Být sám

5. října 2012 v 16:08 | Nel-ly |  Jednorázovky
Potřebovala bych si najmout vymýšleče názvů, takže kdyby někoho napadlo něco zajímavějšího, jsem svolná prakticky ke všemu... Každopádně je to povídka. Je to HP. A je relativně dlouhá - netlesktejte, zatleskám si sama. Konečně taky něco, už bylo na čase.
Postavy: Draco Malfoy a... nechte se překvapit
Doba: po Bradavicích
Rating: 15+
Slov: 1980


Za svůj život už si Draco Malfoy nikdy nebyl sám. Od narození ho stále někdo doprovázel. Nejdříve to byli domácí učitelé, kteří s ním trávili takřka každý den, pak v Bradavicích měl po boku neustále Crabba a Goyla, popřípadě někoho jiného ze svých spolužáků. Zvykl si na to. Nikdy mu zvlášť nevadil nedostatek osobního prostoru či nějaké intimity - nemůžete postrádat to, co neznáte.

Během svých let v Bradavicích si plně vystačil se svou v podstatě osobní ochrankou, ale během posledních dvou ročníků se všechno změnilo. Najednou se ocitl sám ve světě a ztracený. Přátelství, která nikdy v podstatě neexistovala, se rozpadla stejně, jako se ocitl na pokraji zkázy svět, který vždy znával.

Po válce to pro něj nebylo vůbec jednoduché. Nejen, že jeho rodina ztratila značnou část svého majetku, ale především jméno - tak důležité pro jakýkoliv nový začátek. Všichni ho znali jako toho Malfoye. Syna jednoho z předních Smrtijedů, kteří hnijou v Azkabanu. Toho, jenž se - ač nepřímo a nebyl za nic odsouzen - podílel na smrti Albuse Brumbála. Toho, kterým každý ve slušné společnosti opovrhoval. Z úplného vrcholu společenského žebříčku Draco padl na samé dno, z kterého se už nebylo možné vyhrabat.

Chodil do práce na Ministerstvu kouzel, kdy sedával sám celé dny zavřený ve své kanceláři - nebo spíš jedné z mnoha buněk, oddělených jen tenkými napodobeninami zdí. Nikdo se s ním nebavil a on ostentativně dával najevo, že to ani nemá zapotřebí. Ať si říkali, co chtěli, on byl Malfoy a to se nikdy nezmění. Zrodil se proto, aby byl hrdý na své jméno, a tak hodlal i zemřít - ač bez přátel a pořádného života. Jediné jeho povyražení představovaly víkendové noci v zapadlých barech v centru Londýna, kam se většina těch ´slušných´ obnovitelů nového systému neodvažovala ani vstoupit.

Byl pátek večer a Draco se připravoval na svůj obvyklý program. Usedl za bar v podniku s pochybným jménem, kde už se před desátou večer v temných koutech slézaly horce se na sebe tisknoucí dvojice, které posléze mizely do zadu na záchodky. Bylo snadné poznat, kdy šlo o placenou společnost - častější případ - a kdy jen o jedince, kteří si přišli povyrazit - ale i takových se tu vždy našlo dost.

Draco si objednal pro začátek večera whisky se sodou a ledem. Pomalu upíjel a rozhlížel se kolem, když se kousek od něj na stoličku u baru usadila povědomá postava.

Byl to mladý muž tmavé pleti s trochu delšími uhlově černými vlasy, kterému spadaly do čela a částečně zakrývaly velké mandlové oči. Mohl měřit skoro metr osmdesát a měl široká ramena, která na první pohled každého odradila, aby si něco s tím mužem začal. Byl mu povědomý.

Draco se zamyšleně zamračil. Už dlouho se mu nestalo, že by potkal někoho ze svého "minulého" života. Většinu vzpomínek ukryl tak hluboko, jak jen dokázal a snažil se žít, jakoby se nic z toho nikdy nestalo. Nemohl vzpomínat na všechny své sny a představy - na to, kým byl a kým se mohl stát.

Muž zvedl hlavu, aby se rozhlédl po lokálu a jejich pohledy se na okamžik setkaly, to však stačilo na to, aby si Draco vzpomněl. Už to bylo více než pět let, co naposledy viděl Blaise Zabiniho. Změnil se, stejně jako všichni.

"Malfoyi," oslovil ho Blaise bezvýrazně, ale postavil se a přisunul se i se svou sklenkou k němu.

"Zabini," odvětil stejným tónem Draco. "Nečekané setkání."

"To teda," odfrkl si Blaise a usrkl průzračné tekutiny. Draco by vsadil všechno to málo, co měl, že se nejedná o vodu, "nenapadlo by mě, že na tebe narazím zrovna tady… vlastně, že na tebe vůbec narazím."

"Svět je malej," pokrčil Draco rameny.

Blaise se možná změnil, ale zdaleka ne tolik, jak by se dalo čekat po tom všem, čím prošli. Stále mluvil tím svým lehkovážným tónem, rozdával oslnivé úsměvy a uplatňoval své kouzlo osobnosti, i když nebylo koho očarovat. Tuto schopnost zdědil nejspíš po své legendární matce - sedminásobné vdově po vesměs bohatých a vlivných čarodějích, kteří zemřeli povětšinou za záhadných okolností. Ovšem na ni nikdy podezření nepadlo. Neuvěřitelné, ale přesto to tak bylo.

"Takže si neprchl někam do zahraničí, abys začal nový život bez vší tý špíny kolem?" zeptal se věcně Zabini a on se na něj zamračil.

"Jsem Malfoy, nikdy neutíkám," prohlásil a s nemalou hrdostí zaznamenal, že ještě nezapomněl svůj povýšený tón, kterým kdysi dokázal zchladit každého posměváčka. "Jsem tu doma. A krom toho… není místo, kde by alespoň trocha té špíny nezůstala."

"Jo, to máš recht," povzdechl si Blaise a v jeho hlase poprvé zaznělo to, co v hloubi duše neustále cítil i Draco. Samota. Smutek. Nezapadali, nemohli zapadnout, stali se z nich vyvrhelové nového úžasného znovuzrozeného světa pod štítem toho prachmizerného velkého hrdiny s jizvou na čele.

***

Nedalo se říct, že by obnovili staré přátelství, vlastně na ně ani nenavázali, protože ve Zmijozelu nic podobného nikdy neexistovalo. Ovšem další týden už spolu plánovitě seděli u baru, popíjeli, mluvili a našli v sobě to, co zjevně oba postrádali - když ne spřízněnou duši, tak alespoň někoho, kdo chápe. A to bylo něco, čeho si oba více než cenili.

Draco si konečně nepřipadal neustále sám a získal společníka, s kterým si rozuměl. A nejen v minulosti, pohledu na svět a výdrži, co se alkoholu týče. Zdálo se, že mají stejný vkus na ženy, což se v první chvíli mohlo zdát, jako problém. Stalo se to asi měsíc potom, co se poprvé potkali v baru - dokonce i na tom samém místě.

Byla to jedna z těch dívek, které vyšly ven za jediným účelem. Měla na sobě jednoduché červené šaty po kolena, boty na vysokém podpatku a dlouhými tmavými vlasy stále pohazovala ze strany na stranu. Nebyla to profesionálka, to Draco poznal na první pohled - ale bylo zjevné, kvůli čemu sem dnes přišla. Už jen proto, že se sama posadila na bar a objednala si drink s barevným deštníčkem, z nějž stoupaly mráčky různobarevného kouře. Přehodila nohu přes nohu, čímž se povytáhla už tak dost krátká sukně jejích šatů a odhalila jemnou pokožku opálených dlouhých nohou, které vévodily tomu štíhlému tělu.

Chtěl ji.

Ani se déle nezamýšlel a už mával na barmana a v další chvíli před dívkou přistála druhá sklenka. Zvedla hlavu a zahleděla se na něj, pak se usmála. A měl vyhráno. Okamžitě se postavil, popadl svůj drink a vydal se směrem k ní, jenže když dosedal, všiml si po jejím druhém boku nevítaného společníka. Blaise se usmíval stejně, jako vždy, když se rozhodl nějakou dostat a tentokrát si zjevně vybrali tu samou kořist.

Už delší dobu to probíhalo tak, že se sešli v baru, chvíli si povídali, pak se rozdělili, našli si svoji vlastní zábavu a později se znovu sesedli nad další rundou a sdělovali si svoje úspěchy. Jejich životy byly prakticky totožné - oba nesnášeli svou práci, jenže neměli šanci sehnat, cokoliv jiného, protože museli dál splácet svůj "dluh" společnosti, neměli žádné přátele, rodinu, život a noci trávili po barech, kde střídali jednu holku za druhou. Byly to jednorázové akce, často více než jen jedna dívka za noc, trocha toho vzrušení, než se další den vrátí zpět do svých nudných životů. Nežili, přežívali.

"Ahoj, jak se daří?" pozdravil Draco s andělským úsměvem a přerušil tak Blaise, který se nejspíš chystal začít s obdobnou frází. Dívka se otočila čelem k němu a on si všiml, že má velké tmavě modré oči a plné rty. Luxus.

"Skvěle," zasmála se a pohodila hlavou, až se jí kaštanový vodopád rozlil po obnažených zádech, "jak tobě?"

"Hned mnohem lépe," mrkl na ni Draco svůdně a ignoroval Blaise, který se na něj přes její hlavu zamračil. Ale když se dívka otočila, aby usrkla ze svého pohárku, věnoval mu stejně vyzývavý pohled, kterým jasně dával najevo: Tahle je moje!

K jeho překvapení se na něj Blaise zářivě usmál. A v další chvíli, už se zapojil do hovoru. Objasnil brunetce, že jsou s Dracem staří přátelé a že před sebou měli dlouhý nudný večer, než se objevila… a bla bla bla… pokračoval v jasně daném tématu.

Předháněli se, dávali do toho všechno, co mohli a dívka se stala v podstatě camrálem, který si mezi sebou přehazovali. Byla to legrace. Vážně, takhle se Draco už dlouho nepobavil. Ale když se Blaise postavil a s jasnou výzvou nabídl dívce ruku a ona přijala a otočila se směrem k Dracovi, na chvíli se zrazil. To snad nemyslí…

Myslel, uvědomil si Draco v další chvíli, když se našel zamčený na dámských záchodech nejen s tou nádhernou mladou ženou, ale i Blaisem. Jeho společník oproti tomu neměl s nastalou situací žádný problém. Otočil dívku zády k sobě, nosem se zabořil do jejích rozpuštěných vlasů a postupně se prolíbával k jejímu zátylku, zatímco v dlaních hnětl její ňadra. Po Dracovi stihl vrhnout už jen poslední spiklenecký úsměv, než se začal plně věnovat dívčině krku.

Nehodlal se nechat zastrašit, to za žádnou cenu. Přišel sem s tím, že ji dostane a nakonec… bylo jedno, jestli na to bude sám, nebo budou mít společnost. Spolu se Zabinim ji vlastně svedli, takže nebyl důvod, proč by se o ni nemohli i podělit. S tou myšlenkou se k ní Draco přitulil zepředu, chytil dívku za bradu, nadzvedl jí hlavu a přitiskl se ústy na její rty v hlubokém žádostivém polibku, zatímco druhou rukou se sunul po jejím boku a posléze stehnu až k lemu sukně, a pak zase zpět nahoru - tentokrát už přejížděl dlaní po nahé pokožce.

Netrvalo dlouho a dívka už měla šaty vytažené až do pasu a zároveň živůtek stažený až pod ňadra. Stála v předklonu, Draco ji přidržoval za vlasy a za rameno u svého rozkroku, zatímco Blaise si ji s vervou bral ze zadu tak, že kdyby ji oba pevně nedrželi, nejspíš by nedokázala zůstat stát na jednom místě.

***

Ještě ten večer zapomněl, jak se kráska v červených šatech jmenovala, ale pamatoval si na její okouzlený trochu zmatený úsměv, když se s nimi loučila a na to uspokojení, které oba prožili, díky předchozímu nadbíhání a zábavě při společném hecování, až po úžasný sex, kdy si oba přišli na svoje. Mělo to v sobě něco víc než to, co dělávali předtím… Teď si nemuseli povídat o tom, koho dostali. Mohli je dobývat společně, hecovat se přitom, prožívat a taky toho za noc stihli mnohem víc.

Draco společné akce zvykl a pokaždé se těšil, co se jim povede ulovit tentokrát.

Brzy zjistil, že i profesionálky mají svoji výhodu. Jasně, muselo se jim platit, ale v některých podnicích se našly holky, co nevypadaly vůbec zle a nebyly nejdražší. A co víc… byly dostatečně zkušené, aby je dokázaly pojmout oba naráz. Střídali se. Jednou byl Blaise vzadu, po druhé Draco. Někdy to dělali společně, jindy jednotlivě - ovšem prakticky pokaždé u toho byli oba společně.

Draco si nikdy nepamatoval jména dívek, se kterými spal. V takovém počtu by to ani nezvládl, ale brzy se přistihl, že už nevnímá tváře a dokonce ani těla těch, které si vybírali. Všechno směřovalo jen na tu akci - užívat si společné hecování, nahrávky jeden od druhého, to, jak dokonale se přitom s Blaisem bavili. A pak…během sexu. Stále častěji se mu ve spánku zjevoval obraz mandlových očí a uhlově černých vlasů a všechny ty ženy zapadly kamsi do pozadí.

Nikdy předtím nezažil opravdové přátelství, natož tak pevné. Dokonale si rozuměli. Chápali, co ten druhý prožil. A když byl s Blaisem, Draco si už nikdy nepřišel sám. Každý den čekal na jeho zprávu a pokaždé se třásl vzrušením, když plánovali pravidelné páteční a sobotní akce. Nemohl se dočkat, až ho zase uvidí. Až spolu budou mluvit a smát se. Až spolu skončí někde v tichém koutku a on se přes hlavu některé z žen, které mu složily jako spojovací článek, zahledí do těch hlubokých tmavých očí, které pro něj znamenají celý svět.

Nejspíš nikdy nezajde dál, i když by si to strašně přál. Protože Draco Malfoy není zvyklý být sám. Kdysi možná chtěl zapomenout a utéct od světa ale teď - jediné jeho přání je zůstat s Blaisem navždy alespoň tak, jak mu to okolnosti dovolují. A snad jednou…

~The End~

A/N: Já vím, taky jsem si všimla... není to drarry! :D jste na mě hrdí?
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Helen Helen | 5. října 2012 v 22:21 | Reagovat

Teda, ty umíš navnadit a překvapit. Bála jsem se, že to bude taková typická barová jednorázovka,ale tohle bylo super. Mám ráda tvoje psaní, potěšilo mě to. :)
PS: myslím, že je to dobrý název, nechala bych to takhle, myslím, že někdy není potřeba vymýšlet nějaké poetické názvy, protože takhle to vystihne mnohem lépe. :)

2 Polgara Polgara | Web | 5. října 2012 v 22:31 | Reagovat

Upřímně? Děsila jsem se, co si pro nás zase připravíš.
Ale tvoje povídky čtu ráda. Jsou jedny z mála, které i když mají úchylný námět, tak se dají přežít :D
Líbil se mi popis Dracovy vykořeněnosti ze společnosti, dokonce i popisování toho, jak by to mohlo být po bitvě působilo věrohodně a dodalo textu na vážnosti.
A co máš proti názvu, vždyť je trefnej. :-)

3 nel-ly nel-ly | Web | 5. října 2012 v 22:34 | Reagovat

[1]: Viď, já na sebe byla děsně hrdá, že mě napadlo něco jinýho, než starý dobrý Drarry - všichni mi říkaj, že jsem předvídatelná :(

[2]: hele, já si ničeho úchylnýho nevšimla... jsou dospělí, tak ať si dělaj, co chtěj, konzervo :-P
no... tak vám budu věřit, stejně bych jinej už nevymyslela

4 Emily Emily | Web | 5. října 2012 v 22:41 | Reagovat

a snad jednou? no ty vady... já se nestačím divit.. ne že by to bylo úplně nové téma, ale víš jak.. tohle si vždycky přečtu ráda... ze začátku dosti depresivní, tak jak si to zamýšlela, a pak tohle osvěžující finále s otevřeným koncem zdali bi či hetero :-D jojo, umíš!

5 Gabriel Dantes Decay Gabriel Dantes Decay | E-mail | Web | 6. října 2012 v 9:21 | Reagovat

Paráda. Zbužňuju fantasy z HP

6 dorea dorea | Web | 6. října 2012 v 10:38 | Reagovat

Drarry to nebylo, ale popravdě se mi to líbilo dost dost moc :D
myslím, že potenciál Blaise jako Dracova kumpána je pořád hodně nevyužitý a hlavně! česká scéna je strašně chudá, co se pairingů týče, teď to prosím nikdo neberte jako výtku, sama Drarry shippuju, ale vlastně je to Drarry, Snarry, Dramione, Snamione a pak nějaké nepatrné procento ostatních, je to škoda, proto jsem za tuhle vlaštovku moc ráda :)
jenom si trochu rýpnu, nevím, jestli s tím mám problém jen já, ale docela blbě se mi to četlo, myslím kvůli tmavému pozadí a pro mne docela tmavému písmu... ale s tím můžu mít problém jen já

7 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 6. října 2012 v 15:52 | Reagovat

Och. Tak to je zajímavé. Já jen lituji ty dívky, které si s nima vůbec něco začaly.

8 nel-ly nel-ly | Web | 6. října 2012 v 17:39 | Reagovat

[4]: myslím, že je jasné, že úplně hetero asi ne, nakonec tyhle kolonky... zařadit se to přeci nedá

[6]: já četla na ff.net jen Blaise přidaného do Dramione, což byla škoda, že tam furt ta Herma oxiduje :-D a máš samozřejmě pravdu, je to nevyužitý, ale většinu lidí to právě ani nezaujme
klasika je klasika

[7]: já myslím, že ty si to taky užily ;-)

9 Lucylley Lucylley | Web | 6. října 2012 v 19:48 | Reagovat

Paráda ♥

10 Jenny Jenny | Web | 6. října 2012 v 20:37 | Reagovat

o.O Dva nejvíc sexy kluci z celých Bradavic? Bad Boyys? Zmijozeelští?... Oooo umírám ! :D Dokonaloučké ^^

11 nel-ly nel-ly | Web | 6. října 2012 v 21:22 | Reagovat

[9]: díky :)

[10]: no jo, u Drarry je jednoduchý vybrat si... ale takhle? a ono jich tam je tolik :-D
díky

12 Emma Emma | E-mail | Web | 6. října 2012 v 21:51 | Reagovat

Netradičná myšlienka, ale veľmi dobre prepracovaná :-) Aj keď takéto poviedky dvakrát nemusím, napísala si ju tak pekne, že som ju musela dočítať až do konca :D

13 Maysie Maysie | E-mail | Web | 7. října 2012 v 11:14 | Reagovat

Zajímavej nápad, a určitě jsem si to ráda přečetla :) nebylo to nudný, dokážeš zkrátka udržet u textu :))

14 Nishi Nishi | Web | 8. října 2012 v 18:46 | Reagovat

už tím 'nechte se překvapit' jsem zapojila svoji fantazii při představování, kdo by to mohl být... ale zrovna on by mě nikdy nenapadl.
Co k tomu říct? Je to úžasné :) Ty prostě takové fan fiction napsat umíš. Víc než umíš :)

15 nel-ly nel-ly | Web | 8. října 2012 v 19:22 | Reagovat

[12]: ále, vlastěn nevím, jestli je to slashe správně zařazený, kdoví
chce to inovace ;-)

[13]: zrovna s držením se myšlenky mívám problémy :-)

[14]:ha! :-D i když popravdě já se bála, že když ne Harry a přitom dejme tomu slash, tak bude hned jasný, že by to mohl být Zabini (Rona bych ve slashi nepřežila), tak jsem ráda, žes ho nečekala :)

16 moira moira | Web | 8. října 2012 v 20:02 | Reagovat

Jak dlouho jsem nečetla něco z HP, natož slash? (Nebo možná HLAVNĚ  slash? :DD) A to jsem ho tak milovala, hmm..
Skvělá povídka. x)) Je taková temně laděná, ale skvěle podaná. Charaktery jsou taky pěkně vykreslené a děj? Duchaplný, což se zas tak často nevidí. Obzvláště se mi líbily ty nenápadné narážky na svět HP, které dělaly tvou povídku ještě lepší. x))

17 Kejt Kejt | Web | 9. října 2012 v 15:59 | Reagovat

Jsem ráda že to nebylo drarry!Trošku mi s tím drarry totiž trháš srdce! :D Ale bylo to,jako ostatně vždycky,skvělé.:)
Moc ráda si čtu všechny povídky,píšeš skvělě!:)
Btw.už dlouho čekám na další díl 'Ukolébavky' na kdy ho plánuješ? :)

18 nel-ly nel-ly | Web | 9. října 2012 v 17:12 | Reagovat

[16]: moc děkuju, většinou se snažím, aby to alespoň něco mělo společného s kánonem, tak je milé, že to někdo zaznamená :)

[17]: Drarry musí trhat za srdce, musí vzít hluboko a roztrhnout ho vejpůl! :-D
Ukolébavka, hm, no... myslím, že to bude asi ještě na dlouho, hlavně potom, co jsem přišla o napsané kapitoly :-/ nějak se mi do nich znova nechce

19 Surynka Surynka | Web | 9. října 2012 v 21:38 | Reagovat

Hrdost největší, že to není drarry, ale stejně... zkus vymyslet něco s normální orientací :D Ale zase to už by si nebyla ty a ty tvoje povídky... těžké to dilema, ale jsem ráda za tu malou změnu, že už tam není Harry :D Po dlouhý době něco přibylo, je to takhle dobře napsaný a jo, líbí se mi :D

20 nel-ly nel-ly | Web | 9. října 2012 v 21:54 | Reagovat

[19]: 1. tohle je normální, homofóbe
2. většina mých povídek, ač se to nezdá, je het
3. nikdo nemá rád Harryho O_O chudák
ale děkuju :-P

21 Kejt Kejt | Web | 10. října 2012 v 18:39 | Reagovat

[18]: Tak to znám,zrovna nedávno se mi už poněkolikáté smazali všechny rozepsané články, mezi nimi i skoro dopsané povídky.Zabíjela bych! :DD

22 nel-ly nel-ly | Web | 10. října 2012 v 19:38 | Reagovat

[21]: nestraš... v rozepsaných mám miliardu článků O_O
tos mi neměla dělat, teď neusnu :-D

23 Hope Hope | E-mail | Web | 21. října 2012 v 22:34 | Reagovat

ha, spletla ses, víš to? =o) tahle povídka je sice něco jiného, něco, co nečtu denně, ale líbila se mi =o) ostatně Draco určitě není první ani poslední, kdo tohle dělá/dělal/bude dělat ;o)

24 Barunie Barunie | Web | 6. listopadu 2012 v 14:22 | Reagovat

Musím se přiznat, že jsem od tebe něco četla poprvé. A musím ti říct jednu věc - tohle bylo úžasné! Vážně. Je to tak propracované, ten nápad, konec a všechno. Takže si myslím, že dneska si pěkně přivlastním notebook a prolezu ti blog. O:)

25 nel-ly nel-ly | Web | 6. listopadu 2012 v 23:39 | Reagovat

[23]: no jo, asi to budeš muset začít číst, protože pak zjistíš, že v HPFF to dělaj všichni a různě :D

[24]: děkuju :) tak doufám, že tu najdeš ještě něco, co by se ti líbilo ;-)

26 Hope Hope | Web | 7. listopadu 2012 v 23:07 | Reagovat

[25]: nj, ty abys nevyužila dovjsmyslu =oP :-D

27 nel-ly nel-ly | Web | 7. listopadu 2012 v 23:19 | Reagovat

[26]: taky tě miluju <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA