Návrat do reality

15. srpna 2011 v 20:51 | Nel-ly |  Na téma
Sice je to téma už předchozího týdne, ale mě se hodí až dnes. Abyste pochopili význam článku, je směrován všem - těm, kteří sem chodí, protože mají stejné zájmy. Těm, kteří sem přišli náhodou. Těm, kteří sem přišli nechtěni a nemají, co říct a především těm (což jak doufám se nestalo a nestane), kteří mě znají a mají nutkání slídit tam, kde nejsou vítani, nevím proč.


Návratem do reality si můžeme představit cokoliv, pro mě osobně je to chvíle, kdy jsme zažívali něco, v čem jsme nanejvíš spokojeni, a ono to náhle zmizí - vypaří se ve světě, který je plný krutosti, pomstychtivosti, závisti, nenávisti, strádání, chudoby a hlavně lidí, kteří strkají nos, tam kam nemají.

A proč mě to napadlo právě teď? Nemyslete si, nemám důvod si nějak zvlášť stěžovat na svůj vlastní život. Problémy mám samozřejmě svoje, jako každý, ale není to nic strašného - není mi co závidět (ale věřím, že každý by si něco našel) a není důvod mě litovat, snad pro něco, co však není nijak důležité.

Realita… reálný život kolem nás, svět, ve kterém žijeme a musíme se řídit pravidly. Psanými i nepsanými, pravidly etiky, morálky, ale i společenského chování, kde každý, kdo se nějak odlišuje, vyčnívá. Někdo z nás touží potom "vyčnívat" na jednu či na druhou stranu - být oslavován a oblíbený, prokázat svoje nadprůměrné schopnosti či krásu, talent, ambice - nebo naopak být tím, kterého většina lidí nenávidí a kritizují, takových jsou na Světě miliony. A mezi nimi je však mnohem více těch, kteří si prostě přejí zapadnout - jako jsem si to vždy přála i já.

Mít svůj klidný život a hlavně dělat si, co se mi zrovna zlíbí. Jenže copak to jde? Už jako děti poznáváme, že svět není tak růžový, jako nám ho rodiče malovali, když jsme ještě byli malí a naší jedinou starostí bylo s čím si zrovna budeme hrát nebo jestli mamka konečně přinese ten nočník.

Už na prvních stupních základní školy si uvědomíme, že nic není tak jednoduché. Děti jsou od přírody zlé, co si budeme povídat, a je to možná vrozenou lidskou bojovností (silnější přežije) nebo prostě nevědomostí o tom, co je správné - třeba když vás praští mladší sourozenec a ono to neuvěřitelně bolí, můžete ho zfackovat a nadávat mu, ale on prostě nechápe, jak velkou sílu má (když to nepochopí do vyššího věku, můžete to být problém).

Dnes to ale není o dětech, ale o společnosti, ve které žijeme, ať už chceme nebo ne. Někteří jsou od přírody takoví, že je má každý rád a jsou oblíbení, kam přijdou. Jiní se to za roky naučili. Hromada ostatních zůstává nevýrazná, a pak jsou tu ti "jiní" - každý z nás se něčím odlišuje, ale někteří tak, že se jim za to lidé posmívají.

Nepatřím, řekla bych, ani do té skupiny. Jistě, kolikrát se mi lidé posmívali za to, jak vypadám (ostatně komu ne?), přestože nejsem zrovna extrémní ošklivka či tlusťoch, nemůžu o sobě říct, že bych byla nadprůměrně krásná a všechny jejich výtky byly neoprávněné - některé ano, některé ne - ale popravdě? Co jim je všem do toho?

Matka mi vždy bude neustále opakovat, že jsem tlustá, nebo že jsem ztloustla - no má pravdu, hubenáí doopravdy nejsem, ale není to nic, co by ohrožovalo můj život, vejdu se do dveří, v tramvaji sedím na jednom místě, v sedadle v kině mám dost místa na to, abych vedle sebe měla i kabelku a pití. Lidé budou říkat, že když vyjdu jen tak ven, nejsem tak upravená, jak bych mohla být - jistě, znovu mají pravdu, ale nevypadám tak, že by se za mě měl někdo stydět a doopravdy nemám nervy, náladu ani čas na to, abych se každý den dvě hodiny naparovala před zrcadlem a starala se o všechny svoje neduhy - možná je to lenost, možná ne - a znovu, co jim je do toho?

Někteří se posmívají těm, co se odlišují, protože prostě nechápu… Kolikrát se nám stalo, že jsme se otočili za jinými a říkali si - panebože, to je ale blázen, jak si tohle může vzít na sebe? (a napadlo nás, že on si o nás nejspíš říká to samé?)

Nechápu a asi nikdy nepochopím lidi, kteří za celý život nepřečtou žádnou opravdovou knihu. Nechápu ty, co chodí celý v černém. Nechápu ty, co si obarví celou hlavu na modro, zeleno nebo růžovo nebo si naopak z ničeho nic oholí půlku vlasů. Nechápu ty, kteří chodí do hospody, protože mají potřebu se "ožrat". Nechápu narkomany a jim podobné. Nechápu ty, kteří jsou zapřísáhlmi fanoušky Twilight, když pro mě je to blbost… nechápu nadšení z herců na Disney Channelu a osobně bych Majlí a jí podobné zakopala pod zem spolu s jeich producenty..

A naopak.

Lidé nechápou fanoušky Harryho Pottera, protože si myslí, že je to jen kniha pro malé děti a blábol. Nechápu, jak někdo může jít na půlnoční premeiru takového filmu a jít na něj pak znovu třeba víckrát. Nechápou ty, co čtou nebo JEŠTĚ HŮŘ píšou fanfiction a domýšlí si verze k již známým kánonům. Nechápou ty, kteří se každý den nemalují a netráví hodiny s úpravou vlasů a makeupu. Nechápou ty, kteří si čas od času raději sednou sami doma, než aby šli pařit až do rána, s dobrou knihou. Nechápou ale naopak ty, kteří rádi čas od času chlastají, kouří a nebrání se vyzkoušení takřka čehokoliv. Nechápu ty, kteří nemají problém jít sami do kina na něco, co se jim líbí. Nechápou ty, kteří si píší blog.

Nikdo nechápe lidi, kteří se od něj odlišují a mají jiné zájmy. Někteří se je snaží pochopit, některým je to jedno, a pak jsou tu ti lidé, kteří do toho budou strkat nos a otravovat nám všem životy.

Už kdysi jsem prohlásila, že sem nechci a nebudu psát svoje příjmení, adresu, přesné datum narození, ale naopak se zase musím představit. Většina mé jméno zná, nebo si ho z přezdívky dokáže určit. Víte, kolik mi asi je, vzhledem k tomu, že chodím (a jak doufám i nadále budu chodit) na vysokou školu a to ne prvním rokem. Většina ví, že bydlím v Praze, protože to neustále omílám dokola a dokola, pár z vás se mnou již setkalo na živo - někdo spal u mě doma, s někým se výdám častěji, s dalšími si na ICQ, Facebooku a podobných píšu tak často, jako jsem si nikdy nepsala s těmi, které znám osobně, a víme o sobě tolik, že chybí už jen to potřesení rukou.

Přesto si nepřeji míchat svět blogu do světa kolem mě. Proč? Protože kolem je moc těch lidí, kteří by na blog chodili, aby se mi posmívali a aby mohli za mými zády mluvit a vymýšlet si kdoví jaké teorie o mojí labilitě, protože se liším. Nikoho z nich by nezajímalo co, a jak píšu, jestli jsem dobrá, jestli je to zábané, vždyť ani netuší, co to fanfiction je. Prostě by mluvili, chodili sem a tím narušili to, co jsem sama vybudovala, jsem na to náležitě hrdá a chci, aby to zůstalo součástí mě - takové, jaká tu jsem, bez problémů zvenčí.

Pokud jsem někdo takový přijde - znamená to jen návrat do kruté reality, protože v době, kdy jsem já i moji známí už dávno dospělá, nevím, proč by to koho mělo zajímat. Přesto však:

Tak tedy. Kdokoli z vás, kteří jste na tenhle blog narazili ne díky tomu, že máte stejné zájmy, jako mám já - mám pro vás něco, o co se společně můžeme podělit - jděte do prdele a už se sem nevracejte.

Pokud se tu objeví někdo, kdo mě zná v reálu: Zajímá vás, co píšu a co dělám? Můžeme si o tom spolu promluvit, já bych moc ráda ve svém okolí měla někoho se stejnými zájmy. Pokud se mi ale jen snažíte vnutit do života, přestože jinak se mi za celé měsíce neozvete, nebavíte se mnou (nejspíš ani nemáte o čem) nebo bavíte jen někdy - proč? Proč sem lezete? Abyste zjistili, co dělám? Proč vás to zajímá? Abyste se mi smáli? Pokud to uděláte, jste tu k posměchu jen vy. Abyste mě pomlouvali? Není za co… tohle, ať už je to jen hloupá fanfiction nebo povídky jedné nevýznamné holky, která to se psaním nikdy nikam nedotáhne (a ani to nikdy neměla v plánu)… tohle je to, co mám ráda a nenechám se o to nikým připravit. To, v čem jsem dost dobrá na to, aby to někoho zajímalo. To, co miluje tolik lidí, kteří jsou bohužel daleko ode mě, a já se jim chci přiblížit. Tohle je to, čím jsem já .


Ano, tohle je blog a je mnoho takových, které nemají žádnou úroveň, ať už jsou to sběrníky stažených obrázků a ukradených textů. Je mnoho takových, kteří si za zády svých známých stěžují, pomlouvají je nebo je dokonce urážejí. Je mnoho takových, kteří si píšou veřejné deníčky, říkají internetu o všem - i o věcech, které by měli zůstat v pravém deníčku v šuplíku - ale můj takový není. Nesobecky tvrdím *začíná být jemně narcistická, ale tady může*, že je lepší než výše zmíněné a že nemám za co se stydět, protože to všechno jsem napsala a jsem hrdá, že mi blog a fanfiction daly možnost zjistit, že dokážu sepsat příběh z vlastní hlavy a rozvést svoji fantasii (jsou tisíce těch, kteří tohle nikdy nedokáží - a někteří by třeba chtěli), a proto vás prosím, nepleťte se sem, pokud vás téma blogu nezajímá, neztrpčujte mi život a nenuťte mě se začít rozčilovat. Nic vám totiž do toho není a já nechci zažívat další tyhle nechtěné "návraty do reality" - reality zlých, nepřejících, posmívačných lidí, kteří jako hyeny musejí lézt tam, kde nejsou vítání.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 °Alex °Alex | Web | 15. srpna 2011 v 21:32 | Reagovat

Úplne s týmto článkom súhlasím :). Zvlášť s časťou o HP. Nikto to nepochopí (jedine nejaký fanúšik HP, ale to je už logické :D). Preto nikomu ani nehovorím, čo je môj koníček :D, vedela by som si predstaviť, ako sa mi jeden spolužiak stále smeje do xichtu a ja by som ho nenávidela ešte viac (ak je to vôbec možné :D) :-? :D.

2 Snapeova Snapeova | Web | 15. srpna 2011 v 21:48 | Reagovat

Rozhodně jsem musela ohodnotit pěti hvězdami,protože mi přesně mluvíš z duše. Líp bych to napsat nemohla. Naprosto s tebou souhlasím.

3 Hope Hope | Web | 15. srpna 2011 v 21:56 | Reagovat

nemůžu nesouhlasit =o) akorát mě trošku mrzí že podobný článek nemůžu napsat...
a mimochodem, tlustá nejsi! a budu si za tím stát a hádat se s tebou, jak dlouho bude potřeba! =oP

4 Guenon Guenon | Web | 15. srpna 2011 v 22:10 | Reagovat

Ach, Nel-ly, zlato naše :) Článek mi udělal radost. Rozumím ti - také nenávidím, když lidi soudí. Soudí to, do čeho jim nic není, a nebo hůř - to, o čem vůbec nic neví. Vždyť na něčem podobném zkrachoval náš úplně první blog - jestli ještě Simiu a Peace pamatuješ. (a schází mi pořád. A pořád to dotyčným hrozně vyčítám - to se asi  nezmění)
Hrozně se mi líbí ty počáteční popisy toho, co je realita. Máš o přesně... Snad jen chybělo napsat to očividné - že je to svině zrádná :)¨
Ale.. opravdu nechápeš ty lidi, co nepřečtou knihu? Nebo si obarví hlavu, mají rádi Twilight, jdou se ožrat. Já tomu rozumím - nemusím souhlasit, nemusím sdílet stejný názor. Ale pochpit je snadné. Někdo nečte rád, někdo zvolí černou jako vyjádření svého přesvědčení. Někdo modrou hlavou chce vyniknout, někdo chce vyjádřit svůj postoj ke společnosti. (a mimochodem, já vím, že ty twilighty nemáš ráda, ale k narkomanům a oholeným hlavám s ním? :D) A i když bych Majlí osobně taky zakopala, jen ať si jí užijí. Jejich věc.
Lidé, kteří soudí Harryho a náš svět mi vadí - upřímně a hodně. A co můžu dělat s tím, že moje matinka je jedním z nich? Nic. Zakroutím hlavou a občas zanadávám, když mi říká, že už jsme na to moc stará.
A nejvíc mě na tom chápání stejně mrzí, že většina lidí se na to vybone a odsoudí dannou věc rovnou.
A sakra jo, že dokud nás ty bložínky baví, nepřestaneme! (u tebe by mě to mrzelo obzvlášť) Vždyť o to v životě jde - nepřestat.

5 nel-ly nel-ly | 15. srpna 2011 v 22:55 | Reagovat

[1]: njn, nechápou, ale až se jednou dotaneme do Bradavickýho nebe budou valit bulvy :D

[2]: :)

[3]: mě to šlo samo, ještě bych mohla přidat, ale to už by to tuplem nikdo nedočetl až do konce

[4]: myslím, že "NECHÁPAT" není správné slovo... já chápu, co se komu líbí, chápu proč nečtou a chápu, proč kdo nosí jen černou a no... tak mi řekni jinou ságu, která tak ovlivnila davy :P
jo, máme rádi svoje bložínky! basta :D

6 Kirsten Kirsten | 16. srpna 2011 v 9:12 | Reagovat

S tým článkom máš absolútnu pravdu. Aj keď osobne fanfiction nepíšem, len čítam a prekladám, tak je problém nájsť niekoho, kto dokáže pochopiť, že ma to proste baví... všetci len poznajú základné HP a a iné verzie im pripadajú blbé, ale mne sa naopak páčia a mnohokrát sú lepšie ako originál (napríklad v párovaní :-D ), len niektorí sú proste "zakomplexovaní" na originál a nič iné ich nezaujíma... a nech si každý myslí, čo chce, neprestane  ma to kvôli nim baviť:-D

7 °Alex °Alex | Web | 16. srpna 2011 v 10:15 | Reagovat
8 Sia Sia | Web | 16. srpna 2011 v 11:55 | Reagovat

Mluvíš mi z duše. Já chápu ty "Twilight šílence" Protože jsem byla asi rok jedním z nich. Twilight sága mě asi nejvíc ovlivnila do dnešní podoby a HP už mě jenom formuje...

9 Michaella Michaella | Web | 18. srpna 2011 v 16:42 | Reagovat

Úplne súhlasím. Síce moja najlepšia kamoška vie, že píšem príbehy ale nevie aké. Ani len netuší, že píšem fanfiction. A ja sa jej to ani nechystám povedať. Pretože neviem ako by to pochopila. :-?

10 chillychilly chillychilly | Web | 18. srpna 2011 v 22:25 | Reagovat

Jj, pravda pravdoucí asi jako to, že Potty je gay :)
Z mého okolí taky málokdo chápe moje nadšení pro HP ff a Luciuse, ale na druhou stranu i mezi nimi se nakjde pár duší, které jsou na stejné vlně. Kolikrát jsem slyšela, že jsme s tím Potterem otravné, ale i tak nás to nepřestalo bavit :)
No nic, naprosto s tebou souhlasím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
acta est fabula ~ příběh jest skončen

Do not COPY! HP-fanfiction writer. Canon belongs to J.K.R. Design by Nel-ly, picture from DA