Vánoční kouzlo 1/2

24. prosince 2012 v 10:00 | Nel-ly |  Jednorázovky
Povídka, s kterou jsem začala v létě - neptejte se proč - a dokončovala jsem ji na rychlo dne, ve čtyři ráno jsem dopsala poslední větu (ale je fat, že do půl druhé jsem balila dárky a předtím se k tomu jaksi nedostala). Je tam vidět rozdíl v tom, co jsem psala v létě a co dnes, ale co se dá dělat... možná maličko infantilní příběh hlubšího motivu, ale jsou Vánoce - a ty vyžadují kouzlo, radost a romantiku a to všechno tu máme a rovnou ve dvojitém balení ;-)

Veselé Vánoce vám všem

Ač by se to nezdálo a nikdo na to nejspíš nikdy nepřišel, tak bratři Weasleyovi doopravdy nebyli identičtí. Často si dělávali legraci ze svých kamarádů i rodiny, když tvrdili, že Fred je George a George je Fred, nebo že Fred je Ron, který požil extrémní dávku lektvaru krásy…


Zdálo se, že jsou úplně stejní a to nejen vzhledem, ale i povahou. Ostatně, na tom si přeci zakládali, aby jejich promyšlené vtípky vždy měly to správné grády, jenže, jak už to tak bývá, povaha žádného člověka nemůže být identická, stejně jako jejich sny.

Fred, který si již od jejich útlého věku zakládal na svém prvorozenství (přeci jen deset minut, je deset minut), byl vždy ve vůdčí pozici a často dostával svého bratra do situací, z kterých je pak dokázal vysekat jedině Georgeův skrytý intelekt a hluboce pohřbený pud sebezáchovy, jehož Fredovi nejspíš nebylo dáno.

To určitě díky tomu, jak spěchal, aby se narodil o deset minut dřív, říkal si vždycky George se suchým, skoro až smutným, úsměvem, protože mu bylo jasné, že svého bratra nikdy nenechá na holičkách. Krom toho by musel být pokrytec větší než kdejaký zmijozelský, kdyby neuznal, že ho všelijaké jejich eskapády baví a dělají mu život mnohem zajímavější. Někdy snad až moc zajímavý, dodával vždy, když je Fred dostal do nového průšvihu, jenž byl bezpodmínečně nějakým záhadným způsobem několikrát horší než ten předchozí. A tak to šlo ostatně pořád dokola.

Jenže jednoho dne si George uvědomil, že existuje mnohem víc než vtípky a bláznivé kousky. Bylo to, když po dlouhé době navštívil knihovnu a všiml si dívky, z které se někdy během těch let, kdy si spolu s Fredem utahoval z ní i jejích kamarádů, stala mladá žena.

Překrásná mladá žena, zhodnotil to George, když s ohromeným výrazem usedl k jejímu stolu a okouzleně sledoval, jak Hermiona Grangerová rozhodně obrací stránky učebnice, doslova létá dlouhým orlím perem po pergamenu, kam se jen stěží vměstnají slova tvořená jejím hustým, ale elegantním písmem, a zároveň si ze zamračeného čela odhrnuje prameny neposlušných kudrnatých vlasů. V tu chvíli by George dal cokoliv, aby jí mohl vlasy odhrnovat sám a třeba je přitom i něžně výskat a zahledět se do těch bystrých očí.

***

Od toho dne se mnohé událo, ale George nikdy nedokázal zapomenout, jak ho pohled na pilně studující Hermionu ohromil a očaroval, přestože to sám nedokázal nikdy pochopit. Ať dělal, co dělal, a že to dělal, co nejnenápadněji to šlo, však nikdy nedokázal získat její pozornost. Jak taky? Kdo by věřil jednomu z dvojčat Weasleyových, že něco ze svých slov myslí vážně?

Když konečně přišly vánoční prázdniny, George už byl zoufalý a jen s malým nadšením reagoval na Fredovy plány zakládající se na faktu, že v Bradavicích o Vánocích zůstává jen několik členů profesorského sboru.

"Co je to s tebou?" zeptal se jednoho dne podrážděně Fred, když George nejen, že se neusmál, ale dokonce v podstatě ignoroval jeho prvotřídní plán zahrnující zmijozelskou kolej, profesora Snapea, který každoročně zůstával jako jeden z dozorů o prázdninách, a tunu vánočního pudinku.

"Co by bylo?"

"Chováš se, jako bys byl duchem jinde a máš stejný výraz, jako Percy, když mluví o tloušťce stěn kotlíků. Mimochodem, víš, že jim ubrali další dva centimetry, to už je do nebe volající… Merline! To sem nepatří, co s tebou krucinál je, Georgi?"

"Má tak nádherné vlasy… nemyslíš, že má nádherné vlasy?"

A tak poprvé od chvíle, kdy se Fred naučil mluvit - a že mu to, k pýše paní Weasleyové a zoufalství zbytku rodiny, netrvalo dlouho - ztratil řeč.

"Vždycky, když si čte, tak si je sepne v zadu do drdolu, ale stejně se jich několik uvolní, a pak poletují kolem její hlavy a ona si je tak rozkošně odhrnuje z očí…" pokračoval zasněně George nevnímaje, že právě svému dvojčeti přivodil šok.

Naštěstí, nebo snad naneštěstí?, se Fred vždy dokázal velice rychle a snadno oklepat ze všech situací, a tak po několika vteřinách znovu nabil svého vyšperkovaného umu mluvení a zároveň se zahleděl stejným směrem, jako jeho bratr.

Dvojčata Weasleyova tedy teď s takřka totožnými upřenými pohledy propalovala nedaleko sedící Hermionu Grangerovou, která se snad už po sté ve svém životě pročítala Podrobnou historií Školy čar a kouzel v Bradavicích a nevěnovala jim ani za mák pozornosti.

Jediný, nepatrný rozdíl byste v jejich pohledech však našli… Nalevo sedící chlapec pozoroval dívku s úctou, jako by byla světice, zatímco výraz druhého se změnil z šokovaného, na pobouřený, který nakonec vystřídal oslnivý úsměv, když dostal nový geniální nápad (tedy alespoň podle Freda byl geniální).

"Takže Hermiona Grangerová, ano?" zeptal se svého bratra po chvíli s potutelným úsměvem. "Té se ti zachtělo? No, sice nechápu proč zrovna ona, když jsi takovej fešák… no vždyť se na mě podívej, pro Merlina, nejsi sice tak skvělej, jako já … no, ale furt jsme dvojčata… to se dá zařídit, určitě se to dá."

"Nedá," reagoval posmutněle George, "vůbec neví, že žiju."

"Jasně, že ví! Před chvílí nás přece zdravila!"

"Myslí si, že jsem jen Ronův starší brácha."

"Ty si, Ronův starší bratr."

"Víš, jak to myslím…"

"To teda nevim."

"Ale víš! Vždycky víš, jak to myslím!" rozzuřil se George a měl pravdu, Fred doopravdy věděl, jak jeho bratr myslí, problém však byl, že nepobral tolik racionálního uvažování a už vůbec nedokázal rozpoznat romantickou duši, kterou hluboko v sobě George ukrýval.

"Neboj se, bráško," poplácal ho konejšivě po rameni, "blíží se Vánoce a to je přeci doba zázraků." S mojí menší pomocí.

***

Štědrý večer v Bradavicích bylo něco, o co by nikdo nechtěl přijít, pokud by ovšem neměl šanci strávit čas štěstí a lásky s rodinou, kterou neviděl po celý školní rok - proto se vždy našlo jen pár těch, kteří na hradě zůstávali a stále častěji to bylo i více studentů vyšších ročníků, jako například Draco Malfoy, který doopravdy nestál o štědrovečerní večeři u dlouhé tabule jen ve společnosti své zachmuřené matky a vyděšených domácích skřítků. Krom toho zůstat na Vánoce v Bradavicích mu zaručovalo skoro až posvátný klid ve Zmijozelu, který až na několik nevýznamných výjimek, zůstal liduprázdný a zároveň možnost kdykoliv si zlepšit náladu na chlapci-který-přežil-a-neměl-se-kam-vrátit. Jestli si byl něčeho Draco Malfoy vědom tak, že Harry Potter na tom bude, co se týče rodiny, atraktivnosti i rozumu, vždy mnohem hůř než on, a tak se mu může podle libosti vysmívat. Koneckonců to byla blonďákova nejmilejší zábava.

"Pottere," oslovil brýlatého chlapce toho rána při obědě, když oba mířili ke svým kolejním stolům, "to je mi ale náhoda," mluvil blahosklonně a dostatečně nahlas, aby ho slyšelo i publikum, co na tom záleželo, že bylo výrazně menší než normálně? "zůstals v Bradavicích na Vánoce?"

Věděl, že se s ním ta zářící celebrita kouzelnického světa nebude chtít bavit, ale to mu nemuselo vadit. Přesně věděl, jak se chovat a co říkat, aby Potter neodolal, zastavil se v půli cesty a rozhodl se mu oponovat. Jestli si na něčem Draco zakládal stejně, jako jeho otec, tak šlo o udržování dokonalého zevnějšku, dávání jasně najevo svůj majetek, kamkoli vešel, a především získávání informací o svých nepřátelích. A poněvadž byl Potter jeho rival číslo jedna, nikdo ho neznal lépe než Draco.

"Vždycky zůstávám na Vánoce v Bradavicích," oznámil mu obezřetně Potter a Draco se v duchu usmál.

"Och jistě, samozřejmě," reagoval nonšalantně Draco a mávl rukou, "málem bych zapomněl, vždyť ty se přeci nemáš kam vrátit."

"Malfoyi,…"

"Věřím, že Weasleyovi by se o ochránce kouzelnického světa moc rádi ujali, ale zjevně nemají dost peněz, aby se postarali o Vánoce alespoň svým vlastním dětem," pokračoval Draco s arogantním úsměvem, když koutkem oka ve vchodu do Velké síně zaznamenal několik rudých kšticí. Weasley i všichni jeho sourozenci - Draco se nenamáhal počítat, kolik jich ještě v Bradavicích zůstávalo. Vždyť jsou jako koťata! Možná jim doporučí, aby je začali topit, než se přemnoží a svět pohltí oškliví pihovatí zrzci - tentokrát zůstávali v Bradavicích spolu s Potterem a tou malou šmejdkou. "No a Grangerová? Ta by Bradavice vůbec neměla opouštět, ještě by ji a tu ostatní mudlovskou špínu nepustili zpět. A to by byla taková škoda!" vykřikl Draco a nasadil komicky zděšený výraz.

Několik studentů postávajících kolem se spokojeně zasmálo a Potter zrudl. Když nefunguje urážení jeho, zaměř se na ty jeho kamarádíčky - to byla jedna z mnoha Dracových osvědčených metod z jeho osobního seznamu Jak na Pottera.

"Nevšímej si ho, Harry," řekla Potterovi Grangerová, když se začal nadechovat k protestům.

"Měla bys ho nechat, Grangerová," pokračoval Draco ve škádlení a seč mohl, snažil se bránit spokojenému úsměvu, když hleděl na Potterův výraz, "už se připravoval, že z něj něco vypadne a já se nemůžu dočkat, co to bude. Ale možná bych ti radil od něj ustoupit."

"Jdi se vycpat, Malfoyi!"

"A víc nic?" reagoval zklamaně. "Úplně jsem viděl, jak ti to v hlavě šrotuje, ale teď… dost pochybuju, že tam vůbec něco máš."

"Já -"

"Jaké zklamání," povzdechl si teatrálně Draco, čímž přerušil další z Potterových rozezlených a určitě velice krátkých a neoriginálních obvinění. "Přestal jsi mi být vhodným protivníkem, Pottere. Nevěřil bych, že to dokážeš, ale nudíš mě. Veselé Vánoce."

"Co si to dovoluješ?!"

"Vrozená slušnost mi velí zachovat si dekorum," poznamenal Draco a na tváři se mu objevil spokojený úsměv. "Takže znovu: Veselé Vánoce, Pottere, a šťastný Nový rok. Uvidíme se na večeři." Draco se otočil na podpatku a s takřka radostným úsměvem ignoroval Pottera, který za jeho zády vykřikoval, že nemůže odejít, když spolu ještě neskončili.

Neskončili, Pottere, to jistě ne.

***

"Jak si… jak vůbec… Merline, já ho tak nesnáším!"

"Uklidni se, Harry," mírnila svého kamaráda jako vždy Hermiona. "Vždyť se nic nestalo a nakonec… Draco byl překvapivě -"

"Slušnej," doplnil Ron s pusou plnou vánočního cukroví. "Sice je to trochu děsivý, ale je to fakt."

"Ronald je nechutný, jako vždy," poznamenala Hermiona a opovržlivě se podívala na chlapce, jehož tvář doslova praskala ve švech a kolem rtů měl rozmazánu čokoládu, "ale má pravdu. Tak už to nech být, třeba… třeba ho osvítil duch svatý, nebo tak něco."

"Malfoye? To těžko!"prskl Harry na oplátku. "Jeho černá duše si nezaslouží žádné spasení."

"Myslím, že to trochu přeháníš… děláš jako by byl Draco čistá inkarnace zla nebo tak, ale já bych řekla, že…" nedokončila Hermiona a zatvářila se zamyšleně, čehož si naštěstí Harry s Ronem nevšimli. Kdyby si totiž všimli - a samozřejmě za předpokladu, že by alespoň jeden z nich chápal, co se skrývá v dívčí duši - nejspíš by byli velice překvapeni, co právě jejich kamarádku napadlo. "A vůbec, Harry, přestaň si konečně lámat hlavu s Malfoyem, jsou Vánoce…"

"Jistě, jistě, svátky míru a pohody," vložil se do toho Fred s úsměvem, který se mu během jejich konverzace rozléval na tváři a stával se stále zářivější.

"To znamená i štědrovečerní večeři a oslavu ve Velké síni," dokončila Hermiona, jakoby ji nikdo nepřerušil.

"A všichni milují večírky!" vykřikl Fred a všichni se na něj překvapivě otočili. Jestli Ron s Harrym nedokázali prohlédnout dívčí duši, tak co se dělo ve Fredově hlavě nepochopil nikdy nikdo a jen na Georgově tváři se zračily pochybnosti a strach.
 

18 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jenny Jenny | Web | 24. prosince 2012 v 11:38 | Reagovat

Nemůžu si pomoct, ale George byl ... Roztomilý (?) :D Pořád jsem se nad ním usmívala, to jeho "Ani neví že žiju" a podobně bylo naprosto dokonaloučké ^^

2 Hope Hope | Web | 24. prosince 2012 v 11:47 | Reagovat

jasně, velkou část už jsem četla, ale pořád je to stejně skvělé =o) některé ty pasáže byly vážně moc vtipné! =o) těším se na druhou část! =o)

3 nel-ly nel-ly | Web | 24. prosince 2012 v 11:57 | Reagovat

[1]: oni jsou roztomilí oba dva! jen každý jinak a chvílema až moc infantilně, ale proto se daj pokaždý krásně využít

[2]: njn, já to musela rozdělit, je to moc dlouhý, na druhou stranu alespoň bude odsek mezi starou a novou částí :D díky :)

4 Fidelle Fidelle | Web | 24. prosince 2012 v 15:05 | Reagovat

Freddie a Georgie... Moji miláčkovia! Vážně, bez nich by to nebylo ono :D Víš ty co? Jsem vážně zvědavá, který z párů se ti tam objeví :-D Dá se tam najít náběh na Geormione, Dramione, ale překvapivě i Drarry :-D Jo, Drarry, to by bylo super. To by pak George mohl mít Hermu a všechno by bylo fajn :D

5 nel-ly nel-ly | Web | 24. prosince 2012 v 21:46 | Reagovat

[4]: no podle jednoho návrhu by těch možností bylo ještě víc, ale v tom jsem se zamotala tak dokonale, že už bych se nevymotala
tak schválně... jak jsem to vymyslela?

6 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 25. prosince 2012 v 13:38 | Reagovat

Tak a je to, hlasování zde http://sussanah.blog.cz/1212/kouzlo-vanoc-hlasovani
=)
A teď si to jdu konečně přečíst, abych mohla komentovat i k věci ;-)

7 Maysie Maysie | E-mail | Web | 25. prosince 2012 v 16:15 | Reagovat

No vidíš, že to jde!
Jdu natěšeně na část 2, na tu čekám :D

8 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 26. prosince 2012 v 20:40 | Reagovat

Skvělé. Ve většině povídkách je to Fred kdo pokoukává po Hermione.

9 nel-ly nel-ly | Web | 26. prosince 2012 v 20:54 | Reagovat

[7]: to je furt ta část, kterou jsi znala :-D to domyšlení... bylo tam x-možností

[8]: ono se Fremione líp píše, ale George je chudinka opomíjenej :) já měla vždycky Freda za strůjce žertíků

10 Polgara Polgara | Web | 29. prosince 2012 v 17:16 | Reagovat

Tak teď Fred a George? Oba dva mám ráda a je škoda, že je s nimi málo povídek. No, dovedu si představit, co Hermionu napadl. Jen doufám, že se to ubírá směrem ku hetero povídce. Jdu číst dál :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA