Dáno osudem (30)

25. března 2013 v 17:50 | Nel-ly |  Dáno osudem
Celkem jsem se s tim prala, popravdě. Konec byl... no doufáím, že ne moc zmatený :-)
update: listopad 2013, sliby jsem nedodržela, nakonec dopsala, ale v mém wrodovském souboru jaksi chyběl závěr téhle kapitoly a já navázala špatně, tedy na konci změna, relativně nepodstatná


V Bradavicích panoval stále vzrůstající neklid. Studenti měli zakázáno vycházet na pozemky a pod pohrůžkou přísných a bolestivých trestů se většina z nich ani neodvažovala vycházet na ztemnělé chodby kamenného hradu. Bradavice už ani zdánlivě nepřipomínaly domov, kterým se pro mnoho zdejších žáků staly a s kterým se studenti jen s těžkým srdcem loučili. Přesto tu pravděpodobně bylo stále mnohem bezpečněji než kdekoliv jinde v celé Anglii a to i vzhledem k tomu, že v Prasinkách a čas od času i v areálu školy hlídkovali Smrtijedi.

Ředitel Snape a jeho pomocníci se už dávno nesnažili tajit pravdu, kterou každý znal. Zdálo se, že tentokrát už neexistuje nic, co by dokázalo Temného pána porazit. Poslední zbytky naděje zůstávaly v myslích snílků a bláznů doufajících v činy sedmnáctiletého chlapce, kterého už měsíce nikdo neviděl. O Harrym Potterovi kolovaly zvěsti, jedna nepravděpodobnější než druhá. Na druhou stranu faktem zůstávalo, že už takřka rok dokázal unikat Smrtijedům i Ministerstvu kouzel, které na něj vypsalo odměnu, pro niž by nejeden kouzelník, ať už spořádaný nebo ne, vraždil.

Astorie Greengrassová si zoufala. Bylo stále nebezpečnější plížit se po setmění hradem a i přestože chodila do Zmijozelu, často na sobě cítila pohledy svých spolužáků i profesorů. No, možná to trochu zveličovala, ale Astorie nikdy nebyla hrdinka. Liam tvrdil, že by se hodila na mučedníka či samaritánku, to možná, ale ona si připadala spíš jako naivní blázen. To Liam nikdy neřekl na hlas, ale ani nemusel. Oba věděli, že pomáhat ´rebelům´ je šílenství, ale Astorie pevně věřila, že nejen ji, ale i jejího kamaráda, jejich malá vzpoura drží při smyslech. Jinak by se z toho předstírání, vražedné atmosféry a neustálého strachu se třeba jen špatně pohnout mohli oba nakonec zbláznit.

"El říkal, že nám teď Abe nebude moc nějakou chvíli dávat zprávy, protože se v Prasinkách objevili další mozkomoři," šeptala Astorie. Snažila se využít možnosti, kterou jí nabízela Velká síň v době oběda. Nikde se neozýval smích, studenti se nesnažili navzájem překřikovat a neexistovalo, že by se navštěvovali u kolejních stolů, přesto se během jídla nedokázalo udržet smrtelné ticho, které jinak panovalo všude jinde. Skryti v mase lidí, kteří si jich nevšímali, měli Astorie s Liamem nejlepší šanci si v klidu promluvit. Tady je sledovali všichni, ale ostatní mohli zachytit jen útržky jejich rozhovorů, které jim k ničemu nebudou, zatímco ve společenské místnosti Zmijozelu se báli jeden druhého třeba jen pozdravit.

"A Carrowovi mají dvojité hlídky a stejně tak i stráže u tajných chodeb," přitakal Liam.

"Myslíš, že je to pravda?"

Chlapec zamyšleně nakrčil obočí, ale neodpověděl. Pak si bez zájmu vložil do úst lžíci polévky. V poslední době nikdo neměl chuť k jídlu.

"To v bance a s drakem. Že se vážně chystají sem… že Pot -"

"Mlč!" zasyčel na ni Liam a nenápadně se rozhlédl kolem sebe. "Nevyslovuj to jméno!"

"Ale myslíš, že…" nenechala se Astorie odbít.

"Netuším," pokrčil rameny. "Ale kdyby to byla vážně pravda, musel by být šílenec. Pokud má mozek alespoň jako kluběnka, tak už dávno zdrhl z Anglie, co nejdál to šlo. Já bych se snažil propadnout do země."

"No jo, ale ty nejsi on," podotkla Astorie.

"Ne to ne, díky bohu."

"Nemyslím si, že by jen tak utekl. Potom všem, co jsem o něm slyšela od G a El."

"Připadám si jak v jednom těch mudlovských špionážních pohyblivých obrázků, o kterých mluvila Kendra. Ty zkratky jsou hloupé a zdaleka ne tak nenápadné, jak si všichni myslí, jenže čemu se divit, když všichni poslouchají zrovna Long -"

"Tak Kendra, ano?" zasmála se Astorie. Jestli na tom všem, co se v poslední době událo, existovalo něco pozitivního, tak to určitě byly Liamovy upřené pohledy směrem k Havraspárskému stolu, kde sedávala malá brunetka smíšené krve.

"To je jedno," prskl Liam a Astorie by přísahala, že mu trochu zrůžověly tváře. Než však mohla přidat další poznámku, vrátil se k jejich předchozímu rozhovoru a veselí ji okamžitě přešlo.
"Nezapomínej na to, co jsi slyšela od svého milovaného snoubence. Vsadím se, že Draco měl úplně jiný názor na jeho osobnost."

"Pletl se," prohlásila Astorie s naprostým přesvědčením a odmítla vyslovit Dracovo jméno. "Neustále dokazoval, že se ve všem mýlí. Ve svém postoji ke mně, k mým přátelům, ke své rodině, ke světu… ke všemu. Jednou za to zaplatí, tím jsem si jistá, ale být u toho nemusím."

"Jak myslíš," pokrčil chlapec rameny. Když ho Astorie před necelými dvěma lety poznala, myslela si, že chodí nanejvýš do třetího ročníku a jeho postoj ke světu je jednoduše nenávistný a zatrpklý stejně jako u jakéhokoli jiného puberťáka. Během dlouhých měsíců, kdy se nejdřív navzájem potkávali, pak ji toleroval a nakonec se z nich stali nejlepší přátelé - ačkoliv tomu ani jeden stále nemohli věřit a Liam by to nikdy nepřiznal - poznala, že jeho pohled na svět se může zdát zatrpklý, ale je v něm hodně pravdy. Smutné pravdy. Liam viděl to, co Astorie neviděla nebo odmítala vidět. Realitu, kterou si Ginny a její přátelé nepřipouštěli… o to byl jejich život jednodušší a radostnější, přestože žili v takové době.

Kde je asi Ginny konec? pomyslela si Astorie. Určitě je dobře schovaná se zbytkem své rodiny, tedy alespoň v to Astorie doufala, protože do Bradavic se nedostaly skoro žádné informace ze světa. A co se stalo s Lenkou? Co Hermiona? Kam mizeli všichni její přátelé?

Nikdo nevěděl, kde se Harry Potter nachází, pokud ještě žije. Bylo jasné, že lord Voldemort by si nenechal zprávu o jeho úmrtí pro sebe, samozřejmě pokud by ho zabil. Pravděpodobné bylo, že chlapec společně se svými přáteli už dávno leží kdesi v mělkém hrobě spolu s ostatními oběťmi války bez tváří. Anebo měl dost rozumu, aby udělal to, co navrhoval Liam - utekl, dokud má ještě čas. Přese všechno, co Liam říkal a v čem měl určitě pravdu, však Astorie doufala. Nic jiného než naděje jí už nezbyla a bylo mnohem snazší zaměřovat se na problémy ostatních, než se zabývat svými kostlivci ve skříni. Jedním z důvodů proč tak horlivě pomáhala ostatním, byla hanba, protože její vlastní sestra i snoubenec se do války zapletli, dalším byla touha utéct před vlastními myšlenkami, které jí už měsíce nedopřávaly klidný spánek.

Všechno skončilo. Vrátila mu prsten a do očí mu řekla, že je konec. Myslela to vážně. Ještě teď, po tolika měsících, si stála za svým. Přesto na něj nemohla nemyslet… Proč ji vlastně vyhledal? Proč by za ní chodil, čekal na ni ve sněhu a pokoušel se ji oslovit, když se přidal k Pánovi zla a pravděpodobně se dal dohromady s Daphne, která nikdy netoužila po ničem jiném? A její sestra vždy dostala, co chtěla. Hodili se k sobě mnohem víc, než Astorie a Draco. Sama mu to řekla. Nemohla však přestat myslet na to, co by se stalo, kdyby ho tehdy nepřerušila… Co jí chtěl říct?

***

Snažila se bojovat, snažila se změnit, ale osud ji nakonec dostihl. Stála tu, na rozpadající se bradavické chodbě, a už neměla sílu bojovat. Ne proti těm, které milovala. Své rodině, sestře i snoubenci, kterého přese všechno, co se stalo milovala.

Pohlédla do očí, které ji provázely celé roky a kdysi znamenaly bezpečí a lásku. Do očí, které ji provázely během jejího dospívání a znamenaly pro ni bezpečí. Do očí té, kterou milovala. A když nakonec semkla víčka, pronásledovaly ji další světlé duchovky - tentokrát šedomodré, jako obloha před bouřkou - jediné, co si přála, bylo, ho naposledy vidět. Pak zazněla kletba a tmu ozářilo světlo poslední kletby.

-TBC-
 

17 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Co si myslíš o povídce "Dáno osudem"?

Skvělá!
Ujde.
Nic moc.

Komentáře

1 Maysie Maysie | 26. března 2013 v 20:21 | Reagovat

To jako myslíš vážně?! Ty mě tak štveš! Takovej konec! A ted zase měsíc čekání! Nemám tě ráda.
Kapitola skvělá

2 Hope Hope | Web | 26. března 2013 v 21:04 | Reagovat

asi se budeš divit, ale kapitola se mi líbila! a to jako hodně! já jsem z ní nadšená =o)

3 Dani Dani | 26. března 2013 v 22:13 | Reagovat

Ten konec!!! Chceš mě zabít ? Úžasný!!!:D

4 nel-ly nel-ly | Web | 27. března 2013 v 0:01 | Reagovat

[1]: to víš, závěrečná dramata... až jsi mě vyděsila :D

[2]: tak to jsem ráda, dala mi celkem zabrat, hádaly jsme se

[3]: musim bejt tajemná, aby konec stál za to... doufejme o_o děkuju :)

5 Nishi Nishi | 27. března 2013 v 22:01 | Reagovat

Cítím to napětí a nervozitu, jak se konec blíží a přichází akce... Ale zaútočit na Riu a nechat ji tak do doby, než vyjde nová kapitola? :D

6 nel-ly nel-ly | Web | 27. března 2013 v 22:27 | Reagovat

[5]: počkej, už teď jí závidim ten dlouhej spánek... si hezky poleží v bezvědomí do pořádnýho jara :D

7 Natalie/Surynka Natalie/Surynka | Web | 29. března 2013 v 19:03 | Reagovat

Tak jsem se dostala k tomu, si to přečíst :-D Pravděpodobně to bude poslední hpff, které dočtu, ale musím říct, že se mi líbilo :D
Dialogů tak akorát, hodně těch zamyšlení, na konci napětí :D Jo, jsem hodně zvědavá, co vytvoříš v příští kapitole ;-) :D

8 scatttah scatttah | E-mail | 26. června 2013 v 19:57 | Reagovat

POKRAČOVÁNÍ!!!!!!!!! PROSÍM!!

9 PPPPPPPPPP PPPPPPPPPP | 28. června 2013 v 21:13 | Reagovat

HEZKÁ KAPITOLKA! ALE TEN OTEVŘENEJ KONEC... KDY BUDE POKRAČOVÁNÍ? :-)  :-)

10 Surynka Surynka | Web | 5. srpna 2013 v 19:32 | Reagovat

Hu? Já už to jednou komentovala? Asi jsem to nějak ošulila a nečetla nijak podrobně, protože mi děj nepřipadá povědomý a minulou kapitolu jsem snad předtím ani neokomentovala. No to je jedno. Jde do tuhýho, to já ráda :D Prošpikovaný napětím a zároveň Riinýma myšlenkama a ten na konci? Napadá mě, že by to mohl být Draco...nevím teda, v jakém časovém rozestupu se děje to u Draca a to v Bradavicích, ale kdo jiný? Nebo někdo zas dostal echo, podobně jak s tím galeonem... nevím, ale chci to vědět! Proto tě neskutečně prosím, ať tenhle příběh dokončíš :D Když se ti to nepodařilo ukončit do konce roku 2012 do konce roku 2013 už musíš, protože ses mi dušovala, že to nechceš tahat ještě do 2014 :-P :D Takže pospíchej, ať se můžem dočíst pokračování :D

11 Domínek Domínek | 25. října 2013 v 21:05 | Reagovat

Rychle je to dokonalý rychle novou kapitolu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA