RC review: Past na medvěda

11. února 2013 v 15:43 | Nel-ly |  Fantasy (urban fantasy)
Autor: Petra Neomillnerová
Série: Tina Salo #3
Nakladatelství: Brokilon

Tina je nucena vrátit se z cest zpátky do Prahy, když je medvědolak Bér, který díky své práci u policie kryje záležitosti upírů, obviněn z vraždy pornoherečky. Ihned je jasné, že to na něj někdo hodil - ale záhadou zůstává kdo a proč? A tak Tina Béra "uklízí" do Polska, kde však není tak bezpečno, jak se na prví pohled zdálo a sama se vydává po stopě pravých zločinců… Když se k jejím problémům přidává i stará nevyřešená situace s jejím biologickým otcem, jenž děsí upíry po celém světě, a v Polsku se zároveň rodí počínající upírská válka, je jasné, že na Tinu nečeká zrovna procházka růžovou zahradou.


Znovu se setkáváme se starými známými v čele s nezkrotnou upírkou Tinou, která je opět nucena hrát si na vyšetřovatele a tím se dostává do potíží, z kterých nikdo nevyjde bez následků. Společně s Tinou nesmí chybět nikdo jiný její milenec Kay - upír děsící své vlastní soukmenovce se specializací na zabíjení jakýchkoli živých či nemrtvých bytostí a zároveň nenapravitelný lenoch. A příběh by nebyl celý, kdyby se do něj nezapojil i Tinin děsivý biologický Dyre, jenž po neúspěchu z předchozího dílu přechází na novou úroveň - manipulaci.

Příběhy Petry Neomillnerové, ať už zasazené do jakéhosi pseudostředověku jako u hrdinek Moire a zaklínačky Loty nebo odehrávající se v Praze, Španělsku či Polsku se dají jasně zaškatulkovat pomocí specifik, která jakmile jednou čtenáře dostanou, už ho nepustí. Knihy jsou neuvěřitelně čtivé, příběhy jsou plné napětí, násilí, sexu - všechno v úměrných dávkách k nadupanému příběhu - doplněné břitkým humorem a neskutečně "realistickým" pohledem postav na svět, což je vedle romantických upířích hrdinů velká a osvěžující změna.

Ve třetím pokračování série dostávají všechny postavy mnohem větší prostor, a tak si užijete přímý pohled na jeho osobní specializaci i arzenál, s kterým dokáže dokonale zacházet. Není náhodou, že se Kaye bojí i příslušníci jeho vlastního druhu, ovšem to není nic oproti tomu, jak na upíry působí Tinin biologický otec Dyre.

Po neúspěchu v minulém díle Dyre trochu změnil svůj pohled na svět a od okatého násilí přechází k manipulaci, jejíž pomocí se snaží ovládnout Polské upíry i samotnou Tinu, která má stát po jeho boku při jeho plánech na ovládnutí světa. Tina se ovšem, jak už má ve zvyku, zuřivě brání a její chování se stává stále agresivnější, takže se i přes veškerou svou snahu začíná otci podobat stále víc. Když k tomu pak připočítáme jejich společnou ojedinělou schopnost přežít na slunečním světle - což jim žádný z upírů nedokáže nikdy odpustit - je jasné, že Tinin život nikdy nebude jednoduchý. Jenže to není žádná novinka…

Svět je špinavé, kruté místo a o to víc, když jste upírem, který žije ve tmě a ve stínech, musí dokonale ovládat upíří poltické hry a neustále si hlídat záda, což jednoho unaví, i když může žít celé stovky let.

Ukázka:
"Tino, kde jsi? Stojím u tebe před bytem a neotvíráš."
"Souhlasí, jsem v Barceloně."
"Co tam děláš?" Bér má divně chraplavý hlas.
"Svlíkám Kaye. Děje se něco?" Nepříjemná předtucha mi stáhne žaludek.
"On je tam taky?"
"Taky…"
Teď už to není jen předtucha. Pokud by Konrád vzal za vděk i Kayem, kterého nemusí, má pořádný problém.
"Můžete se vrátit?" Zní to hodně sklesle.
"Přijde na to," zavrčím. "Tak to vybal, Bére. Co se posralo?"
"Vyhodili mě od policie."
"Co?" zalapám po dechu.
"Jo, zatím jsem mimo službu, ale je skoro jasný, že… Ušili to na mě, Tino a je i v tvým zájmu, aby se to nějak urovnalo. Smažu, smažu za to nějaký dluhy, co u mě máte."
Je zoufalý.
"Vrátíš se, Tino?"
"Budu tam během dneška," slíbím. "Zatím dej dohromady všechno, co je potřeba. Nemůžou tě zašít, viď?" ujišťuju se.
"Můžou," připustí Bér. "Ale doufám, že mám dost kamarádů na to, abych se to dozvěděl včas. Kdybys mě nemohla sehnat, najdu si tě já," zachraptí. "Už musím končit. Hoď sebou," poprosí ještě.
"Co v tom je?" zeptám se, než stačí zavěsit.
"Děvka, umučená při natáčení péčka, Tino. Je to v prdeli."
Zavěsí dřív, než se stihnu zajíknout.
Kay sedí v křesle s rozepnutým poklopcem.
"Bér má problém?"
Kývnu. "Velkej problém."
"Jedem domů?"
"Ty nemusíš, já jedu. Vypadá to, že je po krk ve sračkách."
"Liebchen," Kay vstane a přitiskne se ke mně tvrdým břichem, "můžeš ten let začít shánět až za hodinu, viď?"
"Hm," nepřítomně mu prsty přejíždím po lopatkách.
"Co se děje?"
Přitisknu nos na jeho hrudník. "Hele, myslíš, že by Bér byl schopnej umučit děvku?"
Upír se na mě zadívá s překvapením. "Každej je schopnej umučit děvku, zlato."
"Právě," povzdychnu si. "No, doufám, že to není tenhle případ."
***
Diego se diví… Snaží se to sice nedat najevo, ale můj telefonát v době, kdy slušný upír spí, ho docela zaskočil.
"Proč chcete letět už dneska?" zívá.
"Problémy," odseknu.
"Něco s otcem?" zděsí se Španěl upřímně a já prokleju středomořský smysl pro rodinu.
"Hovno," uklidním ho, věrna českému pojetí rodinného života, "jeden policajt má problémy."
To už nekomentuje vůbec a rozespalým hlasem mi nadiktuje číslo na aerotaxi, které našinci užívají ve Španělsku. Jistě, po setmění bych mohla letět jakýmkoli taxíkem i s Kayem, ale je lepší držet se vyzkoušených firem, už kvůli zásobám v palubní ledničce.
Má španělština není perfektní, ale nemám problém sdělit výřečné dámě na druhém konci, že krev v sáčcích uvítáme, ale stevardka není nutná. Kay leží na břiše v posteli a spí tichým spánkem upírů. Prstem se dotknu jeho páteře, ani se nehne. Z náhlého popudu se k němu přitisknu. Byly časy, kdy mi šel na nervy, ale už jsem přivykla výhodám soužití s našincem. S našincem… Nerozhodně přejedu zuby jazykem a pak vytočím ještě jedno číslo. Pokud má Bér problémy, Timotej by o tom měl vědět.

1. Proč jsem si vybrala právě tuto knihu
Mám ráda knihy Petry Neomillnerové... dlouho mi trvalo zvyknout si na její styl a teď už na něj nedám dopustit.
2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavnými nebo podstatnými)
nekonečný vzdor
3. Definujte knihu jedním slovem (sloveso či citoslovce)
bojovat
4. S jakou postavou bych se ztotožnila, případně kým bych chtěla nebo naopak nechtěla být.
V temném světě Tiny Salo bych nechtěla být vážně nikým... sympatický je mi už od začástku docela psychotický Kay (a no... Dyre není taky k ahození).
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno pozitivum.
Příběh je přímý, nikam nezahýbá a tak nemáte absolutně čas se alespoň chvíli nudit. Když se k tomu přidají fungující a vtipné dialogy, tak je to prostě zážitek.
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si, co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba v chování postav.
Mám ráda popisy, které u Neomillnerové vždycky chybí - na to jsem si zvykla. Ale u Tiny, kde se toho děje přece jen hodně a čím dál více postav se dostává do popředí, tak by mi trochu těch popisů navíc vůbec nevadilo. Tina nadává, važdí, je čím dál agresivnějí, a tak by chvílemi nevadilo se víc ponořit do jejích pocitů, od toho koneckonců ich-forma je - aby čtenáři přiblížila hlavního hrdinu.
Mé hodnocení: 7/10

*Tímto bych ráda poděkovala nakladatelství BROKILON za zaslání recenzního výtisku. Knihu najdete ZDE.
*Recenze na první díl - ZDE.
*Obrázky: brokilon.cz, cbdb.cz
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Veryuu Veryuu | Web | 11. února 2013 v 17:08 | Reagovat

Hrozně dlouho se rozhoduji, jestli do téhle série jít nebo ne...ale po přečtení recenze a ukázky se nakláním spíše ke kladné odpovědi :) Díky!

2 Polgara Polgara | Web | 12. února 2013 v 20:22 | Reagovat

Petra Neomillnerová je prostě Petra Neomillnerová, její knížky nikdy nezklamou. Hele, ono to už taky dává úryvky :-) Opět chválím, k tomuhle článku nelze nic jiného napsat.

3 nel-ly nel-ly | E-mail | Web | 13. února 2013 v 10:33 | Reagovat

[1]: vřele doporučuju, jakmile si zvykneš na styl psaní, tak už se povezeš

[2]: je fakt, že tady stačí jen malej úryvek, jako ukázka... někdo tenhle styl vypravování nemusí (já si taky dlouho zvykala), ale její knížky jsem četla snad nejrychleji

4 Neriah Neriah | 16. února 2013 v 15:35 | Reagovat

Neomillnerová se mi vždycky dobře četla... Říkala jsem si, že se k ní zase po čase vrátím, ale nějak jsem zapomněla, co jsem od ní četla a co ne... Mám v těch knihách už zmatek :-( Musím se v tom zase nějak zorientovat :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA