Dáno osudem (27)

29. listopadu 2012 v 14:00 | Nel-ly |  Dáno osudem
Kapitola je (dokonce) relativně dlouhá… ve wordu ji mám na pět stran, tak doufám, že moji snahu oceníte a jsem vážně ale vážně zvědavá, co si o ní myslíte… protože by klidně mohla být poslední, od začátku mám tři různé varianty úplného konce povídky a popravdě tahle je jedna z nich.
Využijte možnosti, že se ještě můžete zapojit do děje a řekněte mi, prosím, co si myslíte. Hvězdičky samozřejmě jako vždy vítány.
Kapitola opět bez betareadera, za možné chyby se omlouvám, ale v brzké budoucnosti to znovu číst nebudu, protože by mi došlo, jak nechutně patetická umím být :D.


Jít s davem se ukázalo opravdu jako to nejlepší řešení, to si Astorie vyzkoušela už během prvního týdne ve škole a stále se v tom utvrzovala i další tři měsíce po začátku školy. Jenže to nebylo lehké, ani zdaleka.

Život zmijozelské studentky byl v lecčems relativně jednoduchý, jenže srdcem a duší do své koleje nikdy nezapadala. Bylo bolestné sledovat ponižování, jemuž byli vystaveni studenti Mrzimoru a Havraspáru a těžké pozorovat, jak se Nebelvírští z posledních sil brání. Ta kolej si doopravdy zasloužila svůj erb, protože za celou tu dobu Astorie neviděla ani jednoho studenta v červeno zlatých barvách sklonit hlavu před neprávem, které na nich bylo vykonáváno - na druhou stranu, jak často říkal Liam se znechuceným úšklebkem - bylo by pro mě mnohem jednodušší, kdyby se dokázali vzdát své hloupé hrdosti a nechali si sílu až do chvíle, kdy to k něčemu bude. Astorie ovšem pochybovala, že ta chvíle přijde.

Noví profesoři, sourozenci Carrowovi, možná nebyli úplní Smrtijedi - to nikdo nevěděl - ale jen proto, že na to nebyli dost chytří. On byl zaostalý hulvát a ona ježibaba. Na dřívější Obraně se už neučili jak se bránit kletbám, právě naopak - měli na sebe navzájem útočit, ubližovat svým spolužákům. Většina se na začátku bránila, jenže tresty za to, když někdo neposlechl přímý rozkaz, byly ještě mnohem horší, a tak po sobě studenti začali metat bolestivé kletby a ubližovali si navzájem.

Astorie na většinu hodin společně s Ginny a Lenkou, ale nikdy si s nimi nemohla pořádně promluvit. Když už tak během soubojů, kdy všechny záměrně mířily jiným směrem nebo nedávaly do svých kouzel takovou sílu. Ginny jako dcera krvezrádců na tom byla hůř, než ostatní, stal se z ní terč - jenže bojovala, jak už se od ní ostatně dalo očekávat, a tak stále častěji chodila do třídy s novými odřeninami a boulemi dřív, než se ty staré stačily zahojit.

"Máš nějaké zprávy?" přitočila se k ní Astorie během Studia mudlů, kde se teď učili o tom, že mudlové jsou podřadná rasa podobná nemyslícím zvířatům, kterým se musí pořádně utáhnout obojek.

"Nic moc," šeptla nenápadně Ginny. "Skoro nic se k nám nedostane. Poštu procházejí, krby jsou hlídané a stráže hlídají všechny tajné chodby."

"Jak to -" vytřeštila na ni Astorie oči. Neměla tušení, že v hradě vůbec nějaké tajné chodby jsou, i když to zase nebylo zas takové překvapení. "Ne, neříkej mi to, nechci to vědět. Ale buď opatrná, prosím."

"Neboj," pokusila se ji zrzka uklidnit, ale neznělo to zrovna důvěryhodně.

"Něco plánujete," vydechla užasle Astorie. "Že ano? Ginny?"

"Nechci tě do toho zatahovat…"

"Hloupost. Pomůžu, jak budu moct. Zmijozelskou kolej skoro nehlídají."

"Vážně?"

"Spolehni se," řekla s větším odhodláním, než cítila. Neměla v sobě zdaleka tolik odvahy, co její přátelé, ale stát stranou nedokázala.

***

Věděla, že to byl hloupý nápad a marný pokus. Ovšem stálo to za to. Doopravdy? Stačil jediný pohled na výraz svého kamaráda a Astorie se znovu roztřásla. Měli takové štěstí!

Ginny a Neville vymysleli plán, jak se vloupat do ředitelny a ukrást Nebelvírův meč. Vše šlo vlastně velice dobře, protože nikdo nemohl vědět, že nebelvírům pomáhá i někdo, kdo k nim nepatří. Zmijozelští, ať už byli jakýkoliv, nebyli nikdy podezřelí, přesto by Astorie přísahala, že profesor - tedy ředitel - Snape o jejím podílu na tom plánu věděl, nebo to alespoň tušil. I když nemohla přijít na to, jak.

Měli štěstí. Školní tresty v Bradavicích se změnily. Ty tam byly písemné tresty a umývání trofejí v pamětní síni. Vrátil se Středověk a s ním tělesné tresty a studenti mizeli.

Po tom nepovedeném pokusu o krádež Nebelvírova meče Astorie nedostala šanci si s Lenkou nebo Ginny promluvit. Celý týden před vánočními prázdninami si vyměňovaly jen zoufalé pohledy a ona stále děkovala všem svatým, známým i neznámým, že ředitel Snape nevymyslel jiný trest, než že pachatele poslal s Hagridem do Zapovězeného lesa - jakoby je tím… Ne, to byla přeci hloupost.

Teď však měla Astorie jiné problémy. Znovu se ocitla doma. Tedy spíš v místě, které její domov jen připomínalo. Matka chodila po domě jako tělo bez duše, otec se na dlouhé hodiny zavíral v pracovně a přesto, že život v Bradavicích se stal sotva snesitelný a nebezpečný, Astorie se toužila vrátit zpět.

Nedokázala zůstávat ve svém pokoji, aniž by nevzpomínala, jak tu byla naposledy. Bylo to před rokem - neuvěřitelné, že už uběhla taková doba. Byl to přesně rok od chvíle, kdy Dracu Malfoyovi vyznala své city a on jí neodpověděl. Přesně rok od chvíle, kdy Luciuse Malfoye zavřeli do Azkabanské věznice, z které během několika měsíců unikl spolu s ostatními Smrtijedy. Přesně rok od chvíle, kdy se celý její život zhroutil - ale v tu dobu si to ještě neuvědomovala.

Kéž by tak měla Obraceč času! Přestože nefungoval na dlouhé časové úseky, stejně by se o to pokusila. Vrátit se zpět, stisknout Draca v náručí, nenechat ho odejít ze svého pokoje ani ze svého života. Co by se stalo, kdyby k němu byla milejší a otevřenější? Třeba by se nakonec nestal Smrtijedem a neopustil ji. To byly jen domněnky a nesplnitelné touhy, které ji sžíraly zevnitř, zatímco se procházela po zasněžené zahradě u kdysi honosného sídla své rodiny.

Jako každý den na sebe navlékla co nejteplejší oblečení a vydala se obvyklou okružní cestou na procházku, aby unikla z toho ztemnělého tichého dobu, který jakoby pomalu umíral díky zrady její sestry. S očima přišpendlenýma k zemi, jak se snažila přesně kopírovat své stopy ve sněhu z minulých dní, pokračovala v cestě, když uslyšela tiché zapraskání.

Astorie bleskurychle zvedla hlavu a v další chvíli už měla vytaženou hůlku připravenou v pohotovostní poloze - k něčemu se přeci jen ty hodiny útoků a obrany hodily. Naučila se bojovat a seznámila se i se spoustou velice nepříjemných kleteb, o kterých si byla jistá, že je dokáže použít. Už nebyla naivní hloupá holka, o kterou se museli všichni starat - změnila se, znovu. Čím dál víc se vracela ke svému starému odhodlanému já, které v ní málem zabila Akademie v Krásnohůlkách a znovu začal objevovat nejdřív její snoubenec a především přátelství s nebelvírskou rudovlasou lvicí. Musela se naučit bránit sebe i své přátele.

Znovu zapraskání, tentokrát o něco hlasitější. Zvuky vycházely z nedalekých keřů na samém okraji jejich pozemku a Astorie si najednou byla naprosto jistá, že se nejedná o žádné zatoulané zvíře. Zrovna uvažovala, jestli se má zeptat, kdo tam je, utéct nebo raději rovnou použít nějakou kletbu, když zpoza křoví vystoupila vysoká postava.

Astorie zalapala po dechu, ale hůlku nesklonila. Během setiny vteřiny se ovládla, nasadila výraz, který se naučila od svých zmijozelských spolužáků, postavila se do pevného bojového postoje a zúžila oči.

"Co chceš?"

***
"Co chceš?"

Její hlas byl drsný a pevný, úplně jiný, než si pamatoval, stejně jako útočný postoj, který moc dobře poznával, ale u někoho jiného. Byla připravená s ním bojovat - nejen se bránit, ale i útočit, viděl jí to v očích. Cítil se, jakoby mu někdo dal pořádnou ránu do břicha.

"Nechci ti ublížit," zašeptal. Ani se nepohnula, přesto si byl jistý, že ho slyšela. Nevěřila mu. Mohl se jí snad divit?

V posledních měsících Draco nežil, ale přežíval. Kdysi si myslel, že Malfoy Manor je to nejpohodlnější místo, v kterém by dokázal strávit celý svůj život, ale když nesměl odejít, najednou se to změnilo. Nenáviděl ten dům, stejně jako nenáviděl všechny, kteří vcházeli a odcházeli přes jeho práh.

Tak dlouho se však utápěl v sebelítosti, že si dnes ráno, když znovu ztraceně hleděl z okna, řekl: Dost! Byly přeci Vánoce, což znamenalo, že bradavičtí studenti se vrátí domů - že ona se vrátí domů. To pomyšlení mu do žil vlilo novou krev. Draco Malfoy nebyl zbabělec, právě naopak - byl dost chytrý na to, aby se vyhnul boji, když bylo potřeba a zároveň odvážný, když musel. A pro ni chtěl být vždy jen hrdina.

Teď začal o svém plánu pochybovat. Věděl, že si někdo určitě všimne, že zmizel - přestože se o něj skoro nikdo nezajímal, a že ho za to potrestají. Ale za trest - jakýkoliv - to stálo. Alespoň jednou ji ještě vidět, mluvit s ní, i když nevěděl o čem.

"Rio…"

"Neříkej mi tak!" zasyčela třesoucím se hlasem, ale její hůlka se ani přes mráz nezachvěla.

"Promiň." Jen si odfrkla a on nevěděl, jak dál. Bylo to těžší, než tušil a především… Uvědomil si, jaký byl hlupák, když si dopředu nevymyslel žádný plán. Měl předpokládat její chování a připravit se. "Jen s tebou chci mluvit."

"Tak mluv," vyhrkla, "než zavolám pomoc."

"Nepotřebuješ žádnou pomoc," řekl Draco zmateně.

"Že ne? Stojím tu přeci se Smrtijedem!"

Poslední slovo znělo jako facka a Draco se zachvěl. Nikdy by ho nenapadlo, že v jejím hlase uslyší takovou nenávist a nechuť.

"Neměl jsem na vy -"

"Nevykládej mi tu báchorky, Malfoyi!" skočila mu do řeči a její oči se ještě zúžily, až připomínali tenké čárky, jimiž neprosvítala skoro žádná modř. Tak rád by si je znovu prohlédl, sevřel do rukou tvář, zahřál zmrzlé tělo, políbil ji… "Řekni, co tu chceš, a pak zmiz."

"Chtěl jsem tě jen vidět."

"Proč?"

"Chybělas mi."

Znovu si znechuceně odfrkla a i jemu ta slova přišla směšná a sebelítostivá, jenže si nemohl pomoct. Stál tady s hůlkou v kapsách a rozpaženýma rukama, zatímco ona mu stále pevně mířila na srdce, které v tu chvíli odhalil víc, než si kdy uměl představit. Věděl, že se ponižuje a že jeho chování není ani zdaleka hodno jeho jména, nemohl tomu ale zabránit.

"Vážně. Je mi to všechno moc líto, kdybych tak mohl… kdybych tomu mohl zabránit. Udělal bych cokoliv, abych… abych mohl být zase s tebou."

Ani se nehnula, nic neřekla, dokonce ani její dech se nezměnil. Jakoby jí to bylo úplně jedno.

"Pamatuješ? Minulý rok. U tebe v pokoji. Řeklas… řeklas, že mě miluješ," pokusil se o vemlouvavý tón a vsadil vše na jednu kartu. "Mrzí mě, že jsem ti tehdy neopověděl. Všechno mohlo být jiné, že? Měl jsem to udělat. Měl jsem sebrat odvahu a -"

"Ne."

"Cože?" zvedl oči a znovu se jí zahleděl do obličeje.

"Na tohle už je pozdě," zasyčela. "Kdybych mohla vzít svá slova zpět, udělala bych to. Ale nemůžu, na minulosti se už nic nezmění."

"Takže nepopíráš, že…"

"Nebudu ti lhát, Draco. Ale to je všechno," řekla potichu a na okamžik uhnula pohledem, pak se mu však znovu pevně zahleděla do očí s hůlkou stále zdviženou, i když jí už musela bolet ruka a tváře jí mrazem zrůžověly. "Už sis vybral. Stejně jako já."

"Nechápu, co tím -"

"Ginny je moje nejlepší kamarádka. Mám ji ráda," řekla a on dokázal jen otevřít ústa. Věděl, že se s Weasleyovou zná, ale nikdy by ho nepadlo, že… Najednou události minulého roku a měsíců před jeho útěkem z Bradavic dávaly mnohem větší smysl. "Stejně jako Nevilla, Lenku a Hermionu, ať už je kdekoliv. Jsou to mí přátelé."

"Ale co já?"

"Co ty?"

"Řekla jsi, že mě miluješ!"

"To už je dávno," zašeptala. "Všechno se změnilo. Ty, já, svět…"

"Já se nezměnil. Stále tě chci. Jsi moje snoubenka."

"Ne, nejsem," odmítla rychle a konečně sklopila svoji hůlku. Za jediným účelem. Z kapsy kabátu vytáhla sametový pytlíček a jemu okamžitě došlo, co v něm je. Hodila ho směrem k němu, zjevně se k němu nechtěla ani na krok přiblížit nebo se ho dokonce dotknout. Donutil se k pohybu. Ztuhle se předklonil a mokrá látka ho zastudila ve dlani. "Nikdy jsem tvoje snoubenka doopravdy nebyla a ani jí být nechci. Možná jsem tě milovala, možná ještě miluju, ale na tom nezáleží. Na tobě už nezáleží, a pokud se ještě někdy setkáme… budeme stát na opačných stranách bojového pole. A já se nebudu držet zpět, za posledních pár měsíců jsem se hodně naučila."

Nezmohl se na slovo, když sledoval, jak opatrně začala po zadu couvat, než se dostala zpět na hlavní příjezdovou cestu k domu, která jediná byla odházená a kam se nesměl přiblížit, protože ochranná kouzla by okamžitě oznámila příchod cizí osoby. Jediný důvod, proč ji zastihl samotnou, bylo, že se při svých, zjevně častých procházkách, vzhledem k vychozeným cestičkám, pokaždé hodně přiblížila k okrajům pozemku.

"Sbohem, Draco. Pozdravuj, Daphne… vždycky jste se k sobě hodili mnohem víc, než my dva," zašeptala skoro neslyšitelně a vítr k němu donesl její slova. Pak se konečně otočila a rychlým krokem se vydala zpět do domu.

Draco zvedl třesoucí se ruku a dlouho mu trvalo, než dokázal ze zamrzlého pytlíčku vytáhnout prsten s diamantem, který Astorii kdysi navlékl na ruku. Dlouho stál na místě a hleděl na prsten, než ho konečně rozhodným pohybem vsunul do kapsy svých kalhot a pak se přemístil do Malfoy Manor připraven na svůj trest. Doufal, že bude hodně, hodně bolestivý a dokáže přehlušit to prázdno v jeho srdci, protože si připadal, jakoby právě zemřel. Tohle byl totiž vážně konec.
 

20 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Surynka Surynka | Web | 29. listopadu 2012 v 14:36 | Reagovat

Nechci žádnej konec! :D Pěkně to koukej dotáhnout až k bitvě... prosím, prosím, smutně koukám.
Byla to hezká kapitola, takyže jsem ji ohodnotila pěti hvězdičkami, prostě jsem si připomněla, že ať se tvářím jako drsňák jak chci, prostě jsem přece jenom ráda, když existujou klasické "románoidní" povídky :D A já bych byla docela ráda,  kdyby tohle nebyl konec, ale pokračovalo to dál... třeba až do bitvy, nebo tak nějak :-D

2 ilon ilon | Web | 29. listopadu 2012 v 16:42 | Reagovat

Máš moc hezký styl psaní :-)

Čte se to v podstatě samo, člověk se začte a najednou je konec.... A to je přesně to ONO ***

Takže plný počet hvězdiček, to je jasná věc :-)

3 nel-ly nel-ly | Web | 29. listopadu 2012 v 16:46 | Reagovat

[1]: ale jo k bitvě se dostanem a někoho zabijem, ještě to chce vyřešit Daphne (jen jsem si slíbila, že povídku do roku 2013 nepotáhnu a dochází mi čas :D sakra)
jo, já furt jak jsem neromantická, a pak vyplodím něco podobného :-D

[2]: děkuju :)

4 es ef es ef | Web | 29. listopadu 2012 v 19:41 | Reagovat

Jojo, styl psaní se mi fakt líbí, škoda, že to není celý vymyšlený a je to z prostředí HP, co píše každej.

5 nel-ly nel-ly | Web | 29. listopadu 2012 v 19:46 | Reagovat

[4]: nemyslím, že u fanfiction vymýšlíš něco míň, naopak aby to za něco stálo, musíš se držet charakterů a pravidel světa, který už byl zadaný, o to je to složitější než jednoduše si vymyslet nějaký svět - a většinou se nakonec všechny příbhy už stejně podobají
já fanfiction ráda, až si budu chtít přečíst něco vymyšleného, tak si přečtu knihu a ne povídky na netu ;-) ale děkuju, originální povídky tu mám taky, ne jen 27. kapitolu FF

6 Jenny Jenny | Web | 29. listopadu 2012 v 19:56 | Reagovat

Áááááá <3 byla šíleně krásná :')) Úplně úžasná prostě. Ale.. Nevím, prostě ti do toho nechci kecat. Musím říct, že by mě mrzelo, kdyby tohle byl konec ale na druhou stranu by byl otevřený a každý by si představoval podle sebe, jak to dopadne :D O:).. Jak chceš, líbilo by se mi všechno hlavně, že to píšeš ty.

7 dorea dorea | Web | 29. listopadu 2012 v 19:57 | Reagovat

že se každej v té zoufalosti tak vyžívá, teď mám na mysli tebe a ne chudáka Riu nebo Draca :P
ta povídka sice neupdatuje tak často, ale zase si myslím, že se vyplatí na ni počkat, jsem vážně zvědavá, co Astorie vyvede, protože si nemyslím, že by seděla se složenýma rukama a navíc ta kapitola k téhle myšlence trochu svádí
jo! a chudák Draco, nemám tě ráda :P takhle ho trýznit

8 nel-ly nel-ly | Web | 29. listopadu 2012 v 20:02 | Reagovat

[6]:ještě to chce tu Daphne... ony tyhle části už byly naplánované v rychlém sledu, protože během kapitol překakuju měsíce a tak, jenže to se mi jaksi nepovedlo :-D díky :)

[7]: nevyžívám! O_O ale je to potřeba
si to zasloužil, já na tý chudince tak pracuju, aby začala vypadat lidsky - ale tak, aby mě neštvala a všichni maj vždycky rádi Draca :D

9 Pouli Pouli | E-mail | Web | 29. listopadu 2012 v 21:32 | Reagovat

Tak tohle není dobré místo pro konec. Já chci prostě happy end. Zase jsem četla a nedokázala přestat, dokud nedošla kapitola. Doufám, že ti dva dostanou příležitost si promluvit ještě před bitvou. A je mi celkem jedno, co se stane s Daphne. Opět výborná kapitola. A dokonce tak brzy po té minulé. :-D

10 nel-ly nel-ly | Web | 29. listopadu 2012 v 21:39 | Reagovat

[9]: já slíbila, že se vejdu do roku 2012 :-D a on je konec listopadu :-X
chudák Daphne a to si pamatuju, že ještě v polovině povídky měla tolik fanoušků

11 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 29. listopadu 2012 v 22:56 | Reagovat

Jo, takhle povídkamě vždycky bavila. Vždy jsem to četla tak pozorně a vždy jsem se tak nervovala, když si spolu Astorie a Draco náhodou nerozuměli. Takový psycho.
Ne, takhle to nemůže zkončit. Vždyť bych z toho měla zase půl roku šoky, než bych na to zapomněla. ???  :D

12 Hope Hope | Web | 29. listopadu 2012 v 23:32 | Reagovat

konec? KONEC?! no way! brouku, neštvi mě! já chci další! a brzy! takže šup, šup =o)

13 Ezlo Ezlo | E-mail | Web | 30. listopadu 2012 v 10:22 | Reagovat

Promiň, že to píšu sem, ale email mi nešel odeslat -> prý odmítnutí nějakým serverem.
Takže, nevím, jak ostatní, ale já je dělám v Animation Shop 3, který tam má sám o sobě dobré efekty, zkus si ho někde stáhnout :)
Jinak děkuji za pochvalu a doufám, že jsem pomohla ;)*
Ezlo

14 Surynka Surynka | Web | 30. listopadu 2012 v 12:26 | Reagovat

[3]: No to ti sice dochází čas ale tak nepotáhneš ji třeba do konce roku 2013  (trochu ti termín posuneme :D ) No a bohužel si čímdál víc uvědomuju, že asi každá ženská romantická, akorát některá víc (až to fakt přehání) a některá míň :D

15 nel-ly nel-ly | E-mail | Web | 30. listopadu 2012 v 14:49 | Reagovat

[11]: tak trápit tvoji psychiku, to bych určitě nechtěla :)
základ romancí je, že jsou oba hlavní aktéři naprostí blbci a tihle dva se v tom stávají už odborníci - co to vypovídá o mně? O_O

[12]: <3

[14]: no ne, už stačilo, datum 2013 se u téhle povídky už objevit prostě nesmí... koneckonců toho mám na dokončování víc než dost :-X

16 zelvicka7 zelvicka7 | E-mail | Web | 30. listopadu 2012 v 20:29 | Reagovat

Páni. Hrozně povedené. Na Astoriině místě bych se zachovala podobně. Chvíli jsem litovala Draca... ale vážně se zachoval hrozně. To nesmí být konec! Snad bude další kapitola... "brzy". :-D

17 nel-ly nel-ly | E-mail | Web | 30. listopadu 2012 v 20:41 | Reagovat

[16]: "brzy" je hodne obšírnej pojem... :-D ale budu se snažit, přísahám
já si to až nechutně užívám, když na sebe ječej (tedy, když ona ječí na něj a on většinou trpí), je v tom něco sadisticky krásnýho :)

18 zelvicka7 zelvicka7 | E-mail | Web | 30. listopadu 2012 v 20:42 | Reagovat

[17]: máš zvláštní smysl pro krásu ;-)

19 Infinity Infinity | Web | 2. prosince 2012 v 16:18 | Reagovat

Takhle to přeci nesmí skončit. :(
Já chci aby byli spolu. :D

20 Nishi Nishi | Web | 6. prosince 2012 v 18:24 | Reagovat

Asi jsem škodolibá, ale musím to říct: Do toho Astorie! Jen tak dál!
Abych řekla pravdu, napůl jsem čekala, že Astorie povolí a jsem ráda, že to neudělala :) Draco má to, co si sám způsobil a napravování chyb nebude jen tak lehké... Když má proti sobě novou Riu s velkým sebevědomím a s více Nebelvírské krve, než zmijozelské...
Takže se těším, co se stane dál ;) :)

21 nel-ly nel-ly | Web | 6. prosince 2012 v 19:31 | Reagovat

[18]: zvláštní, to už mi někdo říkal :D

[19]: no.. kdoví :)

[20]: jestli jsem na něco trochu hrdá, tak vývoj Astoriina charakteru, furt to neni hrdinka (ale to ona nebude nikdy), ale už se umí sama bránit, take jí mám chvílema i ráda
ale jo... Dracouš to zpackal a uvidíme, jestli bude mít šanci to napravit

22 Delly Delly | Web | 7. prosince 2012 v 22:51 | Reagovat

Toto je snad jedna z nejlepších kapitol této povídky :-) Nejenže se krásně četla, rychle ubíhala, popisy jejich pocitů jsou úžasné, ale i to, co se v ní dělo. Prostě úžasná kapitola :-)
Sice mi tu bylo Draca líto, i když si to svým způsobem zasloužil, ale líbilo se mi, že si Astorie stála za svým až do konce. Ale tu tyranizaci Draca ti stejně neodpustím :-P :-|
Každopádně doufám a očekávám (!), že nemáš v plánu konec upravit podle svého, například tak, že se Draco s Astorií nedočkají svého "happyendu" :-| :D
Moc se těším na další kapitolu :-)

23 Dani Dani | 8. prosince 2012 v 17:17 | Reagovat

Bóžé já se tady rozbrečím :D Mě je Draca líto ... Žádnej konec !!!!! Pff pěkně at jsou na konci spolu :DDD

24 Deara Deara | 30. prosince 2012 v 18:39 | Reagovat

:D doré ako vždy. Aj keď som si na túto poviedku  spomenula až po veľmi veľmi dlhej dobe ( tak napol som očakávala, že už bude dokončená...ale aspoň sa mi nazbierali kapitoly)chcem vedieť ako to skončí.
A nechcem rýpať (lebo poviedka sa mi páči)
ale mne sa zdá ( ale nie na 100%) že Draco chodil normálne do školy a len na prázdniny bol doma (keď tam bol Harry), nie? teda nie, že by mi nejak zvlášť vadili odchylky aj tak by sa nehodilo aby Draco otravoval Astoriu v škole ďalej... :-D

25 nel-ly nel-ly | Web | 30. prosince 2012 v 21:40 | Reagovat

[24]: ono je to možný, my se o tom bavily a nějak jsme nepřišly na to, jak to je, takže jsem pak řekla, že si to prostě trochu upravim
ono nikde není napsané, jak se v Bradavicích vzal a že opravdu do školy chodil... a logický mi přišlo, že když zdrhl, tak se na sedmej ročník nevrátil, ale vážně netuším

já ji vážně hodlám dokončit, jen mi to nějak nejde, jak bych sama chtěla :D tak děkuju a snad ještě chvíli vydržíte, v plánu bylo cca 30 kapitol a toho se furt držím :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA