Dáno osudem (25)

9. ledna 2012 v 1:01 | Nel-ly |  Dáno osudem
Začátek kapitoly jsem měla otevřený velice dlouho, přestože jsem věděla, jaké informace vám mám podat - jenže poprvé po dlouhé době, jsem si nebyla jistá, jak přesně. Povídka je promyšlená až do svého konce už od první kapitoly a úplný závěr mám více než rok sepsaný v počítači, jenže dostat se k němu není nijak lehké, přestože vím, co se má stát a kdy se to má stát. Nakonec jsem děj kapitoly trochu upravila a zrychlila, ale věřím, že vám to nebude vadit. Ještě minimálně pět jich zbývá, protože jak jsem řekla, povídka by měla mít limit někde kolem 30, přesně to spočítané nemám.
Retrospektivní děj (vzpomínkové návraty, které mi často pomáhají jako berličky) navazuje na děj předchozí kapitoly a vysvětluje nesrovnalosti, které mohli přijtí například s opětovným přátelstvím a vůbec Astoriinými úvahami...
Za chyby se omlouvám, četla jsem to při psaní a pak ještě jednou celé a znovu už na to určitě nemám sílu, stejně jako celá povídka, tak i dnes bez Bety. Doufám, že oceníte pokus o "akčnost" scén, protože to pro mě byl opravdu oříšek a dáte mi vědět v komentářích a na hvězdičkách :)


Pohřeb Albuse Brumbála se blížil ke svému konci a Astorie ze svého místa sledovala smuteční hosty sedící v prvních řadách. Slavné kouzelníky a čarodějky ve všech možných tmavých barvách pompézních společenských hábitů se skloněnými hlavami. Někteří z nich dokonce prolévali potoky slz - většině z nich by to však Astorie neuvěřila ani za pytlík plný zlatých galeonů. Všechno to byla přetvářka, pravda se nacházela až mezi řadami smutných profesorů, studentů a prostých smutečních hostů.

Brumbál vždy říkal, že láska a sounáležitost patří k největším silám na zemi a to jediné dokáže kouzelníky zachránit. Dnes, v den jeho pohřbu, se studenti kolejí konečně spojili, seděli pospolu pomícháni na dřevěných židlích před Velkou bránou, jenže jakmile pohřeb skončí, všichni zapomenou, rozdělí se mezi své koleje a na kolejích do skupin. Nikdy už nic nebude jako dřív, ne potom, co Brumbál na vždy odešel. Ne potom, jakým způsobem odešel.

Astorie se otočila stranou od davu lidí a zadívala se na hrad tyčící se nad jejich hlavami. Bradavice představovaly pro každého studenta něco jiného, ale jedna věc je spojovala - byly domovem, domovem pro všechny, kteří v nich studovali, pracovali a žili. Představovaly něco podobného i pro ni… nejdřív to tu zde nenáviděla, nelíbilo se jí tu a v noci se jí zdávalo o pohodlí krásného Krásnohůlského zámku, avšak i ona nakonec pochopila to kouzlo, které zde fungovalo. A nejen to. Díky tomu, co tu zažila, koho potkala a co všechno se stalo, nemohla jinak, než hrad milovat. Věděla, že ho bude jen nerada opouštět - možná navždy. Ať už se sem však příští rok vrátí nebo ne, jedno bylo jasné, nic už nikdy nebude jako dřív.

Zničehonic si vzpomněla, jak za ní Draco přišel do knihovny. Bylo to teprve před několika dny, ale dnes se to zdálo jako celý rok. Prosil ji, chtěl si promluvit a ona ho odbyla, přesto nakonec nemohla jinak a druhý den večer se za ním rozhodla vydat.

V poslední době sice Draco mizel neznámo kam se svými přáteli, ale existovala šance, že ho ještě zastihne ve společenské místnosti. Nakonec byla už hodina po večerce, a tak se ani jako prefekt nemohl jen tak pohybovat po hradě - jenže on a jeho kumpáni nikdy pravidla nedodržovali. Zdálo se, jakoby Draco ani nemusel, procházelo mu to, dokonce i když ho nedávno chytil sám profesor Snape. Astorie u toho byla, viděla je, jak Draca odtáhl, něco mu říkal, a on se mu s klidem vytrhl a pokračoval na své cestě na tajemné místo, kde v posledních měsících trávil tolik času.

Jako by to bylo právě dnes, Astorie znovu viděla těch několik studentů, kteří se hrbili nad učebnicemi nebo si v tichosti společenské místnosti povídali. Mezi nimi bylo i několik studentů šestého ročníku, ale nikde neviděla Draca ani Daphne, dokonce nikoho z jejich přátel. U vzdáleného stolku v temném rohu posedával i Liam skrčený nad nějakou obrovskou knihou, nevěnoval jí pozornost.

A pak se to ozvala první rána.

"Co se stalo? Slyšeli jste to?" vyhrkl jeden kluk za jejími zády, vyskočil na nohy a rozhlížel se kolem sebe. "Tak slyšeli?"

"Jasně že slyšeli, byla to pekelná řacha." vykřikl jeho společník.

Pak se ozvala další. Zdálo se, že se přibližují. Několik dívek vyděšeně vyjeklo.

"Uklidněte se, určitě to nic není. Třeba jen Protiva nebo…," snažil se své spolužáky utišit jeden vysoký blonďák. To už do společenské místnosti vbíhalo několik studentů ze svých pokojů. Mluvili jeden přes druhého a rozhlíželi se kolem sebe.

"Ticho!" zakřičela konečně zmijozelská prefektka ze sedmého ročníku, kterou Astorie neznala jménem, a utnula tak všeobecný zmatek. "Určitě to nic nebylo. Kdyby se něco dělo, dali by nám profesoři vědět, každopádně nikdo nebude vycházet ze společenské místnosti. Všichni se ihned vrátí na pokoje a spát!"

Většina ji poslechla a v tichém hovoru se začala šourat zpět do ložnic. Astorie se však nehnula ze svého místa. Nevěděla, jak na to přišla, ale najednou si byla jistá, že se děje něco vážného a co víc… že s tím má něco společného Draco a možná i Daphne. Najednou, jakoby ten jejich rozhovor v knihovně začal dávat smysl. Třeba právě proto si s ní chtěl najednou promluvit. A ona ho odmítla!

"Neměli bychom se jít podívat, co se děje?" zeptala se dlouhovlasé prefekty, která právě s pohrůžkami vyháněla několik páťáků ze společenské místnosti.

"Ne," odpověděla rázně, "kdyby se něco dělo, určitě už by za námi někoho poslali."

"Ale co když potřebují -"

"Řekla jsem ne! Nikdo nevyjde z koleje."

"Fajn."

Zmijozel. Každý byl stejný, chtěli si ochránit svoji kůži, dokonce i prefekti - jediným jejich úkolem bylo udržet studenty v postelích, proč by měli zbytečně riskovat, pokud se za zdí zmijozelské koleje doopravdy něco dělo?

Jenže Astorie prostě věděla, že Draco je někde tam venku a že se děje něco zlého. A tak se, v nastalém ruchu, který vznikl, když několik kluků z pátého a šestého ročníku odmítlo prefektčiny rozkazy, v ruce pevně sevřela svoji hůlku a nenápadně se vytratila ven.

S tichým "lumos" dosáhla tlumeného světla, díky němuž viděla několik metrů před sebe, a vydala se směrem k Velké síni. Chodby byly chladné, tiché a temné, osvětlené jen málem očarovaných loučí, a naháněly Astorii hrůzu. Nebyla žádná hrdinka ani bojovnice, nejraději by se vrátila zpět do postele, schovala se pod peřinou a zůstala v bezpečí své koleje, jenže si nemohla pomoct. Musela zjistit, co se děje. Musela najít Draca.

Najednou se ozvala další hlasitá rána, až Astorie nadskočila a schovala se do výklenku u dveří, které vedly do Vstupní síně, z níž se ozývaly hlasité výkřiky. Škvírou ve dveřích Astorie spatřila zářivé záblesky kouzel. Někdo tam bojoval.

Opatrně, s třesoucími se prsty a bušícím srdcem, už se zhasnutou hůlkou připravenou k boji, opatrně vystrčila hlavu ven, aby zjistila, co se děje. A to, co uviděla, jí vyrazilo dech.

V Bradavicích byli Smrtijedi. Nikdo jiný to být nemohl. Měli dlouhé černé pláště, na tvářích stříbrné masky a metali kouzla směrem k malé skupince bojujících… Merline, bojujících studentů!

V tu chvíli Astorie najednou zahlédla Ginny, jíž kolem hlavy vlály nezaměnitelné rudé vlasy, jak uskakovala před kletbami černokněžníků v maskách. Vedle Ginny bojoval i její bratr Ron, který zrovna uhýbal před proudem červeného světla a cestou s sebou stačil stáhnout na stranu i Hermionu, jíž i jindy velice kudrnaté vlasy teď tvořily kolem hlavy obrovskou hnědou hřívu.

Co mám dělat? Co mám dělat?

Ptala se sama sebe Astorie, zatímco s hlasitě bušícím srdcem pozorovala bitvu před sebou. Měla by jim pomoci, určitě, jenže… Hermiona, Ron, Ginny dokonce i Neville Longbottom a, k Astoriinému obrovskému šoku, i Lenka Láskorádová, bojovali neuvěřitelně. V životě nic podobného neviděla. Lenka s Ginny byly stejně staré jako ona, ale kletby, které dívky používaly, Astorie vůbec neznala. Bylo jí jasné, že kdyby se teď zapletla do boje, spíš by jim překážela, než cokoliv jiného… přesto. Přesto tu nemohla jen tak zůstat stát a sledovat, jak je Smrtijedi jednoho po druhém zabijí, protože to se každou chvíli muselo určitě stát.

Po několika vteřinách, které se zdály dlouhé jako hodiny, si Astorie s dalším překvapením uvědomila, že kletby Smrtijedů jsou jaksi vychýlené a nějakým zázračným způsobem se těsně se Ginny a jejím kamarádům vyhýbají.

Co se to, pro Merlina, děje?

V tu chvíli Astorie koutkem oka zaznamenala pohyb, kterého si nikdo z bojujících nemohl všimnout. Někdo se nenápadně prodíral kolem bojujících, ke kterým se stále přidávalo víc Smrtijedů, ale už se objevili i profesoři v čele s nebelvírskou ředitelkou, Minervou McGonagallovou a zapojovali se do boje.

Kolem nastal chaos a tmavá postava se zářivě blonďatými vlasy toho využila, aby se dostala do zad ochráncům Bradavic. Až když zamířila hůlkou, došlo Astorii, k čemu se chystá, a vyrazila. Tohle nemohla dovolit.

"Imedimenta!" vykřikla první kouzlo, které ji napadlo a ramenem strčila do šokované Ginny, která odlétla do chodby vedle Vstupní síně a rozplácla se na zemi.

"Co to sakra -"

"CO TO DĚLÁŠ?!"

"Tohle ti nemůžu dovolit," vysoukala se staženým hrdlem a se vztyčenou hlavou se postavila čelem postavě stojící stále ve stínu. Jediné, co Astorie dokázala zahlédnout, byly zářivě blonďaté vlasy, ale ona víc nepotřebovala… ten hlas by poznala mezi tisíci.

"Vypadni!"

"Ne!"

"Proč se do toho pleteš. Jdi mi z cesty!"

"Nemůžu. Tohle nesmíš udělat."

"VYPADNI!"

"NE!"

"Mdloby na tebe!"

Jen těsně se dokázala útoku vyhnout a opětovala ho stejnou kletbou, která však byla zrušena jediným mávnutím dobře známé hůlky.

"O co se snažíš, Astorie? Bojovat? Na to nemáš sílu!"

"Já - já -"

"Copak, Riuško? Nemáš mi co říct? To je ti podobné, nikdy jsi nedokázala nic pořádného, nikdy jsi za nic nemusela bojovat."

"Přestaň, prosím!"

"Ne, nikdy! Já to chci, zasloužím si to! To já, to já měla být na tvém místě."

"Daphne," zaprosila Astorie se slzami v očích, "prosím, ještě není pozdě."

"Měl být můj. Měl si vybrat mě, ne tebe. Nenávidím tě!"

"Daphne!"

Daphne použila odzbrojovací kouzlo, kterému Astorie nedokázala uhnout. Hůlka jí vyletěla z ruky a ona po zadu odlétla o několik metrů dál, kde skončila zhroucená na zemi vedle Ginny, která se postupně vzpamatovávala z šoku a začala se stavět proti Daphne. Jenže byla příliš pomalá a kouzlo, nebo co to bylo, které ji předtím ochraňovalo před všemi kletbami Smrtijedů zjevně sláblo, protože Daphne stačila dvě omračující kouzla a Ginny s výkřikem skončila zpět na zemi. Byla v bezvědomí.

"Ginny! Ne, Ginny!"

"Teď není čas se o ni zajímat, Astorie," zaslechla hlas své sestry. Tedy… byl to její hlas, ale ten tón. Nikdy Daphne takhle neslyšela, nikdy ji takhle nezažila. Jindy vždy dokonale upravené blonďaté vlasy jí teď v rozcuchaných chuchvalcích trčely kolem hlavy a v očích měla naprosto šílený, vyšinutý pohled.

"Daphne, co to děláš? Proč bojuješ se Smrtijedy, vždyť…"

"Ty to nevíš? Salazare, to je ten nejlepší vtip!" zasmála se skoro až hystericky Daphne a Astorii naskočila husí kůže. "Ty to opravdu nevíš."

"Co mám vědět?"

"Já s nimi jen nebojuju, já jsem Smrtijed!"

"To není možné."

"Že není? Jen se podívej," vykřikla Daphne a vyhrnula si rukáv levé ruky a tam, na jejím předloktí, se skvělo hrozivé tetování lebky a zkrouceného hada. Znak Smrtijedů.

"Proč?"

"Proč? Pro něj, jenom pro něj… pro Draca. Teď už mě bude milovat. Musí, když jsme na stejné straně."

"Nechápu -"

"Jsi naivní a dětinská jako vždy, sestřičko. Draco k nám patří, přidal se k Temnému pánu po vzoru svého otce. Tobě o tom nic neřekl a ty jsi byla tak hloupá, žes na to nikdy nepřišla."

Najednou, jakoby vše zapadlo na správná místa a Dracovo změněné chování po Vánocích začalo dávat smysl.

"To není pravda," vyhrkla Astorie, ale i jí to znělo směšně.

"Huso! Nikdy ho nemůžeš pochopit. Ty ne, jen já… jenže jemu to nedochází, je zaslepený tou tvojí křehkostí a roztomilostí. To já jsem starší. To já ho znám ze všech nejlépe. To já mu rozumím. To já měla být jeho snoubenka, ne ty!" křičela Daphne a mávala kolem sebe rukama. Zatímco Astorie horečně uvažovala, jak se z téhle situace dostat.

Jenže její mysl, jakoby se zasekla podobně, jako deska na magnetofonu. V hlavě měla úplně prázdno, nedokázala nic, jen tam stát jako solný sloup a poslouchat zmatené výkřiky své starší sestry, kterou vždy nade vše milovala.

"A teď je konec," řekla najednou Daphne, krutě se usmála a zamířila na Astorii svou hůlkou.

Nedokázala se pohnout. Stála, zírala své sestře do očí, nepokusila se utéct nebo alespoň schovat. Nemohla vůbec nic. Jen s jakýmsi úžasem sledovala, jak se Daphne napřahuje k útoku a pak…

Pak se ozvala hlasitá rána. Daphne upadla na zem a Astoriina hůlky jí vylétla z ruky.

"Vím, že útok ze zadu není zrovna fér, ale od Zmijozela určitě nečekáš žádný hrdinský záchrany nebo něco podobnýho," ušklíbl se na Astorii Liam, a pak se s klidným výrazem otočil k místu, kde ještě před několika vteřinami ležela Daphne. Ta už však byla pryč, zmizela postraními dveřmi dřív, než se k ní zpět otočili.

"Co tady děláš?" dokázala konečně Astorie sestavit celou větu, když Liam došel až k ní a podával jí její hůlku.

"Zdálo se mi, že potřebuješ pomoct. Nejsem sice princ na bílém koni a určitě ze mě nikdy nebude hrdina, ale -"

V tu chvíli ho Astorie objala kolem krku a pevně se k němu přitiskla.

Nepřítomně se usmála a pohlédla na Liama sedícího s nezúčastněným výrazem vedle ní. Vděčila mu za mnohé už jen proto, že ji tu noc jen jemně odstrčil a dokonce se svým osobitým úšklebkem, ale vážností v očích, která neseděla jeho věku, pohladil po vlasech mís to toho, aby ji rovnou zaklel za to, že se ho dovolila dotknout.

Zbytek noci jako by byl v mlhavém oparu. S pomocí Liama vzkřísila Ginny, která se okamžitě vrátila do boje za svými přáteli, ale ještě předtím stačila Astorii dlouze obejmout a obdařit ji tím nejzářivějším úsměvem, který u ní kdy viděla. Pak už viděli jen vlající rudé vlasy mířící zpět k Vstupní síni.

Astorie nebyla schopná dál bojovat. Sesunula se podél stěny na zem, chvíli na to následována Liamem, jenž blahosklonně oznámil, že toho hrdinství na jeden večer bylo až dost. Seděli tam vedle sebe mlčky a společně čekali, jak to všechno dopadne. Až konečně hluk utichl, aniž by jeden z nich věděl, jak bitva dopadla a kdo vyhrál. Jak už ostatně řekl Liam: "Kdyby šlo do tuhýho, stále jsme ze Zmijozelu, tak by nás nemuseli hned zabít."

Ať už to bylo, jak chtělo, Astorie si byla jednou věcí jistá. Ona sama prohrála.

________________

A/N: Musím se přiznat, že jsem si zpětně při psaní nečetla kapitolu ze šesté knihy popisující bitvu a princův útěk (popravdě jsem knihu neotevřela už více než dva roky, ale věřím, že si pamatuji dostatečně dobře). Přesto si však pamatuji, že mezi prvními v boji byla hlídkující pětka (Ginny, Hermiona, Ron, Neville a Lenka), kteří požili lektvar Felix Felicis. V knize se říká, že rány se jim vyhýbaly, přestože ne všechny, protože lektvar štěstí má omezenou trvanlivost, a tak jsem si řekla, že omračovací kletba není tak nebezpečná a mohla by tím štítem projít - za případné nesrovnalosti se omlouvám.
 

27 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Co si myslíš o povídce "Dáno osudem"?

Skvělá!
Ujde.
Nic moc.

Komentáře

1 Guenon Guenon | Web | 9. ledna 2012 v 15:58 | Reagovat

Celé to na mě bylo děsně smutné. Ale napsané krásně, opravu. Liam na bílém koni se opět vyplatil, a Daphne mi leze na nervy víc, než kdy dřív. Potvora:D (ne, že bych si nepamatovala všechny ty sympatie, co jse k ní kdysi chovala, ale...) Příště by to chtělo Dracouše, stýskalo se mi.
Jinak to bylo vážně moc dobré, nechápu, jak se můžeš pořád držet v příběhu když to přobývá tímhle stylem:D Ale jsem ráda, že sis opět vzpomněla:D
Krásný :)

2 C.ind.ere.lla C.ind.ere.lla | Web | 9. ledna 2012 v 17:03 | Reagovat

Kapitola úžasná, i když na Rie mi něco vadí. Neumím to přesně definovat, prostě jen pocit. Těším se na pokračování. A doufám, že zase přijde nějaká ta romantika.
P.S.: Znova se ti nabízím jako betareader, jestli budeš chtít.

3 Misha Misha | 9. ledna 2012 v 18:35 | Reagovat

kurna porad nas napinas jak to nakonec dopadne:-D a jeste 5 kapitol, asi tu zesedivym :-?  ale jinak kapitola samozrejme uzasna, dala jsem si ji rano ke snidani :-P
jenom jeden postreh - v sedmem rocniku uz by to asi nebyla prefektka ale spis primuska ;-)

4 chillychilly chillychilly | Web | 9. ledna 2012 v 21:33 | Reagovat

Ach, já mám Liama (malého Sevíka) prostě ráda.
A nemám ráda Ginny, klidně jsi ji mohla nechat omráčenou nijak by to nevadilo :)
Jj, Astorie se vlastně projevila hrozně nebelvírsky a na konci i trochu zmijozelsky, protože správný nebelvír by se hned vrhnul zpět do bitvy a tak, známe to, díky, Harry.
Zajímalo by mě, jak to teď bude s Astorií a Dracem.... Navíc, pořád je mi hrozně líto Dafné, no jsme prostě zvědavá, jak to bude dál :)

5 Jenny Jenny | Web | 9. ledna 2012 v 22:11 | Reagovat

Bylo to smutné, dramatické.. Panebože, já jsem byla napjatá. Daphne opravdu nemám ráda :D Taková..krutá a.. Normálně takový lidi mám naopak ráda ale nevím, hnusí se mi:D

Naprostá dokonalost

6 nel-ly nel-ly | Web | 9. ledna 2012 v 22:20 | Reagovat

[1]: já říkala, že Liam je moje krásná vedlejší postava... a dokonce je pravej :D jen jsem si ho musela postaršit
a Daphne... no, stejně má svoje temné kouzlo, definitivně už asi jen pro mě, když já jí tak rozumím

[2]: on její charakter sám o sobě mi nikdy nebyl sympatický, jenže takhle jsem si ji představovala vždycky...
romantika, no... asi trochu jiná
já vím! já zapomněla, ale kdybych ti to teď mohla poslat, tak bych moc ráda, konečně už to mám seřazené v jednom dokumentu, ale neděs se

[3]: nn, primusové jsou na celé škole dva, ale prefektům od pátého až do sedmého ročníku jejich pozice zůstává, takže jich má každá kolej šest ;-)
játo chtěla v textu vysvětlit, ale přišlo mi to nakonec zbytečné

[4]: prej malého Sevíka :D
já taky ne, jenže sem mi prostě dokonale vyhovovala...
no, nezapomínej, že Astorii by klobouk zařadil do Mrzimoru, kdyby ho neuprosila... a tak jsem si řekla, že tam to bude půl na půl - oddvážní nejsou, ale zase nejsou tak sobečtí
Draco bude, ted byl chudák odstrčen na pozadí, protože měl svůj úkol a určitě sám dost vlastních trablů ;-)

7 °Alex °Alex | Web | 10. ledna 2012 v 14:40 | Reagovat

Pekná kapitola :). Veľmi sa mi páčila, Liam sa mi čím ďalej, tým viac pozdáva :D ;-).

8 C.ind.ere.lla C.ind.ere.lla | E-mail | Web | 10. ledna 2012 v 15:29 | Reagovat

E-mail jsem ti zadala, tak ho můžeš využít. A neboj, myslím, že jsem četla dost otřesných slohových prací, abych byla obrněná proti pravopisu. U tebe to nebude tak zlý. :)

9 Nishi Nishi | Web | 10. ledna 2012 v 18:32 | Reagovat

wuááh...
Ta akce, to dění, Daphne... ale také Liam:))
Asi se vrátím do minulosti a řeknu Rowlingové, ať  připíše k Dracovi jinou holku. Astorie patří jen Liamovi (dobře... Astorie a Draco je pěkný pár, ale neměla si udělat Liama tak úžasnýho :D :D)
tahle kapitola se ti povedla. Co víc říct? :)

10 nel-ly nel-ly | Web | 10. ledna 2012 v 19:24 | Reagovat

[7]: šak jo, když nemůžu žádnýho jinýho zloducha, než Dráčka, tak si musím vymyslet dalšího... a oni jsou ti Zmijozelové prostě všichni tááák

[8]: jsem konečně doma, tak si to zorganizuju a pošlu, díky :)

[9]: jojo akce O_O
no, vzhledem k tomu, že Liam je přeci jen o něco mladší a o chudáčkovi si myslej, že vypadá tak na druháka, i když je čtvrťák, tak ti nevím, jak by to Riuška nesla
ostatně Liam o nikoho nestojí, ten chce jen mě :P

11 Pouli Pouli | Web | 10. ledna 2012 v 20:19 | Reagovat

Liam je opravdu skvělá postava. A v téhle kapitole se mi líbila i Astorie. A souhlasím s tebou, není v Nebelvíru, takže se bojí zapojit do bitvy, i když pomůže, protože není pravej Zmijozelák. V té části, jak potká Daphne, jsem si nejdřív myslela, že je to Draco (kvůli blond vlasům) a pak jsem chvíli nechápala, co tam dělá právě Daphne. (Ale nakonec jsem na to přišla, já holka šikovná :-D )

12 nel-ly nel-ly | Web | 10. ledna 2012 v 20:36 | Reagovat

[11]: já si říkala, že budu strašně nenápadná s postavou s blonďatejma vlasama, když už jsou všichni jak incestní rodinka :D
děkuju, jsem ráda, že ti Astorie takhle přišla, já si říkala, že je to přesně ono... protože přeci jen není nebelvírský blázen (dobře tak pro ni)

13 Misha Misha | 12. ledna 2012 v 11:24 | Reagovat

[6]:  aha no vidis to...zase jsem se priucila neco novyho :-P

14 nel-ly nel-ly | Web | 12. ledna 2012 v 20:28 | Reagovat

[13]: a já dokázala, jakej jsem fanatik :D ale tomu bych se snad už ani neměla smát

15 Sia Sia | Web | 16. ledna 2012 v 17:22 | Reagovat

Tuhle kapitolu jsem nepochopila, ale až vyrostu, tak mi to dojde....

16 nel-ly nel-ly | E-mail | Web | 16. ledna 2012 v 17:43 | Reagovat

[15]: jej, já budu ráda vysvětlovat, stačí říct :D
ono je to těma mýma strašnýma pauzama, jak v tom mám chvílema bordel já, tak nechci ani vědět, jakej vy O_O
to mě mrzí :(

17 emmm2010 emmm2010 | 16. ledna 2012 v 20:37 | Reagovat

naprosto úžasná kapitola :) každej den projíždim všechny povídky jestli neni něco novýho a ejhle :) dneska mi štěstí přálo :) nejdřív sem si myslela že to je draco jak chce zabít(nebo něco) Ginny takže sem pak taky trochu nepochopila :D ale neva :D každopádně Liam vede:) chci ho domu:)

18 nel-ly nel-ly | E-mail | Web | 16. ledna 2012 v 21:08 | Reagovat

[17]:Liam je moje soukromá zmijozelská mařena (když už Dráčka musím přenechat slečnám Greengrassovým, ať se o něj porvou ;-))
je jich ta moc blonďatejch, co? :D já vím, příště se budu zas držet svého vysvětlování, až vám z toho půjde hlava kolem ;-)

19 Delly Delly | 20. ledna 2012 v 23:54 | Reagovat

Sice mi tu trochu chyběl Draco (fajn, nemůže být v každý kapitole, ale stejně ... :D ), ale přesto to byla naprosto úžasná kapitola. Jen jsem byla lehce zmatená z té scény s Daphne, úplně jsem zapomněla, že byla taky blonďatá :D Fakt si to budu muset někdy přečíst znovu, abych si to trochu připomněla. V téhle kapitole se nám ale Daphne pěkně vybarvila. Ale nejlepší scéna byla stejně s Liamem :-) Absolutně jsem nečekala, že by ji mohl zachránit zrovna on :D A o to to bylo lepší :-)
Tímto poněkud delším komentářem se ti vlastně snažím i říct, že se mi kapitola opravdu velice líbila a že bys v brzké době mohla přidat další ;-) :D Ale já ti nechci radit :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA