Vlastní cestou (8)

20. září 2011 v 14:00 | Nel-ly
Tak co, děti? Máte rádi nedějové, zbytečně dlouhé kapitoly? Kde se nenajde ani řádná přímá řeč? No, tak to mě budete mít moc a moc rádi :) protože přesně tohle můžete očekávat.
Každopádně, pro ty, kteří četli minulou jednorázovku - dle mého skromného názoru a představivosti to byli Draco a Hermiona (Guenon, brouku, prostě mě znáš :D) - a tady si užijete jiné, naprosto jiné psychologično ze strany mojí hlavní postavy, holka to nemá lehký (a nechce mě pustit do hlavy, takže se kapitola psala dlouho a namáhavě).
A i když se mi to příčí, nesmím zapomenout, protože lidé jsou nepoučitelní :D minimum jest 10 různých komentáířů ;-)


Bylo půl druhé ráno a Hermiona se ještě stále hrbila nad svým pracovním stolem. Její vlasy více než kdy jindy připomínaly spletitý chumel elektrických drátů, které měl pan Weasley nastrkané snad v každém zákoutí své kůlny. Na sobě měla tričko v barvách Ginnyina famfrpálového týmu, které jí kdysi kluci vnutili na jednom zápase. Bylo jí o několik čísel větší, a když se postavila, sahalo jí až do půli stehen, které zakrývaly seprané vytahané sportovní kalhoty.

Levou rukou se vždy natáhla pro pergamen, pohledem přejela po svém úhledném písmu a zkontrolovala, zda je všechno v pořádku. Pak list opatrně přeložila a vložila do nadepsané hromádky. Už asi před hodinou dopsala všechny životopisy - pro každý vybraný obor jeden, který by měl na první pohled zaujmout a neskončit mezi hromadami papírů v kancelářích personálních pracovníků - a teď je vkládala do pečlivě nadepsaných obálek.

Nebyla si jistá, co chce vlastně dělat. Tedy… ještě nedávno byla přesvědčena, že zůstane na Ministerstvu u paní Pevrplínové dostatečně dlouho na to, aby byla povýšena a dosáhla svých cílů. Chtěla být přeci vždy užitečná, pomáhat lidem a ovlivňovat budoucnost těch, kteří museli jít tvrdě za svým. Záleželo jí samozřejmě na všech, jenže kouzelníci a čarodějky z mudlovských rodin, motáci, sirotci a jim nadaní, kteří museli o každý kousek štěstí bojovat, byli jejímu srdce jednoduše bližší a ona jim chtěla za každou cenu pomoci. Jenže teď už neměla jak.

Její vytoužené místo, kvůli kterému pracovala ve dne v noci - a to dokonce nešlo ani o nijak vysokou pozici - dostala dívka, které vždy všechno procházelo. Nebyla tak vzdělaná, nebyla dokonce ani charismatická nebo inteligentní a Hermiona by přísahala, že ani sympatická svému okolí. Minimálně si byla jistá, že ona sama se dokázala mnohem lépe přizpůsobovat, ostatně po letech kamarádství s Harrym a Ronem si na "přizpusobování se" musela zvyknout, jinak by Bradavice nepřežila v psychickém zdraví, i když popravdě… dnes velice pochybovala, zda by se neměla místo sepisování různých druhů životopisů raději vrhnout na vyplňování přihlášky na oddělení v Nemocnici svatého Munga pro choromyslné. Nechápala, jak si mohla v jednom jediném dni zpackat celý svůj pečlivě naplánovaný život.

Kdyby to přiznala Harrymu nebo Ronovi, určitě by se jí vysmáli. Ale Hermiona už od chvíle, co nastoupila do Bradavic, měla svůj plán. Jistě, vzhledem ke svému blízkému přátelství s chlapcem-který-přežil a neustálé možnosti smrti ještě před dostudováním své plány držela v tajnosti a nijak se k nim neupínala, ale když Voldemort zmizel a svět znovu zajel do svých kolejí, nebyl důvod nevrátit se k němu. Byla to tabulka v její mysli, něco jako několikaletý plán, který se kdysi dělával. Sám o sobě představoval takový rozvětvený strom, jehož každá nová úroveň znamenala další krok k Hermioninu vytouženému cílu (pomyslnému vrcholu koruny toho stromu).

Jako první musela dostudovat v Bradavicích, nejlépe s vyznamenáním. Splněno bez větších potíží. I přes handicap díky takřka roku strávenému v neustálém nebezpečí a mimo školní budovy - člověk by řekl, že když značně pomůžete zvítězit ve válce nad stranou zla, tak zkoušky OVCE už pro vás budou jen procházka růžovým sadem (ostatně přesně to si mysleli Ron i Harry a málem na to doplatili) - získala ta nejlepší ohodnocení a stala se jednou z nejlepších studentek historie Bradavické školy čar a kouzel a určitě tou nejlepší mudlovskou šmejdkou. Vždyť dokonce i přísná profesorka McGonagallová při jejím odchodu ze školy uronila slzičku. Šlo sice jen o takřka neviditelnou vlhkost na její tváři, která okamžitě zmizela, ale byla tam a Hermiona si jí vážila skoro víc, než svého diplomu

Dalším žebříčkem bylla vysoká škola, pro kterou se Hermiona rozhodla po dlouhém zvažování. Uvažovala mezi Británií, Francií a Amerikou. Ameriku brzy vyškrtla ze svých plánů, vzhledem k vzdálenosti od své rodiny, přátel a Rona a především pro jejich novodobé studijní prostředky. Jistěže přístup, kde se kouzelnici a čarodějové nesnažili vracet do středověku, ale šli s dobou a blížícím se dvacátému prvnímu století, by byl býval velice ceněný a ona sama věřila, že by se naučila mnoho zajímavých věcí, které by mohla spojit s životem v mudlovském světě, jenže britské Ministerstvo kouzel tak lpělo na tradicích, že Ameriku brzy zavrhla. Další byla Francie, ale tam se jí popravdě nikdy nechtělo a Sorbonská univerzita, přestože nabízela lákavá stipendia, nikdy neuvítala slečnu Hermionu Grangerovou, tedy studentku kouzelnické fakulty na Oxofordu a po několika letech i odpormovanou čarodějku s červeným diplomem v rukách. Druhá příčka byla splněna a znovu s vyznamenáním.

Během let na škole se Hermiona aktivně podílela na dění v kouzelnickém světě. Věnovala se univerzitnímu deníku, kde se brzy stala nejmladší šéfredaktorkou. Byla členkou klubu amatérských lékouzelníků, zajímala se o právo i vědu, studovala kouzelnickou politologii, vyšší mudlovská studia i lektvary a čáry. Byla všehovšudy jedna z nejvšestrannějších studentek, kterou Oxofordská univerzita měla a přitom byla už od svého nástupu na školu pevně rozhodnuta, co chce dělat.

Nikdy neměla sny o prestiži, slávě nebo bohatství. Ostatně to všechno mohla získat mávnutím ruky, díky svým činům během války a blízkému přátelství se zachráncem kouzelnického světa. Harry, ač o slávu nikdy nestál, se stal pomalu chodící legendou a většina kouzelníků ho i přesně tak uctívala (což mu neuvěřitelně lezlo krkem, a tak se jen pár let po Bitvě o Bradavice začal stranit široké veřejnosti).

Jejím jediným plánem bylo nastoupit na Ministerstvo kouzel a odpracovat si potřebné roky, aby se dostala na pozici, po které toužila. Nikdy nevěřila tomu, co se na ministerstvu dělo, přesto však nenašla jiný perspektivní způsob, jak pomáhat lidem a zároveň vést život, jaký si ona i její rodiče představovali.

Jistě, otec i matka by ji nejraději viděli jako doktorku, tedy v případě kouzelnického světa spíš jako lékouzelnici, nebo významnou právničku či rovnou ministryni kouzel - matka v ni vždy věřila víc, než kdokoliv jiný, možná až trochu moc, ale Hermiona to vždy brala s úsměvem, každé její rozhodnutí chápali, nezlobili se na ni a podporovali ji. Když je našla v Austrálii a začala proces s navrácením jejich paměti, postupně jim vysvětlovala své důvody, a i když je připravila o celé měsíce života, nikdy jí neřekli křivého slova. Milovali ji, podporovali a chápali, ale Hermiona si byla jistá, že teď za nimi jít nemůže. Přišla o práci. Neovládla se, vybuchla a odešla takovým způsobem, který ji ujistil, že na Ministerstvu už se ukázat nemůže - ne, dokud tam bude mít paní Pevrplínová nějaký vliv a ona ten vliv bude mít ještě hodně, hodně dlouho.

Hermiona si hlasitě povzdechla, protáhla si svaly a natáhla se pro konvici s čajem, když s ní však zatřepala, zjistila, že je prázdná. Už zase. Prázdná, stejně jako její nynější život… ne, nesmí na to takhle myslet. Pozitivně, ve všem se dají najít nějaké plusy.

Budeme mít s Ronem na sebe víc času, můžeme - ne, to nebyl dobrý nápad. Myslet na Rona právě v tuhle chvíli bylo tak katastrofální, že se jí až roztřásly ruce a pro tentokrát v duchu děkovala paní Weasleyové, že jejího snoubence zaměstnala na celý víkend v Doupěti a ona měla klid sama pro sebe.

Netušila ani, zda se bude schopna Ronovi podívat do očí, potom co provedla. Nejen, že si zpackala svůj profesní život, ale málem udělala hned další velkou chybu ve svém životě, i když… nebyla si zas tak jistá, zda tu chybu už neudělala.

Nemohla to dostat z hlavy. Ano, byla nešťastná, rozzuřená a na pokraji zhroucení. A ano, přemíra alkoholu v její krvi a její psychický stav doopravdy mohly být výmluvou pro to, co provedla a chtěla provést. Jenže to tak nebylo a ona to moc dobře věděla. Protože když se do toho baru vydala, věděla, kam jde, byla plně při smyslech a hledala konkrétní osobu.

Hermiona došla ke kuchyňskému dřezu, naplnila konvici a mávnutím hůlky nechala vodu pomalu přecházet vodu do bodu varu. Pak se opřela o linku, sklonila hlavu, až jí z neuměle udělaného uzlu vypadlo několik kudrlin, a zavřela oči. Nemohla to vyhnat z hlavy, nedokázala zapomenout, i když se tak strašně snažila.

Celý večer jenom mluvila a mluvila, o svém nenaplněném životě a o přátelích, kteří se nikdy nesnažili ji plně pochopit. Stěžovala si na práci, kde se jí nedostalo uznání, které by si zasloužila. A poprvé po dlouhé době, možná vůbec poprvé, plně otevřela své srdce a vylila si z něj všechny své bolesti… otevřeně mluvila o všem a o všech, nebrala si servítky, nebála se, co o ní budou povídat za zády a budou ji mít za arogantní mrchu, nemusela se bát, protože tomu, který ji poslouchal, důvěřovala, že nikdy nic nepoví.

Ne, Draco Malfoy určitě nebyl ta nejlepší vrba pro výlevy krvácejícího srdce Hermiony Grangerové, ale pro tuhle chvíli byl ten nejlepší. Komu jinému mohla říct čistou pravdu a on by ji neodsoudil? Před kým jiným mohla přestat předstírat sílu, kterou už neměla? Nevěděla, co bude dál a nechtěla si hrát na tu vždy silnou nebelvírku, která vždy věděla, co má udělat a věděla si rady se všemi problémy. Komu jinému, než právě svému zmijozelskému rivalovi, který jen těžko mohl ztratit představy o její inteligenci a síle, protože žádné nikdy neměl.

Když ji políbil, zapomněla na svět, zapomněla na všechno a přála si jen na chvíli utéct ze svého života. A povedlo se, opakovaně. Poprvé to bylo zvláštní a jemné, jakoby si ani jeden z nich neuvědomoval, co to vlastně dělá. Po tom, co se od sebe odrhli, nastalo u jejich stolu nepříjemné ticho. Hermiona těkala očima, kam jen mohla, aby se vyhnula pohledu na tak povědomý úzký obličej, zatímco periferně viděla, jak Draco krouží svojí sklenkou s neidentifikovatelným nápojem.

Nevěděla, co dělat. Měla popadnout kabelku a utéct z baru a už se sem nikdy nevrátit? Nebo měla začít znova mluvit, ale o čem? Jenže… vždyť to byl on, to on ji políbil první, to on… jenže ona mu to oplatila.

"Zatracený Malfoy," povzdechla si prázdnému bytu, nalila si horkou vodu do konvice a přihodila několik mudlovských sáčků s čajem - nebyla to taková kvalita, ale Hermiona si musela vždy přiznat, že mudlové si vždy dokázali dokonale zjednodušit život, až kouzla nepotřebovali. Byla ráda, že vyrostla tam, kde vyrostla a zůstávala vždy hrdá na svůj mudlovský původ, přestože nedostála tomu, co si vždy říkala. Schopnost zjednodušit si život totiž očividně postrádala už od narození. Vždy musela nějak vynikat a vybírat si tu nejhorší možnou cestu, kterou mohla a tentokrát udělala tu nejhoupější věc.

Nevěděla, jak se to stalo, ale najednou se našla v objetí s Dracem Malfoyem a tentokrát při jejich polibku nešlo o nic jemného nebo něžného. Byla to spalující vášeň a chtíč, které však více než z jejich vzájemné přitažlivosti vycházely z oboustranné touhy po změně.

Když se konečně doklopýtala domů, málem se nestačila ani převléknout a už spala. Ještě toho dne odpoledne, kdy odcházela z Ministerstva s myšlenkami na svůj rozpadající se život, by ji nenapadlo, že se tak dobře vyspí a druhý den se probudí s abnormálním klidem v duši. Všechno jen díky Dracu Malfoyovi.

Zamžourala a zahleděla se na svůj stůl obložený desítkami papírů, složek a velkou krabicí s obálkami, do kterých naskládala své životopisy. Měla hned několik druhů pro různé pracovní obory. Lékouzelnictví, kouzelnické právo, kouzla a čáry, lektvary, všechno možné. Hermiona se rozhodla začít od nuly - vlastně neměla ani jinou možnost - ale tentokrát správně a podle svého.

Nakonec se otočila stranou a pohodlně se usadila na gauči naproti dohořívajícího krbu, který představoval jeden z luxusů kouzel v obyčejném bytě v jedné ze vzdálenějších Londýnských čtvrtí, nikdo jiný krb určitě neměl, ale Hermiona měla ráda pohled na živé plameny, uklidňovalo ji to a v poslední době nutně potřebovala klid, aby se mohla rozhodnout, co bude dál.
 

16 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

(20.9.11) Povídka VLASTNÍ CESTOU je:

Skvělá!
Ujde.
Bída!

Komentáře

1 dorea dorea | E-mail | Web | 20. září 2011 v 15:11 | Reagovat

na mě ta povídka působí tak strašně depresivně :D nevím, jestli je to záměr nebo ne,no tak byla kapitola přemítající, ztrácející se v Hermionině hlavě, myslím, že to nikomu vadit nebude :) a jsem zvědavá, co na tohle všechno řekne Ron a hlavně se těším na blonďatého aristokrata :) díky!

2 Guenon Guenon | Web | 20. září 2011 v 15:56 | Reagovat

Neskutečně mě baví, že jediná přímářeč v téhle kapitole je "Ztracený Malfoy." to je prostě geniální. A jinak... Mám ráda tvé popisové záležitosti. Máš strašnou výhodu v tom, že máš asi v pořádek v ději - minimálně v tom momentálním. Jeden se v tom hrozně hezky orientuje a navíc to jede tak opěkně plynule. Jistě, nebudu ti kecat - preferovala bych nějkou šťavntou scénu rovnou navazující na minulou kapču, ale chápu to. Takhle to asi v tom dlouhodobějším procesu bylo správnější.
Jediné, co mě děsí, je to, že z téhle kapitoly je poprvé cítit, že to není Dramione povídka, ale že je to o Hermioně a její cestě - a Draco se jen připlétá,něco provede a udělá, a pak se bohužel vypaří. (tedy myslím. Ne, že by se mi nelíbil opak.) Tím chci prostě říct, že jestli zmizí, bude mi děsně chybět. ale to je fuk :)
líbilo se mi to, moc. Těším se na další. Doufám, že bude rychle:D (říká ta, co naposledy úspěšně ukončila kapitolu asi před půl rokem:D.)

3 nel-ly nel-ly | 20. září 2011 v 16:23 | Reagovat

[1]: můžu já za to, že život je plnej chmur? :D a ztrácející se v Hermionině hlavě, krásná řečeno, drahá, když ona toho v tý hlavě má tolik, že zas není problém napsat takřka dva tisíce slov, které dohromady zaberou ale jen pár minut děje :D

[2]:já si říkala, že kapitola bez alespoň jediné přímé řeči už na vás přeci jen bylo moc :)
Můj základní problém je vymyslet to NĚCO, abych se dostala k ději, který v hlavě mám, a protože Herma nespolupracuje, jdu na to jako vždy obklikou (říká ta, co se v každé povídce dostane do dlouhých pauz, až se čtenáři pomalu ztratí)...
Jsem ráda, že to neškatulkuješ do Dramione, protože to opravdu není (nebo ne ve slova smylu - máme pár a podle toho se řídíme)... ale slibuju, že Dráček jen tak nezmizí ;-) on je moc vděčná postava :-D

4 Polgara Polgara | Web | 20. září 2011 v 17:47 | Reagovat

Víš, co na tobě obdivuji? Že i když si kapitolu přidala po delší době, tak čtenář nemá problém vybavit si to, co se dělo v té předcházející.
Na tvoje příběhy se jenom tak nezapomíná, tedy alespoň na ty, co jsem přečetla. Tohle větší nahlédnutí do mysli naší Hermiony mě potěšilo a hezky se četlo. :-)

5 Itachi-chan Itachi-chan | Web | 20. září 2011 v 18:34 | Reagovat

Ano. Souhlasím s Guenon. Ta přímá řeč je boží :D Naprosto. A i když takové texty častokráte přehlížím, teď jsem se od toho nemohla odtrhnout a dočetla až dokonce. Hermionu nemám zrovna v lásce. Je na mě moc 'šprtka'. Ostatně, ze slavné trojice mám stejně nejraději Rona (to, jak zamilovaně kouká na ten měsíc a pak obejme profesora Křiklana :D boží scénka). Ale tady jsem ji i přesto litovala. Ty prostě ať napíšeš co napíšeš, napíšeš to dobře a čtivě.

6 nel-ly nel-ly | 20. září 2011 v 18:37 | Reagovat

[4]: taky se furt snažím nenápadně vnucovat, co bylo, že ano? ono moc děje zatím neni, hrší bude pauza až třeba pokročím...ouvej

[5]:Hermiona je asi nejcharakternější ženská postava, o které si umím představit, že bych psala - a proto ji ostatně tolilk lidí nenávidí :D - a zráoveň je ve správném věku.
Co se tohohle týče, tak postava Rona je jediná, kterou si neumím představit jako Ruperta (a osobně se mi už pár let nelíbí vajíčko Felton, takže :D)
děkuju :)

7 nel-ly nel-ly | 20. září 2011 v 18:38 | Reagovat

[6]: neumím představit jinak, než jako Ruperta, protože rpo mě je dokonalý Ron - takhle to mělo být

8 Angie Angie | Web | 20. září 2011 v 20:05 | Reagovat

Tak táto časť bola úžasná, úplne som sa do nej ponorila a na konci som si uvedomila, že nemám čo čítať :(
Mala som pocit, že sem tam sú Hermionine myšlienky aj mojimi, proste som sa v tejto kapitole našla :)

9 °Alex °Alex | Web | 20. září 2011 v 20:51 | Reagovat

Musím ťa obdivovať za tvoje rozsiahlé opisy, ja nedokážem napísať poriadne ani jeden odsek, hneď musím písať dialógy :D.
Krásna kapitola, som zvedavá, čo Hermiona bude nakoniec robiť :D.

10 nel-ly nel-ly | Web | 20. září 2011 v 20:54 | Reagovat

[8]: tak to jsem ráda, já se bála, že přičtení většina lidí usne tak v polovině :D přeci jen myšlenkový pochody... no, co nadělám
děkuju :)

[9]: a víš proč? protože mi nejdou dialogy! tak se jim vyhýbám jak můžu a tentokrát to dopadlo nějak extrémně nedějově

11 °Alex °Alex | Web | 21. září 2011 v 6:33 | Reagovat

[10]: viem, že ti nejdú :D. Ale občas by si sa mohla aj dialógom povenovať, nech nie je skoro celá kapitola o opise, potom je to také nudné a zdĺhavé (pre mňa, nwm ako pre iných).

12 nel-ly nel-ly | 21. září 2011 v 14:38 | Reagovat

[11]: pche, to mi nemáš takhle říct, že mi nejdou... náhodou, poslední tři byly v podstatě jen o rozhovorech, tak se to muselo nějak utnout, víš? jinak by mi ještě Malfoy vykecal díru do hlavy :D

13 alex-hp alex-hp | 21. září 2011 v 15:14 | Reagovat

[11]: sama si napísala, že ti nejdú :D:D. (citujem: "protože mi nejdou dialogy")

14 nel-ly nel-ly | 21. září 2011 v 15:26 | Reagovat

[13]: to jo! ale ty mi musíš hezky podrbat sebevědomí a být na mě hodná :P jéžiš... tě ještě budu učit, jak mi dokazovat lásku :D

15 Hope Hope | 21. září 2011 v 19:12 | Reagovat

musím to komentovat? víš, že jsem si to přečetla, protože jsem ti poslala opravenou verzi a já nevím, co bych k tomu měla napsat =o( fakt nevím...

16 chillychilly chillychilly | Web | 21. září 2011 v 22:17 | Reagovat

Jj, změny :) vzhledem k tomu, že jsem si za poslední měsíc prošla nějakou tou změnou, tak jí jenom přeji, aby se to všechno změnilo k její spokojenosti.
Nevím, jestli tou změnou bude právě Draco, ale mohl by být spíše takový spouštěč toho všeho.
No, co říct, těším se na další část a hlavně nechápu, jak jsem mohla přehlédnout tuhle kapitolu...

17 Nishi Nishi | Web | 22. září 2011 v 21:08 | Reagovat

Obdivuju, jak dokážeš rozepsat pouhé myšlenkové pochody ohledně pár věcí do tolika odstavců a přesto tak čtivě! :) vážně... moc se mi to líbí :))

18 nel-ly nel-ly | Web | 23. září 2011 v 1:08 | Reagovat

[15]: vždycky musíš něco vědět, Houpíne :P ale podle toho smajlíku je mi jasný, že spokojená zas nejsi

[16]: myslím, ež svůj start musí mít každá změna, ale v tomhle případě bude Draco jen takový "Druhotný" efekt, řekla bych

[17]: to obdivuju taky :D a zároveň se toho děsím... katastrofální, ale příště (jak už říkám osattně pokaždé), příště bude děj ;-)

19 °Alex °Alex | Web | 23. září 2011 v 6:39 | Reagovat

[14]: robila som si srandu :D. Učiť ma nemusíš, láska ako láska, tebe ju dokazovať nemusím (nie som tvoja frajerka), jedine kamarátsku :D (pri tebe človek fakt niekedy nevie).
Tak ak ťa to povzbudí (a neboj sa, myslím to úprimne, lebo ako si iste vycítala dlhokánsky opis nemám rada): Prajem ti veľa šťastia v písaní dialógov! :D

20 nel-ly nel-ly | Web | 23. září 2011 v 15:00 | Reagovat

[19]: chm, tak nevím... prý člověk nikdy neví :D jestli si to nemám vysvětlit nějak špatně... i když nějaký ten femslash mě vždcky lákal :P jenže jen na papíru a co víc, viděla bych to na McGonagallovou s nějakou nebelvírskou princezničkou ^^ tak máš asi smůlu :D

21 upirikaty upirikaty | 25. září 2011 v 15:03 | Reagovat

super kapitola,rychle další už se těším :-D

22 Sia Sia | Web | 28. září 2011 v 11:18 | Reagovat

Mě vůbec nevadilo, žetam není skoro žádná přímá řeč... :D Píšeš úžasně čtivě!

23 °Alex °Alex | Web | 29. září 2011 v 18:41 | Reagovat

[20]: :D. Fem na papiery je dobrý, v reálnom živote sa mi nepáči (ja si oddeľujem realitu a fikciu, čiže na veci blogové mám iné názory ako na veci v skutočnosti, nedokážem si to vysvetliť :D). Najviac sa mi páči Ginny a Hermiona, alebo niekto s Hermionou (čo ja mám stále s tou Hermionou? :D). Ale McGonagallka by bola v takej podobe dosť komická :D (keby ju nejaký autor opísal, že je už profesorka).

24 nel-ly nel-ly | 29. září 2011 v 20:34 | Reagovat

[23]: Hermiona... njn, taková holka pro každýho, chudák malá :D
McGonagallka v letaxu a s bičíkem? já si to náhodou umím dokonale představit, jen už jsem to četla s Ginny, tak se mi do toho nechce

25 Illandris Illandris | Web | 29. září 2011 v 22:53 | Reagovat

Mě osobně samotné myšlenkové pochody vůbec nevadí. Mám strašně ráda tyhlety vnitřní pocity, přemýšlení a neustálé spekulace postav. Sama je moc ráda píšu, i když dialogy taky:) Co mi nejde jsou popisy vzhledů postav a popisy místností nebo věcí.
Jinak, tenhle výlet do Hermioniny hlavy byl naprosto perfektní. Vážně skvěle napsané, samozřejmě nejlepší byly myšlenky na Draca. Jak jinak ;-)

26 Delly Delly | Web | 2. října 2011 v 16:00 | Reagovat

8-O Jak to, že jsem na to přišla až teď, že tu je nová kapitola? 8-O  :-D Hrůza se mnou .. Abych pravdu řekla, mě ty myšlenkové části taky nevadí. Sice je píšu minimálně, ale ráda je čtu (ono to má co dělat s tím, že u psaní se k nim málokdy dostanu :D). A tahle kapitola byla opět pěkná :-) Jsi jedna z mála autorů povídek, u kterých mi tyhle dlouhý myšlenkový pochody nevadí a ráda si je přečtu. Takže si ráda zase počkám na další kapitolu :-)
Ale neodpustím si menší rýpnutí.. Kdypak se dočkáme další kapitoly k Dáno osudem? :D

27 Kallia Kallia | Web | 9. října 2011 v 9:40 | Reagovat

Aj! Ajajaj! Taaak tahle povídka se mi fakt moc zalíbila :) Večer mi dělalo problémy se ukecat a odtrhnout se od ní, abych šla spát :D :)
Moc krásně píšeš  a jsem zvědavá, jak z toho Mia vybruslí, protože to je pěkně komplikovaný... popravdě, ani se jí nedivím, něco takovýho bych taky nechtěla zažít... i když v tom už možná žiju :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA