Beznaděj (4)

2. ledna 2012 v 12:00 | Nel-ly |  Beznaděj
Asi už jste si všimli, jak se kapitoly od sebe odlišují? Jsou střídavě ze dvou pohledů a říkám to proto, že jsem si toho sama všimla až u třetí :D no, když útržkovitě, tak pořádně.
Dostáváme se k částem určeným pro dospělé, i když si myslím, že varování je zde zbytečné, chci předejít k možnému poškození mládeže, ke kterému by mohlo mojí vinou dojít... jo, dnešní mládeže, to tak :D (a zase zní jako stará bába)
Vím, že někteří budou chtít vysvětlení, popsání více nejasností a podobné, ale nemůžu vám zaručit, že se vám jich v téhle povídce dostane, patří to k jejímu...ehm... kouzlu.
Komentáře, hvězdičky, jako vždy více než velice vítány. Za možné chyby mě omluvte, povídka je zatím celá bez bety.



Viděl mu to na očích, svému dlouholetému rivalovi. Ten strach a znechucení, které mu problesklo v očích tehdy na astronomické věži. Nechtěl to udělat, přestože to znamenalo, že by si zachránil život. Koneckonců za vlády lorda Voldemorta by byl Malfoy uctíván jako král a jeho rodině by se dostalo vše, co si přáli - jenže zároveň to znamenalo, že se museli i plazit u nohou a co na tom záleželo, že nad nimi by byl už jen jeden pán? Čistokrevní a především pak někdo jako jejich rodina nesnesou, když se musí klanět někomu jinému a co hůř, když jde o nečistokrevného bastarda, ať už si je přímým dědicem Salazara Zmijozela nebo ne.

Draco by to toho dne neudělal, ale nejen kvůli svým čistokrevným pocitům, ale protože v duchu prostě věděl, že je to špatné. Harry mu to viděl na očích a pochopil to samé, co už dřív slyšel z úst samotného Brumbála, i přes všechno, co Draco napáchal, dělal to ze strachu a podvědomě to nedotáhl tak daleko, protože si Bradavického ředitele hluboko uvnitř vážil.

Od té chvíle už ho Harry nemohl nenávidět. Vlastně, pochyboval, že Malfoye kdy doopravdy nenáviděl. Ano, nesnášel ho, po ničem netoužil víc, než natrhnout mu prdel a zuřil jen při pohledu na jeho vždy dokonale upravené blonďaté vlasy a arogantní výraz, s kterým se procházel po Bradavicích, jako král mezi svými sloužícími. Vždy toužil mu strhnout hřebínek, ale nikdy by ho nemohl vážně nenávidět.

A najednou tu byl. Během Bitvy o Bradavice, jak se jí někdy říkalo - v den, kdy skončila vláda jednoho, aby nastolila hrůzovládu skupiny. Ten samý Draco Malfoy, jen s pohledem mnohem staršího člověka, který zabránil svým přátelům Harryho zabít, který v podstatě nechtěl bojovat a který se k nim nakonec v poslední chvíli přidal.

Harry ho přemluvil, ani sám nevěděl jak. Zdálo se, že Draco sám je znechucený tím, co se dělo před jeho očima ve smrtijedském ležení, a tak více než rád opustil Voldemorta, ke kterému se vlastně nikdy opravdu nepřidal, a rozhodl se bojovat za lepší svět. Lepší svět. Ano, to mu slíbil a svůj slib nesplnil, a tak tu skončili oba společně. Ve sklepích Malfoy Manor, v potrhaných špinavých hadrech, zmrzlí na kost a vyhladovělí - jen stíny svých bývalých já.

Vždy věděl, jak moc ho Malfoy nesnáší. Bylo jen otázkou, jestli to bylo Harryho odmítnutím při jejich prvním setkání, díky naočkováním Dracových rodičů a příbuzných nebo prostě tím, že se od sebe tolik lišili.

Doopravdy se od sebe tolik lišili?

Harryho matka obětovala život, aby zachránila svého jediného syna, to samé o několik let později udělala i ta Dracova. Oba byli svědky jejich vražd, jenže Harry jako nemluvě, které si pamatovalo jen zelený záblesk, který ho ocejchoval pro osud, který mu náležel.

Cejch minulosti a předpoklady pro život. To bylo další, co měli s Dracem společné. Od Harryho se čekaly velké věci a potom, co jako dítě bez vlastního přičinění zachránil svět, všichni očekávali, že to zvládne znova. Nezvládl. Od Draca se naopak očekávalo, že bude čistokrevných a Malfoy, každým coulem. Zjevně nebyl, protože jinak by neskončil v kobce tady s ním. Oba měli svoji předepsanou cestu a oba zklamali.

Jaké to pro něj muselo být? Vidět ty hrůzy, které s Narcisou dělali? Být svědkem toho všeho a obviňovat se z její smrti? Strašné, vždyť to Harry věděl, moc dobře to znal, když už se neužíral vlastní vinou a bolestí, časem dokázal proniknout i přes ledovou Malfoyovu masku a to i v jiných chvílích, než když se Draco svíjel na podlaze a křičel ze spaní, volal ji, plakal.

Prohlížel si mladého muže před sebou. Vždy býval velice hubený, ale dnes z něho zbývaly už jen kosti, kůže a šlachy. Přerostlé blonďaté vlasy mu spadaly přes ramena a ušmudlaný obličej, jemuž vévodila špičatá brada a šedé oči - ty oči, které se na něj v té chvíli najednou obrátily, a on v nich viděl vše, co si představoval. Oči, které se chvíli na to zúžily do malých štěrbin a jakoby ztmavly, když jejich majiteli došlo, že ho Harry pozoruje - zase - ale pak se Draco jednoduše otočil na druhou stranu a znovu ho ignoroval.

Vydržel sedět bez hnutí a beze slova třeba i několik dní. Harry to chápal - šetřil síly než si pro něj zase přijdou. Musel to na něm obdivovat. On sám tohle nedokázal, nemohl se jednoduše zaměřit na svůj cíl a vše ostatní přetrpět. Ne za předpokladu, že by si měl ochránit svoji osobnost. Ale Draco to nějakým způsobem dokázal a nikdy v sebe, i přes všechnu tu vinu a bolest, nepřestával věřit. Nikdy se nevzdával. On doopravdy šetřil síly a podvoloval se svým věznitelům s prostým úkolem: přežít. A Harry věřil, že pokud by měl jeden z nich po tom všem zůstat na živu a ještě se i dokázat vrátit do normálního života, byl by to právě chladný Draco Malfoy, jehož začal bezmezně obdivovat.

***

"Přestaň na mě zírat, Pottere," ozvalo se po několika dalších hodinách, kdy už si Harry přestal uvědomovat, kam vlastně kouká. Promluvil tak Malfoyovsky, jakoby se nic nezměnilo a oni byli stále v Bradavicích, třeba během hodiny lektvarů. Harry překvapeně zamrkal a znovu se na něj zahleděl a Draco si nahlas povzdechl. "Chápu, že nemáš nic jiného na práci, ale opravdu toho už mám plný zuby."

"Pro - promiň."

"Ty se omlouváš? No… tak to je teda gól," zachechtal se nehezky Malfoy. "Celý ty roky čekání, až konečně uznáš, že nejsi nejúžasnější a nejlepší na světě, a ty se mi omluvíš zrovna teď - když nás nikdo neslyší a nejspíš na nás svět už dávno zapomněl. Ano, Pottere, i na tebe zapomněl, a pokud ne, tak tě jen proklínají."

No, zase pravda. Harry si začínal zvykat, že v Malfoyových slovech vidí více pravdy, ne co by si kdy dokázal představit. A i přesto, že to bolelo - dokonce hodně bolelo - se už nedokázal bránit. Jak by taky mohl?

"Nic mi na to neřekneš? Ach jistě, málem bych zapomněl," pokračoval Draco zjevně zapomínaje na své plány v cele, které Harrymu dopodrobna popsal jen den potom, co ho sem zavřeli. Hlavním bodem těchto plánů byl zákaz konverzace, protože Malfoy o něco takového nestojí a váží si svého klidu a ticha, které bude Harry určitě soustavně narušovat - co záleželo na tom, že své plány Draco čím dál častěji porušoval a zjevně se znovu začal vyžívat v popichování Harryho. Nezazlíval mu to. Vlastně byl celkem rád, že s ním Draco mluví a čas od času se chová relativně stejně, jako v Bradavicích. Jen kdyby blonďákova slova vždy nezasáhla ta nejbolavější místa. "Náš hrdina na sebe vzal tíhu celého světa a rozhodl se pro ni v tichu a ústranní trpět. Jak ušlechtilé."

"Nech toho," zašeptal Harry a modlil se, aby to nahlas neznělo tolik, jako úpěnlivá prosba v jeho hlavě."

"Pročpak, Pottere? Vždyť ses s tím svým hrdinstvím vždy tak rád vystavoval světu na očích. Harry Potter, zachránce kouzelnického světa! Klaňte se."

"Přestaň!"

"Jaké to je, Pottere? Vědět, že jsi nic nedokázal a to, co si udělal, jen urychlilo náš konec? Líbí se ti to, že sis mohl dělat všechno jen podle svého a takhle to dopadlo?"

"Chtěl jsem jen všechny zachránit!" vybuchl konečně Harry a zaťal pěsti.

"Oh, jistě, musím říct, že si té tvojí záchrany teď moc cením," reagoval sarkasticky Malfoy. "Víš, Pottere, nemůžu ti vzít ušlechtilý plány, ale pro příště… možná by ses měl nejdřív zeptat, jestli o tvoji pomoc vůbec někdo stojí."

"Já -!"

"Co je to tu za řev?! Hádáte se, hrdličky?" To se otevřely kované dveře do jejich cely a v nich se objevil muž jako hora, který sem Harryho první den dopravil. "Šetřete si síly na později, čeká vás ještě spousta zábavy," zasmál se a ukázal na Draca, "vlastně tebe čeká už za chvíli. Tak vstávej, chcípáku."

Draco se ještě na posledy na Harryho ušklíbl a pak už nasadil svoji nevýraznou masku a beze slova se vydal za svým věznitelem, zatímco on sám se strnule usadil na své dece na zemi a pohlédl k oknu, už několik hodin byla tma.

Co po Dracovi můžou chtít uprostřed noci? A kdy se vrátí?

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jenny Jenny | Web | 2. ledna 2012 v 12:20 | Reagovat

To chápu Harryho, že mu chtěl natrhnout prdel. A zrovna tady je to fakt - Harryho matka ho zachránila a Dracova matka udělala totéž. Mají opravdu něco společného a jejich rozhovory jsou opravdu úžasné. Naprosto je vystihuješ a moc se mi tahle kapitola líbila, jako ty předchozí.
Už chci další! :D

2 Charlotte Evans Charlotte Evans | E-mail | Web | 2. ledna 2012 v 12:38 | Reagovat

Tak hrdličky, jo? :D
Chudák Draco, jak si ho Harry prohlíží... A chudák Harry, jak mu Draco nedá pokoj :D
Inuuu, co se škádlívá, rádo se mívá.

A opovaž se mi, Nel, psát, že spolu nebudou :-P :D

3 Charlotte Evans Charlotte Evans | E-mail | Web | 2. ledna 2012 v 12:39 | Reagovat

[2]: A jó, ještě jsem si vzpomněla, když jsem vybuchla smíchy na začátku, když si Harry vzpomněl, že by mu rád natrhnul prdel :D

4 nel-ly nel-ly | Web | 2. ledna 2012 v 14:01 | Reagovat

[1]: já vždycky říkám, že jsem to tam viděla už v prvních dílech, jako to malý ucho, aniž bych věděla, co to slash je
prostě to tam je a bylo... :D basta

[2]: oni jsou oba takoví chudáčci, co? jen já jsem zase ta zlá :D
kdo ví, kdo by komu tu prdel natrhnul? O_O

5 Leesil Leesil | 2. ledna 2012 v 14:34 | Reagovat

Já si myslím, že Dracovi natrhávají prdel ti šmejdi, co je vězní...

6 cassiopea-black cassiopea-black | 2. ledna 2012 v 16:07 | Reagovat

no, pěkně si tam spolu přežívaj :-D chudák Draco, když ho tam využívaj k uspokojení svých potřeb :-D teda, aspoň si to myslim... ale třeba se pletu, třeba chodí po nocích pracovat někam do dolu :D...

7 nel-ly nel-ly | Web | 2. ledna 2012 v 16:56 | Reagovat

[5]: :-x

[6]: Draco a v dolu, tak to si zas neumím představit já :D to by ho to jeho "hlavně přežít" brzy přešlo

8 emmm2010 emmm2010 | 2. ledna 2012 v 18:36 | Reagovat

úžasný kapča dík moc...málem sem se zkácela ze židle když sem četla že by mu nejradši natrhl prdel...moje dvojsmyslné já začalo pracovat na plné obrátky :D o kdoví třeba se mu to nakonec vyplní :D NE dost končim s úchylárnnama :) už se těším na další dílek :)

9 Nishi Nishi | Web | 2. ledna 2012 v 18:52 | Reagovat

uuh :D
Kurnik, proč mi Drakouš takhle otravuje mého hrdinstvím zakomplexovaného Harryho?...
hm. Ale celkem by mě zajímalo, co mu provedou...
beztak (napadla mě další teorie)
Drakoušek přijde, zdrcený, bezeslova, žádné popichování... a samozřejmě Harry ho bude utěšovat... (kdo ví jakým způsobem -.- ) :D :))
Ale ne... je to vážně krásná povídka :)

10 nel-ly nel-ly | Web | 2. ledna 2012 v 19:42 | Reagovat

[8]: uznávám, že to jsem si vůbec neuvědomila (a on si toho každý všimne! :D)

[9]:náhodou, uznávám, že jim ubližuju oboum, ale milovníci Harrouše můžou být v podstatě ještě rádi :P
děkuju :)

11 Kirsten Kirsten | 2. ledna 2012 v 20:20 | Reagovat

Bože, tie ich rozhovory sú úplne úžasné... nie a nie, nedajú si navzájom pokoj, stále sa musia o čomsi hádať :) no a veru som tiež poriadne zvedavá, ako sa Draco vráti do cely :)

12 Ivet Ivet | Web | 2. ledna 2012 v 20:43 | Reagovat

Hah, natrhnutí prdele je jako magnet pro nadržené čtenáře.. :D
Snad se toho dočkají, až se dostanou ven. Budu na to čekat. A ne, že jim to budeš ztěžovat, hrdličkám naším. :-P
Skvělá kapitola, těším se na pokračování. :-)

13 nel-ly nel-ly | 2. ledna 2012 v 20:51 | Reagovat

[11]: jakmile mezi těma dvěma nastane mír, bude to konec světa... věř mi, to je má oficiálně předpověd ;-) a moc děkuju, v dialozích jsem se nikdy nevyžívala, ale když chci děj, není zbytí

[12]: mě to ale opravdu nedošlo :D njn, stále jsem spíš takové slashové dítko s málem zkušeností
já a ztěžovat?! O_O jen tročiku :) díky

14 Guenon Guenon | Web | 2. ledna 2012 v 23:44 | Reagovat

Krásný. Vážně.
Nejvíc se mi líbila ta první část, celé to rozmýšlení nad jejich podobností. V tom bylo hodně pravdy. Mám moc ráda tvoje popisy.
A pak... Chlapci se nám hádají, to je milé. Jen ať začnou lítat rozzlobené jiskřičky.
A konec... Jak moc jsem na tom špatně, když bych nejradši prohlásila, že bych chtěla popis toho, k čemu mého milého blonďáčka vedou? Asi mi fakt straší ve věži. A trávím přiliš nocí pročítáním se pochybnými festivaly na lifejouranlu :D
A tenhle druh angstu mi vážně vyhovuje, víš to? Hezky se to čte, a alespoň si připadám dobře, protože čtu něco pořádného. Myslím, že dokud Dracovi neoholí vlasy (to jsem jedno zažila v povídce a málem mě to zabilo), bude to dobrý :D
Takže šup dál :D

15 nel-ly nel-ly | 3. ledna 2012 v 12:37 | Reagovat

[14]: oholit vlasy Dracoušovi? O_O zbláznila ses!? :D neděs me
já ani nevím, angst jako angst, když já se v tom nikdy moc nevyznám, ale ty známky toho tam jsou, takže... ono je to jedno
a něco pořádného, no nevím, co si o tom budeš myslet dál :D

16 Polgara Polgara | Web | 3. ledna 2012 v 16:12 | Reagovat

Na tohle mě nenapadá nic moc inteligentního, snad jedině, aby si neremacala, že nekomentuju (já vím, flákám to) - dokonalé a pořád budu tvrdit, že bys měla odložit Potterovskou berličku a zkusit napsat něco vlastního. :-P

17 nel-ly nel-ly | Web | 3. ledna 2012 v 17:19 | Reagovat

[16]: ale když ty berličky mají tak krásný blonďatý vlásky a na druhý straně ještě kulatý brejličky se zelenýma kukadlama - a jak k sobě pasují O_O
dík :-*

18 dorea dorea | Web | 4. ledna 2012 v 15:51 | Reagovat

natrhnout prdel jo? takže přece jen bude rozzuřený sex v kobce?
to, že mají hodně společného víme dlouho, stačí se nad tím akorát zamyslet, tím nechci nijak zhazovat povídku nebo myšlenky v ní použité, ale sama jsem nad tím už kolikrát přemýšlela, někdy je to až děsivé kolik toho právě mají společného, ta útržkovistost mi ani nepřijde nijak výrazná, ale k téhle povídce takový styl sedí a někdy je lepší nevysvtělovat všechno a nechat pracovat imaginaci
díky!

19 nel-ly nel-ly | Web | 4. ledna 2012 v 19:13 | Reagovat

[18]: Potěš koště, ty už taky?! to sem si zas naběhla :D
náhodou, nikde jinde se Narcisa neobětovala, čímž tu podobnost nespečetila, tak zmlkni (předpokládám, že se určitě obětovala v mnoha jiných povídkách, ale já je nečetla :D)
proto stále říkám, že se k sobě prostě logicky hoděj a je to dáno už Kánonem, jen Rowla chtěla, abychom si na to přišly samy

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA