Beznaděj (Info, 1)

28. prosince 2011 v 14:40 | Nel-ly |  Beznaděj
Vymyslela a dokonce i napsala jsem novou povídku (ne, že byste si to zasloužili), ale zároveň jsem si slíbila, že už nezačnu nic nového, dokud nedopíší stávající. -konečně mám peníze a za chvíli vyrážím pokusit se znovu zfunkčnit exterňák a tak se dostat k povídkám a kapitolám v něm- Abych toho zas neměla moc a nepsala to, kdovíjak dlouho. Jenež tohle šlo nějak samo a já se rozhodla, že půjde o krátkou kapitolovku s kratšími kapitolami, než je u mě zvykem (ale za to s nějakým tím soustavným dějem :D) a dosáhne maxima osmi až deseti kapitol - z nichž víc než šest je v tuto chvíli hotovo.


Jedná se o AU (alternative universe), kdy sice Harry Potter dokázal Voldemorta porazit a zničit všechny viteály, takže ta alternativa se vlastně vztahuje jen k epilogu s trochu upravenou bitvou.
Žánrově jde o angst, snad i bad-story, a určitě o tragédii, drama a podobné... jak už to u delších povídek bývá, objeví se i další, ale o povídku plnou optimismu určitě nepůjde.
Rating vidím 15 později snad i 18+ a varuji ty, kterým vadí bolest, sprostá slova apodobně, raději jinam (pokud někomu vadí slash, tak vám bránit nemůžu, i když o to tady vlastně ani tak nejde).
Hlavní postavy vypisovat nebudu, však je poznáte a když ne, na konci se samy představí.
Tak tedy enjoy, jak se tak říká a hezky komentujte... Svým způsobem by mohlo jít i o jednorázovku a zbytek zůstane v šuplíčku, to už závisí na vašich reakcích a názoru ;-)
(návrhy na jiný název vítány, já povídku vymyslím, napíšu, ale na názvy jsem prosě jelito)

Jak mohli být tak hloupí? Jistě, služebníci dobra, ti vždy věří ve šťastné konce, kdy tma ustoupí světlu a podobný kecy. Idioti.

***

Od raného mládí ho poučovali o tom, jak se má chovat, co dělat a říkat, jak žít. Poslouchal, učil se a stával se tím, čím měl, a pak se to stalo… začal myslet hlavou, uvažovat o pravidlech, která mu rodiče i okolí vtloukali do hlavy, pochybovat. A ty pochybnosti nakonec zapříčinily jeho konec.

Konec? Kdyby toho byl ještě schopen, snad by se i zasmál. Kdepak, tohle nebyl konec, ani zdaleka, tohle byl teprve začátek. Začátek dlouhé cesty pochopení, lítosti a bolesti - především bolesti - tou si byl jistý, jako ničím jiným ve svém zpackaném životě.

***



"Hni sebou!"

S námahou zvedl hlavu, kterou měl doteď bezvládně položenou na kolenou a zamžoural směrem k zamřížovaným dveřím, které se otevřely a vpustily do sklepa, upraveného jako jeho osobní provizorní vězení, trochu světla z hůlky.

Lumos, to byl to kouzlo, slyšel v hlavě tichý hlas, který mu vzdáleně připomínal jeho staré já. Jak je to dlouho, co naposledy držel v ruce svoji hůlku? Kdy naposledy mohl cítit magii korzující v jeho těle a magickém dřevěném proutku? Dny, měsíce, roky? Čas mu začal splývat už dávno.

"Hej ty, vstávat! Vedu ti novýho spolubydlícího, tak ho tu hezky proveď," zachechtal se muž, jehož jméno neznal. Kdysi to nepovažoval za důležité a dnes už na tom nezáleželo. "Je to vzácný host, musí mít to největší pohodlí."

Teprve teď si všiml vyhublé postavy stojící ve stínu svalnatého, o jehož masitých prackách se mu někdy zdávalo, stejně jako o mnoha ostatních. Stačilo jedno popostrčení a neznámý vklopýtal dovnitř a okamžitě ztratil rovnováhu a za chechotu jejich věznitele se svalil na zem.

"Málem bych zapomněl na slušný vychování," ozval se znovu ten chraplavý hlas, který mu tolikrát šeptal do ucha slova, jejichž ještě před pár lety neznal a byl si jistý, že ho nikdy poznat nechtěl, "hostina pro naši velectěnou návštěvu."

Na zemi přistál bochník chleba a dokonce i trocha sušeného masa a sýra, kterých by se kdysi ani nedotkl. Dnes mu to vážně připadalo jako opravdová hostina.

"Tak si tu užijte a moc neponocujte, pán s tebou bude chtít zítra mluvit," byla jeho poslední slova, než s posměšným výrazem zabouchl dveře od jeho - vlastně teď už jejich - provizorní cely.

Nenamáhal se věnovat svému novému společníkovi víc pozornosti, než bylo potřeba. V duchu ho však překvapilo, než ještě dokázal pocítit něco podobného hněvu, když si uvědomil, že se s ním bude muset dělit o místo, pití i jídlo. Nezajímalo ho, že mladík pro něj mohl být jediná přátelská společnost nebo i spřízněná duše. Ne, to doopravdy ne. O nic takového nestál. Zvykl si na svoji samotu a vítal ji.

Namáhavě se postavil na nohy a se shrbenými zády přešel k jídlu ležícímu na zemi, pak s pomalu nadlidským úsilím roztrhl chleba a polovinu hodil k nohám svého nového společníka, to samé udělal i s masem a sýrem, přestože v duchu si nadával, za svoji dobrotu - druhý chlapec totiž nevypadal, že by si jídla všiml nebo o něj stál a už vůbec ne, že by se na něj kvůli tomu vrhl, a i kdyby, nejspíš byl stejně slabý nebo dokonce slabší než on sám.

S chutí se zakousl do svého přídělu, a ač se snažil šetřit si jídlo a vychutnávat si především chuť ztvrdlého sýru a přesoleného masa, za chvíli spořádal vše, co měl a vydal se pro tu trochu vody, která mu ještě zbyla v kovovém kbelíku, v němž měl pohozený i potlučený rezivějící hrnek. V místnosti se nacházely dva kbelíky a on se doopravdy nechtěl ani o jeden dělit, jenže nejspíš neměl na výběr a tak s neslyšitelným povzdechem potom, co se dosyta napil, nabral polovinu hrnku i pro toho druhého a podal mu ji.

"Díky," byla první slova, co tmavovlasý vyslovil od chvíle, co byl vstrčen do jeho - jejich - kobky. První reakce a taky známka toho, že není jen chodící tělo (velice zbídačené tělo) bez duše.

Neodpověděl, jen kývnul, i když se jeho společník nenamáhal zvednout hlavu a odklopýtal se zpět do vzdálenějšího rohu, kde se usadil na své oblíbené místo, odkud měl alespoň částečný výhled na tu trošku oblohy, jíž se mu dostávalo díky miniaturnímu zamřížovanému okénku dva metry nad jeho hlavou.

"Jak - jak dlouho už tu jsi?" ozvalo se po nějaké době, kdy jen nečinně seděl a zíral na strop. Slova byla tak tichá, pronášená ochraptělým hlasem, že jim jen stěží rozuměl.

"Nevím," odpověděl přes všechny svoje plány. Ještě před chvílí se zařekl, že se nebude zaplétat do zbytečných rozhovorů s dalšími vězni, kteří nejspíš skončí mrtví, stejně jako všichni ostatní. Nebude se vysilovat, protože musí přečkat to, co ho jistě už brzy znovu čeká.

"D-děkuji za to předtím," pokračoval však jeho společník, jakoby si neuvědomil jeho odtažité chování, které mělo být jasnou známkou jeho averze ke konverzaci.

"Nic se nestalo," zasyčel a pohlédl na zkroucenou postavu vzdálenou několik metrů. Jídlo leželo stále na zemi před ním, nedotčené. Ucítil, jak se mu zhoupl žaludek a uslyšel i tiché zakručení. "Měl by ses najíst."

"Nemám hlad."

"Hloupost! Každý vězeň má hlad a i kdyby ne, tak ber, dokud dávají," rozčílil se, "budeš potřebovat sílu na to, co tě čeká - ať už po tobě chtějí cokoliv."

"Vím, co chtějí," zašeptal mladík a na kratičkou chvíli zvedl hlavu. Snažil se mu pohlédnout do obličeje a zjisti, kdo je ten hlupák, jak se tváří… jenže přes záplavu rozcuchaných tmavých slepenců a špínu na tváři nedokázal zahlédnout jediný jeho rys. "Nemůžu jim to dát, i kdybych sám chtěl."

"Pak tedy zemřeš."

"Nejspíš," pokýval hlavou bez zájmu.

"Je ti jedno, že zemřeš?" vykřikl a okamžitě zapomněl na svoji pečlivě vybudovanou hradbu lhostejnosti a chladu. Jeho jediným cílem bylo vždy přežít, ať to stojí, co to stojí.

"Asi si to i zasloužím," pokrčil rameny, "je to moje vina."

"Co je tvoje vina?"

"Všechno," řekl prostě a konečně se mu zadíval přímo do očí. Polilo ho horko následované chladem, který roztřásl jeho tělo. Ty oči znal lépe, než kdokoliv jiný, tolikrát je vídal ve svých snech a nedokázal je vypudit z mysli, "můžu dokonce i za to, že tě sem zavřeli."

" Já ne -"

"Rád tě zase vidím, Draco, i když jsem doufal, že už se nikdy nepotkáme," řekl pomalu Harry Potter a konečně se pustil do svého přídělu jídla.

 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 dorea dorea | Web | 28. prosince 2011 v 14:53 | Reagovat

víš, že já ráda nechávám postavy trpět, takže tohle se mi líbí, ano jsem zlá
já bych byla ráda, kdyby pokračování neskončilo jen v hadru, ale bylo zvěřejněno i tu, jsem zvědavá, co Harry udělal tak strašného, že ho i přes to, že zabil Voldemorta(pochopila jsem dobře, že zabil, že jo?) uvěznili a jestli je to náhoda, že zrovna k Dracovi
díky!

2 Charlotte Evans Charlotte Evans | E-mail | Web | 28. prosince 2011 v 15:29 | Reagovat

Já řeku prostě: Líbio se mi, pokračuj co nejdřív. :-)

3 Kirsten Kirsten | 28. prosince 2011 v 16:48 | Reagovat

Tak s týmto sa teraz neopováž prestať... ja chcem pekne vidieť pokračko :)

4 nel-ly nel-ly | Web | 28. prosince 2011 v 17:36 | Reagovat

[1]: postávám se líbí, když trpí! protože kdyby byly šťastné a bezproblémové, o čem by to pak bylo? :D
a nepokládej chytrý otázky!

[2]: to je mi kritika :D ale děkuju :)

[3]: nene, už je to skoro hotové ;-)

5 cassiopea-black cassiopea-black | 28. prosince 2011 v 21:44 | Reagovat

ty postavy jsem si myslela už od začátku a trefila jsem se :-D ... no, začíná to zajímavě, už se mi v hlavě rýsujou scénaře, jak by to mohlo pokračovat, tak jsem zvědavá, jestli se aspoň trochu trefim :-D jsem zvědavá na pokráčko ;-)

6 Leesil Leesil | 28. prosince 2011 v 21:54 | Reagovat

Těším se na pokračování! Už aby bylo! :-)

7 nel-ly nel-ly | Web | 28. prosince 2011 v 22:00 | Reagovat

[5]: já si myslela, že to lidem dojde a když ne z povídky, tak já sama jsem dost průhledná :D co nadělám
no, snad se mi svěříš se scénáři, jestli jdeme stejnou cestou nebo úplně jinak O_O

[6]: můžu slíbit, že na mě to rychlé bude ;-)

8 Jenny Jenny | Web | 28. prosince 2011 v 22:54 | Reagovat

Oh, tak tohle se mi bude líbit! Přitahují mě takovýhle povídky, kde trpí protože mám často depku a pak i něco podobného napíšu ve formě jednorázovky. A ještě k tomu Draco\Harry? T je dokonalost sama..;) Už jsem na to zvědavá.

9 Guenon Guenon | Web | 28. prosince 2011 v 23:05 | Reagovat

Jak ne že bychom si to zasloužili? :D pche:D
Krásný to bylo. Procítěný. Angst čtu málo, ale od tebe ho snesu. Teď čtu u Tróji - Parid za chvíli zdrhne:D Ty rány mečem se k tomu hodí.
Hele... bude ode mě pitomé, když řeknu, že doufám v happy end? Chlapci by si jej zasloužili.
Každopádně doufám, že další přijde brzy. A že bude delší a stejně báječná.
A je to zatraceně zajímavej nápad. Co udělal? Co mohl udělat? Obvykle mívám teorie, ale Chlapci, jež zabil Voldyho přece muselo projít vše... Vůbec si nedovedu představit, co by to mohlo být.
AU čtu výjimečně, ale tohle se mi vážně zalíbilo.
Ale jako fakt... ta atmoška byla skvělá. A já už si jen představuju to uvolňování splínu a beznaděje (dobrý název, neměň:D) za mřížemi... muhaha. Vězeňskej sex vždcky bývá hodně zajímavej:D Na to dojde, ne? :) *mrk*
Tak šup dál... :)

10 nel-ly nel-ly | Web | 28. prosince 2011 v 23:09 | Reagovat

[8]: to ne, já dkyž mám depku, tak jsem překvapivě vtipná :D tohle svědčí o relativně dobré náladě

[9]:popravdě si nejsem jistá, jak Angst to bude opravdu, protože jsem tenhle "žánr" řádně nepochopila, ale myslím, že se tomu blížím
no já mívám skoro všechno po Bradavicích AU, protože tím myslím Epilog, což je bohužel základní část kánonu...
na co ty hned nemyslíš? O_O

11 Nishi Nishi | Web | 29. prosince 2011 v 11:32 | Reagovat

ok, nevím jestli ty krátké kapitoly přežiju :D
Tahle povídka se liší od ostatních (aspoň mi to tak přijde) svým stylem psaní. A musím říct že se mi dost líbí jakým stylem je to napsané... jen tak dál (a už aby tu byla další kapitola :) )

12 nel-ly nel-ly | Web | 29. prosince 2011 v 12:20 | Reagovat

[11]: nějakým zázrakem my vyšly v podstatě všechny odseky po cca tisíci slovech O_O ani nevím, jak jsem to zvládla
a děkuju :) doufám, že se bude líbit i pokračování

13 Lív Lív | 29. prosince 2011 v 12:26 | Reagovat

Tak tohle mně vyděsilo. :D
Ne, opravdu, to, co to budou za postavy by mi z povídky nedošlo- ale to je Nel-ly, nad povídkou upozornění pro slash, a který jiný pár by to mohl být, než Drarry?
Ale vážně... angst? drama? tragédie? 8-O Chudák Harry, takhle ho nechávat trpět (ale líto mi je jen Harryho, Draca ne, ten si to zaslouží, i když nevím proč. Ale když už to tak jen, alespoň jeden si to prostě zasloužit musí! A odmítám věřit tomu, že je to Harry.)
Moc pěkné, ať už to pokračuje. :)

Btw, ehm, já si pod pojmem angst představuju strach, čiže se naše postavy budou bát? Ať se bojí drak a ne Harry! :D
Jo já vím, právě jsem se vzbudila a jsem trochu mimo. :D

14 nel-ly nel-ly | Web | 29. prosince 2011 v 13:25 | Reagovat

[13]: náhodou! já to počítala... v rozcestníku je 11 povídek a z toho pět je jenom Drarry, ale mám i jiné :P
Jak ti může být líto Harrouše a ne Draca? O_O
jo, tak nějak angst beru a ještě další...

15 Polgara Polgara | Web | 29. prosince 2011 v 19:40 | Reagovat

Jak se tak dívám, tak ty ráda necháváš ráda svoje postavy trpět, což? ;-) Nicméně, hezky se nám to rozjíždí, tak vzhůru na další. PS: Omlouvám se, ale nic lepšího ze sebe v tuto chvíli nevypotím. :-D

16 kami kami | Web | 29. prosince 2011 v 21:14 | Reagovat

Tvoju otázku ohľadom postáv, lepšie povedané páru, odignorujem. To jednducho nie nič, nad čím by som musela dlhšie uvažovať, že? :-P
Inak som veľmi prekvapená dĺžkou kapitoly, aj keď v úvode píšeš, že budú kratšie, tak toto som vážne nečakala. 8-O Myslím, že sa nedá ani povedať, že som to prečítala mávnutím prútika, bolo to určite rýchlejšie.
A tá atmosféra... to ti ide, hoci ma to prinútilo k zamysleniu, čo nás mladých autorov, vedie k tomu, aby sme písali takýto temný subžáner? Viditeľne je to ale asi tak obľúbené ako hrôzostrašná romantika. No vážne, ktoré z toho je teraz strašidelnejšie?
No nič, poviedka začína určite zaujímavo. Ale na prvú kapitolu sa nevrhnem, priznávam bez mučenia, inšpirovalo to totižto moju múzu, ktorá sa viditeľne rozhodla pracovať cez skúškové a inak je potvora cez voľno ticho. :/
A som v príjemnom šoku, že som na ňu narazila aj na daily-slash, hoci sa mi zdá, že si tam už niečo dávala. :-?

17 nel-ly nel-ly | Web | 29. prosince 2011 v 22:49 | Reagovat

[15]: jak jsem řekla, kdyby byli šťastní a usmívali se na každém rohu, byla by to nuda

[16]: hele jo, ještě nevíš, co z toho bude, třeba to není Drarry O_O *lže si do kapsy*
jak říkám, každá kapitola podle odseků vychází mezi 1100-1400 slov, což je stěží půlka toho, co většinou píšu, ale tak lidi rádi krátký :P
no, první číst nemusíš, to si četla, ale mohla bys druhou ;-) jak říkáš, je to v cuku letu, stačí pár minutek
a áno, dokopala jsem se a aktivně se účastním na DS, ale už tam byla k zahlédnutí i Ukolébavka a pár jednorázovek, kdysi :)

18 Sia Sia | Web | 30. prosince 2011 v 13:00 | Reagovat

Nel-ly, moje první reakce byla otevřená pusa, druhá reakce byla "Ty p°°o." (To mám ze svých spolužáků... zřejmě), a třetí: "Drarry"

19 Ivet Ivet | Web | 30. prosince 2011 v 14:14 | Reagovat

Úžasné, hned jdu pokračovat. :-)

20 nel-ly nel-ly | Web | 30. prosince 2011 v 14:43 | Reagovat

[18]: až takhle? :D jej, já vím, až se sama sebe děsím O_O
Drarry, chm... no jo no, jsou dokonalí, co zmůžu?

[19]: děkuju, snad mi vydrží nějaká ta napínavá linka a neodradím ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA