Dáno osudem (23)

8. listopadu 2011 v 14:21 | Nel-ly |  Dáno osudem
To koukáte, co? No, já furt říkám, že to dopíšu a poslouchejte... teď už vážně, další kapitola hotová, další rozepsaná a jsem na cestě ke konci (ještě trochu zamotat, abych to neměla lehké, jak už bylo na začátku v plánu), a pak konečně uzvařít to, co si osud (já!) naplánoval s našimi třemi aktéry - co myslíte? Budu se nakonec držet kánonu (poslední dobou se až moc vyžívám ve vraždách), nebo to ošmelím? :D
Každopádně připomínám změnu z minulých kapitol: akce "Ministerstvo kouzel" se stala o Vánočních prázdninách, kdy byl Lucius Malfoy s ostatními zatčen. To byla odchylka kánonu a teď se zase vracíme jakžtakž k ději šesté knihy.
Jako vždy prosím okomentáře nebo alespoň hvězdičky, zajímá mě, kdo ještě stále vydržel čekat O_O.
Věnováno Delly, protože mi povídku tak houževnatě připomínala a samozřejmě všem ostatním věrným, kteří ještě ne nezapomněli - schválně kolik vás tak je?


Kolikrát v poslední době zde bez hnutí postával třeba i několik hodin, sledoval zapadající slunce či zářící hvězdy a hlavou mu proudily myšlenky, které nenechávaly jeho rozbouřenou mysl ani na chvíli v klidu.

Draco Malfoy v posledních měsících nenacházel klid v žádnou denní či noční hodinu a jediné, co mu pomáhalo, byla samota, klid a ticho astronomické věže. To místo, jakoby ho k sobě neustále přitahovalo, a proto třeba i několikrát týdně dobrovolně vystoupal ty stovky schodů vedoucích ze zmijozelských sklepení až k jednomu z nejvyšších míst bradavického hradu.

Vždy hluboko v srdci tušil, že jeho život nebude zrovna procházka růžovým sadem. Věděl, že se nenarodil pro svobodnou vůli. Jeho život byl vždy o mysli, ne o srdci a jemu to většinu času vyhovovalo.

Kolikrát ho v poslední době napadlo, jestli neudělal chybu, když si vybral Astorii namísto Daphne? Kolikrát stál těsně u kraje astronomické věže, shlížel dolu na rozsáhlé pozemky školy, černé jezero a Zapovězený les a uvažoval nad svým promarněným životem. A to mu, Merline pomoz, bylo teprve sedmnáct let.

Byl donucen dospět mnohem dřív než jeho vrstevníci a nešlo o žádný hladký proces. Naopak, bylo to, jakoby ho někdo hodil do studeného, ledového, rozbouřeného moře a řekl; "Plav." a Draco plaval, jak jen dokázal. Cestou však ztrácel věci; maličkosti, které ho snad táhly ke dnu a neuvědomoval si, že zároveň s nimi ztrácí i svoji osobnost. Neuvědomil si to až do chvíle, kdy bylo příliš pozdě.

Příliš pozdě?

No, asi ano. Nebyla cesta zpět, i kdyby se teď rozhodl jít za Brumbálem a vše… Ne, nešlo to. Měl to promyslet, být lepší, chytřejší, zmijozelštější, dělat čest svému jménu - ne, jako jeho zbabělý otec. V den, kdy se dozvěděl o otcově zatčení, měl začít jednat. Lucius byl v Azkabanském vězení v bezpečí a Draco měl konečně šanci vyrvat se jeho moci a ochránit ty, které miloval; koneckonců šlo jen o dvě osoby.

Na světě neměl nikoho jiného, než dvě ženy svého života, které teď musel za každou cenu ochránit. Svou milovanou matku, které i přese všechny chyby nemohl zazlívat její opičí lásku, kterou mu zabránila poznat svoji osobnost a začít myslet sám za sebe dostatečně včas. A svoji snoubenku, dívku, které ubližoval tak dlouho, že dnes už si nebyl vůbec jistý, co k němu doopravdy cítí. Stále ho milovala? Řekla mu to přeci, o vánočních prázdninách.

"Draco, miluji tě."

Ta slova neustále rezonovala jeho myslí, představovala jeden malý, maličký ostrůvek naděje mezi tou temnotou a zlobou, které postupně sžíraly jeho mysl a srdce. Jenže Draco jí nikdy neodpověděl. Nebylo to přeci tak těžké, říct: "Taky tě miluju, Rio. Miluju tě víc, než cokoliv na světě a chci s tebou zůstat už navždy." Tak proč to nedokázal? Proč se jí tolikrát díval tiše do očí a nenašel v sobě odvahu říct ta ty tři prostá slova?

Ne, ještě nebyl čas. Nepřišla správná doba. Nejdřív musí zachránit svoji matku i otce, který před několika týdny spolu s ostatními odsouzenými Smrtijedy utekl z vězení a plánoval teď po boku Voldemorta (nebo spíš schoulený u jeho nohou) útok na Bradavice - útok, který z velké části závisel právě na něm, na Dracovi.

Ještě nepřišel správný čas na city. Ne, dnes. Ne, teď.

***

Měsíc. Zbýval jen necelý měsíc do konce školního roku a zároveň do konce jejího prvního roku v Bradavicích. Tolik se toho stalo. Astorie jen stěží dokázala uvěřit, že je to opravdu jen necelý rok od chvíle, kdy se po několika letech znovu setkala se svojí dětskou láskou.

Dnes už si dokázala připustit, že Draca kdysi milovala. Všechny ty hádky a rozepře, hloupé nápady, při kterých se mu snažila dokázat, že je stejně dobrá jako on - všechno to byla jen hra pro jeho oči, která měla ukázat, jak moc jí na tom bledém chlapci, jež nad ní vždy držel ochrannou ruku, záleží. Milovala ho však ještě dnes?

Milovala. Nemohla tvrdit, že ne. Nedokázala by to. Láska byla slepá, slepá ke všem krutostem, které Draco prováděl svým spolužákům, lžím, které říkal, bolesti, kterou jí způsobil. Mohl ubližovat, nadávat, být arogantní, chladný a ona by ho stále milovala. Otázkou však bylo: Stačí to? Dokáže láska vše překonat? Stáčí láska ke štěstí?

Astrorie tu odpověď znala až příliš dobře. Nedokázala by zůstat taková, jakou se snažila ukazovat světu. Nepatřila do Zmijozelu, nikdy do něj nepatřila a dnes si to uvědomovala víc, než kdy jindy.

Záleželo jí na ostatních - záleželo jí na Liamovi, i když o to nikdy nestál, stejně jako na Ginny, která ji pravděpodobně nenáviděla a i na Lence, která si snad ani neuvědomovala, co se kolem ní děje. Záleželo jí na nich víc, než na vlastním štěstí, ale nebylo to jen o tom… Konec konců nebyla Nebelvír s houževnatým srdcem a touhou všechny kolem sebe zachránit. Duší i myslí patřila Mrzimoru, mezi ty, kteří nikdy nehráli velké role v historii. Mezi ty, kteří si přáli, aby všem bylo dobře, všichni byli šťastní a nesnesli faleš a přetvářku. Astorie mohla ztratit svoji lásku, rodinu, přátele, ale nesměla nikdy ztratit svoji osobnost a to se v poslední době stávalo.

Snažila se být taková, jakou si ji její okolí přálo mít nebo ji vidělo. Stálo ji to mnoho sil a už byla unavená - příliš unavená, než aby dokázala bojovat nebo dál lhát. Nedokázala dál předstírat ledovou zmijozelskou princeznu, stejně jako nedokázala bojovat za Dracovu lásku. Rozhodla se vzdát svůj nejtěžší boj; pro jiný…

***

Už jen necelý měsíc a konečně dostane to, po čem vždy toužila. Ať se Daphne mohla svému okolí zdát jakkoli neempatická a necitlivá, až příliš dobře se dokázala vcítit do ostatních lidí - způsobem, jaký jí vyhovoval. Nestálo ji mnoho snahy zjistit, že je tu něco špatně a pak už stačilo jen pátrat a využít veškerých svých kontaktů a dostatečné inteligence, aby si uvědomila, co se bude dít.

Všimla si, že se Draco chová podivně. Všimla si, že ho něco tíží. A potom, co se stalo před měsícem v Azkabanu - potom, jak se Draco při té zprávě tvářil - si uvědomila, že nemá jedinou možnost.

Musí se přidat ke Smrtijedům a to za každou cenu, protože si byla jistá, že Draco je již jedním z nich. Ať už dobrovolně či ne a nejspíš má i svůj plán. To proto tak často mizí jen v doprovodu Crabba a Goyla, kteří pak však procházejí chodbami Bradavic osamoceni bez svého velitele. To proto jeho toužebné pohledy plné lítosti pronásledují její mladší sestru - Draco to Astorii ještě neřekl. Ta husička neví celou pravdu, nejspíš nemá ani nejmenší tušení, co se kolem ní děje a to vše Daphne a jejímu plánu jen nahrává.

Během měsíců po Vánocích začala pomalu uskutečňovat svůj plán, takže v době, kdy Dracův otec společně s ostatními utekli z Azkabanu už věděla, co má přesně udělat. Spočítala si, že je jen otázkou času, kdy začnou jednat. Nedokázala samozřejmě prohlédnout do plánů samotného Pána zla, ale znala Draca; strávila v jeho blízkosti celé roky a viděla, jak se jeho tvář stále víc zachmuřuje, jak se s největší pravděpodobností blíží vyvrcholení jeho plánů.

Pro nic za nic přeci nebyla Greengrassová, dědička jedné z klasických čistokrevných zmijozelských rodin, aby si nedokázala poradit. V dubnu vzkázala matce a otci, že prázdniny stráví u jednoho ze svých dobrých přátel, oba byli jako u vytržení, protože Nottovi patřili k té bohatší vrstvě - ne tak vlivní jako Malfoyovi, ale dostatečně dobří na to, aby si jejich syn mohl vzít Greengrassovou - a Daphniny rodiče viděli v přátelství své dcery s Teodorem Nottem značné výhody. Jak mohli vědět, že Daphne nejde o chudáčka malého Tea, jenž nikdy neprokázal více důvtipu či vůdcovství, a proto zůstával ve skupině elitních Zmijozelů jen pro své jméno, ale o jeho otce; Smrtijeda.

Stačilo prohodit s panem Nottem jen několik dobře mířených slov a jemu okamžitě začalo docházet, jaký prospěch by pro něj mohlo mít, přivést mezi Smrtijedy další mladou krev a ještě k tomu nejstarší dceru Greengrassových. Daphne se samozřejmě nezapomněla zmínit o zasnoubení své malé sestřičky s Dracem Malfoyem a předpokládala, že si Nott jednoduše spočítá spojení jména Greengrassová, Malfoy, popřípadě i Dracova teta Lestrangeová a její manžel se svým mladším bratrem Rebastanem. Nott, jež neměl příliš přímých příbuzných, by se tímto krokem mohl jednoduše dostat mezi pevný kruh Smrtijedů na nejvyšších pozicích - vždyť každý věděl, jak blízko vždy měla Bellatrix k Pánovi zla a jak dokázali bratři Lestrangeovi způsobovat kýžený chaos.

Pak už šlo vše hladce a Daphne, která koncem března oslavila své sedmnácté narozeniny, se stala první Smrtijedkou v rodině, aniž by to komukoli řekla. Neudělala to kvůli své víře v Pána zla, myšlence o nadřazenosti čistokrevných, touze po moci a vládě nad ostatními. Jediným důvodem, proč si navždy nechat zohvit levé předloktí byla její nehynoucí láska k Dracovi. Teď už ji musí milovat. Potom, co vše pro něj podstoupila, ho konečně získá a bude ho mít sama pro sebe. Astorie ho nikdy nemilovala tolik jako ona. Astorie by pro něj nikdy nic takového neudělala. Daphne Draca milovala z celého svého srdce a byla ochotna se připojit na stranu zla; mučit, pálit i ničit ve jménu své lásky. Tomu se přeci říkalo pravá láska a neexistovalo nic, co by se proti ní mohlo postavit.
 

20 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Pouli Pouli | Web | 8. listopadu 2011 v 15:06 | Reagovat

Popravdě už jsem přestala i doufat v pokračování. Ale je tu nová kapitola. Třikrát hurá!!! Mám tuhle povídku moc ráda.

2 °Alex °Alex | Web | 8. listopadu 2011 v 16:06 | Reagovat

Pekne sa to tu s Daphne zamotáva. Mám takého tušáka, že teraz toho bude s ňou viac. Každopádne, veľmi sa teším a som naprnutá ako struna :D. Kapitola bola veľmi pekná. Obdivujem ťa, ako dokážeš napísať jednu kapitolu bez priamej reči :D. Ja by som sa zblázdnila :D. (Nerátame tie vynznania lásky hore, pre mňa je to taký "doplnok" popri celom rozpise pocitov a pod.)

3 °Alex °Alex | Web | 8. listopadu 2011 v 16:07 | Reagovat

[2]: *zbláznila :-D

4 Delly Delly | 8. listopadu 2011 v 16:22 | Reagovat

Páni, tohle jsem tedy nečekala. A zjistila jsem, že si Dáno osudem budu muset přečíst pečlivě od začátku a ne jen obvyklé oblíbené scény :D Abych se do toho nezamotala.
Daphne se nezdá. Zajímá mě, co přesně plánuje. Ale bylo by fajn, kdyby ses knihy držela :D A své vyžívání ve vraždách by sis mohla nechat na jindy :D Byla to pěkná kapitola, dobře napsaná. Opět se nemůžu dočkat další kapitoly :-) Děkuju za věnování!

5 Itachi-chan Itachi-chan | Web | 8. listopadu 2011 v 17:29 | Reagovat

Bohužel jsem to nečetla od začátku, ale někdy si určo (až bude ta správná nálada) najdu čas a přečtu si to ;D

6 chillychilly chillychilly | Web | 8. listopadu 2011 v 17:49 | Reagovat

Tak teda Daphne se nezdá, to je docela zajímavé, že se přidala ke Smrtijedům. Hlavně ty důvody jsou... zajímavé. Něco mi to připomíná.
Pamatuji si poslední kapitolu, byla o tom, jak se Astorie mění, jak je chladná :)
Jj, Dracouš teď použije rozplývavou skříň a bude po Brumlovi :) no, konečně, nemám ho ráda. Ale doufám, že jim dopřeješ šťastný konec a nebude to žádný drasťák
Jinak co takhle dopsat Zrzavé pokušení? to by mě vážně zajímalo :) Prosím *dělá velké smutné oči*

7 nel-ly nel-ly | Web | 8. listopadu 2011 v 18:10 | Reagovat

[1]:ale já vážně furt tvrdím, že to dopíšu... jen jsem měla dobu záseků nových kapitol O_o ale teď už snad konečně zdárně až do poslední :)

[2]: strašný co? :D já si to uvědomila, aže po dopsání... ale i bez přímé řeči existuje děj, to je moto, jinak bych se musela jít pověsit :-D

[4]: já vždycky Daphne a její změny tak "nenápadně" připomněla, ale problém byl, že jsem neočekávala dvě velký pauzy mezi kapitolama, takže už si dost lidí nepamatuje průběh a tedy ani jí... to byla chyba - a problém v přidávání po kapitolách, když se ještě píše :(

[6]: copak to připomíná? :D *vzpomíná, jak nevědomky  obšlehla kus Sissi na začátku*
ta její chladná část vlastně měla vést k tomuhle no, jenže zase - moje chyba,  moje záseky :-/ teď už snad ne O:)
ještě můžu nechat Brumlu žít :P ale naše názory jsou obdobné

8 Misha Misha | 8. listopadu 2011 v 21:51 | Reagovat

juuu me snad sali zrak!!:-D nova kapitola moji oblibene povidky! :-) jsem rada ze je Astorie zpatky..ale zacinam vetrit nejakou katastrofu... rekni ze to skonci dobre?? :-P ikdyz mam trochu obavy o osud Daphne.. :-x

9 °Alex °Alex | Web | 9. listopadu 2011 v 15:29 | Reagovat

[7]: samozrejme, že existuje, páči sa mi to, len ja na to až také nadanie nemám :D.

10 nel-ly nel-ly | Web | 9. listopadu 2011 v 19:59 | Reagovat

[8]: šok, co? :D kdoby to do mě řekl... to víš, chytila jsem se toho, že snad ještě někdo čte a rovno to na vás vybalila (skoro)
dobře? co je dobře a pro koho dobře? :P

[9]: no kdyby neexistovalo... O_o nestraš

11 Karr Karr | Web | 9. listopadu 2011 v 20:18 | Reagovat

Ach, miluju když autor střídá hrdiny. Krása, krása, pastva pro moé lačné oči! :)

12 Jenny Jenny | Web | 11. listopadu 2011 v 9:09 | Reagovat

Miluju to tvoje popisování. Bože já tomu naprosto podlehla. U Merlionovy plesnivé čapky! :D Strašně jsem se vžila do pocitů každýho z nich a .. nemůžu nic víc napsat, protože nevím co. Bylo to prostě zkráceně a dobře - úžasné, dokonalé, přenádherné, šíleně krásné.

13 nel-ly nel-ly | Web | 11. listopadu 2011 v 19:50 | Reagovat

[11]: nemám ráda Astorii (tu svojí) nemůžu si pomoct...a zase pohled jen z Dracovy strany to není ono... proto jsem se už na začátku rozhodla přidat Daphne, jako další hlavní postavu, o které nevíme v podstatě nic a tak si ji zkouším "zmijozelsky" představit :)

[12]: u plesnivý snad ne O_O
Moc, moc děkuju, vím, že kapitoly bez přímé řeči můžou nudit, ale potřebuju znovu nastolit pořádek v ději i postavách a to by dialogem asi moc nepomohlo :)

14 Sia Sia | Web | 12. listopadu 2011 v 14:20 | Reagovat

Nel-ly, já nemám ráda Draca, nemám ráda Daphne a nemám ráda ni tvoji Riu jedinej kdo mi v té povídce zbývá je ten kluk se kterým se Ria kamarádí. Cítím naprosté nesympatie s některými postavami a přesto tu povídku miluju.... Co s tím??? Jo a Nel-ly... Drž se knihy, mě by stačil jen ten konec šestky a sedmičky, víš takovej sladkej Happy end :D to by bylo něco, když jsem celej tejden strávila na morbidních povídkách a Slashích tak by mi ten Happy end bodnul.... :D Prostě chci konec podle Rowli, ale jinak si tam s nima dělej co chceš :D P.S.: S tou další pohni!
P.P.S.: Ty ze mě děláš závisláka! Ještě nemám tvoji povídku která by se mi nelíbila! :-D

15 nel-ly nel-ly | Web | 12. listopadu 2011 v 15:25 | Reagovat

[14]: teda ale nemít ráda ani jednoho O_O pche :D tak to nevim, jak se dál budeš smiřovat
ono to naplánované je, měla bych se dostat až k oficiálnímu konci sedmičky (po svém) ale další rok určitě nebude trvat takovou dobu ;-)

16 Nishi Nishi | Web | 15. listopadu 2011 v 19:04 | Reagovat

Daphne... Draco... začínám se pro ty dva trápit. Jedna dělá samé blbiny, ten druhý taktéž... Ale žeby se konečně začal odkrývat plán skrytý za citovými pochody hrdinů?
Já nevím, Daphne mi dříve připadala jako sympatická, vychovaná k dokonalosti, zlomená. A teď mi přijde jako mrcha, která skrývá jak až moc je zlomená a vrhá se do slepých cest, z nichž není úniku. To není dobrý nápad...
A že by se Draco vzpamatoval a uvědomil si své pocity? To mu to trvalo :D :D
Kapitola skvělá a opravdu napínající, když se to takhle zamotává :))

17 nel-ly nel-ly | Web | 16. listopadu 2011 v 14:05 | Reagovat

[16]: ono, kdyby si draco vždycky včas uvědomil svoje pocity, tak by nebylo o čem psát... lidi si stěžujou, že je Harry nebo Ron natvrdlej, ale to sladkej blonďák taky
Daphne... no, myslím, že předtím ji šlo pochopit a i teď by to mělo jít (jenže to jsou ty moje "ne-kladné" hrdinky, které jsou mi blízké srdci)
rozmotávat budeme, vážně :-D

18 Sim Sim | 19. listopadu 2011 v 20:14 | Reagovat

Jupí! Tahle povídka je senzační, strašně pěkně píšeš. Těším se na další kapitolu :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA