Dlouhý černý plášť 2/2

6. listopadu 2011 v 10:00 | Nel-ly |  Jednorázovky
A druhá půlka překladu jedné z těch temný a určitě velice "jiných" HPfanfiction, než jsou běžné. Osobně jsem ráda, že ji budu mít, abych si ji znovu přečetla - i když je to mým neprofesionálním překladem, kde vidím stále spoustu chyb.
Děkuji všem komentátorům, po práci, která je nutná vynaložit na překlad (kdy se člověk prostě musí jakžtakž držet originálu a tedy nemůže něco jen tak přejít jako u svých povídek), si jich doopravdy cením.
Znovu věnováno Doree, bez jejíž pomoci by tu povídka nebyla.


Sledoval ji, ale ani se nepohnul. V té době jsem Hermionu proklínala, protože najednou zvedla hlavu a podívala se přímo na něj. Zpětně však pochybuji, že by její tehdejší chování bylo nějak důležité. Ani jeden z nich neřekl jediné slovo.

Už čekal v naší chatrči, když jsme se vrátily. Hermiona se ho snažila ignorovat, projít kolem něj bez povšimnutí. Trhnutím ji otočil k sobě, přičemž uchopil její bradu mezi své dva dlouhé prsty.

"Měl jsem dojem, že jste mrtvá," zasyčel. Nikdy jsem neslyšela takový hlas; hedvábný a děsivý zároveň.

Odpověděla mu, jako by byl jen někdo. "Já jsem mrtvá."

Netuším proč, ale vždy jsem toužila po životě, a tak jsem se hluboce uklonila a přitiskla se obličejem k hliněné podlaze.

"Ví tahle mudla, že…," zeptal se, ale moje maniakální dcera ho přerušila.

"Že skrývá čarodějnici na útěku?" řekla.

"Nehledají vás. Náš pán vašim záznamům nikdy nevěnoval větší pozornost, a navíc už nezbyl nikdo, kdo by vás mohl identifikovat," řekl a celé jeho tělo strnulo.

"Malfoy?" zeptala se Hermiona.

"Lucius byl popraven téměř okamžitě po našem vítězství. Zdá se, že byl zrádce; předával informace nepřátelům našeho Pána," odpověděl a v jeho hlase byl slyšet zvláštní podtón, kterému jsem nerozuměla. "Můj nejšťastnější objev." Hermiona pohrdavě odfrkla.

"Proč jste tady, slečno Grangerová?" zeptal se.

"Kde jinde bych měla být?" odpověděla.

"Je… po mém boku je volné místo," řekl tiše.

"Co si…?" zadrhla se a zhluboka se nadechla. "Proč?"

"Nebuďte hloupá, Grangerová," řekl hořce.

Šokovaně jsem zvedla hlavu, když jsem uslyšela hysterický smích mé dcery a uviděla ji nevěřícně kroutit hlavou. Odešel bez jediného slova.

Tu noc byla bouřka. Když jsem šla zavřít okenice, viděla jsem ho - stál uprostřed ulice, nedotčený deštěm, jeho bezvýrazná tvář směřovala k našemu domu, ozařovalo ji jemné stříbřité světlo.

Dopoledne byla vyvrácená skoro polovina stromů ve vesnici - i s kořeny.

Od té doby ji už nikdy nenechal samotnou. Sledoval ji každý den, když pracovala na poli. Postával stranou, mlčel, ale zůstával.

Nakonec jsme si na štíhlou černě oděnou postavu, jejíž pohled pronásledoval Hermionu na každém kroku, zvykly. Jednoho dne, když jako vždy stál stranou, zatímco jsme pracovaly na poli, se má dcera otočila a pohlédla na něj. A on udělal zvláštní věc. Čaroděj poklekl a nabral si do hrsti hlínu z její stopy.

Hermioně uvázl dech v hrdle. Kouzelník v černém rozevřel pěst a poslal jí vzdušný polibek, prach se rozlétl všude kolem. Pak se usmál.

"Co to bylo?" zašeptala jsem jí do ucha.

"Prach ze stopy vyvoleného člověka může být použit jako hlavní ingredience do… do velice silného nápoje lásky," řekla úzkostlivě. "Je to jeho způsob, jak mi říct, že chce, aby mi zůstala má svobodná vůle."

"Kdo je to, Hermiono?" zeptala jsem se. Nedokázala jsem dále mlčet. "Odkud ho znáš?"

"Byl to můj profesor," řekla a sklonila se zpět k práci.

Další otázky o tajemném muži, který nikdy neodcházel, mi odmítala zodpovědět.

Jednoho rána během horkého léta jsme seděly s několika dalšími ženami z vesnice v hloučku a pletly, když přišel blíž, než bývalo jeho zvykem.

Hermiona se postavila, možná aby se mu vzepřela, snad aby utekla; na tom nezáleží, nedostala by šanci ani k jednomu. Během pohybu, který vypadal, jako jeden dlouhý krok, ji přirazil ke kmeni stromu. Ostatní ženy a já jsme nedokázaly nic jiného, než se jen dívat. Stály jsme necelý metr od nich.

Mezitím má dcera vrčela a prskala na muže, který měl moc nad životem i smrtí nás všech.

"Tak do toho," zakřičela.

"Věřte mi, že bych velice rád," zašklebil se.

Nevěděla jsem, co s ní dělá, ale znásilnění to nebylo.

"Auu!" vyjekla.

"Nehýbejte hlavou, Grangerová, musím dodělat i druhou stranu," pokáral ji.

"Proč to?" zeptala se podrážděně.

"Abych konečně utnul, tu vaši neustálou malou oplzlou šaráda, kterou se mnou hrajete."

V jejích uších teď visely jemné zlaté náušnice. Pokusila se ho uhodit do tváře, ale zachytil její ruku, než stihla dopadnout, pak se jeho rty zvlnily do vítězného úsměvu, než ji konečně pustil a s tichým smíchem odešel. Žádná mudlovská žena neměla povoleno nosit železo, natož pak zlato. Udělal to. Označil Hermionu jako čarodějnici před celou vesnicí. Ne, označil ji za svou čarodějnici.

Od té doby jsme byly osamělejší, než kdy dřív. Žádná mudlovská žena se nechtěla stýkat s čarodějnicí a jako Hermionina matka jsem i já byla automaticky odříznuta od ostatních. Nedivím se jim; kdybych byla jednou z nich, udělala bych to samé.

Dalších dlouhých čtrnáct dní Hermiona pokračovala v práci na poli po boku ostatních. A on tu byl stále s ní, neustále ji pozoroval.

Jsme v podstatě takoví, jací jsme. I když byl náš svět zničen a přeměněn podle představ čistokrevných, hospoda zůstávala téměř beze změny. Zpočátku nastalo tíživé ticho, když jsem spolu se svou dcerou vešla dovnitř, ale nakonec jsme byly zapomenuty. Ztratily jsme se ve víru smíchu a křiku kolem nás. Užívaly jsme si to, než se objevil on, elegantně se opírající o rám dveří, ruce založené na prsou. Znovu se všechna pozornost stočila k Hermioně.

"Co chcete?" prskla na něj.

Nic neřekl, jen se usmál dravčím, nebezpečným úsměvem plným zažloutlých zubů. Pokud bych měla zpět svoji ordinaci, mohla jsem mu zařídit o něco lepší život.

Hermiona se napřímila na židli a řekla: "Musíme si promluvit, profesore."

Téměř se usmíval, když ji následoval dveřmi.

Po zbytek noci stáli uprostřed cesty, zatímco vesničané zůstávali schovaní v hospodě a báli se projít kolem čarodějnice a kouzelníka.

Čistokrevný, co jiného by mohl být?, se zdál dravý, pozorný a blahosklonný. Zatímco z Hermionina postoje byl jasně viditelný vztek. To jsou však samozřejmě jen mé dohady, protože jsem z jejich rozhovoru neslyšela ani slovo.

Když jsem se jí na to ptala, neodpověděla.

Další den ji zdvořile požádal, aby si s ním vyšla na procházku. Když se vrátila, měla na krku jasně viditelný cucflek. Měla jsem se jí zeptat, co se stalo. Byla to má dcera, ale neměla jsem tušení, jak s ní mám mluvit. Nemyslím si, že jsem to kdy věděla.

Během následujících dní mu stačilo jednoduše k ní vzáhnout ruce a ona přišla. Přestože čarodějové z mudlovských rodin nemají právo nosit hůlky, jednu jí přinesl.

"Cedrové dřevo a blána z dračího srdce, velice ohebná, deset palců dlouhá," řekl stroze a Hermiona se rozplakala radostí. Byla to ta samá, kterou jí před lety koupil její otec v Příčné ulici.

Teď, když jsem ho spatřila zblízka, spatřila jsem, že je ošklivý jako hřích. Měl oteklý obličej, jak to bývá u těžkých alkoholiků. Tvář posetou mnoha jizvami a hloubokými vráskami na čele, což svědčilo o tom, že se neustále mračí. Jeho oči byly malé, černé jako noc a zlé. Oči, které pohledem přejíždí po mé dceři. Nenávidím jeho špinavé oči. Vlasy má doslova odpudivé a nos veliký, jako tři normální. A když ho Hermiona rozzlobí, začne kolem sebe prskat.

Nenávidím ho. Nenávidím! A má dcera mu dala své srdce.

Všichni obyvatelé naší mudlovské vesnice se klidí z cesty a sklánějí hlavy, když čaroděj v černém plášti přichází - jen jediná tvář se rozsvítí, když se objeví. Ne, že by se v poslední době objevoval příliš často, on totiž skoro neodchází. Hermiona už nepracuje na poli. Smrdí jí. Myslím, že dnes už vím, kdo je. Je to zrůda mezi monstry. Patří mezi okruh těch nejbližších Velkého pána; čistokrevný aristokrat ve službách Pána od chvíle, kdy byl ještě sotva víc, než malý chlapec. Nikdo není loajálnější než on, říkají. Co chce, dostane. Jak je vůbec možné, že ho miluje?

Pro kouzelníka, který se zodpovídá jen Voldemortovi, neexistují žádná pravidla, žádné zákony. Dokážu to jméno vyslovit v mysli, ale i tak mě až smrtelně děsí. Pokud si čaroděj v dlouhém černém hábitu přeje, aby hůlku dostala i mudlovská šmejdka, dostane ji.

Nevychovala jsem svou dceru, aby se stala vydržovanou ženou, nestrávila jsem dvacet let ve škole, abych trávila veškeré své dny praním prádla na kamenech a prací na poli.

Z mé Hermiony se stala děvka. Je překvapivě snadné to přiznat. Připadá mi těžší to spolknout, než si přiznat, proč se prodává. Pohrdám jí, když ji vidím v náručí toho špinavého bastarda. Přála bych si, aby zemřela ve válce se svými přáteli. Přála bych si, aby se nikdy nenarodila.

Před třemi dny, když jsem se probudila, byla pryč. Nerozloučila se, nenechala mi tu dokonce ani žádnou zprávu. Pamatuje si vůbec, že umím číst, i přestože nám vzali všechny knihy? Nevím, kde je, ale vím, s kým je. Vím, že je šťastná, ale přála bych si, aby byla raději mrtvá.

~The End~
 

22 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Má cenu se někdy pokušit o další překlad?

Ano, zkus to! 94.9% (131)
Ne, prosím, ne! 5.1% (7)

Komentáře

1 Polgara Polgara | Web | 6. listopadu 2011 v 11:32 | Reagovat

Zajímavý konec, jen mi přišlo, že to její matka viděla moc černě, ale na druhou stranu ji chápu. Ale krásné, moc krásné. :-)

2 °Alex °Alex | Web | 6. listopadu 2011 v 11:34 | Reagovat

Veľmi zaujímavá poviedka :). Naozaj sa mi páčila, druhá časť bola lepšia :D. Musím sa pozrieť na autorkyne diela, pretože píše skvelo :). A ani nie je poznať, že je to preložené, super je to :).

3 Tinna Tinna | Web | 6. listopadu 2011 v 13:25 | Reagovat

Tenhle blog si pamatuji od  založení. Hodně jsem hledala nějaké HP povídky a narazila na tvůj blog. Bylo tady zatím strašně málo článků, protože byl teprve v rozjezdu. Dlouho jsem tu nebyla kvůli tomu, že jsem šla na intr a jednoduše jsem nestíhala svůj blog natož prohlížet blogy na kterých jsem četla povídky. A teď jsem tu zas po dlouhé době (díky tvému komentáři na můj blog). Jsem překvapená jak se to tady hodně změnilo a kolik tady je povídek. Určitě se do nějakých pustím ;-) Jsem ráda, že jsem tě znovu objevila!♥

4 Charlotte Evans Charlotte Evans | E-mail | Web | 6. listopadu 2011 v 14:23 | Reagovat

Huh... Zajímavý a originální námět... Zajímavý pohled Hermioniny matky... Jsem ráda, žes ten překlad udělala - v angličtině bych se k tomu prostě nedostala. Navíc celý překlad zní tak nějak... Jinak než od Rowlingové. Lépe. Když o něm Hermionina matka mluví jako o čaroději v černém plášti, běhá mi mráz po zádech... Já vím, slibovala jsem, že budu dodávat i kritiku, ale tady není co kritizovat... :-)

5 chillychilly chillychilly | Web | 6. listopadu 2011 v 14:23 | Reagovat

To je hodně drsná povídka, ale vážně, dobrá. Ale taková neuvěřitelně syrová. Uf, nemám slov, docela mě to zamrazilo.
Mě by hrozně zajímalo, jakou roli měl Snape, vážně srašně moc, škoda, že to autorka nedala nějak najevo. I když z té zmínky o popravě Luciuse, jako kdyby on byl na té špatné straně, na druhou stranu, mohla to být jenom kamufláž.
Takových otázek mám, achjo.
A popavili mi Luciuse, hmmm.
Jak se řekne anglicky cucflek, to mě jen tak napadlo. To slovo nemám ráda, hrozně mi tam vadilo, ačkoli se tomu asi nedalo vyhnout. To slovo mi prostě nezní.
Prostě super překlad, jsem ráda, že jsem si tuhle povídku mohla přečíst

6 nel-ly nel-ly | Web | 6. listopadu 2011 v 14:35 | Reagovat

[1]: utvořila si vlastní názor ze strachu, líbí se mi ten pohled někoho, kdo vůbec neví

[2]: ona zrušila svůj účet no, je to už šest let, ale na ashwinderu minimálně tahle povídka zůstala - jen se musíš registrovat :)

[4]: je to pohled dospělého vyděšeného člověka, řekla bych :) to, co nám knížka určená pro děti nedá

[5]: to je to! my diskutovaly, jestli teda byl zlej a nebo nebyl (protože právě to s Luciusem zní právě tak - já doufala, že si někdo všimne, protože mě to v angličtině uhodilo hned do očí, jenže problém byl jak přeložit "nenápadně" ty slova matky, že nepochopila jeho tón, přeci jen když čtu povídky v angličtině, tak si nepřekládám každé slovo)
hele Love Bite - jako mě se cucflek taky nelíbil, jenže já si řikala, červené zmanéko na krku... to nemusí každý pochopit a překládat jako milostné znaménko mi přišlo taky dost nepatřičný

7 M. M. | 6. listopadu 2011 v 14:45 | Reagovat

Tahle povídka se mi moc líbí:) hlavně proto, že je psaná z pohledu někoho jiného, nezvyklého.. Díky za překlad, bylo to super :)

8 °Alex °Alex | Web | 6. listopadu 2011 v 17:21 | Reagovat

[6]: aha :/

9 Zasněná* Zasněná* | Web | 6. listopadu 2011 v 17:46 | Reagovat

Páni, och. Dej mi chvilku...
Myslela jsem, že si vážně okoušu všechny nehty. Z obýváku jsem poslouchala tenis a přede mnou ležela visela tvoje povídka. Vražedná kombinace.
Tohle bylo něco tak ojedinělého, něco... úžasného.
Poslední měsíce už povídky Hermiona/Severus nečtu. Vlastně si po shlédnutí sedmého dílu nedokážu představit Severuse zamilovaného do někoho jiného, než je Lily. Ale tohle nebylo o lásce, takže se mi to líbilo. Právě tím to bylo tak moc jedinečné.
Dlouhou chvíli jsem uvažovala nad tím, na jaké straně tedy Sev stojí. Myslím ale, že tím má ta povídka akorát další plus, protože povzbuzuje ty malé hlodavé červíčky v našich hlavinkách.
Moc děkuju, že jsi tu povídku přeložila a my si ji tak mohli přečíst. :-)

10 nel-ly nel-ly | Web | 6. listopadu 2011 v 17:50 | Reagovat

[7]: to byl první popud, proč jsem si říkala, že stojí za překlad... že jde o někoho, kdo neví skoro nic

[9]: jak říkám, vyhrála soutěž, která ve svých letech byla dost populární a myslím, že zaslouženě, na něco podobného člověk jen tak nenarazí
te´d jsem si šimla ještě jedné povíkdy o té samé autorky - vysoce 18+ ale nějakých čtyřicet kapitol, takže už se těším
romantické HG/SS nesnesu, buď jeto vynikající (což moc nebývá) a nebo katastrofa - nemůžu si pomoct, a proto to ne píšu :)

11 Tinna Tinna | Web | 6. listopadu 2011 v 18:58 | Reagovat

Musím říct, že tahle povídka se mi strašně líbila. Byla odlišná od ostatních a ještě jak to bylo psáno z jiného pohledu. Opravdu originální a skvělý nápad. :-)

12 chillychilly chillychilly | Web | 6. listopadu 2011 v 19:49 | Reagovat

[6]: Love bite to zní docelapoeticky, v češtině to má divný název. Ne, nic jiného by se tam nehodilo. I když, dřív se cucfleku říkalo znamení lásky... Ale to by asi taky nikdo nepochopil. Milostné kousnutí :) to zní taky pěkně, ale prostě cucfflek pochopí každý, je to pravda, já jen to slovo nemám ráda :) ale to je můj osobní pocit, povídka a celý překlad byl samozřejmě skvělý
Já si myslím, že mu ta role toho hodného pořád zůstala, věřím v to. Ale role Luciuse jako donašeče se mi nelíbí, na to on byl moc zbabělý. Spíš si Snape chtěl zachránit vlastní zadek. :) Takže až tak kladný nebyl, no prostě nevím :D to by bylo potřeba zjistit u autorky, jak to zamýšlela

13 Black Black | Web | 7. listopadu 2011 v 19:43 | Reagovat

No teda..wow. Velice dobrá a taky zvláštní povídka. Díky za překlad, něco takového čtu prvně

14 evi evi | Web | 10. listopadu 2011 v 23:05 | Reagovat

taky mě napadlo to milostné kousnutí jako chillychilly. Což je vlastně doslovný překlad. Ještě byla dobrá ta poznámka matky, že mít svou ordinaci, mohl mít Severus se svými zuby lepší život:D No ale jinak to bylo docela děsivé. Jestli autorka píše i ostatní povídky v tomto duchu a tobě se chce pokračovat v překládání, pak jdi směle do toho! Budu se těšit

15 nel-ly nel-ly | Web | 10. listopadu 2011 v 23:42 | Reagovat

[11]: já četla pár v AU, kdy voldy vyhrál, ale nic nebylo takhle syrově reálného

[12]: love bite se mi líbí.. to v angličtiěn víc slov, která v češtině zní divně
ale milostné kousnutí, znamínko lásky, je to takový... nevím, i kdyý cucflek je fkat hnusnýs slovo :D

[13]: díky :)

[14]: problém je, že zrušila profil... ale jinak jsem našlaj eště delší povídku od ní, HG/SS... donucené manželství překvapivě :D to snad napsala každá anglicky píšící autorka zabívající se HG/SS (popřípadě HP/SS), ale asi to nebude moc romantiky a dost drsný... nejdřív si to musím přečíst a už se sama bojím O_o

16 Moreen Moreen | Web | 11. listopadu 2011 v 11:03 | Reagovat

ou, zajímavý závěr. přijde mi zajímavé, že i když je tu Severus coby hlavní mužská postava, je vykreslený jako šereda, oteklá tvář atd. většinou je v takových povídkách uvedený jinak. jakože není až tak ošklivý apod. tenhle realistický pohled na něj (takhle na mě působil v knížkách) a on ve vztahu, to mi přijde dost neobvyklé. a opět - moc hezky přeloženo, jsi šikovná Nel! dobře vím, jak se člověk kolikrát s jednou větou pere, odstavec prolítneš dobře a zasekneš se na jedné větě, kterou nevíš, jak formulovat. překlad není tak jednoduchý, pokud chceš, aby z toho vzniklo něco kvalitního. palec hore ;-)

17 nel-ly nel-ly | Web | 11. listopadu 2011 v 19:52 | Reagovat

[16]: co si pamatuju z kanonického popisu - měl velký skobovitý nos, žluté zuby a vůbec nebyl přitažlivý (vzhledově, charakter a osobní kouzlo věc jiná), takže jakmile se objeví povídka se sametovými vlasy a kdovíčím tak zdrahám, co mi nohy stačí :D
já říkám, že obdivuju ty, co překládají dlouhé povídky (viz evi, která překladá v podstatě román), je to mnohem pracnější... aby kžadá věta vyzněla opravdově česky azároveň dodržela autorovu myšlenku

18 Moreen Moreen | 11. listopadu 2011 v 22:46 | Reagovat

[17]: však já právě mluvím o povídkách. když někdo píše o severovi, spousta autorek si ho přikrášlí. možná není úplně přitažlivý, ale vždycky na něm něco je. podle j.k.r. na něm nebylo vůbec nic a tahle povídka se toho drží. to se mi moc líbilo :)

19 cassiopea-black cassiopea-black | 13. listopadu 2011 v 16:40 | Reagovat

tahle povídka se mi moc líbí, je jiná než ostatní... taky se mi líbí podání Severuse, vlastně ani nevíme, jestli byl zlej nebo ne... a znova musim obdivovat tvůj překlad, skvělá práce :)

20 kami kami | 15. listopadu 2011 v 7:46 | Reagovat

Iná skutočne je, ale neviem povedať, či dobrá. Zaujmavý bol rozprávač aj pohľad, nový svet, no celé sa mi to zdalo odbité. A v prvom rade som si tak Severusa nedokázala predstaviť. On musí byť buď pokrivene dobrý alebo zlý. Toto mu nesvedčalo. Ale preklad je asi dobrý, mne ako Slevenke sa to dalo čítať. :)

21 Snapeova Snapeova | Web | 20. ledna 2012 v 21:13 | Reagovat

To bylo...fakt zvláštní,ale strašně se mi to líbilo. skoro mi to ani nepřišlo jako HP,ale přes to bylo. Takových povídek je asi hodně málo. má to hodně zvláštní atmosféru,to jak donutili mudly žít a to všechno, děsivá představa,ale ten konec... spousta otázek :D Je to vážně skvělá povídka.

22 Helen Helen | 5. února 2012 v 21:02 | Reagovat

Skvělé, nemám slov. Úplně mě to strhlo. Nikdy by mě nenapadlo, že něco takového jde napsat. Skvělé.
PS: Překlad je taky skvělý. :)

23 Rapidez Rapidez | 22. března 2012 v 20:35 | Reagovat

Další zajímavé, k přemítání. Jen mi tu cybělo uvedené jméno autorky a status ne/souhlasu s překladem - autorka je stále aktivní na LJ i jinde... ;-)

24 Hope Hope | Web | 14. září 2013 v 0:12 | Reagovat

povídka se mi překvapivě líbila a i když si dovedu představit, co Hermionina matka prožívala, tak se mi poslední odstavec, dva nelíbí a kdyby po tom následovalo ještě něco, tak to asi nedočtu...já jsem prostě alergická na matky, které zavrhnou svoje děti, ať už k tomu mají jakýkoliv důvod! dobrá, možná bych to někdy dokázala pochopit - v určitých případech - ale tady mi přijde, že ona se snaží popírat to, co Hermiona doopravdy je! ona za to přece nemůže!
překlad se ti každopádně povedl =o)

25 Jacomo Jacomo | E-mail | 1. srpna 2016 v 17:50 | Reagovat

Náhodou jsem sem zabloudila a začetla se a... jsem nadšená. Povídka je hodně zvláštní, ale překlad skvělý a moc jsem si to užila.
Osobně bych brala ještě třetí část, kde by vyšlo najevo, že onen muž v plášti vede odboj a pro Hermionu si přišel pro jakožto velmi schopnou čarodějku, takže společně zapracují na Voldemortově pádu. Tenhle zvrat podaný slovy velmi sobecké paní Grangerové by mě fakt zajímal... ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA