Smysl života 1/3

11. března 2012 v 21:22 | Nel-ly |  Jednorázovky
Měla to být povídka na přání pro Charlotte Evans, jenže... V poslední době, jak jste si asi všimli, jsem měla jeden ze svých rozsáhlejších záseků a rozepsat se na povídce na přání? No, ubíhalo to svým směrem, až z toho vzniklo... No, uvidíme, co na to řeknete.
Charlotte chtěla Luciuse Malfoye a Reguluse Blacka (což už samo je výzva), chtěla také humor, což teda zdaleka není, ale prosila o něco "zajímavého" a to věřím, že to je.
Vždy jsem si představovala Reguluse, jako verzi Draca v jiné generaci, ale to jaksi nejde, že ano, takže jsem to zkusila pojmout trochu jinak, i když to není Reg, jak ho vidím většinou já a hodně z vás si možná řekne, že to není on - jenže nikde nebylo předepsáno, jaký byl a já se na to rozhodla podívat z jeho pohledu a pohledu toho, kdo všechny naše zmijozeláky vždy ovlivňoval. No, dost keců a snad se bude líbit... stále dopisuji a jsem na osmé straně, takže budou buď dvě části nebo tři.Mimochodem, tahle část je asi nejméně zajímavá, uznávám, ale odseky jsou prostě mrchy.
Postavy: Regulus Black, Lucius Malfoy
Doba: po Regově vystudování
Žánr: psycho, drama,...
Připravte se na emocionálně labilní jedince, psychologičnu, Zmijjozely a trochu úvah, které si o sobě moc myslí.


Narodit se do bohaté rodiny, bez nutnosti dokazovat svoji hodnotu a s možností dělat v budoucnu v podstatě cokoliv, co si usmyslíte, a moci se rozhodovat podle vlastních přání a ne toho, co po vás žádá rodinná tradice - tomu se říká štěstí, nebo alespoň to si pomyslel každý, kdo se někdy setkal s Regulusem Blackem. Tedy pomysleli si to ti, kteří si vůbec uvědomili, že se v rodině Blacků nachází ještě jeden syn.

Všechna pozornost vždy spočívala na starším, nadanějším, pohlednějším a zajímavějším z bratří a bledolící stydlivý chlapec věčně zůstával nepozorován ve stínu svého bratra, kterého nade všechno na světě obdivoval, miloval a nakonec především nenáviděl.

Regulus Black se narodil jaksi dopočtu a moc dobře si to uvědomoval. Ano, byl zaopatřený a měl to štěstí, že nebyl prvorozený syn, takže mu bylo dovoleno dělat si v podstatě cokoliv, co chtěl, jenže on by ze všeho nejraději plnil povinnosti nejstaršího dítěte a dědice. Chtěl od života jedinou věc, kterou nikdy nemohl mít, protože náležela jeho staršímu bratrovi, který svými závazky stejnou měrou opovrhoval a nenáviděl je.

Regulus by dal cokoliv, aby si ho matka s otcem všímali tolik, jako Siriuse, přestože na bratra spíš v jednom kuse křičeli nebo se o něm dohadovali. Ať to však bylo, jak chtělo, tak Sirius měl vždy jejich plnou pozornost, zatímco Regulus, jakoby ani nebyl. Vyrůstal v jeho stínu, opomíjený, zamlklý, bojácný, neschopný svou situaci jakkoliv změnit.

Zlom nastal ve chvíli, kdy jeho starší bratr nastoupil do Bradavic a dostal se do Nebelvíru; koleje, jíž jejich rodina opovrhovala stejně, jako každým jejím studentem. Konečně přišla Regulusova chvíle a bylo na něm získat zpátky rodinnou čest. Rok po Siriově odchodu z domu, se i Regulus vydal do školy a bez mrknutí oka byl automaticky zařazen do zmijozelské koleje… Nevysloužil si však obdiv a lásku svých rodičů, jak doufal, ale dokonce ani pochvalné pokývání, protože potom, jak na sebe Sirius dokázal upoutat pozornost, už prostě nezáleželo na tom, co Regulus udělá.

Celé roky nosil dobré známky, ze všech sil se snažil zapadnout mezi zmijozelskou čistokrevnou smetánku a nikdy nezostudit svoji rodinu, jenže veškerá jeho usilovná snaha přišla vniveč, protože kdykoliv někde zaznělo jméno ´Black´ pokaždé se to týkalo jeho staršího bratra. Bratra, kterého od malička miloval, obdivoval a toužil po jeho pozornosti. Bratra, kterého se naučil nenávidět z hloubi duše.

Regulus by udělal cokoliv, aby Sirius alespoň jednou zažil ponížení a potupu, v které on sám vyrůstal. Nenáviděl tu přitažlivou tvář s jemně arogantním pokřiveným úsměvem, který dokázal okouzlit každou dívku a často si představoval, jak mu ji rozmlátí. Bohužel, jestli Sirius dostal do vínku nadání na čáry a kouzla, přitažlivost, vrozený šarm a charisma, tak Regulus byl jeho pravý opakem. Stěží se kdy dokázal prosadit, na hodinách i ve svém volném čase se musel ze všech sil dřít, aby dosáhl alespoň přijatelných výsledků v hodinách, ve kterých Sirius bez jakékoli snahy exceloval, a jediná dívka, o kterou ve škole stál a celé roky jí nadbíhal, skončila v posteli Bradavického casanovy. Ta jediná noc, přestože si jasně uvědomovala, že už nikdy nebude další, jí stála za to, aby se na Reguluse vykašlala. On mohl na prstech rukou napočítat všechny ty letmé polibky, které od ní získal, zatímco Sirius během jedné noci - nebo spíš několika hodin a možná ani to ne - dokázal ukořistit její tělo i srdce. Regulus by se vsadil, že bratr ani neznal jméno dotyčné nebo to, že byla jeho první dlouholetou láskou.

Ať už to bylo, jak chtělo. Ať mu všech na ta příkoří Sirius způsobil naschvál nebo z čiré vrozené sobeckosti a nezájmu o své okolí, vysloužil si Regulusův hněv. A z hněvu se zrodila nezkrotná touha udělat cokoliv, co by jeho nenáviděnému bratru ublížilo… jenže nikdy neměl prostředky. Až do chvíle, kdy si ho na jednom z "čistokrevných" večírku všimnul Lucius Malfoy.

***

Lucius Malfoy měl ve svých takřka třiadvaceti letech všechno, co by si kdy mladý muž mohl přát a ještě víc. Dalo by se říct, že se dostal na vrchol, kterého většina lidí nedosáhne za celý život, a on se na něm stanul již jako mladík a nehodlal nikdy sestoupit. Nechybělo mu doopravdy nic. Měl bohatství zděděné po svých předcích, jeho otec zemřel před několika lety a matka nejevila zájem o nic jiného, než svou zahradu a čajové dýchánky pořádané o páté se svými přítelkyněmi. Lucius tedy získal veškerou volnost nakládat se svým životem, jak on sám uznal za vhodné, až na jednu jedinou věc, která ho koneckonců netrápila tolik, jak to dříve dával doma najevo.

Již od raného dětství mu rodiče domluvili velice výhodný sňatek s nejmladší dcerou jednoho z nejváženějších čistokrevných rodů, jehož tradice sahala až za jméno rodu Malfoyů. A i v tomto případě se na Luciuse usmálo štěstí, protož Narcisa byla bezesporu nejkrásnější, nejskromnější a nejpoddanější ze všech tří dcer Blackových a dokázala plně dostát svému novému postavení - a to i přesto, že jí bylo čerstvých osmnáct let a teprve nedávno dokončila své vzdělání na Bradavické škole čar a kouzel, kde zůstávala pod bystrým dohledem Luciusových příznivců (ne, že by to bylo potřeba).

Narcisa byla jednoduše dokonalou lady Malfoyovou, počínaje jejím jemným chováním přes její dokonalý zevnějšek až k dlouhým blonďatým vlasům, kterých si Lucius vždy cenil. On sám se mohl pyšnit svou plavou hřívou a vždy doufal, že jeho následník na tom nebude jinak. Ano, byl marnivý a v některých názorech ohledně módy a kultury by se snad dalo říct, že i zženštilý, ale ve svém postavení si to mohl dovolit.

I přes všech ty nezpochybnitelné klady, které mu přineslo jeho zrození i život, však Lucius nikdy nebyl úplně spokojený - ne, nechtěl být přímo šťastný, protože na něco jako štěstí jednoduše nikdy nevěřil, ale po spokojenosti toužil a té se mu z nějakého důvodu stále nedostávalo. Měl přeci všechno; moc, bohatství, krásnou povolnou manželku a brzy jistě na cestě i prvorozeného syna, protože on i jeho žena byli oba zdraví a připravení.

A tak, když nenacházel spokojenost, hledal Lucius alespoň pobavení. Pobavení, které se mu jednoho letního večera dostala v podobě sedmnáctiletého mladíčka, který nepozorován postával v rohu místnosti se sklenkou šampaňského v ruce a z jeho postoje sršela touha být neviditelný. To samo o sobě by Lucius nepovažoval za nijak zajímavé, protože pohrdal slabochy, ale pak si povšiml pohledu modrošedých očí a zahleděl se na dotyčného pozorněji. V tom pohledu byla niterná touha, zběsilost, žár - to všechno tak velkolepé a přesto vší silou potlačené.

Regulus Black si dokázal získat Luciusovu pozornost.

***

"V rohu a sám, Blacku? To svému jménu doopravdy neděláš čest," protáhl jakýsi matně povědomý hlas kousek od něj, který ho donutil vzhlédnout mnohem prudčeji, než sám chtě.

Vedle něj stál vysoký svalnatý muž, kterému ještě nebylo ani pětadvacet a přesto si vedle něj Regulus přišel jako malé dítě. Lucius Malfoy patřil k těm, které jste prostě museli obdivovat, ať už jste je nenáviděli nebo zbožňovali, prostřední cesta v jeho případě prostě neexistovala.

"A vlastně i mě," pokračoval Lucius a jakoby nic navázal na svůj monolog, zatímco Regulus se snažil zklidnit svoje poplašené srdce.

Nakonec, nebylo ani divu. Přestože patřil k jedné z nejdůležitějších rodin v Anglii, zůstával v postranní a i když nevynechal takřka žádný z letních večírků, tak jakoby vůbec neexistoval. Byl zázrak, když si ho všiml některý z číšníků, kteří po sále roznášeli nápoje a delikatesy k nakousnutí pro hosty, natož aby ho oslovil někdo, jako Malfoy.

"Já - já chtěl být jen chvíli sám," vykoktal a v tu chvíli se nenáviděl ještě víc než jindy, za svoji neschopnost se vyjadřovat, "nechci nikoho zahanbit a už vůbec ne… tebe?"

Jen doufal, že má právo druhému muži tykat a hlavně se snažil pochopit, jak by mohl Malfoye svým chováním zahanbit. Vždyť tohle byl večírek Rokwoodových, oba tu tedy byli jako hosté a on s ním ani s jeho partou nikdy neměl nic společného… Přestože Lucius v době Regulusova nástupu do Bradavic chodil již do šestého ročníku, tak převážná většina zmijozelské koleje mu byla loajální ještě v době, kdy Regulus končil svůj sedmý rok - s vyznamenáním, kterého si nikdo nevšiml, mimochodem.

"Jsme přeci příbuzní," prohlásil blahosklonně Lucius a napil se z nízkého pohárku, ve kterém určitě nebyla Regulusova oblíbená dyňová šťáva nebo jemné skřítčí víno.

Zatvářil se nechápavě. Jistě, většina čistokrevných rodin o sobě mohla říct, že jsou navzájem příbuzní, vlastně mezi sebou všichni byli bratranci, sestřenice, tety, strýcové z druhého, ale třeba i prvního kolene.

"Tvá sestřenice je mou manželkou, před třemi měsíci jsi nám byl na svatbě," osvětlil mu Lucius stále s tím klidným, takřka milým tónem, který Reguluse děsil a uklidňoval zároveň. Podivná kombinace.

"A-ano, byl, omlouvám se, nedošlo mi -"

"Nevadí," mávl Lucius rukou a přerušil tak jeho koktání, "i já si na to ještě nezvykl. Celý život jsem sice věděl, že se to dříve nebo později stane, ale i tak je těžké nezapomínat, že už nejsem svobodný muž."

"Chápu," řekl Regulus to jediné, co ho napadlo, i když nechápal vůbec nic. Jak by také mohl? Bylo mu čerstvých osmnáct let, byl premiantem, který se však nestal ani primusem, hráčem famfrpálu, jež prošel bez povšimnutí náborářů z mistrovské ligy, a nezdaným panicem. To byla jedno z toho nejhoršího, za co se styděl, a přitom to už dávno nemusela být pravda. Jenže to by před rokem nesměl přijít jeho bratr a všechno zničit. Od té doby se Regulus už k žádné dívce nepřiblížil, ztratil v ně důvěru - důvěru, kterou vlastně už dávno neměl vůbec k ničem na světě a nejméně sám v sebe.

Výborně, nejen, že nemá dívku a nemůže ani očekávat domluvené zásnuby, které by mu alespoň zajistili vhodnou manželku - protože vhodných žen, které se hodily pro čistokrevné mladíky ze starobylých rodin bylo rok od roku stále méně - ale ještě se chová jako patetický sebelítostivý chudák bez kouska sebevědomí. To by se rovnou mohl přidat k mrzimorskému klubu solidarity, nebo jak si ti troubové říkali. Nebo by proti sobě mohl obrátit hůlku, stačila by dvě kouzelná slůvka a jeho utrpení by byl konec, stejně jako by už neměl šanci pošpinit jméno své rodiny nebo dokonce samotného Malfoye; jenže to by nesměl být takový srab.

"Přestaň se litovat, chlapče," zašeptal mrazivě Lucius, jakoby přesně věděl, co se Regulusovi honí hlavou, "a vzchop se trochu, nehodí se to k tobě ani k tvému postavení. Přeci jen jsme příbuzní a já ti tohle chování nebudu tolerovat."

Jakmile to blonďák dořekl, Regulus cítil, jak mu hoří tváře. Výborně, teď už jeho jedinou možností doopravdy byla jen sebevražda, jenže i to nejspíš spadalo pod "ztrapnění sebe sama a svých blízkých", takže byl v pasti.

"Co - co mám tedy dělat?"

"Pojď se mnou," zaševelil Lucius a objal ho kolem ramen, "promluvíme si."

 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 wendy wendy | Web | 11. března 2012 v 21:31 | Reagovat

To je ale zatraceně skvělý!! To úvahovité se mi vážně, vážně líbí, a navíc - konečně někdo píše něco zajímavýho o Regulusovi.^^

2 nel-ly nel-ly | Web | 11. března 2012 v 21:42 | Reagovat

[1]: já s ním začala svoji úplně první povídku! :D jenže to jsem byla mladý romantický pobertovský ucho a te´d bych se za to raději zastřelila
na druhou stranu, abych to "úvahovité" nepřeháněla, což je mým zvykem, páč pak postrádám děj
děkuju :)

3 Hope Hope | Web | 11. března 2012 v 21:47 | Reagovat

já nevím, co bych k tomuhle napsala...Reguluse je mi líto...bylo mi ho líto i po přečtení HP, ale teš je to snad ještě horší =o) mně se tahle povídka líbí, i když to není to, co bych četla nejradši, což víš, ale jsem ráda, že jsem si to přečetla, opravdu =o)

4 Prongs Prongs | Web | 11. března 2012 v 22:36 | Reagovat

Úžasné:)! Skvěle se to čte, krásně napsané. Reguluse mám taky hrozně ráda:).
PS.: To zarovnání bylo k obrázku a ono se to dalo i na text:D, už je to upravené:D taky se mi to moc nelíbí, maximálně u nějakých krátkých sdělení:D

5 Prongs Prongs | Web | 11. března 2012 v 22:38 | Reagovat

A ještě s tím Snapem:D Já taky radši toho zamračeného Snapea, ale tohle byla povídka na přání a slečna si to takhle přála:D Já si osobně Severuse takhle zamilovaného do studentky nedovedu představit:D

6 Charlotte Evans Charlotte Evans | E-mail | Web | 11. března 2012 v 22:43 | Reagovat

Jsem dost poctěna, má zastánkyně temné strany... Ani jsem nečekala, že by z toho mohlo být něco jiného, než srandovní drabble :D
Mě se líbí, jaks' nám pomocí úvah krásně vysvětlila, jaký bude Regulus v téhle povídce :-D Moc se těším na pokračování, protože jsem zvědavá, jak bude můj žaludek reagovat na tohle 'párování'... :D No, pospěš si, prosím ^^

7 nel-ly nel-ly | Web | 11. března 2012 v 22:54 | Reagovat

[3]: je to brouček, i když tady neni tak broučkoidní

[4]: Regulus je miláček, jenže člověk neví, co měl v hlavě, tak to zkouším

[6]: srandovní drabble na zadání Luciuse s Regem? Neblázni, já a myšlenkový pochody, šílenost nedávající smysl a kdovíco všechno...
každopádně žaludek moc nepřipravuj, abys nebyla zklamaná, nikdy nevíš, co ze mě vypadne

8 Surynka Surynka | Web | 12. března 2012 v 20:04 | Reagovat

Hmmm....co si myslet? Pořád mám tak trochu problém si zvyknout na Reguluse s tímhle chováním, ale jinak se mi to líbí a čekám na další :-)

9 chillychilly chillychilly | Web | 12. března 2012 v 21:52 | Reagovat

Aaaa, Lucius je pěkná děvka prodejná, není-liž pravda? :)
Jj, a Regulus je takový malý uťápnutý králíček, člověk se nemůže divit, že ho chce lucius trochu pomuchlat. No, jsem zvědavá, jak moc ho pomuchlá :)

10 nel-ly nel-ly | Web | 13. března 2012 v 1:14 | Reagovat

[8]: to já měla taky, vážně, jak říkám, mám  úplně jinou představu... řekněme dost tragiko-romantickou, ale tahle mi přišla nakonec věrohodnější :)

[9]: spíš takovej pasáček :P kterej pocuchává hřebínky ;-)

11 Guenon Guenon | Web | 13. března 2012 v 21:14 | Reagovat

Zatraceně výbornej pairing. Mňam. Mohu se jen těšit a doufat, že se pořádně rozpadíš :D
Lucius je udělanej výborně, na Reguluse jsem moc zvědavá, jak se vybarví. Zatím mě tolik nedostal, ale přemýšlí zajímavě. Těším se, jakým zpsůbem bude akčnit :D
Psychologično mám od tebe ráda. Takže si myslím, že tohle mě bude bavit...
Jenom doufám, že si vzpomeneš i na ty zapomenuté povídky :D (jako Hermiona tu nebyla věky a Drarrátka taky ne:D)
výborný začátek to byl.

12 nel-ly nel-ly | Web | 13. března 2012 v 21:25 | Reagovat

[11]: já vím, já vím, poslední dobou jsem na tom vůůbec povídkově špatně
tohle je spíš extrémě dlouhá jednorázovka, takže tři díly ;-) a abyste nečekali něco, co nedostanete

13 Kallia Kallia | Web | 17. března 2012 v 9:31 | Reagovat

A... a.... a dál?...!! :D Moc pěkné! :) Líbilo se mi to, krásně se to četlo - ne, že by to u tebe bylo překvapující ;)

14 cassiopea-black cassiopea-black | 1. dubna 2012 v 11:57 | Reagovat

já jsem nad Regulem nikdy moc nepřemýšlela, ale myslim, že takhle nějak to klidně mohlo být :) pěkně to začalo, byla to sice spíš taková úvahová část, ale to vůbec neva ;-) těšim se, co bude dál

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA