi Herma s Harrym), ale toho vyděsil, tak se to prostřídalo...

6 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 8. dubna 2013 v 23:04 | Reagovat

Geniální. Je zajímavé vidět Malfoye zas z jiného pohledu.

7 Elena Elena | Web | 10. dubna 2013 v 15:26 | Reagovat

Ach, tak svěží jako ty sluneční paprsky za oknem. Užívala jsem si nahlédnutí do  Dracovy mysli, jak to vše kolem sebe vnímá  :)
A ,,já mám ty nejlepší geny, určitě jsem delikatesa." u toho jsem se zakuckala smíchy :D

8 nel-ly nel-ly | E-mail | Web | 10. dubna 2013 v 16:37 | Reagovat

[6]: :-) děkuju

[7]: já právě přišla z venku, seděla jsem na lavičce - na slunci O_O fakt!
miluju možnost si ho někdy užít jako hysterickou slečinku :D

9 cincina cincina | Web | 14. dubna 2013 v 9:27 | Reagovat

To bylo... zvláštní. Poslední dobou, když čtu Drarry, tak mám divný pocit. Nevím, čím to je:D

Strašně se mi to líbilo... Draco primadona jako vždy a pak se stejně od Harryho nechá sbalit, protože propadne jeho kouzlu:) :D Ach, ten Draco si stejně nedá říct :D

10 nel-ly nel-ly | E-mail | Web | 14. dubna 2013 v 22:50 | Reagovat

[9]: Potter má svoje kouzlo... i když kdoví, kde ho vzal? :D děkuju :)

11 Nishi Nishi | 30. dubna 2013 v 17:24 | Reagovat

Ok, trochu se vzpamatovat, shrábnout myšlenky a nějak to sepsat... I když nevím jak seriózně napsat, že je to prostě úžasný, Draco je malý ňuňásek s opravdu zvláštními myšlenkovými pochody, které však k němu totálně patří, a Harry je doslova dračice, i když bych to do něj nikdy neřekla, která svého malého dráčka ochrání v každém případě (a možná i způsobí nějakou psychickou újmu...)
Opravdu se mi líbí ten Draco-pohled styl :) tak a teď na druhou část :)

12 Kaspar Kaspar | Web | 19. února 2014 v 14:01 | Reagovat

Konečně jsem ji našel! Tuhle povídku jsem četl před několika měsíci a od té doby jsem si na ni několikrát vzpomněl... Je vážně velmi, velmi dobře napsaná! Má svůj šarm a ostrovtip. S chutí ji čtu znovu. Díky, autorko :)

13 backers backers | Web | 19. června 2015 v 1:58 | Reagovat

krátkodobá půjčka online :-D

14 Moisesgessy Moisesgessy | E-mail | Web | 23. září 2017 v 2:48 | Reagovat

viagra sales in ireland

      <a href=http://buycxviagra.com/>cheap viagra</a>

    <a href="http://buycxviagra.com/">buy cheap viagra</a>

    abc news viagra for the brain

15 Gelesgessy Gelesgessy | E-mail | Web | 26. září 2017 v 2:47 | Reagovat

very good site cialis buying

      <a href=http://cheapjicialis.com/>generic cialis</a>

    <a href="http://cheapjicialis.com/">buy cialis online</a>

    cialis venta

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA