Odpoutání mysli

17. května 2012 v 14:00 | Nel-ly |  ORIGINÁLNÍ TVORBA
Už dlouho tu nebyla žádná "originální" tvorba. Uvažovala jsem co a jak to napíšu (potom, co se mi zapnul notebook, já si do něj začala psát a on se zas nenávratně vypnul a já tak všechno ztratila), až jsem najednou začala s tímhle. Byla to otázka deseti minut, kdy se ze mě valila slova, přestože se jedná o fikci a nenapadlo by mě, že budu psát něco podobného. Jo a názvu si zase nevšímejte... bože, tohle mi prostě nejde!
SLov: 857
"Hej ty," ozývá se otravný hlas kousek vpravo od mé hlavy, "holka, vstávej."

"Nech mě být."

"Seš hluchá? Dělej!"

Něčí hrubá ruka mě popadne za předloktí a násilím vytáhne na nohy, já se však hned v další chvíli hroutím na zeď za sebou a ze všech sil se snažím udržet otevřené oči. Nejde mi to.


"Vypadni odsud, tady nemáš co dělat," mele ten chlap stále to samý dokola a dokola a já vnímám jen to, jak se mi motá hlava a bolí, jako by snad chtěla puknout přímo tady, jemu před očima.

"Drž hubu," zamumlám a zvednu ruce před svůj obličej. Svět se semnou točí stále víc a nohy jsou vratké, jako bych právě slezla z horské dráhy.

"Ty malá mrcho, nebudeš na mě drzá, rozumíš? Vypadni odsud!" znovu mě popadne za ruku a já se mu pokouším vykroutit. Marně. Možná není nejsilnější, ale v mém stavu by mi dalo práci i zvednout prázdnou papírovou krabici.

"Nesahej na mě!" zaprskám a zamžourám do jeho nažloutlého starého obličeje. Je ošklivej jak noc a já jen doufám, že to není můj nocležník, pokud jsem tedy nějakého vůbec měla. Nepamatuji si. Vše je uschované v mlze, a tak to má být.

"Ježiši Kriste," zasípe a chytne mě jednou rukou za bradu, aby natočil můj obličej zpět ke svému. Trhnu sebou a pokusím se odvrátit. Ne, že by to k něčemu bylo. "Dyť seš ještě dítě."

"Houby dítě," zavrčím, "a dej ty hnáty pryč. Buď mě vyhoď, nebo vytáhni prachy a řekni, co chceš."

Nechápavě se na mě zamračí. "Kolik ti vůbec je?"

"Nemáš rád mladý maso? Takoví jako ty vždycky dělaj největší drahoty, ale pak jsou celí žhaví. Kolik bys chtěl, aby mi bylo, drahouši?" pokusím se nasadit svůdný hlas, ale o pózu se ani nepokouším. Nemělo by to cenu, když se stěží udržím na nohou.

"Vypadni," rozčílí se zase a ohledy jdou stranou.

Hm, slušňák. Na takovýho jsem už nenarazila dlouho. Většina sebou chvíli cuká, rozčiluje se, ale pak si ho nechá od mladý holky vykouřit moc rád. Chtějí to, všichni to chtějí. A já mám to štěstí, že vypadám ještě mladší, než doopravdy jsem.

"Víš to jistě? Nikdo na to nepřijde -"

V tu ránu mě popadne za vlasy, zatímco pištím a vřískám jednu nadávku za druhou tak, že by se ode mě i dlaždiči mohli učit, vytáhne mě ze skladu, kde jsem nocovala skrytá před deštěm a studeným větrem, ven, a pak se mnou tvrdě hodí o zem za plotem. "A už se sem nevracej."

"Jasný, jasný," mumlám, když se pracně sbírám na nohy a snažím se beznadějně uhladit vlasy a rozervanou sukni. Nepamatuju si, jak jsem se sem dostala. Nevím, kde skončili ostatní, s kterými jsem si včera užívala na diskotéce a ani za mák mě to nezajímá. Dokážu být tak v klidná a v pohodě jen díky jediné věci, kterou cítím ve své kapse. Včera se dařilo. Vybavuju si, jak Erik slavil svoje povýšení v práci a pozval mě - a já pak pozvala jeho - dokonce mi dal něco i do zásoby, a tak jsem vyšla nejen na celou noc, ale ještě mi zbylo dost i na dnešek. Teď jen najít…

"A helemese," povzdechnu si spokojeně o několik minut později, když doklopýtám na okraj parku a před sebou uvidím veřejné záchodky. Všude kolem je špína, domy jsou staré a ušmudlané, v podstatě se rozpadají před očima, ulice jsou plné smetí a psích hoven a tenhle park? Trocha zeleně, zaslněný trávník, usychající stromy a lavičky, na kterých vyspávají bezdomovci a dokonce i vzduch tu smrdí, že se skoro nedá dýchat.

Svět je vážně hnusný místo. Se znechuceným úšklebkem za sebou zavřu dveře kabinky.

***

Je to nádhera. Vždy jsem milovala přírodu a nejvíc právě teď, když ležím na měkkém loži z voňavé zelené trávy a hledím na nebe zbarvené tou nejblankytnější modří s naducanými bílými obláčky. Nade mnou se v mírném vánku kolébají koruny stromů plné barevného listí a má mysl konečně může odplout v dál.

Vznáší se, stále výš a výš, mimo park, kde zanechává mé rozbolavělé tělo v otrhaném oblečení, nad město plné kouře a ošklivých lidí, jež neznají nic jiného než peníze a hádky. Do výšin a míst, kde nesváry a nenávist nemají své uplatnění.

Vše kolem je tak krásné. To je ten pravý svět, který jsem objevila a už se ho nechci nikdy vzdát. Lidé jsou zde krásní a milí, neexistuje tu stáří, chudoba ani nemoci. Mají na sobě dlouhé rozevláté róby ve všech barvách duhy, krásně voní, usmívají se a jejich oči se třpytí samou láskou a štěstím. Všude kolem rostou barevné květiny a jejich vůně se mísí s vůní stovek vybraných jídel, kterých je pro všechny dostatek.

Tohle je ten pravý svět. Svět, který nalézám až ve chvíli, kdy se má mysl konečně odpoutá od těla a já doufám v okamžik, kdy tu budu moci zůstat už na věky.

Usmívám se, z očí mi kanou slzy štěstí a nevnímám svá rozpíchaná, zanícená předloktí ani mokvající rány na pažích a nohou. Ve chvílích jako je tahle, kdy moje mysl cestuje tím krásným fantastickým světem nad našimi hlavami, který je určen jen a výhradně pro mě, není mé tělo ani nic jiného důležité.

~The End~
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Emily Emily | Web | 17. května 2012 v 14:33 | Reagovat

Působivé, po dlouhé době nonHP věc, kterou jsem četla a dobrá.. i když by to i vystihovalo slovo: FUJ! :-D

2 Hope Hope | Web | 17. května 2012 v 15:26 | Reagovat

mno, abych byla upřímná, tak jsem se trochu bála, že umřela...ze začátku jsem to chtěla zavřít, vážně chtěla, ale ty bys mi to neodpustila a nejpozději zítra by ses mě ptala, proč tady nemáš koment, tak jsem to dočetla a jsem ráda =o) bylo to vážně moc dobré, i když mi nebylo zrovna nejlíp, jak jsem tak četla

3 nel-ly nel-ly | Web | 17. května 2012 v 16:56 | Reagovat

[1]: no jo, už zase :D asi to jinak neumím :)

[2]: to není pravda! pche :P je fakt, že smrt je pravděpodobná, ještě se nerozhodlo... tak doufám, že ten "špatný pocit" je pochvala ;-)

4 Helen Helen | Web | 17. května 2012 v 18:09 | Reagovat

Je to skvělé. Ač to bude znít divně, mám ráda povídky, příběhy, které nevyvolávají jen dobré a usměvavé pocity. Takovéhle typy povídek jsou pro mě hrozně osobní. Je to odporně dobré. Jen to člověk musí číst ve správně naladěnou chvíli.

5 Hope Hope | Web | 17. května 2012 v 20:10 | Reagovat

Nel, samozžejmě, že je to pochvala! já nikdy nekritizuju!

6 nel-ly nel-ly | Web | 17. května 2012 v 20:17 | Reagovat

[4]: já vždycky nějakým záhadným způsobem sklouznu k depresím, které mi jdou mnohem líp, než ty odlehčené - i se mi líp píšou
depkař nejsem, sice se neustále neusmívám jako měsíček na hnoji, ale v zas mám růžovou sukni - dvě
tak nevím... díky :)

[5]:však já vím, ale pojistit se musím... jen si vem, kolikrát jsi mi už tady na blogu vyhrožovala :D

7 Nishi Nishi | Web | 17. května 2012 v 21:43 | Reagovat

krásné. opravdu.
nějak mi to připomíná 'My děti ze stanice ZOO' kterou mi před nedávnem doporučila kámoška, možná proto mě to oslovilo ještě více. A samozřejmě, tvůj styl psaní tomu dodává to kouzlo... opravdu krásné :)

8 nel-ly nel-ly | Web | 17. května 2012 v 21:51 | Reagovat

[7]: já nedávno četla článek o Christianě po třiceti letech, tak možná proto.. vidiš to ._.
já měla v plánu něco jinýho, jenže to odmítám psát znova, když už je to jednou předpřipravené v rozbitym počítači :(

9 Ewil Ewil | Web | 17. května 2012 v 23:17 | Reagovat

Tak to byla síla. Zezačátku jsem nevěděla, co si myslet a jak jsem pokračovala dál a dostala se do druhé části, tak mě to chytlo a pohltilo mnohem víc. Až jsem z toho měla mrazení. Věrohodně a realisticky popsané, jako bych tam byla. Vždycky mě takové jednorázovky bavily, mají něco do sebe a baví mě i psát. Hledám v tom vždycky hlubší myšlenku, jestli víš, jak to myslím :)
Bylo to krásný.
A sedlo to na moji dnešní náladu, takže o to víc se mi to líbilo.

10 Hope Hope | Web | 18. května 2012 v 12:14 | Reagovat

Nel, prej vyhrožovala...tsss! :-P

11 Surynka Surynka | Web | 19. května 2012 v 20:38 | Reagovat

Teda! Opravdu povedené. Je tam něco ze života a tak trochu konec, který by si pro sebe přál asi každý (neznám někoho, kdo by si to představoval jinak)- i když tuším (ale to nemůžu vědět jistě), že konec povídky není konec života... moc se mi to líbilo, opravdu se to povedlo, opravdu moc :-D Palec nahoru! :D

12 nel-ly nel-ly | Web | 20. května 2012 v 1:05 | Reagovat

[9]: já popravdě taky nevěděla, co si myslet :-D prostě... někdy to jde samo a člověk ani neví (a pak se sama sebe bojím)
A myslím, že vím. Děkuju :)

[11]: tady je to hlavně o tom, jak hodně se liší představy od skutečnosti a jestli to pro ni nakonec bylo opravdu špatné - myslím, že konec života si domyslet můžeš, i když tohle jako smrt myšlené určitě nebylo
děkuju :)

13 cassiopea-black cassiopea-black | 20. května 2012 v 11:47 | Reagovat

zrovna nedávno jsem koukala na My děti ze stanice ZOO a ještě pevněji si stojím za svým názorem, že drogy, a hlavně ty těžší, jsou svinstvo... podle mě to za ten chvilkovej stav agónie nestojí... ale povídka pěkná, realistická :)

14 Emily Emily | Web | 21. května 2012 v 17:16 | Reagovat

Mno na mě ten konec právě působil jako závěrečné předávkování.. ale podle mě ta samotná agónie před tím, než si člověk šlehne je horší než smrt.. a hlavně je tu dost malá šance, že se z toho člověk dostane.. sám určitě ne... úplně mi stačilo přečíst si Memento..
mimochodem ted dotázek mimo téma: byla mi dána otázka, kde se dají sehnat ff art obrázky, kde jsou růzdné postavy z hp v "akci" jestli víš co myslím..či v nějaké jako lechtivější podobně.. našla jsem docela dost, ale je to dost roztroušené.. tak mě napadlo jestli nevíš o nějakých stránkách, kde to je jaksi nakumulované.. dík, kdyžtak mi to písni na blog

15 nel-ly nel-ly | Web | 21. května 2012 v 19:03 | Reagovat

[14]: já tyhle obrázky nijak nevyhledávám, takže netušim :D většina z toho jsou fotomontáže a z těch je mi špatně
memento se mi líbilo tím, že se to odehrávalo v místech, kde jsem vyrůstala, na druhou stranu Děti ze stanice ZOO se mě dotkly asi víc už proto, že to vyprávěla mladá holka a tak vůbec... každopádně věřím, že ten následný rauš by mohl být takový, i když i to chvíli trvá a myslím, že se bez toho obejdu :D

[13]: celkově podobné stavy, přeci jen se říká, že ze začátku to není zdaleka tak silné, mě moc nelákají a neumím si tak sama sebe představit... ani nechci, na druhou stranu vždycky je to lidská volba
díky :)

16 Guenon Guenon | Web | 21. května 2012 v 20:30 | Reagovat

První myšlenka: Nel-ly psala ich-formou! Páni, to jsem nečekala. Ale svědčí ti, možná i víc, než er-forma.
Tahle témata mám ráda. Moc. Udělala jsi mi radost - líbily se mi vulgarity. Mrzelo mě jen, že jsme nezjistili, kolik já doopravdy je. V mé hlavě je to čtrnáct, jestli tě to zajímá :)
Určitě to mělo skvělou atmošku. Na tohle téma se musí psát dobře, vždycky je o čem mluvit.
Jediné, co mi přijde jako problém je, že na to, jak krátké a dobré to je, jsi to mohla trošku víc vypointovat. Však víš co... Ten konec mi vyzněl tak trochu jako "drogy jsou paráda, jen do nich" - líbil by se mi drastičtější konec. Víš co, ne smrt, ale nějaké to dno třeba. Vůbec by se mi to drsatično líbilo popsané ještě víc, na tohle já jsem magor. :D
Jinak, moc se mi líbil ten kontrast mezi drogovou a předdrogovou částí, výborně vystiženo. Vzpomněla jsem si na své milované Skins a to je velká pochvala.

17 nel-ly nel-ly | Web | 22. května 2012 v 10:25 | Reagovat

[16]: všechno končí nakonec drasticky a většina lidí to v tom cítí sama, tak proč to vnucovat, když téma bylo - odpoutání mysli ;-) ať si holka (jo, takových 13-14 jsem ji asi taky viděla) "užije"
díky :) jsem ráda, že i když pauzíruješ, tak se tu zjevíš

18 Vicky Vicky | E-mail | Web | 12. června 2012 v 16:42 | Reagovat

hezký blog ;-) Píšeš dobře :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA