Dáno osudem (28)

16. ledna 2013 v 19:45 | Nel-ly |  Dáno osudem
Na facebooku jsme se domluvily, že budeme dělat, že ještě není rok 2013 :-D ono je to čím dál těžší - nejen proto, že teď vážně nemám čas - ale protože toho mám strašně moc co říct, ale už mi dochízí místo. Tuhle kapitolu jsem psala a přepisovala asi nejdýl ze všech předchozích a i když se vám může zdát trochu zbytečná, není. Od první kapitoly jsem říkala, že hlavní postavy nejsou jen dvě, jenže jsem na tu jednu chvílemi zapomínala, a tak, i když tohle bylo v plánu od začátku,jsem si přišla, jakobych přidávala zbytečnou vsuvku... nejspíš jsem to nakonec přeci jen špatně pojala, ale po přepisování a pročítání si říkám, že líp už to prostě nejde.


Lenka už se do Bradavic nevrátila stejně, jako mnoho dalších. Místo, které kdysi některým připomínalo doslova přístav naděje a bezpečí, začalo během několika měsíců připomínat horor - stejně, jako celý okolní svět. Moc zla sílila a zdálo se, že už není nic, co by je mohlo zachránit a přesto se i tady našli tací, kteří stále bojovali.

Astorie už dávno přestala počítat stále přibývající modřiny na Nevillově tváři a s ohledem na to, kolik v poslední době mizelo studentů, se stále víc snažila být neviditelnou a většinou jí to vycházelo. Společně s Liamem zapadli mezi ostatní a alespoň na první a druhý pohled připomínali úplně obyčejné studenty Zmijozelské koleje stejně, jako jejich spolužáci. A mezitím Astorie pomáhala svým přátelům, jak jen to šlo - a jak se odvážila, protože hrdinkou nikdy nebyla, ani se jí nestane. Což bylo chytré, jak rád říkával Liam a přes početné kyselé úšklebky jí pokaždé pomohl. Jeho nápady a způsoby jak uniknout pozornosti profesorů a všem možným hlídkám byly tisíckrát lepší, než co by kdy dokázala vymyslet ona sama.

Nikdo nevěděl, co se s Lenkou stalo. Faktem však bylo, že se po prázdninách zpět do školy nevrátila a už týdny se neobjevilo nové číslo Jinotaje, který dříve vycházel pravidelně a představoval poslední a jediný list, jenž vyzýval k odboji. Astorie se nechtěla ani domnívat, co se s její kamarádkou stalo, a jen se modlila, aby byla stále na živu - stejně jako Harry Potter a jeho přátelé, o kterých už neslyšeli nic nového celé měsíce. Což bylo jen dobře.

Ona sama žila ve svém vlastním pekle. Nebyla dobrá v přetvářkách, a přestože vyrůstala mezi těmi nejlepšími v oboru, lhát nikdy nedokázala nijak zvlášť dobře. Vlastně, musela si v duchu přiznat pravdu, byla v tom příšerná, což by v normálním světě bylo kladný osobnostní rys, jenže teď se jen dostávala do většího nebezpečí.

"Je z Havraspáru, Neville si myslí, že je to potřeba… jeho otec pracuje na Ministerstvu a - "

"Jo, takže ho najdeme a co pak?"

"Řekneme mu o komnatě," pokrčila Astorie rameny.

"To jako jen tak?"

"Já ne -"

"Přijdeš k němu, všechno mu vyklopíš a on zajde za Carowovými a nebo rovnou za Snapeem a…"

"To neudělá."

"Jak to může vědět?"

"Sledovala jsem ho a nemyslím, že by byl schopný… není…"

"Jo jasně, zlo je jen ve Zmijozelu a nikde jinde," přerušil ji nakvašeně Liam. "A právě proto pomáháme těm praštěným Nebelvírům v jejich neuskutečnitelných ideálech a nastavujeme krky."

Astorie už dávno věděla, že se tak opovržlivě a nesouhlasně tváří jen na oko. Ani jemu se nelíbily ideály, které prosazoval Pán zla a Smrtijedi. Možná patřil do Zmijozelu, ale ostatní ho vždy brali jako póvl, který buď přehlíželi, anebo se pokoušeli týrat - pokoušeli, protože Liam jim to nikdy nedovolil a vždy dokázal vše převést na vlastní hrací pole, proto byl také asi nejcennějším členem "bradavického odboje".

"Nemusíš mi pomáhat, zajdu za ním sama a…"

"Jo, jasně, už to vidím…," odsekl. "Nikam beze mě nepůjdeš. Kdybych ti nepomáhal, už dávno by chytli a předali do rukou tvojí sestřičce nebo snoubenci. Jeden lepší než druhý."

Bolelo to, ale byl to fakt, nad kterým dokázala jen pokrčit rameny. Draco byl Smrtijed a ona sama mu do očí řekla, že pokud se znovu shledají, bude s ním bojovat - přestože si byla naprosto jistá, že by v souboji s ním (nebo vůbec s kýmkoliv) prohrála. A před Daphne ji Liam už musel jednou zachraňovat. Nevěděla, co ti dva dělají a ani to vědět nechtěla. Sledovat, čím se stala její starší sestra, bolelo, ale představa Draca kráčejícího po cestě lemované mrtvolami jí lámala srdce.

***

Stačil jediný pohled na ni a zvedl se mu žaludek. Byla to už v podstatě fyziologická reakce, něco jako alergie na prach, až na to, že na tohle neexistovaly žádné léčivé lektvary.

A mohl si za to sám. Zase. Zdálo se, že celý jeho život je jeden velký omyl nastřádaný z hory chyb, které udělal a ta poslední ho zasáhla do hloubi duše a znechutila ho tak, že se nedokázal ani podívat do zrcadla.

Bylo to těsně potom, co naposledy viděl Riu - vlastně ne, Astorii. Řekla, že Ria už není a nejspíš to byla pravda. Dívka, kterou miloval a přitom nepoznával. Dívka, která bez sebemenšího zaváhání odhodila starobylý rodinný zásnubní prsten a zrušila jejich zasnoubení, jakoby to pro nic neznamenalo, přestože mu nedokázala lhát a tvrdit, že ho už nemiluje. O to, to bylo horší. Nepopírala svoje city, a přesto mu slíbila, že jestli se znovu uvidí, budou každý stát na druhé straně bitevního pole. A on věděl, že ten střet by nepřežil. V poslední době stejně pochyboval, jestli má jeho život vůbec nějakou cenu… nestálo to za to a příliš to bolelo. Draco nikdy nebýval melodramatický, ale teď… znovu se mu převrátil žaludek. Nebylo mu špatně jen z ní, ale především ze sebe.

Obrazy se mu přehrávaly v hlavě stále dokola a dokola a on se jich nedokázal zbavit. Jediný způsob, který se zdál být nasnadě, existoval v podobě jeho vlastní hůlky přiložené ke spánku. V zakázaných kletbách černé magie se ostatně vyznal stejně, jako jakýkoliv jiný příslušník strany zla.

Strana zla - celkem chytlavé označení. Možná kdysi věřil, že ideály nadvlády čistokrevných stojí na opodstatněných základech, ale dnes? Dnes viděl jen krutost, zbytečné umírání a to, jak si Pán zla a jeho příznivci libují v mučení. Tady nešlo o očištění rasy ani o získání zpět staré moci, šlo jen o vyvražďování nevinných a Draco to pochopil příliš pozdě. Stejně jako jiné věci…

Po svém posledním rozhovoru s Astorií… potom, co před ní obnažil srdce, vyznal se ze svých citů a ona ho odmítla, si připadal ztracený. Byl tak mimo, že dokonce málem nevnímal muka způsobená trestem za to, že odešel bez povolení a opustil své domácí vězení. Všechno mu v té chvíli bylo jedno a fyzická bolest představovala vítané osvobození od prázdnoty, kterou cítil uvnitř sebe. Ta tupá bolest vycházející z míst, kde se kdysi nalézalo jeho srdce, nebyla jen přízračná, jak by se mohlo zdát, ale tak reálná, že se ještě teď chvílemi musel zastavit a zhluboka dýchat, aby dokázal dál pokračovat.

Pak ležel na své posteli. Unavený. Zbitý. Prázdný. Jen mlhavě vnímal postavu, která prošla dveřmi jeho pokoje, zavřela za sebou a tichým kouzlem zapečetila jediný vchod. Cítil, jak jemné ruce přikládají studené obklady na rány a v jeho zorném poli se na chvíli objevilo několik pramenů blonďatých vlasů jen o něco málo světlejších, než po kterých tolik toužil.

Draco zavřel oči a dovolil si snít. Bylo tak snadné předstírat, že je tu s tím… že to ona tiší jeho rány jak na těle tak především nad duši, jemně a ochotně se ho dotýká a neštítí se jeho kontaktu s jeho kůží, že to její měkké rty putují po jeho páteři nahoru a dolu, až se mu ježí krátké vlasy na temeni hlavy.

Astorie… když už ji nemůže mít doopravdy, tak proč ne alespoň ve svých fantaziích.

Jemné vlasy pomalým šimravým dotykem přejíždějí po jeho ramenou, zatímco horká ústa si pečlivě vybírají vlhkou cestičku mezi modřinami a hojícími se ránami a zuby, které čas od času ucítí na své kůži, způsobují, že mu naskakuje husí kůže a zastavuje se dech.

Stále se zavřenýma očima se nechal ochotně převrátit na záda a jen tiché zamručení bylo reakcí na bolest, kterou cítil… v tuhle chvíli existovala jen kdesi v pozadí jeho mysli, protože nic jiného tam nemělo místo, když tu byla ona. Malé něžné ruce, které se opatrně zasekly za pásek kalhot, a pak je začaly stahovat, přičemž jim Draco začal po nějaké době pomáhat. A pak znovu ty dotyky prstů, rtů, jazyka, zubů i pramenů vlasů, o kterých věděl, aniž by musel otevírat oči, že ve světle svíček odrážejí snad všechny barvy zlata a medu.

Když se dívčí tělo přitisklo k jeho, dokázal Draco jen hluboce vzdechnout, zvedl paže a přitiskl ji k sobě ještě těsněji. Byla přesně taková, jakou si ji představoval. Měkká a hebká na dotek, možná trochu kostnatější a s menšími křivkami, ale to nevadilo. Pro něj byla dokonalá v jakémkoliv ohledu - vždy a všude.

Pevněji sevřel útlý pas, jediným pohybem se i s ní přetočil, až se ocitla před ním, a kolenem roztáhl stehna, jejichž bělost viděl za zavřenými víčky. Rty se přitiskly k hrdlu, ruce se rozběhly na cestu po sametové pokožce a tělo poslušně zareagovalo.

S jejím jménem na rtech se pohnul ale odpověď, které se mu dostalo, vše změnila. Z něčeho krásného se v jednom okamžiku stala noční můra. Horor, který nedokázal a nemohl jen tak ukončit. A když bylo po všem, připadal si špinavější, než kdy předtím.

***

Daphne nevěděla, co si počít. Ještě před pár dny se zdálo, že je všechno v nejlepším pořádku, jenže pak…

Šla na to moc rychle. Spěchala. Jenže když viděla Draca, jak trpí kvůli její proklaté nenáviděné sestře, nemohla jinak, musela za ním jít do jeho pokoje. Chtěla mu pomoct, utěšit ho, obejmout, milovat.

On byl to jediné, co chtěla a co potřebovala, aby její život byl kompletní. Vždy si říkala, že on byl jediným důvodem, proč se přidala ke Smrtijedům, ale brzy si musela přiznat, že to potěšení, které cítí, když plní své mise a říká své názory, nemá s Dracem nic společného. Zatímco on si hrál na mučedníka, který byl ke všemu donucen, ona byla ve svém živlu - konečně, konečně mohla ukázat, kdo doopravdy je a nehrát svou roli prostoduché krásky, za kterou ji všichni měli. Kvůli němu by ji ovšem hrála dál - jenže jemu to nestačilo a teď… teď už nebyl nikdo, kdo by jí stál v cestě za štěstím. Nikdo, kromě vzpomínky na její proklatou sestru, která v jeho mysli nechtěla vyblednout, ale potom, jak vypadal, když se vrátil a jak se tvářil, když snášel svůj trest, se zdálo, že už je konečně po všem.

Když za ním přišla, jejím plánem bylo mu jen ulevit od bolesti, a pak odejít. Věděla, že na něj musí pomalu, ale copak to šlo? Když ho viděla, jak trpí a to všechno jen kvůli ní… kvůli hloupé malé holce, která si ho nikdy nedokázala ani dostatečně vážit! Kdyby mohla, Daphne by své mladší sestře vlastnoručně vyškrábala oči a pak ji nechala zavřít do nejtemnější kobky v Azkabanu, aby platila za to, jak Dracovi ublížila. Na druhou stranu však…

Během trestu přišel Draco o hábit i o košili, a když Daphne ze země sbírala jeho oblečení, z kapsy na zem vypadl sametový pytlíček a v něm… nemohla se splést. Znala ho od svých deseti let a představovala si, jak ho jednou bude nosit na své levé ruce a honosit se jím před celým světem. Toužila po něm a nenáviděla ho, když musela sledovat, jak zdobí ruku její mladší sestry. Prsten Malfoyovy rodiny, zásnubní prsten, který Draco navlékl Astorii, i když měl patřit jí, Daphne. Ale teď ho měla u sebe, když ne na ruce, tak alespoň v kapse vlastního hábitu, což znamenalo, že se nepletla - skončilo to. To pobláznění. Ne Draco a Astorie, ale on a Daphne, to byl jeho osud. Pročpak to neviděl hned?

Srdce se jí svíralo, když ho viděla bezvládně ležet na posteli, zašpiněného vlastní krví. Opatrně se ho dotýkala, ulevovala jeho bolesti a cítila, jak každý dotek rozechvívá něco hluboko v jejím těle i duši. Alespoň jednou - jedinkrát rty ochutnat jeho pokožku, zapamatovat si chuť jeho potu a krve. Jenže jakmile to zkusila jednou, už nešlo přestat. A on se přeci nebránil!

Jakmile začal potichounku sténat - a Daphne věděla, že ne bolestí - myslela si, že má vyhráno. Tvář jí zdobil vítězný úsměv, když ji jediným pohybem chytil a strhnul na postel, aby ji pak zalehl celou svou vahou. Oči měl stále zavřené nejspíš únavou a bolestí, ale celé jeho tělo pulzovalo a na bledé pokožce se objevily kapky potu, který určitě nebyl způsobený utrpením - možná v novém významu, s kterým Daphne přesně věděla, co má dělat.

Toužila vidět jeho duhovky, zaklesnout se do něj pohledem, ale oči neotevřel, a když pootevřenými rty přejel po jejím krku a rukama a kolenem jí začal rozevírat stehna, už jí bylo vše jedno. Na chvíli, na několik krátkých vteřin se ocitla na vrcholu Světa a tak šťastná, jako nikdy dřív.

Draco se pomalu pohyboval, ona mu s povděkem vycházela vstříc, až se jeho ústa pootevřela a ve stejnou chvíli, kdy on zasténal špatné jméno, se ona vyznala ze svých citů. Konečně otevřel oči a ten pohled, kterým ji provrtal, se jí nesmazatelně vryl do každé části srdce - nenávist a odpor sálaly z hlouby jeho duše a ona se roztřásla.

Vše, co bylo ještě před chvílí krásné, se najednou stalo hororem. Šlo to rychle, jen několik přírazů, stenů, které přešly přes nenávistí zaťatou čelist, a pak ten strašný pocit, když se co nejrychleji odvalil a i přes bolesti, které musel cítit, se co nejrychleji zabalil do prostěradla a snažil se od ní dostat, co nejdál to šlo. Díval se na ni jako na tu nejhnusnější příšeru, a ona sama se cítila jako odpad.

Od té doby spolu nemluvili, jejich pohledy se nikdy nezkřížily, a když museli být v jedné místnosti, Draco se od ní držel co nejdál a ona se tomu nebránila. Srdce, které kdysi tonulo hlubokou láskou, se změnilo v led a toužilo po pomstě směřované k jedné jediné osobě… Daphne chtěla Astoriinu hlavu.

TBC

1. Draco po šestém ročníku odešel spolu se Snapem z Bradavic - tzn. do sedmého ročníku (stejně jako Harry, Ron a Hermiona) nenastoupil. Nevím, jestil to tak vážně bylo, protože Trio se dostalo do Malfoy Manor zrovna o prázdninách, ale já to tak vidím...
2. Lenka byla unesena. Nevím kdy, já ji unsela o Vánocích (měo to být z vlaku, ale co - tak třeba z nádraží). Ginny už se pak do Bradavic vrátit také neměla, ale u ní si počkáme až do Jarních prázdnin, kdy pravděpodobně Trio bylo v Malfoy Manor (o Vánocích byli v Godrikově dole).
3. žádné není, snad se vám kapitola líbila (osobně jsem si jí nebyla a nejsem jistá, ale kdybych ji nevložila teď, nejspíš se tak nestane) a ano, už vážně bude konec :-D ale neřeknu kdy
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Co si myslíš o povídce "Dáno osudem"?

Skvělá!
Ujde.
Nic moc.

Komentáře

1 Nathalie P./Surynka Nathalie P./Surynka | Web | 16. ledna 2013 v 20:27 | Reagovat

Konečně! Další kapitola a já jsme se musela smát při pomyšlení, jak zhnuseně se musel Draco dívat, když uviděl Daph :D
Jinak k poznámkám: Tri se do Malfoy manor dostalo skutečně o jarních prázdninách, proto byl Draco doma. Myslím, že Cissa i někde prohlašuje: Draco je zrovna doma na prázdninách.. takže jsem z toho usoudila, že jinak byl ve škole, i když... když se připočtou všechny ty jejich "akce" určitě v tý škole nebyl moc často :D

2 nel-ly nel-ly | Web | 16. ledna 2013 v 21:09 | Reagovat

[1]: ono... drž se přesně kánonu, že jo.
Ona to říká, to si pamatuju, ale přišlo mi divný, že se mohl jen tak vrátit, když z Bradavic utekl a na začátku se furt snažili ještě tvářit, že je všechno v pohodě.
Plus se do Bradavic během bitvy dostal spolu se Smrtijedy, takže ve škole nebyl... kde teda byl? Jakmile v tom člověk začne moc hlodat, tak najde nesrovnalosti asi ve všem, pro samotný příběh to důležité není a neexistuje FF, která by se dokázala přesně držet toho, co autorka zamýšlela a všech reálií - maximálně, že by to napsala sama.
a já od začátku varovala, že tam budou odchylky od kánonu :-P

3 Emily Emily | Web | 17. ledna 2013 v 11:34 | Reagovat

Pecka! :-)Dost dobrá kapitola, jen tak dál ;)

4 Nathalie P./Surynka Nathalie P./Surynka | Web | 17. ledna 2013 v 19:40 | Reagovat

[2]:  Já taky neříkám, že je to špatně :D Občas mám pocit, že sama Rowling v tom měla trochu bugr, protože občas něco nesedí  (na začátku jedný knihy se něco řeklo a na konci tý předchozí se to říct/udělat nemělo - příklad) Takže jako v pohodě :D J8 vím, co to je, držet se kánonu, nejde to 100% i kdyby se člověk stavěl na hlavu :D
Jak jednou řekla Jiřina Jirásková: Princeznu Pampelišku bys nezahrál, i kdyby ses posral! Takhle nějak to vypadá i s kánonickýma povídkama :-D

5 nel-ly nel-ly | Web | 18. ledna 2013 v 12:29 | Reagovat

[3]: děkuju :)

[4]: však vůbec ne zle, je fajn, když člověk potká podobnýho fantatika, kterej je ochotnej s nim o takovejch věcech (které ti "normální" ani neberou v potaz) diskutovat :-)
chm jo, ti naši herci a jejich citáty, jak národ dlažičů :-D ale stejně to trefí pokaždý správně

6 Λmálka Λmálka | Web | 19. ledna 2013 v 13:57 | Reagovat

som rada, že s poviedkou pokračuješ a nevzdávaš to! :)

7 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 19. ledna 2013 v 16:05 | Reagovat

J8 je tam všechny tak lituju. Když oni jsou všichni tak tvrdohlaví, navzájem se nesnáší a milujou zároveň a navzáájem si nevěří a nerozumí. To musí být strašně stresující. Něco takového bych nechtěla zažít.

8 nel-ly nel-ly | E-mail | Web | 19. ledna 2013 v 16:08 | Reagovat

[6]: to ne, pomalu, ale přeci :-D ostatně, už bude konec :)

[7]: a všechno jen proto, že jsou blbci, že jo? jenže kdyby nebyli, tak by pak nemohly být ani povídky... všichni by to rychle chytře vyřešili a nazdar :-D
i když uznávám, že na rozdíl od "běžných" trojúhelníků, ten můj je přeci jen nějak moc depresivní... ale to půjde, možná

9 Lily Lily | Web | 20. ledna 2013 v 12:37 | Reagovat

Nádherné, hrozně se mi to líbí, i kdsyž je to takové smutné... A znovu, znovu a znovu se přimlouvám za Elizabeth, aspoň jednu... I když tuto povídku mám taky ráda, ale je dost depresivní.. ;-)

10 nel-ly nel-ly | E-mail | Web | 20. ledna 2013 v 17:38 | Reagovat

[9]: deprese mi jdou :-D no, já každopádně nejdřív dokončím konečně tuhle... už jsem hodně blízko konce, tak to nechci míchat :) díky

11 Pouli Pouli | Web | 21. ledna 2013 v 23:45 | Reagovat

[10]: Tenhle názor se mi líbí. Už se těším na happyend. I když u tebe jeden nikdy neví.

12 Jenny Jenny | Web | 22. ledna 2013 v 18:13 | Reagovat

Četla jsem už dřív, ale nějakt jsem zapomněla okomentovat -_- Všechny tři "pohledy" byli naprosto úžasné. Musím říct, že se mi asi nejvíc líbilo to, jak Draco vyslovil to "špatné jméno" a propaloval Daphne pohledem, že tam není "někdo" jiný :D Musela jsem se v podvědomí  Daphne smát. :D O:) 3:) Poslední věta je úplně..:O Nevím, prostě mě dostala. Už aby tady byla další .

13 nel-ly nel-ly | E-mail | Web | 22. ledna 2013 v 19:03 | Reagovat

[11]: jenže na rychlosti mi to moc nepomáhá... chm, je fakt, že ve statistice mých dokončených povídek si happyendy moc dobře nevedly :-D

[12]: já to měla v hlavě, i když detaily se liší a nějak to nikdy není přesně to, co chci... ale co, důležité bylo řečeno a jsem ráda, že se líbilo :)

14 torchwood-online torchwood-online | Web | 25. ledna 2013 v 15:11 | Reagovat

tento pohľad sa mi páčil asi najviac. Aj keď mi bolo Daphne trochu ľúto, vôbec ju nemám rada. Astoria je proste tá lešia sestra! :)

15 Nishi Nishi | 27. ledna 2013 v 16:02 | Reagovat

Och, Daphne... Možná že jsi otevřela oči, no nesundala sis brýle. Opravdu, jak můžeš nenávidět svoji vlastni sestru? Tu, kterou bys měla chránit?

Em... A další kapitola? :))

16 nel-ly nel-ly | E-mail | Web | 27. ledna 2013 v 17:20 | Reagovat

[14]: ony jsou obě takový natvrdlý, jen každá jiným způsobem :) díky

[15]: vidíš a na začátku ji všichni měli radši, než Riu :D a já je chápala, Daphne byla vždcky moje favoritka... osud jí nepřál a ona zůstala zaslepená
bude bude :D díky :)

17 Maysie Maysie | E-mail | Web | 10. února 2013 v 21:58 | Reagovat

Tak jsem to celé přečetla - na dva dechy :D
Myslela jsem, že mě to nebude bavit, když nemám ráda povídky z dob Harryho, ale opak je pravdou. Celkem jsem si zvykla i na Draca, který je u tebe skoro všude :D
Čte se to krásně a mě se to vážně líbí.
Jinak, takhle vražedné vztahy jsem ještě neviděla - ohledně sester.
Ta jejich střídavá náklonost a nenávist je taky úžasná :)
Čekám na další kapitolu!

18 nel-ly nel-ly | E-mail | Web | 11. února 2013 v 14:02 | Reagovat

[Smazaný komentář] neni všude! :-D jen v HP je... no jo, tak já a Drarry, to moc dobře znáš a do Het... koho bys tam dala? :P
moc děkuju, jsem ráda, že se ti to líbí... kdybys mě varovala, mohla jsem se tě zneužít k opravám chyb :-D nechce se mi vracet rok a  víc zpět... a snad to se mnou vydržíš i do blížícího se konce

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA