RC review: Inheritance

24. března 2012 v 19:06 | Nel-ly |  Young Adult (fantasy, sci-fi, atd.)
Originálná název: INHERITANCE
Autor: Christopher Paolini
Série: Odkaz dračích jezdců 4/4

Je tomu už spoustu let, co první díl tetralogie ODKAZ DRAČÍCH JEZDCŮ spatřil světlo světa a brzy se, díky propagaci, ale i chytlavému příběhu vycházejícímu z pera velice mladého spisovatele, stal bestsellerem nejen ve své rodné Americe.


Přestože jak první díl, ERAGON, tak i druhý na sobě nesou viditelné známky autorovy nevyzrálosti a jeho ovlivnění mnoha jinými příběhy - vždyť komu Eragon, popřípadě pak ELDEST, někdy nepřipomínaly Tolkienův svět nebo dokonce Hvězdné války? - , tak se Odkaz dračích jezdců stal velkým hitem a nadšení neutichlo ani po vydání druhého nebo třeba i třetího dílu. Pak však přišla pauza, která mohla být pro sérii smrtelná, protože jak dospíval její autor, dospívali i jeho čtenáři a Odkaz dračích jezdců mohl přijít o svou cílovou skupinu.

Dlouho se čekalo na závěrečný díl Paoliniho série a každý čtenář byl pohlcen vlastními pocity. Já osobně se nemohla dočkat, až to konečně dočtu, v podstatě už jen z nutnosti, abych tedy věděla, jak to dopadlo (přeci jen, první díl jsem četla před nějakými osmi lety?) a musím říct, že za čekání to určitě stálo. Protože Odkaz dračích jezdců se dočkal zcela důstojného konce, který dokáže tít hluboko a zanechat po sobě svůj odkaz i po dočtení.

Musím říct, že z třetího dílu, BRISINGR, si pamatuju jen to, jak strašně jsem se nudila u Eragonova neustálého sílení a hrdinství stejně, jako u částí o Roranovi, které mi častěji přišly nesmyslné. Přeci jen jsem od prvního dílu trochu povyrostla a začala si všímat, kolik nelogičností a chvílemi i úsměvných chvil kniha obsahuje, přesto stále měla tu čtivost, která mě při sobě udržela. A tak, před lety zklamaná a po dlouhém čekání odtrhnutá jsem od čtvrtého dílu nečekala nic, než jen závěr takový, jaký předpřipravily první díly - nepřekvapivý.

Není tomu tak dávno, co byl Eragon, Dračí jezdec, sirotkem žijícím na farmě se svým strýcem a bratrancem a jeho dračice, Safira, jen modrým kamenem v lesích. Nyní osud celé Alagaesie spočívá na jejich bedrech.

INHERITANCE vás okamžitě vtáhne do děje - vlastně vás do něj přímo vhodí - a vy se ocitnete uprostřed kruté bitvy, kde se Eragon míhá kolem, jako jakási nadpřirozená bytost, které není nikdo roven.
Jenže tak tomu přeci není, že ne? Nebo by spíš nemělo být. Jenže ten jezdec Eragon Stínovrah, který dělával tolik chyb a litoval smrti svých soupeřů, na prvních stranách zabíjí jednoho vojáka za druhým, jakoby nic, nikdy se nedostává do nebezpečí a nemá sobě rovného. Špatný začátek.

Po dlouhé květnatě popsané bitvě si autor vzpomene, že Eragon vlastně není ten neporazitelný, ale právě naopak. Stále je příliš slabý a v souboji nedokáže porazit dokonce ani jiné elfy, natož pak svého nevlastního bratra, Dračího jezdce, Murtagha nebo dokonce krále Galabatorixe. A tak začíná to, čím se příběh vyznačoval i v minulých dílech (a já musím říct, že jsem si to užívala asi nejvíc) - usilovný trénink a cesta za sebepoznáním. V těchto chvílích Eragon konečně zase připomíná toho chlapce, kterého jsme znávali, a zdá se dostatečně lidský na to, aby s ním čtenář sympatizoval, také se vrací dračice Safira se svým specifickým humorem, která dokázala okouzlit tisíce lidí na celém světě.

Jak už to u Odkazu bývá, tak Paolini si nikdy nevystačí s málem a dává čtenáři i informace, které nejsou vůbec důležité nebo hůř, ani ho nezajímají, čímž zbytečně prodlužuje a zamíchává vlastně velice jednoduchý děj, přesto prvních několik set stránek uběhne jako voda a zatímco se vardenské vojsko pomalu sune z města do města až k branám Uru´baenu, Eragon se dostává ke zjištění, které konečně nějak ovlivní hlavní dějovou linku.

Zvrat přichází ve chvíli, kdy se do popředí příběhu - jež je vlastně spojováním jedné bitvy za druhou, ať už pohledu Eragona nebo jeho bratrance - i postava Nasuady, jako vůdkyně a silné ženy a především pak Murtagha, který se vždy vyznačoval svojí lidskostí, která čtenářům byla blízká.

Zatímco Nasuada musí bojovat proti fyzickému i psychickému mučení ze strany šíleného krále, Eragon se vydává na místo, které mu bylo předpovězeno kočkodlakem Solembuem již v prvním díle ságy. A tam, doprovázen svou věrnou dračicí a zlatým drakem Glaedrem, konečně odkrývá tajemství, které by mohlo pomoci s konečnou porážkou Galbatorixe. Jenže jak brzy zjišťuje, ani to nestačí, aby získal sílu, jejíž pomocí by mohl
krále přemoci, a nakonec vše zůstává jen a jen na něm a na jeho pochopení sama sebe, lidí, elfů, dračích jezdců a světa kolem.

Konec doopravdy není jiný, než jaký čtenář očekává už od prvního dílu, jenže kdyby to bylo jinak, nejspíš bychom nakonec ještě byli zklamáni. Přesto můžu říct, že se jedná o důstojný závěr (který se však podobně jako Harry Potter nebo i Pán prstenů, Meč pravdy a mnoho dalších nevyhnul "přehnanosti" - jenže tak už to prostě u takových sérií bývá) a i když Eragon byl a je plný různých vykrádaček, nelogičností, zbytečných okecávek a chvílemi i podivného slohu, tak se mu nikdy nesmí upřít nepopiratelná čtivost, díky níž i takřka sedm set stránek uplyne jako voda, než si vůbec uvědomíte, že jste Inheritance otevřeli. Ano, to je ten největší klad a jako takový si získá uznávání - ostatně to dokazuje už fakt, že se Inheritance během prvních čtyřiadvaceti hodin po svém vydání v Americe prodalo takřka půl milionu výtisků.

Jsem ráda, že jsem si tehdy před osmi lety čirou náhodou koupila první díl, aniž bych věděla, do čeho vlastně jdu, protože to byla zároveň i jedna z knih, která mě podobně jako třeba Harry Potter nebo Pán prstenů, naučila číst a díky níž jsem pochopila, kolik zábavy a i odpočinku může podobné čtení nabídnout. Pře
devším pak v posledních kapitolách, kdy Paolini udělal vše potřebné, aby mohl dát svým hrdinům navždy sbohem, jsem ucítila jistou nostalgičnost a přestože byl konec v některých částech i na mě už trochu moc, musela jsem se spokojeně usmívat, protože přesně tohle si tato sága zasloužila.

Sé onr sverdar sitja hvass.
(Ať jsou vaše meče stále ostré.)


1. Proč jsem si vybrala právě tuto knihu
Už roky čekám na závěrečný díl ságy, kterou mám celou dobu (a první díl hned několikrát přečtený).
2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavnými nebo podstatnými)
nezlomná naděje
3. Definujte knihu jedním slovem (sloveso či citoslovce)
pochopit
4. S jakou postavou bych se ztotožnila, případně kým bych chtěla nebo naopak nechtěla být.
V Odkazu dračích jezdců mi vždy přišel Murtagh jako nejlidštější postava a čím více lidskosti, tím blíže čtenáři, i když u příběhu mě často držela hlavně Safira, protože její dračí pojetí mě chytlo už od začátku.
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno pozitivum.
Přestože je kniha dlouhá a často obsahuje zbytečné a někdy dokonce i nudné pasáže, tak si čtenáře dokáže bez potíží udržet. Je to její čtivostí a tím, že obsahuje doopravdy originální nápady. Třeba už jen slimáci na Vroengradu, tomu jsem se doopravdy s radostí zasmála. Krom toho, kdo by nemiloval draky?
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si, co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba v chování postav.
Eragon je silný, nejsilnější, úžasný, a pak najednou moc slabý. Autor často sám nedokáže určitě přesné hranice svého světa a tím se dostává do nelogických situací, které řeší někdy doopravdy dost podivně, na druhou stranu to v posledním díle není tolik znát a na Inheritance je vidět, že Paolini už se totou ságou zabývá celých dvanáct let - což je další věc, po tak dlouhé době, kdy sází jednu novou (zbytečnou) informaci za druhou, už je chvílemi těžké se na všechno rozvzpomenout, přestože je to někdy předkládáno s vysvětlením, které napovídá, že čtenář je značně zpomalený (a my víme, že čtenář je přeci nejchytřejší, jak jinak! :D).
Mé hodnocení: 8/10

Lituji snad už jediného, že nejsem mladší, protože když jsem s Eragonem začínala, bylo to něco pro mě, od té doby jsem však dospěla, přečetla hodně knih, změnily se moje preference na literaturu a dnes se mi kniha líbila, ale nic víc.
Tímto bych ráda poděkovala nakladatelství FRAGMENT za zaslání recenzentního výtisku. Obrázky viz google.com.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Polgara Polgara | Web | 24. března 2012 v 19:17 | Reagovat

Touhle recenzí si mě jen víc utvrdila v tom, abych si čtvrtý díl přečetla. Plánuji to sice už od doby, co jsem dočetla třetí díl, ale nevím zda se mám bát anebo děsit závěru, který si pro nás Paolini vymyslel. :-)

2 Hugo Bugo Hugo Bugo | Web | 24. března 2012 v 20:16 | Reagovat

můžu se jen zeptat: tys to četla v angličtině? V češtině to přece ještě nevyšlo...

3 nel-ly nel-ly | Web | 24. března 2012 v 20:27 | Reagovat

[1]: však se dočkáš, jen se sejdeme, tak předávám štafetu :-* ale stejně uvažuju, že si to koupim, abych měla výtisk s deskama :D

[2]: já dostala recenzní výtisk od nakladatelství Fragment, posílali ho víc jak dva týdny před vydáním (vyjde 30.3) a jako zpětnou reakci byla povinnost napsat recenzi
v angličtině jsem četlajen pár kapitol, když vyšel, ale popravdě si raději anglicky přečtu jiné knihy :)

4 Guenon Guenon | Web | 24. března 2012 v 21:19 | Reagovat

Já jsem po první kapitole čtyřky zjistila, že si nepamatuju ale vůbec nic. Už je to kolik... tři roky? A tak jsem teďka na konci Eragona, přečtu to celé znova.
A bylo mu čtrnáct, když začínal, žejo? Zatraceně, ten až přijde do věku Rowly... To bude velký.

5 Chloe Chloe | Web | 24. března 2012 v 21:23 | Reagovat

určitě. díky moc to pro mě znamená, jsem poctěná, že tam můžu být taky :-)

6 nel-ly nel-ly | Web | 24. března 2012 v 21:48 | Reagovat

[4]: šesnáct :P
a teď ani nevim, já se v tom věku a vůbec ztratila, hlavně ke konci (uvidíš, co bude) to už bylo zmatený až moc.... no, nakonec si možná ukousl moc velké sousto už proto, jak najednou poslední (třetí) díl rozdělil, ale špatné to vůbec není... jinak s nepamatovánim jsem měla stejný problém :D Eragona jsem četla kdysi hodněkrát, Eldesta části taky víckrát, ale Brisingr vůbec, ten jakoby nebyl, přijde mi, že vněm se vlastně ani nic nestalo...

[5]: já děkuju za zeptání, sama to nedělám už dlouho :)

7 nel-ly nel-ly | Web | 24. března 2012 v 21:55 | Reagovat

[4]: jo počkej, já sem kráva... autorovi, co? :D no, už je to dvanáct let a na Eragonovi se začínal rozepisovat viď a u Inheritance je vidět obrovský pokrok oproti prvním dílům... já se těším na něco nového, to už nebude teenager, kterej si představuje sám sebe jako hlavního hrdinu, ale dospělý člověk, který by určitě mohl napsat nějakou pořádnou epickou fantasy

8 Guenon Guenon | Web | 24. března 2012 v 21:58 | Reagovat

[6]: mě je šestnáct teď a nejvíc, co zvládnu, je pár ušudlanejch hp-povídek. Takže tak.
A třeba to není zmatený a je to kvůli Brisingrovi, kterýho si nepamatuješ :D Třeba by ti to s ním přišlo míň zmatený... Protože co já pamatuju, stalo se dost :D Proto to chci nejdřív přečíst celý, už je to táák dlouho a čekala jsem, tak si to chci užít co nejvíc.
Já někde četla, že mu kdosi měl vnutit, aby napsal ještě čtvrtej díl... Z marketingových důvodů. Ovšem, mohli to být jen pomluvi.
Každopádně jeho obdivuju hodně. :D

9 Guenon Guenon | Web | 24. března 2012 v 22:00 | Reagovat

[7]: jop, autorovi :D ale můžeš mít pravdu, já si jistá nejsem, tak velká fanynka zas nejsem:D (jsem si toho dodatku nejřív nevšimla, musela už jsem si vyndat čočky, jsem slepá a brejle jsem nechala doma :D)
jojo, taky se vážně těším. :D

10 nel-ly nel-ly | Web | 24. března 2012 v 22:09 | Reagovat

[8]: bych v šesnácti nezvládla ani těch pár ušmudlanejch povídek, sem nenapsala ani srozumitelnou větu a v tý době jsem ještě ani skoro nečetla... jo a taky jsem neměla net, pořádněj počítač a vůbec nevěděla, co to FF je (která u nás vlastně ani snad nebyla nebo v zárodku), jo, jsem stará :D
ale já si ho pročetla :P a taky máš na zaáčtku shrnutí, já spíš, že nepamatuju... prostě mi celá ta kniha přišla v podstatě zbytečná... já si pročítala předchozí poslední měsíce, aby se neřeklo a musím říct, že tam vidim zdaleka víc nelogičností a vykrádaček, než dřív (a taky už mám jinej věk, takže mě to ani tak nechytne)....
ale furt mu neberu tu bestsellerovst, protože na Eragona budu vzpomínat moc ráda a určitě mi z hlavy nevypadne jako jiný knihy a i serie, jen je to pro mladší no

11 Guenon Guenon | Web | 24. března 2012 v 22:20 | Reagovat

[10]: to se tak nedá říct, ty naše stařešino :D tatínkovi je dobře čtyřicet a má ho rád stejně, jako já - možná víc. A je to ten tatínek, co mě přivedl k Pánům prstenů, Harrymu, Dickensovi, Irvingovi... :) Věk je jenom číslo. Ale chápu, že se ti mění vkus, to je normální :)
Psaní není vázané k netu, to jen FF :D Já písávala pohádky už ve druhé třídě - ještě teď nějaké mám, děsná hrůza to byla :D Možná nás ta FF rozmazluje... Ale jednou, až bude velká, vyrobím si taky vlastní svět. Těším se na to :D

12 nel-ly nel-ly | Web | 24. března 2012 v 22:25 | Reagovat

[11]: prý až budu velká :D aby nebylo pozdě :P
já ale vážně nikdy nepsala,nějakj mě to ani nenapadlo, nesnášela jsem slohy, češtinu i gramatiku a v duchu jsem si jen domýšlela - Eragona (a výbornou mařku pro Murtagha mimochodem), pokračování PP a saozřejmě Pottera a pak narazim na FF, ani nevim, co to má bejt... a to jsou takový čtyři roky, možná ani to ne... to říkám furt, že jsem fanfiction začátečník (a psací taky)

mám to od boha :D :D :D (vtip) nebo spíš od Merlina

13 Guenon Guenon | Web | 24. března 2012 v 22:30 | Reagovat

[12]: já se těším, až budu velká. Dospělost mě asi nečeká, tak co mám říct...:D
Jo, já byla psací úchyl vždycky. Slohy jsem milovala a než přišla vyjmenovaná slova, tak i češtinu :D
FF a já? Čtu od deseti, píšu od... dvanácti? :D Ale vždycky tu byly i vlastní projekty, jen se jim neumím pořádně věnovat. lenora:D
Stejně jsi takovej podivnej tvor mezi námi - nesnášela čtení, slohy, nepsala - a pak puf. :D Jo, to musel bejt Merlin. :D (jinými slovy, poděkuj mamince :D)

14 nel-ly nel-ly | Web | 24. března 2012 v 23:00 | Reagovat

[13]: v mejch deseti ani HP neexistoval :P
no, maminka mi platila, abych pottera na základce četla, taky pravda... takže za všechno vážně může

mě slohy nebavily, češtinu jsem nenávdiěla a číst jsem začala někdy v devátý třídě a ani to nebylo valný... spisovatelské ambice jsem neměla a nikdy mě to ani nenapadlo, nevím, asi bylo tehdy něco ve vzduchu, když jsem naspala tu první kapitolu k milovaný mařeně a Regovi (to bylo vlastně úplně to první mimo pár školních slohů a hned to šlo na blog, se s tim nepářu :D)

15 Hope Hope | Web | 24. března 2012 v 23:23 | Reagovat

protože mě blog evidentně nemá rád, tak se můj koment neuložil a já potřebovala čas, abych to stráviila...takže jsem tu...
tahle recenze se mi četla s lehkostí a jsem za to ráda, protože u některých recenzí mám, co dělat, abych je vůbec přelouskala a u některých taky usínám, ale pšt :-x
jinak víš, že jsem tohle nečetla a nejspíš ani nepřečtu, i když zrovna tenhle díl je v originále ve vedlejší místnosti a číst bych ho mohla, jenže nevím, jestli se mi do toho chce =o) uvidíme časem, mno =o)

16 missssa missssa | Web | 25. března 2012 v 17:42 | Reagovat

První polovinu knížky jsem se nudila...ve druhé to začalo být konečně zajímavý:)) Jinak s tebou většinou souhlasím. Děj byl poměrně průhledný...dalo se čekat co bude dál. Jen ten konec byl pro mě trochu překvapující, mohlo se to vyřešit i jinak než hysterickou scénou:) Rozhodně to ale není poslední věc od Paoliniho, co čteme...má spoustu možností navázat třeba i na jiný postavy:)) PS. Dej mi vědět, jak vyřežíš obal toho ,,reading copies" co máme:D:)

17 nel-ly nel-ly | Web | 25. března 2012 v 18:47 | Reagovat

[15]: nemá nás rád ani jednu :D
ono, i když se nic neděje a někdy jsou tam zbytečně nudné odchylky, tak se to ale furt čte krásně lehce, takže myslím, že by se ti to líbilo, ale opravdu musíš hezky za sebou :D

[16]: no já řikám - čtvrtku, nalepit na ty měkký kraje, aby se mi to nerozpadalo, pak vytisknout obal, ten na netu určitě bude, nalepit a možná pak ještě otáhnout lepicí páskou... nevim, protože tohle je děs a já se divim, že se ještě nerozpadla :D

18 Pouli Pouli | Web | 25. března 2012 v 22:18 | Reagovat

Vážně jsou už čtyři díly? Já kdysi viděla film a následně si přečetla první dva. Chtěla jsem si pak přečíst i třetí, když konečně vyšel, ale prostě jsem se nedostala přes shrnutí prvních dvou dílů, které bylo v mém vydání na začátku třetí knihy. (Je to dost zamotané?)

19 nel-ly nel-ly | Web | 25. března 2012 v 22:43 | Reagovat

[18]: hm, tak jsem tě nepochopila :D přiznávám

na film vůbec nehleď, to je největší blbost, co jsem za dlouho dobu viděla a nemá s dějem nic společného, jen vzali jména postav a sesmolili hovadinu
(podobně jako třeba u Legend of seeker)

prvotně mělo jít o trilogii, ale nakonec teda tetra

20 Helen Helen | Web | 26. března 2012 v 0:05 | Reagovat

Zcela souhlasím, v dětství byl pro mě Eragon nejlepší kniha ze všech, četla jsem ji několikrát a tehdy na alíkovi jsme zakladali kluby a chatovali jsme o všem okolo Eragona.
Ach.. to byly časy. Upřímně, já nedočetla ani ten třetí díl, prostě mě to nenadchlo, což se dalo očekávat proto obdivuji tebe, že si tomu obětovala čas.
Možná se k tomu někdy vrátím, protože stále ty tři díly mám na své oblíbené poličce s knihama.
A myslím si, že první díl zůstane vždycky nejlepší. Ten bych si klidně znova přečetla :)

21 nel-ly nel-ly | Web | 26. března 2012 v 0:14 | Reagovat

[20]: jojo, ten první byl taková hezká dobrodružná pohádka, dal se brát ještě dost i s nadsázkou a četla jsem ho nějakou dobu vážně furt dokola (podobně jako Pottery)
ale pak už to nebylo ono, hlavně proto, že člověk po těch letech už hledá něco jiného, přesto jsem ráda, že jsem se dostala až do konce

22 Helen Helen | 26. března 2012 v 23:10 | Reagovat

Mám chuť se zeptat jak to teda skončilo, ale asi bych si to měla sama dočíst někdy :D
Já teď sama to nechci číst, jo já to měla radši než Pottera, hlavně proto, přiznám se dobrovolně, tři díly Pottera jsem nečetla, vím, který přesně, vím co se tam dělo, ale nějak se mi nikdy ty tři číst nechtěli, ale chystám se na to, abych řekla pravdu oblíbila jsem si Pottera v těchdle asi posledních dvou letech. :)

23 nel-ly nel-ly | Web | 26. března 2012 v 23:19 | Reagovat

[22]: já jedničku četla až po pár letech (ale já jí měla naposlouchanou od Lábího :P) a trojka mi přijde ze všech nejlepší... dvojka byla zbytečná no
já bych u Pottera taky nevydržela, kdyby bylo FF, teď na to koukám jinak, samozřejmě

on ten konec si člověk domyslí sám, je přesně takový, jak se očekává už od začátku, žádné překvapení, ale to se ani nečekalo, já nevím... myslím, že kniha pro děti je to geniální, pro nás už je to spíš takové úsměvné
přesto jak říkám, myslím, že jde o důstojný konec

24 Nishi Nishi | Web | 27. března 2012 v 15:09 | Reagovat

Pamatuju si jak jsem byla nadšená, když jsem viděla ve výloze tuhle zelenou buchli, držela ji v ruce a pak... zjištění, že je v angličtině :D
chjo, další sága která je uzavřená... nejdříve Harry dotočil filmy a teď Eragon.
Každopádně se těším až si ji přečtu...(a doufám že ten konec pochopím. Je fakt těžký vymýšlet konec na takové komplikované příběhy...)

25 nel-ly nel-ly | Web | 27. března 2012 v 18:23 | Reagovat

[24]: já myslím, že žádný konec oblíbený série prostě nemůže uspokojit všechny, pokud vůbec někoho, maj to spisovatelé složitý no :D
konec HP se mi nelíbil, konec Meče pravdy neuspokojil, ale otevřené to zůstat nemůže, že jo, to bychom si stěžovaly víc

26 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 8. dubna 2012 v 22:20 | Reagovat

Upřímně, tady si musím doplnit vzdělání, nečetla jsem ani první díl. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA