Vánoční kouzlo 2/2

24. prosince 2012 v 17:00 | Nel-ly |  Jednorázovky
A druhá část, kde se vlastně děje to podstatné... někteří z vás už mohli dopředu uvažovat, co se tak stane. Já to vyřešilo... no tak, jak jsem to vyřešila, protože jsem dlouho nemohla na nic přijít a nakonec jsem prostě přestala myslet a psala, šlo to samo.
P.S. (25.12. 17:00) Sussanah pořádá vánoční soutěž a já byla v podstatě "donucena" se do ní příhlásit, takže pokud se vám povídka líbila, můžete pro ni hlasovat - ZDE. (a za komentáře předem děkuji :))


Štědrovečerní hostina byla něco, čeho se obyvatelé Bradavic nikdy nemohli dočkat. Desítky domácích skřítků neúnavně vařily, pekly, smažily, krájely, mixovaly a nakládaly na stříbrné tácy a talíře se spokojeností sobě vlastní.

Hagrid s pomocí několika studentů do Velké síně dopravil obrovský asi pětimetrový strom a ještě dvanáct menších, jež byly rozestaveny po obvodu celé místnosti, a profesor Kratiknot spokojeně přecházel od jednoho k druhému a pomocí kouzel zavěšoval lesklé barevné a často i pohyblivé ozdoby.

I studenti, kteří Bradavice navštěvovali už několikátým rokem, se vždy zastavovali s pootevřenými rty a zírali na tu nádheru, kterou vytvořili profesoři a školní personál za pomocí kouzel. Jestli byl středověký hrad v každém ročním období magický, tak o Vánocích by kouzly a krásou přímo prosycen. Ten lesk a zář všude kolem přímo vybízela k něčemu hodně přeslazenému, nejlépe romanci a splněnému přání, které se mělo s menší pomocí jistého zakázaného lektvaru, stát skutečností.

Jako vždy po honosné večeři, kdy studenti i učitelé posedávali unaveně u dlouhé společné tabule a zhluboka dýchali ve snaze nezvrátit obsah svého žaludku a co možná nejvíce ho roztáhnout pro další chody, následovala oslava.

Tento rok zůstal v Bradavicích rekordní počet studentů, a tak bylo ve Velké síni vytvořeno prostranství pro večírek s hudbou občerstvením - v podobě klasického vánočního punče. Punče, který oči profesorů střežily jako ostříží. Už od dob party nejmenované čtveřice chlapců bylo zvykem, že se pohoštění kontrolovalo proti porušení školních pravidel v podobě nezákonných látek v čele s alkoholem.

Nikdo si však nevšiml chlapce, který byl ve svých krkolomných kouscích zběhlejší ne kdokoliv jiný. Fred Weasley po těch letech přesně věděl, co dělat a měl svůj dokonalý plán. Bylo s podivem, že mu profesoři hrozili, že neprojde u zkoušek NKÚ a profesor Snape ho bral za odstrašující případ do chvíle, kdy mu lépe posloužil už jen Neville Longbottom.

Fred o sobě moc dobře věděl, že je geniální (a také to rád prohlašoval), ale tajemstvím zůstávalo, že v sobě doopravdy trochu geniality měl - a ta se projevovala jen, když sám chtěl. Pro tentokrát měl v plánu jeden velký dobrý skutek, díky němuž na sebe bude moct být ještě dlouho náležitě hrdý.

Nešlo o flakónek s lektvarem lásky, naopak, s vyvoláním falešných citů tenhle elixír neměl pro nic společného, dokázal totiž odbourat hranice, které člověku brání chovat se spontánně a projevit své city. Něco jako když si dáte několik panáků ohnivé whisky za sebou, jenže bez nechtěného motání slov, ztráty balance a nepříjemného odéru.

Fred byl skálopevně přesvědčený, že když svému bratrovi dodá odvahu, tak vše dopadne dokonale -Vánoce jsou nakonec přeci časem zázraků.

Opatrně vylil obsah malé lahvičky do poháru, pečlivě s ním zakvedlal a postavil ho na místo vedle sebe. Jeho plán byl bezchybný.

***

"Nemůžu uvěřit, že se k tomu Brumbál dal přemluvit!"

"Přemluvit? On sám to vymyslel."

"Ani se nedivím," rozesmál se udýchaně Harry a těžce dopadl na lavici společně se svými přáteli. Brumbál připravil pro všechny vánoční překvapení v podobě oblíbené kapely Sudičky, která jim zahrála několik písniček ze svého nového alba - a on s Ronem dotáhli Hermionu na parket během té nejbláznivější a nejrychlejší melodie, kterou si kdy dokázal představit. A jejich kamarádka se pro tentokrát vážně odvázala - tak, že jí málem nestačili.

"Myslím, že mi bude špatně," zasténal Ron, chytil se za břicho a povážlivě zezelenal.

"To máš z toho, že jsi snědl i ten poslední pudink!"

"Nechtěl jsem, aby něco přišlo na zmar."

"A teď vypadáš, jako trol," usadila ho Hermiona a Harry se znovu šťastně rozesmál. Dřív Vánoce nesnášel. U Dursleyových vůbec všechny svátky představovaly utrpení - strýc Vernon, teta Petunie i Dudley byli každý den doma a často ho nutili trávit s nimi čas pohromadě v jedné místnosti, kde ho buď přehlíželi (a tak se stávalo, že na něj jeden z nich šlápl nebo do něj vrazil) nebo se zabavovali tím, že ho ponižovali a uráželi. Teprve tady - doma a mezi svými přáteli - poznal, proč jsou Vánoce všeobecně nejradostnějším obdobím v roce.

"Mám strašnou žízeň," zaúpěl Harry, natáhl se po plném kalichu po své levé straně a zhluboka se napil. Punč byl skvělý a tahle várka lepší, než všechny předchozí. Lehce nasládlý, ale zároveň trpký, až ho příjemně pošimral na jazyku.

***

George postával stranou a zrovna sbíral odvahu, aby Hermionu sedící u stolu kousek od něj vyzval k tanci, když se to stalo.

Nejdřív si myslel, že se mu to jen zdá - že se ocitl v nějakém převráceném nesmyslném světě. Pak mu však došlo, co se děje a byl vyvedený z míry snad ještě víc.

V jednu chvíli se Harry Potter postavil na nohy s odhodlaným výrazem v zelených očích a vydal se směrem k malé skupině zmijozelských na druhé straně Velké síně. George viděl, jak Harry zatíná pěsti a tak odhodlaný výraz v jeho obličeji jak živ neviděl, schylovalo se k něčemu velkému, to poznal na první pohled, stejně jako Ron s Hermionou, kteří vyskočili a hnali se za svým kamarádem.

Během několika vteřin se Harry prudce zastavil u zmijozelských, popadl Draca Malfoye za rameno a trhnutím ho otočil k sobě. Fred ještě stihl zaznamenat Malfoyův nechápavý škleb, ale v dalších chvíli mu ve výhledu zabránila černovlasá hlava.

To se Harry Potter naklonil a před všemi v místnosti blonďáka políbil. A nebyla to jen tak nějaká pusa - dobře, nikdo na světě by nedokázal strávit ani obyčejný dotyk rtů mezi těma dvěma -, protože v dalším okamžiku Chlapec-který-přežil strčil Zmijozelovi jazyk snad až do krku. Malfoy se křečovitě zazmítal, ale nedokázal se vytrhnout. Možná že kdysi býval Harry střízlík, ale po letech famfrpálového tréninku a bojích, kterými si prošel, měl teď na vrh.

Trvalo to jen několik vteřin, ale mohly to být i celé hodiny, než se Harry od Malfoye udýchaně odtrl. Jeho oči zářily sytou smaragdovou září a byl zarudlý v obličeji, nedalo se to však srovnávat s výrazem v blonďákově tváři. Obvykle dokonale upravený Malfoy, který si dával záležet, aby na jeho tváři nebyla patrná žádná emoce, měl rozcuchané světle blonďaté vlasy rozlétané kolem celé hlavy, tváře měl tmavě červené, dýchal otevřenými lesklými ústy a v očích měl zběsilý naprosto ztracený pohled, díky kterému připomínal spíše než nebezpečného nepřítele rozčepýřené kuře.

Během okamžiku se však dokázal Zmijozel vzpamatovat, ucedil něco skrze zaťaté zuby, čemu George nerozuměl, otočil se na podpatku a rázně odkráčel ze zmlklé velké síně. V tu chvíli Harry zamrkal, odhodlaný výraz z jeho tváře se vytratil a on se zatvářil stejně zmateně, jako předtím Malfoy. Georgeovi bylo hned jasné, že se tu děje něco podivného, ale teď bylo důležité jen to, aby se co nejrychleji zbavili obecenstva, kterým se pomalu začal šířit tichý šum nevěřícného šepotu.

V tomhle ohledu však svému nejlepšímu příteli přispěchal s neočekávanou pomocí Ron. Něco zamumlal, zezelenal, chytil se za žaludek a pak začal zvracet přímo uprostřed Velké síně. Tím na sebe strhl veškerou pozornost a George měl tak šanci popadnout Harryho za ramena a posunky ho donutit, aby co nejrychleji vypadal. Pak se otočil zpět ke svému mladšímu bratrovi, vytáhl hůlku, zamumlal zaklínadlo, a když se Ron svezl na kolena, zachytil ho dřív, než dopadl na zem, a pak se otočil čelem k očumujícímu davu.

***

Harry nemohl uvěřit, že to udělal. Proč to vůbec udělal. Líbat Draca Malfoye! Na veřejnosti před všemi spolužáky. Co na veřejnosti - jedno kde - jak ho napadlo, že ho vůbec políbí?

Pamatoval si jen, jak se cítil potom, co vypil pohár punče. Najednou jakoby se vznášel. Nebylo nic, co by mu bránilo udělat to, co nejvíc chtěl. Nezajímalo ho, co si o něm myslí ostatní. Nezáleželo mu na tom, co o něm říkají za jeho zády, že ho buď pomlouvají nebo od něj čekají věci, kterých podle svého názoru nebyl schopen. Všechno to, co ho celé roky trápilo, se najednou zdálo nicotné oproti té touze udělat to, po čem nejvíc toužil, aniž by si to sám uvědomoval.

Toužil? No ano, nejspíš ano. Vlastně ne. Ne. NE!

Harry rozrušeně potřásl hlavou a vjel si rukama do vlasů.

"To nemůže být pravda!"

Nacházel se právě kousek od sochy jednooké čarodějnice v patře, kudy se nešlo k žádné ze čtyř kolejí a byl si takřka jistý, že ho tu nikdo nebude rušit. Nechtěl nikoho vidět a s nikým mluvit. Už niky!

"Neříkej mi, žes mě pronásledoval až sem, Pottere," ozval se ze tmy před ním hlas, který chtěl teď slyšet ze všech nejméně. "Protože to už je vážně vrchol."

"Já - já…"

"Já. Já. Já," přerušil ho Malfoy rozzuřeně a vystoupil ze stínů. Vypadalo to, že už se dal zase do hromady, ale v očích měl výraz, který Harry nemohl a nechtěl rozluštit. "Nic jiného mi neřekneš? Políbil si mě, sakra! Dál si mi pusu, jako nějakej -"

"Já nechtěl," pípl Harry a cítil, jak mu do tváří znovu stoupá horkost.

"Tak nechtěl,"ušklíbl se Malfoy. "A proč jsi to tedy udělal, když jsi nechtěl?"

"Já -"

"Čekal bych od tebe jakoukoli blbost. Všechno! Ale tohle mě doopravdy nenapadlo." Poslední větu Malfoy pronesl zamyšleným hlasem, který donutil Harryho zvednout oči a pohlédnout mu znovu do tváře.

"Překvapil jsi mě," pokračoval dál monotónně a přiblížil se o několik dalších stop. "A to jsem si myslel, že ty mě už nemáš čím překvapit."

"Vážně mě to mrzá," vyhrkl Harry. "Nechtěl jsem… já -"

"Ale jasně, že chtěl," přerušil ho Malfoy mávnutím ruky. "Znám tě, Pottere. Možná líp než ty sám sebe. Vím, co chceš. Věděl jsem to dřív než ty, ale nikdy by mě nenapadlo, že…," nedokončil a upřeně se zadíval Harrymu do očí.

Připadal si, jakoby se v těch očích, jejichž šedo-modrá barva připomínala hladinu rozbouřeného oceánu mohl utopit. Na vždy s v nich ztratit, nekonečně dlouhou dobu plout a tonout a přesto by byl v ráji. Harrymu vyschlo v ústech. Bylo jasné, že to, co předtím udělal, nebyl omyl. Toužil to totiž zopakovat. Právě teď.

"Něco na tý nebelvírský odvaze asi fakt bude," řekl skoro neslyšitelně Malfoy. "Je to sice naprostá blbost, ale na jednu stranu mi to… hm… imponuje. Nedává to smysl, ale přesto… Nikdy by mě nenapadlo, že k tomu vážně dojde, ale když už se to stalo… byla by škoda toho nevyužít." Mumlal si spíš sám pro sebe, zatímco Harryho oči se jen šokovaně rozšiřovaly, když si začínal uvědomovat, kam blonďákův monolog směřuje.

"Není v tom nic osobního, Pottere. Jen to chci… vyzkoušet. Krom toho, nikdy tě přece nesmím nechat vyhrát," pronesl Draco a v očích se mu nebezpečně zablýsklo, když popadl Harryho za zátylek, přitáhl ho k sobě, až se jejich těla střetla, a hladově ho políbil.

A Harry ho pro tentokrát nechal bez obrany vyhrát.

***

Dobře. Ten plán možná nebyl až tak dokonalý. To musel uznat i sám Fred poté, co si od George vyslechl předlouhou litanii - jeho dvojčeti samozřejmě netrvalo dlouho přijít na příčinu včerejších událostí. Na druhou stranu zase George musel přiznat, že alespoň z části to zabralo tak, jak mělo.

Potom, co udatně zachránil situaci, prokázal svou zdatnost a pohotovost v kouzlech, která použil na Rona, odvedl ho na ošetřovnu a ještě předtím stihl ujistit dva přihlížejících, že za všechno to, co se stalo mezi Harry a Malfoyem mohlo začarované jmelí, strávil George nějaký čas v Hermionině společnosti.

Dívka si dělala starosti o Rona a ještě víc o Harryho, který se - což bylo dost pochopitelné - někam ztratil a George byl jediný, kdo jí byl více než ochotný dělat společnost. A tak se stalo, že na vánoční snídani při rozbalování posledních dárků a předčítání dopisů z domova seděli ti dva těsně vedle sebe a jeden na druhého vrhali kradmé pohledy.

Ano, je geniální, o tom není pochyb. Fredovi netrvalo dlouho, aby si v tichosti přičetl všechny úspěchy. George má svou vysněnou lásku. Ron večer dostatečně vyprázdnil svůj žaludek, takže nepřišel o dnešní hostinu, která zahrnovala i deset nových druhů vánočních pudinků. A Harry… no, nezdálo se, že by během štědrovečerních oslav utrpěl nějakou trvalou újmu. Vzhledem k tomu, jak pokukoval směrem k hloučku zmijozelských si byl Fred docela jistý, že se nikdo - především ne Ron - nebude chtít ani za nic na světě dozvědět, co se vlastně včera stalo, potom co Malfoy i Harry někam zmizeli.

Nakonec měl Fred vážně pravdu. Vánoce jsou období kouzel a nevšedních zážitků. A on sám je génius.

The End
 

27 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kirsten Kirsten | 24. prosince 2012 v 17:50 | Reagovat

Úžasný príbeh... vážne sa ti podaril... a Draco predsa musí vždy vyhrať :)

2 Saskya Saskya | 24. prosince 2012 v 20:55 | Reagovat

:D podarené :)
veselé Vianoce

3 nel-ly nel-ly | Web | 24. prosince 2012 v 21:42 | Reagovat

[1]: jestli zrovna ten Potter je ta pravá výhra :D ale když mu stačí

[2]: děkuju :) tobě taky

4 Emily Emily | Web | 24. prosince 2012 v 23:25 | Reagovat

B.O.Ž.Í !! Úplně mě to pobavilo a potěšilo a tak.. jinak dík za ten odkaz, snad to bude fungovat, ale stejně mě s těmi blogovými změnami fakt štvou.. možná když se jim ozve dostatečně dost lidí tak to změní nazpět...

5 nel-ly nel-ly | Web | 24. prosince 2012 v 23:39 | Reagovat

[4]: no na blog.blog.cz dosáhl článek se změnami rekordního počtu komentářů a z toho 99% jsou stížnosti, řekla bych a nevidim se

děkuju, jsem ráda, že se líbilo, já chtěla něco lehkýho, když jsou ty Vánoce :D

6 Kejt Kejt | Web | 25. prosince 2012 v 0:58 | Reagovat

Bože, já ty tvé povídky vážně miluju!:)
Trošku jsem se zděsila, když jsem zjistila, že jde zase o Drarry ale potěšila jsi mě s dvojčaty, mám je moc ráda O:)

7 nel-ly nel-ly | Web | 25. prosince 2012 v 1:17 | Reagovat

[6]: Vánoce bez Drarry? O_O co může být víc sladký než oni dva? :D
i když je fakt, že jen drarry už by bylo moc průhledný, tak to chtělo oživit
děkuju :)

8 mariaa mariaa | 25. prosince 2012 v 14:54 | Reagovat

Wau, moc pěkná jednorázovka - díky díky díky :-D

9 Maysie Maysie | E-mail | Web | 25. prosince 2012 v 16:30 | Reagovat

Ty seš děsná :D
Měla to být romantika o Georgovi a Herm, ale ty tam zase zapleteš slash DH, hrůza :D
Vánoční pohoršení, řekla bych :D
Pěkně trefený, jak dokáže vše zároveň zkazit a i zachránit :D
Ale přece jenom, dopadlo to dobře :)

10 nel-ly nel-ly | Web | 25. prosince 2012 v 16:57 | Reagovat

[8]: já díky :)

[9]: jak jako hrozná? dyť tam George s Hermou jsou a na Drarry si byla připravená

11 dorea dorea | Web | 25. prosince 2012 v 17:51 | Reagovat

ty seš strašná! máš v plánu George/Hermiona a nakonec to obrátíš v Drarry, teda ne že bych si zase nějak extra stěžovala :D ale já chci víc George/Hermiona! :D a úplně nejvíc chci strávit jedny Vánoce v Bradavicích!

12 nel-ly nel-ly | Web | 25. prosince 2012 v 18:25 | Reagovat

[11]: O_O
já čekala, jak mě pochválíš za Drarry... zrovna ty, která jim věnovala celej Prosinec a ty takhle
zrada!

13 bacil bacil | 25. prosince 2012 v 21:22 | Reagovat

Krásná povídka. Vánoční příběhy mám nejraději :-D

14 Kallia Kallia | Web | 26. prosince 2012 v 13:20 | Reagovat

:D :D :D báječné! :D samozřejmě, že jsem ti už střelila hlas do té soutěže, vedeš s převahou :)
Aneb, tvůj humor, vložený na tyhle postavy  - hlavně dvojčata, je prostě nejlepší. :D

15 nel-ly nel-ly | Web | 26. prosince 2012 v 13:43 | Reagovat

[13]: já taky, protože si člověk může dovolit i maximum cukru a infantilnosti :) díky

[14]: s dvojčaty je to vždycky nejlepší, ale taky nejtěžší, je těžký je umravňovat :-X

16 Fidelle Fidelle | Web | 26. prosince 2012 v 18:35 | Reagovat

Fred je geniální a ty taky :-D Šák já jsem si to hned myslela, že to takhle dopadne :D

17 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 26. prosince 2012 v 20:44 | Reagovat

Lepší než první část. Hlavně to s tím polibkem mezi Harrym a Dracem. Já jsem se u toho hrozně nasmála.

18 nel-ly nel-ly | Web | 26. prosince 2012 v 20:56 | Reagovat

[16]: ale možnosti si dokonce ani ty nevypsala všechny, jenže pak už to bylo moc zamotaný, tak jsem se rozhodla to vyřešti jednoduše - a je fakt, že pro mě prostě klasicky :)

[17]: a já mám třeba osobně raději tu první část, ale je fakt, že tam se v podstatě nic nedělo, ona měla být vcelku, jenže se do blogu nevešla

19 Hope Hope | Web | 27. prosince 2012 v 17:50 | Reagovat

nebudu znovu komentovat to s tím polibkem mezi Dracem a Harrym, dostatečně jsem se na rozčilovala před chvílí, ale příště ti to kontrolovat nebudu, jakmile tam bude jenom náznak!
první část se mi ale líbila víc, nemůžu si pomoct...

20 Polgara Polgara | Web | 29. prosince 2012 v 17:35 | Reagovat

Zabít tě je málo :-P V první části je člověk navnazený na něco jiného. Ne, on očekává absolutně něco jiného a teď v okamžiku, kdy se Harry rozhodně vrhl na Draca, tak málem dostane infarkt. Ty vážně nezklameš. :-D
Ale netvrdím, že je to špatné, ba právě naopak, máš to dobře promyšlené, dává to smysl...ale znáš mě. Ale náznak hetero tam byl, takže i moje dušička je spkojená. :-)

21 Lúmenn Lúmenn | Web | 29. prosince 2012 v 18:22 | Reagovat

Právě jsem ztratila veškeré iluze o Harry Potterovi:D A ačkoli nemám slash povídky o HP v lásce, tahle pobavila:)

22 nel-ly nel-ly | Web | 29. prosince 2012 v 18:51 | Reagovat

[19]: já vím, že ti ubližuju :-*

[20]: hele, dostála jsem všeho a ještě něco přidala, bez Drarry to nejsou Vánoce

[21]: iluze o HP? ty nemám už dlouho a mohla za to sama Rowla - stačilo si představit, jak asi vzniká poloobr
děkuju :)

23 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 3. ledna 2013 v 18:56 | Reagovat
24 cim cim | Web | 5. ledna 2013 v 15:50 | Reagovat

Už to tak je :-D Dokonalé plány mají tu nepříjemnou vlastnost - zvrtnout se v ten nejneočekávanější okamžik :-D I když Fred má být na co hrdý, jeho „punč“ zabral dokonale :-D úžasná povídka, opravdu mě pobavila :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA