Dáno osudem (29)

21. února 2013 v 18:28 | Nel-ly |  Dáno osudem
A už se blíží konec, na kterej jsem se těšila, i když kdoví, jestli to zvládnu tak, jak bych chtěla... s akcí vždcky trochu pokulhávám :D však mě znáte... ostatně i tahle kapitola je víc než děje plná spíš myšlenkových pochodů. A především doufám, že se zorientujete, protože je to další velký skok včas (dokonce delší, než mezery mezi kapitolama :)).


Nenápadně nakoukla za roh, zkontrolovala, zda je všude prázdno a nezapomněla se podívat i nahoru, jestli u stropu nepoletuje některé ze školních strašidel. Pak se přikrčená a přitisknutá k chladné kamenné zdi rozeběhla směrem k tajným dveřím, na které hůlkou zaklepala a zašeptala kouzelnou formuli.

Tuhle místnost jí před několika měsíci ukázal Neville. Komnata nejvyšší potřeby, která po prozkoumání dokázala, že dokáže úplné zázraky. Před dvěma lety se v ní prý daly najít jakékoliv pomůcky, které studenti potřebovali, když se tajně učili Obranu proti černé magii. Tenhle rok se dokázalo, jakou výhodu členové Brumbálovy armády měli, přestože na hodinách sourozenců Carrowových neměli příležitost ukázat, co umí - pokud by nechtěli skončit jako jeden mladší žák z Nebelvíru, který se rozhodl chránit svoji kamarádku proti útokům. Jeho křik vycházející ze sklepení strašil Astorii ještě celé dva týdny po skončení jeho trestu.

Ona zůstávala jako studentka Zmijozelu nepovšimnuta, což se hodilo především v poslední době, kdy školní tresty začaly být nesnesitelné a svět venku, alespoň podle těch omezených informací, které prosákly k uším bradavických studentů prosákly, se propadal do stále hlubší temnoty. O Harrym Potterovi a jeho přátelích nikdo neslyšel už skoro třičtvrtě roku.

Potom, co Lenka zmizela a ani Ginny se nevrátila po jarních prázdninách zpět do Bradavic, zůstal Neville poslední z tajných vůdců bradavického "odboje" a brzy nastal čas, aby také on zmizel. Tehdy Komnata nejvyšší potřeby takřka samovolně přišla s řešením, které pravděpodobně zachránilo několik životů.

Našli místo, které se, se vzrůstajícím počtem studentů, kteří potřebovali ukrýt, postupně zvětšovalo, pořizovalo další a další palandy a potřeby k životu, zatímco se tajné dveře objevovaly na stále nových a nových místech. Problém ovšem představovalo jídlo. Voda se dala sehnat v mnoha umývárnách po celých Bradavicích, jenže jídlo jen během společných jídel, kdy profesoři obcházeli kolejní stoly nebo v kuchyni… A jídlo, jak věděl každý kouzelník už od narození, se podobně jako peníze nedalo vyčarovat.

Od toho tu byli studenti, kteří se dále volně pohybovali po Bradavicích a především pak Astorie s Liamem, jako jediní dva, které nikdy nikdo nesledoval. Oba byli ze Zmijozelu, její rodina byla spjata se Smrtijedy - což jí dávalo výhodu, ať už po ní toužila nebo ne - a jeho všichni od jakživa přehlíželi.

"Už jsme se báli, kde jsi," vyhrkla Parvati a skočila jí kolem krku, jakmile za sebou zavřela dveře, které okamžitě zmizely ve zdi.

"Zdrželi mě," začala se Astorie okamžitě omlouvat a zpod hábitu postupně vytahovala tašky a košíky zmenšené kouzlem, které dostala od domácích skřítků v kuchyni. Čistokrevní čarodějové nikdy nevěnovali pozornost nižším formám, což podle nich byli takřka všichni. Stejně, jako tedy všichni ignorovali Liama, jako tu největší spodinu, nikdo nevěnoval pozornost skřítkům, díky nimž uprchlíci mohli vcelku pohodlně přežívat sourozencům Carowovým a strážím přímo pod nosem. "Potkala jsem Křiklana na chodbě kousek od kuchyně."

Ozvalo se několik zděšených zajíknutí, ale už mezi nimi neslyšela ani známku odporu. Ze začátku bylo pro Ginny a Nevilla těžké přemluvit ostatní, že Astorie s Liamem jsou jejich spojenci. Nevraživost ke Zmijozelu byla v ostatních kolejích zakořeněná takřka stejně hluboko, jako pocit nadřazenosti zmijozelských studentů vůči ostatním. Už dávno se však všichni naučili - ne, že by měli na výběr - Astorii a Liamovi důvěřovat. S několika z nich se Astorie brzy spřátelila a měla pocit, že Liama viděla stále častěji se v rohu vybavovat s jednou z havraspárských čtvrťaček, i když by to nikdy nepřiznal.

"Ale všechno je v pořádku," uklidňovala ostatní Astorie, "nevšiml si, že jsem někde, kde nemám co dělat. Krom toho kuchyň je kousek od sklepení, takže by se ani nic nestalo. Přišlo mi, že je trochu mimo…"

"Kdo by nebyl," odfrkl si Seamus přehrabující se v jednom z košů s uzeninami.

Astorie se nechápavě zamračila, ale viděla, jak několik lidí přikývlo.

"Jo, tys to ještě neslyšela. Podařilo se nám zase naladit rádio a tam říkali, že…

"… že se prý to byl Harry Potter, kdo se vloupal ke Gringottovým a uprchl."

"Na Drakovi," dokončil Seamus a zamračil se na jednoho z mladších chlapců, který mu skočil do řeči. Dřív by něco podobného bral nejspíš s humorem, ale vše se změnilo. Lenka s Ginny nebyly jediné, které se do Bradavic nevrátily. Hodně student z milovských rodin se muselo ukrývat a Seamusův nejlepší kamarád Dean byl mezi nimi. Od Astoriina prvního roku ve škole, kdy řešila jen své milostné problémy s Dracem se toho hodně změnilo - k horšímu. A to si dřív myslela, že žije ve svém vlastním pekle. No, teď se rozšířilo i na ostatní.

"Stále se mi nechce uvěřit, že by se někdo vloupal do banky a dokázal utéct," podotkl Neville sedící na jednom z polštářů, rozházených po celé místnosti místo křesel. Na tu už bylo prostě moc obyvatelů.

"Musí to být pravda," pokrčila Astorie rameny, "nemluvilo se o tom poprvé a víš přeci, jak se den potom tvářila McGonagallová. Musí mít víc informací než my."

"Jo," zachmuřil se Neville ještě víc, "nevědomost je to nejhorší."

"No já ti nevim, stále nevidim na jedno oko," podotkl Seamus a Astorie si ho znovu prohlédla v lepším světle. Jeho zranění v obličeji - a pravděpodobně ani nikde jinde - s nehojila tak dobře, jak by měla. Zdaleka ne tak dobře, kdyby mohl zajít za madame Pomfreyovou na ošetřovnu, ale i bez jejích magických lektvarů by už neměl jeho obličej připomínat ošklivě pomačkanou, oteklou fialku.

"Mohla bych ti dojít…"

"NE!"

"Ale -"

"Nepřichází v úvahu," skočil jí Seamus znovu do řeči.

"Kdybych ji poprosila… až tam nikdo nebude, tak by třeba…"

"Není to nic vážnýho." Jeho slovům by možná uvěřila, kdyby před sebou neměla jasný důkaz, že se vůbec nemůže spoléhat na periferní vidění, protože jeho levé oko připomíná slzející škvíru.

"Seamus má pravdu," vložil se do toho Neville. "Nesmíš na sebe zbytečně upozorňovat. Abeforth nám sice může dost pomáhat, ale nedokáže zásobovat jídlem nás všechny a kdoví, co se stane v příštích týdnech nebo i dnech. Školní rok skončí, ale co bude pak?"

Místnost se ponořila do hrozivého ticha, které nikdo nechtěl prolomit. Všichni se báli okamžiku, kdy už se nebudou moci dál skrývat - nebo hůř, nebudou mít kde. Bradavice je nemůžou ukrývat na věky a školní rok brzy skončí, což dokazovalo léto, které přebíralo vládu už i nad Skotskem.

***

Draco rozčileně pochodoval po svém pokoji, a co chvíli praštil do zdi, přičemž za sebou nechával rezavé fleky krve od svých poškrábaných kloubů. Bylo mu to jedno. Zpráva, která dnes přišla, ho znepokojila víc, než cokoliv jiného za několik posledních týdnů.

Od chvíle, kdy se na Malfoy Manor objevil Potter a ti jeho dva kamarádi neměl Draco chvíli klid. Nestačilo, že ho Belatrix stále ještě podezírala, že Pottera poznal hned, jakmile ho spatřil, přestože jeho tvář byla pozměněná jakýmsi ošklivým žahavým kouzlem - což koneckonců byla pravda, že ano - ale po jejich útěku, z které byli všichni drahnou chvíli v šoku, se objevil i sám Pán zla.

Draco Pottera poznal takže okamžitě a věděl, že nejchytřejší bude ihned o tom svou tetu informovat, jenže ve chvíli, kdy otevíral pusu, se něco změnilo. V tu chvíli, kdy poprvé zalhal, neměl na mysli život toho brýlatého skrčka nebo některého z jeho přátel - ti mu byli vždy ukradení -, ale poprvé s naprostou jistotou věděl to, o čem už dlouho přemýšlel a podvědomě to odsuzoval od samého prvopočátku. Draco pochopil, že nechce, aby lord Voldemort a jeho následovníci vyhrál. I za cenu života části své fanatické rodiny, samozřejmě vyjma sebe a matky, oni v tom byli nevinně.

Pán zla hlásal, že si přeje čistotu kouzelnické rasy, aby čistokrevní konečně dostali to, pro co se narodili. Že budou vládnout světu, jako jeho svrchovaní králové a všechny ostatní formy života v čele s podřadnými mudly nebo kouzelnými tvory jim budou sloužit. Jenže nejen, že Pán zla sám nebyl čistokrevný - což bylo veřejné tajemství, o kterém se nikdo neodvážil mluvit, a přesto každý věděl svoje - ale v poslední době dokázal, že je mu úplně jedno, jestli má mučit a zabít čistokrevného čaroděje nebo kouzelníka z mudlovské rodiny. Byl to fanatik, kterému nezáleželo na žádných ideálech, kterými balamutil své přívržence a Draco brzy pochopil, že žít pod jeho vládou je mnohem horší, než jaký byl dosavadní stav věcí.

Když Voldemort vyhraje, budou Draco i zbytek jeho rodiny jen sluhové, možná v přeneseném smyslu slova, ale co na tom záleželo? Obyčejní služebníci, zatímco jinak by byli občané, kteří by se museli čas od času řídit podle kouzelnických zákonů, ale ty se vždy daly obejít. Vodemortova vůle nikdy.

Ovšem nic nikdy nebylo důležitější, než aby přežil, a tak ve chvíli, kdy už neměl na výběr, automaticky zvolil svůj život nad Potterovým a věděl, že by to tak udělal v jakékoliv situaci. Pokud se však bude držet stranou, dokud válka neskončí - jedno jak, nakonec se vždy dokáže asimilovat - možná budou mít štěstí. Možná Potter, přestože tomu Draco jen stěží dokázal uvěřit, najde způsob, jak Pána zla porazit, a pak by nemusel být potrestán… koneckonců nikoho nezabil, jen se neúspěšně pokusil o Brumbálovu vraždu a k tomu byl donucen. To by u soudu mohlo projít.

Draco byl přesvědčený, že má dokonalý plán. Vyhýbat se všem problémům a čekat… To až do chvíle, kdy se dozvěděl, že se Smrtijedi chystají do Bradavic.

"Ten kretén!" vykřikl zoufale Draco a znovu pěstí uhodil do stěny. "Co si myslí?"

Toho rána se až do Malfoy Manor, které od incidentu s bouřícím se domácím skřítkem upadlo v nemilost, donesla zpráva, že by se Potter mohl objevit v Bradavicích. A všichni Smrtijedi měli být už brzy povoláni do Prasinek a následně i do Bradavic, aby včas obsadili Bradavice.

Školu, ve které byla Astorie. Ta Astorie, která mu zlomila srdce, a on ji přesto nedokázal nenávidět, ač by sám před nějakou dobou přísahal pomstu každému, kdo by se mu dovolil ublížit třeba i jen stokrát méně. Protože bolest v jeho srdci hořela stejným stravujícím plamenem jako v den, kdy Astorie odhodila zásnubní prsten jeho rodiny. Ta Astorie, která se mu přiznala, že se přátelí s tou malou zrzavou běhnou od Weasleyho a dokonce říkala něco o seznámení s Grangerovou.

Takže to bychom měli Potterovu nejlepší kamarádku a jeho holku, bezvadný. Draco zaúpěl. Teď už nemohl jen tak sedět doma a čekat, co se stane. Musel něco udělat a už hodiny přemýšlel, co to bude.

Mohl by bojovat spolu s ostatními, čímž by třeba očistil své jméno a jméno rodiny, ale kdyby Potter náhodou vyhrál - i když tu byla jen velice malá šance -, Draco by skončil minimálně v Azkabanu a Astorii by tím jen dokázal, že měla pravdu a on nestojí za nic. Na druhou stranu, když bude bojovat na straně Smrtijedů, může ji ochránit. Prohlásil ji za svoji, je čistokrevná, je z dobré rodiny a její straší sestra je Smrtijedka… to by mohlo projít, ale jen kdyby se Ria nebránila a on měl zlé tušení, že tahle nová Astorie, která ho odmítla a stála si pevně za svým, by si od něj nenechala nic líbit.

Další možností bylo přidat se na stranu Fénixova řádu, což zamítl hned v prvopočátku. Nevěřili by mu, a i kdyby je čirou náhodou dokázal přemluvit, stejně by ho hlídali jako zrádce. A kdyby Pán zla vyhrál, skončil by jako potrava pro Naginiho - a takovou smrt Draco nepřál ani Potterovi. Krom toho Astorie může být kamarádkou, koho chce, ale byl si docela jistý, že bojovat nebude… už jen proto, že by jí nikdo nevěřil ze stejných důvodů, jako Dracovi. To, že zasnoubení zrušila nic nemění na tom, že zasnoubení byli a Daphnin odchod ze školy se určitě neobešel bez povšimnutí.

Mohl by se ale do Bradavic nenápadně dostat. To on přeci přišel na systém plovoucích skříní a Goyle s Crabbem jsou stále ve škole. Mohl by se tam dostat, a pak… No, pak se podle vývoje situace rozhodnout na čí bude straně. Problém ovšem nastane už na začátku. Ta samá lest jako před rokem mu neprojde, tak jak se tedy do hradu dostane?

"To je ono!" Draco konečně dostal nápad, který vyřeší všechny jeho problémy - alespoň pro zatím. S rozhodným výrazem vyšel ze dveří svého pokoje a za chůze si oblékal černý hábit, do jehož kapsy schoval hůlku.

"Draco, kam jdeš?"

"Musím si s někým promluvit."

"A s kým?" nechápala Daphne, která postávala na chodbě před jeho pokojem. Teď klusem vyrazila za ním, aby ho dohonila. "A proč vlastně?"

"Dostal jsem nápad, jak pomoct."

"Pomoct s čím?"

"Neslyšela jsi? Potter se určitě bude chtít dostat do Bradavic."

"Ale to se mu nikdy nepodaří."

"A kdyby?"

"Zastaví ho."

"Jo, jenže jen já se můžu vmísit mezi studenty. Má ten svůj neviditelný plášť a plno tajných chodeb. Carowovi na to nebudou stačit a profesoři jim nijak nepomůžou. McGonagallový, Kratiknotovi, Pomfreyový ani Prýtový se nedá věřit. A o ostatních mám taky pochybnosti."

"No ano samozřejmě, ale jak…"

"Potter něco hledá, ne? Proto byl u Gringottových, proto se potuluje po Anglii a proto je…"

"Draco!"

"Proto předtím tak vyšiloval," dokázal se včas opravit. "A jestli se chce dostat do Bradavic, tak mu jeho kamarádi pomůžou…," pokračoval, zatímco už pomalu běžel chodbou vedoucí k jídelně, v které se pokaždé nacházel alespoň některý z pobočníků Pána zla.

"A nikdo se nedozví víc, než studenti," začalo to konečně Daphne zapalovat a na její tváři se objevil nehezký úsměv. Draco se znovu znechuceně otřásl nad vzpomínkou na jejich jedinou společnou noc - vlastně ani ne hodinu -, která ho strašila ve snech. To se Astorie nesmí nikdy dozvědět.

"Jo, takže se jen potřebuju dostat do Bradavic. To nebude problém."

Jeho plán získával pevné obrysy. V Bradavicích podle něj bude postupovat a všechno dopadne - no, když ne dobře, tak na konci budou on i Astorie na živu a o to tu přeci šlo - tak, jak má, ať už vyhraje jakákoliv strana.

"Jo, zamícháme se mezi ostatní. Nikdo si ani nevšimne," zasmála se Daphne a Draco se s nevěřícným výrazem zarazil.

"My?!"

~TBC~
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Maysie Maysie | E-mail | Web | 21. února 2013 v 19:01 | Reagovat

Ať jde Daphne do háje, začínám ji nesnášet :D Měla by konečně pochopit - jako sestra -  že za to Ria nemohla a odhodit ten svůj postoj, fakt.
Napjatě čekám, co Draco udělá - ale u ní to nebude mít lehký. Na druhou stranu si to dělá sám, kdyby se k ní nechoval jednou jako idiot, jednou jako milenec, byli by teď jinde.
Tak šup dáál :D

2 Hope Hope | Web | 21. února 2013 v 23:57 | Reagovat

jé, Astorie jim pomáhá =o)
Seamus ji ale pěkně odbyl...
ach, Draco, kterému záleží na Astorii...k sežrání!
pomáhat Smrtijedům? Draco si to u mě právě zase pořádně rozlil!
poslední slovo bylo skvělé, dovedu si představit ten hysterický tón, jakým Daphne vyjekla :-D nebo aspoň tak by to mělo být, že jo...

3 Hope Hope | Web | 22. února 2013 v 0:22 | Reagovat

mno, tak Draco vyjekl, to je fuk...

4 nel-ly nel-ly | Web | 22. února 2013 v 0:32 | Reagovat

[1]: no jo, moc sympatií si nezískává... ale tak postavy nesmějí být moc chytrý, nebyl by příběh

[2]: protože nechce, aby si ublížila, ne? :P Draco je sladkej blboun, chudáček

[3]: Draco vyjekl! A fuk to NENI! :-?

5 Dani Dani | 22. února 2013 v 15:10 | Reagovat

Ta Daphne je pěkná mrcha co ???:DDD Ta alespon doufám v happyend :DDD

6 Dani Dani | 22. února 2013 v 15:11 | Reagovat

Ta Daphne je pěkná mrcha co ???:DDD Ta alespon doufám v happyend :DDD

7 Hope Hope | Web | 22. února 2013 v 15:42 | Reagovat

[4]: ale jo, je to fuk =oP :-D

8 mushroom-tea mushroom-tea | Web | 22. února 2013 v 18:43 | Reagovat

luxus :*)

9 nel-ly nel-ly | Web | 22. února 2013 v 21:27 | Reagovat

[5]: myslím, že hlavní je to, že je doplácí na svoji omezenost :-) uvidíme, jak to ještě bude :D

[7]: no tohle zrovna vážně neni, brouku :P

[8]: :-)

10 Jenny Jenny | Web | 23. února 2013 v 20:39 | Reagovat

Už jsem četla, ale neokomentovala jsem :X Heh, stydím se. Nicméně, přejdu k tomu hlavnímu - Nevím proč, ale strašně se mi líbil ten pohled Astorie. Jak jsi tam popisovala rozhovory mezi všemi a atmosféru, která tam je... To všechno.
Dracův pohled byl samozřejmě také úžasný, umírala jsem z toho <3 O:). Daphne prostě nemám ráda, je to svině:D ! . Už aby tady byla další kapitola :)

11 Lily Lily | Web | 24. února 2013 v 13:52 | Reagovat

Nádherné. Ovšem Daphne prostě každý musí nesnášet :-!

12 nel-ly nel-ly | Web | 24. února 2013 v 14:06 | Reagovat

[10]: jo, ale jen jsem furt doufala, že se nedopustim faux pas, takže kdyby náhodou někomu něco nesedělo... já sedmičku znova číst nebudu :D

[11]: a já jako každý autor svoji mrchu miluju, ono je to s ní spíš smutný
díky :)

13 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 25. února 2013 v 22:17 | Reagovat

Aaa, ta Daphne. Jestli zase překazí nějaké plány nebo jestli mi bude osahávat Draca, tak se budu zlobit. :)
Už vím, co mi na ní vadí. Je to sucharka a trpí spoustou utkvělých představ.

14 nel-ly nel-ly | Web | 26. února 2013 v 0:14 | Reagovat

[13]: tě nechám sepsat její charakteristiku, ona není v jádru zlá (no, nebyla na začátku), ale utkvělé představy dokážou každého zmást
nechci tě zlobit, ale když dokážu vyvolat hněv, mám důvod být na sbe hrdá, že to se mnou někdo prožívá, ne? :-)

15 Nishi Nishi | Web | 28. února 2013 v 18:02 | Reagovat

Oh, tak tuhle kapitolu jsem si opravdu oblíbila. Vnitřní a vnější záležitosti vyváženy tak akorát a tak jsem se jen nechala unášet po proudu počátku Bradavického finále, dokud mě nepřerušila šedá čára, reklama, hodnocení a komentáře. Zrovna když jsem byla tak naladěná!
Tahle kapitola byla opravdu úžasná a teď se jen těším, až Astorie bude stát naproti Draca s namířenou hůlkou, po jeho boku Daphne připravena vlít do obličeje své sestřičky všechny své starosti a výtky. Ale zároveň nechci, aby to skončilo. Sakra... S tím se už budu muset poprat, zatím jen doufám, že těch dílů bude ještě co nejvíce.

16 Surynka Surynka | Web | 5. srpna 2013 v 19:18 | Reagovat

Po neskutečně dlouhý době jsem se vrátila k povídkaření u sebe na blogu, i když jen ke psaní povídek originálích. Každopádně k hpff jsem se vrátila - přestože návrat jsem už nikdy neočekávala - aspoň prostřednictvím čtení jiných povídek. No... zanechala jsem tu rozečtenou povídku a protože Dáno osudem jsem si fakt zamilovala, opět jsem se s radostí vrhla na čtení. Super kapitola a závěrečný vykřiknutí mě rozesmálo :D Docela živě si dokážu představit jeho výraz, když zjistil, že Daph chce jít taky a v podstatě bere za samozřejmost, že půjde :D Celkově jsi to ale vystihla fakt dobře. Období "špatných" Bradavic se mi - nevím proč -  moc líbí a tady to vystihuješ tak, jak bych si to představovala. A konečně dokážu ocenit novou Riu, ne tu předchozí, malichernou a sobeckou, co řešila akorát sebe :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA