Vlastní cestou (9)

21. listopadu 2011 v 23:46 | Nel-ly

Kdoby to do mě řekl, co? "Jen" po dvou měsích a už nová kapitola (a ještě se divte, jak se zlepšuju v ironii), ale pracuju na sobě a snažím se zabránit dalším pauzám. Už by neměly být tak extrémní... a doufám, že se chytíte, ostatně, i když jde o devátou kapitolu, tahle povídka je v podstatě na začátku (určitě svou dějovostí). Úvod byly v podstatě přeskočitelné myšlenky, jenže já se vždcky ráda roztahuju,...


"Takže, co budeme dneska dělat?" zeptal se Ron se zářivým úsměvem, objal ji kolem ramen a přitáhl k sobě.

"Kde se vzala ta dobrá nálada?"

"Je sobota, Hermiono," pokáral ji, ale pak jen odevzdaně zakroutil hlavou a zazubil se. "To ti nestačí?"

"Jsem ráda, když jsi šťastný," objala ho kolem pasu a přitulila se k jeho ramenu. Vždy byla ráda, že Ron patří k těm, kteří zdědili postavu spíš po panu Weasleyem. Byl o více než hlavu vyšší než ona a tím jí poskytoval pocit bezpečí, když se choulila v jeho velké milující náruči.

"Mě toho ke štěstí stačí málo," řekl a políbil ji do vlasů, "a hlavní složkou toho všeho jsi jenom ty." Už se nadechovala k odpovědi, když se z ničeho nic zasmál, chytil ji za ruku a táhl dál Příčnou ulicí. "Vím, že nejdřív budeš chtít zajít do Krucánků a kaňourů, přežiju to, ale mám jednu podmínku."

"Podmínku?" zeptala se Hermiona a křečovitě se usmála. Bolelo ji srdce, když poslouchala jeho láskyplná slova a uvědomovala si, co všechno pro ni dělá. Sám od sebe ji vedl do knihkupectví, i když věděl, že nebude moct odolat šmejdění po celém rozlehlém obchodě a co víc… bude ho nutit chodit všude s ní a seznamovat ho s knihami, o které nikdy neměl zájem. Ron bylo to nejlepší, co ji kdy potkalo a ona to málem zahodila jen proto, že… Ne, nedokázala přesně definovat, proč.

"Potom zajdeme za Fredem a Georgem a pak mě vezmeš na velký oběd do Děravého kotle."

"Já vezmu tebe na oběd?" rozesmála se. "Nic víc?"

"Jo, a pak ještě na zmrzlinu k Floreanovi Fortescuemu. Prý přišel s novou příchutí, která dělá čokoládu ještě čokoládovější," zasnil se Ron a na jeho obličeji byl výraz absolutní blaženosti.
"Fajn, slibuju."

***

"Doopravdy si myslím, že to nové vydání dějin je skvělý a -"

"A já si doopravdy myslím, že už na nic novýho prostě přijít nemůžou."

"Rone! Jak tohle můžeš říct, naše historie je plná slepých míst a -"

"A ty to chceš všechno pochopit a objasnit a k tomu třeba ještě vynalézt plně funkční vlkodlačí lektvar a transatlantický přenášedlo. To všechno v jeden den."

"Nevysmívej se mi," strčila do něj nazlobeně, ale v koutcích úst jí hrál pobavený úsměv.

"Budu, ty víš, že budu," špičkoval ji dál Ron a rychle uhnul před letící ránou. Pak se shýbl, objal Hermionu kolem pasu a zdvihl ze země, aby se s ní mohl zatočit. "Miluju tě."

"I navzdory tomu, jaká jsem?"

"Právě proto, jaká jsi," zašeptal jí do ucha a vtiskl sladký polibek na ústa. Když v tu chvíli Hermiona uslyšela tichý pohrdavý smích a hned posléze i hlas toho, kterého už nechtěla nejméně do konce života potkat.

"Podívejme se na ty dvě hrdličky," pečlivě protahovaná slova byla chladná jako led.

"Malfoyi," řekl Ron velice zdařile napodobující Zmijozelův tón, "jaké nemilé překvapení. Myslel jsem, že si zahrabanej v nějaký tmavý ďouře, a tak nějak doufal, že tam ještě dlouho zůstaneš."

"Pocítil jsem náhlou touhu po čerstvém vzduchu," ušklíbl se klidně Malfoy, "skrývání, zdá se, už bylo dost," dodal a pohledem zamířil k opodál stojící Hermioně. Nedokázala se mu vyhnout a tak chvíli na to upřeně hleděla do jeho šedých očí, trvalo to jen několik sekund, kterých si Ron neměl šanci všimnout, ale ona ucítila horkost svých tváří a nohy se jí roztřásly. Malfoy se jemně usmál a otočil se zpět k Ronovi.

"Jak to, že tak náhlá změna?"

"Ne, že bych ti musel vysvětlovat svá rozhodnutí, Weasley," opáčil Malfoy svým obvyklým pohrdavým tónem, "ale nedávno jsem došel k názoru, že život je prostě moc krátký."

"Tak to by ses toho měl držet a neobírat sebe i nás o drahocenný čas," řekl Ron, otočil se k Hermioně a propletl si s ní prsty, ale ještě než ji stačil odtáhnout pryč od blonďákovy nechtěné společnosti, řekl Malfoy něco, z čeho Hermiona ztuhla krev v žilách.

"Vlastně jsem se rozhodl díky jedné osobě a chtěl jsem jí za to poděkovat."

"Vážně a ko -"

"Nech toho, Rone," skočila mu do řeči a zamračila se na Malfoye, který ji s klidem pozoroval, "nezapomínej, že už dávno nejsme v Bradavicích, nemusí tě zajímat, co říká. Běž napřed k Floreanovi."

"A co ty?"

"Musím se ještě vrátit do obchodu."

"Zase knihy?" zaúpěl Ron a okamžitě zapomněl na tichého společníka, který z jeho snoubenky nespouštěl zrak.

"Můžeš jít se mnou, jestli chceš…"

"Ne, díky. Půjdu napřed a koupím ti taky. Pistáciovou?"

"Děkuju," usmála se, krátce ho políbila na rty a počkala, až zmizí v davu kouzelníků a čarodějek, který se v každou denní hodinu pohyboval po Příčné ulici.

Jakmile Ron zmizel z dohledu, ztratil se i úsměv z Hermioniny tváře. Na jejím obličeji nebyla ani známka něhy ani otevřenosti, s kterou se dívala na svého snoubence. "Co tady děláš?"

"Jak jsem říkal, přišel jsem ti jen poděkovat," ušklíbl se na ni Malfoy a přistoupil k ní blíž. Necouvla, ale celá viditelně strnula. "Proč si tak napružená, Grangerová? Tehdy večer se mi zdálo, že si celkem -"

"Co tady děláš, Malfoyi?"

"Zdá se, že bez trochy alkoholu v krvi seš pěkně nedůtklivá."

"Malfoyi,…"

"Naposledy jsi mi říkala Draco," přerušil ji a přistoupil k ní ještě blíž, takže od sebe stáli vzdáleni necelý půl metru a Hermiona musela trochu zaklonit hlavu, aby mu viděla do očí.

"Zeptám se tě naposledy, a pak odejdu," zasyčela mu do tváře a nehnula pohledem. Nedávala na sobě znát svoje rozrušení a silou vůle se snažila zklidnit své zběsile bijící srdce.

"Neodejdeš," zašeptal, "dokonce bych ti radil, abys na mě byla milá. Hodně milá."

"A to jako proč?"

"Protože jinak bych si mohl jít znovu promluvit s Weasleyem a nemyslím, že by se mu líbilo, co bych mu řekl. Na druhou stranu," přerušil ji rychle, když se nadechla k prostestu, "se mi rozhovory se zrzkem dost příčí, takže když na mě budeš milá, nemusí se nic dozvědět."

"Proč?"

"Proč?"

"Proč za ním nejdeš sám a rovnou mu to neřekneš? Dobře vím, že Rona nesnášíš, stejně jako mě a taky víš, že by nás to oba zničilo."

"Kdo řekl, že vás nesnáším?"

"Mal -"

"Nemám Weasleyho rád, samozřejmě. Ostatně, nemám rád ani tebe, Grangerová. Ale jinak je mi tvůj milej ukradenej, nemám s ním nic společného, ale ty… s tebou by ještě mohla být zábava."

Hermiona nechápala. Byla naprosto vyvedená z míry jeho chováním. Proč nešel rovnou za Ronem a neřekl mu o těch dvou večerech, co spolu strávili v podivném temném baru na rohuObrtlé ulice. Stačilo by několik slov, Ron by určitě poznal, že Malfoy říká pravdu už jen proto, že v takovém případě by mu Hermiona nedokázala lhát, a jejich vztah by byl zničený. Tohle by jí nikdy neodpustil. Protože Ron Malfoye z duše nesnášel.

"No, hezky jsme si popovídali, ale už musím jít. Uvidíme se," pokrčil najednou Malfoy rameny, zvedl její pravou ruku ke své tváři a letmo se jí dotkl rty. Pak se na ni tajemně usmál a v dalších chvíli zastrčil ruce do kapes černých kalhot a s hábitem vlajícím mu kolem nohou se vydal na druhou stanu než před několika minutami Ron.

Odešel, než Hermiona stačila jakkoli zareagovat. Zůstala stát jako opařená na místě uprostřed Příčné ulice a až příliš jasně si uvědomovala jemný dotyk jeho rtů na hřbetu své ruky, stejně jako jeho záhadná slova.

Zábava? Jaká zábava, krucinál?

***


"Co budeš dělat?"


"Prosím?"


"No, ptala jsem se, co budeš teď dělat, Herm? Myslela jsem, že práci na Ministerstvu sis vždy přála," vysvětlovala Ginny, zatímco se pohybovala po kuchyni a připravovala čaj a občerstvení. Bylo nezvyklé vidět ji takhle, ale zdálo se, jakoby se pro to narodila. Přestože velkou část roku trávila po hotelech a cestováním se svým famfrpálovým týmem, tak jakmile se vrátila zpět Harrymu do jejich domku v Prasinkách, byla dokonalou hospodyňkou. Hermiona jí záviděla.


Ginny byla skvělá ve všem, co si usmyslela. Celý život si přála prosadit se ve famfrpálu, ale v Bradavicích vždy stála v pozadí za svými staršími bratry, a nakonec to dokázala. Stala se střeleckou hvězdou svého týmu, s kterým dokázala nejednou vyhrát národní šampionát. Už od nějakých svých dvanácti let byla zamilovaná do Harryho a udělala všechno, aby ho dostala. Povedlo se. Ginny Weasleyová a Harry Potter byli hvězdným párem Kouzelnického světa.


Po své matce však Ginny zdědila i touhu po rodinném zázemí a dětech, kterou snad měli všichni Weasleyovi (snad až na Charlieho, i když o něm George vedl různé spekulace) v genech. Představa vrcholové sportovkyně v domácnosti, jak se zástěrou kolem boků pohybuje v kuchyni, vyvařuje svému manželovi a připravuje svačinu dětem, byla podivná, ale překvapivě uskutečnitelná, jak Hermiona zjistila, když ji pozorovala.


Zatímco ona, Hermiona, se dostala ve svém životě do slepého místa a doslova ztratila to bájné světlo na konci tunelu, tak všichni kolem ní, jakoby měli vše, co si přáli. A to přitom, na rozdíl od ní, neměli žádné několikaleté plány - neměli nic, zatímco ona…


Věděla, že je nespravedlivá vůči svým přátelům. Nechtěla taková být, ale v hloubi duše jí hlodal červíček závisti a pochybností.


Neville se stal profesorem Bylinkářství potom, co se jeho mentorka madame Prýtová, rozhodla odejít na odpočinek a jeho vztah s Lenkou Láskorádovou, zástupkyní šéfredaktora časopisu Jinotaj, jejího otce, se hladce rozvíjel.


Seamus a Dean po dvojitém rande s Levandulí a Parvati započali i své úspěšné vztahy, zasnoubili se, následně vzali a obě Hermioniny bývalé spolužačky už byly v jiném stavu.


Hermiona nevěděla, jak si vede většina jejích dalších spolužáků. Nikdy nebyla ve škole nijak oblíbená a tak rychle ztratila kontakty s ostatními. Mohla si však být jistá, že ta neuvěřitelná kráva s rozpláclým rypákem, Pansy Parkinsonová, se má v tuhle chvíli výborně - když sedí ve své přepychové kanceláři na Ministerstvu a lebedí si na Hermionině vysněném místě.


Vysněném? To byl ten další problém. Hermiona začínala pochybovat, že její dokonale naplánovaný cíl, byl doopravdy tím, co si přála a čeho chtěla dosáhnout.


"Nikdy jsem nechtěla pracovat pro Ministerstvo kouzel," odpověděla popravdě na Ginniny otázky, když se zrzka usadila u stolu a posunula k ní šálek černého čaje a domácí bábovku.


Bábovku? Kde, pro Merlina, vzala čas na upečení bábovky? A jak to, že ji dokáže upéct tak hezkou a voňavou, když ona sama dokáže jen několik základních jídel založených na stejném způsobu.


"Ale já myslela, že -"


"Chtěla jsem pomáhat," povzdechla si Hermiona, "nenašla jsem jiný vhodný způsob, kdybych se dostala do vysoké pozice na Ministerstvu, mohla bych pokračovat se S.P.O.Ž.Ú.S. i s pomocí kouzelníkům a čarodějkám z mudlovských rodin. Chtěla jsem něčeho dosáhnout."


"Vždyť ty dosáhneš," vyhrkla okamžitě Ginny, "vždyť už jsi dokázala. Od prvního ročníku zachraňuješ svět, bez tebe by Harry s Ronem byli nejspíš dávno mrtví, my všichni bychom možná byli mrtví. Jestli někdo dokáže velké věci tak určitě ty, Herm."


"Díky," posmutněle se usmála na svoji kamarádku, "jenže já už si tím nejsem tak jistá. Vlastně si nejsem jistá už vůbec ničím."


Když zvedla oči, všimla si Ginnyina výrazu. Tvářila se lítostivě a ta lítost patřila Hermioně, což ona nemohla dovolit. Nechtěla, aby ji někdo litoval. Nikdy. Vždy to dokázala, vyrovnala se s nástrahami svého života.


Nejdřív byla ta divná holka na základní mudlovské škole, ještě než se dozvěděla pravdu o Kouzelnickém světě. Pak k nim přišla profesorka McGonagallová a Hermionin život nabral jiné obrátky, najednou se všechno zdálo tak logické a správné, jenže pak přišla ledová sprcha v podobě předsudků čistokrevných kouzelnických rodin. Chtěla všem dokázat, co je zač. Vše se naučit, pochopit, zapadnout, jenže to nešlo… nedokázala to a během prvních měsíců v Bradavicích si připadala naprosto ztracená a opuštěná, dokonce uvažovala, že by to vzdala a vrátila se domu k rodičům, kteří ji milovali a vždy stáli za ní. A pak se vše znova změnilo, a přestože Hermiona zůstávala mudlovskou šmejdkou, našla si přátele, za které by položila život a oni za ni. Konečně byla někdo, přes všechna nebezpečí, která představovalo přátelství s Harrym Pottrem, pociťovala štěstí.


Bojovala o svůj život i životy svých blízkých. Dokázala to. Přežili. A Harry s její pomocí dokázal Voldemorta porazit. Stala se podceňovanou hrdinkou, jednou z nejlepších studentů, kteří Bradavicemi prošli, přestože pocházela z mudlovské rodiny. Vystudovala prestižní univerzitu, nastoupila na Ministerstvo kouzel a měla našlápnutu kariéru i osobní život s mužem, kterého milovala. Jenže teď, jakoby se všechno začalo najednou rozpadat.


"Nemusíš se o mě bát, Ginny, já si najdu svojí cestu. Ještě jsem se zdaleka nevzdala."
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Dorea Dorea | Web | 22. listopadu 2011 v 2:30 | Reagovat

já vím, že nerada píšeš dialogy, ale popravdě nechápu proč, nepřijdou mi stupidní, jak mi pořád tvrdíš :P
jsem vážně zvědavá, jakou cestu si Hermiona vybere :)
díky za kapitolu!

2 °Alex °Alex | Web | 22. listopadu 2011 v 15:06 | Reagovat

Pekná kapitola, páčila sa mi tá scéna s Dracom :). Vážne super! :) Teším sa na pokračko :).

3 Sia Sia | Web | 22. listopadu 2011 v 16:23 | Reagovat

Chudák Herm.... Přesto: Malfoy do toho!

4 nel-ly nel-ly | Web | 22. listopadu 2011 v 16:57 | Reagovat

[1]: jo, ale jen co to trochu přeženu, tak určitě začnou být ještě stupidnější, mě je to jasný

[2]: Dráček, toho není nikdy dost. Děkuju :)

[3]: ale on byl v podstatě hodnej, jenže o to je to divnější O_O

5 Delly Delly | 22. listopadu 2011 v 18:56 | Reagovat

Páni, ani jsem nečekala, že by se tu mohla v blízké době objevit nějaká kapitola. Ale jsem za to ráda. Musím říct, že Draco v tvém podání se mi neskutečně líbí :D Je tak nějak správně záporácký a to se mi líbí. Kapitola byla pěkná, mám ráda ty Hermioniny úvahy :-) A těším se na další :-P  :-D

6 chillychilly chillychilly | Web | 22. listopadu 2011 v 19:17 | Reagovat

Juch juch, po dlouhé době zase Hermiona :)
No, musím říct, že v její situaci bych hýt nechtěla (a že jsme v podobné situaci už byla). Chudák holka. Před tím bych byla všema deseti pro Draca, ale teď... prostě Ron je takový ten rodinný pejsek, já nevím, s Dráček by to nemohl být dlouhý a trvalý vztah, jenom takové krátkodobé okouzlení. A jak líčíš to, že se všichni vdali a oženili a že mají už děti a tak, je to smutné. Jsem zvědabá, jak to s Hermionou dopadne, vážně, hodně zvědavá.
Btw nechceš dopsat Zrzavé pokušení? Já vím, že s tím pořád otravuju, ale prostě bych si to ráda dočetla :)

7 nel-ly nel-ly | Web | 22. listopadu 2011 v 19:32 | Reagovat

[5]: Já si řekla, že když už mám na hlavní stránce pospolu kapitoly ke své první (a stále nedokončené, sakra) povídce, první slashové, Dáno soudem, tak by si to zasloužila i Herma... Ať vypadám akčně O_O
p.s. já ho miluju :D tak doufám, že se mi bude dál dařit "sexy záporák" a nezkazím to

[6]: On nikdo nemá moc Rona a Hermionu rád, jsem s nimi za jedno, ale nebudu kvůli sobě nadržovat nebo kazit... Moje představa o sladkém klukovi se bude držet (jen s tím nemám moc zkušeností, tak uvidíme :D), stejně jako představy o Dracovi (no, už jsem četla kopy povídek, kdy jim to vdrželo ;))

Jop, já to mám otevřené už týden :D  vždycky si přečtu těch několik stran, co mám jako druhou půlku už od začátku, a pak se nevysvětlitelně zaseknu a nedopíšu O_O

8 Delly Delly | 22. listopadu 2011 v 19:44 | Reagovat

To já se pořád nemůžu dokopat si je přečíst 8-O  :-D To je tím nedostatkem času, ale nepřestanu si to říkat, že je chci přečíst.
Kdo by ho nemiloval? :D Zvlášť se mi líbí právě ve Vlastní cestou a Dáno osudem. A ono by toho bylo víc, takže radši končím.. Věřím v to, že ty to nezkazíš, ty ne ;-)

9 nel-ly nel-ly | Web | 22. listopadu 2011 v 19:57 | Reagovat

[8]: ono je to snad i lepší, když já tu svoji chudinku prvotinku už patlám od začátku blogu (prolog byl to první, co jsem napsala vůbec - nepočítaje slohovky ve škola - a hned to sem strčila :D) a když jsem si tak náhodou pročítala pár kapitol O_O
chtělo by to přepsat, celý, ale nejdřív spíš dopsat :D
jenže to i Dáno osudem... jenže kde na to vzít čas a nervy, právě, dyž už ani nestíhám chodit na většinu ostatních blogů a povídky začínají a končí, aniž bych o tom věděla

10 Delly Delly | 22. listopadu 2011 v 21:20 | Reagovat

Neboj, já si ten čas najdu ;-) :D S tím okamžitým strkáním mám své zkušenosti :D Není to to nejlepší, co jsem udělala :D Ale u tebe to určitě nebude tak horký. Vlastně, tys byla hned druhá, u koho mě čtení povídek opravdu bavilo (první byla Nelien, zvlášť její povídka Jen stín nenávisti). Takže se nemůžu dočkat, až se pustím do těch nepřečtených. A že si ten čas konečně udělám!
Ano, nejdřív by to chtělo dopsat ;-) :D

11 Moreen Moreen | Web | 23. listopadu 2011 v 21:26 | Reagovat

nemůžu si pomoct, sice je pro děj důležitá asi spíš ta myšlenková část ke konci, ale mě se hrozně líbila ta scéna s Dracem, jak ji provokoval, tohle jeho chování miluju! jinak jsem zvědavá, kdy si holka tu svou cestu opravdu najde.

12 Polgara Polgara | Web | 24. listopadu 2011 v 21:16 | Reagovat

Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat. Je fakt, že kapitoly přidáváš s hodně dlouhými pauzami, ale všechno má svůj čas a na tuhle povídku si čtenář rád počká. Líbí se mi rozhovory mezi postavami, člověk je pak dokáže víc pochopit, tedy...dívá se na ně zase z jiného úhlu pohledu. Další, další, další :-)

13 Nishi Nishi | Web | 26. listopadu 2011 v 19:01 | Reagovat

....
pro mě nejlepší díl zatím z celé téhle série :) ostré pohledy mezi Hermionou a Malfoyem a přichází na řadu také "všedělání", aby se Ron nic nedozvěděl :) prostě super :)

14 Illandris Illandris | Web | 27. listopadu 2011 v 14:43 | Reagovat

Opět úžasná kapitola, moc jsem se při čtení bavila. Ty scény s Hermionou a Dracem se mi neskutečně líbí, a když se do toho ještě připlete Ron, stojí to vážně za to. Doufám, že se ještě dočkám více takových rozhovorů :-D

15 As. As. | Web | 27. listopadu 2011 v 17:47 | Reagovat

páni,tak ta byla dokonalá! :) už se těšim,na další díl :) zajímalo by mě,co teďka bude Hermiona po tom všem s Malfoyem dělat :DD

16 crazy-punk-girl crazy-punk-girl | 7. března 2012 v 21:24 | Reagovat

moc sa mi to páčilo :-) kedy bude ďalšia časť ???

17 nel-ly nel-ly | Web | 8. března 2012 v 18:12 | Reagovat

[16]: popravdě vůbec nevím, uvažuju, že to přepíšu maličko jinak... domyšlené to je, ale zkrátím sůvj plán, v poslední době nemám na delší kapitolovky čas :)

18 nikca289 nikca289 | 1. října 2012 v 19:42 | Reagovat

super kapitola kedy bude další? :-)

19 nel-ly nel-ly | Web | 2. října 2012 v 0:15 | Reagovat

[18]: boužel jsem přišla o počítač, takže i o většinu dokumentů, ale nejspíš budu povídku celou předělávat, zkracovat, a až se s ní nějak vypořádám, vrátím ji od znova... :-)

20 nikca289 nikca289 | 2. října 2012 v 18:03 | Reagovat

dík za odpoved a dúfam že to bude čoskoro :)

21 Infinity Infinity | Web | 9. listopadu 2012 v 12:57 | Reagovat

Můžu se zeptat, kdy bude pokračování? :-)

22 nel-ly nel-ly | Web | 9. listopadu 2012 v 18:27 | Reagovat

[21]: tuhle jsem měla v plánu, v budoucnu :D, přepisovat... musím to zkrátit a nějak navzázet O:) bohužel jsem přišla o všechny kapitoly a pokračvoat, kde jsem skončila, se mi nechce
nejdřív Dáno Osudem, tak abych se už donutila

23 Surynka Surynka | Web | 27. listopadu 2012 v 16:31 | Reagovat

Oprav chyby, přepiš to, dopiš to! Myšlenku to má dobrou a zajímalo by mě, co se s nima stane :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA