Odraz

3. března 2012 v 10:03 | Nel-ly |  Jednorázovky
Ano, jsem to já. Nezemřela jsem, nezmizela ani na vás nezanevřela. Jen počítače, čas ani múza nechtěly spolupracovat ve stejnou dobu... Vůbec, vlastně, i když jsem si dnes ukořistila chvíli (a jsou skoro čtyři ráno a já v osm vstávám na necelých pět hodin matiky, v sobotu), tak jsem nedokázala zplodit vůbec nic ani přečíst nebo se informovat. Prostě... Jak většinou mívám "nejblogovější" v době, kdy mám dost práce, tak teď práce mám hodně a blogová ani psací není a nutit se k tomu člověk nemůže, protože to pak prostě není ono.

A to je vlastně vidět i tady na tomhle... ehm... dílku. Které samo o sobě ani nikomu z vás nedá žádný smysl, ostatně ho v podstatě nedává ani mě. Je to takové nic a zároveň maximum, které jsem schopna vymyslet (a to nezminuju, že obsahuje přesně a pouze pět set slov). No, je to o ničem. Je to teoretické TT. A nejspíš to brzy zase smažu...


Stál před zrcadlem s bohatě zdobeným stříbrným rámem, tak blízko, že dokázal rozeznat i tu sebemenší šmouhu, která hyzdila jindy dokonalý povrch, a byl za ni rád. Mohl se soustředit na něco jiného než na svůj odraz - ten odraz, který v tomhle zrcadle vídal celá léta a stejně mu vždy přišel jaksi vzdálený a podivný. Poznával sice svoji tvář, ale byla pro něj naprosto cizí.
Po dlouhé době, kdy stál zcela bez pohybu, přiblížil svůj obličej jen několik centimetrů od lesklé plochy a zahleděl se do šedomodrých očí prostých jakéhokoli výrazu.
"Kdo jsem?"
Zeptal se tiše a jeho rysy se zamlžily po poryvem horkého vzduchu z jeho úst.
"Co jsem?
Zkusil to znovu a zase bez odezvy. Zamračil se. Věděl, jak to na světě chodí a nikdy by si nepomyslel, že nakonec skončí sám zabarikádovaný ve svém luxusním pokoji, stojící před zrcadlem a čekající odpověď na otázku, kterou nikdy nechtěl položit.
Jenže ji nakonec položil, pokusil se pochopit a v tu chvíli doopravdy čekal, že jeho odraz zareaguje a vyřeší problém, který ho užíral už tolik let a nedával mu spát. Ačkoliv nevěděl a snad ani hluboko v duši nechtěl vědět, co se dozví.
Odraz v zrcadle zůstával neměnný. Prázdné oči lemované hustými světlými řasami, vysoce klenutá obočí, výrazné rysy ostře řezané tváře a úzké rty. Tak bolestně známý a přesto cizí.
"Kdo jsi?"
Přeformuloval svůj dotaz. Když už s tím jednou začal, nemohl jen tak přestat.
Ticho.
"Kdo jsi?" zopakoval a čekal. Nic. "Tak kdo, k čertu, jsi? Proč se mnou nemluvíš? Proč neodpovídáš?"
Odraz v zrcadle se smutně usmál a nepatrně zakroutil hlavou, jako by smutným zoufalstvím. Zmateně zamrkal a znovu se na sebe zahleděl, ale nic jiného už se nestalo. Najednou si nebyl jistý, jestli ho šálí zrak a už se úplně zbláznil nebo doopravdy viděl to, co myslel. Osobně byl ochoten okamžitě uvěřit první možnosti, i když v hloubi duše úpěnlivě doufal, že ten letmý pohyb, který zaznamenal, tu doopravdy byl a představoval něco, za co se modlil.
Já, já, já. Nikdo jiný. Jen já.
Křičela jeho mysl a on se ze všech sil ovládl, aby znovu mohl otevřít ústa a najít svůj ztracený hlas.
"Jsi já?"
Odraz v zrcadle se na krátký okamžik vřele usmál.
Já.
Jenže, co to znamená?
Já. Ty. On. Někdo. Kdokoliv.
"Já," zašeptal se zamyšleným výrazem, který se před ním zrcadlil přesně tak, jak si to představoval. Já. To byla odpověď, kterou hledal. Obsahovala všechno a zároveň nic. Já. Tohle jediné slovo, které mělo tolik významů, bylo přesně tím, co hledal.
"Já jsem já."
Možná si to jen představoval, ale z té krátké věty slyšel svůj osud. Pochopil, že odraz v zrcadle, ač jindy dokázal pomoci v různých situacích a byl tím jediným, kdo mu nikdy nelhal a věnoval mu láskyplný úsměv či pocit sounáležitosti, které tak často vyhledával, mu nemůže dát nic víc. Zrcadlo poskytovalo jen odraz skutečnosti takové, jaká byla. Co tedy mohla jeho podoba v zrcadle vědět o světě a o něm samotném?
Nemohla nic.
"Já jsem já."


Já vám to říkala... nic, prostě nic. Tak mi to odpusťte a pac a pusu zase někdy. Obrázek z DA
Nel-ly
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Wizie Wizie | Web | 3. března 2012 v 10:22 | Reagovat

To je.. překrásné. Byla by jsi skvělá spisovatelka, četla jsem i Tvé příběhy a.. opravdu super!
"Jsi já?" .. :-) krásné

2 Rosemary Rosemary | 3. března 2012 v 10:25 | Reagovat

panebože máš krásný blog! O_O  :-)

3 d-r-e-a-m-z-i d-r-e-a-m-z-i | Web | 3. března 2012 v 10:53 | Reagovat

Dobrý :)

4 may may | Web | 3. března 2012 v 12:11 | Reagovat

Pěkný textík. Jestli jsi tohohle schopná ve čtyři hodiny ráno v době, kdy "máš dost práce", asi si od Tebe přečtu i něco víc :)

5 Hope Hope | Web | 3. března 2012 v 14:39 | Reagovat

Nell, líbilo se mi to v noci, líbí se mi to i teď =o) já netuším, co se ti na tom nezdá...kdybych něco takovéhohle sepsala já, tak jsem na sebe hrdá ;o)

6 chillychilly chillychilly | Web | 3. března 2012 v 14:40 | Reagovat

Já jsem z toho... zmatená. To je sce špatný slovo, ale na to správný ne a ne púřijít. Jako rozhodně je to výkon na čtyři ráno, ale asi jsem to neměla číst v tak veselý náladě v jakéjsem byla... Asi to nemohlo tak dbře vyznít. Protože to zavání hlubokou filosofií a to je pro mě momentálně těžko stravitelné :D
Takže se pak ještě někdy vrátím až budu mít temnější náladu a přečtu si to a odnesu si z toho něco víc než jen to, že jsme si tam dosadila malfoy a ty jsi mi to pak zbourala použitím ženského rodu :)

7 Jenny Jenny | Web | 3. března 2012 v 15:41 | Reagovat

Musím souhlasit s : Chillychilly, taky jsem si tam dosadila Malfoye(úú :D). Podle mě je to dost povedené, i když mě to na setinu vteřiny trochu zmátlo(moje inteligence = 0 -.-). Moc se mi to líbilo

8 nel-ly nel-ly | Web | 3. března 2012 v 15:48 | Reagovat

[1]: myslím, že na něco většího bych nikdy neměla, spíš tyhle žblebty o ničem, to je moje :D a nedokončené nápady

[4]: ona noc je pro mě optimální pracovní doba, horší soustředění mám spíš přes den ;-) to není na nic klid

[5]: muci puci, jen jsem pak chtěla, aby to mělo nějakej smysl a on mi utek

[6]: proč temnější, pche :D to už jsem tady slyšela několikrát, že se začínám pozastavovat
no, co si  budeme povídat, kdyby to mělo být HPFF, tak by to Malfoy a kdyby to mělo dávat smysl a já bych to třeba domyslela, tak by v tom i něco být mohlo, ale takhle...?

[7]: však já jsem zmatená doted :) a to je problém, já to napsala, jenže už mi nějak nešlo myšlenku dovést dokonce, v tom mám vůbec v poslední době problémy

9 Gabrielle Beatorice Bone Michaelis van Dorcell Gabrielle Beatorice Bone Michaelis van Dorcell | E-mail | Web | 3. března 2012 v 20:18 | Reagovat

Máš pekný design :)

10 Guenon Guenon | Web | 4. března 2012 v 14:54 | Reagovat

Mě se to líbilo. Už jsem to čelta jednou a teď, s mužským rodem a sexy obrázkem, to i dávalo smysl. :D
Byl to Scorpius. Pro mě, teda. Kdysi jsem chtěla napsat jednorázovku o tom, jak měl mít ségru, ale umřela při porodu a od té doby z něj Astoria dělala holku. Povídku jsem vzdala, ale tohle mi na to parádně sedí. :D
Krize identity. Dobré pojeté zrcadla... Jsme to my, kdo na nás zírá?:D
Líbilo se mi to.
Rozhodně to není nic, jen by si to možná zasloužilo konkretizaci. Aby to nebylo matoucí. Já si to v hlavě zkonkretizovala a hned jsem si to užila mnohem víc :D

11 Catrina Catrina | 4. března 2012 v 22:17 | Reagovat

Abych pravdu řekla, nevím, jak přesně tvůj nejnovější výtvor ohodnotit. Jsem ráda, že jsi něco přidala a těším se na cokoli dalšího.

12 nel-ly nel-ly | Web | 5. března 2012 v 0:08 | Reagovat

[10]:však já tam toho Malfoye měla podvědomě taky :D
konkretizaci, jenže to by to chtělo dokončit nějakou myšlenku a to mi v poslední době dělá problémy

p.s. Chudák Škorpík! A Malfoyovi vždycky musej mít jednoho kluka, ostatní omylová děcka by spíš povraždili sami :D

[11]: myslím, že těch  co nevědí je nás víc :) ale tak jsem si říkala, že vypisovat se bez toho, abych alespoň nevymyslela nějakej text... o to by zájem nebyl už vůbec

13 Hugo Bugo Hugo Bugo | Web | 5. března 2012 v 17:28 | Reagovat

co to povídáš? vždyť je to naprosto úžasné!! :D mě to úplně nadchlo: Já jsem Já! kruci, já jsem si přece po přečtení šel stoupnout před zrcadlo, tohle už něco znamená, ne? děkuji...

14 nel-ly nel-ly | Web | 5. března 2012 v 22:33 | Reagovat

[13]: já se teda zrcadlům spíš vyhýbám, taková vrozená fobie :D
hlavně chápu, když někdo nechápe, co píšu (často nechápu, co chci říct), ale když už to přestávám chápat i já, tak to se pak sama sebe trochu bojím
a děkuju, moc :)

15 Cassiopea Black Cassiopea Black | 17. března 2012 v 20:32 | Reagovat

mně se to líbí, nemusela si přesně vědět, co tím chceš říct, takhle to má svoje kouzlo :) je to pěkně napsaný... taky se někdy ptám, kdo jsem...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA